V rámci čtecího týdne nemají studenti zadaný povinný úkol, nicméně mohou se dobrovolně připravit na následující výuku nastudováním vybraných ustanovení daňového řádu k lhůtám. Na semináři budeme probírat konkrétní příklady počítání lhůt.

LHŮTY

• obecnou úpravu lhůt řeší § 32 až § 38 DŘ
• samotný DŘ řeší lhůty na řadě míst, některá z nich budou předmětem dnešního semináře
• lhůty obsahují i zvláštní daňové předpisy

Daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb., dále jen „DŘ“) obsahuje celou řadu lhůt, které jsou uvedeny vždy u konkrétního institutu.

Zásadní roli především u lhůt pro podání daňového tvrzení (typicky daňového přiznání) a lhůt pro placení daní hrají zvláštní daňové předpisy (vlastní úpravu odlišnou od daňového řádu má např. zákon o dani z nemovitých věcí)

Společná obecná úprava pro všechny lhůty je obsažena v části druhé v Hlavě II v § 32 až § 38 DŘ.
 
Lhůtu lze mj. definovat jako časově omezený interval k tomu, aby někdo právně jednal. Pokud bude ve stanovené lhůtě jednáno, bude lhůta dodržena. Jestliže nedojde k jednání ve stanovené lhůtě, dojde k marnému uplynutí lhůty.
 
Lhůty lze třídit podle různých kritérií, např. na lhůty:

·         hmotněprávní a procesní,

·         prekluzivní a promlčecí

·         původní a prodloužené,

·         lhůty rozdělené podle času atd.

Základní pojetí lhůt při správě daní však vychází zejména z jejich rozdělení na lhůty zákonné a tzv. lhůty správcovské.
 

Lhůty zákonné jsou stanoveny DŘ nebo jiným daňovým zákonem.
Zákonné lhůty ustanovují práva a povinnosti:

• daňových subjektů a třetích osob
• lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů (§ 136 DŘ),
• lhůta pro zaplacení přiznané daně (§ 135 odst. 3 DŘ),
• obecná lhůta pro odvolání (§ 109 odst. 4 DŘ),
• lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nákladů (§ 107 odst. 3 DŘ),
• pro správce daně
• lhůta pro stanovení daně (§ 148 DŘ),
• lhůta pro vybrání a vymáhání daně (§ 160 DŘ),
• lhůta na vydání rozhodnutí o žádosti o posečkání (§ 156 odst. 2 DŘ).

Lhůty správcovské jsou stanoveny rozhodnutím správce daně. Převážně se jedná o výzvy ke splnění daňové povinnosti, lhůta přitom není stanovena zákonem. Tyto lhůty mají pořádkovou povahu, proto se někdy nazývají pořádkovými. Jejich uplynutím nenastane zánik práv či povinností, ale marné uplynutí způsobí jiný následek.
 
Příkladem správcovských lhůt jsou například lhůty obsažené v rámci výzvy:

• pro podání daňového přiznání, vyúčtování či hlášení (§ 145 DŘ),
• k odstranění vad podání (§ 74 odst. 1 DŘ),
• k doplnění vad odvolání (§ 112 odst. 2 DŘ).

Určení lhůty k provedení úkonu (§ 32 DŘ)

Správce daně je při stanovení délky lhůt k provedení úkonu potřebného pro správu daní vázán ustanoveními uvedenými v § 32 DŘ. Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé, přičemž úkon musí splňovat oba požadavky zároveň (jednoduchost a naléhavost).
 
Jako příklad lze uvést požadavek správce daně na předložení účetnictví v souvislosti s uplatněním nároku na nadměrný odpočet.

Počítání času (§ 33 DŘ)

Důležité ustanovení, které určuje počítání většiny lhůt podle času, je uvedeno v § 33 DŘ.
 
Pokud je lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let, začíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůt. Konec lhůty se stanoví uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Pokud takový den v měsíci není, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

Pro studenty to je důležité zejm. v příkladu II. Zákon pro podání daňového přiznání daně z příjmů fyzických osob (§ 136) stanoví lhůty podle měsíců. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Skutečností určující počátek běhu lhůty je konec roku (Silvestr 31.12.).  Lhůta pro podání daňového přiznání začíná běžet dnem po tomto dni, tedy 1.1. (Nový rok). Lhůta nekončí na konci měsíce (tak tomu bylo podle obecných pravidel počítání času podle zákona o správě daní a poplatků ještě v roce 2011). Od účinnosti daňového řádu běží lhůta určená podle měsíců od prvního do prvního!

Běh lhůty pro správce daně (§ 34 DŘ)

Ustanovení se týká obecných pravidel lhůt určených správci daně pro vydání rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu. Běh lhůty pro správce daně se staví (lhůta přestává běžet) vydáním rozhodnutí k součinnosti, jestliže je její počátek závislý na podání osoby zúčastněné na správě daní.
 
Smyslem je zabránit osobě zúčastněné na správě daní prodlužovat lhůty (dříve se lhůta přerušila a začala běžet ode dne odstranění vad lhůta nová).

Zachování lhůty (§ 35 DŘ)

Zachování lhůty se vztahuje na úkony učiněné vůči správci daně (na lhůty pro podání a platby).
 
Lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty:

• učiněn úkon u věcně a místně příslušného správce daně (není tak docela pravda - § 35/2, viz dále),
• podána u provozovatele poštovních služeb poštovní zásilka obsahující podání adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně
• podána datová zpráva adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně na technické zařízení správce daně nebo na technické zařízení společné pro několik správců daně,
• podána datová zpráva do datové schránky věcně a místně příslušného správce daně.

Lhůta se zachová i v případě, kdy bude nejpozději v poslední den lhůty učiněno podání jinému věcně příslušnému správci daně (u DPFO např. jiný FÚ, případně OFŘ nebo GFŘ).

Teoreticky: dle některých autorů by se nemělo jednat o úmyslné podání u jiného správce daně, pak by se jednalo o zneužití práva.

Prakticky: běžně se podává u jiného správce daně při dodržení věcné příslušnosti, nemusí být dodržena místní příslušnost ani funkční příslušnost, pokud se dává u vyššího (ale na podání musí být správně označen místně příslušný správce, i když se podá na podatelně místně nepříslušného)

Prodloužení lhůty (§ 36 DŘ)

Prodloužení lhůty se uskutečňuje na základě žádosti osoby zúčastněné na správě daní ze závažných důvodů (musí být v žádosti uvedeny, příp. prokázány) a žádost musí být podána před uplynutím původní lhůty. Odůvodnění je třeba nepodceňovat, protože proti rozhodnutí o prodloužení lhůty nelze dle § 36/6 uplatnit opravné prostředky.

Správcovskou lhůtu lze prodloužit vždy, lhůtu zákonnou pouze tehdy, pokud tak stanoví zákon.

Správce daně vyhoví první žádosti o prodloužení lhůty, nejde-li o lhůtu stanovenou zákonem, a lhůtu prodlouží alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývá ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, ledaže by bylo žádáno o lhůtu kratší. 

Navrácení lhůty v předešlý stav (§ 37 DŘ)

Institut navrácení lhůty v předešlý stav se vztahuje na lhůtu zákonnou i správcovskou a jedná se o výjimečnou situaci, kdy již lhůta k provedení úkonu marně uplynula z vážných důvodů na straně osoby zúčastněné na správě daní. Podmínkou je, že osoba zúčastněná na správě daní požádá o navrácení lhůty v předešlý stav do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání původní lhůty.
 
Navrácení lhůty v předešlý stav nelze povolit, pokud od posledního dne zmeškané lhůty uplynul více než 1 rok, nebo pokud jde o lhůtu:

• pro stanovení daně,
• pro placení daně, nebo
• pro podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.