Jako přípravu na první výukový blok (témata 1 a 2) si prosím projděte přiložené otázky a zkuste na ně odpovědět:

Kde koupit tzv. "úzetko"? - v každém větším knihkupectví, nebo online: https://www.sagit.cz/info/ustava-cr-listina-zakladnich-prav-a-svobod-ustavni-soud

Ustanovení Ústavy relevantní pro konkurzní nález: čl. 10, čl. 87, čl. 95 odst. 2 Ústavy. Srovnejte si jejich znění v původní verzi Ústavy vs. v aktuálním znění. 

Konkurzní nález

https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-36-01 - zajímá nás pouze část VII:

VII.
Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. 2 Ústavy neplynou
konsekvence toliko pro ústavodárce, nýbrž i pro Ústavní soud.
V nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického
právního státu je obsažen i pokyn Ústavnímu soudu, dle kterého
žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím
důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany
základních práv a svobod.

Z uvedeného východiska nutno posuzovat změny, jež přinesla
novela Ústavy, provedená úst. zák. č. 395/2001 Sb., a to
v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 39 odst. 4, čl. 49, čl.
87 odst. 1 písm. a), b) a čl. 95 Ústavy. Ústavní zakotvení
všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce
vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze
interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska
ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských
právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva
Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky.

Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko
s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem
k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout
i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských
právech a základních svobodách.

Nepřímo pro tento závěr svědčí i ustanovení čl. 95 odst. 2
Ústavy, když jinak by je bylo nutno vykládat v tom smyslu, že
v případě rozporu zákona s ústavním zákonem soudce obecného soudu
není kvalifikován věc posoudit a je povinen ji předložit Ústavnímu
soudu, v případě rozporu zákona a smlouvy o lidských právech, jenž
je ústavněprávně stejné povahy a kvality, je dle čl. 10 Ústavy
povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Ať by již takové
rozhodnutí bylo přijato kteroukoli soudní instancí, v právním
systému neobsahujícím soudní precedens v kvalitě a závaznosti
pramene práva, by nikdy nemohlo nabýt případně i faktických
derogačních důsledků. Pro dvě, svou ústavní povahou identické
situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněná
procedurální nerovnost, což na základě argumentu reductionis ad
absurdum nelze přisuzovat ústavodárci v poloze účelu ústavní
novely.

Uvedené interpretaci ustanovení čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl.
87 odst. 1 písm. a), b), čl. 95 a čl. 112 odst. 1 Ústavy svědčí
i skutečnost, že i po přijetí úst. zák. č. 395/2001 Sb.
zákonodárce nezměnil ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
a § 224 odst. 5 tr. ř., která ukládají obecným soudům povinnost
přerušit řízení a předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu nejen
v případě rozporu zákona, či jeho jednotlivých ustanovení,
s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejich rozporu
s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem.

Z uvedených důvodů nutno čl. 95 odst. 2 Ústavy interpretovat
v tom smyslu, že je povinností obecného soudu předložit Ústavnímu
soudu k posouzení rovněž věc, v níž dojde k závěru, že zákon,
jehož má být při jejím řešení použito, je v rozporu
s ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou o lidských
právech a základních svobodách.

Veden naznačenými úvahami Ústavní soud v předmětné věci
neomezil posuzování ústavnosti navrhovatelem napadených ustanovení
zákona o konkursu a vyrovnání toliko na zkoumání jejich souladu
s ústavními zákony, nýbrž i s ratifikovanými a vyhlášenými
mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách.