Vnější ekonomické vztahy EU 2.0

Obecný rámec pro sankce EU

materiál převzat z webu eurlex.eu


CO JE CÍLEM ČLÁNKU 29 SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A ČLÁNKU 215 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE?

  • Článek 29 Smlouvy o Evropské unii (SEU) umožňuje Radě Evropské unie přijmout sankce proti vládám třetích zemí (zemí mimo EU), nestátním subjektům a jednotlivcům (např. teroristům) s cílem dosáhnout změny v jejich politice nebo činnosti.
  • Podle článku 215 Smlouvy o fungování EU (SFEU) může Rada přijmout nezbytná opatření k provádění rozhodnutí, která byla přijata podle článku 29 Smlouvy o EU, s cílem zajistit jejich jednotné provádění ve všech členských státech.

KLÍČOVÉ BODY

  • EU přijímá sankce (omezující opatření) jako vlastní opatření EU (tj. autonomní sankce) anebo s cílem provádět rezoluce Rady bezpečnosti OSN v případech, kdy země mimo EU, fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo nestátní subjekty:
    • nedodržují mezinárodní právo nebo lidská práva,
    • provádějí politiky či opatření, která nejsou v souladu s právním státem nebo demokratickými principy.
  • Takové sankce jsou preventivními a nerepresivními nástroji, s jejichž pomocí EU reaguje rychle na politické výzvy a vývoj v souladu se zásadami společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
  • Na sankce EU by se mělo pohlížet v kontextu širšího politického dialogu. Omezující opatření musí být navržena tak, aby minimalizovala důsledky pro civilní obyvatelstvo. V tomto ohledu je EU pokládá za vhodné k vyřešení konkrétní situace uvalením cílených a diferencovaných sankcí vůči zemi nebo její části, členům vlády, osobám, skupinám nebo subjektům.

Postupné sankce

EU může vůči třetím zemím uvalit řadu postupných sankcí, mezi něž patří následující.

  • Diplomatické sankce:
    • vyhoštění diplomatů, pozastavení oficiálních návštěv,
    • pozastavení dvoustranné nebo mnohostranné spolupráce s EU, a
    • bojkot sportovních nebo kulturních akcí.
  • Hospodářské a finanční sankce:

Omezující opatření mohou zahrnovat:

  • zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které vlastní nebo ovládají cíloví jednotlivci či organizace (jako je hotovost, bankovní vklady, akcie, podíly apod.) a k nimž nesmí mít tyto subjekty přístup a které nesmí převádět ani prodávat, a zmrazení nemovitostí, které se nesmí prodávat či pronajímat,
  • zákaz vydávání víz nebo zákaz cestování bránící osobám ve vstupu do EU,
  • zákaz odvětvových opatření, např. na dovoz nebo vývoz určitého zboží nebo technologií.

V určitých případech mohou být uděleny výjimky s cílem umožnit vývoz produktů pro uspokojení základních potřeb (jako jsou potraviny nebo léky).

Členské státy mohou také udělit výjimky ze zákazu cestování (například sankcionovanému členovi vlády třetí země mohou povolit účast na konferenci OSN na svém území).

Dopad a účinky

Sankce mají mít politické a hospodářské účinky. Vztahují se na:

  • každou osobu na území EU nebo mimo něj, která je státním příslušníkem některého členského státu,
  • společnosti a organizace založené podle práva členského státu (včetně poboček společností EU ve třetích zemích),
  • jakýkoli obchod uskutečněný v části nebo v celé EU.

Zavádění nových režimů omezujících opatření

V letech 2018 a 2019 byly zavedeny 3 nové režimy omezujících opatření: