1. seminář - úvodní výklady, prameny, působnost, základní zásady
Budete schopni odpověď na níže uvedené otázky?
1.
Jaké
postavení zaujímá trestné právo hmotné v systému práva?
2.
Jaký
vztah má trestní právo hmotné k jiným právním odvětvím?
3.
Znáte
nějaké neprávní obory, k nimž má trestní právo hmotné vztah?
4.
Co
je předmětem trestního práva hmotného?
5.
Jaké
jsou funkce trestního práva hmotného?
6.
Vyjmenujte
základní prameny trestního práva.
7.
Na
jakých základních zásadách stojí trestní právo hmotné?
8.
Co
rozumíme působností trestního zákoníku?
9.
Uveďte
druhy působnosti trestního zákoníku.
10. Na jakých principech je založena
místní působnost trestních
zákonů?
11.
Co
je zásada univerzality?
12.
Co
jsou to tzv. exteritoriální místa?
13.
V čem
spočívá zásada personality?
14.
Koho
lze postihnout za spáchání trestného činu?
15.
Vysvětlete
pojem trestní odpovědnost.
16.
Co
je výlučným základem trestní odpovědnosti?
17.
Co
je čin soudně trestný?
18. Znáte nějaké dělení trestných činů?
Nápomocna Vám bude i uvedená prezentace
A něco málo ze soudní judikatury
Přehled základní judikatury
Judikatura k bližšímu nastudování:
K problematice pramenů trestního práva hmotného se vyjádřil Ústavní soud v nálezu týkajícího se vymezení množství většího než malého omamné a psychotropní látky, jak je původně konstruoval trestní zákoník:
Z hlediska časové působnosti je mimořádně zajímavým tématem změna právní úpravy promlčení po spáchání činu. Zde se můžete blíže seznámit s vývojem, který v této věci domácí judikatura prodělala:
Subsidiarita trestní represe
NS 5 Tdo 1018/2019 ze dne 16.1.2020
Doba, která uplynula od spáchání trestného činu, a délka trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, jsou hledisky, k nimž je sice nutno přihlédnout při ukládání trestu ve smyslu § 39 odst. 3 tr. zákoníku, nemohou však odůvodnit neuplatnění trestní odpovědnosti s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku
III. ÚS 934/13 ze dne 20.2.2014
Ústavní soud připomíná, že princip subsidiarity trestní represe (princip ultima ratio), namítaný stěžovateli v souvislosti s trestním postihem drogové kriminality, je možno chápat ve dvojím smyslu: Předně jde o pravidlo limitující intenzitu trestní represe při definování skutkových podstat trestných činů a při stanovení dalších obecných podmínek trestní odpovědnosti. Tímto principem se vyjadřuje myšlenka, že k použití tak přísného prostředku, jakým je trestní právo, spojeného s razantními zásahy do lidských práv a svobod se má sáhnout až v případech nezbytí, tj. tehdy, jestliže k nápravě důsledků protiprávního jednání a k účinné ochraně společnosti nepostačují jiné, mírnější prostředky, ať již prostředky, jimiž disponují jiná právní odvětví, nebo prostředky mimoprávní. Tyto mimotrestní prostředky mají mít zásadně přednost.
V naznačeném smyslu je princip subsidiarity trestní represe kriminálně politickou směrnicí platnou pro zákonodárce a Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do jejího naplňování zasahovat. Ingerence Ústavního soudu by byla myslitelná toliko v roli „negativního zákonodárce“ v situaci, v níž by aktivně legitimovaný subjekt namítal protiústavnost platné právní úpravy.
Princip subsidiarity trestní represe nalézá své uplatnění také v aplikační praxi orgánů činných v trestním řízení při projednávání jednotlivých trestních kauz - zde je chápán jako korektiv zabraňující kvalifikaci konkrétního protiprávního jednání jako trestného činu. Je vyjádřen v § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
Jako aplikační zásada se tento princip uplatní zejména v případech trestněprávní kvalifikace určitého jednání, které má soukromoprávní základ, pokud bylo možno dostatečně efektivně situaci řešit pomocí právních norem jiných odvětví než trestního práva, nebo pokud posuzovaný skutek vzhledem ke všem (specifickým) okolnostem případu nedosahuje ani dolní hranice společenské škodlivosti, aby jej bylo možno považovat za trestný čin.
Ústavní soud ve své judikatuře shledal v některých případech excesivního porušení principu ultima ratio rozhodnutími obecných soudů důvod ke svému kasačnímu zásahu (zpravidla s poukazem na porušení zásady nullum crimen, nulla poena sine lege, zakotvené v čl. 39 Listiny). V nyní posuzovaném případu však Ústavní soud žádné důvody ke zrušení napadených rozhodnutí pro porušení principu ultima ratio nezjistil. Obecné soudy posoudily deliktní jednání stěžovatelů jako natolik společensky škodlivé, že zasluhuje vyvození trestní odpovědnosti; navíc shledaly i okolnosti zvlášť přitěžující, odůvodňující použití kvalifikované skutkové podstaty. Těmto závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Význam judikatury
V případě
neexistence ustálené judikatury k této otázce nic nebrání soudu vstoupit do
formování judikatury a danou věc rozhodnout jinak než v předchozích případech,
pokud dojde k opačnému závěru a přesvědčivě vysvětlí, že jeho názor je ten
správný. Tímto diskurzem mezi soudy se právě ustálená judikatura rodí.
Promlčení a časová působnost se staly rovněž jednou z dosud relativně nečetných oblastí, k nimž se již vyjádřil i SD EU. Zde se můžete přesvědčit, jak se mu přitom dařilo:
Doporučená studijní literatura:
Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, hlava I.
nebo
Jelínek a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, hlavy I. až IV. obecné části
nebo