Neurčitost jako vlastnost právního textu Lukáš Hlouch KPT PrF MU Diskuse o neurčitosti – teoretický pohled ·současná diskuse v teorii – je neurčitost prospěšná (valuable), anebo nikoliv? (Sorensen/Asgeirson) ·vztah mezi vágností a neurčitostí/nejasností – neurčitost či nejasnost nemusí být efektem vágnosti sémantických konstrukcí ·Neurčitost a její vztah k právu Je to přítel, či nepřítel právní regulace ? (T. Endicott) ·sofistikovaná diskuse plná obecných i praktických argumentů ·Otázka: Není snaha o precizaci právního textu (v určitých případech) zbytečná/kontraproduktivní? n Určitost jako právně-politický cíl ·proklamovaným cílem zapojení určitých/přesných sémantických konstrukcí je požadavek komunikační (právní) jistoty – předvídatelnosti ·zároveň současné teorie přesvědčivě dokazují, že sémantika není zárukou jazykové (komunikační) ani právní jistoty ·přesto jde o jeden ze stěžejních legislativních principů potvrzovaných judikaturou ústavních soudů ·jaké sémantické konstrukce jsou tedy přesné – dle doktríny v zásadě pouze číselné pojmy a pojmy názvy ·příklady situací se obvykle generují v povinnostních schématech veřejného i soukromého práva se zřejmými odpovědnostními následky n Určitost jako právně-politický cíl ·Problématika užití „určitých“ (přesných/jistých) termínů v právních textech: číselné pojmy a názvy ·má-li mít číselný pojem ve spojení s jiným pojmem reálný denotát (deskriptivní pojmy) – tzv. kvanta ·problém metody empirického poznání · kolize ideálního světa abstraktních čísel x reálného světa konkrétních faktů ·empirické poznání není zcela přesné (měření fyzikálních veličin – rychlost vozidla, množství látky, poloha věci) – problémy při kvalifikaci n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti ·koncept nejvyšší povolené rychlosti z teleologického pohledu (účel – zájem) ·jak má řidič vozidla jako účastník silničního provozu dle normotvůrce jet rychle ·Hodnota/Princip: bezpečnost a plynulost silničního provozu ·Axiologický /deontologický pohled ·Funkcionální analýza institutu n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti nZákonný rámec vymezení nejvyšší povolené rychlosti n § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. - princip n Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu n§ 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. – norma/princip n Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a řídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. n n n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti n§ 18 odst. 2, 3, 4 zákona č. 361/2000 Sb. – zakazující normy n Řidič nesmí n a) snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, n b) omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním. n (3) Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg, vozidla základní složky integrovaného záchranného systému a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h-1; na silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 110 km.h-1 a na dálnici rychlostí nejvýše 130 km.h-1. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km.h-1. n (4) V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1. n (5) Řidič nesmí překročit nejvyšší povolenou rychlost vozidla,2) a jde-li o jízdní soupravu, nejvyšší povolenou rychlost žádného z vozidel soupravy. n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti nInterpretace: ·řidič nesmí jet moc pomalu – aby nezdržoval plynulost provozu ·řidič nesmí jet moc rychle – aby neporušil bezpečnost provozu ·řidič musí přizpůsobit rychlost vozidla podmínkám provozu a všem okolnostem (sjízdnost vozovky, počasí, stav vozidla, zdravotní stav řidiče…) ·Z1: funkcionální analýza přikázaného či zakázaného chování řidiče generuje pravidlo o skutečném chování řidiče, nikoliv samotný rychlostní limit ·Z2: řidič může jednat protiprávně, i když rychlostní limit neporuší – přesnost stanovené hranice není zárukou předvídatelnosti práva ·Z3: řidič vždy jedná protiprávně, pokud jede vyšší než nejvyšší povolenou rychlostí, i kdyby jel vzhledem k okolnostem bezpečně (kupř. slunečné počasí, zkušený motorista, prázdná dálnice…) ·Z4: cílem právní úpravy je, aby řidič jel za všech okolností a ve všech situacích PŘIMĚŘENĚ rychle ·Z5: určitý číselně vyjádřený rychlostní limit negarantuje, že řidič pozná, jaká je přiměřená rychlost v konkrétní situaci silničního provozu ·Z6: určitý rychlostní limit zpětně dotváří princip, z něhož vyplývá – porušuje-li řidič rychostní limit, minimálně ohrožuje zákonem chráněný zájem (právní fikce) n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti ·otázka: má tedy stanovení přesného rychlostního limitu nějaký smysl/je prospěšné?? srov. Německo (neomezená rychlost na dálnicích) ·teorie: v odpovědnostních schématech lze vycházet z hypotézy, že určitost je lepší než neurčitost – obava z nejistoty ·empirická zkušenost, anebo pouhý iracionální pocit strachu ??? ·návrh: korekce určitých sémantických konstrukcí kvantitativními neurčitými pojmy – přibližně, přiměřeně, průměrně ·vhodnost – podmíněnost kontextem (někdy ano, někdy ne), vůlí normotvůrce, předpokládané dopady na praktické jednání osob ·Judikaturní požadavky ·přiblížení reality a ideálního světa norem n Neurčité právní pojmy n„protipól“ určitých konstrukcí, mnohem častější ·právní praxe se obrací k teorii, co s nimi ·teorie neodpovídá zcela optimálně – vznik různých klišé, paušalismů a zjednodušujících frází užívaných v právní praxi ·Příklad: „neurčité pojmy jsou takové pojmy, které nemají legální definici“ ·Otázka: Jak se má provádět výklad neurčitých pojmů? n Neurčité právní pojmy ·Judikatura zdánlivě požaduje výklad intenzionální – dle obsahu (dle pojmových znaků) – aby správní orgán nahlédl do „právnického slovníku“ a předvedl, že zná doktrínu ·Cílem je ale kvalifikace skutkového stavu pod rozsah neurčitého pojmu, jehož neurčitá oblast je „bez jasných sémantických hranic“ ·Příklady: „veřejný zájem“, „přiměřené zadostiučinění“ „okolnosti zvláštního zřetele hodné“ ·Definice dle pojmových znaků jsou možné, ale nepřinášejí pro subsumpci nic hodnotného ·Klíčovou je zdůvodnění samotné subsumpce skutkového stavu pod neurčitý pojem Neurčité právní pojmy nPříklad – judikát NSS: nKonstantní judikatura Nejvyššího správního soudu uvádí, že „teprve poté, kdy správní orgán tento neurčitý právní pojem vyloží, může jej konfrontovat se skutkovými zjištěními konkrétního případu […]“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č.j. 7 As 13/2007-56). Z toho tedy vyplývá, že správní orgán je v prvé řadě povoláván, aby provedl výklad neurčitého právního pojmu, a následně poté přistoupil ke konfrontaci se zjištěným skutkovým stavem, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný tento judikaturně a doktrinálně stanovený postup nerespektoval, když přistoupil k subsumpci, aniž by však učinil výklad předmětného neurčitého právního pojmu. „Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2005, čj. 5 Afs 151/2004, č. 701/2005 Sb. NSS). nvýklad neurčitého právního pojmu nelze provést obecně či univerzálně, protože musí odpovídat dané situaci, místním podmínkám času a jiným významným okolnostem, které charakterizují určitou skutkovou podstatu. n Závěr ·neurčitost je nezbytná vlastnost práva v jeho komunikativní rovině – právo je k ní „odsouzeno“ a není to ani špatně, ani dobře (indiferentní pojetí neurčitosti) ·při využití výhod neurčitosti lze více porozumět povaze právních poměrů samotných a neupínat se tolik na sémantiku právního textu ·přílišný důraz na určitost „zavazuje“ k dodržení podmínek jazykové hry dle zásady konzistence právního textu – jestliže na jednom místě byl normotvůrce určitý, proč na jiném místě nikoliv? ·kombinace určitých a neurčitých konstrukcí může u adresátů vyvolávat dojem, že určitá konstrukce vyčerpává poselství právního textu (viz příklad rychlostní limity) n