V souboru níže je barevně: Stačí vám jen to, co jsme probrali. Zde jsou navíc další možnosti. Nepovinné.

Ad Transformace vět:                  Jak na to?

AKTIVUM > PASIVUM

Podmínka pro převod: sloveso musí mít předmět v akuzativu.

Casum sentit dominus.

1.      Z předmětu casum se stane podmět => casus

2.      Sloveso převedu do pasiva a pohlídám u toho číslo. (zde byl podmět i předmět v singuláru, číslo tedy neměním.

3.      Původní podmět Dominus, je-li životný (tedy osoba či zvíře), převedu do ABLATIVU s předložkou A, AB.
Je-li neživotný, bude v prostém ABLATIVU bez předložky.

Casus sentitur a domino.

POVINNOST
Trojkombinace na sloveso DEBET

Emptoris est originem rerum inspicere.

Kdo má povinnost je vyjádřen genitivem

                        Musí následovat určitý tvar slovesa být v singuláru: est, erat, erit

                                                     a infinitiv plnovýznamového slovesa

Jak přijdu na trojkombinaci:

1.       Ve větě chybí podmět, tedy nominativ. Ale je zde vedle či velmi blízko osoba/y v GENitivu. Pak určitý tvar slovesa ESSE v singuláru. A někde infinitiv plnovýznamového slovesa. => Identifikovali jsme trojkombinaci.

2.       Překlad začnu přesným překladem tvaru od ESSE. A hned doplním „povinností“: Je, bylo, bude povinností…

3.       Tím mohu nechat osobu v genitivu: je povinností KOHO.

4.       Přeložím infinitiv plnovýznamového slovesa.

5.       (Dopřekládám zbytek věty).

Transformace na debet

1.      Z genitivu osoby/osob udělám podmět.

2.      Povinnost vyjádřím určitým tvarem slovesa debere.

3.      Vše ostatní nechám beze změny.

1.Emptoris => emptor

2.  protože emptor je v singuláru => debet

3. Infinitiv opíšu.

____

Opisné časování trpné – NUTNOST                            Jen pokročilí:

 Gerundivum + tvary od esse (+ původce děje v dativu původce – auctoris)

Civis monendus – občan mající být upozorněn

Civis monendus est – občan má být upozorněn

Mulier monenda erat – žena měla být upozorněna

*Povinnost může mít blízko k nutnosti necesse est  či necessitas est a potřebě oportet.  Následuje konstrukce akuzativu s infinitivem:

·         necesse est  či necessitas est = je nutné, je nutnost

1.       V češtině očekávám větu vedlejší se spojkou aby.

2.       Konstrukce má v názvu AKUZATIV: při překladu do češtiny z něj udělám podmět vedlejší věty.

3.       Konstrukce má ještě v názvu INFINITIV: v češtině se stane přísudkem vedlejší věty.

Necesse erat praetorem peregrinum in senatum  ad tempus venire.

·         U  neosobního oportet = je třeba jde o totéž.

·         **U již archaické vazby opus est = je třeba je vyjádření původce omezeno na osobní zájmeno v dativu: mihi, tibi, sibi,…

·         Věc je vyjádřena ABLATIVEM

Nobis opus est vacantibus. Je nám třeba prázdnin, potřebujeme prázdniny.

Jak vyjádřit vůli, chtění

·         Pomocí slovesa volo, velle = chci, nolo, nolle = nechci. V klasické latině následuje konstrukce akuzativu s infinitivem. Volumus mores homines regere. Chceme, aby mravy řídily zákony.

((Zde vazba dvojího akuzativu! Dvojznačnosti se lze vyhnout pasivním infinitivem a převodem činitele děje do ablativu: Volumus leges moribus regi. (zde neživotný podmět, proto není předložka a, ab.)

·         (Jen pokročilí: Opisným časováním činným: PARTICIPIUM FUTURA AKTIVA + URČITÝ TVAT SLOVESA esse

·         Mea voluntas est: …

·         E voluntate meā …

·         Sponte suā … ze své vůle, mluví-li 3. osoba ( meā, tuā,…)