ÚVOD DO PRÁVNÍ METODOLOGIE JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. Rozměry právní metodologie nVědecký (normativní) rozměr nPrávní metodologie se snaží předepisovat správné postupy, jak nalézat právo nPreskriptivní charakter nCílem je nalézt objektivní test správnosti úsudku o obsahu platného práva nPraktický (deskriptivní) rozměr nJak se skutečně v praxi právo nalézá (soudní a správní praxe) nDeskriptivní charakter nCílem je popsat skutečné fungování interpretačních procesů v právu n Úvod do teorie právní argumentace nproblematika argumentace je předmětem studia mnoha vědních oborů nsémiotika (sémantika, syntax, pragmatika), filosofie, hermeneutika, logika, lingvistika, rétorika atd. nprůnik těchto disciplín tvoří tzv. teorie argumentace nPředmětem zkoumání jsou otázky přípustnosti právních argumentů, jejich relevance a hodnoty v odůvodňování otázky quid iuris (co je právem) Pojem argumentace I. nArgumentace nmyšlenková sekvence, kde předkládáme určitá tvrzení (premisy) jako dobré důvody pro akceptaci z nich vyplývajícího tvrzení (závěr argumentu) nrozměry: nad rem (k věci) nad personam (k osobě) nlogický npřesvědčovací Pojem argumentace II. nkomunikativní chápání argumentace npremisy = řečové akty (tvrzení, výrok, normativní věta) npřechody (logické vazby mezi premisami) = inference (podřazení, vyplývání) njsou zároveň druhem jednání (může být správné, či nesprávné) nkritériem jsou tzv. uznávaná pravidla inference Inference ntypy uznávaných inferenčních schémat nDEDUKCE nOd obecných premis ke zvláštnímu závěru nOd obecných premis k obecnému závěru nINDUKCE nod zvláštních premis k obecnému závěru nod zvláštních premis ke zvláštnímu závěru (ANALOGIE) nABDUKCE nNávrh hypotézy, která má vysvětlit určité faktické tvrzení nDeduktivní odvození důsledků platnosti takové hypotézy + formulace experimentu k ověření platnosti závěru nCílem je generovat různé teorie (vědecké myšlení) Argument nsyntaktické pojetí (myšlenkový pochod v mysli aktéra – výrok, normativní věta) nsémantické pojetí (překlad do konkrétního jazyka – jazykové vyjádření) nrůzné významy n1) dílčí část argumentačního řetězce tvořená: n inference n P1, P2…Pn →→→→→→ Z n n2) ve smyslu konkrétní premisy Pn bez závěru nTvrzení, jehož cílem je prokázat platnost určité dokazované teze (probandum) Kritéria správnosti argumentace I. nPravdivost a platnost v argumentaci nLogika studuje pouze formu argumentace a platnost vztahů vyplývání – proto se jí říká „formální logika“ nPravdivostní hodnotu mají pouze propozice (výroky) nProblém s jinými formami vět (příkazy, otázky) – nemají pravdivostní hodnotu nFormálně platný argument je takový argument, jehož platnost je odvozena z platnosti logických konstant (kvantifikátory, logické spojky) n Kritéria správnosti argumentace II. nTypy platnosti – různá pojetí: nDEDUKTIVNÍ PLATNOST nargument je deduktivně platný, pokud závěr vyplývá z premis nnení možné, aby všechny premisy byly pravdivé a zároveň byl závěr nepravdivý ntypický pro vědecké myšlení nINDUKTIVNÍ PLATNOST nPravděpodobnostní platnost, síla argumentu spočívá v empirické ověřitelnosti či přesvědčivosti jeho premis nTyto úsudky jsou v každodenním usuzování zcela běžné Reálná argumentace nJednota formy (jazykový projev) a obsahu (myšlenková sekvence) nArgumentace neprobíhá na platformě schémat formální logiky, nýbrž ve formě přirozeného jazyka (rétorický charakter) nVětšina prakticky užívaných argumentů je deduktivně neplatných, neboť obsahují tzv. zamlčené premisy nV argumentačním schématu chybí premisy, které jsou logicky nutné, aby byl závěr argumentu platný nTzv. enthymemata (Aristoteles), nebo také isomorfismy (Makkonen, Aarnio) nÚsudky, které u adresáta (účastníka komunikace) předpokládají porozumění samo sebou nJde o funkcionálně a pragmaticky podmíněné úsudky – význam je dán konvencí užití jazyka a situací, v níž je úsudek užit Právní argumentace nJeden ze způsobů, jakým probíhá právní komunikace ve společnosti nF. Haft: „vrchol juristické činnosti“ nJedná se o způsob právního poznávání (porozumění), a proto úzce souvisí s těmito problémy: nPrávním jazykem (právní sémiotika) nLogikou nDialektikou nRétorikou nHermeneutikou n n n n Struktura právní argumentace I. nPro právní usuzování je typické tzv. případové myšlení nPrávní normy jsou typizovaná pravidla pro řešení obdobných případů téhož druhu (tzn. typu) nPRÁVNÍ PŘÍPAD (kvalifikační schéma): nSKUTKOVÁ PODSTATA (TYP) <=> SKUTEK (konkrétní případ) nZákladní jednotkou je právní argument (či argumentační výpověď) nPrávní argument nPrávní argumentační tvrzení (právní argument) v zásadě může vypovídat o obsahu právní normy, právního principu, právní zásady, tedy souhrnně vzato o obsahu práva. nSkutkový argument nskutečnostech světa bytí (tzv. skutkových dějích, okolnostech, tedy o právně relevantních skutečnostech) nTyto argumenty vypovídají o tzv. skutkovém stavu (SKUTKU) Struktura právní argumentace II. nVlastnosti argumentu: nSkutkový argument: nVěcná správnost, pravdivost (tzn. korespondence tvrzení s jeho propozicí - objektivně zjistitelným stavem věcí) – zásady objektivní pravdy nNebo alespoň vysoká pravděpodobnost (vyloučení rozumných pochybností) nVerifikace probíhá v procesu dokazování (interpretace skutkových okolností) nPrávní argument nPrávní správnost (tzn. musí být dovoditelný z pramenů práva, které jsou součástí předmětného systému práva – přináležitost argumentu k systému práva a k pravidlům vedení právní argumentace) nPlausibilita (hodnověrnost, přesvědčivost) nVerifikace (Rektifikace – O. Weinberger) probíhá v procesu právní interpretace nArgumentační řetězec nSpojení (řazení) jednotlivých argumentů (výpovědí) souvislého komunikačního toku (textu) n Struktura právní argumentace nAd argumentační řetězec nTypy řetězců: nLineární nřadí do jednoduchého nevětveného řetězce za sebe, aniž by docházelo k nějakým myšlenkovým odbočkám či zvažování různých variant. Jeden argument logicky vyplývá z druhého, přičemž o ostatních možných argumentech není řeč (nejsou explicitně použity) nDialektický (též dialogický, diskursivní) nje založen na rozporu jednotlivých argumentačních tvrzení a jeho odstraňování. Při snaze nalézt řešení mohou vznikat další rozpory mezi argumentačními tvrzeními. Dialektická argumentace má své kořeny v antické filosofii dialogu. Struktura argumentu v právní argumentaci nArgument má podobu úsudkového schématu (sylogismu), který může mít různé dílčí formy nModel sylogismu: nP1 + P2 + …. Pn (premisy) => Z (argumentační závěr) nZávěr vyplývá z premis, nejde však vždy o nutné vyplývání nNěkteré premisy mohou být skryté (zejména tzv. isomorfismy) n Typologie argumentů užívaných v právní argumentaci nPragmatické figury nArgumentum ex autoritate nRétorické (eristické) figury nArgumentum baculinum (důkaz holí) nArgumentum ad populum nArgumentum ad veritatem (notoriety) nTopické figury nArgument a loco communi (obecné právní topiky) nargument a loco specifici (zvláštní právní topiky) nTzv. zvláštní právně-logické argumenty nArgumenty základními principy argumentace nBezespornost nKoherence nÚplnost n Zvláštní právně-logické argumenty nOproti svému názvu mají spíše topicko-rétorický charakter nSamostatný systém právní logiky neexistuje, existují však logické systémy konstruované pro popis vztahů mezi normami (tzv. deontická logika) nNeexistuje žádný jednoznačná metoda, kdy použít který argument Zvláštní právně-logické argumenty Analogické argumenty nObecně nodvození „zvláštního“ od „zvláštního“ nAnalogie je hlavním nástrojem právního myšlení nPři použití analogie, Z nutně nevyplývá z premis P1, P2 nPlatnost argumentu je založena na bázi pravděpodobnosti a principů jednotlivých právních odvětví, které regulují přípustnost tohoto argumentu nAnalogie stricto sensu nIntra legem (intra verba legis) nAnalogie legis nAnalogie iuris nA potiori (tzv. argumenty síly) nArg. A minori ad maius (od menšího k většímu) nArg. A maiori ad minus (od většího k menšímu) nAb exemplo (demonstrace příkladu) nArgumentum a simile (důkaz podobnosti) n Zvláštní právně-logické argumenty Vylučující argumenty nArgumenty vylučující nnegace možného závěru – odvození jiného možného závěru nLogický opak metody analogie nA contrario (důkaz opaku) nVýběr ze dvou možných závěrů nPer eliminationem (důkaz vyloučením) nVýběr z více možností nreductionis ad absurdum (tzv. teleologická redukce) nUžití teleologického výkladu ad absurdum nFikce racionálního zákonodárce n Vztah mezi analogií a vylučujícími argumenty nTyto argumenty nelze užít v rámci jednoho argumentačního řetězce pro odůvodnění téhož argumentačního závěru nAnalogie je typická pro soukromé právo nA contrario je typické pro právo veřejné nKonflikt těchto dvou argumentačních přístupů je zdrojem velkého množství interpretačních sporů Závěr n n n nDÍKY ZA POZORNOST!