MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO
Právnická fakulta
Katedra právní teorie
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Právo na život a problém interrupce
Petra Roupcová
2015
2
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo na život a problém interrupce
zpracovala sama. Všechny prameny a zdroje informací, které jsem použila k psaní
této práce, byly citované v poznámce pod čarou a jsou uvedené v seznamu použité
literatury.“
………………………………..
Petra Roupcová
3
Tímto bych ráda poděkovala paní doc. PhDr. Tatianě Machalové, CSc. za vedení mé
diplomové práce, za spoustu cenných rad a v neposlední řadě za čas a trpělivost,
které mi věnovala a pomohla mi tak k vypracování této diplomové práce.
Dále bych chtěla poděkovat své rodině a nejbližším přátelům, kteří mě podporovali
nejen při psaní této diplomové práce, ale po celou dobu studia.
4
Abstrakt
Tato diplomová práce rozebírá právo na život a problematiku interrupcí. Zabývá se
otázkou hodnoty a počátku lidského života. Cílem bude předložit základní
východiska a postoje k interrupcím a zdůraznit zásadní argumenty odpůrců interrupcí
i jejich zastánců. Zkoumán bude nejen vliv těchto východisek a postojů na právní
úpravu práva na život a interrupcí v České republice, ale také její kvalita a úplnost.
Abstract
This diploma thesis analyses the right to life and the issue of abortion. It delas with
the question of value and begining of human life. The goal of the thesis is present the
basic starting-point and stances to abortions and emphasizes essential arguments of
oponent and advocates of abortions. I will research influence of these starting-points
and stances to legislation of the right to life and abortion in the Czech Republic and
also its quality and completeness.
Klíčová slova:
Právo na život, Interrupce, Právo na soukromí, Lidský život, Plod
Key words:
Right to Life, Abortion, Right to Privacy, Human life, Fetus
5
OBSAH
ÚVOD…………………………………………………………………………….......7
1. INTERRUPCE A PRÁVO NA ŽIVOT: VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ...11
1.1. Co je to interrupce?..................................................................................11
1.2. Hodnota života a právo na život………………………………………..13
1.2.1. Duchovní hledisko………………………………………………14
1.2.2. Filosofické hledisko……………………………………………..15
1.2.3. Biologické hledisko……………………………………………..16
2. NÁZOROVÉ PROUDY PRO A PROTI INTERRUPCI…………………...18
2.1. Vývoj názorů na interrupci……………………………………………..19
2.1.1. Stručný exkurz do historického vývoje postojů k interrupcím….19
2.1.2. Roe v. Wade: legalizace interrupcí v USA……………………...22
2.2. Argumenty zastánců svobodné volby ženy…………………………….24
2.2.1. Ohrožení zdraví a života matky………………………………....25
2.2.2. Nebezpečí nelegálních potratů……………………………….….26
2.2.3. Vývoj lidského zárodku…………………………….…………...26
2.2.4. Tělesná integrita ženy………………………………….………..28
2.2.5. Právo na svobodné rozhodnutí………………………….………28
2.3. Argumenty odpůrců interrupcí…………………………….…………...29
2.3.1. Řešení ohrožení života matky……………..…………………….29
2.3.2. Znásilnění a incest……………………………………..………...30
2.3.3. Poškození plodu…………………………………………………31
2.3.4. Právo na život dítěte vs. právo matky na svobodnou volbu…….32
2.3.5. Hnutí pro život ČR………………………………………………33
2.4. Irská konzervativní úprava……………………………………………...34
2.4.1. Attorney General v. X: zrušení absolutního zákazu interrupcí…34
2.4.2. A, B and C v. Ireland: soulad irské úpravy s Úmluvou…………35
3. PRÁVNÍ ÚPRAVA INTERRUPCE………………………………………..37
3.1. Vývoj právní úpravy……………………………………………………37
3.1.1. První zákon o umělém přerušení těhotenství……………………38
3.1.2. Interrupční komise………………………………………………39
6
3.2. Současná právní úprava – zákon č. 66/1986 Sb………………………..40
3.2.1. Podmínky pro umělé přerušení těhotenství……………………..41
3.2.2. Postup projednání umělého přerušení těhotenství………………43
3.2.3. Interrupce u cizinek…………………………………………......44
3.2.4. Výhrada svědomí………………………………………………..45
3.2.5. Dopad legalizace interrupcí……………………………………..45
4. PRÁVNÍ OCHRANA PRÁVA NA ŽIVOT………………………………..47
4.1. Listina základních práv a svobod………………………………………47
4.2. Mezinárodní dokumenty………………………………………………..49
4.3. Ochrana lidského plodu v ostatních zákonech……………………….....50
4.3.1. Ochrana plodu v občanském právu……………………………...50
4.3.2. Trestněprávní ochrana plodu…………………………………….52
4.3.3. Pracovněprávní ochrana plodu…………………………………..53
5. ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU SLOVENSKÉ REPUBLIKY…...54
5.1. Skutkový stav…………………………………………………………...54
5.2. Argumenty slovenského ústavního soudu……………………………...55
5.3.Aplikace argumentů slovenského soudu na českou právní úpravu……..57
6. ZHODNOCENÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY INTERRUPCÍ A NÁVRHY NA
ZMĚNY……………………………………………………………………..59
ZÁVĚR………………………………………………………………………….62
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ……………………………………………..64
7
ÚVOD
Téma interrupcí patří k nejvíce kontroverzním otázkám současného diskurzu
o právu na život. Otevřená diskuse o interrupcích přišla s nástupem liberální
společnosti zhruba ve druhé polovině 20. století. S vývojem vědy, získáváním
lékařských znalostí i změnou sociálních podmínek, se tato problematika stala
zdrojem častých neshod. Tyto neshody se projevily především v politickém diskurzu,
který se odráží na legislativě daného státu. Na světě neexistuje žádný konsenzus,
který by problematiku interrupcí vyřešil. Setkáme se tak s právními úpravami, které
interrupce naprosto zakazují, až po úpravy, které podstoupení interrupce nechávají
zcela na vůli ženy. Interrupce však nejsou novým fenoménem, ale jedná se o
problematiku, která se řeší v podstatě od samého počátku lidstva.
Proces početí, těhotenství a následného zrození každého člověka patří
k největším zázrakům lidstva a je základem celé naší společnosti. Tento proces
odehrávající se v těle matky nelze ničím nahradit. Je tedy nutné k němu přistupovat
s úctou a přirozenou potřebou jej chránit. S početím však ve společnosti vyvstal
problém. Tímto problémem se stala nechtěná těhotenství. Od počátku lidské
společnosti tedy ženy musely řešit situaci, kdy se nechtěly stát matkou. Neplánovaná
těhotenství zde vždy byla a budou i nadále. Bylo tedy nutné vyřešit, jak se k tomuto
problému jako společnost postavíme, a jak jej budeme řešit. Názory a postoje
k interrupcím se s historickým vývojem vyvíjely a měnily. Problém však zůstává
stále stejný.
Na jedné straně tedy stojí vyvíjející se lidský život, který je bezbranný a
závislý na těle matky. Na druhé straně stojí právě matka a její možnost svobodné
volby rozhodnout se o tom, zda si dítě nechá či nikoliv. Nejedná se však pouze o to,
zda se shodneme na tom či interrupce povolit, nebo je zakázat. Nejzásadnější
problém spočívá ve vyřešení otázek: Co je to lidský život? Jakou má lidský život
hodnotu a kdy začíná? Má nenarozené dítě také právo na život?
Otázky, které jsou nutné při regulaci interrupcí vyřešit, jsou natolik zásadní a
složité, že nelze předpokládat, že by se v brzké době dospělo ke konsenzu
v problematice interrupcí a práva na život. Jedná se o problém, na který každý
8
jedinec nahlíží podle svého osobního přesvědčení. V rámci této práce tedy budou
řešeny i otázky, jak společnost pohlíží na interrupce a jaký přístup a jakým způsobem
se projevil v právní úpravě interrupcí v České republice.
Cílem práce tedy nebude nalézt univerzální a správné řešení přístupu
k interrupcím, které by respektovali všichni nebo alespoň velká část společnosti, ale
předložení základních východisek a koherentní argumentace pro řešení problematiky
interrupcí a práva na život z pohledu odpůrců i obhájců interrupcí a jejich vliv na
českou právní úpravu umělého přerušení těhotenství.
K vyřešení základních otázek je nutné nejprve vymezit základní pojmy, které
jsou v problematice práva na život stěžejní. Následně ve své práci použiji analyzační
metodu, při které budu zkoumat zásadní argumenty jak odpůrců potratů, tak i jejich
zastánců. V těchto kapitolách budou rozebrány přístupy a názory široké veřejnosti,
kdy se zaměřím na stanoviska filosofů, právních teoretiků, lékařů, teologů, apod.
Stěžejním bude i analýza právní úpravy interrupcí a práva na život v české
legislativě. Ve své práci použiji i argumentační strategii soudů použitou v soudních
rozhodnutích zabývajících se problematikou interrupcí. V závěru bude použit návrh
vhodných změn právní úpravy interrupcí v České republice.
V práci tedy budu pracovat především s odbornou literaturou, která se zabývá
řešením práva na život a problematiky interrupcí. Dále bude v práci důležitý rozbor
vnitrostátních právních předpisů, které upravují interrupci a práv na život. V práci
budou použity i čtyři soudní rozhodnutí, která budou sloužit především k rozboru
argumentační strategie, kterou v nich soudy použily.
Práce bude systematicky rozdělena do šesti hlavních kapitol. V první z nich
vymezím základní pojmy. Půjde o pojem interrupce, na který budu nahlížet jak
z hlediska právního, tak i medicinského. Druhé vymezení se bude týkat života, jeho
počátku a hodnoty, kterou mu přisuzuje společnost, jakož i samotného práva na
život.
V druhé kapitole zanalyzuji nejzásadnějšími názory na interrupci. Na začátku
této kapitoly se budu věnovat krátkému historickému exkurzu, ve kterém poukážu na
to, jak se názory na interrupci vyvíjely. Zde zmíním i přelomový rozsudek
9
Nejvyššího soudu Spojených států amerických ve věci Roe v. Wade, díky kterému se
změnila americká konzervativní úprava na jednu z nejvíce liberálních na světě.
Následně se budu věnovat liberálnímu přístupu k interrupcím a rozeberu argumenty
zastánců svobodné volby matky na to, proč by interrupce měly být legální. Navážu
směrem konzervativním, a i zde budou uvedeny a rozebrány argumenty odpůrců
interrupcí, kteří se snaží docílit zákazu provádění interrupcí. Na závěr této kapitoly
se budu věnovat soudním rozhodnutím, které jsou reakcí na velmi konzervativní
irskou úpravu, především pak věnuji pozornost argumentační strategii použitou
Evropským soudem pro lidská práva.
Ve třetí části přistoupím k rozboru právní úpravy interrupcí v České
republice. Nejprve se zaměřím na vývoj právní úpravy na území České republiky.
Pozornost zde bude věnována původnímu zákonu o umělém přerušení těhotenství a
institutu interrupční komise. Přes tento vývoj se dostanu k současné úpravě
interrupcí, kde bude podrobněji rozebrán a analyzován zákon o umělém přerušení
těhotenství a prováděcí vyhláška, jakož i ostatní právní předpisy, které se k dané
problematice interrupcí vážou.
V následující čtvrté kapitole se budu věnovat analýze právní ochrany práva na
život, především v souvislosti s nenarozeným dítětem. Nejprve budou rozebrány
lidskoprávní dokumenty, na které bude navazovat úprava ochrany nenarozeného
života v právu občanském, trestním a pracovním.
V páté kapitole pak zanalyzuji rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské
republiky. Tento judikát jsem zvolila především proto, že v České republice ještě
žádný oprávněný stěžovatel nepodal ústavní stížnost na protiústavnost zákona o
umělém přerušení těhotenství. Navíc česká a slovenská právní úprava jsou si velmi
podobné a rozhodnutí se dá tedy dobře aplikovat i na naší právní úpravu.
Závěrečná část této práce bude věnována kritice zákona o umělém přerušení
těhotenství a návrhu na jeho změnu.
Ve své práci chci tedy nastínit nejdůležitější názorová východiska, postoje a
teorie, které se vážou k problematice interrupcí a zároveň určit, jak byly promítnuty
do naší právní úpravy umělého přerušení těhotenství. Ráda bych prací upozornila i na
10
zastaralost zákona o umělém přerušení a navrhla vhodné řešení právní úpravy.
Jelikož se jedná o problematiku velice rozsáhlou, nemohu se v práci věnovat všem
hlediskám dopodrobna. Cílem je však poskytnout koherentní argumentaci směřující
jak pro, tak i proti interrupcím.
11
1. INTERRUPCE A PRÁVO NA ŽIVOT: VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ
Pro správné porozumění problematice práva na život a otázky interrupcí je
nutným metodologickým požadavkem nejprve vymezit základní pojmy. Pozornost
v této kapitole bude tedy věnována vymezení pojmů, které souvisejí s otázkou
interrupce. Bude nás zajímat především samotný pojem interrupce a také život a
právo na něj. Při vymezení pojmu interrupce na ní budeme nahlížet jak z právního
hlediska, tak i z hlediska medicínského. Následovat bude vymezení pojmu život,
jeho hodnoty a práva na život. Rozebereme především hodnotu a počátek lidského
života, jelikož důležitou otázkou v problematice práva na život a otázky interrupcí je
především vymezení, jakou hodnotu má pro dnešní společnost lidský život a kdy
vůbec nastává jeho počátek. Hlediska náboženská, filosofická a biologická nám na
závěr této kapitoly pomohou vytvořit si obraz, jak je lidský život vnímán ve
společnosti.
1.1. Co je to interrupce?
Pojem interrupce pochází z latinského slova interruptio, které znamená
přerušení. Přesnější je však uvádět slovní spojení interruptio graviditatis, tedy
přerušení těhotenství.1
Přerušení ovšem není vhodným termínem, jelikož nevyjadřuje
podstatu a účel interrupce. Pokud žena interrupci podstoupí, jedná se zde o úplné
ukončení těhotenství a ne o přerušení. Základním znakem termínu přerušení je
možnost jeho následného pokračování, což však při provedení interrupce možné
není.2
Český autor Zdeněk Kühn ve své knize uvádí, že výraz umělé přerušení
těhotenství je určitým eufemismem a stricto sensu jsou takové zákroky usmrcením
plodu. Přičítá to však snaze o pokles vášní v této velmi emocionální otázce, kdy je
ustupováno od starších termínu typu „usmrcení plodu“ k tomuto modernímu a
mírnějšímu termínu „přerušení“.3
Interrupci definuje konkrétněji právnická
1
VALACH, Vladislav; KÁBRT Jan. Lékařský slovník. 2 přepracované a doplněné vydání. Praha:
Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, s. 210.
2
Umělé přerušení těhotenství je však natolik zavedeným a užívaným pojmem (viz. samotný zákon č.
66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství), že ho v textu své diplomové práce budu používat, i když
ho považuji za nepřesný.
3
KÜHN, Zdeněk. Ochrana lidského plodu v trestním právu. Praha: Institut pro vzdělávání soudců a
státních zástupců, 1998, s. 23.
12
encyklopedie jako umělé přerušení těhotenství, které je u nás povolené za dodržení
podmínek stanovených zákonem. V jiném případě by bylo takové provedení
interrupce trestné.4
Interrupce je však pojmem právním, který medicína nepoužívá.
V medicínském prostředí se setkáváme s pojmem potrat.
Slovo potrat můžeme nalézt pod několika latinskými pojmy, jako např.
abortus, abortio či aborticidium.5
Potrat znamená vypuzení či odstranění plodu
z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství, kdy plod ještě není schopný sám
přežít.6
Potrat a interrupce ovšem nejsou totožnými pojmy, neboť potrat je
z medicínského hlediska pojmem širším. Můžeme jej rozdělit, jak na umělý potrat,
tedy umělé přerušení těhotenství podle zákona, tak na potrat spontánní neboli
samovolný, kdy je plod z dělohy vypuzen samovolně.7
Z medicínského hlediska se umělá přerušení těhotenství rozdělují na
chirurgické a medikamentózní, kdy občas může dojít k jejich kombinaci. Tyto
metody jsou používány v závislosti na délce trvání těhotenství. Do osmého týdne
těhotenství hovoříme o tzv. miniinterrupci,8
která je většinou prováděna dilatací, tedy
roztažením děložního hrdla a následnou vakuumaspirací, při které je z děložního
hrdla odsáto plodové vejce.9
Mezi osmým a dvanáctým týdnem, kdy lze uměle
přerušit těhotenství i na žádost ženy, se interrupce provádí dilatací a následnou
kyretáží. 10
V oblasti medikamentózní neboli chemické interrupce je v České republice
aktuálním tématem zaregistrování preparátu Mifegyne, ke kterému došlo v srpnu
2014. Tato potratová tableta se stala tedy dalším legálním způsobem, kterým dochází
k umělému přerušení těhotenství. Někteří lékaři jsou zastánci této tablety a tvrdí, že
4
FIALA, Josef. Malá právnická encyklopedie. 1.vyd. Praha: Linde, 1994, s. 87.
5
VALACH; KÁBRT, 1962, op. cit., s. 370.
6
ČERNÝ, Milan; SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha:
Eurolex Bohemia, 2003, s. 7.
7
VALACH; KÁBRT, 1962, op. cit., s. 370.
8
U nás dnes miniinterrupce představují 75% všech umělých přerušení těhotenství. Tento údaj pochází
z: KAČEROVÁ, Eva. Statistika potratů zrcadlí společenské změny [online]. Publikováno 16. 12.
2013, [cit. 11. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/52002EB1AA.
9
Případné zbytky plodového vejce jsou odstraněny pomoci malé tupé kyrety, podle které je tento
postup nazýván kyretáž a jedná se výškrab dělohy.
10
ROZTOČIL, Aleš, a kol. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 212.
13
potratová pilulka je o něco šetrnější, než klasická interrupce, kdy není potřeba
podstoupit chirurgický zákrok. Žena po spolknutí Mifegynu musí zůstat v nemocnici
přibližně hodinu a poté může odejít domů. Plod se v této chvíli přestane vyvíjet a
žena se musí za dva dny opět dostavit do zdravotnického zařízení, kde jí je podána
látka prostaglandin, který ženě způsobí kontrakce a dojde tak k vypuzení plodu
z dělohy. Nutná je také následná kontrola k potvrzení úspěšného potratu.11
Potratová
pilulka se však stala trnem v oku všech odpůrců interrupcí. Podle odpůrců dochází
předepisováním potratové pilulky k přenesení zodpovědnosti za interrupci z lékaře
na ženu. Tato plně prožitá psychická anabáze však může u žen vyvolat mnohem
silnější postabortivní syndrom. U potratové pilulky hrozí také velké riziko, že bude
dostupná na černém trhu a tedy i zneužívána.12
1.2. Hodnota života a právo na život
Do sporu o přípustnosti interrupcí se dostávají jejich zastánci a jejich odpůrci.
Skutečnou otázkou však není kdo má pravdu a jestli by interrupce měly být legální či
nikoliv, ale jedná se o otázku lidského života. Tudíž toho, jakou hodnotu budeme
lidskému životu připisovat a především, v jakém okamžiku budeme lidskému plodu
připisovat nárok na jeho ochranu.
Právo na život je považováno za jedno z nejzákladnějších lidských práv. Jako
takové je nezcizitelné, univerzální, nepromlčitelné a zakazující jakoukoliv formu
diskriminace. Právo na život a na poskytnutí pomoci při jeho ochraně nemůže být
závislé na majetku, rase, víře či jiných rozdílech.13
I přesto se stává jedním z nejvíce
komplikovaných a nejméně zřejmých základních práv vůbec. Tato komplikovanost a
nezřetelnost pramení z intenzivního a permanentního vědeckého, ale i společenského
vývoje. Klíčovým pro vývoj a charakter konceptu práva na život je způsob, jakým
11
BAROCHOVÁ, Petra. Vše co jste chtěli vědět o potratové pilulce. Odpovědi gynekologa.
OnaDnes.cz [online].Publikováno dne 18. 6. 2014, [cit. 22. 3. 2015] dostupné z:
http://ona.idnes.cz/potratova-pilulka-0nc-/zdravi.aspx?c=A140618_084638_zdravi_pet.
12
PEROUTKA, Ferdinand. Zavedeme potratovou samoobsluhu? Česká televize.cz [online].
Publikováno 3. 1. 2013 [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/209461-zavedeme-potratovou-samoobsluhu/.
13
BAHOUNEK, Tomáš Jiří, a kol. Čtyři pohledy na interrupci. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing,
2007, s. 8.
14
společnost pohlíží na lidský život, jakou hodnotu pro ni lidský život představuje, a
jak s ním nakládá. Kontroverze nastává zejména v posouzení otázky, zda je
nositelem práva na život i dosud nenarozené dítě,14
případně jakým způsobem a také
v jakém rozsahu mu je poskytována ochrana.15
O tom, jak si s touto kontroverzní
otázkou poradil či neporadil český právní řád, bude pojednávat kapitola právní
ochrana práva na život.
Jaká je tedy hodnota lidského života? Lidský život většina lidí považuje za
hodnotu nejvyšší. Německý teolog a sociolog Hans Rotter však upozorňuje na to, že
zatímco v říši zvířat má každý svého přirozeného nepřítele, tak člověk je sám svým
nepřítelem, který přináší smrt sám sobě. Jasným důkazem o tom jsou nejen velké
války, které otřásly celým světem, ale i problémy dnešní doby. I interrupce podle
Rottera svědčí o postoji, který zásadně zpochybňuje hodnotu lidského života.16
V otázce počátku lidského života v podstatě všechny teologické, filosofické a
také sociologické diskuze vycházejí z názoru, že lidé se v otázce přípustnosti
interrupcí dělí na dvě skupiny. Toto rozdělení je důsledkem neshod o tom, zda je
lidský plod lidskou osobou s právem na život již od samého početí, nebo se jí stává
až v okamžiku narození, respektive v určitém okamžiku během těhotenství.17
Na
otázku, kdy začíná lidský život lze odpovědět hned z několika hledisek. Jedná se o
hledisko duchovní, filosofické a biologické.18
1.2.1. Duchovní hledisko
Duchovní hledisko považuje za počátek lidského života stvoření duše. Tato
odpověď, však není příliš jasná, jelikož různá náboženství se liší v okamžiku určení
14
Nenarozené dítě bude v textu označováno i jako lidský plod, zárodek či embryo, i když tyto termíny
nemají z lékařského hlediska stejný význam, tak v právním hledisku tomu tak prakticky je.
15
KOKEŠ, Marian. Právo na život. In: WAGNEROVÁ, Eliška, ŠIMÍČEK, Vojtěch, LANGÁŠEK,
Tomáš, a kol. Listina základních práv a svobod, Komentář. 1. vyd., Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s.
2012, s. 156
16
ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: základní otázky lékařské etiky. Praha: Vyšehrad, 1999,
s. 24.
17
DWORKIN, Ronald. Morálnosť interrupcií. In: Právo ženy? Štúdie o problematike interrupcií.
Bratislava: Kalligram, 2004, s. 101.
18
WILLKE, B.; WILLKE, J. Člověkem od početí. Těšín: Katolické nakladatelství COR JESU, 1993,
s. 13.
15
stvoření duše.19
Nejvíce patrný je však vliv židovsko-křesťanské tradice, založené na
základě myšlenky o posvátnosti lidského života, jenž je považován za dílo Boží a to
již od samého početí. Každý z nás je tak vázán chránit nejen život svůj, ale i život
svých bližních. Tuto tezi jasně nalezneme v Desateru Božích přikázání, kde páté
přikázání přikazuje: „Nezabiješ!“20
Každý jeden lidský život je nadán vnitřní a
duchovní hodnotou a je tak potřebné ze všech sil usilovat o to, aby nebyl zmařený.
S jiným přístupem se můžeme setkat v judaismu. Podle židovského práva je totiž
povoleno zabít v případě útoku agresora za účelem záchrany vlastního života nebo
života ostatních. Za tohoto agresora bývá označován i plod v lůně matky, pokud
ohrožuje její život. V těchto případech se podle židovského práva stává interrupce
přípustnou.21
Důležité ale je, že ani v silně věřícím národě nemůže být víra ukládána
ostatním silou zákona a pro tvorbu zákona nelze použít žádnou z náboženských
definici počátku lidského života.22
Víra se však výrazně může odrazit na tvorbu
legislativy v dané zemi. Typickým příkladem je katolické Polsko, kde jsou
interrupce, až na pár striktně stanovených výjimek, zakázány.23
1.2.2. Filosofické hledisko
Jak uvádí český autor Tomáš Lajkep v rámci filosofie můžeme nejčastěji
rozlišit dva přístupy.24
Prvním z nich je tzv. ontologický personalismus, který
embryo plně považuje za lidskou bytost. Předpokládá tedy počátek lidského života
od samého okamžiku početí. Lidské embryo je nadáno schopností seberozvoje, a i
přesto, že je závislé na matce, tak má svou vlastní existenci, autonomii, roste a
formuje se jako svébytný jedinec. Je tedy zřejmý důvod, abychom lidský život
19
tamtéž, s. 13.
20
Bible svatá: Písmo svaté Starého a Nového zákona: Podle posledního vydání kralického z roku
1613. 3. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2009, s. 20.
21
KOKEŠ, M. In WAGNEROVÁ, ŠIMÍČEK, LANGÁŠEK, 2012, op. cit., s. 151.
22
WILLKE; WILLKE, 1993, op. cit., s. 13.
23
Polští věřící lékaři odmítají provádět interrupce zákonu navzdory. Česká televize.cz [online].
Publikováno 17. 6. 2014. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/277113-polsti-verici-lekari-odmitaji-provadet-interrupce-
zakonu-navzdory/.
24
LAJKEP, Tomáš. Lidské embryo – kdo, nebo co? II. Zdravotnické noviny.cz [online]. Publikováno
20. 3. 2003, roč. 2003, č. 12, [cit. 18. 3. 2015] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-
zdravotnicke-noviny-zdn/lidske-embryo-kdo-nebo-co-ii-152517.
16
chránili a také ho respektovali v každém jeho životním stádiu. Druhým přístupem je
tzv. empirický funkcionalismus, který počátek života lidskému plodu přisuzuje
v průběhu těhotenství, nebo až v určité době po porodu. Respektive zastánci
empirického funkcionalismu sice uznávají začátek lidského bytí okamžikem početí,
avšak rozcházejí se v názorech, kdy se toto bytí stává osobou. Není pro ně tedy
důležité „lidské bytí“ ale „bytí personální“, které se nezakládá na biologických
důvodech, ale na definici osoby. Tento přístup bývá označován také jako
gradualismus.25
Tento pojem vystihuje mínění, že vývoj embrya je lineárně pozvolný
a rovnoměrný a tento vývoj odráží i morální význam embrya. Tedy čím starší je
embryo, tím větší je jeho morální význam. Na této cestě pozvolného vývoje je však
velmi obtížné nalézt milníky, které by měly specifický morální význam. Není tedy
jasné, kdy nastává právě ten okamžik, kdy se nepersonální bytí stalo osobou.
Logickým důsledkem tohoto přístupu je názor, že interrupce jsou z hlediska morálky
zanedbatelným problémem, pokud je tento úkon proveden nepersonálnímu lidskému
bytí. 26
Toto však nejsou jediné způsoby, jak můžeme filosoficky vymezit lidský
život, jedná se pouze o základní rozdělení. Každý jednotlivec má právo na své
filosofické přesvědčení. Obecně k takovým definicím dochází určitým rozumovým
postupem a všechna zůstávají pouze teoriemi a názory. Ani tyto filosofické názory
nemohou být ostatním ukládány zákonem.27
Je tedy na každém z nás, abychom si na
počátek lidského života utvořili svůj názor, podle svého rozumového přesvědčení a
morálního myšlení.
1.2.3. Biologické hledisko
Na rozdíl od filozofie nebo teologie by biologické hledisko mělo předkládat
ověřená fakta. Počátkem lidského života se v biologii zabývá věda nazvaná
embryologie. Český embryolog Petr Hach ve svém článku uvádí: „Individuum vzniká
25
LAJKEP, Tomáš. Lidské embryo – kdo, nebo co? II. Zdravotnické noviny [online]. Publikováno 20.
3. 2003, roč. 2003, č. 12, [cit. 18. 3. 2015] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-
zdravotnicke-noviny-zdn/lidske-embryo-kdo-nebo-co-ii-152517.
26
Tamtéž.
27
WILLKE; WILLKE, 1993, op. cit., s. 14.
17
tehdy, když se poprvé objeví živý subjekt, nadaný jedinečnou a neopakovatelnou
kombinací molekul dexyribonukleonových kyselin v soustavě chromozomů typických
pro člověka, který je vybaven odpovídajícími antigenními vlastnostmi povrchové
membrány. Tato situace vzniká při oplození, kdy rekombinací samčího a samičího
prvojádra vzniká nový jedinec v jednobuněčném stadiu svého vývoje. Postupné
uplatňování všech vývojových potencí podle zakódovaného pořádku pak vede
k vývoji lidského jedince schopného samostatného života.“28
Nelze tedy odporovat tomu, že akt plození má vzápětí za následek počátek
nového života. Výpověď genetiky a biologie, kdy život začíná oplodněním vajíčka,
jednoduše vyjadřuje způsob, jakým se děje reprodukce. Otázkou tedy spíše je, kdy je
nutné započatý život chránit jako potenci ke vzniku člověka. Použijeme-li rozdělení
z předchozí podkapitoly, pak první den početí považují ontologičtí personalisté již za
počátek osoby. Zatímco gradualisté zygotu považují za pouhý biologický materiál.
Podstatným je přibližně den sedmý, kdy dochází k nidaci, tedy uhnízdění vajíčka
v děloze bez kterého by embryo v žádném případě nebylo schopno existovat. Další
badatelé považují za vznik osoby, kterou je potřebné chránit až 15. den od početí.
V tento moment již nemohou z embrya vzniknout jednovaječná dvojčata. Mluvíme
zde tedy skutečně již o individuu. Mnozí tak proto řadí vznik osoby a jejich práv
právě sem. Navíc se v tomto období vyvíjí první buňky nervové soustavy. Do této
chvíle tedy embryo nemohlo cítit ani bolesti, ani radosti. Liberální společnost však
považuje až novorozence za nositele plných lidských práv a až jeho zabití je
považováno za vraždu.29
28
HACH, Petr. Počátek života jako mnohovrstevný problém. In: Scripta bioethica. Brno: Hippokrates,
2002, roč. 4., č. 4., s. 9.
29
VÁCHA, Marek. Definice lidského embrya a jeho status. In: Vesmír.cz [online]. 2008, roč. 87, č. 4.
Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanky/clanek/id/7671.
18
2. NÁZOROVÉ PROUDY PRO A PROTI INTERRUPCI
Různá pojetí života, jeho hodnoty a počátku se promítají do stanovisek vůči
interrupci. V této kapitole budeme věnovat pozornost zásadním argumentům, které
jsou v otázce interrupcí a práva na život použity. Tyto argumenty lze v zásadě
rozdělit do dvou hlavních skupin. První z nich je skupinou liberální, která zastává
právo matky na svobodnou volbu. Díky této volbě má matka možnost rozhodnout o
své budoucnosti, ale i tělesné a psychické integritě. Tato skupina bývá
v problematice interrupcí označována jako pro choice, tedy pro volbu. Oproti nim
stojí skupina konzervativní, která považuje lidský život za nejvyšší hodnotu a žádné
jiné právo jej nemůže převýšit. Jedná se především o křesťansky založenou
společnost, která považuje za nutné chránit lidský život již před narozením, a to již
od samého okamžiku početí. Tato skupina bývá logicky označována jako pro live,
tedy pro život.
Samozřejmě neexistují jen dva druhy názorů na interrupce, tedy názory
konzervativní a liberální. Názory jsou na obou stranách odstupňovány od těch
extrémních po umírněnější formy. Avšak pro lepší pochopení obou postojů a jejich
argumentů, je nejlepším řešením vycházet z radikálních názorů obou skupin.
První část kapitoly bude věnována krátkému historickému exkurzu, na
základě kterého poukážeme, jak se vyvíjely názory na interrupci v průběhu dějin až
po současné přístupy. Zvláštní pozornost zde bude věnována vývoji liberálního
přístupu, který velmi ovlivnil současný postoj k interrupcím. Závěrem podkapitoly
poukážeme na argumentační strategii přelomového rozsudku Nejvyššího soudu
Spojených států amerických ve věci Roe v. Wade, který měl velký vliv na změnu
legislativní úpravy ve Spojených státech z konzervativní na liberální.
Navážeme podkapitolou, ve které rozebereme argumenty liberální
společnosti, která upřednostňuje právo matky na svobodnou volbu. Další část této
kapitoly pak dává prostor pro protiargumenty a východiska zastánců skupiny pro live
a konzervativního přístupu. V této části rozebereme především jejich náboženská a
etická hlediska ochrany lidského života již od početí. V závěru této kapitoly se
19
zaměříme na argumentační strategii soudů v případech Attorney General v. X. a A,
B, C proti Irsku, které řeší velmi konzervativní irskou právní úpravu interrupcí.
2.1. Vývoj názorů na interrupci
Diskurz o problematice interrupcí se neustále vyvíjí. Jedná se o problém starý
v podstatě jako lidstvo samo, neboť neplánovaná těhotenství zde vždy byla a budou i
nadále. Problém je tedy stále stejný, ale názory na jeho řešení se v průběhu dějin
vyvíjely a radikálně měnily.
2.1.1. Stručný exkurz do historického vývoje postojů k interrupcím
Podíváme-li se do starověku, zjistíme, že zde neexistovala žádná zákonná
úprava, která by interrupce zakazovala, a to jakýmkoliv způsobem. Lidský plod byl
v této době považován za součást organismu ženy a také za naději na potomstvo.
Trestány za umělé přerušení těhotenství byly tedy jen třetí osoby, které vyvolaly
potrat násilným jednáním, jelikož tímto jednáním zbavily otce právě jeho naděje na
potomstvo.30
Dalším ovlivňujícím faktorem, který interrupce podporoval, byla hrozba
přelidnění. Zastáncem tohoto názoru byl i filosof vrcholného řeckého období
Aristoteles, který připouštěl vyhnání plodu z ženského těla, dokud neobživne a
nezačne vnímat. Mužský plod toho měl být schopný od čtyřicátého a ženský od
devadesátého dne od oplodnění. Aristotelovy názory na umělé přerušení těhotenství
měly mimořádný vliv na právní a společenské hodnocení interrupce v pozdější době.
V tehdejší době nevyvolávaly interrupce takový diskurz, jako je tomu nyní.
Nejednalo se o společenský problém, protože plod byl tehdy obecně považován za
součást ženského těla a tehdejší zákony poskytovaly otci rodiny právo svobodně
rozhodovat o životě a smrti členů jeho rodiny, jelikož nad nimi měl absolutní moc.31
Další vývoj až do počátku minulého století byl ve značné míře pod vlivem
církve. Tedy jasného odmítání potratů, neboť církev zatracovala zábrany početí i
30
ZIMEK, 1995, op. cit., s. 12.
31
Tamtéž, s. 13.
20
ostatní zásahy do lidské reprodukce. Ještě ve 13. století však italský teolog a filozof
Tomáš Akvinský zastával teorii o opožděné animaci. V rámci této teorie tvrdil, že do
lidského zárodku vstupuje lidská duše až za několik měsíců od početí. Usmrcení
takového zárodku by tedy nemohlo být považován za zabití a tedy ani za hřích.
Odmítl tak názor filosofa a pedagoga Platóna, že lidská duše může existovat naprosto
nezávisle a odděleně od těla a Bůh by lidskou duši mohl spojit i s kamenem. Naopak
Akvinský přijal Aristotelovo učení o hylomorfizmě, podle kterého není lidská duše
nezávislá, volně se vznášející substance, která by se mohla spojit s čímkoliv, ale
logicky souvisí s lidským tělem. Proto by se podle Akvinského lidská duše nemohla
vtělit do ničeho, co není lidským tělem, tedy tělem s lidskou podobou a lidskými
orgány.32
V roce 1896 však Papež Pius IX. prohlásil, že duše vstupuje do zárodku již
okamžikem početí, tedy dospěl k jednoznačnému zákazu potratů. Ve 20. století byl
přijat na pokyn papeže Jana Pavla II., který je nekompromisním odpůrcem potratů,
dokument Donum Vitae, který vyjadřuje současné oficiální stanovisko katolické
církve, tedy důraznou ochranu lidského života už od okamžiku početí.33
Tímto
stanoviskem je především to, že každá lidská bytost má právo na život a tělesnou
nedotknutelnost od okamžiku početí až do smrti.34
Další výraznou etapou, která změnila názorový přístup k interrupcím, bylo
19. století. V tomto období můžeme zaznamenat osvícenskou vlnu a také průmyslové
revoluce, které výrazně ovlivnily chování lidí. Lidé začali více cestovat a využívat
své svobody. Podnikatelé a řemeslníci začali tvořit vrstvu bohaté a nezávislé
buržoazie. V této společnosti se začala objevovat i hnutí, která prosazovala práva a
postavení žen ve společnosti. Není tedy divu, že počet interrupcí v tomto období
začal výrazně narůstat. V průběhu 19. století však vědci přišli s přesněji popsaným
procesem početí dítěte, jehož výsledkem bylo, že život dítěte nezačíná jeho prvními
pohyby, ale již samotným procesem početí. Toto zjištění vyvolalo vlnu
32
DWORKIN, 2004, op. cit., s. 115.
33
ZIMEK, 1995, op. cit., s. 13.
34
DONUM VITAE: Sborník studií o etických aspektech začátku individuálního lidského života a
instrukce Kongragace pro nauku víry, o respektování počínajícího lidského života a o důstojnosti
oplození. Odpovědi na některé aktuální otázky. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 17.
21
protipotratové iniciativy, která už nebyla pouze náboženskou. Důsledkem bylo opět
zpřísnění trestu za vyhnání plodu.35
Na přelomu 19. a 20. století se rozmohla, zvláště ve Spojených státech
amerických, diskuse, jejímž jádrem byla kritika protipotratových zákonů. Vycházelo
se zde z jednoduchého předpokladu, a to byla ochrana práv a zdraví ženy.36
O
legalizaci interrupcí se silně zasazovali také komunisté. Kupříkladu i u nás v České
republice se již od roku 1920 snažili prosadit legalizaci umělých potratů. Jejich
hlavním argumentem byla zoufalá situace nemajetných žen, které se ocitly ve
špatných sociálních podmínkách a to buď na základě mnohočetného mateřství anebo
byly nuceny se opakovaně vystavovat riziku provedení interrupce pokoutním
lékařem.37
Další vlna liberalismu přišla přibližně ve druhé polovině 20. století, kdy státy
ve velkém začaly přijímat liberální zákony v oblasti umělého přerušení těhotenství.
Mezi státy s liberální úpravou interrupcí se v roce 1957 zařadila i Česká republika.
V tomto období začaly narůstat také snahy mezinárodních společenství odpovědně
projednat otázky porodnosti a to i pod záštitou OSN.38
Značný význam v tomto
vývoji měla rezoluce Populační komise OSN39
proklamující: „oprávnění každé
rodiny mít tolik dětí, kolik si přeje a v době, kterou považuje za nejvhodnější – je
jedním ze základních lidských práv.“ Dále to byly i rezoluce OSN k Roku dítěte
z roku 1979 a rezoluce k Roku mládeže z roku 1985, formující právo dítěte narodit
se jako chtěné a vítané do podmínek zajišťujících jeho optimální rozvoj.40
Ze zásad
vyplývajících z těchto rezolucí je patrný příklon Organizace spojených národů
k liberálnímu přístupu v otázce umělého přerušení těhotenství. Rovněž tak i Rada
35
KOVÁŘ, Petr. Stav a vývoj zákonodárství umělého přerušení těhotenství ve světě a u nás.
Plánování rodiny [online]. Publikováno v roce 2003 [cit. 25. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011310
36
WILLKE; WILLKE, 1993, op. cit. s. 21.
37
ŘEHOŘOVÁ, Martina. Z historie interrupcí. Zdravotnictví a medicína.cz [online]. Publikováno 2.
7. 2012 [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-
zdn/z-historie-interrupci-465427.
38
ZIMEK, 1995, op. cit., s. 21
39
Rezoluce populační komise Organizace spojených národů z roku 1972.
40
MACH, Jan. Medicína a právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 143.
22
Evropy považuje právo na svobodnou volbu v oblasti reprodukce za nedílnou součást
základních lidských práv. 41
2.1.2. Roe v. Wade: legalizace interrupcí v USA
Problém právní přípustnosti interrupcí, případně rozsahu jejich legality, je
otázkou, která ve Spojených státech americký vzbuzuje velké sociální napětí. I když
jsou v současné době Spojené státy americké jednou ze zemí s nejvíce liberální
úpravou interrupcí, vývoj směřující k tomuto liberálnímu přístupu nebyl ani lehký,
ani přímočarý. Teprve v roce 1967 reagoavalo Colorado jako první stát na evropské
liberální tendence a zlegalizovalo interrupci v případech vitální indikace nebo
v případech, kdy těhotenství bylo následkem trestného činu. Přelomovým
rozhodnutím pro legalizaci interrupcí ve Spojených státech amerických je rozsudek
Nejvyššího soudu USA ve věci Roe v. Wade.42
Případ je z roku 1973, kdy se na americký soud obrátila Jane Roe,43
která
napadala ústavnost texaské právní úpravy umělého přerušení těhotenství. Interrupce
byla v Texase prohlášena za protizákonnou, krom případů ohrožení života matky.
Roe tvrdila, že otěhotněla v důsledku znásilnění.
V tomto případě byla předmětem zkoumání ústavnost článků texaského
trestního zákona, které za zločiny prohlašovaly provedení interrupce nebo i pokus o
ní, s výjimkou lékařského zákroku k záchraně těhotné ženy. Hlavním argumentem
žalobců bylo porušení a zásah do konceptu osobní svobody, který se nachází ve
čtrnáctém dodatku Ústavy. Dále také zásah do ochrany osobního, manželského,
rodinného a sexuálního života chráněného v devátém dodatku Ústavy. Do těchto
práv bylo zasaženo tím, že neprovdaná Jane Roe nemohla legálně ve svém
41
Usnesení Vlády České republiky ze dne 21. července 2003 č. 747 + P k poslaneckému návrhu
zákona, kterým se zrušuje zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a
vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/1992 Sb., a kterým
se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění (sněmovní tisk č. 376) [online], [cit. 6.
3. 2015] Dostupné z:
http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/876457779431752EC12571B6006EAA62.
42
KOVÁŘ, Petr. Stav a vývoj zákonodárství umělého přerušení těhotenství ve světě a u nás.
Plánování rodiny.cz [online]. Publikováno v roce 2003 [cit. 25. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011310.
43
Toto jméno je z důvodů ochrany osobnosti pouze fiktivní.
23
domovskému státě docílit provedení umělého přerušení těhotenství, které si přála.
Stát, v tomto případě v roli žalovaného, opřel svou argumentaci o povinnost chránit
lidský život již před narozením a označil za naléhavou roli státu chránit prenatální
život již od samého početí.
Velká část rozhodnutí byla věnována historickému vývoji přístupu
k dovolenosti interrupcí. Na tomto vývoji soudci chtěli poukázat na to, že v době
vzniku americké Ústavy měly ženy podstatně rozsáhlejší svobodu ukončit své
těhotenství, než v době následné. V dalších oddílech svého rozhodnutí pak poukazují
na to, že morální tlaky chránící život již od jeho počátku a také rizikovost provádění
interrupcí, jsou již překlenuty.
Soud ve svém rozhodnutí plně nesouhlasil ani s jednou ze stran. Avšak
přiklonil se k názoru, že práva na ochranu soukromí zaručena v devátém a čtrnáctém
dodatku Ústavy jsou natolik široká, že zahrnují i rozhodnutí ženy o tom, zda ukončí
své těhotenství či nikoliv. Stát tedy nesmí tuto možnost rozhodnout se ženě upřít. Své
rozhodnutí dále opíral o těžkosti, které ženě mohou nastat zdravotními komplikacemi
zapříčiněnými těhotenstvím. Neopomněl ani zmínit komplikace, které vzniknou
přivedením nechtěného dítěte na svět, což by znamenalo stres pro všechny
zúčastněné. Avšak soud také uvedl, že právo ženy na soukromí není absolutní a
neznamená, že by se své těhotenství mohla rozhodnout přerušit v jakémkoliv stádiu
či jakýmkoliv způsobem. Ingerence státu je potřebná v momentě, kdy nastává
výrazný konflikt mezi osobními zájmy matky a zájmy potencionálního lidského
života. Proto je vhodné, aby měl stát možnost v určitém okamžiku a míře ochránit
potencionální život. Za tento okamžik soud označil moment tzv. viability. Tedy
moment, kdy se plod stane životaschopným a nezávislým na těle matky. Tento
moment pak nastává podle soudu v 28. týdnu těhotenství.44
Od tohoto momentu by
byla interrupce přípustná jen v případě ohrožení života nebo zdraví těhotné ženy.
Dosud platný texaský zákon byl tedy zhodnocen jako velmi obecný. Soud ve
svém rozhodnutí doporučil, aby pro období prvního trimestru bylo rozhodnutí
44
HADERKA, Jiří. K nové federální judikatuře v USA k interrupčním věcem (1973-1989). In:
Právník. roč. 1990, č. 5, s. 439.
24
ponecháno pouze na vůli ženy společně s odborným názorem jejího lékaře bez
ingerence státu.45
Rozhodnutí soudu vyvolalo samozřejmě bouřlivou debatu, kdy proti sobě
stálá hnutí za ženská práva oproti hnutím za život. Především však byly tímto
rozhodnutím zlegalizovány interrupce v celých Spojených státech, a to prakticky až
do devátého měsíce těhotenství, zatímco do této doby byly povoleny pouze v 11 z 51
států.46
2.2. Argumenty zastánců svobodné volby ženy
„Základním znakem liberalismu je odmítání jakýchkoli omezení, která brání
člověku ve svobodném rozvoji, a již tím je zřejmé, že liberalismus disponuje určitým,
ne vždy obecně přijímaným konceptem svobody.“47
Od toho se odvíjí postoj
liberalistů k umělému přerušení těhotenství. Jednoznačně zastávají možnost
svobodného rozhodování ženy o své budoucnosti, o tom, co se bude dít s jejím tělem
a zda si dítě ponechá. Liberální hnutí se však ohrazují proti výrokům, že jsou „pro
potraty“. Interrupci považují až za krajní řešení problému, kterému by mělo být
samozřejmě předcházeno, a to zejména osvětou, informovaností a používáním
vhodné antikoncepce. Trvají však na tom, že každý má mít právo volby. 48
Podle
amerického filosofa práva Ronalda Dworkina můžeme vzorové liberální stanovisko
rozdělit do čtyř částí. Od názoru, že stát nemá žádné právo zasahovat do rozhodování
ženy o tom, zda interrupci podstoupí až po názor, který považuje interrupci za vážný
morální problém a interrupce znamená zmaření lidského života. Podle tohoto názoru
tedy interrupce není přípustná z banálního nebo nepřípustného důvodu a je možné ji
provést jen v případě, kdy tak zabráníme vážné škodě.49
45
Legal Information Institute, Roe v. Wade. [online]. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné z:
https://www.law.cornell.edu/supremecourt/text/410/113.
46
MISHAN, J. Ezra, O povaze milosrdenství: Jak argumentují zastánci „ženské volby“. Praha:
Občanský institut, 1997, s. 4.
47
Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšíření vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, s.
284.
48
Feministická skupina 8. března. Buďme pro svobodnou volbu! [online], březen 2002 [cit. 15. 3.
2015]. Dostupné z http://anarchofeminismus.ecn.cz/files/prochoice02.html.
49
DWORKIN, 2004, op. cit., s. 104.
25
V následující části této práce budou rozebrány argumenty, jejichž cílem je nás
přesvědčit o tom, že liberální právní úprava interrupcí, je v dnešní společnosti
nutností. Poukážeme i na argumenty, kdy interrupce není otázkou svobodné volby
ženy. Tedy situace, kdy žena narození dítěte s radostí očekává, ale například ze
zdravotních důvodů je provedení interrupce nutné.
2.2.1. Ohrožení zdraví a života matky
Jedním z hlavních důvodů, proč by měly být interrupce povoleny, je
především ochrana před vážným ohrožením zdraví ženy, či jejího života. O tomto
svědčí fakt, že i velmi přísná a konzervativní úprava umělého přerušení těhotenství
v Irsku, povoluje provedení interrupcí z jediného důvodu, kterým je právě vážné
ohrožení zdraví matky nebo jejího života. Evropský soud pro lidská práva ve své
judikatuře k čl. 2 „Právo na život“ Úmluvy50
uvedl, že zákaz potratů, i v případech,
kdy by nepřerušení těhotenství mohlo vážně ohrozit život budoucí matky, by byl
v rozporu s obsahem a cílem samotné Úmluvy.51
Pokud by tomu tak nebylo a
interrupce by nemohla být provedena ani při ohrožení života či zdraví matky, jak
bychom ospravedlnili, že jsme si zde dvou rovnocenných životů vybrali právě
ochranu dítěte? Americká filosofka Judith Jarvis Thompson považuje názor, že
interrupce nejsou přípustné ani při záchraně života matky za extrémní. Zmiňuje také
argument odpůrců potratů v otázce kolize práva na život dítěte a práva na život
matky, podle kterého by provedení interrupce znamenalo přímé zabití dítěte, zatímco
nicnedělání matku nezabije, ale pouze ji nechá zemřít. Navíc je dítě považováno za
nevinného člověka, neboť nespáchalo žádný zločin a nemá v úmyslu zabít
matku.52
Kde ale bereme jistotu, že matka je vinná? Stejná presumpce nevinny by
tedy měla platit i pro ni.
50
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně
lidských práv a svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. In: Beck-online [online právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzhezf6mrqhewte.
(Dále jen jako
„Úmluva“).
51
KLÍMA, Karel. Ústavní právo, 4. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 281.
52
THOMSONOVÁ, Judith, Jarvis. Obrana interrupcí. In: Právo ženy? Štúdie o problematike
interrupcií. Bratislava: Kalligram, 2004, s. 26.
26
2.2.2. Nebezpečí nelegálních potratů
Příznivci pro choice směru argumentují také tím, že i když je v některých
státech konzervativní právní úprava umělého přerušení těhotenství a provedení
interrupce je tak nelegální, stále k nim i v těchto zemích dochází. Pro umělé
přerušení těhotenství se každoročně rozhodne přibližně 46 miliónů žen. Z toho 26
miliónů žen je ze zemí, které mají liberální potratové zákony a interrupce je tak
prováděna převážně v důstojných podmínkách v raném stádiu těhotenství a
odborným personálem. Je zde tedy minimální riziko ohrožení zdraví či života ženy.
Ostatních 20 miliónů žen pak žije v zemích, jejichž konzervativní úprava interrupci
zákonem zakazuje či výrazně omezuje. I přesto se tyto ženy rozhodnou uměle své
těhotenství ukončit, což bývá často prováděno neodborně a v nedůstojných
podmínkách. Na důsledky neodborně provedeného potratu umírá denně přibližně 200
žen. Liberalisté v tomto směru argumentují tím, že počet těchto komplikací by
dramaticky poklesl v případě, kdyby došlo k liberalizaci potratových zákonů
v zemích s konzervativní právní úpravou.53
Dále také uvádějí, že legalizací interrupcí
dojde z dlouhodobého hlediska ke snížení počtů interrupcí. Například Holandsko,
která má velmi liberální legislativu v otázce interrupcí vykazuje jednu z nejnižších
potratovostí na světě.54
2.2.3. Vývoj lidského zárodku
Velmi zásadním sporem mezi liberální a konzervativním přístupem je
rozdílnost v odpovědi na otázku: Kdy se v případě embrya jedná již o člověka?
Liberálové hovoří o člověku až samotným aktem porodu. O umělém přerušení
těhotenství, tak neuvažují jako o zabití živé bytosti. Podle Habermase liberálové
popisují embryo v raném vývojovém stádiu pouze jako shluk buněk a až
novorozence považují za osobu, které má připadnout lidská důstojnost v přísně
morálním smyslu. Druhá strana, tedy strana konzervativní, pak naopak pokládá již
53
UZEL, Radim. Pohled lékaře. In: PEKÁRKOVÁ, Milena, a kol. Potrat ano-ne aneb na pokraji
života. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000, s. 9.
54
KOVÁŘ, Petr. Stav a vývoj zákonodárství umělého přerušení těhotenství ve světě a u nás.
Plánování rodiny.cz [online]. Publikováno v roce 2003 [cit. 25. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011310.
27
oplodnění lidského vajíčka za počátek života, který je individuovaný a řídí sám sebe.
Tento pohled tedy považuje za potenciální osobu a nositele základních práv již každý
biologicky určitelný rodový exemplář.55
Liberálové jsou navíc toho názoru, že
zárodek je součástí ženy a je tedy jejím právem svobodně rozhodnout o svém
„majetku“.56
Velmi vášnivou diskuzi vyvolala esej o lékařské etice, jenž vydala doktorka
Francesca Minervová z Oxfordské univerzity. Minervová v ní totiž mimo jiné
uvedla, že zabít novorozené dítě je z morálního hlediska to samé, jako zabít plod.
Nenalezneme zde žádný rozdíl mezi plodem den před narozením a den poté. Porod je
pouze změnou místa, ne podstaty plodu. Novorozenec pro ni stále není „skutečnou
osobou“, ale pouze osobou „možnou“. Novorozenci podle ní nemají ještě žádnou
budoucnost, jedná se jen o představu jejich rodičů a smrt jim tedy nezpůsobí žádnou
škodu, budou-li si to takto rodiče přát. Jakožto přání „skutečných osob“ by zájmy
rodičů měly převážit.57
Ač tato esej působí velmi radikálně a může být označován jako návod
k zabíjení novorozenců, je možné ji vnímat spíše jako návod vedoucí k zákazu
interrupcí. Vadilo by nám zabít novorozené dítě, ale provedení interrupce těsně před
porodem nezakážeme? I když u nás takový zákon neplatí, jistou paralelu nalezneme
v trestním zákoníku58
u ustanovení o beztrestnosti těhotné ženy při nezákonné
interrupci v porovnání se skutkovou podstatou trestného činu vraždy novorozeného
dítěte matkou.
55
HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti. Na cestě k liberální eugenice? Praha:
Filosofia, 2003, s. 42.
56
KLÍČ, Zbyněk. Co obnáší spor o interrupce. Cevro [online]. Publikováno dne 2. června 2004, [cit.
15. 3. 2015] Dostupné z: http://www.cevro.cz/cs/41227-obnasi-spor-interrupce.
57
KRČMÁRIK, Matúš. Podĺa eseje môžu dieťa zabiť po pôrode. Techsme.sk [online]. Publikováno 5.
3. 2012 [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z: http://tech.sme.sk/c/6286923/podla-eseje-mozu-dieta-zabit-po-
porode.html.
58
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mrqga4v6nbqfuytm.
(dále jen jako
„Trestní zákoník“).
28
2.2.4. Tělesná integrita ženy
Argumenty odpůrců potratů o tom, že plod je člověkem již od okamžiku
početí vyvrací již zmiňovaná filosofka Judith Jarvis Thomson. Ta tvrdí, že považovat
pouhý shluk buněk za člověka je stejné, jako považovat žalud již za dub. Ve své
práci však pracuje s předpokladem, že lidský plod je člověkem již od početí a řeší
morální přípustnost interrupcí. Svůj postoj vysvětluje na následujícím případu
s houslistou. Ráno se probudíme v nemocnici a vidíme, že ležíme vedle známého
houslisty, který je v bezvědomí. Zjistíme, že trpí smrtelným onemocněním ledvin a
jen my máme ten správný typ krve, který ho může udržet při životě. Doba jeho léčby
je devět měsíců. Pokud se rozhodneme se od přístrojů odpojit, houslista zemře. Jsme
morálně povinni přistoupit na tuto situaci? Je to naší povinností? Thomsonová na
tomto příkladu demonstruje, že právo na život neznamená zároveň právo použít
k jeho záchraně jakékoliv prostředky, především tělo či orgány jiných lidí.
V podstatě by to totiž znamenalo, že bychom mohli poručit komukoliv, aby se pro
záchranu našeho života nebo života někoho jiného vzdal části svého těla nebo nám
ho na nějakou dobu poskytl. Jsme tedy oprávněni nařizovat toto ženě, která nechce
být těhotná?59
2.2.5. Právo na svobodné rozhodnutí
Právo na autonomní rozhodování o vlastní fyzické či psychické integritě
spadá pod právo na soukromí v širším smyslu. Každá žena má tedy právo na to, aby
ze strany státu nebylo zasahováno do jejího soukromí a ona sama tak mohla
rozhodnout o své budoucnosti. Samotné těhotenství, porod a následná výchova dítěte
jsou velmi emočně, ale i fyzicky náročné a nikdo by neměl rozhodovat za jiného, zda
takový proces musí absolvovat. Funkcí práva na ochranu soukromého života je
zajistit prostor pro rozvoj a realizaci individuální autonomní osobnosti. Právo na
soukromí v sobě zahrnuje především garanci sebeurčení ve smyslu zásadního
59
THOMSONOVÁ, Judith, Jarvis. Obrana interrupcí. In: Právo ženy? Štúdie o problematike
interrupcií. Bratislava: Kalligram, 2004, s. 24.
29
rozhodování o sobě samém a o uspořádání vlastního života.60
Konkrétněji právo na
soukromí vymezili ve společném článku američtí právníci Samuel D. Warren a Louis
D. Brandeis jako právo jednotlivce být ponechán sám sebou.61
Nevyplývá snad
z práva na soukromí jasně, že je jen otázkou volby ženy, zda bude či nebude matkou?
2.3. Argumenty odpůrců interrupcí
Jak jsme již uvedli, vůči směru liberálnímu stojí konzervatismus. Ten
definuje filosofický slovník jako směr vyznačující „obecný sklon člověka
k osvědčenému a odpor k novému a neznámému“.62
V rámci tohoto názorového
proudu se můžeme setkávat také s pojmenováním pro live, tedy směr, který
jednoznačně upřednostňuje právo na život nenarozeného lidského plodu od samého
početí a naprosto upozaďuje právo matky svobodně se rozhodnout o svém
soukromém životě.
Cílem zastánců skupiny pro live je především naprostý zákaz nebo alespoň
velmi striktní omezení provádění interrupcí. Ve svých argumentech používají občas
velmi emočně silná slova. Jejich cílem je útočit především na morální uvědomění a
city těhotných žen. Následující argumenty nás tedy mají přesvědčit o tom, že by
interrupce měly být zakázané a jejich provedení trestné.
2.3.1. Řešení ohrožení života matky
K jednomu ze zásadních argumentů, který se týká zdravotních indikací,
odpůrci interrupcí uvádí, že existuje opravdu jen velmi malé množství případu, kdy
by dítě opravdu ohrožovalo život matky. Ve svém tvrzení se opírají především o fakt,
že mnoho uznávaných lékařských autorit v oboru porodnictví a gynekologie
prohlásilo, že v dnešní době je zdravotnická a lékařská péče na takové úrovni, kdy
60
WAGNEROVÁ, In: WAGNEROVÁ, ŠIMÍČEK, LANGÁŠEK, a kol., 2012, op. cit., str. 282.
61
WARREN, Samuel., BRANDEIS, Louis. The Right to Privacy [online]. In Harvard Law Review,
vol. 4, no. 5, 1890, [cit. 16. 3. 2015]. Dostupné z:
http://groups.csail.mit.edu/mac/classes/6.805/articles/privacy/Privacy_brand_warr2.html.
62
Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšíření vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, s.
215.
30
zřídka dochází k situaci, ve které by dítě muselo být obětováno pro záchranu života
matky. Americký Doktor Roy S. Heffernan k tomuto uvádí: „Kdo provádí
terapeutickou interrupci63
, buď nezná moderní metody při řešení komplikací
těhotenství, nebo nechce věnovat čas, aby je použil.“64
I další lékaři jsou proti
interrupcím a jako jasný argument uvádějí, že právě interrupcí je ničen ten předmět,
který se lékař zavazuje chránit – lidský život. Někteří odpůrci interrupcí jsou ochotni
přistoupit na to, že matka může být dítětem ohrožena na svém životě. V této situaci
by žena mohla své těhotenství uměle přerušit, jelikož by se v jejím případě jednalo o
sebeobranu. Není však morálně ospravedlnitelné, aby lékař, jakožto třetí osoba, zabil
nevinnou osobu, aby zachránil život osobě jiné.65
Největší procento interrupcí je prováděno na základě psychiatrické indikace,
při která je často nutná pouze žádost ženy o provedení umělého přerušení těhotenství.
Argumentem zastánců konzervativního přístupu je především to, že nikdy nebyla
přesně stanovena příčinná souvislost mezi těhotenstvím a psychickou nemocí ženy.
Pokud je žena citově narušena, vstupuje tak již do těhotenství, ale samotné
těhotenství podle nich není příčinou její nemoci. Naopak konzervatisté uvádějí, že
těhotenství a samotný porod mají blahodárný účinek na psychický stav matky, a že
labilní matky snášejí těhotenství pozoruhodně dobře. Především mnohem lépe, než
interrupci. Také jako důvod pro popření psychické indikace uvádějí, že se již
nespočetněkrát setkali se situací, kdy ženy byly nešťastné při zjištění svého
těhotenství, avšak po porodu byly velice šťastné.66
2.3.2. Znásilnění a incest
Velký morální problém nastává pro odpůrce interrupcí v případech, kdy žena
otěhotněla na základě znásilnění či incestu. V krajních případech i v souvislosti
s nemanželským početím. Takovéto početí totiž odpůrci interrupcí považují za
63
Termín terapeutický potrat označuje umělé přerušení těhotenství provedené ze zdravotních důvodů,
pokud je ohroženo zdraví nebo život ženy.
64
GRADY, John L. Interrupce Ano nebo Ne? (Důvody proti interrupcím). 2. vyd. Praha:
Nakladatelství Řád, 2002, s. 13.
65
DWORKIN, 2004, op. cit., s. 103.
66
GRADY, 2002, op. cit., s. 15.
31
tragédii. Řešení tohoto problému odpůrci interrupcí však nevidí v umělém přerušení
těhotenství. Jelikož interrupci v těchto případech považují za zabití plodu tohoto
hříchu a rovná se tak dalšímu zlu. Navíc zlu daleko horšímu. Dítě by nemělo být
trestáno za zločin či špatné posouzení a chování některého z rodičů a nemělo by mu
tak být odpíráno jeho základní právo na život. Jen proto, že je dítě nechtěné, by
nemělo být zneužíváno naší libovůle a docházet tak k ničení zárodku, neboť by to
postavilo matku z role oběti znásilnění do role agresora a roztočilo tak spirálu dalšího
násilí.67
Odpůrci interrupcí se dále opírají o argument, že je téměř nemožné, aby žena
při znásilnění otěhotněla. Toto je následkem velkého stresu, kdy v důsledku
extrémního citového traumatu může dojít k narušení ovulačního cyklu.68
2.3.3. Poškození plodu
Velké emoce také vzbuzuje situace, kdy se jedná o případ poškozeného
plodu. Odpůrci interrupcí se zde opírají o argumentaci, že neexistuje žádný důkaz,
který by potvrdil, že dítě s vrozenými vadami by se raději nenarodilo, jelikož se ho
na toto nikdy nikdo nemůže zeptat. Naopak naše poznání lidské povahy nám takřka
jistě říká, že by si vybralo život s defekty, než život vůbec žádný.69
Tuto myšlenku
podporuje i již zmiňovaný Dworkin, který ve své knize uvádí, že plod je stvořením
s právy, kterými je vybaven již od samého počátku své existence. Tato práva podle
Dworkina zahrnují především zájem plodu zůstat naživu. Tedy zejména právo, aby
každý chránil jeho základní zájmy, včetně samotného práva nebýt zabit. Navíc i děti
s nejtěžším postižením mohou navázat vztahy, dávat a přijímat lásku a také bojovat
se svým hendikepem. Jejich životy tedy mají hodnotu. Jak by mohlo být morální,
kdybychom je usmrtili ještě před narozením?70
Odpůrci interrupcí také popírají
67
GRADY, 2002, op. cit., s. 17.
68
WILLKE; WILLKE, 1993, op. cit., s. 157.
69
GRADY, 2002, op. cit., s. 17.
70
DWORKIN, Ronald. Life´s Dominion. New York: Vintage books, 1994, s. 15.
32
myšlenku, že interrupce je prováděna kvůli samotnému zárodku, ale považuji za
čestné přiznat, že je konána především pro dospělé.71
Navíc zastánci konzervativního směru považují za důležité zvážit osobní a
budoucí důsledky rozhodnutí pro provedení interrupcí v případě poškození plodu.
Vidí nebezpečí především v tom, že pokud se jako společnost rozhodneme, že
můžeme zabít nenarozené dítě kvůli nějakému jeho fyzickému nedostatku, proč
bychom potom nemohli zabít dítě se stejnou vadou, ale již narozené?72
2.3.4. Právo na život dítěte vs. právo matky na svobodnou volbu
Odpůrci interrupcí uznávají argument, že žena má právo kontrolovat své
vlastní tělo. V této otázce ho však nepovažují za sporný bod. Už jen tím, že se muž a
žena rozhodnou mít pohlavní styk, musí předpokládat, že při něm může dojít
k počátku těhotenství a musejí tak za něj rovněž přijmout veškerou zodpovědnost.
Navíc nepovažují zárodek za součást těla ženy, ale za oddělený, odlišný a jedinečný
subjekt, který je na těle ženy pouze závislý kvůli výživě a bezpečnému prostředí pro
jeho vývoj. Na ženu je tedy nutné pohlížet pouze jako na „prostředníka“, skrze
kterého přijde dítě na svět. 73
Liberálové naopak argumentují tím, že do určitého časového období74
, je
jedním účastníkem vztahu pouze lidský zárodek, který nevlastní žádnou biologickou
strukturu charakterizující lidství a druhým účastníkem je pak vyvinutá lidská bytost.
Presumpce právní priority by tak měla být do tohoto stádia na straně matky. Situace
se avšak změní v moment, kdy lidský zárodek nabyde unikátní lidskou
charakteristiku.75
Zastánci mírnějšího liberálního proudu v této otázce zastávají
názor, že plod by měl být závislý na matčině rozhodnutí do doby, než začne být
životaschopný. Poté by měl být zničen jen za podmínky záchrany matčina života.
Otázkou tedy je, kdy tento okamžik nastává? Názorem amerických autorů Harolda
71
HELLEGERSE, Ander. In: GRADY, 2002., op. cit., s. 19.
72
GRADY, 2002, op. cit., s. 20.
73
MISHAN, 1997, op. cit., s. 9.
74
Tato doba se může v různých právních úpravách lišit. Česká právní úprava reagovala na evropskou
praxi a stanovila lhůtu pro provedení interrupce do ukončení dvanáctého týdne.
75
UZEL. In: PEKÁRKOVÁ, 2000, op. cit., s. 17.
33
Morowitze a Jamese Trefila je: „že až do vzniku lidských struktur v šedé kůře
mozkové u plodu prakticky k žádnému konfliktu nedochází a každá situace by měla
být řešena ve prospěch plně zralé biologické osobnosti – matky.“76
2.3.5. Hnutí pro život ČR
U nás je typicky konzervativním hnutím spolek Pro Život ČR, jehož cílem je
obnovit vědomí neměnné důstojnosti a také nedotknutelnosti života každého člověka
již od jeho početí až do přirozené smrti a zajistit jeho plnou právní ochranu. Právo na
život přiznávají stoupenci hnutí lidskému plodu již od okamžiku oplodnění ženského
vajíčka, kdy vznikne nový život, který není životem ani matky či otce, ale životem
nového živého člověka, který se vyvíjí sám pro sebe. Proto považují umělé přerušení
těhotenství za zabití a velmi hanebný zločin, při kterém popisují matku s lékařem za
útočníky a mučitele. Hnutí Pro Život ČR zpochybňuje i argument, že žádost ženy o
provedení umělého přerušení těhotenství je projevem jejího základního lidského
práva na svobodné rozhodování o své tělesné integritě, neboť se nejedná o její
svobodné rozhodnutí, ale o rozhodnutí, které podstupuje ze strachu, ať už se jedná o
strach z rodičů, partnera či budoucnosti. A toto všechno se děje navíc v období, kdy
je pod vlivem hormonálních změn a kdy je psychicky velmi zranitelná. Zastánci
Hnutí pro život ČR se nezdráhají použít ani názory, že interrupcí dochází k zotročení
ženy, kdy je pošlapána její přirozenost a žena je vydána napospas vydírání a vůli
partnera. Lékaře pak vidí jako nájemného vraha, do které ho staví stát.77
K obecně uznávané lhůtě 12- ti týdnů pro provedení interrupce mají členové
Hnutí pro život také nespočet argumentů, které tuto lhůtu zpochybňují. Vývoj
lidského zárodku popisují jako velmi rychlý a úžasný, kdy už v 8. týdnu od početí lze
zaznamenat činnosti mozku a srdce, začíná se vyvíjet obličej, objevují se oči, uši a
nos. Navíc uvádějí případy, kdy po 10. až 12. týdnu dítě bylo tak velké, že musely
být rozdrceny hlava a větší části, které následně byly vybrány po částech. Liberalisté
argumentují tím, že zárodek se nepodobá mladému chlapci, konzervatisté proti
76
UZEL. In: PEKÁRKOVÁ, 2000, op. cit., s. 26.
77
Realita umělých potratů. Hnutí pro život ČR. [online]. [cit. 6. 3. 2015] Dostupné z
http://hnutiprozivot.cz/?a=34&id=63.
34
argumentují, že ani dítě se nepodobá starému muži a lidský život je od početí až do
smrti postupnou buněčnou změnou.78
2.4. Irská konzervativní úprava
Evropským státem s nejvíce konzervativní právní úpravou umělého přerušení
těhotenství je Irsko. Jedná se o jediný evropský stát, který ve své Ústavě výslovně
chrání právo nenarozených dětí na život. Rozhodování jak irského Nejvyššího soudu,
tak především Evropského soudu pro lidská práva je v otázce interrupcí v prostředí
tak konzervativní úpravy velmi zajímavé a důležité.
2.4.1. Attorney General v. X: zrušení absolutního zákazu interrupcí
V roce 1992 irský Nejvyšší soud vydal přelomový rozsudek79
ve věci
Attorney General v. X., který zrušil dosavadní úplný zákaz interrupcí. Od tohoto
rozsudku je provedení interrupce možné v případě, kdy hrozí vážné ohrožení života
matky. Ve své argumentaci Nejvyšší soud mimo jiné použil test proporcionality, díky
kterému došel k výsledku, že v takovém případě převáží zájem na zachování života
matky před ochranou života nenarozeného dítěte a může tedy dojít k provedení
interrupce. Toto ovšem musí být zjištěno se vší pravděpodobností a riziko musí být
reálné a vážné pro život ženy. Za povšimnutí stojí i fakt, že irský Nejvyšší soud ve
svém rozhodnutí chrání pouze život matky a přípustnost ukončení těhotenství se
nevztahuje na ohrožení jejího zdraví. Po vydání tohoto přelomového rozhodnutí
v irské právní úpravě interrupcí se začaly objevovat snahy o jeho zrušení, které však
nebyly úspěšné.
78
Realita umělých potratů. Hnutí pro život ČR. [online]. [cit. 6. 3. 2015] Dostupné z
http://hnutiprozivot.cz/?a=34&id=63.
79
Judgment of the Supreme Court of Ireland. The Attorney General vs. X and Others. Supreme court
of Ireland [online]. 1992, [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z:
http://www.supremecourt.ie/SupremeCourt/sclibrary3.nsf/pagecurrent/9FA0AA8E8D261FC4802576
5C0042F6B3?opendocument&l=en.
35
2.4.2. A, B and C v. Ireland: soulad irské úpravy s Úmluvou
Proti Irsku byla kvůli problematice interrupcí podána stížnost k Evropskému
soudu pro lidská práva80
a to na základě porušení hned několika článků Úmluvy.
Konkrétně se jednalo o porušení práva na život v článku 2, zákazu mučení a jiného
nelidského nebo degradujícího zacházení v článku 3, práva na soukromí z článku 8,
zákazu diskriminace v článku 14 a také práva na účinné vnitrostátní prostředky
ochrany základních práv v článku 13.
Stížnost podávaly společně tři ženy, které otěhotněly a z odlišných důvodů
chtěly podstoupit umělé přerušení těhotenství. Jak již bylo zmíněno výše, irské
zákony interrupce zakazují, proto ženy odcestovaly kvůli podstoupení zákroku do
sousední Velké Británie. První žena se rozhodla pro interrupci, neboť byla
alkoholička a nacházela se ve velmi tíživé sociální a životní situaci. Navíc již měla
čtyři děti, které byly vychovávány v pěstounské péči. Vzhledem ke své složité
finanční situaci si nemohla dovolit přivést na svět další dítě. I na samotnou cestu a
provedení interrupce si musela vzít velmi nevýhodnou půjčku, která její špatnou
sociální situaci ještě zhoršila. Druhá žena také interrupci podstoupila ze sociálních
indikací – nebyla ještě připravena na to, stát se matkou. U třetí ženy byla situace
poněkud odlišná, neboť právě podstupovala léčbu rakoviny a bylo více než možné,
že těhotenství by na tuto léčbu mělo negativní vliv a život ženy se tak ocitl
v ohrožení, nehledě na nepříznivé následky, které by mohla nemoc zanechat na
plodu. Ze strany lékařů ji však nebyly podány adekvátní informace a dokonce se
setkala s odmítnutím provedení interrupce.
Soud se při posouzení případu nejvíce zabýval možným porušením článku 8
Úmluvy, tedy právem na ochranu soukromí. V soudním rozhodnutí je uvedeno, že
součástí práva na soukromí je i právo na rozhodování žen o jejich fyzické a
psychické integritě. Je však důležité říci, že tento článek není současně i právem ženy
na interrupci. První dvě ženy namítaly, že zákaz interrupcí ze sociálních důvodů je
porušením jejich práva na soukromí. Soud uznal, že tento zákaz je opravdu zásahem
80
Judgement of Grand Chamber of European Court of Human rights. Case of A, B and C v. Ireland.
Application no. 25579/05. European Court of Human rights [online], 2010 [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné
z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-102332#{"itemid":["001-102332"]}.
36
do práva žen na jejich soukromí, avšak také konstatoval, že je v souladu s platným
irským právem. V otázce interrupcí byl státům ponechán prostor pro uvážení, jak
budou tuto problematiku řešit ve svých právních řádech. Je sice pravdou, že v této
otázce existuje evropský konsenzus, na základě kterého by mohl být prostor pro
uvážení zúžen, soud se však nedomnívá, že by tento konsenzus měl být rozhodujícím
faktorem, podle kterého by měl rozhodovat. Navíc irské zákony sice interrupce
zakazují, avšak není trestné, pokud ženy kvůli interrupci cestují do zemí, kde nejsou
zakázané a zde zákrok podstoupí. Odlišný přístup je nutné zvolit u ženy nemocné
rakovinou, které lékař odmítl interrupci provést. Toto ovšem nebylo pochybením
lékaře, neboť neexistoval žádný zákon, podle kterého by mohl identifikovat, zda jsou
splněny podmínky pro provedení umělého přerušení těhotenství. Pokud by se později
ukázalo, že těhotenství a následný porod by neohrožovaly ženu na životě, nebyly by
splněny podmínky podle irské Ústavy a lékaři by hrozil trest odnětí svobody. Je tedy
pochopitelné, že z důvodů nejistoty, bylo provedení interrupce lékařem odmítnuto.
Zde tedy soud dospěl k závěru, že Irsko zasáhlo do práva ženy na její soukromý život
tím, že změna Ústavy, která povolovala provedení interrupce, je-li vážně ohrožen
život ženy, nebyla implementována do právního řádu. Irsko tedy muselo ženě
vyplatit kompenzaci v hodnotě 15.000,- Eur.
Porušení práva na život obsaženého v článku 2 Úmluvy uplatňovala nemocná
žena, neboť přísné omezení interrupcí vnímala jako zásah do jejího práva na život.
S tímto argumentem se však soud nemohl ztotožnit, jelikož to, že podle Irské Ústavy
je poskytováno právo na život všem a to od samého početí až do smrti, nijak ženu na
jejím životě neohrožuje. Soud i zde argumentoval tím, že ženě není zakázáno, aby
odjela do zahraničí a zde interrupci podstoupila. Pro stěžovatelky ovšem právě
cestování do zahraničí za účelem provedení interrupce bylo psychicky, fyzicky ale i
finančně náročné a toto považují za porušení článku tři Úmluvy, tedy zákazu mučení
a nelidského zacházení. Soud však uvedl, že nebyla naplněna minimálně úroveň
závažnosti, aby tento případ mohl spadnout pod působnost tohoto článku. Nedostatek
v prováděcí legislativě byl tak jediným, čím se Irsko podle soudu provinilo. Je tedy
povinností Irska, aby přijalo zákon, ve kterém by byl implementován článek Ústavy
vztahující se k interrupcím a byl tak dán rámec a podmínky pro jeho provádění.
37
3. PRÁVNÍ ÚPRAVA INTERRUPCE
V této kapitole se budeme věnovat právním aspektům zkoumané problematiky
interrupcí. Nejprve se zaměříme na krátký historický exkurz do vývoje právní úpravy
na území České republiky. Přes tento vývoj se přesuneme k původnímu zákonu o
umělém přerušení těhotenství z roku 1957. V souvislosti s tímto zákonem
poukážeme především na institut interrupčních komisí, které byly následně novým
zákonem č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství zrušeny. Jakožto současné
právní úpravě bude právě tomuto zákonu věnována největší pozornost. Analyzujeme
jednotlivá ustanovení a poukážeme na propojení s ostatními právními předpisy.
3.1. Vývoj právní úpravy
Jak již bylo v této práci napsáno, s historickým vývojem se měnily názory a
postoje k interrupcím. Tyto změny se samozřejmě začaly odrážet v právních
předpisech upravujících problematiku interrupcí. Dnes je přípustnost interrupcí
závislá na vůli zákonodárce, ale nebylo tomu tak vždy. Velkou roli zde sehrála
především víra. Velký zvrat v tzv. světském právu nastal na přelomu 18. a 19. století.
V českých zemích do této doby platil Tereziánský trestní zákon z roku 1768, který
upravoval středověkou úpravu trestných činů. Tyto trestné činy se vztahovaly i na
vyhnání plodu, za něž byly ukládány dlouholeté tresty odnětí svobody, či dokonce
tresty smrti. První náznak liberalizace u nás tak přišel s Josefínským zákoníkem
z roku 1787, který opustil absolutní trest za vyhnání plodu, a pachatelé umělého
potratu mohli být odsouzeni k trestu vězení od jednoho měsíce do pěti let. Trestní
zákoník z roku 1852 pak přinesl dvě skutkové podstaty zločinů a to vyhnání plodu
vlastního a o dost přísněji trestané vyhnání plodu cizího proti vůli matky. Přísnost
těchto ustanovení se zmírňovala postupně judikaturou, která odkazovala především
na ustanovení o krajní nouzi, pokud by bylo těhotenstvím ohroženo zdraví nebo život
ženy. Trestní zákon z roku 1950 pak nepřinesl do problematiky interrupcí žádné
výrazné změny. 81
81
KÜHN, 1998, op. cit., s. 13-17.
38
3.1.1. První zákon o umělém přerušení těhotenství
Přelomovým byl však rok 1957, kdy byl přijat zákon č. 68/1957 Sb., o
umělém přerušení těhotenství, který již není platný ani účinný. Tento zákon zcela
nově upravoval problematiku interrupcí a vycházel ze sovětské úpravy. V § 1 byl
uveden účel zákona, který zněl: „v zájmu dalšího rozšíření péče o zdravý vývoj
rodiny, ohrožované škodami způsobenými při umělém přerušení těhotenství na zdraví
a životech žen zákroky nesvědomitých osob a mimo zdravotnická zařízení.“82
Podle
tohoto zákona začaly být stíhány osoby, které potrat nelegálně provedly, sama matka
trestně odpovědná nebyla. Tato úprava byla později převzata do nyní platného
trestního zákoníku. Odhady z doby, kdy nebyl vydán zákon o umělém přerušení
těhotenství a platil pouze trestní zákoník z roku 1950, hovořily o tom, že průměrný
počet ročně provedených potratů byl kolem 100 000, avšak počet stíhaných případů
činil jen jedno procento. 83
Tato právní úprava vycházela především z těchto základních principů:
 ochrana zdraví a života ženy před neodbornými a nelegálními zásahy,
 prioritní ochrana zdraví ženy před zrozením dítěte,
 nutný souhlas ženy k provedení interrupce
 krom souhlasu byla k umělému přerušení těhotenství potřeba také žádost
matky a povolení komise ze zdravotních a jiných důležitých důvodů
zvláštního zřetele hodných
 nejednalo se o léčebně preventivní péči.
Dříve tedy provedení interrupcí nebylo vázáno jen na souhlas ženy, ale byl potřebný
i souhlas tzv. interrupční komise.84
82
Zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. In: Beck-online. [online právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgu3v6nryfuyq.
83
ČERNÝ; SCHELLEOVÁ, 2003, op. cit., s. 15.
84
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 31.
39
3.1.2. Interrupční komise
Zřízení interrupčních komisí bylo vázáno k modelu regulace přípustnosti
přerušení těhotenství, který přisuzoval lidskému plodu plnou právní ochranu a
interrupce tak byla možná, jen pokud žena získala povolení od komise při splnění
určitých vymezených okolností.85
Interrupční komise byly nejprve zřízeny jako okresní interrupční komise,
které zpočátku byly užšími komisemi zdravotnických komisí. Následně se z nich
staly správní komise okresních národních výborů, jejichž předsedou pak byl poslanec
příslušného národního výboru, zpravidla byl tímto předsedou některý ze členů
zdravotní či sociální komise. Dalším členem komise pak byl pracovník, jež působil
v oblasti péče o rodinu a mládež. Jednalo se především o sociální pracovníky,
psychology, sociology, apod. Posledním členem komise byl vedoucí lékař ženského
oddělení nemocnice. Proti rozhodnutí se žena mohla odvolat ke krajské interrupční
komisi, která byla rovněž tříčlenná.
Jejich činnost však byla nechvalně známá, jelikož řízení bylo ve velké většině
případů pro účastníky značně nepříjemné až ponižující.86
Nejen činnost, ale i
samostatná existence interrupčních komisí se začala jevit jako značně problematická.
Jak totiž statistiky ukázaly, bylo více jak 95 % žádostí podaných k interrupční komisi
vyřízeno kladně. Projednávání žádostí a s tím spojené zjišťování skutkového stavu
však bylo časově i administrativně velmi náročné. Navíc samotná existence
interrupčních komisí bránila rozšiřování nových metod provádění interrupcí. Jednalo
se např. o miniinterrupce, které vyžadují co nejkratší interval od početí k provedení
úkonu. Dlouholeté zkušenosti ukázaly, že při provedení umělého přerušení
těhotenství nedlouho po otěhotnění, rapidně ubývá škodlivých následků.87
Bylo tedy
potřeba, aby časový interval k provedení interrupce byl co nejkratší a také aby žena
mohla ve větší míře rozhodovat o svém těhotenství a tedy i o svých osobních a
intimních problémech. Z těchto důvodů bylo navrženo, aby doposud platný zákon
85
ZIMEK, 1995, op. cit., s. 22.
86
Tamtéž, 23.
87
UZEL. In: PEKÁRKOVÁ, 2000, op. cit., s. 19.
40
z roku 1957 o umělém přerušení těhotenství byl zrušen a nahrazen novým zákonem,
jenž by už nebyl brzdou při zavádění nových metod, které by šetřily zdraví žen.
Nový zákon o umělém přerušení těhotenství byl také reakcí na liberalizaci,
která se projevila na celém světě. Byl tedy přijat zákon České národní rady č.
66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství (dále jen jako „zákon o umělém
přerušení těhotenství“)88
, který je platný dodnes, a kterým se náš stát zařadil mezi
státy, které uznávají právo ženy rozhodnout o svém mateřství.
V tomto zákoně již interrupční komise a podmínka jejich povolení vůbec
nefigurovaly. Jistou podobnost bychom mohli spatřit v § 8 zákona o umělém
přerušení těhotenství, který stanovuje možnost ženy požádat o přezkoumání
rozhodnutí lékaře, který neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství a to u
okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, který si k přezkoumání
žádosti přizve dva další lékaře z tohoto oboru. Pokud by ani tento neshledal naplnění
podmínky pro umělé přerušení těhotenství a žena na něm stále trvá, postoupí ihned
její písemnou žádost k přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a
porodnictví, který si opět přizve další dva lékaře z tohoto oboru, či jiného dotčeného
oboru. Jejich zjištěný výsledek přezkoumání je konečný. Avšak funkce okresního
odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, stejně tak jako funkce krajského
odborníka pro gynekologii a porodnictví byly dávno zrušeny. Toto ustanovení je tedy
v současné době nerealizovatelné. 89
3.2. Současná právní úprava – zákon č. 66/1986 Sb.
Jedná se o konkrétní úpravu umělého přerušení těhotenství, která má v České
republice formu zákonnou i podzákonnou90
. Účel zákona je koncipován „se zřetelem
88
Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. In: Beck-online online právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzha3f6nrwfuya.
89
TĚŠINOVÁ, Jolana; ŽDÁREK, Roman; POLICAR, Radek. Medicínské právo. 1. vyd. Praha: C. H.
Beck, 2011, s. 129.
90
V případech, kdy se v rámci této kapitoly budu zmiňovat o zákoně, bude se jednat o zákon č.
66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, v případě vyhlášky půjde o prováděcí vyhlášku
ministerstva zdravotnictví České republiky č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon č. 66/1986 Sb., o
umělém přerušení těhotenství.
41
na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství.“
V §§ 2-3 můžeme jasně postřehnout snahu zákonodárce, aby zákon nepůsobil jako
podpora a propagace interrupcí, neboť se tato ustanovení zaměřují na předcházení
nežádoucího těhotenství. K tomu by měla vést především výchova k plánovanému a
odpovědnému rodičovství a to jak v rodině, tak i ve škole či zdravotnických
zařízeních. Dále také výchovným působením v oblasti sociální a kulturní a
využíváním prostředků k zabránění těhotenství. Jelikož byl zákon vydán již v roce
1986, tedy v naprosto jiné situaci, nalezneme zde i ustanovení, která neodpovídají
dnešní realitě. Prostředky k zabránění těhotenství, které jsou na lékařský předpis, by
podle zákona měly být ženě poskytovány bezplatně. Dnes je však naprostá většina
antikoncepčních prostředků ženami doplácena, a to i v případech, kdy jsou na
lékařský předpis.91
3.2.1. Podmínky pro umělé přerušení těhotenství
Zákon předpokládá dva právní důvody vedoucí k interrupci:
a) Žádost těhotné ženy – interrupci lze vykonat, pokud o to žena písemně
požádá a to i bez uvedení důvodů. Dvě podmínky, které musí být naplněny,
aby mohlo být žádosti vyhověno, jsou, aby těhotenství nepřesáhlo 12 týdnů, a
interrupci nesmí bránit zdravotní důvody, tzv. kontraindikace. Za tyto důvody
se podle vyhlášky považuje „zdravotní stav ženy, kterým se podstatně zvyšuju
zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá
onemocnění“ a pokud od posledního přerušení těhotenství, které žena
podstoupila, neuplynulo šest měsíců. Z druhé kontraindikace jsou však
přípustné výjimky. Jedná se o případy, kdy žena alespoň dvakrát rodila nebo
dovršila věku 35 let nebo je důvodné podezření, že žena otěhotněla
v důsledku trestné činnosti.
b) Zdravotní důvody – interrupci lze provést také ze zdravotních důvodů
z podnětu těhotné ženy, nebo pokud umělé přerušení těhotenství navrhne
ženě lékař. Pokud žena souhlasí, může proces pokračovat dále. Avšak
91
ČERNÝ; SCHELLEOVÁ, 2003, op. cit., s. 20.
42
v situaci, kdy by žena s interrupcí nesouhlasila, je třeba, aby zdravotnické
zařízení, které provedení interrupce navrhlo, získalo od ženy tzv. revers.92
Seznam zdravotních důvodů, pro umělé přerušení těhotenství je uveden
v příloze vyhlášky. Tyto důvody musí vždy posoudit vedoucí oddělení
zdravotnického zařízení, do jehož oboru toto onemocnění náleží.93
Zákon dále upravuje dvě specifické podmínky, které se týkají žadatelek o
interrupci, které jsou mladší osmnácti let. Pokud žena nedovršila šestnácti let, lze
uměle přerušit těhotenství jen se souhlasem zákonného zástupce nebo toho, jemuž
byla svěřena do péče. Druhým případem je provedení interrupce ženě ve věku od
šestnácti do osmnácti let, kdy o tomto zákroku musí zdravotnické zařízení vyrozumět
jejího zákonného zástupce.94
Pokud uplyne lhůta dvanácti týdnů, lze podle vyhlášky uměle přerušit
těhotenství, „jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu
nebo že plod je neschopen života. Svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické
důvody, lze uměle přerušit těhotenství nejpozději do dosažení dvaceti čtyř týdnů
těhotenství.“
Pokud by tyto podmínky nebyly splněny, jednalo by se o tzv. kriminální
potrat, který by naplňoval některou ze skutkových podstatu trestného činu
nedovoleného přerušení těhotenství podle Trestního zákoníku.95
Existuje však ještě jeden případ, kdy může být interrupce provedena, i když
se o ní zákon o umělém přerušení těhotenství nezmiňuje. Jedná se o tzv. interrupci
z důvodu záchrany života či zdraví. Jedná se o případ96
, kdy zdravotní stav ženy
92
Prohlášení ženy o odmítnutí provedení interrupce ve standardní písemné formě, které obsahuje
náležitosti stanovené šestou částí přílohy č. 1 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
93
TĚŠINOVÁ; ŽDÁREK; POLICAR, 2011, op. cit., s. 126.
94
Musí tak být učiněno neprodleně po provedení výkonu a to vhodným způsobem ústně nebo
písemným oznámením doručeným do vlastních rukou.
95
Trestné činy proti těhotenství ženy budou rozebrány v podkapitole trestněprávní ochrana plodu.
96
§ 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich
poskytování. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3.
2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mrqgeyv6mzxgiwtk.
43
vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň ji neumožňuje, aby vyslovila
souhlas.97
3.2.2. Postup projednání umělého přerušení těhotenství
Pokud se jedná o interrupci na žádost ženy, měla by o ní žena písemně
požádat ženského lékaře zdravotnického zařízení, a to podle zákona příslušného
podle místa jejího trvalého pobytu nebo místa pracoviště nebo školy. Systém tzv.
rajonizace již však není používán a žena se tak může obracet na lékaře, kterého si
sama vybrala. I zde je tedy zákon zastaralý.98
Lékař je povinen ženu poučit o možných zdravotních důsledcích interrupce a
také o způsobech používání antikoncepčních metod a prostředků. Gynekolog poté
ženu vyšetří, určí délku těhotenství a zjistí, zda umělému přerušení těhotenství
nebrání kontraindikace a učiní závěr. Podle vyhlášky musí žena zdravotnickému
zařízení písemně potvrdit, že byla lékařem poučena a seznámena s jeho závěrem.
Pokud žena stále na interrupci trvá a shledá-li lékař, že jsou splněny
podmínky pro její výkon, určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede. I toto
ustanovení je v současné praxi zastaralé a výběr zdravotnického zařízení bude plně
na těhotné ženě. Stejně je tomu tak v případě odvolání proti rozhodnutí lékaře.99
Český autor Josef Zimek ve své knize uvádí že, rozhodovací volnost ženy
v zákoně je koncipována jako právo osobnostní a uplatnění tohoto práva je ve
výlučné dispozici ženy.100
Toto se projevuje nejen v možnosti podat žádost o
provedení interrupce, ale i v možnosti vzít svou žádost, či souhlas při zdravotních
důvodech zpět a to až do začátku výkonu umělého přerušení těhotenství.101
S prováděním umělého přerušení těhotenství souvisí i povinnost hlášení.
Ukončení mimoděložního těhotenství a potrat se musí hlásit stejným způsobem jako
97
TĚŠINOVÁ; ŽDÁREK; POLICAR, 2011, op. cit., s. 129.
98
ČERNÝ; SCHELLEOVÁ, 2003, op. cit., s. 20.
99
Možnost požádat o přezkum okresního případně krajského odborníka pro obor gynekologie je
rozebrána v podkapitole interrupční komise.
100
ZIMEK, 1995, op. cit., s. 25.
101
§ 4 odst. 3 vyhlášky.
44
umělé přerušení těhotenství. Podle vyhlášky musí zařízení, které umělé přerušení
těhotenství provedlo, nejpozději do pátého dne v každém měsíci podat na
předepsaném tiskopise hlášení krajskému ústavu národního zdraví pro statistické
zpracování a okresnímu odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví příslušnému
podle místa trvalého pobytu ženy. Opět je nutné zmínit, že jak ústav národního
zdraví, tak okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví již byli dávno
zrušeny. Musíme tedy použít zákon o zdravotních službách102
, jenž upravuje institut
Národního zdravotnického informačního systému. Do tohoto systému jsou povinna
zdravotnická zařízení poskytovat informace.
Za provedení umělého přerušení těhotenství na žádost měla žena podle § 11
zákona uhradit příplatek, který byl stanoven vyhláškou č. 467/1992 Sb. Tato
vyhláška však byla ústavním nálezem č. 206/1996 ze dne 10. července 1996 zrušena.
V současnosti je tedy interrupce plně hrazena ženou. Výjimkou, kdy jsou interrupce
hrazeny ze zdravotního pojištění, jsou případy, kdy je interrupce provedena na
základě zdravotních indikací.
3.2.3. Interrupce u cizinek
V zemích, ve kterých zůstává v platnosti zákon zakazující či výrazně
omezující umělé přerušení těhotenství,103
jsou převážně otevřené hranice a tak i
možnosti cestování. Občanky těchto zemí, které se i přes zákaz rozhodnou pro umělé
přerušení těhotenství, tak řeší svou situaci tzv. potratovou turistikou.104
Typickým
příkladem je cestování irských žen za interrupcí do Velké Británie, jak bylo popsáno
v případu A, B, C proti Irsku. Český právní řád se potratové turistice snaží zabránit
ustanovením § 10 zákona, který upravuje umělé přerušení těhotenství cizinkám.
Podle tohoto ustanovení nebude interrupce na žádost provedena cizinkám,
které se v České republice zdržují pouze přechodně. Umělé přerušení těhotenství ze
zdravotních důvodů tedy podstoupit mohou. Bližší specifikaci nalezneme ve
vyhlášce, která uvádí, že za přechodný pobyt se nepovažuje pobyt cizinek, které
102
Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, op. cit.
103
Jedná se o Irsko, Maltu a Polsko.
104
UZEL. In: PEKÁRKOVÁ, 2000, op. cit., s. 14.
45
pracují v orgánech a organizacích pod sídlem v České republice, popřípadě členek
rodin takovýchto pracovníků. Dále pobyt cizinek studujících a jiných, které mají
povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů či mezistátních dohod. Je
povinností zdravotnického zařízení požadovat předložení příslušného dokladu.
Taková norma se však v dnešní době volného pohybu služeb v rámci
Evropské unie může jevit jako norma neodpovídající těmto principům, české ústavě
nebo mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.105
3.2.4. Výhrada svědomí
Také je nutné uvést, že s problematikou výkonu interrupcí souvisí i výhrada
svědomí. Tento institut není v zákoně o umělém přerušení těhotenství zmíněn a ani
jinde v právním řádu jeho konkrétní řešení nenalezneme. Vychází se však z čl. 15
odst. 1 Listiny, který uvádí, že „svoboda svědomí je zaručena“. Výhrada svědomí je
založena na konceptu, který zaručuje nevykonávat určité povinnosti, neboť jsou
v rozporu se svědomím daného člověka. I když se jedná o ustanovení, které je
součástí Ústavy, bez prováděcích předpisů lze obtížně dovodit správný přístup
k aplikaci výhrady svědomí v praxi. Avšak patrně veřejné rozebírání této
problematiky způsobilo, že došlo k mnoha případům použití výhrady svědomí
k odmítání provádět interrupce.106
Je však povinností lékařů, kteří odmítli provést
interrupci, ženu informovat o lékařích či zdravotnických zařízeních uznávajících
právo ženy na svobodné rozhodnutí o jejím těhotenství a mateřství.107
3.2.5. Dopad legalizace interrupcí
Legalizace interrupcí na našem území byla reakcí na liberální tendenci, která
se rozmohla ve světě. Ženám tak byla usnadněna cesta k interrupcím. Přijetí
původního zákona z roku 1957 vyvolalo ve společnosti vlnu nesouhlasu. Odpůrci
interrupcí tvrdí, že důsledkem přijetím zákona, který usnadňuje ženám přístup
105
TĚŠINOVÁ; ŽDÁREK; POLICAR, 2011, op. cit., s. 130.
106
Tamtéž, s. 131.
107
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 8.
46
k umělému přerušení těhotenství, bude interrupcí výrazně přibývat. Je pravdou, že
v roce 1988108
, bylo Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky
evidováno vůbec nejvíce provedených interrupcí a to téměř 130 tisíc. Od této doby se
však počet umělých přerušení těhotenství začal snižovat a v roce 2006 se dokonce
dostal již pod 40 tisíc.109
Z dlouhodobého hlediska tedy legalizací interrupcí dochází
ke snížení počtu umělých přerušení těhotenství. Liberalisté argumentují také tím, že
nelegálně prováděných interrupcích, které jsou velmi nebezpečné pro zdraví a život
ženy.
Oba názory a jejich argumenty jsou protipóly a je nutné je kriticky reflektovat,
jelikož jedna i druhá strana poukazuje na zásadní souvislosti týkající se legalizace
interrupcí.
V této kapitole jsme si mohli povšimnout patrných nedostatků, které se
v právní úpravě interrupcí v České republice objevují. Rozboru těchto problémů a
návrhu možného řešení se bude věnovat poslední kapitola této práce.
108
tedy dva roky poté, co byly zákonem č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství zrušeny
interrupční komise a ženám tak byl ještě více zjednodušen přístup k interrupcím
109
Hnutí pro život ČR. Počty umělých potratů v ČR [online]. [cit. 3. 3. 2015] Dostupné z:
http://hnutiprozivot.cz/?a=34&id=78
47
4. PRÁVNÍ OCHRANA PRÁVA NA ŽIVOT
Ve svém důsledku dochází interrupcí ke zbavení života, i když prozatím
nenarozeného člověka, lidského plodu. Je proto důležité zodpovědět si otázku, jak
český právní řád chrání lidský život před narozením. 110
Stěžejním ustanovením v českém právním řádu je především čl. 6 Listiny
základních práv a svobod111
(dále jen jako „Listina“). Tento článek můžeme
charakterizovat třemi slovy, a to jako „právo na život“. Tato pouhá tři slova a čtyři
odstavce v Listině v sobě však skrývají nespočet problémů, rozporných stanovisek a
byly příčinou mnoha vášnivých diskuzí, jak mezi teoretiky práva, tak i v právní a
lékařské praxi.
4.1. Listina základních práv a svobod
V odstavci prvním čl. 6 věty první je stanoveno, že „každý má právo na
život“.112
Způsob vymezení nositelů, které zde zákonodárce zvolil, „každý“,
garantuje základní právo na život fyzickým osobám, jímž náleží díky jejich lidské
existenci.
V tomto ustanovení je však diskutabilní věta druhá „Lidský život je hoden
ochrany již před narozením“, kterou je potřeba správě interpretovat a to v jednotě
ústavního pořádku.113
Navíc slovní spojení „je hoden“ není normou přikazující,
zakazují ani dovolující, avšak jedná se o normu etickou. Dá se tady říci, že jde pouze
o přání zákonodárce, aby lidský život požíval ochrany již před narozením. Při
110
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 19.
111
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLÁDNÍCH
PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky. In: Beck-online [online právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzhezv6mrnge.
112
Pokud nebude uvedeno jinak, věty v uvozovkách uvedené v podkapitole Listina základních práv a
svobod, budou citovány z Listiny
113
FILIP, Jan. Ústavní právo 1. základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. Brno: Masarykova
univerzita. 199, s. 215.
48
schvalování Listiny, byl odmítnut návrh, aby lidský plod byl chráněn od početí.
Z tohoto ustanovení je tedy patrné, že „plod“ nepožívá stejné právní ochrany jako
„každý“ ve smyslu věty první. Můžeme tedy říci, že slovní spojení „je hoden“ je
kompromisem a nezřetelným vyjádřením.114
Je zde třeba konstatovat, že český
ústavodárce k řešení velmi důležité otázky v problematice interrupcí, tj. určení
počátku života, velmi nepřispěl.115
K druhé větě odstavce prvního čl. 6 je nutné dodat, že z této věty nelze
dovodit absolutní ústavněprávní zákaz umělého přerušení těhotenství, ani závazek
státu k zákazu interrupcí.116
Neřešíme zde tedy zákaz či povolení interrupcí. Avšak
tato ochrana nenarozeného lidského plodu znamená omezení zákonodárce v otázce
legality interrupcí, kdy při řešení je potřeba uplatnit zásadu přiměřenosti a vyvážení
práv lidského plodu a práv matky. Toto ustanovení má tedy spíše interpelační
charakter vztahující se k jiným článkům Listiny a jedná se o směrnici k řešení
konkrétní právní úpravy pro zákonodárce.117
Odstavec druhý čl. 6 „Nikdo nesmí být zbaven života“ vyjadřuje právo na
život v negativní formě, tedy jako zákaz zbavení života. V tomto zákazu můžeme
spatřovat i znaky morálního a náboženského principu „Nezabiješ“. V souvislosti
s tímto ustanovením bývá často spojena právě otázka interrupce, neboť při ní dochází
ke zbavení života, i když zatím nenarozeného člověka. Tento zákaz však není
absolutní a neomezitelný, neboť je úzce propojený s odst. 4 téhož článku, který
z toho zákazu stanovuje přípustné výjimky.118
Jak již bylo naznačeno u předchozích ustanoveních čl. 6 Listiny, v souvislosti
s problematikou interrupcí119
je důležité zmínit odst. čtvrtý čl. 6, podle kterého
porušením práva na život není, pokud by byl někdo zbaven života v souvislosti s
jednáním, které podle zákona není trestné. Mezi takovéto jednání můžeme zahrnout
114
ZIMEK, 1995, op. cit., s 15.
115
KOKEŠ. In: WAGNEROVÁ, ŠIMÍČEK, LANGÁŠEK, a kol., 2012, op. cit., s. 156 .
116
Tato poznámka souvisí s odstavcem čtvrtým čl. 6 Listiny, který bude rozebrán níže v textu.
117
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 22.
118
Tamtéž s. 27-28.
119
Úmyslně je vynechán odstavec třetí, který zakazuje trest smrti. Toto ustanovení má samozřejmě
obrovskou váhu, avšak v otázce interrupcí není potřeba ho více rozebírat.
49
právě i120
zákon o umělém přerušení těhotenství, kdy je plod zbaven práva na život
zákonem přípustným způsobem.121
Nutné ovšem je, aby zákon šetřil podstaty a
smyslu, ustanovení čl. 6 odst. 1 Listiny.122
4.2. Mezinárodní dokumenty
Právo na život je garantováno nejenom Listinou, ale také řadou mezinárodních
smluv. Velmi důležitou smlouvou, kterou je Česká republika vázaná, je Evropská
úmluva o ochraně lidských práv. Ta ve svém čl. 2 uvádí, že „právo každého na život
je chráněno zákonem“. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva lze
dovodit, že lidský život, vzniká narozením.123
Není zde tedy řešena otázka ochrany
lidského plodu, kterou však částečně vyřešila Evropská komise pro lidská práva,
která dospěla k názoru, že přiznání absolutního práva na život u lidského plodu by
bylo v rozporu s předmětem a účelem Úmluvy. V jiném případě však Komise
konstatovala, že je právem státu omezit právo na umělé přerušení těhotenství, aniž by
tímto porušovalo právo ženy na ochranu soukromí.124
Podíváme-li se do Úmluvy o právech dítěte125
, v čl. 6 nalezneme ustanovení,
které stanovuje smluvním stranám této Úmluvy povinnost uznávat, že každé dítě má
přirozené právo na život. Úmluva o právech dítěte dítětem rozumí každou lidskou
bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není
zletilosti dosaženo dříve. Je zde tedy určena pouze horní věková hranice, do které je
člověk považován za dítě. Z právního hlediska je tedy až narození právní skutečností,
120
Současná ústavní úprava ochrany života před narozením připouští kromě dovoleného přerušení
těhotenství podle zákona o umělém přerušení těhotenství i možnost zbavení živého lidského plodu
práva na život v krajní nouzi a v rámci podmínek beztrestnosti těhotných žen za umělé přerušení
těhotenství.
121
BAHOUNEK, 2007, op. cit., str. 29.
122
KLÍMA, Karel, a kol. Praktikum českého ústavního práva. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 315.
123
KLÍMA, Karel. Ústavní právo, 4. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 280.
124
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 22
125
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech
dítěte. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2015].
Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzheyv6mjqgqwta.
50
jejímž výsledkem je nový člověk. Před narozením se tak o člověka v právním smyslu
podle Úmluvy o právech dítěte nejedná.126
Ochranu lidského plodu neřeší ani Mezinárodní pakt o občanských a
politických právech, která ve svém čl. 6 stanovuje pouze následující: „Každá lidská
bytost má právo na život.“ 127
Jak tedy z Listiny, tak i z mezinárodní dokumentů, kterými je Česká
republika vázaná, jednoznačně nevyplývá určitý přístup k otázce umělého přerušení
těhotenství, neboť neřeší otázku, zda je lidský plod součástí života matky, či má
samostatnou právní subjektivitu. Neřeší tak ani problém konfliktu zájmů mezi
matkou a lidským plodem.
4.3. Ochrana plodu v ostatních zákonech
V českém právním řádu nalezneme i další ustanovení, které se týkají ochrany
lidského plodu. Tato ochrana je však koncipována především jako ochrana těhotné
ženy. Mnohé právní řády však neobsahují vůbec ustanovení chránící lidský plod, ať
už se jedná o ústavní zakotvení, či například přiznání právní subjektivity v právu
občanském, a ani nemají tak rozsáhlou trestněprávní úpravu ochrany lidského plodu.
Česká republika je tedy svou úpravou od ostatních států odlišná a upravuje ochranu
lidského plodu poměrně rozsáhle. 128
4.3.1. Ochrana plodu v občanském právu
Ochranu a postavení nenarozeného, respektive počatého dítěte tzv. nascitura
upravuje § 25 občanského zákoníku, který uvádí: „na počaté dítě se hledí jako na již
narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé.
126
Usnesení Vlády České republiky ze dne 21. července 2003 č. 747, op. cit.
127
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a
politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. In:
Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné
z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzg43f6mjsgawta.
128
BAHOUNEK, 2007, op. cit., s. 28.
51
Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“129
Počátkem právní
osobnosti nascitura je podmínka jeho početí. Avšak v zákoně nenalezneme definici,
kdy k početí dochází, je tedy tento okamžik sporný. První přístup považuje za početí
okamžik spojení buněčného jádra vajíčka a spermie, a to bez ohledu na to, zda
k tomuto spojení došlo v těle matky nebo mimo něj. Druhý názor za okamžik početí
považuje až uhnízdění vajíčka v děloze, tzv. nidaci.130
Vývoj diskuze o okamžiku
početí v České republice bude otázkou soudní praxe, která bude muset brát v úvahu
výrazný rozvoj asistované reprodukce, ale i otázky etické a bioetické.131
Podle citovaného ustanovení občanského zákoníku požívá nasciturus právní
osobnosti132
pouze podmíněně. Do té doby, než se bude určitě vědět, zda se
nasciturus narodil živý nebo mrtvý, se uplatní fikce, na jejímž základě je okamžikem
narození považován okamžik početí. Omezená právní osobnost se projevuje tím, že
nasciturus může být subjektem jen těch práv, které jsou mu ku prospěchu.
Nasciturovi náleží práva osobností, kdy podle čl. 6 odst. 1 Listiny je hoden ochrany a
má také právo na ochranu tělesné integrity a práva majetková. To, že na nascitura od
počátku jeho početí nahlížíme jako naživého se odráží především v dědickém právu,
jelikož pokud po početí zemře otec nascitura, bude nasciturus jeho dědicem, pod
podmínkou, že se narodí živý. Dále se jedná i o právo rodinné, a to v případech
určení otcovství, či o právo závazkové v podobě smlouvy ve prospěch třetího nebo
o právo věcné, jako vklad zástavního práva ve prospěch nascitura.133
Nový občanský zákoník zavedl i vyvratitelnou skutkovou domněnku, že se
dítě narodilo živé. V případech pochybností, zda se dítě narodilo živé, je třeba vyjít
129
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [online právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mrqgezf6obzfuya
(dále jen jako „občanský zákoník“).
130
tento proces trvá od čtvrtého dne po oplození až do druhého týdne.
131
Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654), 1. vyd., 2014, s. 184. In: Beck-online [online právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlge2c443cl4zdamjsl44dsx3qmyzdk.
132
§ 23 občanského zákoníku, „člověk má právní osobnost od narození až po smrt“.
133
Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654),2014, op. cit., s. 184.
52
z toho, že tomu tak bylo, a ten jenž by tvrdil opak, by nesl důkazní břemeno a musel
by dokázat, že tomu tak nebylo.134
Poslední věta citovaného ustanovení uvádí fikci neexistujícího dítěte. Pokud
by se dítě narodilo mrtvé nebo by došlo k potratu, nenastoupila by podmínka
narození a je tedy stanovena fikce, že toto dítě nebylo nikdy ani počato. Důvodem
zakotvení této fikce je skutečnost, že ustanovení o postavení nascitura slouží
výhradně k ochraně dítěte a pokud by se tedy nenarodilo a nežilo, nebyl by pro tuto
ochranu žádný důvod.135
4.3.2. Trestněprávní ochrana plodu
Trestní právo chrání lidský plod jako „zárodek vyvíjející se v těle matky“.
Počátek trestněprávní ochrany lidského plodu nastává podle české praxe trestního
práva již v okamžiku oplození, tedy splynutí vajíčka se spermií. Toto pojetí má však
své mezery,136
kterým se snaží čelit pojetí druhé, které považuje plod jako právem
chráněnou hodnotu až od okamžiku nidace.
Velmi důležitou otázkou je také okamžik, kdy plod přestává být chráněn
prostřednictvím ustanovení trestního zákona o nedovoleném přerušení těhotenství,
tedy okamžik, kdy se pro trestní právo změní plod v člověka. Ve světě je opět na tuto
otázku odpovídáno různě. Naše trestně právní teorie však zastává názor, že okamžik,
kdy se plod mění v člověka, nastává od počátku porodu. Argumentem je typicky
odkaz na ustanovení trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou, která může
být spáchána již při porodu. Kdy ale nastává začátek porodu? 137
To je opět tématem
široké diskuze.
134
ELIÁŠ, Karel. In: ŠVESTKA, SPÁČIL, ŠKÁROVÁ, HULMÁK, a kol., Občanský zákoník I., § 1
až 459. Komentář. 2. vyd., Praha : C. H. Beck, 2009. In: Beck-online [online právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlge2c443cl4zdamjsl44dsx3qmyzdk.
135
Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654). 2014, op. cit., s. 185.
136
např. tzv. morning-after-pills (u nás typicky postinor), které do 48 hodin po oplození zabrání nidaci
plodu.
137
KÜHN, 1998, op. cit., s. 9.
53
Díl čtvrtý Trestního zákoníku je nazván „trestné činy proti těhotenství ženy.“
Tento oddíl upravuje způsoby, jakými trestní právo chrání lidský plod. Trestní
zákoník v tomto díle vymezuje čtyři skutkové podstaty trestných činů. Jedná se o
nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, kdy pachateli hrozí trest
odnětí svobody na dvě léta až osm let. Mírněji je trestán ten, kdo nedovoleně138
přeruší těhotenství se souhlasem těhotné ženy, a to odnětím svobody na jeden rok až
pět let nebo pouze zákazem činnosti. Pomoc těhotné ženě nebo její svádění
k umělému přerušení těhotenství, taktéž naplňují podstatu trestných činů a jsou
považovány za pachatelství, jelikož sama těhotná žena je podle § 163 Trestního
zákoníku beztrestná.
4.3.3. Pracovněprávní ochrana plodu
Ochranu a postavení nenarozenému lidskému plodu poskytuje i pracovní
právo. V rámci pracovního práva se jedná především o poskytování ochrany těhotné
ženě. Tato zvláštní péče je pro těhotnou ženu jejím základním právem, které je
zaručeno čl. 32 Listiny na ochranu rodiny. Tento článek poskytuje ženě v těhotenství
zvláštní péči, ochranu v pracovních vztazích a také odpovídající pracovní podmínky.
Zákoník práce139
tuto ochranu poskytuje v § 41, kdy je povinen těhotnou
zaměstnankyni převést na jinou práci, pokud tato žena vykonávala práci, která by
mohla ohrozit její těhotenství. Zvýšena míra ochrany je těhotné ženě zaručena i v §
53 zákoníku práce, kdy je zaměstnavateli zakázáno dát těhotné ženě výpověď, neboť
je právě v takovém stavu, který ji dočasně znemožňuje hledání nového zaměstnání.
Zaměstnavatel je dále povinen podle § 103 zákoníku práce informovat těhotnou ženu
o rizikových faktorech, které by mohly ohrozit její plod a také pro ni zajistit prostory
pro jejich odpočinek. Hlava IV zákoníku práce pak upravuje přímo zvláštní pracovní
podmínky některých zaměstnanců. Tato ustanovení jsou převážně harmonizačními
ve vztahu k právu Evropské unie.140
138
Jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství.
139
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. In: Beck-online [online právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mrwgiwteni.
(dále jen jako „zákoník práce“).
140
ELIÁŠ, Karel, a kol. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku s podrobným
komentářem k 1. 1. 2014. 3. vyd., Olomouc: Anag, 2014, s. 533.
54
5. ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU SLOVENSKÉ REPUBLIKY
Analýzou právních dokumentů zakotvujících právo na život a ochranu
nenarozeného lidského plodu v předchozí kapitole jsme zjistili, že v nich není jasně
vyřešena otázka počátku lidského života a momentu, od kdy je lidskému plodu
přiznáno právo na ochranu. Tato ustanovení jsou převážně postavena na kompromisu
a jsou značně nejasná. Je tedy otázkou soudní praxe a judikatury, jak tento problém
vyřeší.
V České republice není pohled na provádění interrupcí příliš sledovanou
otázkou.141
Viditelných odpůrců je u nás pouze několik, a jedná se především o
křesťansky orientovanou skupinu. Zřejmě z tohoto důvodu se ještě žádný oprávněný
navrhovatel neobrátil na Ústavní soud s požadavkem na přezkoumání, zda je zákon o
umělém přerušení těhotenství ústavně konformní, a zda prováděním interrupcí na
žádost ženy nedochází k porušování práva na život nenarozeného dítěte.142
K výše popsané situaci však došlo na Slovensku. Jelikož slovenský ústavní
pořádek, je shodný s českým a stejně tak rozdíly v právní úpravě umělého přerušení
těhotenství jsou zanedbatelné, považuji za důležité rozebrat argumentační strategii v
nálezu Slovenského Ústavního soudu,143
neboť se dá velmi dobře aplikovat i na
českou právní úpravu a pomůže nám odpovědět na otázku, od kdy je lidský plod
chráněn a jakým způsobem.
5.1. Skutkový stav
Ústavnímu soudu Slovenské republiky (dále v této podkapitole jen jako
„soud“) byl doručen návrh skupiny 31 poslanců Národní rady Slovenské republiky
(dále jen jako „navrhovatelé“) o protiústavnosti zákona č. 73/1986 Zb. o umelom
prerušení tetenstva v znení zákona č. 419/1991 Zb. (dále jen jako „slovenský zákon o
umělém přerušení těhotenství“). Navrhovatelé především tvrdili, že v prvních
dvanácti týdnech těhotenství lidský život nepožívá žádnou právní ochranu, čímž
141
V porovnání např. se Spojenými státy americkými.
142
TĚŠINOVÁ, ŽDÁREK, POLICAR, 2011, opt.cit., s. 125.
143
Nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 4. prosince 2007, sp. Zn. PL ÚS 12/01
[online]. [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z:
http://portal.concourt.sk/pages/viewpage.action?pageId=1277961.
55
zákonodárce, s ohledem na znění čl. 15 odst. 1 věty druhé Ústavy („Ľudský život je
hodný ochrany už pred narodením.“),144
vytvořil protiústavní situaci.
Ve svém druhém tvrzení navrhovatelé namítali protiústavnost slovenského
zákona o umělém přerušení těhotenství v tom, že na jeho základě může být vykonáno
umělé přerušení těhotenství v průběhu prvních dvanácti týdnů bez prokázání
konkrétního důvodu a to pouze na základě žádosti ženy. Protiústavnost zde vidí
navrhovatelé především v tom, že je umožněna interrupce, aniž by žena musela
prokázat ohrožení jiného ústavního práva.
5.2. Argumenty slovenského ústavního soudu
Soud při posuzování námitky navrhovatelů o nechránění plodu v prvních
dvanácti týdnech těhotenství argumentoval tím, že je potřebné v první řadě vzít do
úvahy skutečnost, že imperativ ochrany nenarozeného lidského života vyjádřený
v citovaném ustanovení je potřeba chápat v kontextu celého právního pořádku
Slovenské republiky. Tedy nejen ve slovenském zákoně o umělém přerušení
těhotenství, ale také z hlediska právní ochrany, kterou nenarozenému životu garantují
jiné právní předpisy. Z provedené analýzy soudu vyplynulo, že ochrana je
nenarozenému lidskému životu poskytována především prostřednictvím ochrany
těhotné ženy. Jako příklady uvádí soud ochranu v pracovněprávních vztazích, kdy
žena také, stejně jako v České republice, nesmí vykonávat práce, které ohrožují její
těhotenství. Podle soudu je bez jakýchkoliv diskuzí, že taková ochrana těhotné ženy,
je současně i ochranou samotného plodu, přičemž tato ochrana není nijak časově
diferenciována na určité stádium těhotenství. I v trestním právu je plod chráněný, i
když opět prostřednictvím ochrany života a zdraví matky. V občanském právu je také
patrná ochrana plodu, kdy je nasciturus plně chráněný, a to ex tunc, pokud se narodí
živý. Soud tedy zdůrazňuje, že právě v těchto ustanoveních je naplněný imperativ
citovaného článku Ústavy a lidský život je chráněný již před narozením. Tvrzení
navrhovatelů, že v prvních dvanácti týdnech těhotenství nepožívá nenarozený lidský
život žádnou právní ochranu, je tedy irelevantní.
144
KLOKOČKA, Vladimír. Ústavy států Evropské unie. Díl druhý. Praha: Linde, 2005. s. 244.
56
K ochraně nenarozeného lidského plodu proti vlastní matce soud
argumentoval především tím, že život plodu je vnitřně spojený s matkou a nemůže
být izolovaný od těhotné ženy.145
Navíc, to že zákonodárce přistupuje k sociálnímu
vztahu mezi těhotnou ženou a nenarozeným dítětem specificky, je plně opodstatněné
a v souladu s Ústavou Slovenské republiky, která krom jiného garantuje těhotné ženě
„osobitnou starostlivosť“.146
V rámci slovenského zákona o umělém přerušení
těhotenství se zákonodárce snaží vypořádat s imperativem v čl. 15 odst. 1 druhé věty
a jeho kolizí se základním právem těhotné ženy na rozhodování o sobě samé. Pokud
je výsledkem porovnání těchto dvou práv to, že těhotná žena má právo bez
nadbytečných zásahů státu požádat o umělé přerušení těhotenství v průběhu určité
fáze těhotenství, přičemž v následujícím období to již možné nebude, krom striktně
vymezených výjimek, a integrita plodu bude přísně chráněna též vůči samotné matce,
byl by tento zákon protiústavní, jen dopustil by se při něm zákonodárce
nepřípustného excesu, což se v tomto případě nestalo.
Soud se ve svém rozhodnutí nemůže ztotožnit ani s tvrzením navrhovatelů, že
slovenský zákon o umělém přerušení těhotenství neposkytuje nenarozenému
lidskému životu v prvních dvanácti týdnech těhotenství žádnou ochranu proti matce.
V rámci procedury, která samotnému umělému přerušení těhotenství předchází je
pamatováno též na zájmy nenarozeného lidského života. Tato procedura má totiž
zabránit neuváženému a zkratovému rozhodnutí ženy o tom, že podstoupí interrupci.
Žena musí nejprve o interrupci písemně požádat, následně musí podstoupit lékařské
vyšetření a absolvuje pohovor s lékařem, který je povinen ji poučit o možných
důsledcích. Cílem pohovoru by mělo být působení na ženu, aby své rozhodnutí ještě
zvážila. Soud argumentuje, že s ohledem na text Hippokratovy přísahy,147
je lékař
tou nejvhodnější osobou, která v tomto stádiu může nenarozený plod chránit. Po
tomto rozhovoru, žena musí stále trvat na provedení zákroku a uhradit za něj
poplatek. Je tedy zabezpečeno, že vůle ženy převáží nad ochranou nenarozeného
lidského života až po zralé úvaze, která je založena i na relevantních medicínských
informacích, které jsou ženě předloženy v přístupné formě.
145
Stejné je i stanovisko Evropské komise pro ochranu lidských práv.
146
Srov. s čl. 32 Listiny, který ženě v těhotenství krom jiného zaručuje také zvláštní péči.
147
Hippokratova přísaha zosobňuje základní medicinský etický kodex, z kterého jasně vyplývá
zásadní etický nesouhlas lékařského stavu s umělým přerušením těhotenství.
57
Podle soudu je nejlepší charakterizovat vztah mezi plodem a matkou po čas
těhotenství jako jednotu v dualitě, kdy v první fázi těhotenství převažuje právě
jednota matky a plodu, zatímco v dalších fázích je více zdůrazněna dualita matky a
plodu. Lhůta dvanácti týdnů pro možnost zažádat o umělé přerušení těhotenství
nemůže být podle názoru soudu považována za svévolnou, jelikož se odvíjí od
vytváření senzibility plodu a je v souladu s evropskou praxí, která se obvykle
pohybuje mezi 10. – 15. týdnem těhotenství. Soud v souladu s touto lhůtou bere
v potaz i reálnou možnost ženy zjistit samotnou existenci těhotenství, rozumně
interrupci zvážit a eventuálně ji i realizovat. Pokud by lhůta byla kratší, nemusel by
být naplněn cíl zákona, tedy dát ženě možnost rozhodnout o svém mateřství. Delší
lhůta by naopak mohla být v rozporu s ústavním imperativem ochrany nenarozeného
lidského života.
Podle výše uvedených argumentů soudu tedy nelze tvrdit, že slovenský zákon
o umělém přerušení těhotenství byl v rozporu s ústavním pořádkem Slovenské
republiky.
5.3. Aplikace argumentů slovenského soudu na českou právní úpravu
Jak jsme již uvedli, česká právní úprava interrupcí je slovenské úpravě velmi
podobná. Můžeme tedy použít argumenty slovenského soudu k zodpovězení otázek,
od kdy je nenarozený život chráněný a zda legalizací interrupcí na žádost ženy
nedošlo k zásahu do práva na život garantovaného Listinou.
Podle slovenského soudu je lidský život chráněn již od samého početí, jelikož je
nutné ustanovení Listiny chápat v kontextu celého právního řádu. Již bylo zmíněno,
že v českém právním řádu se na vícero místech objevují ustanovení, které chrání
lidský plod již od početí. I když je tato ochrana koncipována především jako ochrana
těhotné ženy, je zřejmým cílem těchto ustanovení chránit i samotný nenarozený
život. Vzhledem k této argumentaci můžeme odpovědět na otázku, že okamžikem
kdy je nenarozený život hoden ochrany je právě samotné početí.
Důležitým argumentem, ke kterému slovenský soud ve svém rozhodnutí dospěl,
bylo charakterizování vztahu mezi matkou a plodem, a to „jako jednota v dualitě.“
58
Podle tohoto vymezení převažuje v první fázi těhotenství právě jednota matky a
plodu, kdy je právem matky rozhodnout, zda si dítě ponechá či nikoliv. V této fázi
tedy nemůže dojít k porušení práva na život, neboť lidský plod je zatím považován
pouze za součást matky. Tato první fáze je stanovena stejně jako v České republice
do konce dvanáctého týdne těhotenství. Jedná se o lhůtu, kterou soud vzhledem
k evropské praxi považuje za přiměřenou. Navíc dává prostor matce zjistit, zda je
vůbec těhotná a řešení této situace si rozmyslet. Naopak u delší lhůty by hrozilo
porušení práva na ochranu nenarozeného lidského života. Po této první fázi je tedy
nutné na vztah mezi matkou a plodem pohlížet jako na dualitu, kdy nenarozenému
lidskému životu je přiznáno právo na život a pohlíží se tedy na něj jako na lidskou
bytost.
59
6. ZHODNOCENÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY INTERRUPCÍ A NÁVRHY NA
ZMĚNY
Tato závěrečná kapitola bude věnována kritice zákona o umělém přerušení
těhotenství. Při zpracování této práce a především při analýze právní úpravy
interrupcí v České republice jsem dospěla k závěru, že stávající úprava umělého
přerušení těhotenství není vhodná. V rámci této kapitoly upozorním na největší
problémy, které se v právní úpravě interrupcí objevují a pokusím se navrhnout jejich
vhodné řešení.
Nejprve je nutné říci, že zákon o umělém přerušení těhotenství, je opravdu
velmi zastaralý. V předchozích kapitolách byla zmíněna ustanovení, která jsou
v dnešní době již nerealizovatelná nebo neodpovídají současné situaci. Nebudeme-li
se teď zabývat podstatou a účelem zákona, můžeme s jistotou říci, že zákon
potřebuje novelizaci. Problematický je především § 3 zákona o umělém přerušení
těhotenství, který uvádí, že ženě jsou bezplatně poskytovány prostředky k zabránění
těhotenství, které jsou na lékařský předpis a stejně tak i kontrola s tím související.
Dnes tomu tak opravdu není a antikoncepce i vyšetření jsou hrazeny ženami, i když
podle zákona o umělém přerušení těhotenství je jejich právem mít je zdarma. Pokud
se zákonodárci rozhodli, že ženy si budou muset prostředky k zabránění těhotenství
platit samy, proč už toto ustanovení nebylo dávno zrušeno či změněno?
Východiskem je tedy změna ustanovení, ve kterém by muselo být slovo bezplatně
nahrazeno slovem za úplatu, popřípadě částečně hrazeno. Nebo by muselo dojít ke
změně situace a prostředky k zabránění těhotenství stejně jako vyšetření k tomu
sloužící by opravdu byly poskytovány zdarma.
Další problém souvisí s překlenutím tzv. principu rajonizace. Například v § 7
zákona o umělém přerušení těhotenství je uvedeno, že žena písemně požádá o umělé
přerušení těhotenství ženského lékaře zdravotnického zařízení příslušného podle
jejího trvalého pobytu nebo místa jejího pracoviště či školy. V praxi již toto není
podmínkou. Ale jak o tom má těhotná žena vědět? Pokud bude chtít například
z důvodu anonymity a ochrany soukromí podstoupit interrupci v jiném městě, ale
v zákoně se dočte, že to není možné, může ji to přivést do nesnází. Princip rajonizace
60
se objevuje i v dalších ustanoveních zákona o umělém přerušení těhotenství. I zde je
tedy nutné tato ustanovení zrušit, respektive vynechat část ustanovení o příslušnosti
podle místa trvalého pobytu či místa pracoviště nebo školy.
Možnost ženy podat žádost o přezkum rozhodnutí lékaře, který neshledal
podmínky pro umělé přerušení těhotenství je v dnešní době taktéž nerealizovatelná,
neboť okresní ani krajský odborník pro obor gynekologie již neexistují. Žena tak sice
podle zákona má možnost požádat o přezkoumání rozhodnutí lékaře, ale v praxi
neexistuje instituce, ke které by tuto žádost žena mohla směřovat, a která by ji
vyřešila. Východiskem v této situaci je určení kompetentní osoby nebo instituce,
která by přezkum rozhodnutí lékaře mohla provést a následná změna ustanovení,
které by jasně určovalo, kde žena může o přezkum požádat. Ustanovení by tedy měla
být novelizována a nová znění by měla odrážet dnešní realitu a ne situaci z roku
1986.
Problematická je i roztříštěnost právní úpravy interrupcí. Zákon o umělém
přerušení těhotenství je se svými patnácti paragrafy sice krátký, ovšem je potřeba
přihlédnout i k ostatním vyhláškám, což značně komplikuje orientaci v právní úpravě
interrupcí. Navíc některé z vyhlášek již byly zrušeny a je obtížné dohledat, jak je
problematika upravena nově. Pokud už by mělo dojít k novelizaci z výše zmíněných
důvodů, určitě by stálo za zamyšlení propojit zákon s vyhláškami, které se
k interrupcím vážou.
Samotný koncept a účel právní úpravy interrupcí, je postaven na velmi
liberálním základu. Jedná se především o možnost ženy požádat o interrupci až do
konce dvanáctého týdne těhotenství a to bez udání jakéhokoliv důvodu. Zákon tímto
upřednostňuje právo ženy na její svobodnou volbu a nijak ji v prvním trimestru
těhotenství neomezuje. Řešením, které by nezbavovalo ženu tohoto práva a zároveň
by poskytovalo nenarozenému dítěti v prvních dvanácti týdnech těhotenství alespoň
mírnou ochranu i v rámci zákona o umělém přerušení těhotenství, by mohlo být
zavedení povinných konzultací. V rámci této diplomové práce byla věnována
pozornost i institutu interrupčních komisí. Jejich existence i činnosti však byly
vyhodnoceny jako neefektivní a došlo k jejich zrušení. Na druhou stranu komise
61
alespoň zabraňovaly nerozmyšlenému jednání ženy, která se pro interrupci rozhodla.
Často se stává, že žena podstoupí interrupci bezmyšlenkovitě a ze strachu, jelikož
nemá svou situaci s kým probrat a není nikdo, kdo by ji pomohl zamyslet se nad
vhodnějším východiskem z její situace. Ano, podle § 7 zákona o umělém přerušení
těhotenství je sice povinností lékaře ženu poučit o možných zdravotních důsledcích
umělého přerušení těhotenství. Otázkou však je, jestli je tato povinnost dostačující a
jak zodpovědně k ní lékaři přistupují. Povinnou konzultaci by žena musela
absolvovat jak s odborníkem v oboru gynekologie, tak i s odborníkem v oboru
psychologie. Gynekolog by ženě vysvětlil, jak bude zákrok probíhat a jaké jsou
možné zdravotní důsledky. Oborník v oboru psychologie by se ženou probral její
situaci, navrhl jiná vhodnější řešení než je interrupce a pomohl ženě najít správnou
cestu. Vhodné by bylo, kdyby po této konzultaci mohla být provedena interrupce až
za dva dny, aby si žena mohla promyslet, zda ji chce podstoupit či nikoliv. Institut
povinných konzultací by byl tak především ochranou před nerozvážným jednáním,
aniž by nikterak bránil ženě v jejím právu na svobodné rozhodnutí.
62
ZÁVĚR
Cílem mé diplomové práce bylo nastínit základní názorová východiska,
postoje a teorie, které se vážou k problematice interrupcí a určit, jak se promítly do
české právní úpravy a zda je tato úprava dostatečná. V první kapitole jsem vymezila
základní pojmy. Na pojem interrupce jsem nahlížela jak z právního tak i
medicínského hlediska, což bylo důležité především pro ujasnění rozdílů mezi
potratem a interrupcí. V druhé části jsem se věnovala hodnotě a počátku života a
práva na život. Jednou ze zásadních otázek této práce byla otázka, jakou hodnotu
přisuzuje naše společnost životu a kde vidí jeho počátek. Jelikož se jedná o otázku
velice kontroverzní a složitou není v práci jasně stanoveno, jakou hodnotu společnost
životu připisuje a který okamžik považuje za počátek lidského života. Avšak v rámci
této kapitoly byla rozebrána náboženská, filosofická a biologická hlediska a jejich
řešení problému.
V rámci druhé kapitoly jsem řešila nejdůležitější argumenty zastánců
liberálního a konzervativního přístupu. V této kapitole jsem se snažila obsáhnout
základní argumenty pro a proti interrupcím a zobrazit ideální řešení podle každého
z přístupů. Byla zde vyřešena i otázka počátku lidského života a přiznání práva na
život nenarozenému dítěti, kdy zastánci potratů za něj považují samotný okamžik
početí, kdežto liberálové se opírají až o určitý okamžik v průběhu těhotenství. Tato
kapitola tedy obsahovala především možnosti přístupu k interrupcím a argumenty, o
které se jejich zastánci opírají při jejich prosazování.
V třetí kapitole jsem analyzoval právní úpravu umělého přerušení těhotenství
v České republice. Analýza ukázala, že česká právní úprava interrupcí stojí na
liberálních principech. Toto se projevilo především v možnosti ženy podstoupit
umělé přerušení těhotenství na žádost do konce dvanáctého týdne těhotenství,
přičemž žena nemusí uvádět žádné důvody, proč se pro interrupci rozhodla. Při
analýze jednotlivých ustanovení zákona o umělém přerušení těhotenství jsem
narazila na značnou zastaralost a nesystematičnost zákona.
V kapitole čtvrté jsem se stále zabývala právní úpravou, tentokrát však
zakotvením práva na život nenarozeného lidského plodu. V první části jsem
63
podrobně rozebrala ustanovení práva na život v Listině základních práv a svobod.
Dále jsem zmínila mezinárodní dokumenty, kterými je Česká republika vázána a
poukázala na to, jak je v nich řešeno právo na život. V české právní úpravě je plod
chráněn i v jiných zákonech. Rozebrala jsem tedy i úpravu v občanském, trestním a
pracovním právu. Z výše uvedeného jsem zjistila, že žádný z uvedených dokumentů
přesně nestanovuje od kdy a v jaké míře lidský plod požívá práva na život. Většina
ustanovení je v této otázce nejasná a jedná se spíš o kompromis než o řešení
problému. Na druhou stranu je nutné říci, že bylo zjištěno, že Česká republika má
v porovnání s jinými státy poměrně rozsáhlou právní úpravu ochrany lidského plodu.
Rozborem judikátu slovenského Ústavního soudu jsem analyzovala
argumentační strategii soudu, který konstatoval, že slovenský zákon o umělém
přerušení těhotenství, který je velmi podobný s českou právní úpravou, není
v rozporu s právem na život. Vyřešeny zde byly otázky o ochraně lidského života
v prvních dvanácti týdnech těhotenství a také ochrana dítěte před libovůlí vlastní
matky.
V poslední kapitole jsem navázala především na kapitolu třetí, ve které jsem
narazila na zastaralost a nesystematičnost právní úpravy umělého přerušení
těhotenství. Tato kapitola tedy byla koncipována jako kritika právní úpravy a také
jako návrh změn. Zaměřila jsem se zde i na velmi liberální úpravu, která
upřednostňuje do konce dvanáctého týdne těhotenství práva ženy na svobodnou
volbu, přičemž jsem navrhla možnost mírného zpřísnění této úpravy.
Vzhledem k výše uvedenému, považuji cíle, které jsem si stanovila v úvodu práce za
naplněné.
64
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Monografie a knižní publikace
1. BAHOUNEK, Tomáš Jiří, a kol. Čtyři pohledy na interrupci. 1. vyd. Ostrava:
KEY Publishing, 2007, 105 s. ISBN 978-80-87071-09-0.
2. Bible svatá: Písmo svaté Starého a Nového zákona: Podle posledního vydání
kralického z roku 1613, 3. vyd., Praha: Česká biblická společnost, 2009, 256
s. ISBN 978-80-85810-97-4.
3. CAMERON, Nigel. Je život opravdu posvátný? Přeložila Věra Javornická.
Praha: Luxpress, 1993, 61 s. ISBN 80-7130-029-2.
4. ČERNÝ, Milan; SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení
těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, 56 s. ISBN 80-86432-60-2.
5. DONUM VITAE: Sborník studií o etických aspektech začátku individuálního
lidského života a instrukce Kongragace pro nauku víry, o respektování
počínajícího lidského života a o důstojnosti oplození. Odpovědi na některé
aktuální otázky. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, 73 s. ISBN 80-
244-1554-2.
6. DWORKIN, Ronald. Life´s dominion. An argument about abortion,
euthanasia and individual freedom. New York: Vintage books, 1993, ISBN 0-
679-73319-1.
7. DWORKIN, Ronald. Morálnosť interrupcií. In: Právo ženy? Štúdie o
problematike interrupcií. Bratislava: Kalligram, 2004, s. 100-155, ISBN 80-
7149-612-X.
8. ELIÁŠ, K., a kol. Zákoník práce a související ustanovení občanského
zákoníku s podrobným komentářem k 1. 1. 2014. 3. vyd., Olomouc: Anag,
2014, 1062 s. ISBN 978-80-7263-857-4.
9. FIALA, Josef. Malá právnická encyklopedie. 1.vyd. Praha: Linde, 1994, 218
s. ISBN 80–85647–47-8.
65
10. FILIP, Jan. Ústavní právo 1. základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR.
3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 535 s. ISBN 80-210-20326.
11. GRADY, L. John. Interrupcce Ano nebo Ne? (Důvody proti interrupcím). 2.
vyd. Praha: Nakladatelství Řád. 2002, 31 s. ISBN 80-901973-8-8.
12. HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti. Na cestě k liberální
eugenice? Praha: Filosofia, 2003, 125 s. ISBN 80-7007-174-5.
13. KLÍMA, Karel, a kol. Praktikum českého ústavního práva. 3. vyd. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2009, 600 s. ISBN 978-80-7380-173-1.
14. KLÍMA, Karel. Ústavní právo, 4. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, 786 s. ISBN
978-80-7380-261-5.
15. KLOKOČKA, Vladimír. Ústavy států Evropské unie. Díl druhý. Praha:
Linde, 2005, 335 s. ISBN 80-7201-556-7.
16. KOKEŠ, Marian. Právo na život. In: WAGNEROVÁ, Eliška, ŠIMÍČEK,
Vojtěch, LANGÁŠEK, Tomáš, a kol. Listina základních práv a svobod,
Komentář. 1. vyd., Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2012, s. 150-185, ISBN
978-80-7357-750-6.
17. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšíření vyd. Olomouc:
Nakladatelství Olomouc, 1998, 463 s. ISBN 80-7182-064-4jh.
18. KÜHN, Zdeněk. Ochrana lidského plodu v trestním právu. Praha: Institut pro
vzdělávání soudců a státních zástupců, 1998, 63 s.
19. MACH, Jan. Medicína a právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 257 s. ISBN
80-7179-810.
20. MISHAN, J. Ezra, O povaze milosrdenství: Jak argumentují zastánci „ženské
volby“. Přeložil Jan Placht. Praha: Občanský institut, 1997, 23 s.
21. ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: základní otázky lékařské etiky.
Praha: Vyšehrad, 1999, 107 s. ISBN 80-7021-302-7.
22. ROZTOČIL, Aleš, a kol. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing, 2011, 508 s. ISBN 978-80-247-2832-2.
23. TĚŠINOVÁ, Jolana; ŽDÁREK, Roman; POLICAR, Radek. Medicínské
právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 414 s. ISBN: 978-80-7400-050-8.
66
24. THOMSONOVÁ, Judith, Jarvis. Obrana interrupcí. In: Právo ženy? Štúdie o
problematike interrupcií. Bratislava: Kalligram, 2004, s. 22-44, ISBN 80-
7149-612-X.
25. UZEL, Radim. Pohled lékaře. In: PEKÁRKOVÁ, Milena, a kol. Potrat anone
aneb na pokraji života. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000, s. 6-22,
ISBN 80-7169-922-5.
26. VALACH, Vladislav. KÁBRT Jan. Lékařský slovník. 2 přepracované a
doplněné vydání. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, 526 s.
ISBN 08-091-62.
27. WÁGNEROVÁ, Eliška. Právo na soukromí v širším smyslu. In:
WAGNEROVÁ, Eliška, ŠIMÍČEK, Vojtěch, LANGÁŠEK, Tomáš, a kol.
Listina základních práv a svobod, Komentář. 1. vyd., Praha: Wolters Kluwer
ČR, a.s. 2012, s. 277-299, ISBN 978-80-7357-750-6.
28. WILLKE, B., WILLKE, J. Člověkem od početí. Přeložili L. Cekotová, S.
Bernardová, Z. Hejl. Český Těšín: Katolické nakladatelství COR JESU,
1993, 334 s.
29. ZIMEK, Josef. Právo na život. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita 1995,
36s., ISBN 80-210-1140-8.
Odborné články
1. HADERKA, Jiří. K nové federální judikatuře v USA k interrupčním věcem
(1973-1989). In: Právník. roč. 1990, č. 5, 584 s., ISSN 0324-7007
2. HACH, Petr. Počátek života jako mnohovrstevný problém. In: Scripta
bioethica. Brno: Hippokrates, 2002. roč. 4, č. 4, ISSN 1213-2977
3. WARREN, Samuel., BRANDEIS, Louis. The Right to Privacy. [online] in
Harvard Law Review, vol. 4, no. 5, 1890, [cit. 16. 3. 2015]. Dostupné z:
http://groups.csail.mit.edu/mac/classes/6.805/articles/privacy/Privacy_brand_
warr2.html.
67
Právní předpisy
1. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení
LISTINY ZÁKLÁDNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního
pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online
[online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 3.
2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzhezv6mrnge.
2. Zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Účinný do 31. 12.
1986. In: Beck-online. [online právní informační systém]. Nakladatelství C.
H. Beck [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzgu3v6nryfuyq.
3. Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších
předpisů. In: Beck-online. [online právní informační systém]. Nakladatelství
C. H. Beck [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzha3f6nrwfuya.
4. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In:
Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mrwgiwteni.
5. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline
[online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.
3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mrqga4v6nbqfuytm.
6. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich
poskytování, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mrqgeyv6mzxgiwtk.
68
7. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In:
Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mrqgezf6obzfuya
8. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu
o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských,
sociálních a kulturních právech. In: Beck-online [online právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzg43f6mjsgawta.
9. Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986
Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém
přerušení těhotenství. In: Beck-online. [online právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzha3f6nzvfuyq.
10. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o
sjednání Úmluvy o právech dítěte. In: Beck-online [online právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzheyv6mjqgqwta.
11. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o
sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a Protokolů na tuto
Úmluvu navazujících. In: Beck-online [online právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzhezf6mrqhewte.
69
Soudní rozhodnutí
1. Nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 4. prosince 2007, sp. zn.
PL ÚS 12/01. In: Ústavný súd Slovenskej republiky [online]. [cit. 22. 3.
2015]. Dostupné z:
http://portal.concourt.sk/pages/viewpage.action?pageId=1277961.
2. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, ze dne 16. prosince 2010, sp.
zn. 25579/05, ve věci A, B and C v. Ireland. In: European Court of Human
rights. [online], 2010 [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z:
http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-
102332#{"itemid":["001-102332"]}
3. Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických, ze dne 22. ledna
1973. No. 70-18., ve věci Roe v. Wade In: Legal Information Institute
[online]. [cit. 14. 3. 2015]. dostupné z:
https://www.law.cornell.edu/supremecourt/text/410/113.
4. Rozsudek Nejvyššího soudu Irska ve věci The Attorney General v. X. and
Others, ze dne 5. března 1992, No. 846P., ve věci The Attorney General v. X.
and Others. In: the Supreme court of Ireland. [online]. 1992 [cit. 24. 3. 2015].
Dostupné z:
http://www.supremecourt.ie/SupremeCourt/sclibrary3.nsf/pagecurrent/9FA0
AA8E8D261FC48025765C0042F6B3?opendocument&l=en.
Ostatní zdroje
1. BAROCHOVÁ, Petra. Vše co jste chtěli vědět o potratové pilulce. Odpovědi
gynekologa. OnaDnes.cz [online]. Publikováno dne 18. 6. 2014 [cit. 22. 3.
2015]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/potratova-pilulka-0nc-
/zdravi.aspx?c=A140618_084638_zdravi_pet.
2. ELIÁŠ, Karel. In: ŠVESTKA, SPÁČIL, ŠKÁROVÁ, HULMÁK, a kol.,
Občanský zákoník I., § 1 až 459. Komentář. 2. vyd., Praha : C. H. Beck, 2009.
In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-
70
view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlge2c443cl4zdamjsl44dsx3qmyzd
k.
3. Feministická skupina 8. března. Buďme pro svobodnou volbu! [online].
březen 2002 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z:
http://anarchofeminismus.ecn.cz/files/prochoice02.html.
4. Hnutí pro život ČR. Počty umělých potratů v ČR [online]. [cit. 3. 3. 2015].
Dostupné z: http://hnutiprozivot.cz/?a=34&id=78.
5. KAČEROVÁ, Eva. Statistika potratů zrcadlí společenské změny. Czso
[online]. Publikováno 16. 12. 2013 [cit. 11. 3. 2015]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/52002EB1AA.
6. KLÍČ, Zbyněk. Co obnáší spor o interrupce. Cevro [online]. Publikováno dne
2. června 2004 [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.cevro.cz/cs/41227-
obnasi-spor-interrupce.
7. KOVÁŘ, Petr. Stav a vývoj zákonodárství umělého přerušení těhotenství ve
světě a u nás. Plánování rodiny.cz [online]. Publikováno v roce 2003 [cit. 25.
6. 2013]. Dostupné z:
http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011310.
8. KRČMÁRIK, Matúš. Podĺa eseje môžu dieťa zabiť po pôrode. Techsme.sk
[online]. Publikováno 5. 3. 2012 [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z:
http://tech.sme.sk/c/6286923/podla-eseje-mozu-dieta-zabit-po-porode.html.
9. LAJKEP, Tomáš. Lidské embryo – kdo, nebo co? II. Zdravotnické noviny
[online]. Publikováno 20. 3. 2003, roč. 2003, č. 12 [cit. 18. 3. 2015].
Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-
zdn/lidske-embryo-kdo-nebo-co-ii-152517.
10. Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654), 1. vyd., 2014, s. 184. In: Beckonline
[online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18.
3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-
view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlge2c443cl4zdamjsl44dsx3qmyzd
k.
11. PEROUTKA, Ferdinand. Zavedeme potratovou samoobsluhu? Česká
televize. [online]. Publikováno 3. 1. 2013 [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z:
71
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/209461-zavedeme-potratovou-
samoobsluhu/
12. Realita umělých potratů. Hnutí pro život ČR [online]. [cit. 6. 3. 2015].
Dostupné z: http://hnutiprozivot.cz/?a=34&id=63.
13. ŘEHOŘOVÁ, Martina. Z historie interrupcí. Zdravotnictví a medicína
[online]. Publikováno 2. 7. 2012 [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/z-historie-
interrupci-465427.
14. Usnesení Vlády České republiky ze dne 21. července 2003 č. 747 + P
k poslaneckému návrhu zákona, kterým se zrušuje zákon České národní rady
č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a vyhláška ministerstva
zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/1992 Sb., a
kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění
(sněmovní tisk č. 376) [online], [cit. 6. 3. 2015] Dostupné z:
http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/876457779431752
EC12571B6006EAA62.
15. VÁCHA, Marek. Definice lidského embrya a jeho status. In: Vesmír [online].
2008, roč. 4, č. 87. Dostupné z:
http://casopis.vesmir.cz/clanky/clanek/id/7671.