SMĚRNICE ČBK
PRO PŘÍPRAVU
NA SVÁTOST MANŽELSTVÍ
25. dubna 2017
42
VYDALA ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE
PRAHA 2017
(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)
3
Směrnice ČBK pro přípravu na svátost manželství v České republice
odpovídá na požadavky postsynodálního dokumentu Jana Pavla II. Familiaris
consortio, dokumentu Papežské rady pro rodinu Příprava na svátost
manželství a exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Realizuje
také některá doporučení Plenárního sněmu katolické církve v České republice.
Směrnice je zásadním orientačním textem, není ani vzorovou
přípravou na manželství, ani sbírkou snoubeneckých katechezí. Vychází
z požadavků magisteria a z reﬂexe života naší společnosti a situace
katolické církve v ní. Bere proto v úvahu velkou rozdílnost podmínek
a způsobu života farností i jednotlivých křesťanů v různých oblastech
naší země a také různou výchozí situaci těch, kdo se na manželství připravují.
Navazuje na Směrnici pro přípravu na manželství v ČR, kterou
schválilo 81. plenární zasedání ČBK dne 4. července 2010 na dobu šesti
let s platností od 1. října 2010, a zároveň ji upravuje a doplňuje.
1. Úvod
1.1. ČBK touto směrnicí předkládá principy, které slouží k orientaci,
a rovněž doporučení, jež směřují k realizaci a k dalšímu rozvoji vzdálenější,
bližší a bezprostřední přípravy na manželství v ČR.
1.2. Směrnice vychází z přesvědčení, že „pastorace rodin bude úspěšná,
jestliže se mladí lidé budou na manželství zodpovědněji a dlouhodoběji
připravovat“.1
Bere přitom ohled na různost situací, ve kterých se nacházejí
připravované páry i ti, kdo je připravují. Směrnice také požaduje
tvorbu takových pastoračních plánů diecézí, které podpoří dobrou přípravu
na manželství i pastoraci manželů a rodin. V neposlední řadě chce
podnítit další odbornou diskuzi, inspirovanou biskupskými synodami
o rodině (2014 a 2015) a také exhortací papeže Františka Amoris laetitia.
1.3. Směrnice je určena v první řadě farářům a administrátorům farností,
pastoračním radám farností, farním vikářům, jáhnům, pastoračním
asistentům a dalším osobám, které se na přípravách na manželství
1	 Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Závěrečný dokument Plenárního sněmu
katolické církve v ČR, č. 174. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2007.
4
podílejí. Slouží také zásadní orientaci v práci Národního centra pro
rodinu, center pro rodinu v jednotlivých diecézích a odborným diecézním
či děkanátním (vikariátním) pastoračním zařízením. Inspiraci v ní
mohou nacházet také ostatní, kdo s mládeží pracují, jako jsou katecheté,
pastorační a pedagogičtí pracovníci v centrech volnočasových
aktivit i vyučující na církevních školách.
1.4. Směrnice se nakonec obrací na řeholní rodiny a církevní hnutí činné
ve farní i kategoriální pastoraci, na angažované rodiny a zainteresovanou
odbornou veřejnost, přestože jejím cílem není iniciovat odborné
poradenství; zůstává úmyslně v rovině pastorační.
2. Výchozí orientace
2.1. Současná praxe a formy vzdálenější, bližší a bezprostřední přípravy
na manželství vycházejí z velmi rozdílných modelů pastorace,
které jsou realitou. Směrnice neusiluje o radikální změnu pouhým byrokratickým
přístupem, jejím cílem je povzbudit nové tendence v celé
ČR. Chce především vybízet k  takovým pastoračním rozhodnutím
a postupům na úrovni farností a diecézí, které budou vycházet z učení
II. vatikánského koncilu, zejména z konstituce Gaudium et spes,
čl. 47–52, z rozvinutí jeho učení v dokumentu Familiaris consortio
Jana Pavla II. a z exhortace Amoris laetitia2
papeže Františka a budou
se opírat o dokument Papežské rady pro rodinu Příprava na svátost
manželství. Vybízí také k dalšímu rozvíjení mnohých již uskutečňovaných
iniciativ. Nabízí některé pastorační modely, metodologické
zásady a organizační kroky, směřující k další proměně dnešní praxe
v účinnější podobu celého procesu přípravy na manželství jako projevu
organické pastorace.
2.2. Současný způsob chápání a  prožívaní doby známosti a  zásnub,
ovlivňovaný mnohdy zkušeností s neúspěšně prožívaným manželstvím
druhých osob (včetně manželství křesťanů), staví přípravu na manželství
2	 FRANTIŠEK. Posynodální apoštolská exhortace o lásce v rodině Amoris laetitia.
Radost z lásky. Praha: Paulínky 2016.
5
do nového světla. Základní důraz totiž spočívá na porozumění lidské
svobodě, která umožňuje poznat, rozhodnout se a přijmout prožívaný
vztah lásky snoubenců jako křesťanské povolání k manželství.3
2.3. Rodinné zázemí dnešních mladých lidí je často narušeno, takže
neslouží k předávání hodnot, významů a praktických zkušeností,
kterými by byli lidé postupně uváděni do dobrého manželského
života. Sociální a kulturní prostředí má mnohdy na zrání mladého
člověka nepříznivý vliv. Ti, kdo žádají o svátostné manželství, přicházejí
zpravidla pozdě, nezřídka pod tlakem nevyzrálých motivací.
Mnohdy se nacházejí v situaci, v níž nejsou připraveni slyšet obvyklý
církevní jazyk. Z hlediska života víry a budoucího života v manželství
žijí snoubenci žádající o  církevní sňatek většinou diametrálně
odlišné osobní příběhy. Stejně tak jsou různá jejich očekávání, pokud
jde o manželství i přípravu na ně.4
Je tedy třeba rozlišovat, kdy jde
o preevangelizační, kdy o evangelizační a kdy o pastorační situaci,
a podle toho volit způsob přípravy. Evangelizační moment, tedy pomoc
k objevení nebo prohloubení života podle evangelia, by ovšem
neměl v přípravách nikdy chybět.
2.4. Z výše uvedených důvodů můžeme dnes v souladu s Janem Pavlem
II. chápat vzdálenější, bližší a bezprostřední přípravu na manželství
jako etapy postupného a trvalého procesu.5
Cílem tohoto procesu
je osobně garantované a v různém stupni reﬂektované poznání a celoživotní
přijetí manželství jako křesťanského povolání.
2.5. Jednotlivé pastorační akce jsou vždy jen prostředkem a jejich hodnota
je relativní. Vstupují do důležitého období života člověka, který je postaven
před otázku hledání a nalezení osobního, lidského a křesťanského
smyslu svého života. Má to být doba růstu, odpovědnosti a milosti. Proto
má účast na jednotlivých formách příprav tím větší hodnotu, čím více je
projevem svobodné účasti a osobní odpovědnosti za životní růst a zrání.
3	 Srov. Život a poslání, č. 172–173.
4	 Srov. více Život a poslání, č. 179–181.
5	 Srov. JAN PAVEL II. Apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném
světě Familiaris consortio (22. listopadu 1981), č. 66. Praha: Zvon 1992,
s. 70–72.
6
2.6. Rozhodujícím kritériem pro hodnocení vzdálenější, bližší a bezprostřední
přípravy na manželství jsou konkrétní podoby:
– růstu společného prožívání krásných i  obtížných stránek života
a společného utváření budoucího manželství;
– odpovědnosti, kde rozhodnutí pro jedinečný vztah a osobu znamená
zřeknutí se všech jiných možností;
– života z milosti, který má naplňovat celý život křesťana i společné
žití v manželství a v rodině.
Vzdálenější, bližší a bezprostřední příprava na manželství tvoří jeden
celek, který je mladému člověku představen jako alternativní způsob
života vůči většinovému kulturnímu konsenzu ve smyslu „vytváření
životního stylu tvořivé a sebevědomé křesťanské minority“ 6
.
2.7. Součástí přípravy by mělo být osobní doprovázení nebo duchovní
vedení napomáhající k afektivní, morální a duchovní zralosti. Mladému
člověku má být jako prevence nabízena možnost prožívat dobu známosti
v křesťanském společenství, a ne v izolovanosti od křesťanství
a v uzavřenosti do sebe, která živí hédonistický styl života.7
2.8. Jednotlivé fáze přípravy musí zohlednit mimo jiné stupeň zralosti
křesťanské víry, dosavadní osobní a duchovní cestu snoubenců, schopnost
vnímat duchovní témata a stupeň schopnosti je sdílet, zkušenost
z vlastní rodiny, z ní vycházející očekávání a také postupně se měnící
motivy pro křesťanské manželství.
2.9. Pastorační působení má také pozitivně přiblížit křesťansky korektní,
nemoralistickou křesťanskou sexuální etiku spojenou s  hledáním
smyslu lidské sexuality, dále objasnit kladné hodnocení erotické povahy
lidské osoby jako prostředku osobnostního růstu a komunikace mezi
6	 BENEDIKT XVI. Církve v etickém a lidském dialogu se všemi. Rozhovor poskytnutý
Svatým otcem novinářům během letu do České republiky (papežský let,
26. září 2009) (La Chiesa in dialogo etico e umano con tutti. Intervista concessa
dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Repubblica Ceca [Volo
Papale, 26 settembre 2009]), Insegnamenti di Benedetto XVI, IX, 30 (2009),
s. 1112.
7	 Srov. Život a poslání, č. 182.
7
mužem a ženou,8
a konečně v době přípravy má pomoci porozumět
hloubce moudrosti, která ústí do osobního rozhodnutí spojit počátek
intimního života výlučně až s uzavřením manželství.
2.10. Platí zásada: „Ačkoli se nesmí podceňovat povinnost a nutnost
vlastní bezprostřední přípravy na manželství – a to by se stalo, kdyby
se od ní příliš lehko osvobozovalo –, přece se musí vždycky tato příprava
doporučovat a provádět takovým způsobem, aby její případné
opomenutí nebylo překážkou uzavření sňatku.“9
3. Vzdálenější příprava na svátost manželství10
Vzdálenější příprava začíná už v dětství moudrou rodinnou pedagogikou,
jejímž cílem je dovést děti k tomu, aby samy sebe objevily
jako lidi, kteří mají bohatou a složitou psychologii a zvláštní osobnost
se silnými a slabými stránkami. „To je doba, kdy se má dětem
vštěpovat smysl pro každou pravou lidskou hodnotu v osobních i společenských
vztazích. A  toto má význam pro utváření charakteru,
pro ovládání a správné uplatňování sklonů, pro způsob, jak pohlížet
na lidi druhého pohlaví a jak se k nim chovat, a pro jiné podobné
věci. Kromě toho je, zejména u křesťanů, žádoucí důkladná duchovní
a katechetická formace, která dovede ukázat pravé povolání a poslání
křesťanského manželství, přičemž nevylučuje možnost úplného oddání
se Bohu v kněžském nebo řeholním životě.“11
3.1. Na této přípravě se podílejí rodiče dítěte, katechizující osoby a ti,
kdo mají ve volnočasových aktivitách možnost rozvíjet žádoucí vlastnosti
dětí. V neposlední řadě zde plní své úkoly farnost. Proto je třeba,
aby katechetická střediska, katechizující osoby, centra pro rodinu
v otázkách pastorace manželů a rodin, centra pro mládež a farnosti
8	 Srov. Amoris laetita, č. 142–152, s. 96–102.
9	 Familiaris consortio, č. 66, s. 72.
10	 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 70; PAPEŽSKÁ RADA PRO RODINU. Příprava
na svátost manželství (13. května 1996), č. 22–31. Praha: ČBK 2001.
11	 Familiaris consortio, č. 66, s. 70.
8
– ty zejména ve farní pastoraci rodin a ve farní pastoraci dětí – braly
v úvahu otázky vzdálenější přípravy. Pastorační iniciativy pro tuto
vzdálenější přípravu mají být součástí pastoračních plánů diecéze
i pastoračního plánu farnosti.12
3.2. Všechny formy vzdálenější přípravy sdružují tyto úkoly:
– spojovat život víry s životem všedních lidských vztahů;
– podporovat růst kvality osobních vztahů založených na sebepoznání
a sebepřijetí, tj. zdravém sebevědomí, na respektu a vzájemném uznání,
věrnosti, pochopení, toleranci a zdravém porozumění role sexuality
ve vztazích;
– postupně vést k jasnému představení katolického pojetí manželství
s  ohledem na  adresáta a  na  princip graduality13
s  cílem připravovat
mladého člověka tak, aby byl tvůrcem křesťanského životního stylu;
– formovat ke  schopnosti dobře hospodařit, znát důležitost peněz
a  křesťanské štědrosti, být zodpovědný, vnímat svobodu jako právo
i povinnost;
– rozvíjet schopnost překonávat pochybnosti a konﬂikty ve svědomí
a ve vztazích;
– rozvíjet schopnost komunikovat a sdílet city.
3.3. Naše nábožensko-kulturní tradice zná jako určitý „rodinný předstupeň“
svatby zásnuby, ke kterým se církev rovněž hlásí. Benedikci-
onál14
i druhé vydání svatebních obřadů15
nabízejí určitou formu zasnoubení,
vrcholící svátostinou – požehnáním snoubenců. Oba texty
chápou zásnuby jako rodinnou slavnost, nepočítají s přítomností kněze
nebo jáhna jako s nutnou podmínkou a zřetelně je odlišují od prvků
obsažených ve svatebním obřadu. Křesťanské zásnuby jsou pro obě
rodiny význačnou událostí, a  proto je vhodné slavit je určitým ob-
12	 Srov. Život a poslání, č. 184a.
13	 Srov. Familiaris consortio, č. 34, s. 40–42.
14	 Obřady žehnání. Římský rituál nově uspořádaný podle ustanovení Druhého vatikánského
koncilu, vydaný papežem Pavlem VI. Kostelní Vydří: [Karmelitánské
nakladatelství] 2013, odst. 151–169, s. 84–90.
15	 Svatební obřady. 2. vydání, č. 253. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství –
ČBK 2007, s. 120.
9
řadem a  společnou modlitbou. Tím se  snoubencům vyprošuje Boží
požehnání, aby ve svůj čas zdárně završili to, co nyní začínají. Na zásnuby
je vhodné upozornit při vzdálenější přípravě a potom je zcela
konkrétně doporučit tehdy, když už je známost dostatečně upevněna
a svatba nenásleduje vzápětí. Je třeba přitom brát ohled na to, zda zásnuby
budou skutečně slavností obou rodin snoubenců, které se tak
sblíží, anebo zda budou spíše něčím, co se odehrává především mezi
snoubenci samotnými, zvlášť nejsou-li jedna nebo obě rodiny dostatečně
schopny křesťanské zásnuby slavit. V každém případě je třeba,
aby bylo jasné, že zásnuby nejsou „poloviční svatba“, tedy požehnáním
církve k jakémusi pokusnému společnému životu snoubenců.
4. Bližší příprava16
„Na tento základ pak navazuje obšírnější dlouhodobá bližší příprava,
která od přiměřeného věku a s pomocí vhodné katecheze, jako jakýsi
katechumenát, žádá speciﬁčtější přípravu k přijetí svátosti a která současně
znamená jakoby její nové objevení. Taková obnovená katecheze
pro všechny mladé, a zvláště pro ty, kdo se připravují na křesťanské
manželství, je bezpodmínečně nutná, aby tuto svátost přijímali s nutnými
mravními a duchovními dispozicemi a pak z ní žili.“17
Náboženská
výchova mladých lidí musí být doplněna ve vhodném čase a podle
různých konkrétních potřeb přípravou na život ve dvou. Ta má ukázat
manželství jako osobní vztah muže a ženy, který musí být ustavičně
dál rozvíjen.
4.1. Bližší příprava na svátost manželství je nedílnou součástí především
farní pastorace a je součástí speciﬁcké pastorace mládeže konané
na nadfarní úrovni. Spolu s bezprostřední přípravou tvoří jeden celek,
může se s ní vzájemně překrývat a částečně ji i nahrazovat. Obě tvoří
významnou část pastorace mládeže a speciﬁcké a organicky pěstované
katecheze, které mladého člověka směřují a vedou po cestě poznání,
přijetí a uskutečnění svěřeného křesťanského povolání.
16	 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 71; Příprava na svátost manželství, č. 32–49.
17	 Familiaris consortio, č. 66, s. 71.
10
4.2. Všeobecně informační a vzdělávací proces v bližší přípravě ústí
do systematické katecheze o manželství, která se opírá o výklad založený
na  učení církve o  manželství. Na  jeho základě interpretuje
a rozvíjí autentické touhy, zkušenosti, psychologické a sociální danosti
i osvojené předpoklady mladých lidí, kteří se jí dobrovolně účastní: tato
katecheze využívá prožité zkušenosti.
4.3. Bližší příprava se může vhodně realizovat také v rámci důkladné
přípravy na svátost biřmování těch, kdo byli pokřtěni jako malé děti.
Pro mladé lidi, kteří přicházejí do prvního kontaktu s církví prostřednictvím
volnočasových a jiných podobných aktivit, může být tato příprava
prekatechumenátní cestou, případně cestou k tzv. „katechumenátu
pokřtěných“ pro ty, kdo pokřtěni byli, ale nedostalo se jim formace
v křesťanské víře.
4.4. Bližší příprava musí vycházet z formace založené na lidské a křesťanské
zkušenosti a ústit do ní. Jejím základním modelem je dnes celistvý
proces iniciace dospělého člověka do života z víry a pro víru.
Z tohoto hlediska se orientace na manželství chápe jako součást celistvé
formace mladého člověka, jejímž obsahem je životní rozhodnutí
se pro spásu v Ježíši Kristu, na které získává podíl skrze přijetí svého
životního povolání jako smyslu života.
4.5. Zodpovědnost za jednotlivé farní pastorační programy nese farář
místa, který jejich cíl, zaměření a hodnocení konzultuje s diecézním
centrem pro rodinu. Doporučení k systematické práci v bližší přípravě
na farní i nadfarní úrovni je podmíněno patřičným vzděláním a formací,
které stanoví diecézní biskup. Aby byla příprava akceptovatelná
v diecézním nebo naddiecézním měřítku, je třeba, aby ti, kdo se přípravě
věnují, měli kanonickou misi.
4.6. Jednotlivé programy a kurzy, které se týkají více farností a mají širší
vliv nebo se budou pravidelně opakovat, musí mít schválení diecézního
biskupa nebo příslušného biskupského vikáře, a to na doporučení
diecézního centra pro rodinu, případně diecézní komise pro přípravu
na manželství tam, kde je zřízena.18
Organizátoři kurzů a programů pro
18	 K vytváření programů mohou posloužit modelové programy, jejich přehled je dostupný
v interní části webu www.manzelstvi.cz/materialy [cit. 30.8.2017].
11
snoubence každé dva roky vypracují a příslušnému biskupskému vikáři
a centru pro rodinu předají souhrnné informace o přípravách širšího
rozsahu.19
4.7. Témata bližší přípravy:
Kromě prohloubení víry, která se  má stát vírou dospělého člověka
a nemá zůstávat už vírou dětskou, a kromě prohloubení života modlitby,
vztahu k Písmu a života ze svátostí jsou žádoucí tato témata:
– Jak křesťanství chápe muže a ženu jako originální obrazy Boží.
– Rozdíly v psychice muže a ženy.
– Různé životní stavy.
– Manželství jako celoživotní společenství ustavené z vůle Boží.
– Cesty k dobrému manželství (známost, snoubenecký vztah, vzájemné
poznávání, rozhodování).
– Problémy smíšených sňatků a sňatku s nepokřtěným.
– Jak církev chápe sexualitu a její roli v manželském soužití.
– Děti jako plod trvalého soužití v lásce.
Tato témata mohou být zčásti nebo zcela vložena do obsahu přípravy
na biřmování, po částech do různých setkání mládeže nebo z nich může
být vytvořen kurz partnerství, mnohde již osvědčený program tzv. školy
partnerství. V každém případě je nutné, aby vše nebylo sdělováno
jen formou přednášek. Interaktivita je zde nutná.
5. Bezprostřední příprava20
„Bezprostřední příprava na svátost manželství se má konat v posledních
měsících a týdnech před svatbou tak, aby se ,předmanželské zkoušce’,
jakou žádá církevní právo, dal nový smysl a obsah a současně nová
forma. Taková příprava, nezbytná v každém případě, je ještě naléhavější
u snoubenců, kteří dosud prokazují mezery a obtíže v křesťanské
19	 Srov. Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici, dále jen „CIC“), kán. 1064.
Praha: Zvon 1994.
20	 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 71; Příprava na svátost manželství, č. 50–59.
12
nauce a praxi. K tomu, co se má poskytovat na této cestě víry, podobné
katechumenátu, musí patřit také hlubší poznání tajemství Krista a církve
i poznání významu milosti a závazku křesťanského manželství, stejně
jako příprava na aktivní a uvědomělou účast na svatební liturgii.“21
5.1. Bezprostřední příprava má být završením dlouhodobého procesu,
který tvoří příprava vzdálenější a bližší, ale pro řadu snoubenců to bude
příprava jediná, a tedy jednorázová. Tato příprava má vycházet z reálné,
nikoliv předpokládané situace snoubenců a jejím cílem je napomoci
jim k dobře žitému křesťanskému manželství, pokud je to v daném případě
možné. Tato příprava zahrnuje témata z přípravy vzdálené, která
je podle situace snoubenců buď prohlubuje, nebo teprve otevírá.
5.2. Zodpovědnost za bezprostřední přípravu na manželství nese farář.
Jemu přísluší, aby rozhodl, jak v konkrétní farnosti i v jednotlivých
či  opakujících se  případech tuto zodpovědnost naplnit konkrétními
pastoračními programy.
5.3. Situace jednotlivých farností je často diametrálně rozdílná. Mohlo
by se tak stát, že každé farní společenství bude itineráře bezprostřední
přípravy na manželství nabízet vlastním snoubencům ve vlastní
verzi. Proto je žádoucí, např. s využitím programů center pro rodinu,
hledat takové formy bezprostřední přípravy, které v jednotlivých
děkanátech/vikariátech či ještě větších částech diecéze po vzájemné
domluvě zde ustanovených farářů a  administrátorů vyhlásí děkan/
vikář nebo biskup sám.
5.4. V klášterních kostelech ať se otázka konkrétní podoby bezprostřední
přípravy na manželství řeší ve smlouvě mezi příslušnou diecézí
a řeholním společenstvím, u farností svěřených diecézním biskupem
řeholníkům je platná tato Směrnice.
5.5. Protože způsoby bezprostřední přípravy na manželství, které určuje
farář svým rozhodnutím, mají zohlednit velmi různorodou výchozí
situaci snoubenců, lze předpokládat různost i v katecheticko-pastoračních
přístupech. Přesto by měly obsahovat společné prvky,
21	 Familiaris consortio, č. 66, s. 71.
13
které jsou nutné pro zásadní pochopení manželství, jak ho předkládá
a respektuje katolická církev.
5.6. K bezprostřední přípravě na manželství snoubenců, kteří své rozhodnutí
pro manželství veřejně deklarují před příslušným farářem místa
(obvykle s upřesněním termínu svatebního obřadu), náleží kanonické
šetření včetně povinnosti ohlášek a sepsání snubního protokolu.
Toto kanonické šetření a sepisování protokolu je nutno provést natolik
včas, aby se mohlo reagovat na případné zjištěné překážky a snoubenci
nebo osoba provádějící šetření se nedostali do trapných situací, zjistí-li
se, že sňatek není možný.
5.7. Nutné kanonicko-právní aspekty sepisování snubního protokolu
včetně zjišťování citlivých rodinných a konfesních údajů a především
zjišťování nutných podmínek právně platného kanonického sňatku jsou
inspirovány především autentickou pastýřskou péčí a lidským taktem,
který je schopen spojit úctu k církevním normám s úctou ke konkrétní
životní situaci snoubenců.
5.8. Zvláštní pozornost je věnována kanonickému šetření, které i v rovině
autentické pastýřské citlivosti musí směřovat ke kvaliﬁkovanému
posouzení svobody a integrity manželského souhlasu, nepochybně projevené
vůle k uzavření trvale platného manželství otevřeného k přijetí
dětí a jejich náboženské výchově a rovněž ke zjištění překážek, které
je třeba určit otázkami, jež se kladou snoubenci a snoubence odděleně.
V situaci, kdy farář při úvodním rozhovoru a kanonickém šetření zjistí,
že bezprostřední příprava bude přípravou jedinou a spíše preevangelizační,
poskytne snoubencům ještě nejméně jedno setkání, a to podle
vhodnosti před sepsáním snubního protokolu nebo po něm.
Sepisování snubního protokolu je součástí pastoračního rozlišování,
které se dotýká hloubky, kvality a autenticity náboženského rozměru
možného budoucího manželského života, jak mu rozumí církev, a proto
přísluší výlučně faráři, popřípadě kaplanovi či jáhnovi v těch případech,
kdy je farář k tomu deleguje. „Když naproti tomu snoubenci přes
všechno pastorační úsilí dávají najevo, že výslovně a formálně odmítají
to, co zamýšlí církev při sňatku pokřtěných, nemůže je duchovní
správce připustit k oddavkám. Je povinen – třebas nerad – vzít na vědomí
14
danou situaci a dát dotyčným na srozuměnou, že za těchto okolností ne
církev, ale oni sami zabraňují obřadu, o který žádají.“22
5.9. Pro dobrou bezprostřední přípravu se  rozhodujícím stává styl
a způsob katecheze, která směřuje v první řadě k proměně životního
stylu a novému způsobu uvažování nad tím, co se odehrává v duchovním
i  psychickém životě snoubenců. Proto se  doporučuje přijmout
svátost smíření a eucharistie. Lidská vlídnost a pastorační moudrost
způsobu zvěstování je doprovázena pevností zásad, které jsou pečlivě
veriﬁkovány v průběhu celé bezprostřední přípravy.
5.10. Je žádoucí, aby příprava začala nejméně pět měsíců před plánovaným
datem svatby. Z pastoračních důvodů je ovšem třeba přizpůsobit
délku přípravy možnostem snoubenců. Je však velmi vhodné, aby
se snoubenci i se svým záměrem svému faráři osobně představili alespoň
jeden rok před vlastní svatbou. Za tohoto předpokladu bude možné lépe
připravit itinerář bezprostřední přípravy na manželství jednotlivých párů
(společně i odděleně) podle toho, co se ukáže jako vhodnější. Dostatečný
čas na přípravu umožňuje snoubeneckému páru prožít intenzivní přípravu
na manželství bez spěchu a nezdravého tlaku blížícího se termínu.
Je vhodné promyslet způsob zahájení bezprostřední přípravy, které
by bylo analogické s obřadem přijetí do katechumenátu jako vybídnutí
k aktivní participaci na přípravě adresované snoubencům i farnímu
společenství.23
5.11. Bezprostřední příprava na manželství probíhá minimálně v šesti
lekcích, doba trvání a intenzita setkání má být dostatečná. Rozhodnutí
o délce přípravy nemá být trestem za nedostatky v dosavadní náboženské
formaci, ale má zohlednit vnitřní dispozice a možnosti snoubenců
vzhledem k jejich práci a povinnostem, charakter jejich lidské a náboženské
formace a stupeň odhodlání samotných snoubenců aktivně
se zapojit do nabídnuté katecheze.
5.12. Účast na různých formách bezprostřední přípravy na manželství
musí být chápána jako morální povinnost, aniž by se její opomenutí
22	 Familiaris consortio, č. 68, s. 74.
23	 Viz Žehnání při zásnubách, Svatební obřady, čl. 253–256 nebo Benedikcionál.
15
nebo dispenzování stalo důvodem k odmítnutí slavit svatební obřad.24
Bezprostřední přípravu nelze lehkovážně dispenzovat. Je třeba ji stanovit
jako mravně závaznou pro faráře místa, který za ni odpovídá,
i pro snoubence, kteří o církevní sňatek žádají. Zároveň je třeba pozorně
zohlednit objektivní podmínky snoubenců (cizinci, pracovní podmínky,
dojíždění do zaměstnání a dlouhodobý pobyt mimo domov),
kterým je možno namísto obvyklých pastoračních programů nabídnout
náhradní řešení. Snoubencům, kteří se neúčastní bezprostřední
přípravy, je třeba nejdříve pastoračními rozhovory pomoci se lépe disponovat
a překonat povrchnost a nezralost jejich postojů a rozhodnutí.
5.13. Témata bezprostřední přípravy:
– Základem je víra a život z víry. Pokud jde o obsah a formu, půjde buď
o preevangelizační přiblížení, nebo evangelizační prohloubení, nebo
pastorační rozhovor, a to podle stupně víry snoubenců. Nemůže to být
jednotný kurz pro všechny.
– Jednotlivá témata:
– Jak katolická církev chápe manželství, jeho teologický základ a jeho
právní ztvárnění – jako úvod k sepisování snubního protokolu.
– Psychologie partnerského vztahu, rozdíly v mužském a ženském pří-
stupu.
– Místo dětí v manželství.
– Vztah k rodičům, sourozencům a přátelům v manželství.
– Řešení konﬂiktů.
– Ekonomické minimum pro život manželství a rodiny, tedy jak společně
hospodařit.
– Manželství a sexualita.
– Odpovědné rodičovství.
– Řešení krizí vztahu i jiných krizí, způsobených změněnými životními
okolnostmi.
– Obsah manželského slibu a průběh svatebního obřadu.
– Duchovní a svátostný život manželů.
24	 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 72.
16
Je žádoucí, aby se výslovným otázkám víry věnoval oddávající kněz
nebo jáhen. Proto je mnohdy výhodné, když větší část přípravy, týkající
se manželství obecně, absolvují snoubenci ve skupině a vlastní přípravu
obřadu, kde jsou otázky víry tematizovány, absolvují s tím, kdo je
bude oddávat.
V bezprostřední přípravě je nutné mimo jiné vnímat, zda snoubenci
žijí odděleně, nebo žijí spolu, zda mají za sebou zkušenost nesezdaného
soužití s někým jiným nebo předchozího anulovaného manželství,
zvláště pokud jeho délka byla významná, a podle toho obsah přípravy
přizpůsobit. Lektoři musí být na tuto situaci připraveni. Není dobré
problematizovat minulost snoubenců, ale je dobré vyzdvihnout to, co
je v jejich minulosti nosné pro manželství, a upozornit na možná rizika,
která vyplývají z minulosti (např. nedořešený rozchod po předchozím
vztahu), která by rušivě zasahovala do manželství.
6. Kdo přípravu provádí
6.1. Na vzdálené přípravě se podílí rodina, farnost, katecheté, centra
pro rodinu, organizátoři církevních a volnočasových aktivit, vyučující
v církevních školách a diecézní centra pro mládež.
6.2. Na bližší přípravě se podílí farnost, diecézní centra pro mládež,
diecézní, případně děkanátní centra pro rodinu, osoby katechizující
zejména v oblasti přípravy na biřmování, řeholní společnosti a hnutí
pracující s mládeží a dospělými.
6.3. Bezprostřední přípravu provádí farář místa, kde se budou oddavky
konat, ale na přípravě by se pokud možno neměl podílet jen on. Jako
vhodná řešení se doporučují:
– farář a osvědčený manželský pár;
– trvalý jáhen, případně jáhen a jeho manželka;
– pastorační asistentka nebo asistent a farář;
– účast snoubenců na kurzu, který organizuje příslušné centrum pro
rodinu a farář;
– příprava několika párů s manželským párem, delegovaným biskupem,
a farář.
17
V každém případě by měl oddávající kněz i v případě, že přípravu koná
někdo jiný, snoubence poznat v osobním rozhovoru, a to nejen při sepisování
protokolu, probrat s nimi svatební obřad, vybrat biblická čtení
a také se seznámit s rodinnou situací obou snoubenců, aby se zachoval
vhodně vůči přítomným i nepřítomným nejbližším příbuzným. Měl by
také poznat rozsah a obsah těch částí příprav, které snoubenci absolvovali
bez něho, aby neopakoval to, co už probrali jiní, případně doplnil
to, co se ještě jeví jako důležité.
7. Sdílená zodpovědnost místní církve
za přípravu na manželství
7.1. Příprava na manželství je součástí pastorace rodin každé diecéze
a zvláště každého farního společenství.25
Diecézní biskup a každý farář
tuto odpovědnost uskutečňuje širokou podporou rozvoje různých forem
pastorace manželů a rodin26
včetně spolupráce s formovanými laiky.
7.2. Národní centrum pro rodinu systematicky shromažďuje poznatky
o manželství a rodině publikované jinými institucemi. Iniciuje spolupráci
s teologickými fakultami s cílem připravit jak vzdělávací programy
pro laiky podílející se na přípravách na manželství a pastoraci
rodin, tak i ucelené programy celoživotního vzdělávání.
7.3. Projekty a plány center pro rodinu se mají tvořit v rámci pastoračního
plánu diecéze.
Diecézní centra pro rodinu:
– v oblasti bližší přípravy poskytují konzultace těm, kdo se podílejí
na přípravách na manželství v diecézi,
– doporučují stvrzení těch forem bližší přípravy, které přesahují hranice
farnosti,
– monitorují a  vyhodnocují bezprostřední přípravu na  manželství
v diecézi.
25	 Srov. Familiaris consortio, č. 70, s. 76.
26	 Srov. Život a poslání, č. 184c.
18
7.4. Farnosti jsou vlastním místem všech forem příprav na manželství,
proto faráři místa se svou pastorační radou (pokud neexistuje, pak sám
osobně) vypracují a zveřejní konkrétní formy a etapy příprav na manželství
na základě podnětů této Směrnice, pokud biskup nestanoví jinak.
Jejich naplnění se stane jednou z povinných částí zápisu z vizitace
farnosti.
8. Závěrečné ustanovení
Tento text Směrnice ČBK pro přípravu na manželství schválilo 109. plenární
zasedání dne 25. dubna 2017 na dobu neurčitou a nahrazuje tak
Směrnici ze 4. července 2010. Směrnice nabývá platnosti a účinnosti
od 1. října 2017.
19
OBSAH
1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
2. Výchozí orientace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
3. Vzdálenější příprava na svátost manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
4. Bližší příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
5. Bezprostřední příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
6. Kdo přípravu provádí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
7. Sdílená zodpovědnost místní církve za přípravu na manželství . 17
8. Závěrečné ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18