Základní informace o předmětu Financování územních samospráv 2024

Předmět Financování územních samospráv má náplň zaměřenou zejména na  problematiku rozpočtů obcí, měst a krajů. Forma výuky je zejména zaměřena na  přednášky a samostudium. Kromě základních studijních materiálů a užitečných internetových odkazů jsou studentům k dispozici i doplňující materiály s odkazy.

Pokud si předmět zapisujete později, prosím, informujte garanta předmětu.

Studijními materiály v ISu vás postupně provede interaktivní osnova, která je rozdělena podle základních oblastí. 

ÚVODEM 

Mezi širokou veřejností je neustále nedoceněná role a postavení veřejných rozpočtů ve veřejné správě vůbec, a zvláště pak u správy místní, tedy problematika tzv. municipálních neboli místních rozpočtů. Pojem municipální se u nás používá ve smyslu obce, ale lze hovořit i o municipiu na úrovni vyšších územně samosprávných celků. Pokud bychom chtěli zjistit, kolik lidí ve společnosti má představu o obsahu některé úrovně veřejného rozpočtu, nedošli bychom asi k příliš vysokým číslům. Přitom je všeobecně zřejmá ta skutečnost, a to je pouze velice zjednodušeně řečeno, vše začíná a končí penězi. Jinak řečeno, pokud chceme cokoli prosazovat a je to spojeno s potřebou finančních prostředků, je zapotřebí si tyto prostředky opatřit, a to například z rozpočtu. [1]Samozřejmě že celá věc není na první pohled až tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, protože prostředků je pouze limitované množství.[2]

     Problematika územních rozpočtů je téma nepříliš uspokojivě řešeno právními předpisy a v důsledku toho i mnohdy značně ožehavé a diskutabilní. Problémy však doposud vznikají v otázce, jak velká oprávnění těmto samosprávným institucím poskytnout, a kolik úrovní má tato samospráva mít. K tomu, aby tyto samosprávné celky mohly plnit své úkoly, a aby nedocházelo k nepřiměřenému zasahování státu do jejich činnosti, musí být tyto samosprávné celky nezbytně nutně nadány ekonomickou samostatností, tzn. musí mít vlastní majetek a vlastní peníze (zdroje). Jedná se o tzv. ekonomický základ obce a kraje, v jehož rámci obec a kraj hospodaří samostatně a to za podmínek, které stanoví zvláštní právní předpisy. Sám zákon o obcích a krajích vymezuje podmínky hospodaření jen rámcově. Obecně hovoří o majetku obcí a krajů, zakládá oprávnění obcí a krajů hospodařit na smluvním principu také s majetkem jiných subjektů a ukládá obcím a krajům povinnost hospodařit podle rozpočtu, a to včetně povinnosti nechat si hospodaření za uplynulý kalendářní rok přezkoumat příslušným zákonem stanoveným orgánem, u obce krajem nebo zvoleným auditorem, u kraje Ministerstvem financí a předložit výsledek tohoto přezkoumání spolu s předmětným vyúčtováním hospodaření k projednání obecnímu a krajskému zastupitelstvu.[3]

    Problematika ekonomického základu samosprávy obcí a krajů patří k nejdůležitějším a také nejsložitějším otázkám místní samosprávy, neboť bez jejího odpovídajícího řešení by obce a kraje vůbec nemohly plnit vlastní samosprávné funkce. Majetek a vlastní hospodaření obcí a krajů včetně zajišťování dalších finančních zdrojů upravuje zákon č. 250/2000 Sb., zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění.  Hovořím-li o obcích, mám samozřejmě na mysli i územně členěná statutární města, kde se vychází ze stejné právní konstrukce postavení obcí jako právnických osob. Toto postavení právnické osoby má statutární město jako celek a nikoli jen jeho jednotlivé městské obvody či městské části. Proto je nutno ekonomický základ samosprávy obcí i v případě územně členěných statutárních měst především vztahovat ke statutárnímu městu jako takovému.[4]