Vnitřní trh EU

1. Volný oběh zboží - aspekty celní a daňové

V této části kurzu se dozvíte

V této části kurzu se mimo jiné dozvíte:

  • Jaké jsou stupně liberalizace obchodu
  • Jaké jsou v EU základní svobody a jak je lze třídit
  • Co jsou to cla a jaká pravidla se k nim v EU vztahují
  • Co jsou to poplatky/dávky s obdobným účinkem a jaká pravidla se k nim v EU vztahují
  • Co je to zákaz daňové diskriminace a jak se v EU uplatňuje
  • Co je to harmonizace daní a jakých daní se v EU týká
    Důležité pojmy

Důležité pojmy

Stupně liberalizace obchodu 

  • /1/ Potlačení bariér obchodu zbožím (a pohybu osob apod.) uvnitř státu – v Evropě v 18. či 19. století
  • /2/ Omezení cel závazky států
  • /3/ Zóny volného obchodu
  • /4/ Celní unie 
  • /5/ Společný trh EU (+osoby, služby)
  • /6/ (Jednotný) Vnitřní trh EU (+ kapitál, odstranění hraničních kontrol)
  • /7/ Hospodářská a měnová unie (ne všechny členské státy)
  • /8/ Sociální unie?

Vývoj v rámci Evropského společenství (následně Evropské unie): Celní unie (1968, tj. oblast s odbouráním cel, obdobných dávek a kvantitativních omezení pohybu zboží + stanovení jednotného celního tarifu ke 3. státům (chybí-li druhý znak = „zóna volného obchodu“)→ společný trh (kromě CU zahrnuje volný pohyb osob provádějících ekonomickou činnost + služeb + omezeně i kapitálu) → jednotný vnitřní trh (1987) → měnová unie → hospodářská unie → sociální unie

Vnitřní trh EU: vznikl od 1.1.1993 jako nástupce společného trhu EHS (ES)  – pojem společný trh vyjadřuje z hlediska obecné teorie ekonomické integrace jeden z jejích nejvyšších stupňů, a to v paradigmatu: zóna volného obchodu, celní unie, společný (vnitřní) trh a měnová unie. Plán vytvořit vnitřní trh byl již stanoven v Jednotném evropském aktu (JEA), realizace až Maastrichtskou smlouvou. Společný trh zahrnoval zejména politiku zemědělství, společnou obchodní politiku nebo dopravní. V rámci vnitřního trhu (od Maastrichtu) přibyly další oblasti jako politika vízová, azylová a přistěhovalecká, hospodářská a měnová, fiskální (daně), ochrana spotřebitele, hospodářská a sociální soudržnost, ochrana ŽP nebo rozvojová spolupráce. 

Hlavní rozdíly vnitřního trhu od společného trhu:

  • odbourání kontrol zboží na vnitřních hranicích týkající se také kontrol z hlediska technických, sanitárních, veterinárních a jiných norem, které bylo nutno mezi členskými státy harmonizovat (odstranění i tzv. skrytých překážek)
  • zrušení formalit na vnitřních hranicích pro statistické účely,
  • otevření státních zakázek subjektům z jiných členských států,
  • uvolnění volného pohybu osob na všechny kategorie osob bez ohledu na jejich ekonomickou činnost,
  • odbourání omezení k poskytování služeb, zejména finančních, jakož i licencí v souvislosti s poskytováním určitých služeb v jiném členském státě (doprava),
  • další uvolnění pohybu kapitálu,
  • zavedení nových společných politik Společenství, které doplňují čtyři základní svobody (např. politika ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, hospodářské a sociální soudržnosti, rozvojové spolupráce aj.).

Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu -> od vymezení těchto 4 komponentů vnitřního trhu se odvíjí koncepce tzv. 4 základních tržních svobod.

Základní svobody v EU a jejich třídění

- Vnitřní trh je postaven na 4 tržních svobodách, jimiž jsou volný pohyb:

  • Zboží
  • Služeb
  • Osob
  • Kapitálu

Jednotlivým tržním svobodám se podrobněji věnují následující lekce.

Každá ze těchto svobod vykazuje vlastní pojmové znaky (viz následující lekce), které ji vymezují vůči jiné (právo EU se snaží, aby se vzájemně nepřekrývaly). V některých případech je to jednoduché (např. volný pohyb zboží/osob), jindy složitější (osob/služeb). 

Základní tržní svobody zakazují:

  • jakékoliv neodůvodněné omezení volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu -> naplňují tak nejprve základní princip unijního práva, kterým je zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti k jinému čl. státu (čl. 18 SFEU)
  • i ostatní vnitrostátní opatření, která nedůvodně brání volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu, ačkoli se aplikují nediskriminačně, tedy působí stejně i na vnitrostátní zboží, osoby, služby a kapitál (výjimky u jednotlivých svobod jsou např. ochrana veřejného zdraví nebo veřejného pořádku)

Základní svobody lze taktéž dělit na:
  • Produkty: zboží, služby
  • Faktory (vstupy): práce, kapitál
  • + platby jako protiplnění.
Volný pohyb zboží a jeho význam

Volným pohybem zboží se rozumí přechod zboží přes hranice členských států, aniž by docházelo k jeho diskriminaci podle původu. Podle čl. 26 SFEU je jedním ze základních prvků vnitřního trhu EU. Jedná se o nejdůležitější  a nejstarší hospodářskou svobodu v EU, jež byla zavedena již v 50. letech 20. století.

Definici pojmu "zboží" unijní právo nestanovuje, nalezneme ji však v judikatuře SDEU, a to v rozsudku Komise vs. Itálie 7/68, který zboží definuje jako „produkt ocenitelný v penězích, který je způsobilý být předmětem obchodní transakce.“

 Aby byla zajištěna volnost pohybu, tedy pohyb nebyl omezován, je nutno odstranit dva druhy překážek:

  • fiskální (zákaz cel a jiných dávek, daňové diskriminace odstraněno bez výjimek) - viz níže
  • administrativní (zákaz množstevních omezení, zákazů a jiných omezení dovozu a vývozu) - viz lekce č. 2

POHYB ZBOŽÍ A FISKÁLNÍ OMEZENÍ

CLA

Zákaz cel a jeho dosažení

Pro účely fungování celní unie je stanoven zákaz cel, poplatků s rovnocenným účinkem, ale i přijetí jednotného celního sazebníku vůči třetím státům. Zakázána jsou cla dovozní, ale též vývozní a průvozní. Zákaz cel je stanoven především v čl. 28 a čl. 30 SFEU, které stanovují:

  • Článek 28 (bývalý článek 23 Smlouvy o ES): Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.
  • Článek 30 (bývalý článek 25 Smlouvy o ES):Dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázány. Tento zákaz se vztahuje také na cla fiskální povahy.

Tento zákaz je bezvýjimečný! (oproti kvantitativním omezením podle čl. 34, viz lekce č. 2). Nelze jej ospravedlnit žádným důvodem veřejného zájmu, který by samotný ospravedlnil omezení či zákaz vývozu příslušného zboží, jako tomu bylo v případě např. poplatku za vývoz starožitných uměleckých děl (rozsudek SDEU Komise proti Itálii – starožitnosti, 7-68). Určení, že příslušná dávka představuje poplatek s rovnocenným účinkem jako clo, tedy znamená jeho neslučitelnost s právem EU. 

POPLATKY S ROVNOCENNÝM ÚČINKEM

Společně se zákazem cel se zakazují poplatky s rovnocenným účinkem jako jsou cla (čl. 28 SFEU). Poplatky s rovnocenným účinkem nejsou unijním právem blíže definovány. Vymezení tohoto pojmu však nalezneme v judikatuře SDEU, přesněji např. v rozsudku Komise v. Itálie 7/68, který jej definuje jako „poplatek, i když nepatrný, bez ohledu na jeho účel a způsob vymáhání, který je uvalen jednostranně na domácí nebo cizí výrobky jen proto, že překračují hranici, a to i v případě, že není vybírán ve prospěch státu, nemá ochranářskou ani diskriminační povahu a výrobek na který byl uvalen nekonkuruje zboží domácí výroby“

Takové poplatky se pod různými názvy ve členských státech vyskytovaly a dodnes vyskytují. Musí se jednat o peněžní dávky, jakkoli třeba minimální, jež zatěžují zboží dovážené, vyvážené či provážené a nezatěžují zároveň srovnatelné zboží domácí či určené domácí spotřebě. 

Příklad poplatků s rovnocenným účinkem z judikatury: 

  • Rozsudek C-72/03 Carbonati Apuani v. Commune di Carrara: Komunální vývozní dávka: zatěžovala vývoz do jiných částí Itálie a kamkoli jinam. Soudní dvůr odsoudil jako překážku pohybu zboží mezi členskými státy. Jaká byla motivace? Snaha zajistit financování potřebné infrastruktury a nadto přilákat ateliéry a dílny do katastru obce.
  • Rozsudek Diamantarbeiders: poplatky vybírané státem či státem pověřenými institucemi, včetně poplatků ve prospěch profesních sociálních institucí.

I přes bezvýjimečnost tohoto zákazu existují dva druhy poplatků, které PEU nepovažuje za cla ani rovnocenné poplatky:

  • poplatky za poskytnuté služby, které jsou přiměřené odpovídajícím výhodám pro dovozce nebo vývozce (Komise v. Belgie)
  • poplatky za zdravotní inspekce vyžadované PEU (Komise v. Německo)
ZÁKAZ DAŇOVÉ DISKRIMINACE

EU zásadně přiznává členským státům právo autonomní daňové politiky a právo vydávat vlastní daňové předpisy, zakazuje však tzv. daňovou diskriminaci. V případě, že by se zboží danilo z důvodu svého přechodu přes hranici, jednalo by se o situaci podle čl. 30. Úprava diskriminačního zdanění je však relevantní v situaci, kdy je dovážené zboží zdaněno nikoliv z důvodu svého přechodu přes hranici. Popsanou situaci reguluje čl. 110 SFEU, který stanoví, že cizí výrobky nesmí být zdaněny méně výhodně než ty domácí (podobné výrobky; zákaz diskriminace).Stejně tak nesmí být zdaněny dovážené výrobky tak, že by toto zdanění poskytovalo ochranu domácím výrobkům (odlišné výrobky; zákaz protekcionismu).

  • Článek 110 (bývalý článek 90 Smlouvy o ES): Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.

Zákaz daňové diskriminace doplňuje zákaz cel, jelikož daně se jeví jako vhodný instrument k obcházení tohoto režimu

Daňovou diskriminací dováženého zboží se rozumí taková daň či sazba daně, která bez ohledu na stejné uplatnění na totožné domácí zboží představuje skrytou zátěž dováženého zboží ve srovnání se zaměnitelným zbožím domácím a působí tak ve výsledku stejně jako clo či poplatek s rovnocenným účinkem (touto stejnosti uplatnění se tato daň odlišuje od poplatků s rovnocenným účinkem, viz výše). 

Příklad daňové diskriminace z judikatury: 

  • Případ 168/78 Komise proti Francii  (Whisky proti Koňaku – odlišné sazby na destiláty z vína a destiláty z obilí, shledána diskriminace pro zaměnitelnost).  
  • Případ 170/78 Komise proti Velké Británii - výrazně vyšší zdanění převážně dováženého vína proti převážně tuzemskému pivu je nepřípustné. Je zde totiž poměrně vysoká, byť nikoli nesporná zaměnitelnost, zdanění obsaženého alkoholu je  vhodným hlediskem.
  • Případ 112/84 Humblot - zpoplatnění uvedení do provozu automobilů strmě rostoucí podle výkonu, pokud nepřiměřeně vyšší sazba zatěžovala ve výsledku především automobily dovezené  zprostředkovaně tak podporovala užívání výkonově slabších automobilů vesměs domácího původu. 

Daňové ošetření volného pohybu zboží mezi státy

▪   právním základem je čl. 113 SFEU, který umožňuje daňovou harmonizaci nepřímých daní (pouze v nezbytném rozsahu)

▪   nepřímé daně ovlivňují volný pohyb zboží a služeb na jednotném trhu, EU harmonizací dbá na to, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušována rozdíly mezi sazbami a systémy nepřímých daní, čímž by podniky v jedné zemi měly nespravedlivou výhodu ve srovnání s ostatními.

HARMONIZACE (NEPŘÍMÝCH) DANÍ

Jak naznačuje zákaz daňové diskriminace, daně samotné jsou pochopitelně přípustné. Zboží a služeb se bezprostředně týkají nepřímé daně. Tyto daně představují zásadní zdroj příjmů státu ve většině zemí světa. EHS (a později i EU)  získalo od členských států – oproti daním přímým – kompetenci upravovat nepřímé daně (nyní čl. 113 SFEU). 

  • Čl. 113 SFEU (bývalý článek 93 Smlouvy o ES): Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže. 

Čl. 113 SFEU umožňuje harmonizace daní nepřímého typu, které platí kupující v ceně zboží a prodávající je odvádí do státního rozpočtu -> cílem je usnadnění volného pohybu zboží. Mezi nepřímé daně patří daň z přidané hodnoty a spotřební daně.

V EU byl harmonizován daňový systém co se týče nepřímých daní (DPH, spotřební daně – akcízy). Nejsou ale sjednoceny sazby. Potřeba harmonizace fiskální oblasti však stále roste, s prohlubováním ekonomické integrace. HMU bude jistě vyžadovat harmonizaci daňových sazeb. Při přijímání harmonizačních směrnic v daňové oblasti platí stále pravidlo jednomyslnosti rozhodování Rady. Daně jsou natolik choulostivou problematikou, že členské státy stále odmítají rozhodování kvalifikovanou většinou.

Daň z přidané hodnoty (DPH)

Dříve postupně zaváděné směrnice: Směrnice o sblížení sazeb DPH (92/77): Zavázala členské státy, aby uplatňovaly obecnou sazbu DPH ve výši min. 15%. Umožňuje rovněž uplatňování snížené sazby (nejméně 5%) na určité výrobky nebo služby se sociálním dopadem. Snížené sazby mohou být dvě. Dodnes platí několik výjimek, které si při přijetí směrnice vymínily některé členské státy, které uplatňují sazbu nižší než 5%.

Nyní platí: Směrnice Rady 2006/112/ES – společný systém EU daně z přidané hodnoty (DPH) - tzv. šestá směrnice o DPH (mnohokrát měněna a doplňována) – upravuje zejm. následující aspekty DPH

  • Určení osob povinných k placení daně (plátců, nikoli poplatníků, ti platí DPH ve zvýšených cenách zboží).
Postupně se v právu EU a právu členských států rozšířil okruh povinných plátců – jaké jsou požadavky EU a možnosti členských států zdaňovat / nezdaňovat. Přibližuje se tak DPH vlastně zdanění příjmů?

  • Vymezení zdanitelného plnění: dodání zboží, poskytnutí služeb.  Vymezení daňového základu.  Vymezení předpokladů pro daňový odpočet – včetně formálních.
  • Příslušnost k výběru
Obecně: stát prodeje zboží pravděpodobnému  spotřebiteli, což je obvykle stát spotřeby:  Výjimkou příležitostná či záměrná nákupní turistika.
Výjimky z příslušnosti ve státě prodeje:  
(1) větší dopravní prostředky – stát místa registrace, přičemž dopravní právo EU tlačí (by mělo tlačit) na registraci v místě skutečného používání příslušného dopravního prostředku.  
(2) zásilkový obchod (adresa objednatele)

  • Určení státu příslušného k výběru DPH ze služeb
Podrobná pravidla pro určení kompetence členského státu pro výběr DPH ze služeb překračujících hranice členského států.
Postupný posun ke zdaňování ve státě určení služby v případě služeb poskytovaných distančním způsobem – mimo jiné třeba dodání software, uměleckých děl a podobně – novely směrnic v roce 2015. 

  • Obecné a zvláštní sazby, osvobození 
Základní sazba DPH pro činí nejméně 15 % DPH
Státy mohou mít jednu či dvě snížené sazby, ovšem nikoli pod 5% na určené zboží a služby. 
Od DPH státy povinně osvobozují vymezené sociální, nekomerční nebo některé další specifické hospodářské činnosti

  • Absence celních a fiskálních kontrol  
Bez cel se nevyplácí udržovat hraniční kontroly.
Souvislost s potlačením pasových kontrol: Schengen
Od roku 1992 (pro Česko a další nové státy od 1. 5. 2004) žádné celní kontroly zboží převáženého mezi členskými státy (posun od „společného“ ke „vnitřnímu trhu“)
Nemožnost výběru při dovozu a vrácení po ověření vývozu přímo na hranicích (to je ostatně špatná terminologie: správně dodání a odeslání)
Nutnost spolupráce finančních orgánů členských států pro zabezpečení výběru DPH (a podobně spotřebních daní) u zboží obchodovaného mezi členskými státy

  • Mechanismus kooperace

Právní rámec pro spolupráci a boji proti podvodům v oblasti DPH stanoví nařízení 904/2010 (dříve 1798/2003)

Spotřební daně (tzv. akcízy)

Jedná se o daně, jimiž se zdaňují určité specifické výrobky, a které představují významný příjem do rozpočtů jednotlivých členských států. Je proto žádoucí je ponechat, ale o to více harmonizovat. Např.: 

  • daň z uhlovodíkových paliv a maziv – včetně uhlí a elektřiny
  • daň z alkoholických nápojů
  • daň z tabákových výrobků

Obecnou úpravu spotřebních daní obsahovala směrnice č. 92/12, dnes je to směrnice č. 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní (tzv. horizontální směrnice). → uplatňuje se tedy stejný princip jako u DPH – zdanění ve státě dovozu (spotřeby). Směrnice se vztahuje na minerální oleje (ropné produkty).

Dále existuje řada směrnic, které upravují akcízy u jednotlivých druhů zboží – např. směrnice pro pivo umožňuje uplatnit nižší sazbu pro malé nezávislé pivovary, stejná směrnice se týká i vína, které rozlišuje na tiché víno s nižším obsahem alkoholu, tiché víno s obsahem alkoholu 15-18% (dezertní víno) a šumivé víno. Lihoviny mají obsah alkoholu vyšší než 22%. Dále také tabák.

 Dováží-li jednotlivec výše uvedené výrobky pro osobní potřebu, jsou zatíženy spotřební daní ve státu zakoupení, nikoliv dovozu – je tedy nutno odlišovat obchodní X neobchodní dovozy. Pro neobchodní dovozy platí přiměřenost stanovena v každém členském státě maximálním limitem (mohou si stanovit samy).

Kompetence k výběru: stát prodeje konečnému spotřebiteli, zvláštní pravidla jako u DPH pro výběr v rámci zásilkového obchodu. 

EU jako celní unie

Evropská unie je celní unie. Celní unie lze definovat jako sdružení států, které se dohodly na omezení vzájemných obchodních bariér a zároveň uplatňují společné celní sazby vůči třetím zemím (tzv. společný celní sazebník). Celní unie je podle čl. 28 SFEU zahrnuta v režimu vnitřního trhu EU. Vztah celní unie k režimu EU je tedy takový, že celní unie tvoří pouze jeden prvek vnitřního trhu EU, který sám však zahrnuje kromě volného pohybu zboží a jednotného celního přístupu i další 3 svobody, společné politiky a ochranu hospodářské soutěže. 

Prameny unifikované úpravy představují zejména tzv. celní kodex (Nařízení 952/2013, o stanovení celního kodexu Unie.), předpis upravující celní odbavení a výběr cel, dále tzv. celní sazebník (Celní sazebník 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku), seznam zboží (tzv. kombinovaná nomenklatura) a pro ně stanovených celních sazeb při dovozu obecně ze světa, ze členských států WTO a tzv. preferenční sazby. 

Celní politika EU je obecně liberální, mnohé celní sazby jsou nulové, výjimku představuje zemědělská produkce. 



Zopakujte si

Zopakujte si

  • Jaké znáte stupně liberalizace obchodu?
  • Jaké jsou v EU základní svobody a jak je lze třídit?
  • Co jsou to cla a jaká pravidla se k nim v EU vztahují?
  • Co jsou to poplatky/dávky s obdobným účinkem a jaká pravidla se k nim v EU vztahují?
  • Co je to zákaz daňové diskriminace a jak se v EU uplatňuje?
  • Co je to harmonizace daní a jakých daní se v EU týká ?
Předchozí
Následující