V této části kurzu se mimo jiné dozvíte:

Rozdíl mezi volným pohybem pracovníků a svobodou usazování 

Jak již bylo nastíněno v předchozí lekci, unijní právo stanovuje odlišnou úpravu pro volný pohyb pracovníků vykonávající zaměstnání (viz lekce č. 4) a pro svobodu usazování jednotlivců za účelem podnikání (čl. 49 a násl. SFEU). Tato svoboda usazování se přitom uplatňuje jak na fyzické osoby (tj. podnikatelé), tak též na právnické osoby (resp. obchodní společnosti a družstva). 

Právnická osoba: umělý subjekt práva, nositel oprávnění a povinností, jde o fiktivní, hypotetický subjekt. 

Typy právnických osob určuje příslušné vnitrostátní právo. Právnické osoby soukromého práva se typicky dělí na korporace a nadace.

Právnické osoby si zachovávají vazby ke státům. Otázkou je, jak určit příslušnost právnické osoby: uplatňují se různá kritéria: 

1. inkorporace - podle právního řádu jejího zřízení,
2. sídlo - formální kritérium, obdoba bydliště,
3. hledisko faktického centra řízení, hospodářských aktivit, kontroly - není vhodná pro určení, mají však význam při regulaci činností.

Osobním podnikáním na základě usazení:  se rozumí jakákoli samostatná výdělečná činnost, nejenom ta podmíněná licencemi při splnění odvětvových či oborových kvalifikačních, personálních, materiálních a organizačních požadavků, ale též činnost vyžadující pouhé ohlášení. Jedná se tedy o živnosti, zvláště upravované činnosti, zemědělství či výkon svobodných povolání. 

U některých povolání nemusí být vždy jednoznačné podle práva státu, zda se jedná o závislou či samostatnou práci. Státy mohou pro ně stanovovat různé zvláštní režimy či ponechávat volbu režimu na jednotlivci. Příkladem mohou být profesionální sportovci v individuálních či týmových sportech či umělci. 

Svoboda usazování právnických osob za účelem zisku v EU 

Usazení za účelem podnikání chápe unijní právo jako skutečný výkon ekonomické aktivity prostřednictvím stálé infrastruktury v jiném čl. státě po neomezenou dobu. Svoboda usazování platí pro FO i PO! Přemístění PO však může být vázáno na souhlas příslušného orgánu státu původu (viz např. rozhodnutí Daily Mail). Přitom se daný subjekt řídí se právem ČS usazení! Nikoliv právem státu původu!

Svoboda usazování není běžně zmiňována mezi 4 svobodami vnitřního trhu a to proto, že je spojnicí mezi volným pohybem osob a služeb, neboť se oběma dílem překrývá:

• od volného pohybu pracovníků se liší zásadně v tom, že v případě usazení musí jít o samostatné podnikání, o činnost provozovanou nezávisle, nikoli o závislou práci.
• od volného pohybu služeb se liší naopak tím, že usazení předpokládá trvalost, stálost a pravidelnost, tedy opak dočasnosti a nepravidelnosti, jak je v unijním právu definováno poskytování služeb
• od služby se liší také v tom, že se podnikání v jiném členském státě řídí právem tohoto jiného státu! Nikoliv původního členského státu.

Rámec obou svobod pak svoboda usazování překračuje zejména tam, kde umožňuje a reguluje volný pohyb právnických osob mezi členskými státy

Osobní působnost

Svoboda usazování náleží státním příslušníkům jednoho čl. státu na území jiného čl. státu a za stejných podmínek i společnostem založeným podle práva některého čl. státu, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř EU (čl. 54 SFEU). V případě usazení FO za účelem výkonu živnosti nebo povolání platí, že tato svoboda je vyhrazena občanům EU, pro jejich rodinné příslušníky, jejichž právo je odvozené od práva usazené osoby, již není občanství EU rozhodné. U PO závisí právo usazování na její příslušnosti k EU a na ziskovém účelu její činnosti.

Právní úprava

Svoboda usazování je primárně zakotvena v čl. 49 SFEU, který stanovuje:

• Článek 49: V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu. Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.

Společnost založená podle práva některého členského státu: jedná se o společnost, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států. Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací. (čl. 54 SFEU)

V EU dochází k harmonizaci korporačního práva členských států prostřednictvím směrnic. Neodstraňují však rozmanité palety obchodních společností dle práva členských států. Hlavní směrnice 2017/1132.

Existují i evropské právní formy obchodních společností - 1) Evropská (akciová) společnost a 2) Evropské hospodářské zájmové sdružení, 3) Evropská družstevní společnost. Každá má vlastní nařízení. Registrují je členské státy.

Omezení svobody usazování

Čl. 49 SFEU zakazuje všechna diskriminační opatření v rámci svobody usazování, judikatura SDEU pak i ta nediskriminační! SDEU dovodil, že v rozporu s čl. 49 SFEU jsou všechna nedůvodná opatření, která zakazují výkon svobody usazení, tvoří překážku pro tento výkon nebo jej činí méně atraktivním.

Výjimky a odůvodnění omezení svobody usazování

Hlavní limity svobody usazování jsou upraveny přímo primárním právem v čl. 51 a 52 SFEU, které dávají členským států oprávnění omezit svobody usazování v případě, že se jedná o:

• činnosti, které jsou v čl. státě usazení přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci
• činnosti ohrožující veřejný pořádek 
• činnosti ohrožující bezpečnost
• činnosti ohrožující zdraví
• naléhavé důvody obecného zájmu (např. ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele)

Přiměřenost 

Omezení je možné odůvodnit pouze tehdy, když je vhodné l zaručení uskutečnění cíle, který sleduje, a když nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné. Není možné, aby čl. stát vyňal ze svobody usazování celé odvětví (rozhodnutí SD Komise vs. Francie), dále není možné vyžadovat jediné místo usazování nebo minimální vzdálenost mezi benzínovými stanicemi

Zvláštní omezení svobody usazování

• Rozdílné kvalifikační požadavky na výkon povolání -> byl vytvořen systém vzájemného uznávání kvalifikací, pouze v odůvodněných případech a za přiměřených podmínek je možné žádat doplnění kvalifikace nebo praxe v čl. státu usazení (podobně u jazykových požadavků)
• Společnosti – obchodní právo jako takové není harmonizováno na unijní úrovni, společnosti jsou tak na úrovni EU fikcí konstituovanou podle právního řádu konkrétního čl. státu -> jsou omezeny  a vázány právem tohoto čl. státu

Vymezení kapitálu

SFEU neobsahuje žádnou legální definici kapitálu a investic jako nástroje jeho užití. Tento pojem je však nutné vykládat široce. Kapitál může představovat:

• vlastnictví či spoluvlastnictví nemovitosti – pozemků, budov, vlastnictví nejrůznějších movitých věcí, zejména  při využití kapitálu při výrobě zboží a poskytování služeb – surovin, polotovarů, hotových výrobků, včetně živých zvířat a rostlin, ale také nástrojů, přístrojů a strojů používaných při výrobě, ale rovněž předmětů, které se svoji držbou zhodnocují, jako například starožitnosti, umělecká díla, klenoty či zlato a další drahé kovy, jakož také zásoby. 
• pohledávky ze smluvních závazků vzniklých v obchodním styku či v soukromém životě, především nároky na zaplacení dodaného zboží či poskytnutých služeb, půjčky a úvěry, včetně bankovních vkladů a dalších peněžních služeb, nároky na náhradu škody či pojistné plnění
• podíl na obchodních společnostech sloužících korporativnímu podnikání, kdy namísto jednotlivce nastupuje právnická osoba a jednotlivec má na ní podíl
• nehmotná práva k výsledkům duševní činnosti, jako autorství či vynález 

Volné investice kapitálu

• Kapitál je často investován pomocí obchodních společností, jde nicméně o širší jev. Jde o majetkovou či osobně-majetkovou hodnotu investovanou přímo či zprostředkovně pro podnikání či sama se zhodnocující.
• Svoboda usazování jak mezi členskými státy, tak navenek vůči nečlenským státům.
• kdokoli může investovat, investici držet, využívat ji či ji stáhnout.
• Zákaz diskriminace podle státní příslušnosti.
• Svoboda pohybu kapitálu zavedena poměrně pozdě, až na začátku 90. let.
• Rozsudek SDEU Luisi vs. Carbone,  286/82 a 26/83. 

Dvoustranné smlouvy o ochraně a podpoře investic: kvůli zájmu na zahraničních investicích. EU se snaží potlačit investiční smlouvy uvnitř EU a předjednat investiční smlouvy navenek.

Volná úhrada plateb

• V rámci EU všeobecná svoboda úhrad. 
• Státy na základě harmonizace jsou povinny kontrolovat mezistátní peněžní toky kvůli zabránění praní špinavých peněz a daňovým únikům.
• Společná měna € usnadňuje platby mezi členskými státy, odpadají transakční náklady, členský stát však ztrácí měnovou suverenitu.

Zopakujte si:

1. Jaký je rozdíl mezi volným pohybem pracovníků a svobodou usazování?
2. Jakých subjektů se svoboda usazování týká?
3. Definujte "společnost založenou podle práva členského státu"
4. Existují nějaké výjimky ze zákazu omezení svobody usazování mimo uvedené v SFEU?