Předmět pro doktorandy má za úkol prohloubit znalosti a poznání vztahů mezi mezinárodním, vnitrostátními a nadnárodním právem Evropské unie prostřednictvím četby vybrané a vyhledané literatury a tří konzultací s vyučujícími. Konzultace se uskuteční v termínech dohodnutých podle potřeby mezi vyučujícím a doktorandy.
1. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem mezinárodním
Tuto úpravu nelze koherentně pojednat bez striktního rozlišování obecného mezinárodního práva (obyčejového, případně kodifikovaného) a mezinárodního práva partikulárního (smluvního). První z obou utváří „klenbu“ nad všemi jedinečnými systémy (práva vnitrostátního) či systémy partikulárními (práva integračního, resp. unijního). Obecné mezinárodní právo je proto povoláno k tomu, jednostranně usměrňovat chování všech ostatních právních řádů, a nepřihlížet tedy k právní povaze žádného z nich. Základním prvkem mezinárodněprávní regulace mezisystémových vztahů je tak zásada exkluze (nedovolatelnosti vnitrostátního práva), jež nebere ohled na normativní účinky systémů vnitrostátního i unijního práva. Smluvní systémy partikulárního mezinárodního práva se mohou odchylovat od mezisystémové regulace obecného mezinárodního práva (lex specialis derogat generali), např. stanovením bezprostředních účinků mezinárodních smluv uvnitř států.
2. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem vnitrostátním
V zájmu jedinečných systémů vnitrostátního práva je dosáhnout harmonie se systémy obecného i partikulárního mezinárodního práva. V souvislostech vertikálního právního řádu vnitrostátního se regulace zpravidla provádí v jeho vrcholném „patru“, tedy v ústavě. Základním prvkem ústavněprávní regulace mezisystémových vztahů se stala zásada inkluze (recepce mezinárodního práva obecného a/nebo partikulárního). Tím se účinky mezinárodního práva a jeho provádění diverzifikují, neboť konkrétní mezisystémová úprava se zákonitě liší v jednotlivých jedinečných vnitrostátních právních řádech. Tato ústavní praxe ústí ve drolení a destabilizaci účinků mezinárodněprávní zásady nedovolatelnosti vnitrostátního práva a v posledku v úplnou amputaci těchto účinků v ústavní rovině práva vnitrostátního, nebo – v krajním případě – dokonce v rovině zákonodárné (tzv. treaty override).
3. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem unijním
Integrační (unijní) právo představuje partikulární právní systém, jenž se na jedné straně, vůči jedinečným vnitrostátním právním řádům, jeví jako systém společný, který má být jimi jednostranně recipován, kdežto, na druhé straně, z hlediska práva mezinárodního, se jeví jako systém jedinečný, jehož se v konkurenci s~posledně uvedeným právem nelze dovolat. Inkluze unijního práva ústavami některých členských států ústí v~jeho domestikaci, jež byla v~minulosti popsána v doktrínách „so lange“, „ultra vires“ nebo „ústavní identity“. Ty podstatně kolidují se základní zásadou primátu unijního práva, upravenou tímto právem. Ve vztahu k právu mezinárodnímu je třeba rozlišit pouhou autonomii unijního práva v~poměru k~obecnému mezinárodnímu právu (které proto není unijním právem recipováno, ale je v~tomto právu bez dalšího použitelné z~titulu lex generalis), a k~partikulárnímu mezinárodnímu právu, vůči němuž unijní právo nárokuje plnou nezávislost, rezultující v~jeho jednostrannou inkluzi (recepci) za podmínek, které unijní právo samo jednostranně stanoví.
V rámci předmětu a ve vazbě na téma své disertační práce doktorand zpracuje esej či analýzu o rozsahu optimálně 10 stran na vybraný aspekt či případ vztahů mezinárodního, vnitrostátního (českého a zvoleného dalšího) a nadnárodního práva EU v termínech umožňujících získání předepsaného zápočtu.