ZÁKLADNÍ KONCEPTY I. ZÁKLADNI KONCEPTY 1. DEMOKRACIE A KONSTITUCIONALISMUS A. Pojem demokratického státu Podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je Česká republika mj. demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jak pojem právního státu, tak pojem demokracie (jak jsou chápány v českém ústavním pořádku) jsou předmětem této kapitoly. Pojem demokracie není v žádném případě pojmem bez dalšího srozumitelným. V politické filozofii se lze setkat s řadou konkurenčních definic demokracie, přičemž náš ústavní pořádek se k žádné z nich explicitně nehlásí. I proto bylo jedním ze základních (a prvních) úkolů Ústavního soudu vymezit, ke kterému pojetí demokracie se mladý český ústavní systém hlásí. Mezi mnoha pojetími demokracie, k nimž teoreticky čl. 1 Ústavy mohl odkazovat, lze vyzdvihnout dva „ideální" typy. Prvním z nich je takzvaná minimální či procedurální demokracie, jejíž definice je spjata s osobou Josepha Aloise Schumpetera; podle tohoto pojetí jsou definičními znaky demokracie toliko procedurální záruky, mezi něž lze řadit zejména svobodnou soutěž politických stran, pravidelně se opakující volby a záruky volebního práva.1 Do protikladu s čistě procedurálním pojetím demokracie je třeba postavit teorie zahrnující i určité substantívni hodnoty (např. ochrana lidských práv, zákaz diskriminace apod.), pro něž se někdy užívá pojmu „liberální demokracie". Tyto substantívni hodnoty (v českém ústavním pořádku často souhrnně označované jako zásady materiálního právního státu) vytvářejí limity toho, kam až může většina - byť procedurálně demokraticky vzniklá - zajít. Význam těchto substantivních záruk a skutečnost, že pojem „demokratického právního státu" je v českém ústavním pořádku nedělitelný, jsou stvrzeny i tím, že podstatné náležitosti demokratického státu jsou podle čl. 9 odst. 2 Ústavy nezměnitelné (k tomu srov. kapitolu III). Právě k posléze uvedenému pojetí demokracie) se Ústavní soud přihlásil již ve svém prvním nálezu. Zákon o protiprávností komunistického režimu Nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93 ze dne 21. 12. 1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.) |Skupina poslanců Parlamentu České republiky předložila l Islavnímu soudu návrh, aby zrušil zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti nemu. Navrhovatelé napadli tnj. § 1 odst, i zákona, podle néhož i»v i politický režim i ■ li i 11 ľ > 18 až. 1989 nelegitimní. V návrhu zejména uvedli, že české právo je založeno icliov anosti zákona a na odtud odvozeném principu legality, a z tohoto hlediska i -iii |>i..Iničlné ustanovení, a označili výrok v něm obsažený za „neústavní".] [■■•] < •........i proces vzniku moderního ústavního státu ve střední Evropě se dovršil te- |io pi vní světové válce. Přitom, již dříve dosáhlo pozoruhodných výsledků práv-i ili v islické propracování procesních pravidel a záruk, posilujících právní jistotu ......ii . i. 11 > 11 i t li práva. Právně-pozitivistická tradice, jež se přenesla i do poválečných tulii | vi ■ -lne naší ústavy z roku 1920), odhalila však v pozdějším vývoji vícekrát své lilhln i 1 la vy konstruované na těchto základech jsou hodnotově neutrální: tvoří insti-ii 11 m 111 procesní rámec, naplnitelný velmi odlišným politickým obsahem, protože h m ústavnosti se stává dodržení kompetenčního a procesního rámce ústavních .....cl a postupů, tudíž kritérií formálně-racionální povahy. V důsledku toho bylo .....In akceptováno nacionálně-socialistické panství jako legální, přestože vyhlo- 11| nli ili a posléze zničilo samu podstatu Výmarské demokracie. Legalistické pojetí i llllcki legitimace usnadňovalo po válce Klementu Gottwaldovi „naplňovat staré li novým vínem" a pak „legitimovat" únorový puč roku 1948 formálním dodrže-■ i.iv nu h procedur. Princip „zákon je zákon" se projevil proti bezpráví ve formě .i.....i il u bezmocný. Vědomí, že nespravedlnost musí zůstat nespravedlností, i když hnil do pláště zákona, se promítlo i do ústavy poválečného Německa a v současné i 'lo I Islavy České republiky. ■ no\ li ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením ....... ii procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující || i iilnl nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Česká ústava akceptuje | |i i" I luje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže li i ..i ilivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem pod-i |i in h ohsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním zakladli l ■ i. 1111111 v 11 í e h hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití lli h norem měří. To znamená i při kontinuitě se „starým právem" hodnotovou i '111111111111 sc „starým režimem". |)ojell ústavního státu odmítá formálně-racionální legitimitu režimu a formální lil .lul A l jsou zákony státu jakékoli, ve státě, který se označuje za demokratický i liimujc princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní, než lni ili mokiatický. Jakýkoli mocenský monopol vylučuje ze sebe sama demokratic- i .....úlu Východiskem naší ústavy je materiálně-racionální pojetí legitimity | |i.....ho státu. V systému demokratického ústavního státu a fungující demokracie nii|c legalita nepochybně svým způsobem i legitimitu režimu, není však s ní zcela lim niti Iná 11111 nicne pak lze redukoval legitimitu na formální legalitu normativně- ........pni vy v lakovém režimu, v němž jen málokdo nevěděl, že volby nejsou volbami, ........i nu .ii.in,....., demokracie není demokracií a právo není právem přinejmen- .....v In ni Tu míľ. i ■ 111 iiuilii/ľ : 11111 k 11 i - nn'iVH In li nulilii k v si hi/iil lemu ro/- ZÁKLADNÍ INSTITUTY ZÁKLADNÍ KONCEPTY Politický režim je legitimní, je-li vcelku schvalován většinou občanů. Politické režimy, kterým chybí demokratická substance, se vyhýbají empiricky ověřitelné legitimaci ve prospěch ideologických argumentů a hlavně hledisek formálně-racionální legality. To jim usnadňuje skutečnost, že konsolidovaná státní moc není jen mocensko-politickým faktem, ale současně právně organizovanou mocí. Avšak právě v takovýchto režimech se politika s právem a legalita s legitimitou rozchází nejvice. Proto ani kontinuita práva neznamená uznání legitimity komunistického režimu. Nelze tvrdit, že legitimní je každé jednání či chování, pokud nepřekročí rámec daný zákonem, protože legalita se tím stává utilitární náhražkou za chybějící legitimitu. Legitimita politického režimu se nemůže opírat jen o formálně-právní aspekty, protože hodnoty a principy, o které se režim opírá, nejsou jen právní, ale především politické povahy. Takové principy naší ústavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie, právní stát, jsou principy politické organizace společnosti, jež nejsou normativně beze zbytku definovatelné. Pozitivně-právní úprava z nich vychází, avšak obsah těchto principů není normativní úpravou vyčerpán - zůstává stále něčím víc. Z těchto důvodů, založených na materiálně-racionálním východisku naší ústavy, je třeba odmítnout představu navrhovatelů, že politický režim v letech 1948 až 1989 byl legitimní. Formulace § 2 odst. 1 napadeného zákona o nelegitimní povaze zmíněného politického režimu nelze pokládat za „neústavní". [...] » Poznámky: 1. Jak Ústavní soud v tomto nálezu definoval legitimitu ústavního systému (politického režimu)? Z jakých prvků je tato legitimita složena? V čem spočívá formálně racionální pojetí legitimity, které Ústavní soud odmítl, a v čem viděl jeho nebezpečí? 2. Na obdobný problém poukazuje didaktickou formou Lon Fuller ve svém díle Morálka práva, a to v části nazvané „Problém odporného udavače".2 Přečtěte si tento text a pokuste se zvolit řešení problému. 3. Zajímavým příspěvkem osvětlujícím motivaci Ústavního soudu může být i článek jednoho z autorů české Ústavy a konec konců i autora právě citovaného nálezu, Vladimíra Klokočky: „(V Ústavě ČR) se předně (na rozdíl od Ústavy z roku 1920) nehovoří jen o demokratickém [státu], ale o demokratickém právním státu, čímž se zdúrazňujo, nejen že ČR rozšiřuje koncepci právního státu i do sféry tvorby politické vůle, ale i to, že skutečným právním státem může být jen stát demokratický. Pojem demokralii :ki • ho právního státu můžeme pokládat za synonymum s pojmem .ústavní stáť anobo ,stát založený na konstitucionalismu'. Tento poslední aspokt podtrhuje i čl. 9 Ústavy 2 i..i■___i i \i......// .....i.................i. \i ..i-.i.i...... i | h • 1 ti.i , Itali! i ii .m mi vazbou Ústavy na určité hodnoty a dále ustanovením, že tyto hodnoty .......i' .nm Mi iinó a za existence současného ústavního zřízení nezměnitelné."3 • ' ■ •iMiuiy.chopná demokracie ii l. u Inlch dilemat demokratického právního státu je otázka, nakolik je stát 'inu/ovát základní (zejména politická) práva v zájmu ochrany samotného i ■ im rádu a základních práv. Pojem obranyschopné demokracie (možná , i lomokracie") je historicky spojen zejména s Karlem Lówensteinem, i i • ■ ■ i 'imhó světové války vyzýval4 demokratické státy k přijetí opatření, i" ilnlclvím by se mohly bránit nástupu extremistických sil útočících na I i iiii demokracie. Lówenstein byl ovlivněn zejména předválečnou situací l«il r ho; křohký demokratický systém se pod tíhou ekonomické krize a frus-i iii ii'močka po první světové válce nedokázal ubránit „demokratickému" ,ii I iAľ l.ilo zkušenost - později v různých zemích světa opakovaná - je ■ .....u olti.myschopné demokracie důkazem paradoxu zakódovaného v pod- ......i ' ho systému. Ten na jedné straně garantuje jednotlivcům politická • i i ili i polilická práva mohou zároveň být „zneužita" k uchopení moci těmi, i i h . nem |i demokratický režim odstranit. lelmlii není ovlivněna ani tak konkrétními návrhy Lówensteina (či Carla i Im i ■ 11 ivmV považovat za jednoho z ideových otců konceptu obranyschop-"i jíl <> spiše otázkou, zda se demokratické státy založené na vládě práva ..... i u n ni svým nepřátelům, aniž by přitom ztratily svůj demokratický charakter. i.....nii.-e v /ásndč zastávat dva základní přístupy. Klasickým zastáncem ii i >ii i| m |sou Spojené státy americké, v nichž jsou politické projevy ve smys-1 i.i ni u oslavy chráněny i v případě, že propagují názory rozporné se zá- ......... nimi pnncipy |srov. Brandenburg v. Ohio, 395 U. S. 444 (1969)]. Druhou r r n prístup známý z mnoha zemí zejména kontinentální Evropy, jejichž ni poulili oxlioinislických politických projevů dovolují. Český právní řád lze ■ i ' i i i Helo druhého modelu; následující rozhodnutí a diskuse k nim ' i 'im inohlómy, klerě jsou s jeho přijetím spojeny. Národní odpor NálM ip. /n. IV. IIS 2011/10 ze dne 28.11. 2011 (IN 201/63 SbNU 339) id In l.\ l.i oilsoii/ena k různým trestům (včetně nepodmíněných trestů 1 ni i i i n' i|i. ir. ui linuli „Národní odpor" na prvomájovém shromáždění. V NlIVé pil|lllV v l IsInviMVskó ivpuliliky I ľulilohyjckv časopis, 1994, č. 1,8.6.