Jan Komárek je vlastníkem pozemku v k. ú. Hrušovany u Brna, na němž má postaven dům k trvalému bydlení. Dům obklopuje rozsáhlá zahrada a sad s ovocnými stromy. Mezi sadem a sousedním pozemkem, který byl dlouhá léta ve vlastnictví Mileny Krátké, nebyl nikdy postaven plot, jelikož pan Komárek a paní Krátká využívali své pozemky v souladu s dlouholetou dohodou. Vše fungovalo bez potíží do okamžiku, než paní Krátká, které bylo nedávno 80 let, prodala svůj domek i s rozsáhlou zahradou mladé rodině, Nele a Jonáši Průchovým. Manželé Průchovi, kteří mají rádi ve svých věcech pořádek, ihned svůj pozemek oplotili, dům po paní Krátké strhli a započali výstavbu domu nového. Jelikož dle architektonické studie bylo vhodnější, umístit nový dům na jiné místo, začali Průchovi hloubit základy pro nový dům těsně při vlastnické hranici pozemků. Pan Komárek byl jejich počínáním značně rozladěn, neboť podle jeho mínění: 1) oplocení pozemku neodpovídá vlastnické hranici v katastru nemovitostí a 2) pro založení nového domu nebyla dodržena odstupová vzdálenost od vlastnické hranice.

Jiří Hromada si z uspořených peněz koupil investiční byt o vel. 2+1 na ulici Čápkova 10 v Brně. Poněvadž byt byl v atraktivní lokalitě, začal jej záhy pronajímat páru studentů – Janu a Cyrilovi. Nedlouho poté, co nájemní smlouvu oběma partnerům prodloužil, se však Jan s Cyrilem rozešli a v bytě zůstal bydlet pouze Cyril. Platit nájem však začalo být brzy nad jeho síly, a tak po půl roce dlužil panu Hromadovi nájemné za 5 měsíců. Panu Hromadovi došla trpělivost a jednoho rána, kdy byl Cyril zrovna ve škole, vystěhoval jeho věci a vyměnil zámek.

Z nesezdaného soužití Jiřiny a Petra se narodily tři děti. Vztah rodičů se však vlivem dlouhodobých neshod po čase rozpadl. Petr těžce nesl, Jiřina si záhy poté našla nového partnera Kryštofa, s nímž po dvouměsíční známosti otěhotněla. Každé předání dětí mezi Jiřinou a Petrem bylo proto poznamenáno rodičovským konfliktem. Jiřina často odmítla Petrovi styk s dětmi vůbec umožnit a Petr děti vracel v rozporu s původní domluvou o několik dní později. Tato skutečnost se začala projevovat na školním chování i výsledcích dětí. Jednoho dne bylo Petrovi doručeno usnesení o zahájení řízení ve věci péče o nezletilé a předvolání k jednání v této věci u Okresnímu soudu Brno-venkov. Tam se Petr dozvěděl, že bude ustanoven znalec k posouzení rodičovských kompetencí u obou rodičů. Petr byl celou situací zaskočen, neboť nejen, že ani on ani Jiřina o zahájení takového řízení neusilovali, ale nenavrhovali ani provedení důkazu znaleckým posudkem. Petr je přesvědčen, že jde o soukromou záležitost rodičů, a že soud v ní v žádném případě nemůže postupovat z vlastní iniciativy.