Právo Evropské unie I. - obecná osnova

01. Povaha EU jako "nadstátní" integrační organizace. Připomenutí historického vývoje. Omezení suverenity členských států. Tzv. „komunitární“ ("unijní") metoda rozhodování v integračním procesu


A. Před přednáškou prosím nastudujte

Cíl přednášky

Cílem této přednášky bude připomenout historický vývoj EU z pohledu právního, a to se zaměřením na princip nadstátnosti. 

Vysvětleny budou důsledky principu nadstátnosti v oblasti přenosu pravomocí z členských států na EU. Dozvíte se, proč není vhodné používat ustálené spojení "členské státy přenesly na EU své pravomoci" a proč je správnější používat spíše termín "přenos výkonu pravomocí".

Přednáška bude zaměřena též na suverenitu členských států a její omezení.

Vysvětlíme si též, co se rozumí a jak funguje mezivládní a komunitární (unijní) metoda rozhodování v EU.

Výstupy z učení

Po absolvování přednášky budete schopni rozumět povaze Evropské unie v mezinárodněprávních a ústavněprávních souvislostech. Budete schopni odlišit ji od jiných mezinárodních organizací tím, že budete vědět, v čem je specifická.

Klíčová slova a jejich definice
  • Svrchovanost (suverenita): nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci uvnitř nebo vně  
  • Acquis communautaire: Souhrn veškerého práva a závazků Evropské unie, které musí kandidátské země přijmout jako podmínku svého členství.
  • ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli): První integrační společenství, jehož cílem bylo propojit výrobu uhlí a oceli mezi šesti zakládajícími státy.
  • Euratom (Evropské společenství pro atomovou energii): Společenství založené v roce 1957, které se zaměřovalo na mírové využití atomové energie.
  • EHS (Evropské hospodářské společenství ): Společenství založené v roce 1957, které se zaměřovalo na zbývající otázky hospodářské spolupráce neupravené v rámci Euratom či ESUO.
  • Evropská dohoda o přidružení: Dohoda mezi EU a nečlenskou zemí, která stanovuje rámec pro spolupráci v různých oblastech, včetně obchodní, hospodářské a politické spolupráce.
  • Federalismus: Politická teorie, která obhajuje rozdělení moci mezi centrální vládu a regionální entity. V kontextu evropské integrace federalismus prosazuje vytvoření evropského státu s vlastními orgány a pravomocemi.
  • Funkcionalismus: Teorie integrace, která předpokládá postupnou integraci odvětví hospodářství, která pak povede k širší integraci.
  • Komunitární právo: Právní řád Evropských společenství, který má přednost před vnitrostátním právem členských států.
  • Lucemburský kompromis: Dohoda z roku 1966, která zmírnila napětí mezi členskými státy a posílila jejich vliv na rozhodování.
  • Maastrichtská smlouva: Smlouva z roku 1992, která vytvořila Evropskou unii a stanovila plán pro hospodářskou a měnovou unii.
  • Mezivládní princip: Princip rozhodování v mezinárodních organizacích, kdy se rozhodnutí přijímají jednomyslným souhlasem členských států.
  • Nadnárodní princip: Princip, kdy rozhodnutí přijímá nadnárodní orgán, který není plně závislý na členských státech.
  • Niceská smlouva: Smlouva z roku 2001, která reformovala institucionální strukturu EU v souvislosti s jejím rozšířením.
  • Římské smlouvy: Soubor smluv podepsaných v Římě v roce 1957, které založily Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii.
  • Sektorový federalismus: Integrace v dílčích, nejprve ekonomických oblastech, kde se rozhodování přenáší na společné orgány.
  • Smlouva o EU (SEU): Základní smlouva o Evropské unii.
  • Smlouva o FEU (Smlouva o fungování Evropské unie): Upravená smlouva o ES, která upravuje fungování EU.

Key words and their definitions
  • Sovereignty: The independence of state power from any other authority, either internal or external.
  • Acquis communautaire: The body of all European Union law and obligations that candidate countries must adopt as a condition of their membership.
  • ECSC (European Coal and Steel Community): The first integration community aimed at linking coal and steel production among the six founding states.
  • Euratom (European Atomic Energy Community): A community established in 1957, focusing on the peaceful use of atomic energy.
  • EEC (European Economic Community): A community founded in 1957, addressing economic cooperation matters not covered under Euratom or the ECSC.
  • European Association Agreement: An agreement between the EU and a non-member country that sets out the framework for cooperation in various areas, including trade, economic, and political cooperation.
  • Federalism: A political theory advocating the division of power between a central government and regional entities. In the context of European integration, federalism supports the creation of a European state with its own institutions and competencies.
  • Functionalism: An integration theory that assumes a gradual integration of economic sectors, which will then lead to broader integration.
  • Community Law: The legal order of the European Communities, which takes precedence over the national law of member states.
  • Luxembourg Compromise: A 1966 agreement that eased tensions between member states and strengthened their influence on decision-making.
  • Maastricht Treaty: A 1992 treaty that established the European Union and set the framework for Economic and Monetary Union.
  • Intergovernmental Principle: A principle of decision-making in international organizations, where decisions are made by unanimous agreement among member states.
  • Supranational Principle: A principle where decisions are taken by a supranational body that is not fully dependent on member states.
  • Nice Treaty: A 2001 treaty that reformed the EU’s institutional structure in light of its enlargement.
  • Treaties of Rome: A set of treaties signed in Rome in 1957, which established the European Economic Community and the European Atomic Energy Community.
  • Sectoral Federalism: Integration in specific, initially economic, areas where decision-making is transferred to common institutions.
  • Treaty on the EU (TEU): The fundamental treaty of the European Union.
  • Treaty on the Functioning of the EU (TFEU): The amended treaty on the European Community, which regulates the functioning of the EU.

Úvodní otázky k zamyšlení

  1. Co je Evropská unie a čím se liší od jiných mezinárodních organizací?
  2. A jak se liší od států s federálním uspořádáním?
  3. V čem jsou nevýhody mezivládní spolupráce států?

Významná ustanovení právní úpravy

Článek 10a čs. Ústavy

 (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. 

(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

Costa v. ENEL (6/64)

Na rozdíl od běžných mezinárodních smluv Smlouva o EHS zavedla vlastní právní řád, který se stal součástí právních systémů členských států od vstupu Smlouvy v platnost a který je pro jejich soudy závazný.  

Založením Společenství na neomezenou dobu, které má vlastní orgány, právní subjektivitu, způsobilost k právním úkonům, způsobilost k mezinárodně právnímu zastoupení a zvláště skutečné pravomoci vyplývající z omezení svrchovaných pravomocí nebo jejich přenosu ze států na Společenství, tyto státy omezily, byť jen v omezených oblastech, svá suverénní práva, a vytvořily tak soubor práva použitelného na své státní příslušníky i na sebe samotné.  

Důsledkem začlenění ustanovení pocházejících ze zdroje Společenství, a obecněji začlenění znění a ducha Smlouvy, do práva každého členského státu, je skutečnost, že členské státy nemohou proti právnímu řádu jimi přijatému na základě vzájemnosti s úspěchem uplatnit pozdější jednostranné opatření, jehož se tak nelze proti němu dovolávat.  

Vykonatelnost práva Společenství se totiž nemůže stát od státu lišit v závislosti na pozdějších vnitrostátních právních předpisech, aniž by bylo ohroženo dosažení cílů Smlouvy nebo vyvolána diskriminace.  

Závazky dohodnuté ve Smlouvě o založení Společenství by nebyly bezpodmínečné, pokud by mohly být zpochybněny pozdějšími legislativními akty signatářů. Přednost práva Společenství je potvrzena článkem 189, podle kterého jsou nařízení „závazná“ a jsou „přímo použitelná ve všech členských státech“.  

Toto ustanovení, které není doprovázeno žádnou výhradou, by nemělo žádný dosah, pokud by některý stát mohl jednostranně zrušit jeho účinky legislativním aktem odporujícím právu Společenství.  

Ze všech těchto skutečností vyplývá, že proti právu založenému na Smlouvě vycházejícímu z autonomního zdroje se nelze s ohledem na jeho zvláštní originální povahu před soudy dovolávat jakéhokoli vnitrostátního právního předpisu, aniž by přišlo o svou povahu práva Společenství a aniž by byl zpochybněn právní základ samotného Společenství.  

Přenos práv a povinností odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitrostátního právního řádu do právního řádu Společenství, způsobuje konečné omezení jejich suverénních práv, nad nímž nemůže převážit pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství.  


B. Na přednášce budete potřebovat:

Prezentace k přednášce

(bude doplněna před přednáškou)




C. Po přednášce:

C.1. Videozáznam přednášky

(bude doplněn po přednášce)


C.2. Otázky pro samostudium

Jaký je hlavní rozdíl mezi federalistickým a funkcionalistickým přístupem k evropské integraci?

Rozdíl mezi federalistickým a funkcionalistickým přístupem k evropské integraci spočívá především v jejich strategii a cílech. 

Federalistický přístup 

  • Cílem je vytvoření celoevropského politického orgánu s přenesením suverenity na vyšší úroveň. Tento přístup usiluje o vznik evropské federace s institucemi, které mají pravomoc rozhodovat nad členskými státy. 
  • Usiluje o vytvoření federální ústavy. Federalisté věří, že sjednocení Evropy vyžaduje politickou integraci a zřízení nadnárodních orgánů, které budou mít rozhodující pravomoc v klíčových oblastech. 
  • Zdůrazňuje odevzdávání pravomocí z nižších úrovní na vyšší. To znamená, že rozhodovací pravomoci se přesouvají z národních států na celoevropskou úroveň. 
V praxi se ukázalo, že je tento přístup obtížněji prosaditelný. proti byla celá řada zemí, včetně Spojeného království a skandinávských států. 

Funkcionalistický přístup 

  • Zaměřuje se na mezistátní koordinaci jednotlivých odvětví ekonomiky. Funkcionalisté věří, že integrace by měla začít v konkrétních oblastech hospodářství a techniky, a postupně se rozšiřovat na další oblasti. 
  • Vychází z prvenství hospodářských a technických faktorů. Tento přístup klade důraz na praktické a pragmatické řešení problémů, které vycházejí ze spolupráce v ekonomické sféře. 
  • Prosazuje postupnou integraci. Funkcionalisté věří, že integrace by měla probíhat postupně, od užších sektorů ke širším oblastem, a to na základě racionálního a pragmatického vedení. 
  • Neusiluje o centralizovaný stát. Funkcionalistický přístup se snaží o integraci v rámci pluralitního systému, který nevede k centralizaci moci.

Velmi zjednodušeně řečeno, federalistický přístup usiluje o vytvoření „Spojených států evropských“ s centrální vládou, zatímco funkcionalistický přístup preferuje postupné propojování a koordinaci jednotlivých sektorů ekonomiky a společnosti, s cílem vytvořit jednotu Evropy postupnými kroky. 

Funkcionalistický přístup se ukázal být v raných fázích evropské integrace praktičtější a úspěšnější. Pařížská smlouva o založení ESUO je příkladem kompromisu mezi těmito dvěma koncepcemi, který je označován jako sektorový federalismu.

Pokud členské státy omezily svou suverenitu a přenesly na EU výkon určitých pravomocí, znamená to, že je Evropská unie suverénní (má svou vlastní suverenitu)?

Evropská unie není suverénní a není ani státem, protože nemá plnou svrchovanost (suverenitu), která by byla nezávislá na jejích členských státech. EU nemá žádnou státní moc. Nemá proto ani vlastní svrchovanost.Omezení svrchovanosti členských států (jejich podřízení EU) neznamená, že se jejich svrchovanost „přelévá“ na Unii

Přesto však EU disponuje určitými prvky nadnárodní moci, které vyplývají z přenesených pravomocí členských států.  

Členské státy zůstávají formálně suverénními, ale dobrovolně a vědomě omezily část své suverenity. EU proto může závazně rozhodovat o některých otázkách, aniž by členské státy mohly tato rozhodnutí jednostranně změnit (např. v oblasti celní unie, hospodářské soutěže či měnové politiky pro státy eurozóny)


Přesto si členské státy ponechávají právo rozhodovat o rozšiřování pravomocí EU – nové pravomoci může EU získat pouze prostřednictvím změn primárního práva (např. smluv). 
Zároveň mohou členské státy z EU vystoupit a tím svou suverenitu nabýt zpět v plném rozsahu, proto o ní nepřichází


Má tedy EU vlastní suverenitu? Jednoznačně NE! EU není klasickým suverénním státem, protože jen vykonává některé pravomoci členských států, ty jsou tudíž od nich odvozené. Často se proto hovoří o sdílené suverenitě, kde se pravomoci vykonávají na úrovni EU, ale suverenita zůstává původně členským státům.  

Na druhou stranu, EU má některé atributy suverenity, a proto je označována za nadstátní organizaci sui generis: 

  • Disponuje vlastním právním řádem s přímým účinkem a předností před vnitrostátním právem (Costa vs. ENEL). 
  • Má instituce schopné přijímat závazná rozhodnutí (např. Evropská komise, Soudní dvůr EU). 
  • Ve vybraných oblastech (např. obchodní politika, měnová politika eurozóny) funguje jako jednotný aktér, který jedná jménem celé Unie, a tím efektivně nahrazuje členské státy.

Velmi dobrou publikací, kde je celá problematika stručně, a přesto velmi výstižně popsána, je tato učebnice: 

TOMÁŠEK, Michal, Vladimír TÝČ, Jiří MALENOVSKÝ, Irena PELIKÁNOVÁ, David PETRLÍK, Filip KŘEPELKA, Lenka PÍTROVÁ, Václav ŠMEJKAL, David SEHNÁLEK, Aneta VONDRÁČKOVÁ, Magdalena SVOBODOVÁ, Martin SMOLEK, Jan EXNER a Naděžda ROZEHNALOVÁ. Právo Evropské unie. 3. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2021, 512 s. Student. ISBN 978-80-7502-491-6.

Potřebovat budete kapitolu: 1. Historický vývoj 

Předchozí
Následující