Případová studie Starostovo svévolné obohacení obce _____________________________________________________________________ Případ: Městská část Praha 9 v. Městský soud v Praze Právní rozhodnutí: Nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2005 sp. zn. II. ÚS 87/04, zveř. pod č. nál. ... /200... Sb. nál. a usn., sv. ... Soudci: Nikodým, předseda senátu, a Balík, disentující soudce Lastovecká Zadání: (1) Principiálně přezkoumejte správnost nálezu a disentu k němu a dospějte k odůvodněnému právnímu závěru (2) Vyvoďte a napište vlastní právní větu z nálezu a disentu k němu a odůvodněte ji (3) Přezkoumejte správnost následující modelové právní věty a dospějte k odůvodněnému právnímu závěru. Odpovídá její obsah skutečnostem prokázaným v řízení? (4) Uvažte správnost právního myšlení, opírajícího se o zobecnění hledisek stupně společenské nebezpečnosti trestného činu podle práva trestního (§ 3 tr. z.) pro právo ústavní a pro rozhodování sporů ve věcech soukromoprávních (5) Lze daný případ podrobit testu poměrnosti? Pokud ano, s jakým výsledkem? (6) Uvažte, zda by při skutku za dnešního právního stavu bylo rozhodnutí odlišné oproti rozhodnutí za skutku z roku 1997, resp. 1994 a pokud ano, v čem (7) Rozhodl Ústavní soud spravedlivě? Modelová právní věta: 1. Starosta městské části hlavního města Prahy nesmí samojedině tvořit vůli této právnické osoby veřejného práva směřující ke změně nájemního poměru. To je zákonem vyhrazeno sborové tvorbě alespoň většinové vůle obvodního zastupitelstva, popř. obvodní rady. Starosta může sborově již vytvořenou vůli jen projevit navenek. Tím, že starosta zastupuje městskou část hlavního města Prahy navenek, znamená, že je pouze osobním prostředkem, jehož pomocí je již existující sborová vůle této právnické osoby projevována navenek. 2. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Zužujícím výkladem tohoto donucujícího ustanovení, který si hledí smluvní svobody, platí, že ne každé překročení zákonného dovolení starostova jednání má za následek neplatnost soukromoprávního úkonu městské části hlavního města Prahy pro rozpor s obsahem nebo účelem zákona [in concreto § 27 zák. č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a § 45 písm. p) tehdy platného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecního zřízení), ve znění platném v rozhodné době roku 1997, resp. 1994] nebo pro jeho obcházení. O takový rozpor nejde tehdy, jestliže starosta o své vůli změnil nájemní smlouvu, s jejímž uzavřením souhlasila obvodní rada, přičemž však nevybočil z obecní vůle pronajmout věc a setrvávat v nájemním poměru, z hospodářského účelu smlouvy ani z jejích podstatných obsahových náležitostí a majetek obce, jako pronajímatele, tím s poctivým úmyslem zhodnotil o dohodnuté vyšší nájemné, které nebylo zřejmě nespravedlivé a k jehož zvýšení se nájemce dobromyslně zavázal. 3. Starostovým jednáním, přičitatelným v soukromých poměrech městské části hlavního města Prahy, nebyla nikomu způsobena újma; a to ani nájemci vzhledem k obvyklosti výše navýšeného nájemného v místě a čase. 4. Veřejný pořádek v obecním zřízení byl narušen. Avšak s ohledem na to, že se tak stalo s dobrým úmyslem majetkového prospěchu městské části a vzhledem ke všem okolnostem případu, je stupeň nebezpečnosti s tím spojený nepatrný, z čehož proto nelze dovozovat soukromoprávně nepříznivé důsledky (neplatnost změny nájemní smlouvy). 5. Významu smluvní svobody soukromých poměrů a významu dobré víry v nabytá soukromá práva a ve vázanost soukromoprávním závazkem nutno dát přednost před veřejným zájmem na sborové tvorbě vůle městské části hlavního města Prahy, vyplývající z práva veřejného, pakliže výkonem smluvní svobody a dobromyslným jednáním nebyl ohrožen veřejný zájem na ochraně obecního majetku, který byl naopak rozhojněn, a kdy by bylo lze vzhledem k okolnostem případu rozumně očekávat shodné řešení věci obvodní radou. 6. Z právního principu rovnosti v právech, tedy i rovnosti v nájemních právech, vyplývá, že o ochranu soukromého práva se jedná i tehdy, je-li stranou nájemního poměru veřejnoprávní korporace, městská část hlavního města Prahy, jako územní samosprávný celek, neboť tato osoba nepožívá v soukromých poměrech žádné zvýhodnění oproti jiným osobám. 7. Event. odlišný právní názor by nebyl sdostatek ústavně konformní v tom, že by za daných okolností nedostatečně šetřil podstatu a smysl smluvní svobody soukromých poměrů (čl. 4 odst. 4 Listiny per analog.). 8. Veřejnoprávní a politická odpovědnost starosty vůči obvodnímu zastupitelstvu zůstává nedotčena. Není však předmětem dotčeného sporu o soukromé právo. Prejudikatura: dle nálezu a disentu, další dle vlastního vyhledání Právní předpisy: tr. z.; dle nálezu a disentu, popř. další dle vlastního vyhledání Literatura: Telec, I.: Není rozpor se zákonem jako rozpor se zákonem. Právní rozhledy, 12, 2004, č. 5, s. 161 -- 168. ***