Právo EU
Vybrané daňové problémy integrace
Zákaz daňové diskriminace
Daňovou diskriminaci musíme chápat v zásadě jako další konkretizaci obecného zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, který je ES tak typický. Samotná daňová diskriminace může vyplývat z různých:
1. daňových sazeb,
2. různých daňových základů,
3. různých způsobů vybírání daní, či
4. z daňového osvobození domácích producentů.
Z pohledu Společenství by bylo ideální harmonizovat úpravy jednotlivých daní. S ohledem na přetrvávající rozdílné fiskální a finanční politiky však tento cíl zatím není v plném rozsahu uskutečnitelný. Právní úprava obsažená ve Smlouvě proto postihuje pouze nejnutnější oblasti, které mají největší dopad na jednotný vnitřní trh. Dle ustanovení čl. 90 odst. 1 a 2 SES nepodrobí členské státy přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům. Na tuto úpravu navazuje následující ustanovení čl. 91 Smlouvy, které stanoví, že pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostátních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny. Z uvedeného vyplývá mj. to, že Cílem daňové harmonizace v současné době není sjednocování daňových soustav členských států, ale prosazení zákazu diskriminace. Rozdílné zdanění výrobků domácích a zahraničních totiž může omezit obchod mezi členskými státy ES stejně efektivně, jako cla či dávky s obdobným účinkem jako cla.
Případ „Whisky & Koňak“: Francouzské daňové zákony nakládaly odlišně z různými typy alkoholických nápojů. Nápoje byly pro daňové účely rozděleny do dvou skupin – na skupinu nápojů vyrobených z obilí a na nápoje z vína a ovoce. Destiláty z vína a ovoce podléhaly pouze spotřební dani. Destiláty vyrobené z obilovin byly kromě této daně zdaněny rovněž zvláštní daní z výroby. V konečném důsledku to znamenalo, že lihoviny z obilovin byly zdaněny o 30% více, nežli destiláty obdobné síly vyrobené z ovoce či vína. Toto opatření dopadalo na veškeré lihoviny bez ohledu namísto jejich původu. Ve Francii se produkují především destiláty z vína, destiláty z obilí se ve velké míře dováží.
Zdanění v tomto případě zatěžuje jak domácí, tak i dovážené zboží. S ohledem na mizivou produkci destilátů z obilovin ve Francii však zatěžuje především dovozy. Destiláty z vína jsou přitom z pohledu spotřebitele v zásadě zaměnitelným výrobkem s destiláty z obilí. Takovéto zdanění má tedy diskriminační účinek a je zakázané.
Na úrovni společenství došlo k nejvýznamnější harmonizaci v případě daní spotřebních a daně z přidané hodnoty (DPH). Předpisy v oblasti daní jsou přijímány jednomyslným rozhodováním Rady.
DPH
Jedná se o univerzální daň z obratu, která musí být povinně uplatňována v každém členském státě EU. Promítá se do spotřebitelské či prodejní ceny a je vybírána bez ohledu na dosažený zisk či jiný příjem. Není součástí nákladů, a to s výjimkou konečného spotřebitele, který je tím, kdo tuto daň platí. DPH je přímo úměrná ceně výrobku nebo služby, neboť je vypočítávána jako její procentuální část. Uplatňuje se jak na zboží tak i na služby. Členské státy mohou využít dvou sazeb – základní a snížené, mohou se tedy svobodně pohybovat v rámci právem ES vymezených limitů. Základní sazba nesmí být nižší než 15%, snížená pak méně než 5%. Staré členské státy (EU 15) mají vyjednánu řadu trvalých výjimek, tyto jsou však nežádoucí a Komise se snaží jejich počet omezovat. Nové členské státy při vyjednávání výjimek vesměs nebyly úspěšné.
Základ právní úpravy DPH je obsažen v tzv. šesté směrnici Rady 77/388/EHS, o harmonizaci zákonů členských států vztahujících se k dani z obratu. Tato směrnice má za cíl zaručit daňovou neutralitu ve Společenství, zejména pomocí:
harmonizace výpočtu daňového základu a redukce povolených výjimek při oceňování daňového základu.
Daně spotřební
Jsou to rovněž nepřímé daně, kterou jsou ale uplatňovány pouze na vybrané kategorie výrobků. Jsou uvaleny zpravidla na omezený sortiment výrobků, u nichž je nežádoucí růst spotřeby např. ze zdravotních důvodů, ekologických. Na komunitární úrovni jsou upraveny spotřební daně na:
1. alkohol a alkoholické nápoje
2. minerální oleje
3. tabák a tabákové výrobky
4. pivo
5. víno
Členské státy jsou oprávněny zavést i jiné spotřební daně, za předpokladu, že nebudou diskriminační ve vztahu k výrobkům původem z jiných členských států. Zavedení těchto daní nesmí narušovat volný pohyb zboží či služeb. Výrobky podléhají zdanění některou z harmonizovaných spotřebních daní v okamžiku výroby nebo dovozu. Samotná daň je však splatná až při uvolnění pro konečnou spotřebu. Stejně jako u DPH mohou občané zemí EU pro svou osobní spotřebu dovážet libovolné množství zboží z jiné členské země. V takovém případě se uplatňuje pro placení spotřební daně princip země původu.
Shrnutí
Daňová diskriminace může narušit řádné fungování jednotného vnitřního trhu stejně účinně, jako cla či kvóty a jim obdobná dávky a opatření. Zdanění, které ve svém důsledku vede k diskriminaci dováženého zboží je proto zakázáno. Pohyb zboží na jednotném vnitřním trh ovlivňují více daně nepřímé. Nejjednodušší cestou jak předejít diskriminace proto byla jejich harmonizace. Ta se podařila u daně z přídané hodnoty daní spotřebních.
Daňovou diskriminaci musíme chápat v zásadě jako další konkretizaci obecného zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, který je ES tak typický. Samotná daňová diskriminace může vyplývat z různých:
1. daňových sazeb,
2. různých daňových základů,
3. různých způsobů vybírání daní, či
4. z daňového osvobození domácích producentů.
Z pohledu Společenství by bylo ideální harmonizovat úpravy jednotlivých daní. S ohledem na přetrvávající rozdílné fiskální a finanční politiky však tento cíl zatím není v plném rozsahu uskutečnitelný. Právní úprava obsažená ve Smlouvě proto postihuje pouze nejnutnější oblasti, které mají největší dopad na jednotný vnitřní trh. Dle ustanovení čl. 90 odst. 1 a 2 SES nepodrobí členské státy přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům. Na tuto úpravu navazuje následující ustanovení čl. 91 Smlouvy, které stanoví, že pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostátních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny. Z uvedeného vyplývá mj. to, že Cílem daňové harmonizace v současné době není sjednocování daňových soustav členských států, ale prosazení zákazu diskriminace. Rozdílné zdanění výrobků domácích a zahraničních totiž může omezit obchod mezi členskými státy ES stejně efektivně, jako cla či dávky s obdobným účinkem jako cla.
Případ „Whisky & Koňak“: Francouzské daňové zákony nakládaly odlišně z různými typy alkoholických nápojů. Nápoje byly pro daňové účely rozděleny do dvou skupin – na skupinu nápojů vyrobených z obilí a na nápoje z vína a ovoce. Destiláty z vína a ovoce podléhaly pouze spotřební dani. Destiláty vyrobené z obilovin byly kromě této daně zdaněny rovněž zvláštní daní z výroby. V konečném důsledku to znamenalo, že lihoviny z obilovin byly zdaněny o 30% více, nežli destiláty obdobné síly vyrobené z ovoce či vína. Toto opatření dopadalo na veškeré lihoviny bez ohledu namísto jejich původu. Ve Francii se produkují především destiláty z vína, destiláty z obilí se ve velké míře dováží.
Zdanění v tomto případě zatěžuje jak domácí, tak i dovážené zboží. S ohledem na mizivou produkci destilátů z obilovin ve Francii však zatěžuje především dovozy. Destiláty z vína jsou přitom z pohledu spotřebitele v zásadě zaměnitelným výrobkem s destiláty z obilí. Takovéto zdanění má tedy diskriminační účinek a je zakázané.
Na úrovni společenství došlo k nejvýznamnější harmonizaci v případě daní spotřebních a daně z přidané hodnoty (DPH). Předpisy v oblasti daní jsou přijímány jednomyslným rozhodováním Rady.
DPH
Jedná se o univerzální daň z obratu, která musí být povinně uplatňována v každém členském státě EU. Promítá se do spotřebitelské či prodejní ceny a je vybírána bez ohledu na dosažený zisk či jiný příjem. Není součástí nákladů, a to s výjimkou konečného spotřebitele, který je tím, kdo tuto daň platí. DPH je přímo úměrná ceně výrobku nebo služby, neboť je vypočítávána jako její procentuální část. Uplatňuje se jak na zboží tak i na služby. Členské státy mohou využít dvou sazeb – základní a snížené, mohou se tedy svobodně pohybovat v rámci právem ES vymezených limitů. Základní sazba nesmí být nižší než 15%, snížená pak méně než 5%. Staré členské státy (EU 15) mají vyjednánu řadu trvalých výjimek, tyto jsou však nežádoucí a Komise se snaží jejich počet omezovat. Nové členské státy při vyjednávání výjimek vesměs nebyly úspěšné.
Základ právní úpravy DPH je obsažen v tzv. šesté směrnici Rady 77/388/EHS, o harmonizaci zákonů členských států vztahujících se k dani z obratu. Tato směrnice má za cíl zaručit daňovou neutralitu ve Společenství, zejména pomocí:
harmonizace výpočtu daňového základu a redukce povolených výjimek při oceňování daňového základu.
Daně spotřební
Jsou to rovněž nepřímé daně, kterou jsou ale uplatňovány pouze na vybrané kategorie výrobků. Jsou uvaleny zpravidla na omezený sortiment výrobků, u nichž je nežádoucí růst spotřeby např. ze zdravotních důvodů, ekologických. Na komunitární úrovni jsou upraveny spotřební daně na:
1. alkohol a alkoholické nápoje
2. minerální oleje
3. tabák a tabákové výrobky
4. pivo
5. víno
Členské státy jsou oprávněny zavést i jiné spotřební daně, za předpokladu, že nebudou diskriminační ve vztahu k výrobkům původem z jiných členských států. Zavedení těchto daní nesmí narušovat volný pohyb zboží či služeb. Výrobky podléhají zdanění některou z harmonizovaných spotřebních daní v okamžiku výroby nebo dovozu. Samotná daň je však splatná až při uvolnění pro konečnou spotřebu. Stejně jako u DPH mohou občané zemí EU pro svou osobní spotřebu dovážet libovolné množství zboží z jiné členské země. V takovém případě se uplatňuje pro placení spotřební daně princip země původu.
Shrnutí
Daňová diskriminace může narušit řádné fungování jednotného vnitřního trhu stejně účinně, jako cla či kvóty a jim obdobná dávky a opatření. Zdanění, které ve svém důsledku vede k diskriminaci dováženého zboží je proto zakázáno. Pohyb zboží na jednotném vnitřním trh ovlivňují více daně nepřímé. Nejjednodušší cestou jak předejít diskriminace proto byla jejich harmonizace. Ta se podařila u daně z přídané hodnoty daní spotřebních.
Následující