Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o pravomoci a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – nařízení Brusel II bis Kde lze nařízení najít? v Informační systém pro aproximaci práva: http://isap.vlada.cz/ v Evropský soudní atlas ve věcech občanských: http://europa.eu.int/comm/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm?countrySession=16& v Není k dispozici česká verze v systému Eur-Lex na portálu Evropské unie Vývoj nařízení v návrh Bruselské úmluvy II, která se týkala pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti v Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29.5. 2000, o pravomoci a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem („Brusel II“) v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11. 2003, o pravomoci a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 („Brusel II bis“) Výklad nařízení v Autonomní, eurokonformní interpretace v Článek 2 obsahuje řadu legálních definic: · členský stát“: všechny členské státy EU s výjimkou Dánska · „soud“: jakýkoliv orgán rozhodující o otázkách spadajících do rozsahu nařízení – soud, správní úřad, notář · „rozhodnutí“: autoritativní individuální akty, ale také vykonatelné veřejné listiny a vykonatelné dohody Věcná působnost nařízení v Rozvod, rozluka, prohlášení manželství za neplatné v Přiznání, výkon, převedení a úplné nebo částečné odnětí rodičovské zodpovědnosti Manželské právo v nařízení se vztahuje i na řízení o určení, zda tu manželství je či není v nařízení se nevztahuje na jiné typy právních svazků, např. na soužití osob stejného pohlaví v nařízení se nevztahuje na řízení o výživném mezi manželi (Brusel I) Rodičovská zodpovědnost Nařízení se vztahuje zejména na (demonstrativně) : v právo péče o dítě a právo na styk s dítětem, v poručnictví, opatrovnictví a podobné instituty, v určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědného za dítě či jeho jmění nebo pověřených zastupováním dítěte nebo či napomáhání dítěti a stanovení jeho úkolů v umístění dítěte do pěstounské péče, v opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte Nařízení se nevztahuje (taxativně) na: v Určení nebo popření otcovství, v Rozhodnutí o osvojení, preadopční opatření nebo neplatnost či zrušení osvojení, v Příjmení a jméno dítěte, v Dosažení zletilosti, v Vyživovací povinnost, v Správu jmění nebo dědictví v Opatření přijatá v důsledku trestných činů spáchaných dětmi Pravomoc soudů v řízení o rozvodu, rozluce a neplatnosti manželství Kritéria pro určení pravomoci: v Obvyklé bydliště, v Státní příslušnost v Domicil v Okolnosti stanovené vnitrostátním právem Kritérium obvyklé bydliště: v obvyklé bydliště obou manželů v poslední společné obvyklé bydliště obou manželů, za předpokladu, že jeden z nich v něm ještě bydlí v obvyklé bydliště odpůrce, v obvyklé bydliště kteréhokoliv z manželů v případě společného návrhu, v obvyklé bydliště navrhovatele, pokud v něm bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení v obvyklé bydliště navrhovatele, pokud v něm bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo v případě Spojeného království a Irska má v tomto členském státě domicil. Kritérium státní příslušnost: v alternativní kritérium pro určení mezinárodní pravomoci ke kritériu obvyklého bydliště v zakládá pravomoc soudů toho členského státu, jehož jsou oba manželé státními příslušníky Kritérium domicil: v Vztahuje se jen na Spojené království a Irsko v pokud oba manželé mají domicil v jednom z těchto států, pak je dána i mezinárodní pravomoc soudů těchto států v Výklad termínu „domicil“ v souladu s národním právem Zbytková pravomoc: Pokud mezinárodní pravomoc soudu členského státu nelze určit podle výše uvedených kritérií, použijí se vnitrostátní předpisy členských států Pravomoc soudů v řízení o rodičovské zodpovědnosti Základní kritérium - obvyklé bydliště dítěte v době podání návrhu Zvláštní případy pro určení pravomoci: O/ Zachování pravomoci O/ Pravomoc v případě únosu O/ Sdílení pravomoci O/ Pravomoc založená na přítomnosti dítěte O/ Zbytková pravomoc O/ Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu Zachování pravomoci v Přenesení obvyklého bydliště dítěte do jiného státu – pravomoc soudů původního obvyklého bydliště zachována po dobu 3 měsíců v Podmínka – nositel práva styku s dítětem nadále v původním státě obvyklého bydliště dítěte v Výjimka- akceptace pravomoci jiných soudů Pravomoc v případě únosu v Soudy příslušné před únosem si ponechávají pravomoc do doby než dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státě a v Osoba mající právo péče souhlasily s odebráním nebo zadržením, nebo v dítě v jiném státě po dobu 1 roku poté, co osoba mající právo péče znala nebo měla znát místo pobytu dítěte a nevznesla požadavek navrácení a dítě se sžilo s novým prostředím Sdílení pravomoci I. O rodičovské zodpovědnosti se rozhoduje společně s řízením o rozvod, rozluku neplatnost manželství Podmínky: O/ alespoň jeden z rodičů má rodičovskou zodpovědnost k dítěti, a O/ manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti pravomoc soudu přijali (prorogace) a je to v zájmu dítěte II. O rodičovské zodpovědnosti se rozhoduje společně s jiným řízením Podmínky O/ dítě má silný vztah k danému státu, a O/ všechny strany řízení pravomoc soudů přijaly (prorogace) a je to v zájmu dítěte Pravomoc založená na přítomnosti dítěte – pravomocné soudy toho státu, kde se dítě nachází Zbytková pravomoc – pokud pravomoc nelze určit podle kritérií stanovených v nařízení, stanoví se podle pravidel vnitrostátního práva Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu v Výjimečně v Podmínky: – dítě má k tomuto jinému státu zvláštní vztah – a je to v zájmu dítěte v Může postoupit – z vlastní iniciativy, – na návrh strany nebo – na žádost soudu jiného členského státu, k němuž má dítě zvláštní vztah Uznání a výkon rozhodnutí v obecná procedura v zvláštní procedura pro některá rozhodnutí o právu na styk s dítětem a některá rozhodnutí nařizující navrácení dítěte Obecná procedura - fáze v uznání rozhodnutí v vykonatelnost rozhodnutí (resp.prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, tzv. exequatur) a v výkon rozhodnutí Uznání rozhodnutí v Automaticky v Lze žádat o rozhodnutí, že rozsudek má být nebo nemá být uznán v Rozhodnutí se nepřezkoumává věcně v Nepřezkoumává pravomoc soudu členského státu, který rozhodnutí vydal Důvody neuznání ve věci rozvodu, rozluky nebo neplatnosti manželství v zjevný rozpor s veřejným pořádkem státu místa uznání v vady řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí pro zmeškání v res iudicata Důvody neuznání ve věcech rodičovské zodpovědnosti v zjevný rozpor s veřejným pořádkem státu místa uznání (zájem dítěte) v Vydání rozhodnutí bez slyšení dítěte - porušení základních procesních zásad ve státě místa vydání v vady řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí pro zmeškání v Zásah do práv osoby s rodičovskou zodpovědností v Res iudicata v Nedodržení procedury podle článku 56 Vykonatelnost rozhodnutí v předmětem výkonu jen rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti v Nutné prohlášení vykonatelnosti (exequatur) ve státě výkonu – ve státě vydání musí být vykonatelné – na návrh kterékoliv ze stran v Návrh na prohlášení vykonatelnosti může soud odmítnout ze stejných důvodů, z jakých může odmítnout uznání rozhodnutí v Proti rozhodnutí o vykonatelnosti může kterákoliv ze stran podat opravný prostředek v Možný i jen částečný výkon rozhodnutí Výkon rozhodnutí v Podmínkou je prohlášení rozhodnutí za vykonatelné v Výkon rozhodnutí podle pravidel národních právních řádů Zvláštní procedura (zrychlená procedura) v rozhodnutí o právu na styk s dítětem v rozhodnutí o navrácení dítěte které bylo neoprávněně odebráno nebo zadrženo Podstata zkrácené procedury v Automatické uznání v Bez prohlášení vykonatelnosti v Není možné uplatnit námitku proti uznání rozhodnutí v Soud rozhodnutí opatří zvláštním osvědčením na jednotném formuláři v Proti vydání osvědčení není přípustný žádný opravný prostředek v Nařízení stanoví podmínky pro vydání osvědčení Vztah nařízení Brusel II bis k jiným nástrojům v vztah speciality k mezinárodním smlouvám mezi dvěma nebo více členskými státy v v rozsahu otázek upravených nařízením nahrazuje ve vztahu mezi členskými státy Evropské unie (mimo Dánska) multilaterální mezinárodní smlouvy uvedené v článku 60 (Haagské úmluvy) v Specifický vztah k Haagské úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z 19.10. 1996 Návrh nařízení Rady (EC) ze dne 17.7. 2007 doplňující nařízení Brusel II bis v na základě Zelené knihy o právu použitelném a pravomoci v otázkách rozvodu ze dne 14.3.2005 (tzv. Řím III) v kolizní pravidla ve věcech rozvodu v základní pravidlo - omezená volba práva v subsidiární pravidlo - nejužší vztah věci k určitému státu v možnost prorogace soudu manželi v univerzální použitelnost v účinnost od 1. března 2008