nPojem "věci občanské obchodní" znáte z nařízení Brusel I:

Článek 1

1. Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní.

2. Toto nařízení se nevztahuje na

a) věci osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manželi a dědění, včetně dědění ze závěti;

b) konkursy, vyrovnání a podobná řízení;

c) sociální zabezpečení;

d) rozhodčí řízení.

K článku 1 nařízení Brusel I existuje rozsáhlá judikatura Evropského soudního dvora, která přesněji definuje, co jsou to věci občanské a obchodní a kdy se uplatní výjimky v odstavci 2. Výjimky z Bruselu I, které byly z úpravy vyloučeny nikoli z důvodu, že by nespadaly mezi věci občanské a obchodní, ale např. z důvodu, že pro ně existuje samostatná úprava v jiných nařízeních (Brusell II, insolvenční nařízení apod.), neplatí automaticky i pro nařízení týkající se mezinárodní právní pomoci, kde se pojem "věci občanské a obchodní" rovněž vyskytuje. Tento pojem je proto u nařízení o doručování a dokazování nutné vykládat v širším slova smyslu, než je tomu u nařízení Brusel I, a může tedy zahrnovat i insolvenční řízení, rozhodčí řízení apod.