Evropský justiční prostor v civilních otázkách I. Význam a vymezení EJP o v rámci EU v současné době existuje jednotný vnitřní trh = prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu o vybudování jednotného vnitřního trhu – primárně odbourání legislativních a administrativních překážek mezi členskými státy (oblast práva veřejného) o faktická realizace 4 svobod => právní vztahy mezi subjekty z členských států (soukromé právo) o režim volného pohybu zboží zahrnuje jeho výrobu, obchod i spotřebu – v důsledku odstranění veškerých omezení volného pohybu zboží vzniká velké množství vztahů, hlavně závazkových o také volný pohyb osob přináší vznik množství soukromoprávních vztahů – lidé přejíždějí z jednoho členského státu do druhého, jako spotřebitelé kupují zboží, uzavírají manželství, zakládájí rodiny, umírají a zanechávají dědictví o volný pohyb služeb – poskytování služeb subjektem z jiného členského státu je běžné o jednotný vnitřní trh nabývá charakteru národního trhu o na druhé straně každý stát má i nadále svůj právní řád, svoji justici = > rozpor mezi charakterem vnitřního trhu a právní úpravou vztahů, které v něm vznikají (totéž platí pro soudy, jejich pravomoc a rozhodnutí) o 2 základní oblasti problémů: O/ soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem jsou nadále upraveny národními právními řády – rozdílná hmotněprávní úprava O/ k uplatnění a vymáhání subjektivních práv dochází soudní cestou – soudy jsou orgány státu, platí princip teritoriality o řešení výše uvedených problémů: O/ rozdíly v hmotněprávní úpravě lze odstraňovat v zásadě dvojím způsobem: 1. sbližováním či unifikací právní úpravy (jen pro určité zvláštní oblasti úpravy) 2. unifikace kolizních norem – jednotnost určení rozhodného práva O/ myšlenka evropské justice – nereálná => jasné rozhraničení pravomoci soudů členských států a maximální zjednodušení uznání a výkonu rozhodnutí o jednotný vnitřní trh vyžaduje v oblasti MPS: O/ unifikaci kolizních norem O/ vyloučení konfliktů pravomocí O/ hladké uznání a výkon rozhodnutí o vzniká tak oblast, která je doprovodným jevem ekonomické integrace o souhrn právních norem, které upravují soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, včetně procesních – součást práva ES, součást vnitrostátního práva jako důsledek provedení práva ES (směrnic), mezinárodních smluv mezi členskými státy II. Historie 1) článek 220 (293) SES o počátek spolupráce mezi členskými státy ES v této oblasti o bylo jasné, že důsledky společného trhu se projeví v první řadě v procesní oblasti o ES v těchto věcech neměla pravomoc => nelze upravit komunitárním právem => do SES byl včleněn zvláštní článek 220 (293) o jedinou možností, jak toto upravit byla mezinárodní smlouva 2) Bruselská úmluva (Úmluva o příslušnosti soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních) o 27.9.1968 – podpis šesti tehdejšími členskými státy (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie, Německo, Itálie) o vstup v platnost 1.2.1973 o úprava mezinárodní pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí (usnadnění) o účinný nástroj justice (dnes nahrazena nařízením) o na základě článku 65 Bruselské úmluvy přijat Protokol o interpretaci Soudním dvorem (podepsán 3.6.1971, vstup v platnost 1.9.1975) o Protokol – ESD má pravomoc k interpretaci Úmluvy (=> velké množství rozsudků) o novelizace – s přístupem dalších států do ES (1978, 1982, 1989, 1996) – výraznější změny v první a třetí novelizaci 3) Římská úmluva (Úmluva o právu rozhodném pro závazky ze smluv) o oblast kolizního práva o kolizní normy pro závazkové vztahy o sjednána v roce 1980 o vstup v platnost pro většinu smluvních stran v roce 1991 o pro ČR závazná od 1.6.2006! o uzavřená úmluva – jen pro členské státy o protokoly – k zajištění jednotné interpretace – ESD 4) Luganská úmluva o režim společného, resp. vnitřního trhu se vztahuje částečně i na nečlenské státy o přístup k Bruselské úmluvě nebyl možný (je uzavřená) o podobná úprava je žádoucí o sjednána v září 1988 – smluvní strany: tehdejší státy ES a ESVO (tehdy Švýcarsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Island), v roce 2000 Polsko o paralelní úmluva – k Bruselské úmluvě o příprava nové Luganské úmluvy 5) Maastrichtská smlouva (1992, 1.11.1993) o vytvoření EU – Unie spočívá na 3 pilířích o otázka policejní a soudní spolupráce je záležitostí tzv.společného zájmu o 3.pilíř – spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí: cíl stanoven velmi obecně – rozvíjet v této oblasti úzkou spolupráci 6) Amsterdamská smlouva (1997, 1999) o mezník o tzv. prostor svobody, bezpečnosti a práva (freedom, security and justice) – dvě složky: soukromoprávní (spolupráce v oblasti přistěhovalectví, azylu, víz a civilního soudnictví) a veřejnoprávní (spolupráce v policejní oblasti a soudní spolupráce v trestních věcech) o veřejnoprávní složka nadále zůstává ve 3.pilíři o soukromoprávní složka přenesena do 1. pilíře => komunitarizace (nadstátnost, pravomoc orgánů ES vydávat akty sekundárního práva) o do SES přidána hlava IV (články 61 – 69) o článek 65 – soudní spolupráce v civilních věcech (EJP) 7) Vídeňský akční plán o prosinec 1998 o summit Evropské rady ve Vídni o plán Komise a Rady o není právně závazný o jak nejlépe provést ustanovení AS o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva – cíle pro příštích 5 let, časový plán prostředků nutných k dosažení prostoru SBP o prostor SBP má být vytvořen do 5-ti let o cíle soudní spolupráce v civilních věcech – zlepšit spolupráci mezi orgány členských států => usnadnit život občanům EU o konkrétní cíle: modernizace existujících smluv (Bruselská, Luganská, Římská), nástroj úpravy rozhodného práva pro mimosmluvní závazky, vytvoření Evropské justiční sítě, právo rozhodné pro rozvody, pravomoc a rozhodné právo pro manželské majetkové vztahy a dědění, slučitelnost civilních procesů, přeshraniční spory, rozvoj mediace o účel spolupráce: zajistit lepší právní jistotu, rovný přístup ke spravedlnosti = příslušný soud a rozhodné právo musí být jednoduše identifikovatelné 8) Tampere o summit Evropské rady – říjen 1999 o myšlenka: jednotlivci by neměli být zbaveni či omezeni při výkonu svých práv neslučitelností nebo složitostí právních a administrativních systému členských států o zpřesnění a zintenzivnění opatření k vytváření prostoru SBP o tři priority pro oblast spolupráce ve věcech civilních: 1) lepší přístup ke spravedlnosti v Evropě a) informační kampaň, uživatelský průvodce (justiční spolupráce, právní systémy členských států), snadno přístupný informační systém b) minimální standard zajišťující adekvátní úroveň právní pomoci v přehraničních sporech, společná procesní pravidla pro zjednodušená a zrychlená přeshraniční řízení týkající se spotřebiltelských a obchodních nároků a nesporných nároků, vytvoření alternativních způsobů řešení sporů c) společné minimální standardy pro vícejazyčné dokumenty používané v přeshraničních sporech => automaticky akceptovány jako platné v řízení v jiném státě d) minimální standard pro oběti zločinu 2) vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a) vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a nutné sblížení práva => usnadnění spolupráce mezi orgány členských států a soudní ochrany práv jednotlivců; princip vzájemného uznávání = klíčový pro soudní spolupráci v civilních i trestních věcech, použití jak na rozsudky tak na jiná rozhodnutí soudních orgánů b) další omezení zprostředkujících nástrojů, které jsou nezbytná pro uznání a výkon; tyto nástroje musí být odstaněny pro tituly týkající se malých spotřebitelských a obchodních nároků a určité rozsudky v rodinných věcech c) princip vzájemného uznávání i pro předběžná rozhodnutí 3) větší podobnost v civilním právu a) nová procesní pravidla pro přeshraniční spory – zejména pro předběžná rozhodnutí, provádění důkazů, platební rozkazy, lhůty b) studie za účelem sblížení civilního práva III. Prameny EJP 1) primární právo SES o hlava IV., články 61 – 69 o článek 65 a) týká se procesních institutů – doručování, důkazy, uznání a výkon b) kolizní normy, normy týkající se mezinárodní pravomoci – hovoří se jen o podpoře kompatibility, ne o unifikaci – smysl má jen unifikace c) odtraňování překážek v osř a podpora slučitelnosti úprav osř (zde má smysl) -> musí být nutná pro řádné fungování vnitřního trhu (extenzivní výklad) 2) sekundární právo o přesunem do 1. pilíře získaly orgány ES pravomoc vydávat akty sekundárního práva o v článku 65 – opatření (obecný termín) o legislativní akty vydané orgány ES na základě zřizovacích smluv (článek 249 SES) O/ nařízení – právní normativní akt, obecně závazný na úrovni Společenství i členských států, zavazuje přímo členské státy i jejich vnitrostátní subjekty práva (osoby), nástroj unifikace O/ směrnice – bez obecné závaznosti, zavazuje státy, kterým je určena, co do výsledku, nástroj harmonizace O/ rozhodnutí – individuální (zavazuje ty, jimž je určeno), s normativním dopadem O/ doporučení a stanoviska – právně nezávazná v oblasti EJP se nejčastěji setkáme s nařízeními, jsou nejvhodnějším nástrojem o legislativní procedura (článek 67) O/ přechodné období (1999 – 30.4. 2004) O/ dále postupem podle článku 251 SES (s výjimkou otázek rodinného práva) (viz článek 67/5) – spolurozhodování Rady a EP 3) subsidiární smlouvy (mezinárodní smlouvy) o mezi členskými státy, na půdě ES, vyhrazena pro členské státy o BÚ, ŘÚ o článek 293 o ztrácí význam, protože ES má pravomoc vydávat akty IV. Interpretace 1) Nutnost jednotné interpretace o cílem EJP je vytvoření jednotné právní úpravy v dané oblasti => přijetí jednotných (unifikovaných) právních norem – mezinárodních smluv a hlavně aktů sekundárního práva o unifikované právní normy jsou aplikovány v členských státech – nemusí být aplikovány stejně především díky rozdílné interpretaci o aplikující orgány v členských státech jsou ovlivněny vlastními interpretačními pravidly a metodami o má-li mít unifikace smysl => musí k ní dojít na úrovni legislativní i aplikační, resp. interpretační 2) Smysl interpretace a příčiny výkladových problémů o smysl = stanovení skutečného obsahu právní normy = > interpretace = postup aplikujícího orgánu, jímž se před aplikací specifikuje přesný obsah právní normy o příčiny: O/ právní norma obsahuje obecné (mnohoznačné) pojmy O/ právní normy obsahuje nedefinované pojmy, jejichž obsah je nejednoznačný O/ text právní normy je terminologicky bezvadný, ale obsahově nedává smysl 3) Jednotnost výkladu v EJP a) z hlediska obsahu o pokud má být výklad jednotný pro všechny členské státy = > nelze použít výklad v rámci právního řádu některého členského státu o autonomní výklad = druh výkladu o metoda – nejčastěji teleologická b) z hlediska subjektu o musí existovat jediná autorita, která zajistí jednotný výklad a je schopná ho vnutit příslušným orgánům členských států => ESD 4) Prejudiciální řízení v oblasti EJP o u aktů sekundárního práva je pravomoc ESD pro interpretaci dána přímo SES o prejudiciální řízení = specifický institut práva ES, nesporné řízení, jehož účelem je zajistit jednotný a správný výklad komunitárního práva před národními soudy, forma spolupráce mezi ESD a národními soudy (ne instanční vztah!) o obecná úprava – článek 234 SES, pro oblast EJP – článek 68 SES o řízení před národním soudem – soud má aplikovat normu komunitárního práva – otázka ohledně interpretace, resp. platnosti této normy – dotaz na ESD o o podání dotazu rozhoduje výhradně národní soud (strany sporu ne) o pojem soudu (kdo může vznést dotaz?) -> 5 kritérií: O/ orgán, který vznikl podle práva a má trvalou povahu O/ pravomoc je obligatorní O/ rozhoduje spory podle práva O/ členové jsou ustavováni státním orgánem a jednací řád je schválen státním orgánem (vazba na stát) O/ zaručená nezávislost a) soudy členských států – běžně ano, pokud rozhodují spory, NSS, ÚS, ne např. rejstříkový soud b) rozhodčí soudy, rozhodci – ne – není zde obligatorní pravomoc, rozhodování podle práva, vazba na stát c) správní orgány – není nezávislost d) profesní komory – problematické – pokud rozhodují o právech a povinnostech svých členů, pak ano o pojem soudu, jehož rozhodnutí již nemůže být napadeno opravným prostředkem podle vnitrostátního práva a) abstraktní teorie – vychází z postavení soudu v soudní soustavě – soudy, proti jejichž rozhodnutím nikdy nelze podat opravný prostědek b) konkrétní teorie – možnost opravného prostředku v konkrétním případě – zastává i ESD soudem podle článku 68 je vždy NS, NSS, ÚS; také krajské a vrchní soudy, pokud rozhodují jako soudy 2. stupně o předmět dotazu (na co se ptá?): výklad hlavy IV SES, výklad aktů sekundárního práva, platnost[1] těchto aktů o zodpovězení dotazu je nezbytné k vydání rozsudku národního soudu – nutnost posoudí národní soud o právní význam rozhodnutí ESD O/ národní soud musí aplikovat předpis na základě výkladu, který podal ESD O/ ostatní soudy musí výklad respektovat (faktická závaznost rozhodnutí ESD) O/ rozhodnutí o neplatnosti je obecně závazné 5) Výklad mezinárodních smluv v oblasti EJP o ESD nemá automaticky pravomoc k jejich výkladu = > musí být zvlášť založena => protokol o Protokol k Bruselské úmluvě o Protokoly k Římské úmluvě V. Současný stav EJP – přehled právních předpisů 1. Úmluva o právu rozhodném pro závazkové vztahy (Římská úmluva) (64/2006 Sb.m.s.) o závazky ze smluv o mezinárodní prvek o erga omnes – právo kteréhokoli státu o platí i v ČR od 1.6. => nahrazuje příslušná ustanovení v ZMPS o protokoly o interpretaci (1988) – vstup v platnost 1.8.2004 2. Úmluva o přílsušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (Bruselská úmluva) o dopadá na věci občanské a obchodní o mezinárodní pravomoc o uznání a výkon rozhodnutí o smluvní státy: Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie, Itálie, Německo, Velká Británie, Irsko, Dánsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Švédsko, Rakousko o dnes se použije jen ve vztahu Dánsko – jiný smluvní stát -> jinak nahrazena nařízením 44/2001 3. Nařízení Rady č. 44/2001, o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (Brusel I) o dopadá na věci občanské a obchodní o mezinárodní pravomoc o uznání a výkon rozhodnutí o neplatí pro Dánsko 4. Nařízení Rady č. 2201/2003, o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a rodičovské zodpovědnosti (Brusel II) o dopadá na rozvod, rozluku a prohlášení manželství za neplatné a na otázky rodičovské zodpovědnosti o mezinárodní pravomoc o uznání a výkon rozhodnutí 5. Nařízení Rady č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky o volný pohyb rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin o nesporných nárocích ve všech členských státech o bez zprostředkujících řízení před uznáním a výkonem (zrušení prohlášení (doložky) vykonatelnosti = exequatur) o občanské a obchodní věci o nesporný nárok (článek 3) o rozhodnutí o nesporném nároku je potvrzeno jako evropský exekuční titul při splnění určitých podmínek (článek 6) o minimální normy pro řízení o nesporných nárocích – musí splnit soud ve státě původu o výkon – řídí se právem státu výkonu o zamítnutí výkonu – na žádost dlužníka, neslučitelnost rozhodnutí (článek 21) 6. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu 7. Nařízení Rady č. 1346/2000, o úpadkovém řízení 8. Nařízení Rady č. 1348/2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech 9. Nařízení Rady č. 1206/2001, o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech 10. Rozhodnutí Rady 2001/470/ES, o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci o usnadnění soudní spolupráce mezi členskými státy o informační systém pro veřejnost 11. Směrnice Rady 2003/8/ES, o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc VI. Budoucnost EJP – co se připravuje 1. Návrh nařízení Evropskho Parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazky (Řím I) o transformace Římské úmluvy do aktu komunitárního práva 2. Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o právu rozhodném pro mimosmluvní závazky (Řím II) o mimosmluvní závazky v občanských a obchodních věcech o závazky z deliktu a kvazideliktu 3. Návrh nařízení Rady o pravomoci, rozhodném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech týkajících se výživného 4. Návrh nařízení Rady, kterým se doplňuje nařízení č. 2201 co se týká pravomoci a který zavádí pravidla týkající se rozhodného práva ve věcech manželských 5. Návrh nařízení Parlamentu a Rady o evropském řízení o drobných pohledávkách ------------------------------- [1] Důvody neplatnosti aktu: nedostatek pravomoci (absolutní, relativní), podstatné formální vady, porušení SES (SES včetně protokolů, akty o přístupu nových členů, obecné zásady právní formulované judikaturou ESD, rozsudky ESD o neplatnosti aktu), zneužití pravomoci