Právo Evropské unie – 1. díl pro studenty bakalářských programů „právní specializace“ PrF MU JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. krepelka@law.muni.cz Předmět • Právo Evropské unie (Právo EU) pro obory bakalářského studijního programu „právní specializace“ Výuka: 6 x 90 minut: 17.9., 18.9. a 12.10. Příprava: skripta Základní učebnice: Křepelka F., Právo Evropské unie (multimediální učební text), MU --- včetně příkladů a otázek na CD Lepší učebnice: Týč V., Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 5. vydání, Linde. Zkouška: písemná, 40 minut, test + příklad Stát a právo (1) vnitrostátní právo ve světě existuje asi 200 států, tolik je tedy právních řádů Základní pramen: zákon Vymáhá státní moc (2) Mezinárodní právo Spravuje vztahy mezi státy Základní pramen: mezinárodní smlouva Vymáhají státy tlakem na jiné státy Co je vlastně Evropská unie? Jaké je její právo? Mezinárodní organizace a struktury Mezinárodní organizace a struktury: zřizují státy pro vzájemnou spolupráci. • Organizace spojených národů • Odborné organizace OSN • Řada dalších globálních či kontinentálních mezinárodních organizací. • Nás budou zajímat především mezinárodní organizace a struktury evropské Evropské mezinárodní organizace a struktury pro mír a obranu OBSE: 56 členských států, regionální organizace pro ochranu míru a bezpečnosti Všechny členské státy EU jsou členy OBSE, členství v OBSE se předpokládá --- NATO: 26 členských států, vojenský pakt zajišťující společnou obranu v případě napadení Většina členských států EU jsou členy NATO Rada Evropy 47 členských států, pro administrativní, kulturní, sociální spolupráci a pro ochranu základních práv. Při RE působí Evropský soud pro lidská práva prosazující (evropskou) Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Členství v RE je nepsaným předpokladem členství v EU. Na druhé straně je v RE řada dalších států. Mezi RE a EU(ES) je řada vazeb. Vývoj Evropské unie: jednotlivá Evropská společenství • Evropské společenství uhlí a oceli (1951-2001) • Evropské společenství pro atomovou energii (od roku 1957) • Evropské hospodářské společenství (též od roku 1957) • ESAE a E(H)S existují dodnes • Jsou to mezinárodní organizace s nadnárodními rysy Evropská unie Vytvořena jako doplňková struktura teprve v roce 1992. Nenahrazuje 2 (tenkrát 3) ES • pilíř: Evropská společenství • pilíř: společná zahraniční a bezpečnostní politika • pilíř: spolupráce justiční a vnitřní Evropská unie a Evropské společenství (a také ESAE) existují dodnes. EU zahrnuje ES. Teprve „Ústava“ předpokládala splynutí EU a ES do nové EU. Členská základna I. Zakládající členské státy ES: Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí (nikoli Benelux), Německo (západní – SRN) a Itálie Rozšíření 70. let: Velká Británie, Irsko, Dánsko Rozšíření 80. let: Řecko, krátce poté Španělsko a Portugalsko. Rozšíření (již EU+ES): Rakousko, Švédsko, Finsko Vyspělé západoevropské státy mimo: Švýcarsko, Norsko, Island, miniaturní státy Členská základna II. • Rozšíření v roce 2004: Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Kypr a Malta • Rozšíření v roce 2007: Rumunsko a Bulharsko • Nyní tedy mají EU a ES 27 členských států • Kandidáti: Chorvatsko, Makedonie, Turecko • Zájemci: řada dalších států jihovýchodní a východní Evropy Povaha Evropské unie a Evropského společenství • ES mají právní subjektivitu, naopak EU nemá právní subjektivitu. • Teprve „Ústava“ předpokládá splynutí do jedné EU • To ale není podstatné. • Evropská unie jako celek je podstatně dále než běžné mezinárodní organizace, naopak nedosahuje kvalit státu. Evropská unie a mezinárodní organizace • Více než běžné mezinárodní organizace a mezinárodní struktury vytvořené státy • Přímé uplatňování práva EU (zejména ES, tj. prvního pilíře EU) v právním prostředí členských států a jejich prostřednictvím • Autonomní legislativa • Rozhodování možné proti vůli menšiny členských států • Emancipované orgány: Komise, Soudní dvůr, Evropský parlament. Evropská unie a federace • Ve světě asi 20 federací (USA, Německo, Švýcarsko, Indie, Rusko, Malajsie, Nigérie, Brazílie, Kanada, Austrálie atd.). Mají dvojí státní moc a dvojí právo. • Co EU nemá: - kompetence k obraně, jednotná zahraniční politika, dominantní rozpočet, rozsáhlé sociální angažmá, jednotná měna. • Chybí státní moc. EU a ES jsou závislé na členských státech při prosazování svého práva. Prameny práva ES a EU • Vykazují rysy mezinárodního a vnitrostátního práva (smíšený ráz) • Rozlišování: primární (prvotní) právo a sekundární (druhotné, odvozené) právo • Primární právo: zřizovací smlouvy • Sekundární právo: nařízení, směrnice, rozhodnutí, akty 2. a 3. pilíře. • Vnější mezinárodní smlouvy EU, resp. ES Primární právo • Smlouva o založení Evropského společenství (též Římská smlouva, 1957) ve znění novel • Smlouva o Evropské unii (též Maastrichtská smlouva, 1992) ve znění novel • Novelizační smlouvy - Přístupové smlouvy Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004) měla nahradit SES a SEU, ztroskotala ale při ratifikacích. Nyní diskuse o tzv. reformní smlouvě. Vytváření primárního práva Jedná se o klasické mezinárodní smlouvy: - sjednávání zástupci států na mezivládní konferenci - ratifikace (potvrzování závaznosti podle ústavních pravidel, zpravidla souhlas parlamentů, občas referenda, potvrzení hlavou států). - Teprve po předpokládaných ratifikacích vstoupí v platnost (závaznost) Sekundární právo • Nařízení: uplatňují se přímo v právním prostředí členských států vedle, popř. s podporou vnitrostátního práva. • Směrnice: jejich standard mají členské státy povinnost přenést do vnitrostátního práva ve stanovené lhůtě (transpozice) a toto právo následně uplatňovat (implementace) • Rozhodnutí: závazné pro adresáty. • Akty 2. a 3. pilíře: jen vůči státům. Prosazování práva EU a ES • Přímý účinek: Soudní dvůr postuloval přímý účinek práva EHS v prostředí členských států • Přednost: v případě nesouladu vnitrostátního práva má přednost. Přednost je absolutní, též před ústavami členských států. • Přímý účinek a přednost mají přímo použitelná pravidla SES, dále nařízení a ve výjimečných případech směrnice. • Přímý účinek a přednost nemá právo EU 2. a 3. pilíře. Prosazování práva EU • Přímý výkon orgány EU je vzácný, EU nemá nástroje pro prosazení donucením (armádu, policii). • Předpokládá se přímé a přednostní uplatňování úřady a zejména soudy členských států. • Nástroje donucování: v krajním případě pokuta, ovšem nemožnost vojenského a policejního zásahu proti členskému státu Orgány ES a EU • Společné orgány pro 1.,2. a 3. pilíř • Orgány (též instituce) připomínají orgány jak běžných mezinárodních organizací, tak orgány států. • Hlavní orgány (instituce): Evropský parlament, Rada, Evropská rada Komise, Soudní dvůr, Účetní dvůr, zvláštní struktura-subjekt Evropská centrální banka Evropský parlament • Přímo volen občany EU ve členských státech naráz jednou za pět let, poslední volby 2004 • 785 poslanců, národní delegace početné podle lidnatosti. • Evropský parlament spolurozhoduje o podstatné části legislativy (nařízení, směrnice, rozhodnutí) nebo je přinejmenším konzultován. • Rozhoduje o Komisi. Rada • Sestává se ze zástupců vlád členských států na ministerské úrovni (tj. virilní členství) • COREPER: výbor stálých zástupců na diplomatické úrovni. • Předsednictví: střídají se státy po pololetích • Rozhodování: jednomyslně, nebo kvalifikovanou většinou na základě váženého hlasování • Je stále přednějším legislativním orgánem, rozhoduje o legislativě více než Evropský parlament. Evropská rada • Nezaměňovat s Radou Evropy! • Sestává se ze šéfů vlád členských států EU • Schází se zpravidla dvakrát ročně „summit“ ve státě, který předsedá Radě • Rozhoduje o nejdůležitějších politických otázkách EU Komise • Předseda + členové • Klíč: z každého členského státu jeden Ustavení: Rada určí předsedu, nominace členů státy, vyslovení důvěry Evropským parlamentem Funkční období svázané s Evropským parlamentem Komise = „polovláda“ EU (resorty, omezená exekutiva, iniciativa, kontrola členských států) Generální ředitelství jsou jednotlivé resorty Soudní dvůr a další justice EU • Nejvyšší soud EU • 27 soudců • Nalézá a prosazuje právo EU v jednotlivých typech řízení: řízení o předběžné otázce, řízení o porušení smlouvy, řízení o neplatnosti a nečinnosti • Individuální agendu převzal Soud prvního stupně a nyní začínají pracovat též speciální soudy. Výkon práva EU členskými státy • Drtivou většinu výkonu práva EU zabezpečují členské státy, podstatná část je zprostředkovaná jejich právem. • Takto právo EU uplatňují zákonodárné sbory, úřady a zejména soudy. • Komise toliko sleduje prosazování práva EU členskými státy a v případě zjištění jedná, vyšetřuje, žaluje a žádá pokuty. Legislativní procedury • Komise: navrhuje legislativu • Evropský parlament a Rada: různou měrou rozhodují • Spolurozhodování: Evropský parlament může vetovat návrh • Slabší postavení Evropského parlamentu či vyloučení ve prospěch Rady v řadě legislativních procedur Justiční procedury • Řízení o předběžné otázce: na dotaz soudu členského státu uplatňujícího právo EU Soudní dvůr toto právo vykládá. • Řízení o porušení smlouvy: Komise vyšetřuje a následně žaluje členský stát za nedodržování práva EU • Řízení o neplatnosti a nečinnosti před Soudním dvorem či Soudem prvního stupně: správní a ústavní soudnictví. Význam judikatury • Judikatura Soudního dvora má velkou autoritu, mnohými je přijímána jako precedent. Aktivismus Soudního dvora výrazně dotvořil právo EU, resp. ES. • Judikatura se běžně studuje při studiu práva EU. Prameny práva • Úřední věstník EU: tištěná sbírka, vychází každý pracovní den ve všech jazykových mutacích, části L (legislativa) a C (sdělení) • Databáze EUR-Lex: obsahuje veškeré právo EU včetně judikatury, poskytuje konsolidovaná znění • Sbírka rozhodnutí SD Mnohojazyčnost EU • Nyní 23 autentických jazyků smluv a úředních jazyků EU • Překladatelská služba představuje podstatnou část pracovníků všech orgánů EU • Hlavní evropské jazyky se spontánně používají jako pracovní jazyky: E, F, D • Zachycení práva mnoha jazyky je problematické: překladové chyby a nemožnost překladu. Smysl ES a EU • Především hospodářská integrace členských států: jednotný trh založený na základních svobodách (osoby, zboží, služby, kapitál, platby), doprovodné politiky (zemědělská, regionální, ochrany životního prostředí, průmyslová, jednotná měna, ochrana soutěže) • Všeobecná hospodářská integrace si žádá ovšem rovněž určité angažmá též v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany životního prostředí, bezpečnosti a veřejného pořádku. Meze ES a EU • Angažmá ES a EU mimo hospodářství je politicky problematické. • EU nemůže být státem. Nemá proto společenské předpoklady. • Chybí jeden evropský politický národ. Důvod: mnohojazyčnost, resp. absence obecného komunikačního jazyka. Proto mnohé výše zmiňované zvláštnosti a „uvíznutí“ mezi běžnými mezinárodními organizacemi a federacemi. Právo Evropské unie – 2. díl pro studenty bakalářských programů „právní specializace“ PrF MU JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. krepelka@law.muni.cz Jednotný vnitřní trh ES/EU Stupně hospodářské integrace států: (1) zóna volného obchodu (2) celní unie (3) společný trh (4) jednotný vnitřní trh (5) hospodářská a měnová unie (6) hypoteticky: sociální unie ES / EU dosáhly 4. stupně, ve vztahu k většině členských států 5. stupně Základy jednotného vnitřního trhu • Základní svobody (čtyři, pět, šest…) - volný oběh zboží - volný pohyb osob (jednotlivci a právnické osoby) - volné poskytování služeb - volné investice kapitálu - volná úhrada plateb Doprovodné politiky: zemědělská, soutěžní, regionální (kohezní), jednotná měna apod. Volný oběh zboží Vytváří tato opatření: (1) zákaz cel a dávek s obdobným účinkem (2) zákaz daňové diskriminace (3) zákaz kvót a administrativních omezení (tzv. opatření s rovnocenným účinkem) s výjimkou ochrany důležitých obecných zájmů (4) harmonizace technických a hygienických norem (5) Odstranění celních kontrol na společných hranicích (6) Harmonizace nepřímých daní (7) Jednotná vnější obchodní politika Ad. 1 – zákaz cel a dávek s obdobným účinkem • Smlouva ES zcela zakazuje cla a jakékoli daně, poplatky a odvody zatěžující dovoz či vývoz zboží mezi členskými státy. • Zákaz je absolutní, nejsou přípustné žádné výjimky. Ad 2 – zákaz daňové diskriminace • Uplatňované vnitrostátní daně nesmějí skrytě diskriminovat zboží dovážené z jiného členského státu anebo preferovat zboží domácí. • Příklad: zaměnitelné odlišné druhy zboží s odlišnou daňovou sazbou. Ad. 3 - zákaz kvót a administrativních omezení • Zakazují se kvóty (množstevní omezení) dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy. • Zakazují se rovněž tzv. opatření s rovnocenným účinkem. Těmi se rozumí jakákoli administrativní opatření, která ztěžují nebo znemožňují dovoz či vývoz. • Na druhé straně se připouštějí výjimky: ochrana života a zdraví lidí, zvířat a rostlin, veřejný pořádek, národní bezpečnost, kulturní bohatství anebo práva duševního vlastnictví. Ad 4 – harmonizace norem • Za účelem omezení využívání výjimky kvůli ochraně života a zdraví lidí, zvířat a rostlin se harmonizovaly a unifikovaly standardy výroby většiny zboží. • Nástrojem jsou zpravidla směrnice, standardy tedy stanoví vnitrostátní právo členských států. • Standardy jsou jak materiální, tak procedurální (kontroly, certifikáty) Ad 5 – odstranění celních kontrol na společných hranicích • Na společných hranicích se v roce 1992 (pro Česko okamžikem vstupu) ukončily celní kontroly mezistátně obchodovaného zboží. • Vnitrostátní zbožové daně se vybírají na základě spolupráce finančních orgánů členských států a pravidelných hlášení dovozu a vývozu. Ad 6 – harmonizace nepřímých daní • Právo ES (série směrnic) předepisuje členským státům uplatňování daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. • DPH: unifikace konstrukce, stanovení příslušnosti pro výběr, harmonizace sazeb (minimální základní sazba, vymezený okruh zboží, které lze zdaňovat nižší sazbou). • Spotřební daně: předepsána konstrukce a minimální sazby na alkoholické nápoje, tabákové výrobky a především uhlovodíková paliva a maziva. Ad 7 – jednotná vnější obchodní politika • Evropská unie má jednotnou celní a další obchodní politiku • Existují jednotná pravidla vyměřování a výběru cel • Existuje jednotný celní sazebník. • Obchod se členskými státy WTO (124 dalších států) je předmětem závazků ohledně výši cel a dalších opatření • Výběr cel zabezpečují členské státy, výnos směřuje ES Realita obchodu zbožím • Uvnitř EU / ES je velká většina zbožových trhů integrována celoevropsky. • Spotřebitelé se těší široké nabídce. Výrobci získávají širší možnosti odbytu, jsou ale vystaveni tvrdší konkurenci. • Trhy nevznikají jenom u zboží s nepřiměřenými dopravními náklady, zboží, které se kazí a zboží vázané na jazyk či kulturu. Volný pohyb osob • Je hospodářskou svobodou, zároveň má ale společenský a politický rozměr. • Občanství EU – občanem EU je občan členského státu. Státy si svým státoobčanským právem stanovují samy, kdo je jejich občanem, pravidla nejsou úplně totožná. Vývoj volného pohybu osob • Krátkodobá migrace všeobecně uvolněna. Víza odstraněna již dříve. • Právu na dlouhodobý pobyt a usazení se těší: • Od roku 1957 občané členských států za účelem zaměstnání a podnikání v hostitelském členském státě + doprovázející rodinní příslušníci • Od 90. let důchodci, studenti a osoby s vlastními zdroji. Donedávna prodlužování dlouhodobého pobytu, nyní po 5 letech právo na trvalý pobyt. Omezení pohybu • Omezení vstupu kvůli ochraně zdraví se už neuplatňují, nemají smysl. • Omezení vstupu a pobytu kvůli veřejnému pořádku se smějí uplatňovat jenom v přiměřené době jako sankce za závažný trestný čin, kdy je nebezpečí recidivy. • Uplatňování omezení vstupu a pobytu je obtížné po skončení pasových kontrol na většině společných hranic (tzv. Schengen) Přístup k zaměstnání a podnikání • Zásada zrovnoprávnění občanů jiných členských států na trhu práce a podnikání - stejné pracovní právo (přístup k zaměstnání, mzda, pracovní doba atd.) - stejné správní právo hospodářské (licence, kontroly) - stejné daně, odvody a poplatky Výjimka: zaměstnání a podnikání představující výkon veřejné moci mohou státy vyhradit svým vlastním občanům. Uznávání kvalifikace • Organizace a financování školství zůstává obecně v kompetenci členských států. • Mezi školskými soustavami zůstávají nemalé rozdíly. • Vytvoření mechanismu pro uznávání univerzitních kvalifikací. • Harmonizace nároků na některé diplomy: zdravotnictví, stavebnictví, právo • Vytvoření mechanismu pro uznávání výučních listů apod.: nutnost uznávání praxe • Unifikace kvalifikací v dopravě. Nároky na jazykové znalosti • Právo nebo zaměstnavatel mohou požadovat odpovídající znalost místního jazyka od přistěhovalce za prací nebo podnikání. Jakékoli usnadňování v podobě tolerance neznalosti by bylo absurdní. Sociální zabezpečení přistěhovalce za prací či podnikáním a jeho rodiny • Zařazení do soustavy sociálního zabezpečení hostitelského státu • Právo na stejnou zdravotní péči • Právo na průběžné sociální dávky • Právo na vzdělání za stejných podmínek • Právo na podporu v nezaměstnanosti, ovšem s nebezpečím neprodloužení pobytu, s výjimkou těch, co získali trvalý pobyt. Následné sociální zabezpečení • Migranti postupně pracují a platí daně a odvody ve více členských států. • Nutnost propojení důchodového zabezpečení (starobní, invalidní i pozůstalostní) • Sčítání rozhodných dob, nejsou-li nabyty v příslušném státě • Poskytování dílčích důchodových dávek ze strany více členských států. Postavení občanů nečlenských států • Sbližuje se vízové právo členských států. • Členské státy si určují svoji přistěhovaleckou politiku samy. Ovlivňují ji v řadě případů zvláštní vztahy s nečlenskými státy • Postupné vytváření migračních práv pro dlouhodobě usazené obyvatele – ne-občany členských států v rámci EU. Realita migrace za prací a podnikáním • Odklad migrace pracovníků z nových členských států kvůli neochotě okamžitě uvolnit. • Nevelká migrace za prací a podnikáním. Důvody: mnohojazyčnost, poměrně nevelké rozdíly v možných příjmech, kulturní a klimatické rozdíly, náklady na cestování, sociální zabezpečení. Právnické osoby • Svoboda usazování obchodních společností a družstev za účelem podnikání v jiném členském státě • Oprávněny osoby vytvořené podle práva členského státu se sídlem v něm. • Harmonizace korporačního práva členských států • Evropské právní formy. • Zásada zrovnoprávnění pobočky • Právo nediskriminačně vytvořit dceřinou společnost. Realita korporativního podnikání • Podnikání ve více členských státech je běžné. • Běžné vytváření evropských koncernů a holdingů v jednotlivých členských státech, pobočky se vytvářejí méně. • Složitá problematika zdaňování koncernových příjmů. Volné investice kapitálu • Svoboda zavedená jak mezi členskými státy, tak navenek. • Kdokoli může investovat, investici držet a využívat a investici stáhnout. • Nesmí být diskriminován a transfery ztěžovány • Formy investice: půjčka, úvěr, vklad, účast na podnikání, cenné papíry, vlastní majetek – nemovitosti-starožitnosti apod., zařízení pro vlastní osobní podnikání atp. Volné poskytování služeb I. • Služby představují podstatnou část moderního hospodářství. • Jejich mezinárodní obchod je však za mezinárodním obchodem zboží • Služby: jakékoli hospodářské plnění, které není dodáním zboží. • Způsoby překračování hranic: souvislost s pohybem osob: pasivní, aktivní, distanční. Volné poskytování služeb II. • Svoboda služeb zavedená v ES (skoro) od počátku. • Zákaz diskriminace zahraničního poskytovatele či příjemce, stejně jako služby jako takové • Stanovení kompetence pro výběr DPH a harmonizace sazeb. • Potlačování překážek judikaturou Soudního dvora • Snaha odstranit překážky obchodu službami mezi členskými státy všeobecnou směrnicí. Volná úhrada plateb • Všeobecná svoboda úhrad v rámci ES • Je nezbytností pro využívání všech dosud uvedených svobod: úhrad plateb za zboží, za služby překračující hranice, převod výdělku do domovské země a převod výnosu kapitálu. • Státy smějí a musejí kontrolovat kvůli zabránění praní špinavých peněz a daňovým únikům. Ochrana spotřebitele • Právo EU stanoví prostřednictvím směrnic řadu standardů ochrany spotřebitele zboží a služeb, zvláště pak těch, které se prodávají rizikovými formami. • Chráněny jsou jejich hospodářské zájmy. Regulace podnikání • Právo EU stanoví prostřednictvím směrnic standardy pro podnikání v řadě odvětví. Přehled: doprava, peněžnictví (bankovnictví, pojišťovnictví, investiční fondy), telekomunikace, výroba jednotlivých druhů zboží, televizní vysílání atd.