FISKÁLNÍ POLITIKA I. Základy ekonomie II 3. přednáška Eva Tomášková eva.tomaskova@law.muni.cz Fiskální politika Fiskální politika je záměrná činnost vlády využívající státního rozpočtu k regulaci peněžních vztahů mezi státem a ostatními ekonomickými subjekty s cílem stabilizovat makroekonomický vývoj. Typy fiskální politiky: n Expanzivní: n růst výdajů st. rozpočtu (přímé) n snížení daní (nepřímé) n kombinace obou předchozích způsobů n Restriktivní n snížení výdajů st. rozpočtu (přímé) n zvýšení příjmů st. rozpočtu (nepřímé) n kombinace obou předchozích způsobů Teoretické přístupy k fiskální politice n Fyziokraté - stát nemá zasahovat do hospodářství n Merkantilisté - potřeba aktivních státních zásahů n Klasická politická ekonomie - prosazovala škodlivost státních zásahů n Neoklasický proud - na veřejný sektor jsou aplikovány principy efektivní alokace zdrojů n Teorie ekonomie blahobytu - stát má zajišťovat rovné podmínky pro všechny jednotlivce n Keynes - teorie cyklicky vyrovnaného státního rozpočtu n Monetaristé - deficit státního rozpočtu vede k vysoké inflaci Fiskální opatření n Automatické stabilizátory (Vestavěné stabilizátory) n působí automaticky, dlouhodobě a proticyklicky, např. progresivní důchodové zdanění n nemají žádné nulové vnitřní zpoždění n Diskrétní opatření (Záměrná opatření) n opatření vlády, která mají jednorázový charakter, např. změny v daňových sazbách, zavedení nových daní n mají časová zpoždění Fiskální politika n teoretická východiska: keynesiánské finance n zaměření: mikroeko. stabilita a stimulace n kompetentní subjekty: vláda n vztah k rozpočtu: vyrovnanost není prioritou n vztah k veřejným výdajům: pouze G n vztah k veřejným příjmům: tzv. čisté daně (TA-Tr) G- vládní výdaje na nákup statků a služeb Tr - transfery Rozpočtová politika n teoretická východiska: klasické finance n zaměření: realizace alokačních a redistribučních záměrů n kompetentní subjekty: ministerstvo financí n vztah k rozpočtu: vyrovnanost je prioritou n vztah k veřejným výdajům: jako suma G+Tr n vztah k veřejným příjmům: daně (TA) G- vládní výdaje na nákup statků a služeb Tr - transfery Rozpočtová soustava n Tři pojetí: n Soustava orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování, použití a kontrolu hospodaření veřejných peněžních fondů. n Struktura peněžních fondů a vztahů mezi těmito peněžními fondy. n Označuje soubor institucí a orgánů, peněžních fondů, jejich vzájemných vztahů a pravidel fungování. Veřejný rozpočet Každý veřejný rozpočet je: n upraven předpisem, n samostatně sestavován a schvalován, n má vlastní, zákonem stanovenou, příjmovou základnu, která mu zajišťuje částečnou nezávislost. Vývoj veřejných výdajů (v % HDP) 1870 – 1994 Faktory růstu veřejných výdajů n Demografické faktory n Válečné události n Inflace, vyšší nákladovost služeb n Technologické změny n Politické a sociální vlivy n Demonstrační efekt Struktura ČR podle věkových skupin a pohlaví v roce 1930 Struktura ČR podle věkových skupin a pohlaví v roce 1990 Struktura ČR podle věkových skupin a pohlaví v roce 2030 Struktura veřejných rozpočtů n Soustava veřejných rozpočtů n nadnárodní rozpočet n ústřední rozpočet n rozpočty jednotlivých celků územní samosprávy n rozpočty neziskových organizací působících ve veřejném sektoru n Mimorozpočtové fondy (státní fondy a tzv. mimorozpočtové parafiskální fondy) Význam a podstata státního rozpočtu n nejvýznamnější veřejný rozpočet n soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy (prochází jím 80 % příjmů soustavy veřejných rozpočtů) n nejdůležitější finanční nástroj užívaný ústřední vládou v hospodaření státu k financování státních netržních činností n nejvýznamnější nástroj stabilizační politiky n prostřednictvím st. rozpočtu se nenávratným způsobem přerozděluje významná část HDP Úloha SR v hospodářské politice n alokační n poskytování veřejných statků a služeb n distribuční n rozdělování důchodů a bohatství ve společnosti n stabilizační n úkolem vlády je používat nástroje fiskální politiky k udržení vysoké úrovně a plynulého chodu ekonomické aktivity Státní rozpočet je: n Centralizovaný peněžní fond n je nejdůležitějším fondem v rozpočtové soustavě n Nejdůležitější bilance státu n příjmy a výdaje st. rozpočtu závazně člení rozpočtová skladba – třídění dle kapitol, druhové, funkční (členění nenávratných výdajů) n vzhledem k objemu st. rozpočtu je významná výše jeho deficitu a výše tzv. skrytého dluhu Státní rozpočet je: n Finanční plán n nabývá podoby rozpočtového zákona n za plnění odpovídá ministerstvo financí n vláda je většinou zmocněna provádět v případě potřeby dílčí úpravy rozpočtu n po skončení období se sestavuje závěrečná bilance skutečného plnění st. rozpočtu – tzv. státní závěrečný účet n Tok běžných příjmů – kolísá n Tok běžných výdajů – pravidelný n Významný nástroj rozpočtové politiky n záměrně jsou využívány daňové příjmy a některé výdaje a rozpočtové saldo k ovlivňování agregátní poptávky a hospodářskému růstu, k ovlivňování zaměstnanosti n všechny příjmy a výdaje se realizují zpravidla na jednom běžném účtu v zúčtovacím centru, jedná se o clearingový účet tzv. Státní pokladny – v ČR nazývaný souhrnný účet Sestavování SR n sestavení návrhu n projednání a schválení n plnění n případné schvalování úprav během rozpočtového období n kontrola plnění Výdaje SR n na vládní nákupy – zajištění veř. statků státem – tzv. alokační výdaje n na financování běžných a kapitálových potřeb neziskových organizací, které stát zřídil pro zabezpečení veřejných statků n na peněžní transfery pro obyvatelstvo n formou dotací na výrobu některých výrobků pro domácnosti n formou dotací ekologických n redistribuční výdaje Trendy ve výdajích SR ČR n Tok výdajů st. rozpočtu je během roku poměrně rovnoměrný, avšak v závěru roku objem výdajů vzrůstá. n Rozhodující objem výdajů SR ČR představují běžné výdaje (1993 – 2000 cca 88 %, v poslední době tvoří cca 98 %). n Celkové výdaje st. rozpočtu vzrostly za poslední roky o více jak 20 %, neinvestiční transfery obyvatelstvu vzrostly o téměř 30 %, příjmy st. rozpočtu vzrostly pouze o cca 15 %. n V zemích, kde jsou součástí st. rozpočtu i výdaje na sociální zabezpečení, rostou výdaje na starobní důchody. n Od roku 1995 stoupá podíl mandatorních výdajů (skupina peněžní transfery obyvatelstvu) a ostatních obligatorních výdajů – tzv. quasi mandatorní výdaje (výdaje na obranu, příspěvky do rozpočtů mezinárodních organizací, jichž je ČR členem). n Quasi mandatorní výdaje vzrostly v období 1995 – 2004 téměř dvakrát. Důvodem tohoto vzrůstu je růst mezd pracovníků rozpočtové a příspěvkové sféry. Příjmy SR n Daňové n pojistné na sociální zabezpečení (pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění) n příspěvek na státní politiku zaměstnanosti n pojistné na veřejné zdravotní pojištění n cla n místní poplatky (tyto jsou zařazeny do rozpočtů nižších územně správních celků) n Nedaňové n příjmy ve formě uživatel. poplatků n z pronájmu státního majetku Daňové příjmy Daňové příjmy mají charakter daní, tzn.: n povinná n nenávratná n neekvivalentní n pravidelně se opakující n zákonem stanovená platba do veřejného rozpočtu Distribuční spravedlnost n Spravedlnost se v daňové teorii: n schopnost platit daň – každý subjekt by měl přispívat k financování veřejných statků podle své platební schopnosti n užitek ze zdanění – jednotlivec má platit takovou daň, která je rovna užitku ze zdanění v podobě různých veřejných statků, které pro něj stát zabezpečuje n princip vertikální spravedlnosti n poplatník s větší schopností platit daň, tzn. bohatý subjekt, by měl platit větší daň než poplatník s nižší schopností platit daň n princip horizontální spravedlnosti n poplatníci se stejnou schopností platit daň platí stejně velikou daň, a to bez ohledu na pohlaví, rasu, věk apod. Trendy v příjmech SR ČR n běžné příjmy (daně cca 58 %) + příspěvky na soc. zabezpečení se podílejí (38 %) – tj. cca 95% na celkových příjmech n tempo růstu daň. příjmů ve státním rozpočtu se snižuje (nejdynamičtější daň je daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti) n kapitálové příjmy jsou velmi malé Bilance příjmů a výdajů SR (rok 2006) Bilance příjmů a výdajů SR (rok 2007) Děkuji za Vaši pozornost. J