13. přednáška 2007/08



                                         Osnova přednášky:



   1.    Vůdcovství – tradiční a moderní (niterné povahy)

   

   Ad 1/ Vůdcovství – tradiční a moderní (niterné povahy)

   „Vůdcovství“ (angl. leadership), stejně jako jeho nositel „vůdce“ (angl. leader), nejsou pojmy
   doposud jednoznačně definované, a tudíž ani jednotně vnímané. Vůdcovství bylo a je doposud
   tradičně spojováno zejména s vojenstvím a politikou. Toto pojetí vůdcovství však nevyhovuje
   požadavkům kladeným na systémy managementu ve znalostní společnosti. Jinými slovy vyjádřeno:
   tradiční vůdcovství je nutno transformovat do podoby moderního vůdcovství! Základní odlišnosti
   obou podob vůdcovství jsou uvedeny v tabulce (viz příloha č. 1 k 13. přednášce)!

   

   Za klíčové požadavky kladené na moderní vůdcovství lze považovat níže uvedené:

   ·        Respektování přírodních zákonů a potažmo mentálních principů (přírodní zákony jsou
   zákony vyšších systémů;. Moderní vůdcovství musí být s nimi v souladu a proto důsledně ctí
   mentální principy ve vlastním zájmu);

   ·        Znalost principů strategického myšlení (Moderní vůdcovství má strategický charakter
   (vize, strategické cíle, strategie). Moderní vůdcovství se pojí s osvojením principů
   strategického myšlení);

   ·        Znalost využití globálních vývojových tendencí v konkrétním prostředí (Moderní
   vůdcovství musí sledovat vývoj ve světě, monitorovat podstatné vývojové tendence a umět jejich
   vliv promítnout při formování perspektivní budoucnosti);

   ·        Podpora trvale udržitelného rozvoje (Jediná perspektivní koncepce budoucnosti lidské
   civilizace je koncepce trvale udržitelného rozvoje, která vychází z toho, že ekonomický
   rozvoj, sociální oblast a životní prostředí nelze vnímat odděleně – Moderní vůdcovství musí
   zabezpečit, aby budoucnost byla formována rovnovážně, tj. přispívala k ekonomickému a
   sociálnímu rozvoji, aniž by ohrožovala kvalitu života budoucích generací.

   ·        Způsobilost využívat zdravý rozum (Moderní vůdcovství musí přednostně využívat
   nejnovější vědecké poznatky, neobejde se však ani bez využívání zdravého rozumu, jenž se opírá
   o dosud opomíjenou intuici);

   ·        Znalost efektivní motivace (Důležitým faktorem nastartování „cesty“ k perspektivní
   budoucnosti je energetizace potenciálu člověka (lidí) pro sledování záměru formovat
   perspektivní budoucnost – Moderní vůdcovství musí předně vycházet z identifikace existujícího
   lidského potenciálu a stavu (individuální – skupinové – organizační) kultury a potažmo
   aplikovat efektivní způsoby motivace (sebemotivace, motivace druhých lidí) s cílem „nenásilně“
   přesvědčit tvůrce (vykonavatele) o účelnosti, někdy i nezbytnosti, záměr perspektivní
   budoucnosti začít naplňovat);

   ·        Niterný základ (Moderní vůdcovství musí vycházet z vnitřního přesvědčení o
   příležitosti vlastní budoucnost (jednotlivce, zájmové skupiny, OJ) vytvářet. Moderní
   vůdcovství musí mít proto niterný základ).

   

   Charakteristické rysy moderního vůdce

   ·        Vyšší způsobilost osobního managementu;

   ·        Schopnost ovládat své ego;

   ·        Schopnost vážit si a ocenit jinakost (lidí, názorů);

   ·        Způsobilost stanovovat vize, strategické cíle a strategie;

   ·        Způsobilost energetizace sebe i druhých;

   ·        Způsobilost efektivní motivace a komunikace.

   

   Předpoklady žádoucí transformace vůdcovství

   Výchozím předpokladem je šíření vědomí nezbytné posloupnosti pilířů systému managementu při
   jeho utváření. Žádoucí transformace vůdcovství se nenastartuje, pokud se předně nezvýší úroveň
   osobního managementu a potažmo, pokud nebude zajištěna a zároveň požadována dlouhodobější
   praxe výkonu v rámci (individuálního – skupinového – organizačního) managementu.

   Dalším důležitým předpokladem je uvědomění si, na čem jsou obě pojetí (tradiční, moderní)
   vůdcovství založena:

   ·        Tradiční vůdcovství staví na moci, známosti, charismatu, intelektu, loajalitě. Pro
   pocity v něm není místo. To samozřejmě vedlo a vede ke konkurenčnímu boji na „život a na
   smrt“, k politikaření a k většímu stresu těch, kdo jsou tzv. „úspěšní“.

   ·        Moderní vůdcovství je efektivnější, protože je komplexní. Je totiž založeno na
   kombinaci „hlavy a srdce“. Opírá se o rovnováhu uplatnění moci a soucitného porozumění,
   důsledné odpovědnosti a sociální ohleduplnosti, angažovanosti pro úspěch a promíjení
   neúspěchů.

   Neopomenutelným předpokladem je rovněž „renesance“ významu hodnotové orientace v „životě“
   jedince i společenství. Jak jinak se totiž orientovat v rostoucích tlacích globalizujícího se
   světa, než pomocí ujasněných životních hodnot? Každý člověk, natož vůdce, potřebuje mít
   „něco“, co ho vede, co mu v obtížných situacích dodává moudrost, naději a odvahu. Toto „něco“
   obsahuje také osobní paradigma opřené o vyznávané hodnoty. Tradiční vůdcovství vyznává
   hodnoty, které jsou v rozporu s přírodními zákony a potažmo s mentálními principy, naopak
   hodnotová orientace moderního vůdcovství vychází z působnosti přírodních zákonů a ctí mentální
   principy.

   

   Efektivní metodický postup k tomu, jak se stát niterným vůdcem sestává podle P. U. Bendera z
   následujících kroků:

   

   1. Poznej sám sebe –  urči své hodnoty, motivy a osobnostní typ.

   2. Formuluj vizi a buď zaujatý – dívej se do budoucnosti, najdi, co máš rád a měj rád, co
   děláš.

   3. Riskuj – buď neustále odvážný.

   4. Komunikuj – přenášej svou vizi na ostatní efektivně a s důvěrou.

   5. Kontroluj pokrok a výsledky – zjišťuj, kde jsi a stále usiluj o to,  dostat se tam, kam se
   dostat chceš.

   

   

   

   Zpracoval  19.12.2007 prof. Vágner