Postup při zjišťování právního režimu soukromoprávní otázky s mezinárodním prvkem :
Jedná se o sérii "kroků", které byste měli projít, abyste ve výsledku mohli vyřešit danou otázku. Všechny tyto kroky, krom prvního, již byly odpřednášeny a měli byste být schopni je podrobněji z teoretického pohledu rozebrat.
Budeme postupovat bod po bodu, dostaneme se až ke čtvrtému, resp. pátému z nich, poslední bude náplní příštího semináře (2).
ad Kvalifikace
Jedná se o proces, kdy zjištujeme znaky jakého právního institutu naplňuje posuzovaný skutkový stav. Zjednodušeně řešeno - zjišťujeme CO před námi leží. Zda se např. jedná o smlouvu a zda je to smlouva kupní nebo smlouva o dílo nebo nějaký jiný právní institut.
Kvalifikaci proto musí logicky předcházet interpretace právního předpisu, neboli proces zjišťování jaké znaky má mít skutkový stav, aby jej bylo možné považovat za určitý konkrétní právní institut. Jestliže provedeme interpretaci právní normy, zjistíme znaky např. kupní smlouvy (povinnost prodávajícího dodat zboží a převést vlastnické práv, povinnost kupujícího převzít zboží a zaplatit kupní cenu). Poté může nastoupit kvalifikace, kdy zkoukáme, zda znaky, které jsme interpretovali z právní normy, posuzovaný skutkový stav opravdu vykazuje.
U otázek s mezinárodním prvkem je již samotná kvalifikace provázena určitými problémy - viz kvalifikační problém. (blíže viz učebnice)
Existuje několik metod kvalifikace, nejznámější a nejčastěji používanou je kvalifikace lex fori. V tomto případě soud provádí kvalifikaci podle svého práva - tj. český soud kvalifikuje skutkový stav podle českého práva. Výraznou výhodou pro soudce je skutečnost, že v tomto okamžiku ještě nepracuje s cizím právem, ale s právem vlastním, které zná. To je samozřejmě pouze praktický pohled. Teoretické hledisko vychází z myšlenky, že zákonodárce vytvořil kolizní normy proto, aby byly používány a formuloval je tak, aby zasáhly pokud možno všechny představitelné situace. Proto v rozsahu kolizních norem použil určité pojmy - ty odpovídají hmotněprávním institutům daného právního řádu. Proto je nasnadě řešení, že i kvalifikace bude probíhat podle daného právního řádu.
Může samozřejmě docházet k problémům typu neexistence daného právního institutu (jak jsme kvalifikovali skutkový stav podle lex fori) v cizím právním řádu a dalším - zde již odkazuji na učebnici.
Další známé a použitelné kvalifikace :
ad Hledání přímé normy
Poté, co provedeme kvalifikaci, je možné již přikročit ke zjišťování právního režimu dané otázky. Vzhledem k tomu, že existují dvě metody řešení soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, kdy jedna je speciální (přímá metoda) vůči druhé (kolizní metoda), je nejprve nutné zjistit, zda daná otázka není upravena přímo, tj. prostřednictvím přímých norem.
Z praktického hlediska má pro vás tento krok význam zejména u smlouvy kupní a mezinárodních smluv o přepravě. Sice existují ještě přímé úpravy některých dalších závazkových vztahů (mez. finanční leasing, mez. faktoring), ale ty již nejsou zdaleka tak významné vzhledem k nízkému počtu smluvních států.
Samotná existence přímé úpravy v mezinárodní úmluvě (např. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, 160/1991 Sb.) ještě neznamená, že tato úprava bude automaticky použita. Je nutné prozkoumat aplikační předpoklady této přímé úpravy. Teprve pokud jsou tyto předpoklady naplněny, je možné přímou úpravu použít (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží se nepoužije na nepodnikatelské kupní smlouvy - to z názvu nezjistíte a musíte prozkoumat úvodní ustanovení této mezinárodní úmluvy)
ad Podřazení pod kolizní normu
Kvalifikovaný skutkový stav se snažíme (za předpokladu, že jsme nenalezli přímou úpravu, nebo tato není aplikovatelná) podřadit pod rozsah kolizní normy. Je nutné mít na zřetel, že soudce, posuzuje-li vztah s mezinárodním prvkem, musí použít kolizní normu pro zjištění právního režimu. Použití kolizních norem nemusí být stranami navrženo.
Soud používá ve většině případů kolizní normy své - tj. fóra. Z tohoto pravidla samozřejmě existují určité výjimky, jako je např. využití zpětného odkazu nebo nesamostatné navázání předběžných otázek. Nepřímou aplikací cizích kolizních norem je uznání cizího soudního rozhodnutí.
Zpětný odkaz je situace, kdy česká kolizní norma odkazuje na cizí právní řád jako celek (včetně jeho kolizních norem) a cizí kolizní norma odkazuje zpět na právo české. Přijmout zpětný odkaz je možné za splnění předpokladů v § 35 ZMPS, tj. za situace, kdy je to rozumné a spravedlivé z kolizního hlediska. Zpětný odkaz se proto připouští u rodinných, dědických, osobních otázek. Nepřipouští se u závazkových vztahů.
Příčinou vzniku zpětného odkazu může být jednak :
Př.: Zemře Francouz a zanechá po sobě nemovitost na území ČR. K rozhodování dědických otázek týkajících se této nemovitosti jsou pravomocné české soudy. Dědický statut podle § 17 ZMPS je jednotný, tj. právní poměry dědické u věcí movitých i nemovitých se posuzují podle lex patrie zůstavitele v době smrti (v našem případě tedy podle francouzského práva). Francouzská kolizní norma upravující dědické poměry ovšem obsahuje tzv. štěpený dědický statut, kdy dědické poměry u věcí movitých se řídí lex patrie zůstavitele, uvšem dědické poměry u věcí nemovitých se řídí jejich lex rei sitae (v našem případě tedy českým právem) = stejné rozsahy (právní poměry dědické u nemovitostí) a různá navázání (lex patrie vs. lex rei sitace). Vzniká proto otázka, zda český soud má či nemá přijmout tento zpětný odkaz. Jak je uvedeno výše, v dědických otázkách se zpětný odkaz připouští (je rozumné a spravedlivé, aby český soud rozhodoval o české nemovitosti podle českého práva - nemovitosti se považují za silně spjaté s právem místa, kde se nacházejí).