Náplň druhého semináře představuje problematika praktik a zvyklostí a především regulace uzavírání smlouvy v režimu Vídeňské úmluvy.

Na seminář byste si měli připravit odpovědi na tyto otázky:

1) Co jsou to praktiky stran? Jaký je jejich vztah ke smlouvě a k Vídeňské úmluvě?
2) Co jsou to zvyklosti? Jak člení zvyklosti Vídeňská úmluva?
3) Jak se Vídeňská úmluva vypořádává s otázkou formy kupní smlouvy?
4) Jak je ve Vídeňské úmluvě upraven kontraktační proces?

 

 

Praktiky stran

• individuální normy chování stran
• mají původ ve vzájemném souladném chování stran
• vznikly v delším časovém období
• u stejného typu vztahů

Praktiky stran mají před ustanovením VÚ přednost, mají přednost i před zvyklostí podle článku 9/2 VÚ. Problematičtější je vztah praktik ke smlouvě samotné a k dodhodnutým zvyklostem.

Dohodnuté zvyklosti

• vůle stran být vázán určitou zvyklostí
• včlenění - výslovné, konkludentní

Normativní zvyklosti

• známost  - subjektivní (strany)
• známost - objektivní (v mezinárodním obchodě, v příslušném odvětví)
• dodržování zvyklosti 

Normativní zvyklosti mají přednost před ustanoveními Vídeňské úmluvy.

Forma smlouvy

Vídeňská úmluva zakotvuje v článku 11 zásadu bezformálnosti. Smlouva nemusí tedy být uzavřena písemně ani písemně potvrzována.

!!!! k článku 11 byla smluvním státům dána možnost učinit výhradu (článek 96 + článek 12)

Stát učinil tuto výhradu a jedna ze stran smlouvy má místo podnikání v tomto státě => nepoužije se článek 11, článek 29, ustanovení části II o formě tam upravených projevů vůle

!!!! automaticky to ale neznamená, že smlouva musí mít písemnou formu =>

podle kolizních norem fora je nutné určit právo rozhodné pro formu kupní smlouvy

článek 29

Vznik (uzavírání) smlouvy v režimu VÚ

část II (možnost výhrady podle článku 92)

tradiční koncepce - vzájemně korespondující projevy vůle stran = nabídka, akceptace

podrobně viz prezentace k tomuto semináři

Standardizované způsoby uzavírání smluv

především

• obchodní podmínky
• formulářové smlouvy

včlenění obchodních podmínek do smlouvy -> tzv. včleňovací doložka, známost jejich obsahu

Problematika bitvy forem

• strany se při uzavírání smlouvy shodnou na podstatných (minimálních) náležitostech smlouvy
• obš strany použijí své obchodní podmínky
• ustanovení obchodních podmínek se liší

dvě řešení bitvy forem

1. tzv. last shot doctrine
2. tzv. knock-out rule

 

Příklady na problematické otázky dnešního semináře najdete v prezentaci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Řešení příkladů z prezentace

1) příklad na bitvu forem - společnost Alex v společnost Seneko

• smlouva vznikla - obsah smlouvy je v souladu s obchodními podmínkami společnosti Seneko (tzv. last shot doctrine) -> odpověď společnosti Seneko byla protinávrhem, který společnost Alex akceptovala převzetím zboží
• smlouva vznikla - obsah smlouvy tvoří její individualizovaná část (strany se tady výslovně shodly) a ta ustanovení z obou obchodních podmínek, která se neliší (tzv. knock-out rule)

2) příklad na bitvu forem - Teak v Interiéry

• podle pravidla last shot - u RS v Lisabonu -> odpověď společnosti Teak byla protinávrhem, kterou interiéry akceptovaly zaplacením kupní ceny
• podle pravidla knock-out - nejspíše u obecného soudu - z obchodních podmínek by byla vyloučena rozhodčí doložka

3) ABC v Murphy

• řešení podle článku 29/2, věta druhá - prodávající se nemůže dovolávat doložky o písemné změně smlouvy, protože svým chováním tuto možnost ztratil

4) Nizozemí v ČR

• spor by se řešil u RS při HK a AK v Praze, rozhodné právo by byl české - obchodní podmínky se nestaly součástí smlouvy
• druhá situace -> otázka platnosti/neplatnosti ustanovení smlouvy - článek 4 VÚ - vyloučená otázka => kolizní normy fora - rozhodné právo

5) poslední příklad

• mezi stranami vznikla praxe
• obsahem praktiky - celý soubor obchodních podmínek, ne pouze reklamační režim