Strana A – český prodávající – a strana B – argentinský kupující – uzavřeli smlouvu o dodávce strojů. Zboží bylo dodáno ze skladu prodávajícího v ČR (podmínka EXW) a určeno pro závod kupujícího v Peru. Vzhledem k charakteru strojů byla zvolena námořní a říční přeprava, o čemž byl prodávající řádně a včas informován. Při přejímce v závodě prodávajícího byly stroje v pořádku. Po vybalení v místě určení byly některé části strojů zničeny v důsledku toho, že obal nebyl vhodně zvolen a do strojů zateklo. Kupující, který měl do 30 dnů po dodávce zaplatit 50% kupní ceny, její zaplacení odmítl. Prodávající s argumentací, že došlo k přechodu nebezpečí dáním zboží k dispozici v jeho skladu a že k náhodnému poškození zboží došlo po tomto momentu, žádal zaplacení plné kupní ceny.

Vada obalu je kladena na roveň vadě zboží - viz čl. 35/1 a 35/2 písm. d). Prodávající byl povinen zabalit zboží tak, aby přečkalo cestu - věděl, že bude přepravováno po moři, proto měl řádně zabalit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, dodal zboží s vadami, za které odpovídá - viz čl. 66 (k poškození došlo jednáním prodávajícího).

Odmítnutí zaplacení 50% - dá se uplatňovat sleva z kupní ceny, ovšem ta musí (čl. 50) odpovídat poškození zboží.

Př. 2 :

Strana A se sídlem v Mnichově je společnost, která se zabývá distribucí drobné elektrotechniky a elektroniky různých výrobců v západní Evropě. Jako dodavatel uzavřela se stranou B se sídlem v Helsinkách smlouvu o opakovaných dodávkách elektronických přístrojů, které společnost B hodlala dále distribuovat na území Finska, Norska a Švédska; smlouva rovněž stanovila podmínky další distribuce (podmínky záruky, zajištění servisu aj.). Zboží bylo vyráběno společností O se sídlem v Dublinu, jejímž distributorem je rovněž A. Odběr zboží uskutečňovala strana B za podmínky EXW Incoterms v Dublinu. Převzetí zboží na základě mandátní smlouvy s B prováděla skotská zasilatelská společnost McBurn, Ltd., která zajišťovala také přepravu zboží do Skandinávie. Zboží bylo podle smlouvy mezi A a B odebíráno ve tříměsíčních pravidelných intervalech a bylo placeno vždy předem, kupující se prokazoval ve skladu potvrzením o zaplacení.

Závazkový vztah mezi společností A a B bez větších zádrhelů fungoval cca tři roky. Nicméně u jedné z dodávek došlo během přepravy k poškození zboží. Své nároky sice uplatnila společnost B u přepravní společnosti, ta ale namítala, že k tomu došlo vlivem špatného zabalení a umístění v kontejneru, v němž byly krabice se zbožím umístěny, proto žádnou náhradu neposkytla.

První zádrhel - již v aplikačním testu. Jedná se o smíšenou smlouvu, kdy jen část transakce koupě - prodej se bude řídit VÚ, zbytek (zajištění servisu atd) se bude řídit podle národního práva určeného kolizními normami.

Špatné zabalení a umístění v kontejneru (berme to tak, že tuto informaci nezpochybňujeme) - stejná situace jako v předcházejícím případě - čl. 35 odst. 2 písm. d) a odpovědnost prodávajícího. Je jedno, že odběr se uskutečňoval v Dublinu. Smlouvu má strana A se stranou B, mezi nimi bude probíhat komunikace a vznášeny nároky.

Př. 3 :

Německá společnost (kupující) a česká společnost (prodávající) uzavřely distributorskou smlouvu. Ta předpokládala mj. své naplnění prostřednictvím jednotlivých smluv o dodávce zboží. Smlouva obsahovala následující ustanovení: „Kupující je povinen zboží převzít do deseti dnů poté, co mu bylo doručeno potvrzení objednávky. Převzetí zboží proběhne ve skladu prodávajícího. Nachystáním zboží k převzetí je splněna povinnost prodávajícího dodat zboží.“

Kupující zboží neobdržel, nicméně prodávající po něm žádá zaplacení kupní ceny.

Nebezpečí v souladu s čl. 69 přešlo v okamžiku nepřevzetí zboží, když bylo dáno k dispozici (kupující byl v prodlení se splněním své povinnosti převzít - důsledkem prodlení je přechod nebezpečí).

Proto kupující musí zboží zaplatit, i když jej nikdy nedostane.