Právo mezinárodního obchodu – 2. seminář Mgr. Klára Svobodová Interpretace VÚ n článek 7/1 – zásady interpretace n mezinárodní povaha n podpora jednotného použití n dobrá víra v mezinárodním obchodu Interpretace smlouvy n článek 8 n úmysl strany (byl druhé straně znám nebo jí nemohl být neznám) n význam, který by přikládala za týchž okolností rozumná osoba v tomtéž postavení n všechny rozhodné okolnosti případu (jednání o smlouvě, praxe stran, zvyklosti, následné chování stran) Zvyklosti a praktiky n článek 9 • praktiky stran • smluvní zvyklosti • normativní zvyklosti -> otázka platnosti – mimo dosah VÚ Praktiky stran n individuální normy chování n původ – chování stran n delší časové období n stejný typ vztahů Praktiky stran n vztah k VÚ – praktiky mají přednost n vztah ke smlouvě -> smlouva nemá ustanovení o způsobu změny svého obsahu => praktiky mají přednost -> smlouva umožňuje svoji změnu jen v písemné formě – články 8, 29/2 Smluvní zvyklosti n dohodnuté stranami n včlenění do smlouvy – výslovné, konkludentní n nemusí splňovat požadavky článku 9/2 Normativní zvyklosti n strany zvyklost znaly nebo znát měly n zvyklost je v mezinárodním obchodě v široké míře známá stranám smlouvy téhož druhu v příslušném obchodním odvětví n zvyklost je zpravidla dodržována Normativní zvyklosti n vztah k VÚ – zvyklosti mají přednost (presumovaná vůle stran) Forma smlouvy n článek 11 n zásada bezformálnosti n vyloučení vnitrostátních předpisů týkajících se formy n smlouva + veškeré úkony stran týkající se vytvoření, změny, zrušení smlouvy n 1. věta - pro kupní smlouvu v režimu VÚ se nevyžaduje písemná forma či písemné potvrzení ani žádné jiné formální náležitosti. n 2. věta - pravidlo stanovené v první větě platí i pro procesní účely, tj. kupní smlouvu lze prokazovat jakýmikoli prostředky (jak v soudním, tak rozhodčím řízení) - článek 11 tak převáží nad ustanoveními národních právních řádů, která se týkají dokazování smlouvy Forma smlouvy n výhrada k článku 11 • článek 96 • výhradu může učinit pouze stát, jehož právní řád vyžaduje pro kupní smlouvu písemnou formu nebo písemné potvrzení • výhrada se vztahuje na formu smlouvy samotné, její změnu či zrušení dohodou stran a jakýkoli jiný projev podle části II VÚ • stát může výhradu omezit jen na něco z předchozího bodu • výhrada se nevztahuje na jiné projevy (např. na prohlášení o odstoupení od smlouvy, oznámení vad, ale i na jednostranné prohlášení o ukončení smlouvy) Forma smlouvy n článek 12 • smluvní stát VÚ učinil výhradu • jedna ze stran smlouvy má místo podnikání v tomto státě automaticky neznamená, že smlouva musí mít písemnou formu => soud prostřednictvím svých kolizních norem určí právo rozhodné pro formu smlouvy – mohou nastat dvě situace : a) rozhodným právem je právo státu, který neučinil výhradu - článek 11, článek 29 a část II (viz výše) se použijí b) rozhodným právem je právo státu, který učinil výhradu použije se národní - právo tohoto státu, pokud jde o formu kupní smlouvy Forma smlouvy n článek 13 • zajistit široký výklad písemné formy v souladu s moderními způsoby komunikace • problém – co všechno zahrnout pod článek 13? • vztah k výhradě podle článku 96 - použije se článek 13 i tehdy, pokud právo státu, který učinil výhradu, obsahuje užší definici písemné formy? dva názory: a) ne - účelem výhrady je umožnit státům použít vlastní požadavky na formu - dálnopis a telegram lze použít jen tehdy, pokud ho připouští národní právo b) ano - požadavky národního práva na formu jsou vždycky splněny, pokud se použije telegram či dálnopis Článek 29 n odst. 1 – potvrzuje zásadu bezformálnosti n odst. 2 – situace, kdy smlouva obsahuje ustanovení, že může být měněna nebo ukončena jen písemně -> 1. věta – obecné pravidlo – takovou smlouvu lze měnit nebo ukončit jen písemně -> 2. věta - výjimka Vznik smlouvy n tradiční pojetí – vzájemně korespondující úkony stran (nabídka, akceptace) n výjimky n úprava vzniku smlouvy je neúplná Nabídka n články 14 – 17 n nutné náležitosti podle VÚ n určitost personální n určitost obsahová – označení zboží, stanovení množství n projev vůle navrhovatele být vázán v případě přijetí n kupní cena nebo ustanovení umožňující její určení -> problém vztahu k článku 55 VÚ Nabídka n článek 14 je dispozitivní => z předchozích jednání nebo z praktik můžou vyplynout další minimální náležitosti n nedostatečnost náležitostí => nejde o nabídku Nabídka n časové vymezení • nabídka působí od doby, kdy dojde osobě, které je určena (článek 15/1 + článek 24) • doba vázanosti nabídkou (článek 18/2) -> doba, kterou navrhovatel určil -> doba rozumná -> ústní nabídka musí být přijata ihned Nabídka n zrušení – článek 15/2 n odvolání – článek 16 • nepřípustnost odvolání -> z nabídky vyplývá její neodvolatelnost (lhůta pro přijetí, jiný způsob) -> osoba, která byla nabídka určena, mohla důvodně spoléhat na její neodvolatelnost § zánik – článek 17 Přijetí nabídky n projev vůle nebo ekvivalentní jednání či nečinnost n prohlášením – článek 18/1 n jiným jednáním naznačujícím souhlas – článek 18/1 + 18/3 n pozdní přijetí – článek 21 n modifikované přijetí – článek 19/2 Přijetí nabídky n zpětvzetí přijetí – článek 22 n účinnost přijetí – okamžikem dojití navrhovateli Uzavření smlouvy = v okamžiku, kdy se přijetí stalo účinným Standardizované způsoby uzavírání smluv n obchodní podmínky = předem zpracované, písemné, standardizované texty termínů, které lze použít pro neurčité množství podobných obchodních operací § formulářové smlouvy