Účel přednášky

- pochopit význam doručování v mezinárodním a komunitárním styku

Př. 1: Společnost Alfa z Francie zažalovala společnost Beta z ČR o 100.000 €. Po ročním soudním řízení vydal soud rozsudek pro zmeškání, v němž společnosti Alfa přisoudil žalovanou částku. Společnost Alfa podala návrh na prohlášení vykonatelnosti u příslušného soudu v ČR, kde společnost Beta vlastní nemovitosti. Během zkoumání podkladů však tento soud zjistil, že společnosti Beta nebyla žaloba doručena v souladu s předpisy o doručování. Návrh byl proto zamítnut. O několik měsíců později společnost Beta vyhlásila úpadek a společnost Alfa musela svou pohledávku odepsat.

Př. 2: Český podnikatel uzavře smlouvu se silnějším německým partnerem, přičemž akceptuje jeho smluvní podmínky, které jsou součástí smlouvy, a v nichž je prorogována (založena) pravomoc německého soudu k projednání a rozhodnutí sporu. Vznikne spor a německý podnikatel českého podnikatele žaluje před příslušným německým soudem. Český podnikatel mezitím změní sídlo, na jehož adresu je mu přesto doručena žaloba (fikce doručení). O podané žalobě se proto nikdy nedozví a k soudu se nedostaví. V Německu je následně odsouzen rozsudkem pro zmeškání, který je poté v ČR uznán a prohlášen za vykonatelný podle nařízení Brusel I. Exekuce na majetek podnikatele může začít, aniž by se řízení zúčastnil a využil možnosti uplatnit své právo na slyšení před soudem.    

 - základní orientace v předpisech, které obsahují úpravu doručování v mezinárodním a komunitárním styku - nařízení o doručování, nařízení Brusel I (čl. 34 odst. 2), nařízení o EET (čl. 13 a 14), nařízení o EPR (čl. 13 a 14) a nařízení o drobných pohledávkách (čl. 13).

- mezinárodní úmluvy a nařízení mají přednost před vnitrostátní úpravou, vztah nařízení k mezinárodním úmluvám je upraven v závěrečných ustanoveních nařízení

Př. Čl. 20 odst. 1 nařízení o doručování:

 1. Toto nařízení má přednost, pokud jde o věci, na které se vztahuje, před jinými ustanoveními dvoustranných nebo¨vícestranných dohod nebo ujednání, které byly členskými státy uzavřeny, zejména před článkem IV protokolu připojeného k Bruselské úmluvě z roku 1968 a před Haagskou úmluvou ze dne 15. listopadu 1965.

Čl. 21 nařízení o doručování:

Tímto nařízením není dotčeno uplatňování článku 23 Úmluvy o civilním řízení soudním ze dne 17. července 1905, článku 24 Úmluvy o civilním řízení soudním ze dne 1. března 1954 ani článku 13 Úmluvy o mezinárodním přístupu k soudům ze dne 25. října 1980 mezi členskými státy, které jsou stranami těchto úmluv.