Ochrana osobnosti I


Ústavní základ osobnostních práv tvoří Listina základních práv a svobod zejména čl. 6 (právo na
život) a 7 (ochrana soukromí, ochrana tělesné integrity) a konkrétně čl. 10.


Čl.10

 (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a
chráněno jeho jméno.

 (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

 (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným
zneužíváním údajů o své osobě.


Právní úprava ochrany osobnosti v občanském zákoníku je obsažena v §§ 11 a násl.


Jde o ochranu ryze osobnostních práv, nazývaných též všeobecnými osobnostními právy, a tato úprava
se týká pouze fyzických osob. Ochrana je poskytována fyzickým osobám bez ohledu na to, zda mají
způsobilost k právním úkonům.


Ochranu právnickým osobám poskytuje § 19b odst. 2 a 3 ObčZ a obchodní zákoník v §§ 8 a násl.
(ochrana firmy) a §§ 44 a násl. (ochrana proti nekalé soutěži).


                                  Rozsah ochrany osobnosti (§ 11)


1) Nepřímý předmět tzv. osobnostních práv je upraven v § 11 odst. 1:

Život a zdraví, občanská čest, lidská důstojnost, soukromí, jméno a projevy osobní povahy.


Jde o příkladmý (demonstrativní) výčet, takže nejsou vyloučeny z občanskoprávní ochrany ani další
statky spadající pod pojem osobnost fyzické osoby.


Výčet „aspektů lidské osobnosti“ je však taxativní v některých dalších ustanovení ObčZ (§ 12 odst.
2 a 3).


Nepřímé předměty osobnostních práv doplňují výčet nepřímých předmětů majetkových občanskoprávních
vztahů upravený v § 118 odst. 1 ObčZ.


2) Prostředky ochrany osobnostních práv


a) specifické prostředky (§ 13)

Ta osoba, jejíž osobností právo bylo neoprávněným zásahem porušeno nebo ohroženo (pozn. přestože to
z textu zákona výslovně [srov. rozdíl oproti § 40 AutZ, § 53 ObchZ] nevyplývá, i zde jde o tzv.
ohrožovací delikt), se může bez ohledu na zavinění původce zejména domáhat:


● zdržení se takových se zásahu a nepokračování v takovém jednání (negatorní žaloba),

● odstranění následků neoprávněného zásahu především obnovením původního stavu (restituční žaloba),

● poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (satisfakční žaloba) ve formě

- nemateriální (omluva)

- v odůvodněných případech materiální, poskytované v penězích (výši určí soud podle § 13 odst. 3).


K promlčení práva na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění viz Osobnostní práva II.


b) obecné - náhrada škody (§16, § 420), vydání bezdůvodného obohacení (§ 451)


Spočívá - li zásah v tvrzeních difamující povahy, je možné, aby se původce zásahu zprostil své
odpovědnosti tím, že prokáže, že jeho tvrzení jsou pravdivá (tzv. důkaz pravdy). V určitých
případech (týkajících se intimní sféry fyzické osoby) však i pravdivé tvrzení může zakládat
odpovědnost za zásah do osobnostních práv.


3) Aktivní legitimace k uplatnění ochrany osobnostních práv


a) subjekt dotčeného osobnostního práva à po jeho smrti přísluší toto právo uplatňovat,


b) manželu, partnerovi (nikoliv však druhům a družkám) a dětem a není-li jich,


c) rodičům (§ 15 - postmortální ochrana).


Toto právo uplatňují vyjmenované osoby nikoli jako dědicové, ale jako zvláštní právní nástupci
určení přímo zákonem. Znamená to, že i vyděděné dítě (§ 469a ObčZ) se může domáhat postmortální
ochrany.


Pokud však došlo k zásahu za života určité osoby, a tato osoba následně zamře, její smrtí
osobnostní práva a jim odpovídající nároky zanikají (jde totiž o práva osobní povahy). Stejně tak
zaniká odpovědností povinnost v případě, že zemře ten, kdo zásah do osobnostních práv vyvolal.