AKTUÁLNÍ OTÁZKY ČESKÉHO A SLOVENSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA EVROPSKÉ TRENDY © ZDEŇKA KRÁLÍČKOVÁ, 2008 REKODIFIKACE * Rozhodnutí ministra spravedlnosti č. 2623/00-L ze dne 29. 1. 2001 * Věcný záměr * Eliáš, K., Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001. * Eliáš, K., Zuklínová, M.: Návrh občanského zákoníku. Návrh pracovní komise. Praha: MS (bez vroč.). * Konsolidovaná verze dostupná na www.justice.cz * Rodinné právo – 2. část Občanského zákoníku komplexní pojetí: statusová práva, osobní a majetková práva v manželství a rodině, včetně manželského a partnerského majetkového práva a rodinného bydlení (+ ustanovení proti domácímu násilí), ADR NÁLEZ I. ÚS 987/07 Ø Právo na soudní a jinou právní ochranu Ø Ochrana rodičovství a rodiny l V řízení o určení otcovství podle § 54 odst. 1 a odst. 2 zákona o rodině je soud oprávněn uložit žalovanému muži, aby se v souladu s § 127 odst. 3 o. s. ř. dostavil ke znalci a strpěl odběr vzorků DNA, a to za účelem určení, popř. vyloučení otcovství tohoto muže. Není v rozporu s ústavním pořádkem, vynucuje-li soud splnění této povinnosti na žalovaném muži, který se odmítá vyšetření podrobit, za pomoci pořádkových pokut či předvedení. 19. V této souvislosti je nutno podotknout, že podle tradičního náhledu se v řízení o určení otcovství podle § 54 zákona o rodině nejprve prokazuje, zda žalovaný muž souložil s matkou dítěte v kritické době, ohledně kteréžto skutečnosti má nést důkazní břemeno strana žalující (to je ovšem pochybný závěr, neboť v řízeních ovládaných vyšetřovací zásadou se může uplatňovat pouze objektivní důkazní břemeno, tj. pravidla, jak má soud postupovat, nastal-li stav non-liquet, nikoliv však subjektivní důkazní břemeno, zatěžující účastníka nepříznivými následky v případě neprokázání skutečností, které prokázat měl). 20. Je zřejmé, že s vývojem moderní medicíny je celá koncepce § 54 odst. 1 a odst. 2 zákona o rodině již překonaná. Tzv. bází třetí domněnky je skutečnost, že muž souložil s matkou dítěte ….Tato konstrukce skutkové báze domněnky pochází z dob, kdy nebylo možno jednoznačně znalecky určit, zda žalovaný muž skutečně je otcem … Teprve nástup metod DNA diagnostiky v polovině osmdesátých let minulého století umožnil jednoznačné pozitivní určení otcovství žalovaného muže… Je-li na základě analýzy kyseliny deoxyribonukleové možno jednoznačně určit, zda žalovaný muž je otcem dítěte či nikoliv, není již ani nutno třetí domněnku otcovství vázat na skutečnost soulože, která o otcovství žalovaného muže vypovídá pouze nepřímo. V tomto směru tedy text § 54 odst. 2 zákona o rodině zaostává za vývojem moderní medicíny a neodpovídá současné společenské realitě. Do doby, než zákonodárce zareaguje na popsané změny, je nutno řešit nastalou situaci interpretací: Rovněž řízení o určení otcovství je ovládáno zásadou arbitrárního (nikoliv legálního) pořádku. Nelze proto považovat za jedině správný ten postup, že soud se bude napřed zabývat tím, zda došlo k souloži, a teprve v případě prokázání soulože nařídí znalecký posudek, aby zjistil, zda závažné okolnosti mužovo otcovství nevylučují. Není vadou řízení, pokud soud přímo přistoupí ke znaleckému dokazování metodami DNA diagnostiky: takový postup je v souladu nejen se zmíněnou zásadou arbitrárního pořádku, ale též se zásadou procesní ekonomie. Konečně je zjevné, že pokud ze znaleckého posudku vyplyne, že žalovaný muž je otcem dítěte, bude tím s praktickou jistotou prokázána i soulož tohoto muže s matkou dítěte v rozhodné době, tj. - dnes již překonaná - skutková báze třetí domněnky. DE LEGE FERENDA: OTCOVSTVÍ URČENÉ SOUDEM Ø ZA OTCE URČÍT SOUD TOHO, JEHOŽ OTCOVSTVÍ SE JEVÍ VELMI VYSOCE PRAVDĚPODOBNÝM (např. Německo) Ø ZA OTCE URČÍ SOUD TOHO, KDO JE GENETICKÝM RODIČEM DÍTĚTE (např. Schwenzer, I.: Model Family Code, Intersentia, 2006) Ø SOUKROMÉ v. VEŘEJNÉ PRÁVO Ø MÝTY v. REALITA VE VĚCI OSVOJENÍ, ANONYMITA? Ø KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA SOUKROMÝ A RODINNÝ ŽIVOT - KOLIZE NEBO HARMONIE? TŘI SUBJEKTY: RODIČE, DÍTĚ, OSVOJITELÉ l PRÁVO RODIČŮ „VZDÁT SE“ SVÉHO DÍTĚTE – PRÁVO NA SOUKROMÍ l PRÁVO DÍTĚTE ZNÁT SVŮJ PŮVOD, SVÉ RODIČE, PRÁVO NA JEJICH PÉČI – PRÁVO NA RODINNÝ ŽIVOT l PRÁVO OSVOJITELŮ NA „UTAJENÍ“ OSVOJENÍ - PRÁVO NA RODINNÝ ŽIVOT A OCHRANU SOUKROMÍ § 8 odst. 7 zákona o matrikách, jménu a příjmení Ø text do 30. 6. 2008 l „V případě osvojení mohou nahlédnout do zápisu pouze osvojitelé a po dosažení zletilosti i osvojenec.“ Ø text od 1. 7. 2008 l odst. 7 se označuje jako odst. 10 l slovo „zápis“ se nahrazuje slovy „sbírky listin nebo druhopisu matriční knihy vedené do 31. prosince 1958“ l „V případě osvojení mohou nahlédnout do sbírky listin nebo druhopisu matriční knihy vedené do 31. prosince 1958 pouze osvojitelé a po dosažení zletilosti i osvojenec.“ EXKURZ DO SLOVENSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA REKODIFIKACE LITERATURA Ø Králíčková, Z.: Sbližování a vzdalování slovenského a českého rodinného práva. Právník, 2/2005. Ø Králíčková, Z.: Nové slovenské rodinné právo. Bulletin advokacie, 7–8/2005. Ø Pavelková, B., Kubíčková, G., Čečotová, V.: Zákon o rodine. Komentár s judikatúrou. Bratislava, Heuréka, 2005. Ø Svoboda, J., Ficová, S.: Zákon o rodine. Komentár. Bratislava, Eurounion, 2005. Ø Cirák, J., Pavelková, B., Števček, M.: Rodinné právo. Bratislava: Heuréka, 2008. Ø Lazár, J. a kol.: Občianske pravo hmotne. Bratislava, Iura edit., 2006. Ø Lazár, J. (ed.): Návrh legislatívneho zámeru kodifkácie súkromného práva. Bratislava: MS, 2008. PRAMENY Ø HMOTNĚPRÁVNÍ l ÚSTAVA (z. č. 460/1992 Z. z.) – přednost mezinárodních úmluv l ZOR (z. č. 36/2005 Z. z.) l ZÁKON O NÁHRADNÍM VÝŽIVNÉM (z. č. 452/2004 Z. z.) l ZÁKON O SOC. PR. OCHRANĚ DĚTÍ A SOC. KURATELE (z. č. 305/2005 Z. z.) l OZ (z. č. 40/1964 Zb. ) l ZPMS (z. č. 97/1963 Zb.) l ZÁKON O MATRIKÁCH (z. č. 154/1994 Z. z.) l ZÁKON O JMÉNU A PŘÍJMENÍ (z. č. 300/1993 Z. z.) l ZÁKON O PĚSTOUNSKÉ PÉČI (z. č. 265/1998 Z. z.) – jen dávky Ø PROCESNĚPRÁVNÍ l OSŘ (z. č. 99/1963 Zb.) l ZPMS (z. č. 97/1963 Zb.) ZÁKLADNÍ INSTITUTY SLOVENSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA MANŽELSTVÍ l VZNIK (status: občanský, církevní x osvědčení, x vysvědčení) l PRÁVA A POVINNOSTI MANŽELŮ • OSOBNÍ • MAJETKOVÉ - BSM • BYDLENÍ – společný NÁJEM bytu manžely ustanovení proti domácímu násilí l ZÁNIK l ZRUŠENÍ – jen sporný rozvod, příčiny! netrestní ustanovení proti domácímu násilí (2002) hmotněprávní OZ: Ø psychické, fyzické násilí nebo jeho hrozba l omezení nebo vyloučení manžela z užívacího práva domu nebo bytu v BSM (§ 146/2) nebo společného nájmu bytu manžely (§ 705a) l nemožnost bytové náhrady po rozvodu (§ 712a/8) procesněprávní OSP: Ø předběžná opatření § 75a/1 a 76/1 l předání dítěte do péče jiného l zákaz dočasného vstupu do domu nebo bytu RODIČOVSTVÍ Ø VZNIK - status Ø MATEŘSTVÍ, porod, zákaz smluv, „hniezda záchrany“ Ø OTCOVSTVÍ l popírání: 3 leté lhůty rodičů l dítě má právo popírat otcovství, ale „přípustnost“ věci l eliminace státního zastupitelství/prokuratury Ø OSVOJENÍ – preadopční péče 9 měsíců - po 6 měsících „nezrušitelnost“ práva a povinnosti rodičů a dětí Ø PRÁVA A POVINNOSTI RODIČŮ l OSOBNÍ l MAJETKOVÁ – výživné • minimální výše • fond náhradního výživného Ø FAKTICKÁ ODLUKA (§ 36) A ROZVOD (§ 24) l jen INDIVIDUÁLNÍ PÉČE (starostlivost) l ZASTUPOVÁNÍ l SPRÁVA JMĚNÍ l VÝŽIVNÉ l STYK EVROPSKÉ TRENDY LITERATURA Ø Schwenzer, I.: Model Family Code. From a global perspective. Intersentia, 2006. Ø díla z pera K. Boele-Woelki Ø materiály CEFL - Commission on European Family Law (od 2001) – zejména PRINCIPY Ø Králíčková, Z.: Harmonizace a unifikace rodinného práva. Právo a rodina, 2/2003. Ø Králíčková, Z.: Evropský kontext vývoje českého rodinného práva po roce 2004. Sborník z konference. Brno: MU, 2006. JUDIKATURA Ø EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA Ø Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, zejm. čl. 8/1: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“ - PŘIROZENÉ, ROZUMNÉ A VYVÁŽENÉ USPOŘÁDÁNÍ POMĚRŮ - INDIVIDUALISTMUS X SOLIDARITA (ODPOVĚDNOST) VĚDA RODINNÉHO PRÁVA A KOMPARATISTIKA EVROPSKÉ TRENDY Ø nedělitelné a všeobecné hodnoty lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity, Ø úcta k rodinnému životu člověka, ať už se kdokoli rozhodne pro jakoukoli formu soužití, resp. pro tzv. single style, Ø autonomie vůle lidského jedince a její svobodné uplatňování všude tam, kde není důvod ji limitovat, ať už v podobě ius cogens nebo legálních institutů v případě statusových práv, a nebo jiných omezení z důvodu přirozeného prosazování zásady solidarity v manželství a rodině a pozvolného uplatňování zásady ochrany slabšího – tzv. potencionálně ekonomicky slabšího partnera, Ø solidarita v manželském/partnerském majetkovém právu, v právu manželského/partnerského a rodinného bydlení a jde-li o výživné mezi manžely/partnery a rozvedenými manžely/partnery, Ø rozlučitelnost jakékoli formy soužití dohodou jako komplexním a konečným řešením osobních i majetkových poměrů mezi partnery, kombinovaná s vhodně koncipovanou „tvrdostní“ klauzulí, ústup od rozvodu založeném na vině, Ø mateřství založené na jednotě biologického aspektu a faktu porodu (s výjimkami stanovenými pro reprodukční medicínu), prosté konfliktu zájmů (např. v případě utajených a anonymních porodů), Ø otcovství založené na jednotě biologického a sociálního aspektu prosté konfliktu zájmů (ESLP: Paulík x Kňákal) Ø rodičovská zodpovědnost založená na rovnosti matky a otce (joint custody), právu na soužití s dítětem, právu na styk s dítětem a právu na informace o dítěti, Ø jde-li o rozhodování, obvyklé bydliště dítěte (event. jiné skutečnosti) nahrazují státní občanství, příp. trvalý pobyt, Ø nejvyšší blaho dítěte, včetně jeho práva znát své rodiče a žít s nimi (joint custody) nebo s dalšími příbuznými ve společné domácnosti, právo na pravidelný styk s oběma rodiči, právo na zajištění náhradní rodinné péče státem – nicméně vždy jako subsidiární k péči zajišťované vlastní rodinou a pojímané jako služba dítěti, Ø participační práva dítěte, Ø majetkové zájmy dítěte, právo na stejnou životní úroveň jako rodiče, Ø efektivní civilněprávní ochrana před domácím násilím, Ø alternativní formy řešení manželskýcH a rodinných konfliktů, resp. sporů (ADS,mediace, collaborative law atd.).