TRESTNĚPRÁVNÍ zásady ukládání trestů DE LEGE FERENDA podle Osnovy trestního zákoníku 2008 Prof. JUDr. V. Kratochvíl zákaz retroaktivity TZk k tíži pachatele • § 3 Užití zákona účinného v době rozhodování • Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. • O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje. Shoda s dikcí § 16 odst. 2 a 3 TrZ je zřejmá. zásady zákonnosti, humánnosti a přiměřenosti trestů • § 37 Obecné ustanovení pro ukládání trestních sankcí • Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona.(nulla poena sine lege) • Pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. Shoda s dosavadními zásadami je zřejmá. • § 38 zásady přiměřenosti trestních sankcí podpůrnosti / subsidiarity trestní represe ochrany poškozených • Trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele; viz též § 39 a násl. • Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. (TPH = ultima ratio) • Při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Prohloubení stávajících a zavedení nových zásad. základní zásady výslovně neuvedené v TZk • z. účelnosti TZk a trestu (dnešní § 1 a 23 TrZ) DZ: „Upouští se od deklaratorního formulování účelu (poslání) trestního zákoníku (a tím i účelu trestu). Účel trestního zákoníku, jako základního kodexu trestního práva hmotného, vyplývá z konkrétních ustanovení trestního zákoníku a je jím nepochybně ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, zájmů společnosti a ústavního zřízení České republiky, a to prostředky trestního práva. Tento účel vyplývá z předmětu úpravy, aniž by jak účel trestního zákoníku tak i předmět úpravy bylo třeba konkrétně vyjadřovat v nějakém konkrétním ustanovení, jak nakonec není obvyklé ani v zahraničních trestních zákonících, ve kterých také nebývá účel zákona či předmět úpravy výslovně vyjádřen, a přesto jeho posuzování orgány činnými v trestním řízení nečiní potíží, neboť dostatečně jasně a přesvědčivě vyplývá z vlastního obsahu trestního zákoníku. „