3. seminář: Vídeňská úmluva – práva a povinnosti stran, reklamační proces
Otázky pro seminář:
1 Projděte si ustanovení upravující proces reklamace.
2 Vady jsou pro potřeby reklamace členěny do dvou skupin - jakých?
3 Jaký je rozdíl mezi vadou, na ní se vztahuje odpovědnost za vady, a vadou, na níž se vztahuje záruka?
Příklady, které je nutné, abyste si nastudovali a připravili jejich řešení podle VÚ:
Př. 1 :
Strana A se sídlem v Mnichově je společnost, která se zabývá distribucí drobné elektrotechniky a elektroniky různých výrobců v západní Evropě. Jako dodavatel uzavřela se stranou B se sídlem v Helsinkách smlouvu o opakovaných dodávkách elektronických přístrojů, které společnost B hodlala dále distribuovat na území Finska, Norska a Švédska; smlouva rovněž stanovila podmínky další distribuce (podmínky záruky, zajištění servisu aj.). Zboží bylo vyráběno společností O se sídlem v Dublinu, jejímž distributorem je rovněž A. Odběr zboží uskutečňovala strana B za podmínky EXW Incoterms v Dublinu. Převzetí zboží na základě mandátní smlouvy s B prováděla skotská zasilatelská společnost McBurn, Ltd., která zajišťovala také přepravu zboží do Skandinávie. Zboží bylo podle smlouvy mezi A a B odebíráno ve tříměsíčních pravidelných intervalech a bylo placeno vždy předem, kupující se prokazoval ve skladu potvrzením o zaplacení.
Závazkový vztah mezi společností A a B bez větších zádrhelů fungoval cca tři roky. Nicméně u jedné z dodávek došlo během přepravy k poškození zboží. Své nároky sice uplatnila společnost B u přepravní společnosti, ta ale namítala, že k tomu došlo vlivem špatného zabalení a umístění v kontejneru, v němž byly krabice se zbožím umístěny, proto žádnou náhradu neposkytla.
První zádrhel - již v aplikačním testu. Jedná se o smíšenou smlouvu, kdy jen část transakce koupě - prodej se bude řídit VÚ, zbytek (zajištění servisu atd) se bude řídit podle národního práva určeného kolizními normami.
Špatné zabalení a umístění v kontejneru (berme to tak, že tuto informaci nezpochybňujeme) - stejná situace jako v předcházejícím případě - čl. 35 odst. 2 písm. d) a odpovědnost prodávajícího. Je jedno, že odběr se uskutečňoval v Dublinu. Smlouvu má strana A se stranou B, mezi nimi bude probíhat komunikace a vznášeny nároky.
Př. 2 :
Německá společnost (kupující) a česká společnost (prodávající) uzavřely distributorskou smlouvu. Ta předpokládala mj. své naplnění prostřednictvím jednotlivých smluv o dodávce zboží. Smlouva obsahovala následující ustanovení:
„Kupující je povinen zboží převzít do deseti dnů poté, co mu bylo doručeno potvrzení objednávky. Převzetí zboží proběhne ve skladu prodávajícího. Nachystáním zboží k převzetí je splněna povinnost prodávajícího dodat zboží.“
Smlouva byla v průběhu dvou let pravidelně naplňována. Po dvou letech se objevily vážné potíže týkající se jejího naplňování ze strany prodávajícího (nedodával nové informace týkající se výrobků). Kupující na toto opakovaně upozorňoval. U 25. dodávky došlo k následující situaci:
► objednávka byla řádně doručena a včas kupujícímu potvrzena,
► zboží mělo být dle rozhodujícího data převzato 25. září; to se nestalo, protože kupující nezajistil přepravu zboží; 26. září sklad vyhořel.
Kupující zboží neobdržel, nicméně prodávající po něm žádá zaplacení kupní ceny.
Nebezpečí v souladu s čl. 69 přešlo v okamžiku nepřevzetí zboží, když bylo dáno k dispozici (kupující byl v prodlení se splněním své povinnosti převzít - důsledkem prodlení je přechod nebezpečí).
Proto kupující musí zboží zaplatit, i když jej nikdy nedostane.
Př. 3 :
Společnost Kronospan GmbH se sídlem v Kolíně nad Rýnem uzavřela s českou společností Dřevěná okna, k. s. se sídlem v Jindřichově Hradci smlouvu o obchodní spolupráci. V jejím rámci měly být dodávány české společnosti od různých filiálek prodávajícího v Evropě komponenty pro výrobu luxusních dřevěných oken a podlahových krytin. Dopravu měl zajišťovat prodávající vlastními prostředky.
Strany začaly smlouvu realizovat. Série prvních pěti dodávek se uskutečňovala ze sicilského závodu Kronospanu. V rámci této transakce se uskutečnily čtyři dílčí dodávky. Řidič vozu, který předával zboží zaměstnancům kupujícího, se pokaždé domáhal prohlídky zboží a vystavení protokolu. Kupující však zápis o prohlídce zasílal následně poštou a datum prohlídky bylo uvedeno vždy cca 4 až 6 pracovních dnů po převzetí zboží.
Řidič se mohl domáhat čeho chtěl - záleží na tom, co stanoví smlouva. Pokud kontrolu při předání nestanovila smlouva, má řidič smůlu. Kontrola provedená po 4/6 dnech a následné zaslání zápisu o prohlíce poštou splňuje s největší pravděpodobností podmínky čl. 38 a 39 VÚ, tj. jedná se o řádnou formu reklamace.
Pokud by smlouva stanovila postup kontroly s řidičem - nestalo se tak, 4x proběhla reklamace jinak, nebylo vůči tomu nic namítáno - došlo ke změně smlouvy v tomto smylu (čl. 9 odst. 1, případně i čl. 29 odst. 2).
Př. 4 :
Společnost Prospekt, spol. s.r.o. s místem a sídlem podnikání na území ČR, a společnost OPECO, a.s. se sídlem a místem podnikání na území SR, uzavřely smlouvu o dodávce 1000 kusů dveří neprosklených. Ve smlouvě bylo následující ustanovení:
Dodací podmínka: do 25.3.2005 – FIX - DDP INCOTERMS 2000 - sklad firmy OPECO, Hlavná 24, Bratislava. Zboží bude zabaleno tak, že v místě určení bude možná okamžitá distribuce ke konečnému zákazníkovi. Spolu se zbožím bude dodán návod na montáž ve slovenském jazyce.
Zboží bylo dodáno 10.4.2005. Ihned bylo distribuováno zákazníkům. Ti postupně začali poukazovat na vady, zejména na to, že některé dveře jsou neprosklené, jiné prosklené. Kupující se rozhodl cca měsíc poté pro reklamaci (mezitím byly velikonoční prázdniny). Prodávající odmítl reklamaci s tím, že se jedná se o vady zjevné a mělo být reklamováno hned po dodání.
Označení FIX u data dodání dělá ze smlouvy fixní smlouvy. Kupující tedy nemá zájem na pozdějším dodání zboží než v dohodnutém termínu. Nedodržení tohoto termínu podle většinových názorů způsobuje v režimu VÚ podstatné porušení smlouvy, které v souladu s čl. 49 dává kupujícímu možnost odstoupit od smlouvy (nikoliv automatický zánik smlouvy).
Zboží mělo být zabaleno pro další distribuci → počítá se s tím, že kontrola bude následně provedena až finálními zákazníky. Kupující reklamoval cca měsíc poté, kdy se o vadách dozvěděl → čl. 40 VÚ - prosklené vs. neprosklené dveře → zjevná vada, že prodávající musel vědět, respektive nemohl nevědět, že dodává vadné zboží. Nemůže se proto vůči kupujícímu dovolávat nedodržení lhůt ve čl. 38 a 39.
Existuje i judikát v tom smyslu, že kupující měl provést namátkovou kontrolu (alespoň u několika dveří) a měl proto zjistit, že zboží vykazuje vadu zjevnou. Vzhledem k tomu, že tak neučinil (namátkovou kontrolu), ztratil nároky z vad zboží pro nedodržení reklamačního procesu.
Př. 5 :
Prodávající (výrobce) dodal zboží 18.3. 2007. Kupující ihned zboží prodal svým odběratelům. V průběhu dubna dostal kupující od svých odběratelů několik reklamací ohledně nábytku, který byl součástí dodávky od výrobce. Ze stížností vyplývalo, že postele a komody jsou vyrobeny z dubového dřeva a ne z bukového, jak bylo dohodnuto. Na základě těchto reklamací kupující dne 15.4.2007 poslal výrobci toto oznámení: „Zboží (postele, komody), které jsme od vás obdrželi dne 18.3.2007, neodpovídá smlouvě.“ Kupující nezaplatil kupní cenu.
18.3. - 15.4. jako reklamační lhůta je sice dlouhá, ale je otázkou, zda není možné použít čl. 38 odst. 3. Zde bychom mohli využít stejnou argumentaci jako v předcházejícím případě, zde bych ještě výrazněji akcentoval výše uvedenou judikaturu o namátkové kontrole. Opět můžeme uvažovat o čl. 40.