TEORETICKY ČASOPIS PRO OTÁZKY STÁTU Ä PRÁVA "THE LAWYER" SCIENTIFIC REVIEW FOR PROBLEMS OF STATE AND LAW «LE JURISTE» REVUE SCIENTIFIQUE CONSACRÉE AUX PROBLĚMES DE LÉTAT ET DU DROIT „DER JURIST" ZEITSCHRIFT FÜR STAATSUND RECHTSWISSENSCHAFTEN »IOPHCT«. HAYHHO-TEOPETIPIECKHH aiypHAJi nocBamEHHMH BOnPOCAM rOCyflAPCTBA H IIP ABA CXXXIX Z7 OD Vedoucí redaktor: JUDr. Milan Kindl, CSc. Zástupce vedoucího redaktora: Prof- JUDr- Antonia Kanda, DrSc. Redakční rada: JUDr. Vladimír Baíaš, CSc. JUDr. Jan Bárta, CSc. JUDr. Josef Baxa Doc. JUDr. Josef Blahož, DrSc. JUDr. František Cvrček, CSc. JUDr. Karel Čermák Doc. JUDr. Karel Eliáš, Dr. Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc. Prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc. Doc. JUDr. Ignác A. Hrdina, O. Pracm. Prof. JUDr. Pavel Kalenský, DrSc. Doc. JUDr. Jiří Malenovský, CSc. JUDr. Otakar Motejl Doc. JUDr. Monika Pauknerová, CSc. JUDr. Josef Skáia, CSc. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, CSc. JUDr. Jaroslav Zachariáš, CSc. Výkonný redaktor: JUDr. PhDr. Zdeněk Masopust, DrSc. Tajemnice redakce: Nina Poctová OISn STATI Michal Tomášek: Národnostní bariéry volného pohybu pí v EU ........................ Ján Mazák: O ďalšom vývoji civilnej exekúcie v Slovenskej Věra Knoblochová: Alternativní způsoby řešení sporů: j soudního smíru a mediace .............. František Samalík: Svoboda a rovnost v soudobých ústavái DISKUSE Karel Bertelmann: „Světová relovuce"?......... INFORMACE Miroslav Potočný: Evropská bezpečnostní a obranná p (EBOP).......................f. RECENZE A ANOTACE Miroslav Potočný: Ignaz Seidl-Hohenve!deru, Mezinárodní při řejné, Codex Bohemia, 1999, 415 s............ Jiří Pipek: Jiří Jelínek, Zdeněk Sovák: Rozhodnutí v trestních'« Eurolex Bohemia, Praha 1999, 247 s........... Béla Riegrová: Karolina Adamová, Dějiny veřejného pn střední Evropě, Přehled vybraných otázek, vyd. C. H. Beci 155 s.......................... Karolina Adamová: A. Wrzyszcz, Gubernia Chelmska, Zarys jowy, Lublin 1997, 1999 s................ Z VĚDECKÉHO ŽIVOTA Karel Simka, Doris Antonyová: Seminář „Reforma volební tému - změna k lepšímu nebo k horšímu?"....... Ml AUTORJ: Doc. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc, Právnická fakulti a Ustav státu a práva AVČR, Praha Mgr. Doris Antonyová, LL. M-, Ústav státu a práva AVČR, Pr; Doc. JUDr. Karel Bertelmann, CSc, Praha JUDr. Včra Knoblochová, Ph. D., Praha JUDr. Ján Mazák, Právnická fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská r Doc. JUDr. Jiří Pipek, CSc.Ústav státu a práva AVČR, Praha Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc, Právnická fakulta UK, Pr JUDr. Běla Riegrová, UK, UJOP, Praha Prof. JUDr. František Šamalík, DrSc., Ústav státu a práva AV I JUDr. et Mgr. Karel Šimka, LL. M., Právnická fakulta ZČU, PÍ JUDr. PhDr. Michal Tomášek, CSc, Právnická fakulta UK, Prahi banka, a. s., Praha pra ROČNÍK CXXXIX A ČÍSLO 9 .TOMÁŠEK Will* CNOSTNÍ BARIÉRY VOLNÉHO POHYBU PRACOVNÍKŮ V EU ení třetí etapy hospodářské a měnové unie a zavedení společné měny jedenácti zemích EU počátkem roku 1999 zasáhlo do všech oblastí irského a společenského života EU, včetně naplňování čtyř základních totiž volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovníků. Volný tracovníku nabyl na intenzitě od zavedení jednotného vnitřního trhu m 1993, kdy bylo umožněno četným odvětvím umísťovat výrobní a ob-činnost do té části EU, která je pro ně nejvýhodnější. Na základě ? o Evropské unii bylo zavedeno občanství EU, což vytvořilo přízni-rlmínky pro hledání a získávání pracovních příležitostí ve státech EU. ií společné měny přispělo navíc k větší transparentnosti příjmů, a tedy dnějšímu porovnání životních a pracovních podmínek v jednotlivých nenové unie. 3MICKE PROSTREDÍ VOLNÉHO POHYBU PRACOVNÍKU ný vývoj by tedy měl působit ve směru rozšíření nabídky pracovních stí Í v těch oblastech, kde nabídka pracovních sil dosud převyšovala u, tam, kde kvalifikace místních pracovních sil dosud neodpovídala kům zaměstnavatelů nebo tam, kde cena pracovní síly dosud nespíňo-tnomická očekávání zaměstnanců. Ve vztahu k celkové hospodářské EU je volný pohyb pracovních sil chápán spise jako prostředek, kte-nohou jednotlivci rozšiřovat okruh pracovních příležitostí než jako smus korekce trhu pracovních sil. Obstojí sice argument, že pohyb ích sil ze zaostalejších do rozvinutějších částí EU je nežádoucí, neboť k zaostávání úrovně méně rozvinutých oblastí EU, nicméně mezire-pohyb pracovních sil bývá zhusta nejúčinnějším prostředkem snižo-;aměstnanosti v takových regionech. Konvergence a koordinace hos-ých politik mezi členskými státy EU předpokládá, že budou sledovány '■- hospodářskopolitické cíle. Jde předně o stabilizaci hospodářského 825 růstu a o takové jeho cílování, na němž jsou schopny se dohodnout vše ! účastnické členské státy.1) Po sjednocení měnové politiky je totiž možná J harmonizace konjunkturálního rozvoje za současného oslabování šoků z k. národních ekonomik. Na druhé straně musí ovšem účastnické i neúčast i státy měnové unie čelit vysoké nezaměstnanosti. Koordinace cílování hi k. dářského růstu je za takových podmínek myslitelná toliko za podmínky '.,.„ dinace národních politik zaměstnanosti členských států.2) Z toho lze dovodit čtyři hlavní ekonomické předpoklady volného pc' ■ pracovních sil: 1. Nerovnosti v hrubém domácím produktu na hlavu, které mohou teore i být i větší než padesátiprocentní.3) Tento faktor může být důležitým i. zatelem koheze, nicméně není sám o sobě postačující k posouzení ro;'<. konvergence v hospodářské a sociální oblasti. 2. Rozdíl mezi průměrnými mzdami a skutečnou hodnotou pracovní síly |,, lze poměřovat rozdíly, které ve výrobní sféře jednotlivých členských -i a regionů existují co do nákladů na mzdu pracovní síly a ostatních na i na pracovní sílu. 3. Přistup mladých lidí v různých částech EU ke vzdělání a k profesní jh pravě, jakož i různá úroveň tohoto vzdělání a profesní přípravy. 4. Sám pohyb pracovních sil mezi členskými státy, a to nejen jeho rozs 'li srovnání s celkovým počtem obyvatelstva každého členského státu hlavně vyčleňování věkových kategorií, pro něž je v jednotlivých člensl-státech pohyb pracovních sil nejtypičtější. V rámci jednoho měnového prostoru je konkurenceschopnost jednotil. . účastnických států rovněž výrazně ovlivňována systémy financování so- ■ i politiky, ať už je to systém jejího financování odvodem z mezd nebo da-i i V tomto ohledu považují někteří teoretici za značné riziko pro konvei i hospodářských politik členských zemí EU „sociální dumpíng".4)Na rozni. dřívější situace, kdy mohly národní státy ovlivňovat svoji hospodářskou p ' tiku proměnlivými devizovými kursy, což po zavedení společné měny již n<. možné, je za současné situace velmi dobře představitelné, aby členské *i." *) Podrobněji M. Tomášek: Právní nástupnictví měny euro, Praha, Linde 2000 nebo nástroje hospodářské konvergence mezi členskými státy Evropské unie, Právník č. 11 2) Tato zásada byla v politické úrovni zformulována Bílou knihou o hospodářském růs městnanosti a hlavních směrech a úkolech do 21. století z roku 1993 a v úrovni právní ř součástí novely Smlouvy o ES Amsterodamskou smlouvou z roku 1997, účinnou od 1. 1999. 3) Například mezi Lucemburkem, jehož HDP na hlavu představuje 130 % průměru EU a nejchudšími regiony Portugalska nebo Řecka, kde se HDP na hlavu pohybuje kolem í průměru EU. Jen pro srovnání: současný český HDP na hlavu představuje 65 % průměru 4) Například A. Heise, Europäische Sozialpolitik - eine Einschätzung aus gewerkschaftL Sicht, Bonn 1998. 826 alv svoji hospodářskou politiku pomocí různých sociálních systémů iSlního dumpingu. Sociální politika se tak může stát prostředkem státního cionismu Spße ne% prostředkem posilování produktivity práce a tím lodářského růstu. V tomto kontextu se často ozývají požadavky po větší mizaci institucí i postupů v oblasti sociální politiky napříč členskými ') V tomto případě je ovšem vhodnější spíše než volat po jednotném iu sociálního zabezpečení v EU ( což je politicky neproveditelné) uva-o harmonizaci příslušných institucí v jednotlivých státech. K tomuto cüi přispět i přijetí Paktu zaměstnanosti na zasedání Evropské rady v Kolíně ýnem v červnu 1999, jakož i jednání Evropské rady v Lisabonu v březnu CAZ DISKRIMINACE PODLE STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI ;cný zákaz diskriminace podle státní příslušnosti je dán v článku 12 vy o ES, kde se stanoví, že „v rámci předmětu úpravy této Smlouvy, iy tím byla dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána diskriminace )dů státní příslušnosti". Podle judikátu Evropského soudního dvora ve c lowan6) se zákaz jakékoliv diskriminace podle státní příslušnosti v sou-článkem 12 Smlouvy o ES vztahuje ratione personae na všechny osoby, ieré platí komunitami právo. Uvedený princip požaduje, aby tyto osoby laprosto stejné postavení jako příslušníci daného členského státu. Právo ,jné zacházení vyplývá přímo z komunitárního práva a nemůže být tedy ětem osvědčení vydávaného orgány členského státu, jak konstatoval ský soudní dvůr v jiném judikátu, a to ve věci Regina v. Pieck.7) ného hlediska se zákaz diskriminace podle státní příslušnosti podle . 12 Smlouvy o ES uplatňuje v rámci předmětu úpravy Smlouvy o ES, niž by byla dotčena její zvláštní ustanovení. To tedy konkrétně znamená, ento obecný princip aplikuje dle zásady in dubio pro eodem na ostatní vení Smlouvy o ES, včetně všech čtyř základních svobod.8) az diskriminace podle státní příslušnosti ve smyslu článku 12 Smlouvy ůsobí předně na eliminaci omezení volného pohybu pracovních sil, která pólu s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu k pilířům jednotného Schuster, R. Vaubel, Europäische Sozialpolitik, IN: R. Ohr. (Hrsg.), Europäische ....egration, Stuttgart, 1996. ) Tw ropský soudní dvůr v právní věci 186/87, Jan William Cowan v. Tresor public, SbSD 1989, >u. 195. ) Ľ\ropský soudní dvůr v právní věci 157/79, Regina v. Pieck, SbSD 1980, str. 2171. ) Podrobněji k pojetí této zásady srov. M. Tomášek v článku In dubio pro eodem - k přesahu volného pohybu kapitálu do ostatních svobod evropského práva, Právník č. 2/2000. 827 vnitřního trhu Evropské unie. Zakazovanými omezeními je přitom třeba ■, zumět omezení přímá čili administrativní ve smyslu právních úprav člensk států. 9)Primární právo ES i právo sekundární mohou ovšem veími obtí» ■' eliminovat omezení nepřímá, daná kupříkladu ekonomickými důvody, fw ně lze řadit malý ekonomický zájem vyspělejších členských států na masov přílivech pracovníků z jiných, méně vyspělých členských států nebo ste ekonomický zájem států s odlivem kvalifikovaných pracovních sil na jen. * udržení v rámci regionu. Volný pohyb pracovních sil má v rámci naznačené ekonomické situace / sadní právní výmezem, které je především dáno ustanoveními Smlouvy o ' s Podle článku 39, odst. 1 Smlouvy o ES10) znamená volný pohyb pracovn 1-odstranění jakékoliv diskriminace mezi pracovníky, založené na státní přísli,*, nosti. Zejména se pracovníkům přiznává právo na přístup k zamestnania pr,, na vstup, pobyt a setrvání na místě ( či. 39, odst. 3 Smlouvy o ES). Práčovi-kern se na tomto místě Smlouvy rozumí osoba vykonávající závislou činnost čili definičním znakem je výdělečná činnost z pracovního úvazku, a to i Část.;. ného,12) neboť pracovník na částečný úvazek požívá stejných práv jako pr.-covník na plný úvazek.13) Smlouva o ES stanoví, stejně jako v případě ostatních třech základní,.1 svobod jednotného vnitřního trhu, důvody, pro něž je možné volný poli * pracovníků omezit. Podle či. 39, odst. 3 Smlouvy o ES lze omezit volný poli n pracovníků z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochm zdraví. Omezení tohoto druhu jsou známa i u ostatních svobod jednolntl-u vnitřního trhu, a tak je podle zásady in dubio pro eodem volný pohyb prac ■. níků s ostatními základními svobodami provázán. Otázka provázanosti or1, zení volného pohybu pracovníků s ostatními svobodami se v prvním plnu, projeví na porovnání paralelních ustanovení primárního práva ES, totiž citovaných ustanovení či. 39 Smlouvy o ES o omezení volného pohybu r\-covníků s ustanoveními či. 58 Smlouvy o ES o omezeních volného poli;"-kapitálu či ustanovení či. 30 Smlouvy o ES o omezeních volného pohybu zbc ■ Rovnost občanů členských států EU při volném pohybu pracovních sil a .- ) Pojem „pracovník" nemůže být definován odkazem na právní předpisy členských států ne má komunitami význam. Jinak by totiž bylo dodržování komunitárních předpisů o voli pohybu pracovníků zcela zmařeno, neboť obsah těchto pojmů by mohl být bez koni orgánů EU jednostranně stanovován a měněn vnitrostátními předpisy členských st;,tů. J* rýkoliv členský stát by tak mohl libovolné omezovat volný pohyb pracovníků zbavmá určitých osob ochrany, již jim poskytuje Smlouva o ES. Tak argumentoval Evropsk\ sol dvůr v právních věcech 75/63 Unger, SbSD 1963, str. 379 a 50/81 D. M. Levin v. Sta.itsse -tatis van Justitie, SbSD 1982, str. 1035. 10) V číslování podle konsolidovaného textu Amsterodamské smlouvy. 11) Na podnikatele se vztahují ustanovení Článků 43 - 48 o ES o právu podnikání. 12) Evropslý soudní dvůr v právní věci 50/81 D. M. Levin v. Staatssecretaris van Justitie. Si"' 1982, str. 1035. 13) Evropský soudní dvůr v právní věci 139/85 Kempťv. Staatssecretaris van Justitie, SbSD ľ " str. 1731. 828 é jriožnosti ucházet se o zaměstnání v kterémkoliv členském státě EU ' ■ dv ia^o koneckonců žádná ze základních svobod jednotného vnitřního rií'. svobodou absolutní. Evropské právo zná tři hlavní okruhy takových i 'zení pro povolání vyžadující zvláštní kvalifikaci, i" )ii' !zení pro povolání podle předpisů o vyloučení cizinců, "■' i )iT.:zení pro povolání ve veřejné správě. K'1-eorie povolání vyžadujících zvláštní kvalifikaci je velmi těsně spjatá luih.ematikou vzájemného uznávání kvalifikace pracovníků mezi členskými ,|, (Renské státy tedy mohou stanovit jako podmínku výkonu zaměstnání "m i řch profesích jistá kritéria, například odborné či jazykové stáže, srovná- . . i n bo nostrifikační zkoušky apod. Vzájemné uznávání kvalifikací je mimo ■■ni p."staveno na vzájemné důvěře členských států. Parafrází známého roz- „ikAu Evropského soudního dvora ve věci Cassis de Dijon,14) kterým byla . In -la doktrína vzájemného «znávání15)a dle aplikační zásady in dubio pro .,,' ■■ lze říci, že členské státy si vzájemně důvěřují v tom smyslu, že každá híí1» která získala kvalifikaci na území jednoho členského státu bude přísluš- ii. | v Dlaní kvalifikovaně vykonávat na území jiného členského státu.16) Nic- ri.ii í důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu článku 39, odst. 3 sr I u '-y o ES hostitelský členský stát může požadovat doplňková kritéria h«i' ' důvodu ochrany veřejného zájmu17) nebo v zájmu ochrany zdraví.18) / i povolání podle předpisů o vyloučení cizinců lze prakticky považovat jen ■ •! ■ u sní sportovců ze státní sportovní reprezentace. Ovšem podle nálezu I * i ■■ -kého soudního dvora ve věci Waírave v. Koch19) je naproti tomu čin-n« p ofesionálních sportovců posuzována jako výkon práce. Na rozdíl od -' m * i sportovních reprezentací nemohou být proto profesionální sportovci i. i-1 -ch států diskriminováni pro státní příslušnost. >pskv soudní dvůr v právní věci 120/78 Rewe-Zentrale AG v. Bundesmonopolverwaltung íranntwein, SbSD 1979, str. 649. trína podle níž jakýkoliv výrobek vyrobený a obchodovaný v souladu s právem v jednom ikém státě, musí být v zásadě připuštěn na trh v jiném členském státě, se záhy rozšířila do nich základních svobod, takže se vztahuje třeba i na služby nebo na kvalifikaci pracov- 'arnelutti, Le premier systéme general de reconnaissance des diplômes d'enseignement rieur in: Revue franchise des Affaires sociales, no. 3, juiliet-septembre 1988: La libre lation des médecins la CEE: le cas de la France. itnění kritéria veřejného zájmu se například ve Francii může vztahovat na advokáty, ií komisaře, daňové a účetní poradce, právní poradce, notáře, soudní úředníky, soudní inavatele, ale i na zeměměřiČe nebo odborníky v oblasti patentů a vynálezů. itnění kritéria ochrany zdraví se například ve Francii může vztahovat na odborné ošet- tele, ortofonní specialisty, maséry, optiky, ergoterapeuty, instruktory pro osoby nevi- s a neslyšící a na některé zvláštní kategorie specializovaných instruktorů. ipský soudní dvůr v právní věci 36/74, B. M. O. Waírave a E. J. N. Koch v. Association >n Cycíiste Internationale, SbSD 1974, str. 1405. III. VYNĚTÍ PRACOVNÍKŮ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ Ustanovení či. 39 Smlouvy o ES neplatí dle odstavce 4 tohoto člán-1 povolání ve veřejné správě. Za taková povolání je dle nálezu Evrop \ Ľ soudního dvora ve věci Komise v. Belgie20) třeba považovat zaměstnám .,■ s sebou přinášejí přímou nebo nepřímou účast na výkonu výsostných mi. něm a na plnění úkolů, směřujících k zastávám obecných zájmů státi \\ dikci tohoto judikátu se výklad pojmu „povolání ve veřejné správě" h, v jednotlivých členských státech lišit. Předně tu je otázka, do jaké míi, ■ notlivé členské státy připouštějí cizí státní příslušníky do vlastní státní* * .,, Připouštění cizinců do státní služby má v různých členských státech '.i/ historické kořeny, ovlivněné různými sociologickými a geografickými př m . Celkově lze v rámci členských států EU rozlišovat dvě skupiny členských m i,, a to členské státy s liberálním přístupem k zaměstnávání cizinců ve ^ ,■ , službě ( Dánsko, Finsko, Irsko, Nizozemsko,21) Švédsko, Velká Britáiik . a dále členské státy omezující přístup cizinců do státní služby ( Belgie, Fi ■ . . Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko). Také omezující p \^ r vypočtených členských států má své kořeny, neboť státní služba je tam p.. . mana téměř jako armáda, jejíž oddanost a dodržování služební disciplin- i-, zajišťovat právě zaměstnávání výlučně státních občanů té které země.2 ■ Omezování volného pohybu pracovníků z důvodu vyloučení pro pi i státní službě může být ovšem nebezpečné pro volný pohyb pracovmkť ..»■ sensu, totiž v tom smyslu, že členské státy mohou mít tendenci roz i ■■, ■ pojem „státní služba" i třeba do oblasti školství nebo zdravotnictví ne! ■ . -konce do veřejných podniků. K vymezení pojmu státní služba v tomto i i Ln: významně přispěl Evropský soudní dvůr rozsudkem v právní věci luurk-Blum24). Skutkové okolnosti tohoto právního případu spočívaly ve s1 u .. nosti, že paní Lawrie-Blumová, britská státní příslušnice, se provdala í ■» V mecka, kde složila příslušné zkoušky, čímž dosáhla způsobilosti vyučoví-i ■ :■ ličtinu a ruštinu. Nebyla však připuštěna k přípravné službě pro nedostať.-osobních předpokladů, ačkoliv učinila prohlášení, že souhlasí se zásadami o mokratického státního zřízení ve smyslu německé ústavy a je ochotna se s tím zřízením identifikovat a vystupovat v jeho prospěch. Podle německé prá\" úpravy mohl v přípravné službě působit pouze Němec, neboť se jednalo o so1"- ) Evropský soudní dvůr v právní věci 149/79, Commission Eropéenne/Europese Commis v. Belgique/Belgiě, SbSD 1980, str. 3881. ) V Nizozemsku se liberální přístup vůči zaměstnávání cizinců neuplatňuje na neivyšsích n tech státní služby, v armádě nebo v resortu spravedlnosti. ;) Právě Velká Británie je dobrým příkladem, jak tradice může ovlivnit přístup k zaměstnav. cizinců, neboť tam v nejlepších tradicích Commonwealthu mohli a dosud vlastně mohou mí ve státní službě zastávat i nebritští občané Commonwealthu. ') V Itálii musejí dokonce státní úředníci skládat přísahu věrnosti státu. l) Evropský soudní dvůr v právní \ěci 66/85 Deborah Lawrie-Blum v. Bundesland Badt Württemberg, SbSD 1986, str. 2121. 830 . . * správy. Na základě žaloby paní Lawrie-Blumové se německý soud Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou. Evropský soud dal za "alobkyni s odůvodněním, že pod pojmem „veřejná správa" ve smyslu í giánku 39, odstavce 2 Smlouvy o ES je třeba rozumět rozhodně ta cterá znamenají přímou nebo nepřímou účast na výkonu občanských -ní a ísou spojena s plněním takových úkolů, která jsou orientována na obecných zájmů státu nebo jiných veřejných úkolů, a tudíž předpoklá-něr zvláštní oddanosti dané osoby ke státu, stejně jako vzájemnost práv mostí, které zakládají tento občanský svazek. Tím Evropský soudní mezil pojem „veřejná správa" z hlediska jeho obsahu a zmařil rozšřřo-hoto pojmu na další a další kategorie a tím i rozšiřování překážek ) pohybu pracovníků. pské právo nezná a nepřipouští žádná omezení z důvodů jazykových. I ^tližc článek 39, odst. 1 Smlouvy o ES zakazuje diskriminaci z důvodu státní nrlušnosti, rozumí se tím občanská příslušnost k určitému státu a nikoliv iHtová kompetence z této státní příslušnosti vyplývající nebo s touto státní ni i dusností související. Z vysloveně jazykových důvodů by patrně bylo možné omezit volný pohyb pracovníků ve veřejném zájmu, pokud by kupříkladu nuiář neuměl jazyk hostitelského členského státu natolik, aby byl schopen -v, vádět notářské úkony, nebo v zájmu ochrany zdraví, pokud by například ,'iiiavolní personál neuměl jazyk země, v níž pracuje, tak aby mohl komuni-n.val s pacienty či s ostatními zdravotníky. Nicméně v takových případech se iMiszcní vůči jednotlivým pracovníkům neuplatňují z jazykových důvodů -. notných, nýbrž z důvodů, že jazyková neznalost je na překážku veřejného /i'iaví nebo veřejného zájmu. Jinou věcí je nutnost jazykových zkoušek ve n. nm správě. nedostatek jazykové kompetence tak může, stejně jako nedostatek kompe-i -:e odborné, založit důvod k omezením volného pohybu pracovníků podle .1 niku 39, odstavce 2 Smlouvy o ES, ale toliko za předpokladu, že je posuzo-*. i individuálně. Nelze tedy například prohlásit, že „všichni Němci mluví »n tně francouzsky", což je pochopitelně nesmysl, ale je třeba prokázat nedoví ek kompetencí u určité konkrétní osoby. Jak konstatoval Evropský soudní ľ. .t ve věci Van Duyn v. Home Office,25) každý členský stát je při využívání "* - !io práva zakládat opatření omezující volný pohyb pracovníků přijaté z dů-■• ■ "u veřejného pořádku povinen postupovat jen se zřetelem ke skutečnostem, 1 * re jsou vlastní osobnímu chování konkrétní osoby. i ■ OMP.ZENÍ Z DŮVODŮ ODBORNÉ KOMPETENCE 1 )mczení volného pohybu pracovníků z důvodů veřejného pořádku, veřejné * ''pečnosti a ochrany zdraví dle v článku 39 Smlouvy o ES se tak prolíná l-Aiopský soudní dvůr v právní věci 41/71 Van Duyn v. Home Office, SbSD 1974, str. 1337. 831 s ostatními základními svobodami. Za příklad budiž citováno rozin i, ■, Evropského soudního dvora ve věci Komise v. Francie26), kde se p]„|, "' omezení volného pohybu pracovníků s omezeními volného pohybu lu, [" V tomto případu podala Evropská komise podle či. 226 Smlouvy o ES /, i. proti Francii pro nesplnění povinnosti, plynoucí ze Smlouvy o ES. T li,, měla Francie dopustit tím, že odpírala cestovním kancelářím, aby pro ni-" historické památky na francouzském území používaly služeb jiných prí ,, " než těch, kteří získali příslušnou francouzskou licenci.27) Tím se měla I , *.' dopustit nesplnění povinnosti v oblasti volného pohybu služeb podle 11 C Smlouvy o ES. Takové požadavky by bylo možné pokládat za slučitelné :^ usi ■ novenúni či. 49 a 50 Smlouvy o ES toliko v případech, kdy by bylo prokázám že při této činnosti převažují důvody veřejného zájmu pro omezení volnéL poskytování služeb, že veřejný zájem není ochráněn jinak a že výsledku ne>. dosáhnout méně omezujícími opatřeními. Francouzská vláda argumentov;,i tak, že její právní řád usiluje o zachování veřejného zájmu na ochranu zvlá-: nich a význačných historických míst a o co největší míru rozšíření znaloi o uměleckém a kulturním dědictví země. Podle názoru francouzské vlá.i. takového veřejného zájmu nemůže být dosaženo podle předpisů každého čit r ského státu. Všechny členské státy totiž nemají ve svých právních předpiseď zakotvenu povinnost přezkušovat kvalifikační předpoklady průvodců včein. znalostí historického a kulturního dědictví ostatních členských států. Proto *■ francouzské omezení nemělo být neslučitelné s článkem 49 Smlouvy o I s Takové omezení by se ovšem nemělo vztahovat na veškeré průvodce, ;■!_ toliko na průvodce po historických památkách, jejichž činnost vy/adiv zvláštní odborné kompetence. Podobný závěr učinil Evropský soudní d\i. také ve věci Komise v. Itálie.28) Přestože článek 49 Smlouvy o ES výslovně pojednává jen o situaci ose!1 poskytujících služby z jiného státu, než je příjemce těchto služeb, je účele n tohoto článku zrušit omezení při poskytování služeb osobami, které nepod "-kají ve státě, kde mají být služby poskytovány. Pokud jsou ovšem všedn prvky poskytované služby vykonávány uvnitř jednoho státu, pak nelze uw-dená ustanovení Smlouvy o ES aplikovat. Jinými slovy, ustanovení článku i' Smlouvy o ES se aplikují na všechny případy, kdy fyzická nebo právnič-* osoba poskytuje služby v jiném členském státě než v němž má sídlo, a ■ ■ bez ohledu na sídlo příjemce takové služby. Články 49 a 50 Smlouvy o ES požadují nejen odstranění veškeré diskrini -nace osob pro jejich národnost, ale rovněž odstranění veškerých omezení p • ') Evropský soudní dvůr v právní věci C - 154/88, Commission Européenne v. Franco Sbvl 1991, str. 695. ') Text tohoto i ostatních judikátů, rozebíraných v tomto článku, vychází z publikace I .cr Pítrová, Richard Pomáhač, Průvodce judikaturou evropského soudního dvora. Pra 2000. ') Evropský soudní dvůr v právní věci C - 180/89, Commissione Europea v. Itaíia, SbSD 19 str. 709. 832 vání služeb z důvodu, že osoba poskytující služby má sídlo v jiném ^ v ve kterém je služba poskytována. Členský stát zejména nemůže kW" l't poskytování služeb na svém území kontrole veškerých podmínek, '"K'll ou nezbytné pro podnikání v jiném členském státě. Pokud by tak činil, kl"Tl[ v ustanovení o volném poskytování služeb byla zbavena svého praktic- P i i ..in* ^myslu. s ii'ledem na zvláštní požadavky, vztahující se k některým druhům služeb, považovat požadavek členského státu na zvláštní kvalifikaci osob, jež PL -Vužby poskytují, za neslučitelný s ustanoveními článků 49 a 50 Smlouvy hb Avšak volný pohyb služeb, jakožto jeden ze základních principů s louvy o ES, může být důvodně omezen toliko na základě pravidel, jež jsou . veřejném zájmu a jsou takto aplikována na všechny osoby a podniky, po-■nkvuiucí s}užby na území příslušného státu, za předpokladu, že příslušný zájem ní dostatečně chráněn podmínkami pro podnikání v tom členském státě, kde m í poskytovatel služby svoje sídlo. Takové požadavky musí být kromě toho ^'íjektivně odůvodněny nutností zajistit dodržování profesních pravidel cho-\ mí a zájmem na stanovení a dodržování příslušných pravidel. Obecný zájem na náležitém ocenění historických a kulturních památek a co ruivětší rozšiřování znalostí o kulturním a historickém dědictví země může / ikládat závažný důvod pro omezení volného pohybu služeb. Na druhé straně Anský stát může vytvářet omezení, sahající za rámec nezbytné ochrany veleného zájmu, pokud podmiňuje zvláštní kvalifikací na základě příslušných .roušek i činnost těch průvodců, kteří doprovázejí turisty z jiného členského n- ,tu na své území, za účelem prohlídky i jiných míst než jsou muzea a histo-i .-ké památky, kde se taková zvláštní kvalifikace vyžaduje. Vyžadování zvláštní odborné kompetence a její použití jako potenciální k tiéry volného pohybu služeb, resp. pracovníků se tak staví do světla komplexního posuzování pracovníků, a to i v souvislosti s kompetencemi jazyko-■. mi. Odbornou kompetenci, která se také někdy nazývá doplňková odborná kompetence, lze definovat jako odraz objektivní skutečnosti, vnímané našimi -mysly, doplněný dalšími poznatky, zejména poznatky vyplývajícími z předchá-.* lící odborné přípravy29). ?rávní projevy v zemích Evropské unie a v evropském právu vycházejí / obecné slovní zásoby národních jazyků, jsouce doplňovány na základě dopi tkové odborné kompetence. Používání jednotlivých právních projevů má - -dální a kulturní rozměr a slovník evropského práva se neustále vyvíjí, ob-i.'vuje a doplňuje v závislosti na tom, jak potřeba nových výrazů vyvěrá z příčených potřeb, zejména hospodářského života současné Evropy. O do-ľ tkové odborné kompetenci se často mluví poměrně okrajově, aniž se bere • ''váhu skutečnost, že může mít dopad nejen na jazyk per se, ale i na omezení ■ jednotlivých segmentech vnitřního trhu. Teoretickým rozborem doplňkové ■vborné kompetence se počátkem sedmdesátých let zabýval francouzský lexi- M. Tomášek, Překlad v právní praxi, Praha 1998. 833 koiog Robert Galisson.30) Doplnkovou odbornou kompetenci nazývá lection" a je podle něj výsledkem působení tzv. „zkušenostního pole maine ď experience", vyplývajícího ze společného působení dvou funicí: « psychologické funkce (mimojazykové), 9 lexikálně sémantické funkce (jazykové). Psychologická funkce (mimojazyková) staví na základě odborné (ve shoř citovaném právním příkladě umělecko historické ) přípravy v dané (v tomt případě kulturní) oblasti. Lexikálně sémantická funkce (jazyková) je o\iivněna prostředím jazykové komunity a projevuje se v přiřazování lexikálních jednotek daných pojmů, čili v označování termíny. V. JAZYKOVÉ BARIÉRY Diskriminace podle státní příslušnosti z jazykových důvodů se sice nabízí jako argument velmi lákavý, nicméně v praxi komunitárního práva je nepoužitelný. Vzájemnou uznatelnost jazyků vyřešilo už v roce 1958 patrně jednou provždy Nařízeni k úpravě jazykové otázky pro Evropské hospodářské spole-čenstvf,31) které stanoví jazyky angličtinu, dánštinu, finštinu, francouzštinu italštinu, němčinu, nizozemštinu, portugalštinu, řečtinu, španělštinu a švédštinu jako úřední a pracovní jazyky orgánů Společenství.32) Jde o jazyky, kteiými bv se mělo komunikovat v rámci orgánů unie, třeba při zasílání písemností orgánům EU, jak stanoví článek 2 cit. nařízení. Předpokládá se tedy i sro/umiiej-nost alespoň jednoho jazyka v každé ze zemí EU. Při podrobnějším zkoumání výčtu úředních a pracovních jazyků orgánů EU lze ovšem učinit závěr, že tam chybí například vlámština, užívaná v Belgii, která není totožná s nizozemštinou, nebo keltština, která se stále více a více vynořuje ze zapomnění i v běžném životě v Irsku. Nařízení k úpravě jazykové otázky formálně pamatuje i na takovou situaci, neboť ve svém článku 8 říká, že existuje-íi v členském státě více úředních jazyků, stanoví se používání jazyků na žádost tohoto státu podle obecných pravidel vycházejících z právního řádu tohoto státu. Oproti tomu, co lze pozorovat v exaktních vědách, vyznačují se právní pojmy a instituty určitou dávkou nestability, a jsou tak nezřídka obtížně «nalj-zovatelné. Tento fenomén je umocněn růzností existujících právních systémů. Pojem daný ve výchozím jazyce nemusí mít vždy odpovídající pojem \ ja/\ cílovém. A co je ještě daleko horší, určitý pojem existuje v obou jazycích.; neodráží stejné skutečnosti. Právní systémy národů Evropské unie se v/ájem odlišují nejen co do svých základů, ale i co do svého ducha. Liší se ovšem i do jazykového vyjadřování. Zásady redakce právních textů mohou býl odli? ') R. Galisson, Lexicologie et enseígnement des langues, Paris 1972. ) Nařízení Rady č. 1 z 15. 4.1958, ÚL 1958,385 ve znění nařízení ÚL 1972 L 73,122 Úl í 97 291, 113, ÚL 1985 L 302, 1994 L 241, 285. ') Plný text této normy například ve sborníku L. Tichý a kol., Dokumenty ke studiu cvi- ského práva, Linde Praha, 1999. 834 tátu, kultura od kultury. Často se setkáváme i s variantami uvnitř sí^ ° ľvvch států, kde se autoři právních projevů snaží vtisknout lokálním **h Regionálním předpisům osobitou pečeť. nfi es harmonizace „komunitárního" práva přispěl i k jisté újmě na tradi- / xmdflí legislativy, jejíž osobité charakteristiky se pomalu v Evropě za- í! -' vvtrácet Národní zákonodárství evropských států ztrácí nejen osobitost cin J je jeho právní projevy jsou často zatěžovány inflací terminologie a tex- Mi nadbytečností. Zjednodušeně řečeno, „komunitami" styl by v současné -g ^gi odpovídat požadavku vyjádřit hlavní vůli právotvůrce co nejsevře- -■"ím a nejvýstižnějším způsobem, čili říci co možná nejvíce co možná nej- 'ně slovy a zůstat přitom co možná nejpřesnějším. To nebývá vždy snadné, 'láštč třeba v angličtině, kde jazyk „common law" výrazně tíhne k výkladu fadv podrobností, bez nichž se jinak lze obejít. Proto je někdy v právních textech orgánů EU obtížné vyjádřit v anglické verzi přesně a úsporně ratio lesis pnhotvůrce.33) Pro uživatele textů evropského práva, pocházejícího ze země mimo Evropskou unii, není pak překlad textu projevu práva ES, vycházející toliko z anglického textu, vždy stoprocentně spolehlivou metodou, produkce textů práva ES v jedenácti pracovních jazycích EU nabízí překladateli velký výběr na cestě ke spolehlivé metodě překladu. >ia tomto místě si nemohu odpustit poznámku k regionálním variantám někteřích úředních a pracovních jazyků EU. Ve francouzštině je to například notorick\ známé, jazykově rozdílné vyjádření některých číslovek francouzštinou ve Francii - 90 = „quatre-vingt-dix" - a v Belgii - 90 = „nonante". Takové číslovkv jsou však také ve slovním vyjádření součástí úředních listin a tedy i součástí právního jazyka. Francie dokonce musela uznat, že slovní vyjádření číslovek belgickou variantou na belgických úředních listinách je právně platné j ve Francii, protože jde o variantu francouzštiny v Belgii a nikoliv o projev nespisovného jazyka. Také nizozemský a vlámský právní jazyk vykazují některé ro/díLy. Třeba francouzský termín „cour ďappel" - „odvolacísoud", jenž je součástí belgického právního systému, se ve vlámštině vyskytuje jako „hoven van beroep", Čili je pod zjevným vlivem francouzského označení, zatímco v sousedním Nizozemí je obvyklejší označení odvolacího soudu termínem „be-roepshoien". Nejvděčnější příklady variant právního jazyka v různých státech se určitě hledají \ německy mluvící oblasti, kde vedle sebe existují právní jazyk německý. \ němž navíc dožívají některé právní pojmy z bývalé NDR, právní jay\k rakouský a mimo oblast Evropské unie právní jazyk švýcarský. Například íeinún „neopomenutelný dědic" se řekne německy v Německu „pflichteil-berechtícher Erbe" , zatímco rakouské právo zná jen termín „Noterbe". Termín .,požívání (Ususfruktus)" se v Německu řekne „Niessbrauch" , v Rakousku ') K lomu podrobněji M. Tomášek, La terminologie communautaire dans ľEurope centrale: Se c;i^ tchěque in: Barriěres insoupgonnées de 1'Europe sans frontiěres (F. Massart, ed.), Bru-xiílles 1995. 835 „Fruchtniessung" a ve Švýcarsku „Fahrnis". Nicméně i angličtina se m pochlubit řadou variant v angličtině britské nebo americké, což je samo?řeiir pro evropské právo irelevantní. Avšak relevantní už jsou pro evropské pJt * rozdíly, které existují mezi právní angličtinou „anglickou" a „skotskou" : například „to compare" je skotskou variantou „to appear", čilí „dostav,-k soudu", nebo ve Skotsku se „porota" označuje termínem „assize", zalíii v Anglii slovem „jury". Avšak také regionální varianty národních jazyků členských států EU ne «,■. ani v právním ani ve faktickém smyslu překážkou volného pohybu pracovn;! v rámci jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Nicméně pro jazykem rozmanitost Evropské unie se ani Evropský soudní dvůr nevyhnul posou/i ■ otázky, zda jazykové bariéry mohou být na překážku volného pohybu nčk-.-ze základních svobod jednotného vnitřního trhu. Skutečnost, že jazykoví u -ference mezi členskými státy evropská judikatura neignoruje, lze vypo/oru. ■ například v rozsudku ve věci GB-INNO-BM v. Confederation du Comment Luxembourgeois A. s. b. I.,34) kde Evropský soudní dvůr vyslovil ná/oi /. reklamy v různých jazycích různých členských zemí mohou znemožni ■ .•• rovný prístup spotřebitelů k reklamě a zakládat tak nerovnosti volného |*. hybu služeb či volného pohybu zboží.35) Na druhé straně stojí otázka, zda u.. nemůže vzniknout omezení volného pohybu, neboť zachovaní a ochrana ■ rodního jazyka je dokonalým naplněním veřejného zájmu každého člensk.' o státu. Nadto lze sotva nutit členské státy EU, aby na veřejných místech, jľui< jsou i plochy pro reklamu, byly nápisy v domácím jazyce, ale i v něktcMi jazyce, srozumitelném všem občanům unie, tedy třeba v angličtině nebe . francouzštině. VL CENOVÁ DISKRIMINACE V OBLASTI SLUŽEB Jednou z forem zvýhodňování vlastních státních příslušníků, kterou d(■■•■*. známe i v naší zemi, je jejich zvýhodňování cenové. Jakkoliv takové z vyli >'. ňování přímo nesouvisí s volným pohybem pracovníků, je spíše z oblasti ■■ ného pohybu služeb, mám za to, že v posuzované souvislosti stojí za zmín- ■ protože může mít vliv na volný pohyb osob largo sensu, tedy na volný po" •■* osob, který je vázán na občanský prvek a ne toliko na ekonomický prvek, j .*.*' je tomu v případě volného pohybu pracovníků stricto sensu. Navíc cen* -zvýhodnění českých občanů v oblasti některých služeb (například ubytovat'■ nebo turistických) vůči cizincům z EU je nezřídka předmětem diskusí. -J. nebude bránit našemu plnému zapojení do jednotného vnitřního trhu lil Obdobný problém s jinými cenami pro vlastní občany a s jinými cenami piu 34 ') Evropský soudní dvůr v právní věci C-362/88, GB-INNO-BM v. Confederation du Com. Luxembourgeois A. S. b. L, SbSD 1990. 35) K tomu podrobněji M. Tomášek v článku Posilovaní pasivní strany volného pohybu f nich služeb v evropském právu, Právnik č. 5/2000. 836 ■ mělo svého času Španělsko, kde vnitrostátní předpisy v podstatě umož-bezplatný vstup do státních muzeí pouze španělským občanům, mládeži -i—Z~,rrArr\ V-Ýoří -moli na iWr>mí Qt^íin^loVci t-n/olÁ WuiHliět? T3vrrvr»«lní let a cizincům, kteří měli na území Španělska trvalé bydliště. Evropský ■ dvůr ve svém rozsudku v této věci - Komise v. Španělsko36) uvedl, že váním systému, kdy se španělští občané, cizinci s trvalým bydlištěm ve sku a státní příslušníci jiných členských států mladší 21 let těší volnému do národních muzeí, zatímco státní příslušníci jiných členských států 71 [et musejí platit vstupné, Španělsko nesplnilo své povinnosti podle 12 a 49 Smlouvy o ES. Článek 12 Smlouvy o ES zakazuje diskriminaci ladč státní příslušnosti v oblastech, na které se Smlouva o ES vztahuje, zákaz se uplatňuje i na svobodu podnikání a na ustanovení, týkající se podle článků 43 a 49 Smlouvy o ES. Lze tedy konstatovat, že pokud árodní předpisy diskriminační na základě státní příslušnosti, pak jsou ořu s články 43 a 49 Smlouvy o ES a vice versa. «iný pokus o cenovou diskriminaci cizinců ve Španělsku dává podnět všlení, do jaké míry se může právo pokusit o reakci na ekonomickou f kdy kupní síla domácího obyvatelstva je nižší než kupní síla cizinců. ■> markantnější než mezi Španělskem a zbylými státy EU je tento vztah IR a průměrem EU. Vůbec nejzřetelnější je mezi ČR a našimi soused-enskými státy EU, Německem a Rakouskem, které patří k zemím s nej-lírou životní úrovně EU, měřenou průměrem hrubého domácího pro-na obyvatele. Ten představuje v ČR 65 % průměru hrubého domácího itu na obyvatele za celou EU, z čehož v Německu je objem hrubého ího produktu na obyvatele téměř 120 % průměru Evropské unie. Kupní skeho obyvatelstva je v průměru méně než poloviční než kupní síla i či Rakušanů. Lze takovým ekonomickým argumentem obhájit právní :, která by cenově zvýhodňovala české občany vůči občanům EU? umám se, že před vstupem do EU je taková konstrukce za určitých lek udržitelná. Jako příklad z právní praxe lze uvést právní úpravu ti pojištění vkladů.37) Odchylku proti právní úpravě EU lze najít pokud torní hranici pojištění vkladů. Zatímco směrnice ES o pojištění vkladů ', že souhrnné vklady každého vkladatele budou pojištěny až do výše 20 r. § 41e našeho zákona o bankách v platném znění stanoví tuto hranici U00 Kč, což je při obchodním kursu asi 36 Kč za 1 euro zhruba polovina i předpokládaného směrnicí. Tento nedostatek není ovšem ani hodno-iprávami Evropské komise považován za dramatický s ohledem na sou-kupní sílu českého obyvatelstva a na podíl českého hrubého domácího .tu na hlavu, který je zhruba 65 % ve srovnání s průměrem Evropské ipíký soudní dvůr v právní věci C-45/93, Comisió Europea v. Espaňa, SbSD 1994, str. 911. -mice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o systémech ručení vkladů č. 94/19/ 837 unie. V takovém případě se ovšem jedná o pasivního spotřebitelelř přijímá podmínky, za nichž ukládá peníze do banky, kde může být bu něn jen do té míry, do níž může být fond pojištění vkladů dle ekonor možností v zemi naplněn, anebo může peníze složit ve jiné zemi, v té ze kde je pojištění vkladů standardní. Aktivní spotřebitel, který platí za více než ten, kdo „stojí vedle něho" jen proto, že je cizinec, se zcela jis cítit diskriminován. VIL NÁRODNOSTNÍ BARIÉRY MEZI ČR A EU Asociační dohoda mezi ČR a EU39) byla podepsána s cílem vytvoi CR a Evropskou unií do 10 let od vstupu této dohody v platnosi41 volného obchodu s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu, nikoliv níků. Volný pohyb pracovníků mezi ČR a EU je podle článku 38 a* dohody realizován za „podmínek a modalit použitelných v jednotlivýí ských státech", čili jeho realizace vůči ČR je, na rozdíl od výkonu zbý základních svobod, v působnosti státní, nikoliv komunitami. Rovněž v souvislosti s připravovaným vstupem ČR do EU se velu hovoří o tom, že volný pohyb pracovníků by měl být podřízen režimu \ a přechodných období, o něž usiluje zejména sousední Rakousko a i míry i Německo, zejména jeho spolkové země Bavorsko a Sasko, se s českou hranicí. Režim takových výjimek a přechodných období ve p] EU by měl být vyvážen výjimkami či přechodnými obdobími ve prospi z oblasti volného pohybu kapitálu, jmenovitě dalším zachováním souč stavu, kdy jsou cizinci, včetně občanů EU, zbaveni možnosti nabývá nemovitosti. Sjednávání výjimek či přechodných období v jednotlivých základní bodách se ovšem stává čím dále tím více problematickým. Jestliže ještě kern 70. let bylo pro Dánsko možné sjednat si výjimku z volného ] kapitálu spočívající v omezení převodů nemovitostí, pak pro další přisl státy byl již manévrovací prostor pro negociaci v obdobných otázkách z přímo úměrně tomu, jak postupovala liberalizace v oblasti volného ] kapitálu, ale i v oblasti dalších základních svobod. Ještě v polovině 80.1 rozšíření EU o země tzv. „jižního křídla"41) charakterizováno značným stvím výjimek a přechodných období42) majících za cíl zmírnit tvrdé i ) K problematice pasivního a aktivního spotřebitele srov. např. M. Tomášek v člár lování pasivní strany volného pohybu finančních služeb v evropském právu, Právník i ) Evropská dohoda ze 4. října 1993 zakíádajícící přidružení mezi Českou republikou i jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ve zněn MZV ČR Č. 7/1995 Sb. ') Tato dohoda vstoupila v platnost dnem 1. února 1995, čili do 31. ledna 2005. ) Řecko 1981, Portugalsko a Španělsko 1986. ;) Země jižního křídla si například prosadily tříleté přechodné období jako režim sloužil zování přílivu zahraničního kapitálu, zejména kapitálu krátkodobého. 838 společného trhu na méně rozvinuté ekonomické systémy přistupu- ''"" . k i lednu 1993 vnikl v rámci tehdejší evropské dvanáctky jednotný ' "'"trh a poté co, zejména v průběhu 90. let, Evropský soudní dvůr v Lu-'"h i ku vyslovil řadu nálezů, v nichž deklaroval vzájemnou provázanost n1' 11'vích základních svobod,43) nastupuje v negociačních procesech s nově "v uj{círni zeměmi ze strany orgánů EU jednoznačná tendence k co nej-■ nu okruhu přechodných období. V souvislosti s přistoupením Finska ■' tska a Rakouska ( a koneckonců i v souvislosti s jednáními o nakonec Jkutečněném přistoupení Norska ) byly výjimky a přechodná období z ac-mmunautaire redukovány na minimum.44) Důvod přitom spočíval nejen V i tečnosti, že v polovině 90. let do EU vstupovaly státy s vyspělým hos- I ir-,tvím, ale zejména v argumentu na straně EU, že totiž nový jednotný '■i íi trh, založený 1. lednem 1993, je parametricky na vyšší úrovni než jeho , .j!Udce trh společný a že tudíž není možné udělovat příliš mnoho výjimek „ k 4 bodných období aniž by došlo k distorzi všech základních svobod. Podle hoto názoru jsou v rámci jednotného vnitřního trhu jednothve oblasti práva natolik integrovány a postaveny pod kontrolu orgánů EU, že jakékoliv rušení v rámci jedné základní svobody může „doutnákovým efektem" na-irtovat erozi v oblasti jiných základních svobod.45) Tento argument může být budoucna zesílen i těsnější integrací v rámci měnové unie. Druhou stranou tohoto argumentu je příklad všech - Řecka, Portugalska, anělska i Irska - kterým se díky intenzivnímu zapojení do jednotného vnitř-io trhu a díky rychlému odbourání přechodných období podařilo brzy do-at zpoždění za vyspělejšími státy EU a zapojit se dokonce do hospodářské nenové unie. Za deset let předcházejících zahájení třetí etapy hospodářské nenové unie dnem 1. ledna 1999 se v těchto zemích podíl hrubého domácího líduktu na obyvatele zvýšil nejméně o deset procent.46) Na základě takové lumentace se ani autorovi tohoto článku nejeví jako vhodné obhajovat příliš íoho přechodných období po vstupu ČR do EU. Důvody pro sjednávání přechodných období lze rozdělit na důvody poli-ké, právní a ekonomické. Ponecháme-li na tomto místě analýzu politických vodu stranou, pak všechny právní i ekonomické argumenty snesené na dporu přechodných období jsou velmi krátkozraké. Z právního hlediska de velmi těžké prokázat legitimní veřejný zájem na takových přechodných dobích. Pokud by se to přece podařilo, pak nás taková přechodná období na K lomu podrobněji M. Tomášek, In dubio pro eodem - k přesahu volného pohybu kapitálu tlti ostatních svobod evropského práva, Právník č. 2/2000. Dílčí výjimky se uplatnily zvláště v daňové oblasti, kde stále platí zásada, že soudržnost národní daňové soustavy je důvodem omezení základních svobod. Podrobněji k tomuto neofunkcionalistickému pojetí jednotného vnitřního trhu srov. M. Tomášek, Statě o Evropské unii, Praha 1994. K. Cibrián, Předpoklady vstupu ČR do Evropské unie a evropské měnové unie, vystoupení n;t konferenci Delegace Evropské komise v ČR a Bankovního institutu dne 23. 3. 2000. 839 dobu, na niž budou sjednána, izolují od jednotného vnitřního trhu v uv oblastech a nedonúti nás k vyrovnání rozdílů, které mezi námi a EU v ekonomické oblasti leží. Národnostní bariéry budou mezi námi a Ev unií ležet dále, a to jako bariéry ekonomické. * * * Zákaz diskriminace podle státního občanství ve smyslu článku 12 o ES má mnoho rozměrů, v závislosti na vazby na jednotlivé pojmov státního občanství. Státoobčanský prvek stricto sensu není dnes v H v souvislosti s volným pohybem pracovníků diskriminačním faktorerr tak není diskriminačním faktorem jazyk ani národnost. Výjimky z toh vidla sice existují, ale jsou dokonale odůvodněny. Diskriminačním f; volného pohybu pracovníků ovšem přes všechny deklarace zůstává micky prvek státního občanství. Různá ekonomická úroveň mezi či státy byla ve zcela nedávné minulosti příčinou diskriminace volného pracovníků pod různými záminkami z komunitárního práva, jež musel i řešit Evropský soudní dvůr. Čím více se životní úroveň mezi členskými Evropské unie vyrovnává, tím méně jsou ekonomické bariéry latentní omezování volného pohybu pracovníků. Vytyčování ekonomických ba ného pohybu pracovníků se tak přesouvá na vnější hranice EU, a kandidátským zemím. Pro českého právníka, který byl v poslední době doma spíše odk právo ve službách ekonomie, což lze pomocí parafráze „ ius - ancilla miae" dát do souvislosti se starodávnou tezí Tomáše Akvinského o jako služce teologie „philosophia - ancilla theologie", nebude těžké í s tím, že transpozice evropského práva se v mnoha ohledech stává zí ekonomických možnostech. Zmírňování takové situace cestou práva lematické, protože pouze ekonomické možnosti státu, závislé na h< ském růstu a na míře konvergence s úrovní EU, umožní co nejrych plementaci všech norem evropského práva a v lidském smyslu povedo nomickému a společenskému zrovnoprávnění našich občanů s občam ské unie. Résumé Nationalité en tant que limite du droit de la libre circulation des personnes dans I'Unii péene I urn- Michal Tomášek La libre circulation des personnes est devenue ľune des principales assises du granc intérieur européen. On voit que peu de nationaux des Etats membres, actifs ou inac ľEurope de quinze, ne bénéficient pas ä des degrés économiques divers aprěs ľiritrodt 840 ■ ie ä compter du ler Janvier 1999, des bienfaits tirés de la libre circulation des „...■m'-' ^ (je Heuler, pas seulement liberie d'aller et venir, mais plutôt iiberté de %it,n. f* i ^ ^^ ^ans ja comrmmauté, en vue d'y excercer une actívité ou méme pas ľactivité k *" *'* !L'' * mesure pas ä la méme ä une que les phénoměnes migratoires habituels. " , i,, nlupart des Etats membres ne décomptent pratiquement plus sur leur territoire - ct (je sortie des autres ressortissants de l'UE. La libre circulation appliquée aux ■ «.crait plutôt dans la Communauté un principe diffus, comme une maniere d'etre qui, •"■'" -uarante ans, sous I'influence de la jurisprudence de la Cour Européene de Justice c~, p a-* - ^ société, qui se serait trouvée peu ä peu modifiée. Puisqu'Ü s'agissait de faire «' !' , "libre circulation, souvent identifiée ä I'Europe, toute discrimination devait étre ir,1!'i'i! et supprimée, et le silence ou ľabsence de concordance des legislations des Etats '"**'.. i 'aient étre interprétés de facon favorable aux bénéficiaires de ía libre circulation. I'"'." m .slion de ľEurope aprěs avoir éliminée par le Droit les dicriminations et supprimée les ,'iiques, approche sans doute ces temps-ci le moment crucial oú, les pays de ľEurope Orientale ä adherer ä ľUnion Européenne, auront ä établir, toujours par le Droit ir hi convergence économique, un certain ordre capable de garantir dans le processus nt. ľégaíité des chances, la protection des citoyens et le respect de la loi. 841