This feature is aimed at analysing case-law of the EU courts, it comments and discusses judgements of the Court of Justice and of the Court of First Instance. Judgements, comments or analyses may be sent tolhe editorial address. The editorial supervision is in the hands of JUDr. V. Knoblochpvá, Ph.D., Mgr. J. Srbová arid Mgr. Ing. J. Kovářová. Tato rubrika se zabývá analýzami judikatury soudu EU; komentuje a diskutuje rozsudky Soudního dvora a Soudu prvního stupně. Soudní rozhodnutí, komentáře nebo analýzy mohou být zasílány na adresu redakce: Za redakční činnost této rubriky zodpovídají JUDr^Knobiochová^Ph. D., Mgr. J. Srbová a Mgr. Ing. J. Kovářová. JUDr. Věra.Knoblochová, Ph.D. ArbenKaba v. StateSecretaryfor the Home Department, C-356/98, rozhodnutí z 11. dubna 2000 Vřízení zahájeném nazákladěžádosti o předběžné . řízení dle. či. 234 Smlouvy o založení ES (dále.Smlou-vy) se Soudní dvůr.zabýval výkladem nařízení Rady . (EHS) Č. 1612/68 z 15. října 1968 o svobodném pohy-. bu pracovníků na území Společenství1 (dále nařízení). Potřeba výkladu vznikla při řízení zahájeném ; panem. Kabóu, jugoslávským statním příslušníkem, proti státnímu sekretáři .ministerstva vnitra Velké Británie, který odmítl udělit pánu Kabovi povolení k trvalému pobytu na jejím území. Skutkový děj Pan Kaba přijel do Velké Británie v srpnu 1991a požádal o.poyolení ke vstupu na jeden měsíc jako turista. Žádost byla zamítnuta,;přesto pan.Kaba Velkou Británii neopustil a v únoru 1992 byla jeho jménem podána žádost o azyl. Následně se v květnu .1994 oře-. nil s Virginií Michbnneau, Francouzkou, s níž se se- i ' známil během jejího pracovního pobytu.v Británii. vroce 1993. Ta se ještě vroce 1993 vrátila dočasně.do1 Francie, nicméně od ledna 1994hledala práciy Británii, kterou našla v dubnu 1994. V listopadu téhož roku získala povolení k pobytu na pět let a pan Kábá jako manžel občana Evropského společenství získal povolení k pobytu ve Velké Británii na stejnou dobu.. V lednu 1996 požádal pan Kaba o povolení k trvalé- , mu pobytu, avšak jeho žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že nesplňuje požadavek uvedený v § 255 imigračních pravidel (viz níže), protože jeho manželka pobývala v Británii pouze jeden rok a deset měsíců. Proti zamítavému rozhodnutí se pan Kaba bdvolal . k imigračnímu soudci. V odvolání poukázal na skutečnost, že.imigrační pravidla jsou příznivější pro osoby přítomné a usazené ve Velké Británii než pravidlá; aplikovaná vůči němu a jeho manželce. Paragrafy 255 :a 287 imigračních pravidel totiž uvádějí,, že doba po-'' bytu na území Velké Británie pro získání povolení k trvalému pobytu je pro manžele osob přítomných . a usazených ve Velké Británii kratší než pro manžele osob, které jsou státními příslušníky jiných členských států anejsou.přítomně a.usazené ve. Velké Británii... Přitom platí, že osoby, které pravidelně, pobývají na. . uzemí, jsou; považovány za osoby přítomné a usázené a nepódléhajržádným restrikcím pokud jde o dobu, po kterou ve Velké Británii mohou pobývat. \ .. -Imigrační'soudce v řízení uvedl, že daný případ je podobný okolnostem dvou případů, o nichž rozhodoval Soudní dvůr: rozhodnutí ve věci Nizozemí v. Ŕeed-z roku 1986 a rozhodnutí ve věci Singh3zröku 1992; V prvním.případu Soudní dvůr uvedl, že možnost/ migrujícího pracovníka získat povolení k-pobytu pro jeho druha,: pokud tento .není státním, příslušníkem některého členského státu,'je sociální;výhodou ve smyslu čL 7 odst. 2 nařízení. Takovou výhodu nesmí.: členský stát odmítnout příslušníkovi jiného členského státu, pokud ji zaračuje vlastním státním příslušní-: kům (srov. či. 7 nařízení4).; Védruhém případu ale zároveň připomněl, že či. 39 a či. 43 Smlouvy nebrání : členským státům aplikovaťna cizí manželé vlastních státních příslušníků příznivější.pravidlao vstupn.ná ; území ä pobytu než ta,.která zaručuje.komunitami ' 46 EMP ásló5-6/2GÓÍ.\ právo. Imigrační soudce zastavitřízení:a obra tiľse na ; Soudní dvůr podle či. 234 Smlouvy $ žádostí ooďpbp yěď na ty to otázky:. -V; - '-. Iv Lze považovat právo požádat o povolení k trváV lemu pobytu ve Velké Británii a právo na to, aby byla žádost posouzena, za sociälní/výhódu veľ -."..' sm^yslu.čli.7'odst:'-2nařízení?,'/ :." ŕ; 2. Lze opovažovat požadavek; uložený, manželům:. . ■- ■. státních^příslušníků členských zemí EÜ,^aby po-' bývali naúzemí^ Velké; Británie čtyři roky před tím-než budou moci požádat o povolení k trvalé ľ "'-•'•' ntú:pobytú,.ve sroyhání.s.požadavkěřh'pro.man-: ■ ."■ .žele .brits]čých státních.^ á usazených na území Velké -Britanie^ kteří musí pobývat ve Veike Británii dvanáct měsíců, za dis-;: V-' ; 'krimihaci..y.rozporu^ Řešení ; / ';'';/'-■':"•'.•:•-. Při formulováni odpovědi na oba uvedené dotazy vyšel Soudní dvůrz účelu předmětné komunitamipxávV;: ,-ňí úpravy; tj. výše uvedeného^ >hanzení Rády (ĚHS) c. 1612/68 z 15;října 1968 b svobodnémpohybu prá-^ cbvníků ná územíSpolečenství.r Jeho úcelůzée. souvisí s principem volného pohybu pracovníků, který.vyža-.;; duje, abý v souladu sprincipy^svdbody.Vá důstojnosti; byly vytvořenynejlepší .možné podmínky pro Integra-;'. ci rodin íkomúniťárních ^pracovníků y hostitelské; zémi..V tomto směrutaké či. 10 odst.1nařízení stanoví, že manžel.jakékoliv státní přísluŠnostÍjeppravněn:.; -. usadit se s pracovníkem.-.státhímpřísluŠníkemč^ : skěhb státu, který je z.arněstnánná.územíjinéhb.členT ského s.tátu.;Z'.komu"nitärnflib.pŕava fedý. vyplývá, že}; manžel mígrujícmopřacovnu^^^ slušníkěm jiného členského státu, má právo poby^ ■stejném" rozsahu" jako tento ^pracovník; :.Vvdahérn;pří-r pádě, jak uvedl Soudní dvůr, vsak žalobce,; kterýusilo-val o povolení k trvalěitíuípobytu:vě; yelkě;Brlťánii,;. žádal b širší právo k pobytu,'něž jaké.byloudělenou jeho manželce. ^v^/V;-:;-. ..;c;.v ;;;;\.::^_;v-v-o.7ý Pokud jde b slučitelnost relevantníchustanoyení imigračních pravidel, Soudní dvůr v souladu.-s?před-y chozí judikaturou á na základě rovného přístupu žá-'- kotveněhov či. 39Smloúyy a či. 7 nařízenluvedi, zeje' zakázána diskriminace, nejen ž důvodu; ň álé i taková diskriminace, k níž býdošío na'záldádě:; ■aplikace jlňýchprávíděl.yíětósouvislpštitaképřipo-;: •. mněl, žěíám, kde pravidlo^ppdmmujé/určitoÚ.yyhodu;" • tím, aby/byl její nositel přítomen a..usazen ňa/úzetníf státu, "splní takovou podmínkusnáze státní příslušník: tohoto státu něž státní příslušník jiného členského státu. Pro formulaci závěrů obsažených; v odpovědi Soudního dvora bylo dále důležité jehp konstatování, že v^sbúčasnosti není pbdle komunitárni1io.práýá právo státních příslušníků členských státu území jiného členského států bezpbdmmeČné/Přede-; :všim^ uštahpye^ :upraý^í:}; y hlavě III pásti 3 Smlouvy a $ekmdáínípráM|^|^:i žá úcelemjéjich implěm -ti 2;SmÍôúy^ zejm.xL..Í8i,'^íc^^0dja^í^^m^: zení; á; pbdrn^ (vyplývá^ Že;Členské^ :". pro získání,práýa k:t^lé:rnú;pôbýtu ; stätníéhípríslušníkn odlišně od p.^^írieĚ^íó^mSnž^ ;le stäfriiclvpHslüSni^^ ; žakläd^objektiýriíclŕŕbÄ zej osoby, kl©^3saňft&;némä;:j^ býyatha území, póbýyairi^ manžel bšpby;^ .':Jákniilebylovšákudeléno^ tuv nelze jíž nbšiťeM;pbvole^^lpž% žádnou podmíní; : ku: Proto úřadyVKoštit '.' rmt! pří posuzování ärtözn^ .• ti:trvärý:p^by t m^l;s lrnitb.státěm ■ i ■' ně; trvale) yazbý.>:ly mohou: býlľfjrokáz^ •-• takV-želmánžéižádajícívosQb^ •:-'pobý.tu);získäl< hebp zévžad^ fcí^ ■ pobývá dostatečně {;äíouhou^-dô^^ ;pracpý:híci;jřnéfíbečje • ;tús: flsobý'pfítomhe : žnámeri á,;;že; j^iehiřiianžétó^ himícu pro; podání -žádostí ^ 'býtúfupO;ľ2,, měsíěícii£§'28jlin^^ j);;;-;Ná''žá:kladě.Vyse.;we.d^ i riihö;' dypra:víétó-vecr^takfö^ ;{&ätiir:ktem;ppžäd!g&ä^ ;:ríiká^0níéh:pří$ltá^ l~ Kö:^v^ß J^o;^zemrc^rř.;rp:^ ■létri?äléMufobyti4:ftfy '<Íů>oŠofrpříiomný ťrnešícurném;diskíitäh Kpdst.: 2 «a/^^;Pofcíid jde p^r^Má^kai^S^dnrd^r^ 'Vnyě.dL;že)nem;-trětíá'XbžhbH^ ;Jí';tŕyälému;p)ol^u%ä^úzeŕ^ íhodu y;e;smyšlu; cí .^ 7;odst;-^2Vn!ánžěhÍ;>1;)-§ '&\p:£?ÍpL £ ":. Závěr :'\v ■ ■;.^;i; i .v l>řáyu;primárnírn);lně^r tre Číslo 5-6/2001 ěmp: '•y??m opakovat v jednotlivých pramenech sekundárního práva. V tom lze samozřejmě spatřovat postavení primárního práva jako práva ústavního. Význam rozhodnutí spočívá také v tom, že potvrdil v poslední době neustále připomínanou zásadu (především v souvislosti s principem volného pohybu služeb), že podmínka, aby byl nositel nějakého práva usazen na území statuje snáze splnitelná státním příslušníkem tohoto státu a je tak vůči ostatním osobám z jiných Členských zemí diskriminační. Brigitte Jorgensen v. Foreningen af Speciaiiéger, Sygesikringens Forhandtingsudvalg, C-226/98, rozhodnutí ze 6. dubna 2000 I tento případ byl zahájen na základě žádosti o odpověď na předběžnou otázku (čí. 234 Smlouvy). Žádost obsahovala čtyři otázky dánského soudu, které se týkaly výkladu směrnice č. 76/207/EHS z 9. dubna 1976 o implementaci principu rovného zacházení mužů a žen, pokud se jedná o přístup k zaměstnání, vzdělávání a povýšení, a o pracovní podmínky5, a směrnice č. 86/613/EHS z 11. prosince 1986 o aplikaci principu rovného zacházení mužů a žen, jsou-Ii samostatně výdělečně Činní, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně žen v těhotenství a mateřství6. Nutnost požádat Soudní dvůr o výklad uvedených předpisů komunitárního práva vznikla při řešení sporu mezi paní Jorgensen, revmatoložkou, na jedné straně a dánskou asociací odborných lékařů (dále asociace) a vyjednávačmi výborem pro zdravotního pojištění (dále výbor) na straně druhé." Skutkový děj Podle platného dánského systému zdravotního pojištění jsou lékaři, kteří uzavřeli zvláštní dohody s veřejným orgánem řídícím zdravotní pojištění, placeni přímo tímto orgánem. Lékaři specialisté se dělí do dvou kategorií-na ty, kteří provozují svou specializovanou činnost na plnýúvazek, a na ty, kteří ji provozují částečně a zbytek času věnují jiné lékařské činnosti. Asociace uzavřela v roce 1990 jménem specializovaných lékařů s výborem, který jednal jménem zdravotních pojišťoven, dohodu, jejímž hlavním cílem bylo omezit veřejné výdaje za péči poskytovanou léka-ři-specialisty. Dohoda zakotvila systém, jehož součástí bylo povinné omezení plateb těm lékařům, kteří měli nejvyšší obrat, a dále systém reorganizace, na jehož základě měla být omezena činnost lékařů provozujících svou specializaci na Částečný úvazek. Protože mnozí lékaři, kteří pracovali v nemocnici a vedle toho provozovali svou specializaci, byli kritizováni za zanedbávání práce v nemocnici, bylo přijato také rozhod- nutí stanovující jednotný strop pro obrat lékařů provozujících specializaci na částečný úvazek. Tímto stropem bylo podle specializace buď 400.000 DKK nebo 500.000 DKK. Jeho překročení mělo pro lékaře za následek omezení plateb ze zdravotního pojištění. Systém reorganizace stanovil také kritéria, podle kterých bylo možno podle obratu v roce 1989 určit, zda je předmětná praxe vykonávána na plný nebo Částečný úvazek. Podle bodu 6 dohody platilo následující: pokud obrat činil u první skupiny specializací od 400.000 do 500.000 DKK a u druhé skupiny od 500.000 do 600.000 DKK, byla praxe považována za provozovanou na plný úvazek (a omezující limit pro platby ze zdravotního pojištění by nebyl tudíž aplikován). Avšak v případě, že by lékař praxi splňující výše uvedené podmínky prodal,, byla by považována za praxi provozovanou na Částečný úvazek, na niž by se samozřejmě omezení plateb ze zdravotního pojištění vztahovalo. Došlo-li by však k prodeji ze zvláštních důvodů, jako např. nemoc, pro stanovení plateb by se posuzovaly obraty dosažené během předcházejících tří let. Paní Jorgensen byla jako člen asociace výše popsanou dohodou vázána, přičemž se na její praxi vztahoval bod 6 dohody. Paní Jorgensen však napadla, aplikaci schváleného systému s poukazem na to, že vždy pracovala na plný úvazek a skutečnost, že její obrat nebyl vyšší tak, aby se na ni bod 6 dohody nevztahoval, byla dána tím, že část svého Času musela věnovat svým rodinným závazkům, když měla malé děti. Zároveň vznesla paní Jorgensen otázku ohledně kompenzace jakékoliv ztráty způsobené případným prodejem praxe. Její stížnosti byly ve správním řízení zamítnuty, proto se "obrátila na soud s tím, aby rozhodl, že systém reorganizace obsažený v dohodě je plně nebo alespoň částečně neplatný a že práce paní Jorgensen musí být posuzována jako práce na plný úvazek i pro účely převedení její praxe na třetí stranu. Na svou podporu uvedla, že aplikace bodu 6 dohody je v rozporu s § 5 zákona o rovném zacházení mužů a žen ve vztahu k zaměstnání a mateřské dovolené7, který implementuje obě výše citované směrnice. Podle jejího názoru by toto opatření negativně ovlivnilo větší počet lékařek než lékařů, protože ženy se věnují výchově dětí častěji než muži a proto také dosahují nižšího obratu. Tvrdila, že zuvedených důvodů je systém reorganizace obsažený v dohodě nepřímo diskriminační a jako takový by měl být prohlášen za neplatný. Dánský soud, který uvedený spor projednával, zastavil řízení a požádal Soudní dvůr o výklad Čí. 3 odst. 1 směrnice č. 76/207/EHS8 a či. 4 směrnice Č. 86/613/EHS9. Předmětem žádosti o předběžné řízení byly tyto čtyři otázky: . 1. Jak má být posuzována existence nepřímé diskriminace z důvodu pohlaví v případě rovného 48 EMP Číslo 5-6/2001 zacházení podle výše uvedených směrnic? Má . být, s ohledem na stávající judikaturu Soudního dvora týkající se rovných plateb, provedeno porovnání podmínek k výkonu povolání jednotlivě (jako v případě rovných plateb), nebo má být provedeno celkové posouzení všech okolních faktorů? 2. Je-li odpověď na první otázku kladná, lze posoudit, a do jaké míry, rozpočtovou přísnost, úspory a plánování lékařské praxe jako objektivní a relevantní ohledy pro akceptaci opatření, když je jím negativně ovlivněno více žen než mužů? 3. S ohledem na věk žalobkyně (rok narození 1939), může být přirovnána cena, kterou žalobkyně může získat při odevzdání své praxe v souvislosti s odchodem do důchodu, s penzijními úsporami zaměstnance? 4. Pokud ano, jak je ovlivněna odpověď na první otázku skutečností, Že předmětná nevýhoda pro ženy spočívá částečně v nižších odměnách, když je provoz praxe ukončen, a proto také v nižším penzijním pojištění, to vše s ohledem na rozhodnutí Soudní dvora ve věci Grau-Hupkct10, v němž bylo uvedeno, že členské státy nejsou povinny zaručit výhody pro starobní důchodové pojištění osobám, které vychovávaly děti, nebo poskytovat výhody, došlo-li k přerušení zaměstnání z důvodu výchovy dětí? Řešení Pokud jde o odpověď na první otázku, žalobkyně a Komise požadovaly, aby každá podmínka byla posouzena jednotlivě, přičemž se odvolávaly na judikaturu Soudního dvora. Naproti tomu asociace a výbor argumentovaly, že posuzování rovného zacházení se naprosto liší od posuzování rovných plateb, jimiž se předmětná judikatura Soudního dvora zabývala. Podle jejich názoru řeší dohoda a v jejím rámci systém reorganizace problém týkající se veřejných fondů a opatření jsou založena na objektivních kritériích. Proto také nic nebrání celkovému posouzení jejich účinků. Soudní' dvůr konstatoval, že předmětná činnost spadá do působnosti směrnice č. 86/613/EHS, jejíž čí. 4 výslovně odkazuje na princip rovného zacházení, který je definován směrnicí č. 76/207/EHS (viz poznámky č. 8 a 9). Zároveň potvrdil, že závěry, které vyslovil ve vztahu k rovným platbám, je třeba aplikovat i v případě principu rovného zacházení. To znamená, že posouzení by mělo být provedeno jednotlivě pro každou podmínku Činnosti, protože pokud by měl národní soud posuzovat všechny v úvahu připadající okolnosti jak pro muže tak pro ženy, bylo by toto soudní, hodnocení velmi složité a v závěru by byly účinky principu rovného zacházení podstatně omezeny11. Dále odkázal na judikaturu, zníž vyplývá, že národní ustanovení vztahující se k platbám nebo požitkům ze sociálního zabezpečení, přístup k zaměstnání i pracovní podmínky nepřímo diskriminují ženy, jestliže působí v neprospěch většího počtu žen než mužů, pokud není tento nepoměr odůvodněn určitými objektivními okolnostmi, nezávislými na jakékoliv diskriminaci z důvodu pohlaví1 . A pro úplnost dodal, je-li existence nepřímé diskriminace napadena, je na zaměstnavateli nebo na osobě, která je autorem diskriminačního opatření, aby prokázali opak. Následně Soudní dvůr všechny výše uvedené úvahy rozvinul, když řekl, že při aplikaci výše zmíněných pravidel pro posouzení diskriminace mohou být prvky a ustanovení regulující danou profesní činnost zohledněny jednotlivě pouze tehdy, je-li jejich oddělení možné a pokud ony samy představují specifická opatření založená na vlastních kritériích aplikace a pokud ovlivňují podstatný počet osob náležejících do dané kategorie. I zde se odvolal na starší judikaturu, konkrétně na rozhodnutí ve věci Enderby13. V něm již dříve stanovil, že statistické údaje mohou být platné tehdy, zahrnují-li dostatečný počet jednotlivců, neukazují-li pouze náhodné nebo krátkodobé jevy a jsou-li signifikantní. V posuzovaném případě byl však počet dotčených osob malý - 22 osob, z toho 14 žen, z celkového počtu 1680, z toho 302 ženy. Proto Soudní dvůr naznačil určité pochybnosti o významu údajů v daném případě, nicméně uvedl, že je věcí národního soudu, aby určil, zda konkrétní ujednání ä podmínky jejich aplikace ukazují existenci nepřímé diskriminace z důvodu pohlaví. Konečná odpověď Soudního dvora na první otázku byla po předchozích úvahách následující:pra určení existence nepřímé diskriminace z důvodu pohlaví, která se týká rovného zacházení, musí být obě výše uvedené směrnice vykládány tak, že vyžadují oddělené posouzení každé klíčové podmínky určující pro výkon profesní činnosti uvedené v dotčeném ustanovení (tj. bod 6 dohody), a to představují-li tyto klíčové podmínky specifická opatření založená na svých vlastních kritériích aplikace a ovlivňující značný počet osob náležejících do dané kategorie. Vlastní posouzení bylo však ponecháno na národním soudu, který daný spor rozhodoval. Protože odpověď na první otázku byla kladná, zabýval se Soudní dvůr otázkou druhou, jejímž cílem bylo určit, zda některé konkrétní podmínky lze chá-patjako objektivní ohledy pro ospravedlnění existence opatření, která negativně ovlivňujívětšípočet žen než mužů. Podle názoru žalobkyně nemohou být diskriminační opatření ospravedlněna rozpočtovými problémy, asociace a výbor tvrdily, že rozhodnutí náleží do působnosti soudu. Komise k uvedené otázce uvedla, že všeobecné opatření spadající do oblasti sociální Číslo 5-6/2001 EMP 49 ; "í" K\ I ,1!*%. ií'.pVWil II i . '.-li- "II-*1! j . P\'lk u l.'U -L ■.*' /i. I'll . . ' Vp.\ i.', i pluKi'l \. pi'k'1. i \ 'kil l.shn1 J ' JiiU* I J míjí, i u' \ ., .■ ku i, -S. [' M I-III SU' .1 ľ ■■»,!■■ «V k../..' I -,'. ' I [i 11./I . / I'll ..*.„■/) II. i ■,.',/M / \ \ i S ■■ il.'ii'.l" I '.I'll. ', i .iklli' I" I'1 I'll up k ! Nil i '\ s„ .iji'il i.j "•I Pi Ip.l in', u '■" , I .'», |'| ľn 11 i /K |i- k >^k i \ ■,![, k 11 . k .1. 1 K . M-kii isi.ik .i -i p.-J „ ,'k 'ľľ U h i n'.'m: \*.:» ju. MiiiiLi S"1..! n >kni - k •'iiu\. ;i .i -\il.* li / lUil"!'!' 111 .iniP'U . 'i V"i. nI i i.'l ll'll I I J-1! .\ I * i'ln.1. 1.I..I SI ^ I [ , p.-'ilľ,..' '. I,i*,'!ll|..".i| i kiidili si.iiľ ku .i i,.N| ■■■,:• p i 1 1 I'll I -llilil . Isk ... ■ I ' \ ■ In). ľl'Í.11 111 l p IUI S,ll| |||l .' I,' II" . I , Ml, ' 'I ' '- i.ľk\. - i,i \i., JiL , i i:n ^ i, i'.iv ,^<\ ..j D,.i , 'Hi I ' l U '. k ■ '.■ . ,U\ I '.i in." j -Ml U .»"l.- I," i-».■:».■ ■ ..■ li '- m I»1 - iJ i >' Uni, • J; >■' ni ■ . ihí1 ,.]■ ' /- . I \ I I í. *\l'!Vi!u i,l i' ■il'.k' I i -..ili.'i li ■ •• l.i -/ '. i ' ' ,' ' ■/■ „■■' i, ' ,■' ,'i u . i .' .,; ii ,,".;■ . n - • ■ in ;..".'..'/ ■■, ■ \ /"i'.( . ,.' i, i.1 ■■ ; i , ■ ,i •!''!,• , ' " i ',■■ .-■.j'1,1 , ,.,.;• ■, ,#, i,í ,, i ,ľi, i , i\t, r II i 'i ; , * I I L ľ i'l.l \m- Iľ« 111 ■ 1 - ■ IS^KlIi'mii, ni. i .1 ', , 'i 'J L- i'l k . |nľ I ľľ. .k íl '*.'„ ' 'Ii-.'l 1.1 -' . p .i*, il-i- i |i, ľ ,'! llHiU.il ľ /k i. .i .'Miiu-iMI "íl lli'.. '\k'l,"l. I ,. l'".,'*l'\ /, '.I I'll, i I |l|V.' l\ ■- '■ ..U inľ /'--. . .' ■■ U -In.."iu ''ml i I ' ■ i i k.> i i-, 'iii i ■ ,k 1.1 i »..i i i, ■ .\|i M l i l,'\ .']■ S Ml.! P '. II •. in- l>> ■ ',ii ■ l- . 11 p" I - i.P'l si' . I * / |. !H i I«. . u .! 1, ■!' i i ML . ^I ľ! • /i n-' *UI . , .p' i .k lil 'I -V Uľ' I u In .* i .! i i\. I iik. 11 -n pi. ,i. i i- .i ..i ^, ' .,| -u .!■ ihiiip: • ni i,, „ i ,1/ji i «,. u ;^ | t n:i>■i.-,\_i ■»nkii ľ „.i..1* -n pi.'\i lup- ni i. i. «.p. ;ii i s *i\i i p.i .u.ii ^ i u ^ i. - ki! ' "! /.i* ii iii liii.ii11..! i i ''..'/i !. [i i si Ms ■ i ■, . | . i ii „ ki" . "I - lli.. - 1 ' ik'l- . I p.l.l- ■ "U I VII .^ ",m | p , jM I] - i " ■' '■ i p' ■. .i i i n »i-. ■ \ \ . . :i ! i u j . u-i. -i!i ' i ■ 'i ■ n-' |. is.i. s piv p -iui p \ ■ m m. n ' .'.M'h \W |i\l' m"i.'UPi u k..I I \i'l pn m. i\i , .1/ sln ii p. ilillU. si 11 | ^!->,i /.||,ľ,uiiľ pn; ,;iii ,\\ V* i' • f ii'ii * 'r •■ .' \>> '..''■ /■ ' ..■ n.i i t ..'h ■. 'KiiNi!/ In /i i.Jp,i\i 11 i . | .i- x..i.iuu:i >.i • .i/iľ Zaver V \sv I i" u I |,.\ i , ■ ľl ii.'p'l . 'I . l/lľi . pi» 1.^.1- li pi is', ľ i Pi i m, ■ 'M |i i, ku 1 'l.i I '.II ■ ■>* i'I .i |in-i.'lll''.ľ 1 ^'"'iiis Siii',fc.ii 111 ■'. «,[ i -.In n p'.i.!l s| Ul.l i " si.i'si | i ,iľj | i.'ik. ľ ' S iPi! ll ii J'.i" i '^ ' P. "'ikl .! H , |i>h.| li'l « fc- ifcl' J jj- ( , Wíi; . '/■' ľ'1' ■ i; 1 I', i1 k-i Ki 1 v.. /j ' | s',ii i ,n\l.ii- pl.ľ ' ľ-i| h fc/ ii ■„ ,', pn i| mi u |t j \iii[«.ki'l III !■ -ki . "..'ílu nil |i,ii. IK11 k . 11 11 i ^M'k-I \ ..'i.'i i;i.#| n. hi i il.sk ru-|. ' .ľ p lVi, ..i/ .■.\-v.x.-' S !■ iPmK'I! p|,"M.-J'| m Ml.'ill I.l'H n» k .....Cil II " i«1;.....'• i ..'u " ' 11 in pii'ii'x s.ihiK 'n ■:» ■ ' iihn P'-il i:''li.l["l ,i /t siskP N l_i "v sii | nii'i.i ».'K.p.'.ii i.ipn.i'i! ».ski u:i i I'"1 ln'i iiľ.iu ,'|.l,I il. .1 i ml|"»ii.,,i s, .i| U,.|'ii \„\ i i\' J-ik n| ii u ii< pii.. ii-ii . i» 'iii hIh/j'u ■'■! . m.i, i i :v '"I i1, i 11 I i s| ■! ■.■ i> p i is- | |i .Ilk ■!' \ pus A- i m ■■ ju m ■ '-.-m 'i i ,iii»; ,-: f i .u/hl- |>!M- ■, .Liu i.i i ■ -' p.i.,i I ■", i .u1; "i 'i i'i-k" u. '.»-I i i i ■',.. I . pn-...1 /i »■ ,n,i . ^.n. s, /,] , x., n i i i. i Im ' ' - '■ I- *' i p* " '!"" ■- i p is i i ľ sol >!i N i - P - U \". I ■ "IP „Ip II".! in.I . '■ I'.l I'll".I. I - '!i,| /.■i.i / :\ ,\' 1111 ki.I ■ i u jľ\ .',ii i i i mu i t /\ pi | | ! :. " ''-i li" i i 1111 I ,,ii JI.U! ■„ | u s^ -i,, i;i up i hi . ■ iJ , s4 iľ.%i'.ii'i: "i, !*l. i i kii i, .|i\ .11 ■i l - i. ■ ■ ■ ., I- . .i «. ■ ,-! i ' 'Is ■ >.i I, I S-- ! I- ■ -I -I 1 I -., . 1 _ j! ! \> \i "i. '■ *> ■■' ■ .....S......■ , . . i . . i | i ■; | .- I . Sn -. . . .[ i , ,- . • . • - ■ : i i i ■ . i ■ - - ;.-. 11 p .' . ' i' . , i ! '..... ' i ' ' : " 'i ■ . .' ■ . i :■ *..... ■ i ■■ i Ml ( 's|,i c .. 'II OBCHODNÍ PRÁVO Ve dnech 18. 4. až 21. 4. 2001 se konala na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity konference „ Obchodní právo před branami EU". Pivořadým cílem této konference bylo seznámit odbornou veřejnost a studenty právnických fakult (nejen) z České republiky s hlavními změnami, které přinesla novela Obchodního zákoníku publikovaná pod č. 370/2000. EMP uveřejňuje některé z témat příspěvků, které zazněly na konferenci a byly publikovány ve sborníku. Jako prvníje uveden příspěvek doc. Eliáše, který se zabývá nejdůležitějšími aspekty normativních změn u akciových společností, které jako obchodní společnosti představují nejčastějšího adresáta novely. Na tento obecný úvod již navazují příspěvky, které se zaobírají detailními úpravami, přičemž některé z nich jsou upraveny v českém právním řádu explicite popivé. Sem patří zejména příspěvek o srovnávacíreklaměMgr. Kotáska a stať prof. Bejčka o ovládací smlouvě. Úpravu fází, která naznala novelou velkého nárůstu, rozebírá příspěvek JUDr. Havla. Smlouvu o nájmu podniku, tedy rovněž nový legální pojem, zpracoval Mgr. Tobeš. Povinnostem statutárních orgánů a jejich členů při vyhlášení konkurzu se věnovala ve svém vystoupení Mgr. Prudilo-vá Koníčková. Posledním příspěvkem je stať doc. Pokorné o změnách v povinné nabídce ke koupi akcií. Doc. Dr. JUDr. Karel Eliáš E. Úvodem Tzv. „velká" novela obchodního zákoníku, která byla víoni publikována pod č. 370/2000 Sb., podstatnou mérou zasáhla právě dosavadní úpravu akciových společností. Především se zřetelem k nim se také (tehdy ještě Tošovského) vláda k přípravě novely zákoníku odhodlávala. Paragrafové znění novely však již bylo vypracováno za vlády sociálních demokratů. Hlavním úkolem novely bylo zajistit plnou kompatibilitu našeho obchodního práva s evropskými směrnicemi. I to je moment, který o úrovni našeho zákonodárství leccos vypovídá, protože již novela zá- koníku č. 142/1996 Sb., označovaná svého času halasně za novelu harmonizační, měla tuto kompatibilitu zajistit. Ale jak bylo trefně poznamenáno, šlo sice o krok směrem k moderní Evropě, ale krok nevelký a nepevný.1 Bylo tudíž nutné učinit jej znovu a co možná méně váhavěji. Prvním úkolem reformy obchodního práva {a v rámci toho také reformy zákonné úpravy akciových společností) byla tedy harmonizace. V oblasti práva společností ES se této problematiky týkají První, Druhá, Třetí, Šestá, Jedenáctá a Dvanáctá směrnice, s nimiž bylo plné kompatibility dosaženo. (Nelze však pominout, že k právu společností mají vztah také směrnice Čtvrtá, Sedmá a Osmá, týkající se účetních závěrek, které ovšem nelze převzít obchodním zákoníkem, ale novelou zákona o účetnictví.) Zároveň bylo přihlédnuto k třem směrnicím dosud neschváleným, existujícím však v návrzích (jde o návrhy Páté, Třinácté a Čtrnácté směrnice, jež se rovněž týkají akciových společností). Novela však nesledovala jen harmonizační cíl. Vzala si za úkol také v určitých směrech racionalizovat dosavadní obchodní právo. Co se týká akciových společností, jde zejména o zvýšení transparentnosti právních poměrů v nich s cílem zesílit ochranu akcionářů, zejména menšinových, před zneužívajícími praktikami většinových akcionářů a podnikového managementu, na druhé straně však i ochranu společnosti a akciové majority před zneužíváním práv minoritou. Tak se již v obecných ustanoveních o obchodních společnostech objevil nově formulovaný § 56a zakazující abusus iuris zneužitím většiny stejně jako menšiny hlasů, a krom toho i jakékoli zneužívající jednání sledující znevýhodnění některého ze společníků. Třetí významný cíl, který si novelační práce kladly za úkol naplnit, spočíval ve snaze odstranit ve stávající podobě zákona nejasné a nepřesné formulace se záměrem zvýraznit jeho srozumitelnost. Nelze odpovědně tvrdit, že by se tyto tři hlavní směry zdařilo ideálně naplnit. Naopak, někde novelační ideály při realizaci uvázly na půli cesty a někdy se realizační snahy vydávaly, byť s bohulibým úmyslem, cestou docela špatnou. Lze říci, že nejlepší výsledky byly dosaženy při harmonizaci. Dnesje tedy možné již vážně tvrdit, že naše akciové právo je kompatibilní s úpravou ES. Problémy spíš vznikají v souvislosti se zvláštním jevem, který lze vysvětlit jak premiantskými snahami českého zákonodárce přetrumfnout evropský vzor, tak i jeho leností zohledňovat ty výjimky z pravidel, které příslušné směrnice aprobují. Ať tak či onak, výsledek Číslo 5-6/2001 EMP 51 58