Secondly, the evolving concept of European citizenship is identified as anoth in respect of national citizenship. There is no uniform interpretation of Europ( celebrated by some as a landmark in the process of European integration witl capacity, while conceived as nothing more than a new label for a bundle pessimists. It is beyond the scope of this paper to settle this argument. Neve-ledges the capacity of European citizenship to serve as a means for the ETJ to States' traditional sovereign right to determine the scope of their citizenry. J been suggested that by encouraging migration across national borders and among certain groups of eurocitizens regardless of their nationality, Europea sely affects the national citizenship of European citizens. 382 VMERNIK REGULACE SPORTU V PRÁVU ES lO PROBLEMATIKY ebyl a není explicitně předmětem kontroly podle Smlouvy o ES, ale tort vytváří praktiky ekonomického významu, pak se na něj příleži-ahují principy práva ES.1) Nejviditelněji prosadil propojení práva ES Evropský soudní dvůr.2) Nejprve v rozhodnutí Walrave rozhodl, že , | předmětem komunitárního práva pouze pokud má povahu ekono-., il-iiviťy ve smyslu či. 2 Smlouvy o ES."3) Toto ratio je základním kri-D vymezení momentu, kdy komunitami právo se svou kompetencí la pole sportu. Například tato aktivita, má-li charakter placeného teckého poměru či získávání odměny na základě poskytování služeb, články 39, 43 či 49 Smlouvy o ES o volném pohybu osob a služeb.4) lánek si zejména klade za cíl uvést čtenáře do problematiky identi-[nice mezi čistě sportovními pravidly5) sportovních asociací, resp. ;terá jsou nutná pro fungování nebo organizaci sportovních událostí nají povahu ekonomické aktivity a v důsledku toho se tak nestanou n kontroly práva ES, stojí mimo právo ES) a pravidly s efektem cé aktivity (která jsou předmětem práva ES, a tak se na případná lení porušení práva ES těmito pravidly sportovních asociací užijí jen ;rill S., „Fair Play Please!": Recent Developments in the Application of EC Law to * common Market Law Review, č. 40, 51-93, Kluwer Law International, Netherlands, -. 55. (Dále jen „Weatherill, Fair Play")- ! R., Reconciling Conflicting Approaches to Sport in EU, kapitola v knize Professio-N t in the European Union: Regulation and Re-regulation, Caiger A., Gardiner S. (edi-i M.C. Asser Press 2000, str. 26. rozhodnutí č. 36/74 Walrave and Koch v Union Cyclists Internationale [1974] ECR 1 ■ rozhodnutí Walrave viz níže v textu tohoto článku.' ozhodnutí Walrave. Evropský soudní dvůr toto interpretuje extenzivně. Podle soudu lí aktivity účastnícího se sportovce na vrcholné soutěži mohou zahrnovat poskytování ých služeb souvisejících s touto sportovní akcí a tak se ocitnout ve sféře či. 49 Smlouvy N '• ipříklad jde o prezentaci loga sponzorů před diváky nebo v televizním přenosu. Z toho )dit, že může jít o sportovní aktivitu amatérského sportovce vtaženou pod či. 49 ' o ES (Para 56-57 rozhodnutí C-51/96, C-191/97 Christelle Deliege v Ligue Franco-e Judo et Disciplines Associées ASBL [2000] ECR 1-2549. O rozhodnutí Deliege viz xtu). ké verzi jazyka judikatury Evropského soudního dvora „rules and practices of pure interest'. /2004 383 liberující normy práva ES, například v právu hospodářské soutěž-koval či. 81 odst. 3 Smlouvy o ES apod.). Sport je specifické odvet 'ľ ^ üp!l* bude patrné z níže popsaných rozhodnutí, nestojí o to být pod kon-i ,L1^#al i ES. Zejména je tomu tak z následujícího důvodu, který popišme p" '^ *lruVt- 1 textu práva hospodářské soutěže: "*x ^ni Pravidla pro organizaci sportovních soutěží (např. pravidla uz,ut, \ kluby soutěže) se velmi liší od těch pravidel, která regulují souté ľ ''"" ' my šlovými firmami. Například pro sportovní kluby je zásadní ,il,l' **" z nich, účastnící se ročníku soutěže, nevypadl z této soutěže dříve Au/ f ****** \ ním potížím], jelikož tím by došlo k deformaci konečných výsl .:!,, "/ľ''t ' pravidla [organizace sportovních soutěží] jsou nutná k tomu, aby -,/i/w, ""'' nimální úroveň solidarity a rovnosti mezi nejsilnějšími a nejslabšín • uir ' *"" * těže, a aby tato pravidla garantovala nejistotu sportovního výsledku .mi'- '"/" Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Bosman do jisté míry spechk.i ^ uznal takto: „Z pohledu značné sociální důležitosti sportovních ukutit » jména fotbalu v ES, cíl udržení rovnováhy mezi kluby zajištěním uriifu/ stupně rovnosti a nejistoty sportovního výsledku musí být akce]>lo\:in Iai legitimní."7) V tomto případě se fotbalový sektor snažil obhájit, ží ■ \ x,,,^ ' rove poplatky aplikované při přestupu hráče z jednoho klubu člen-s "m v ľ EU do klubu v jiném členském státě a (ii) kvóty na počet hráii' / nnJir členského státu EU na jeden klub jsou nutné k zachování fungo. «i i lKlr! ského fotbalu. Evropský soudní dvůr rozhodl, že tato pravidla jsou \ u/jv: s volným pohybem osob dle či. 39 Smlouvy o ES. Evropský mm .'i i j\ jr bohužel ve své dosavadní judikatuře nedal jasný návod, jak spm* up, iv aby vyhovoval právu ES. V předchozím rozhodutí Walrave pou'„ ivhuJi že zákaz diskriminace na základě státního občanství se nevztahuje n.i sus|y\l(. vám zejména národních týmů, protože při jejich formovaní jde o čisit spur-tovní zájem, který nemá nic společného s ekonomickou aktivitou ■ ■ * p ,vi minky zachování principu proporcionality). Je možné namítnout. '. »»ik/. národních týmů typu mistrovství světa dnes ale mají značný ekoimipuki \\-znam, a je těžké se domnívat, že nejde o ekonomickou aktivitu.9) Základní otázky, které tento článek popisuje, tedy znějí: „Sto i k «nir :■! sportovní praktiky mimo kompetenci práva ES kompletně? Ane'i * ■ -rv kompetence práva ES] je lze osvobodit na základě výjimek z či. ' * ; ■ .iv ) Pons J. F., Sport and European Competition Policy, Annua! Proceedings oi Corporate Law Institute, International Antitrust Law and Policy, Fordham C Institute, 2000, Juris Publishing, Inc., str. 79 (dále jen „Pons, Sport and Euro] tion Policy"). 7) Rozh. C-415/93 Union Royale Beige des Societés de Football Association and Ol' [1995] ECR 1-4921, para 106. O rozhodnutí Bosman viz níže v textu článku. 8) Para 8 rozhodnutí Walrave. 9) Generální advokát Lenz, para 139 jeho názoru k případu Bosman. t vy o ES? ) Jakou toleranci si sport zaslouží ze strany práva ES díky ?*\, spccifickému charakteru? *"' !~s volného pohvbu osob se tento článek také zaměří na soulad pravidel .11 í i iíne volného pohybí *''(Vílích asociací s právem hospodářské soutěže dle či. 81 a 82 Smlouvy ■' V závěru bude pojednáno o ambicích institucí EU regulovat také „ne-' , jriickou sféru" sportu. |liNÝ!'OHYBOSOB ľ, Eátek praktického nakročení práva ES do světa sportu - první „sportovní rozhodnutí" * v*rnf>s'íí&0 soudního dvora Walrave a Dona ,,, 0pský soudní dvůr v již výše zmíněném rozhodnutí Walrave zjišťoval, zda ^ ozporu s články 39 a 49 Smlouvy o ES (ex či. 48 a 59 Smlouvy o ES) ».Jo Mezinárodní cyklistické unie (UCI), které vyžadovalo, aby v rámci Aého šampionátu cyklista za vodičem (stayer) a vodič (pacemaker) měli " * \ občanství. Holandští účastníci na pozici vodiče se dovolávali na základě -" vostředního účinku ustanovení Smlouvy o ES a považovali pravidla cyklis- "Sfc ínie za diskriminující. Evropský soudní dvůr v tomto případě poprvé ve iikatuře rozhodl, že „Sport je předmětem komimitárního práva pouze nikiiť má povahu ekonomické aktivity ve smyslu či. 2 Smlouvy o ES."11) ; r'\2ň dodal, že „Zákaz diskriminace na základě státního občanství se ne- ifljhuje na sestavováni zejména národních týmů, protože při jejich formovám li o Ěiste sportovní zájem, který nemá nic společného s ekonomickou akti- •iimi",?) (za podmínky zachování principu proporcionality). 1 11 ratio dále Evropský soudní dvůr potvrdil v rozhodnutí Dona v Man- ) Podle soudu opět ustanovení o volném pohybu osob dle Smlouvy o ES n/jLdzují tvorbu pravidel vyřazující zahraniční hráče z určitých zápasů z dů- ■uiiu neekonomických, které se vztahují k rysu a kontextu těchto zápasů a jsou ,pIi sportovního zájmu, tedy např. zápasy mezi národními týmy z různých ťjii i/j zachování principu proporcionality těchto pravidel). V rozhodnutí se jednalo o praxi italské fotbalové federace, která požadovala italské -. .tví u profesionálů a poloprofesionálů působících v italských ligových ich. Nešlo zde tedy o výjimku čistě sportovního pravidla, resp. utkání i nich týmů. Těmito pravidly bylo zamezeno hráčům z jiných států ES, aby ■ ' městnáni, resp. poskytovali služby jako profesionálové nebo poloprofe- ii-)\é v jiném členském státě. Tím byla porušena samotná podstata vol- 1 pohybu osob a služeb mezi členskými státy ES. ľ ■ dokreslení celého obrazu právního prostředí podle Evropského soudní-■ )ia je nutno zdůraznit následující: Soud dal jasný signál v rozhodnutí í _ al herill, Fair Play, str. 55. 'i 4 i ozhodnutí Walrave. a N rozhodnutí Walrave. iliudnutí č. 13/76 Dona v Mantero [1976] ECR 1333, paras 12, 14 či 19. 384 PR^V Mk VÍK 4/2004 385 3 14-, Walrave a Bosnian, ) že ustanovení či. [39 Smlouvy o ESI nemá tikální" bezprostřední účinek.15) V rámci volného pohybu osob o ES Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Walrave upřesnil, že zák nace v rozporu se Smlouvou o ES se také vztahuje na pravidla asociací, tedy osob, které nejsou veřejnými orgány, a které maií -tivně regulovat placené zaměstnanecké poměry či poskytovaní sh kladní cíl dle či. 3 Smlouvy o ES, tj. zrušení překážek volného p a služeb mezi členskými státy, by byl neutralizován překážkami v z právní autonomie asociací či organizací, které nespadají p právo.17) Pokud by se aplikoval zákaz překážek volného pohybu oí pouze na veřejné orgány, došlo by k nebezpečí nerovnosti aplil těchto překážek, jelikož v mnoha státech jsou pracovní podirunk gulovány dohodami a nařízeními soukromoprávních subjektů a ne veřejných orgánů.18) [V rozhodnutí Walrave dále] soud nepovaž ležité zkoumat, zda práce byla vykonávána zaměstnancem (či. : o ES, ex. či. 48) nebo nezávislou osobou (či. 43/49 Smlouvy o El 59), protože obojí, zaměstnanecký poměr a služby, jsou pokryt úrovni zákazem proti diskriminaci na základě občanství v duchu ČI. 6) Smlouvy o ES.19) 2. 2 Rozhodnutí Bosman - nekompromisní vstup práva ES na pole sportu Jean-Marc Bosman, občan členského státu EU Belgie, byl pro fotbalovým hráčem. Svou profesionální smlouvu uzavřel s klubem I belgické fotbalové ligy. Krátce před vypršením této smlouvy klub manovi její prodloužení o jeden rok, ale pouze za čtvrtinu Bost vodního platu. Bosman nabídku neakceptoval a chtěl odejít do ji za lepšími platovými podmínkami. Dohodl se tedy zatím na ročním působení ve francouzském kluč kerque IL, v oddílu z jiného členského státu EU, s možností opce k i dlouhodobému působení v tomto klubu. Transferový systém, apli pravidel Mezinárodní fotbalové federace (FIFA), Evropské fott (UEFA) a Belgické národní fotbalové asociace (URBSFA), ale za manovi odejít do klubu z jiného členského státu EU na základě je ného rozhodnutí navzdory tomu, že jeho kontrakt s RC Liege Bosman by totiž nemohl v oficielní francouzské fotbalové soutěž 14) Paras 82-4 rozhodnuti Bosman. 15J DeBurca G., Craig P., EU Law, Text, Cases and Materials, 3rd edition, Oxř Press, 2003, str. 702 (Dále jen „De Burca, Craig, 2003ed"). ló) Para 17 rozhodnutí Walrave. 17) Para 18 rozhodnutí Walrave. 18) Para 19 rozhodnutí Walrave. 19) Weatherill S-, Beaumont P., EU Law, Penguin Books, 3rd edition, 1999, stí „Weatherill, Beaumont, EU Law") k Para 7 rozhodnutí Walrave. 386 PR/ I j^cZ splnění následujících podmínek transferové registrace, která je hráčova původního klubu. Dosavadní klub hráče, tedy RC Liege, musí r t svou národní belgickou fotbalovou asociaci, aby zaslala asociaci, pod I je sdružen hráčův nový klub, dokument prokazující uvolnění hráče. ' j-cíiistrace je závislé na spokojenosti původního klubu s nabídkou no-■ juh-u? včetně typického zaplacení finanční částky.20) Musely tedy v pod- í vjsiovat dvě dohody: dohoda mezi Bosmanem a US Dunkerque a mezi řiue a US Dunkerque. | Tianův původní klub, RC Liege, nakonec neměl důvěru v nový Bosma- i uh. US Dunkerque, že by tento klub byl schopen splnit své finanční v vůči RC Liege v podobě výše popsaného poplatku a celý proces f ace zablokoval. Dunkerque by zařazením Bosmana jako neregistrova- í iráčc do týmu riskoval obrovské pokuty. Fotbalový průmysl, jednaje [vně. je schopen impozantně ovládat ekonomickou sílu a ochránit se I ní individuálních klubů či hráčů, kteří se cítí poškozeni aplikací pravidel j prcitnyslu.21) Bosman tedy učinil to, na co má nárok kterýkoliv občan tjio státu podle Smlouvy o ES, to znamená domoci se práv z této l ,v u belgického národního soudu na základě bezprostředního účinku ] 39 Smlouvy o ES o volném pohybu osob. ick\ soud se obrátil na Evropský soudní dvůr v řízení o tzv. předběž-\ uí/kách podle či. 177 Smlouvy o ES (nyní či. 234) s následujícím do- | Motiou být či. 48 (nyní či. 39), čí. 85 (nyní či. 81) a či. 86 (nyní či. 82) a o ES interpretovány jako: ; ak.izující fotbalovému klubu vyžadovat a přijímat finanční, resp. trans- ;ro\ý poplatek, za zaměstnání jeho bývalého hráče, jehož kontrakt již ypršel, v jiném klubu (v jiném členském státě). akazující národním a mezinárodním asociacím či federacím zavádět ve I .veh pravidlech ustanovení omezující přístup zahraničních hráčů z ES o soutěží, které tyto asociace organizují v jiném členském státě (kvóty I '-\ počet hráčů z jiného členského státu). la/k.L týkající se transferových poplatků iž bylo popsáno výše v rozhodnutí Walrave {paras 17-18 rozhodnutí), 48 (nyní 39) Smlouvy o ES se aplikuje na pravidla sportovních asociací, i vmezují podmínky výdělečného zaměstnání, resp. výdělečné činnosti ilht-rill S., Resisting the Pressures of „Americanization": The Influence of European imunity Law on the „European Sport Model", kapitola v knize Greenfield S., Osborn G., * ">p*. I ,aw and Sport in Contemporary Society, Frank Cass 2000, London, Portland, Or., str. .* (d.ile jen „Weatherill, Resisting the pressures..."). illiorill S., European Football Law, Collected courses of the Academy of European . FC Law, Vol VII, Book 1, European University Institute Florence, Kluwer Law In- \ ational, 1996, str. 349. ÍK 4/2004 387 profesionálních sportovců. ) Evropský Soud v rozhodnutí Bosm pakoval, že ustanovení o volném pohybu osob dle Smlouvy o ES - '^ /0" tvorbu pravidel vyřazující zahraniční hráče z určitých zápasů z dů\ ■"' ^u.'1 nornických, které se vztahují k rysu a kontextu těchto zápasů ■ ^ nLV*,il-sportovního zájmu, tedy například zápasy mezi národními týmy z w'i i^U ^* (za zachovám principu proporcionality těchto sportovních pravid i'*'"-lsl*lL bový fotbal, základ pro profesionální působení hráčů, do výjimky ' ' ^u národního týmu jako ekonomická aktivita nespadá. Evropský soudr*i' i^1*''1" na jedné straně uznal, že z pohledu značné sociální důležitosti ^n i ľ' Vc*" aktivit a zejména fotbalu v ES cíl udržení rovnováhy mezi kíubw ^^ určitého stupně rovnosti a nejistoty sportovního výsledku a podpoj, L ^.ľ^' a trénování mladých hráčů musí být akceptován jako legitimní. N, \ ľ ",0ru rozhodl, že či. 48 (nyní či. 39) Smlouvy o ES má za cíl zabránit aplik u 11»^ *!*" sportovních asociací, podle kterých profesionální fotbahsta, obč. n ■ ul"C členského státu EU, nemůže při vypršení jeho kontraktu být zarrk-i-i.iV k1 ' bem z jiného členského státu, dokud nový klub nezaplatil dosavaď im ■ 11.'" hráče transferový poplatek.24) Cílů obhajovaných fotbalovým sekl u,.ni -1^ že transferové poplatky mají zajistit finanční a soutěžní rovnováh ľ w v\ fotbalu, zamezují bohatým klubům zakoupit všechny nejlepší hráč*, u^. >" díky transferovým poplatkům se pokrývají investice za výchovi ,. in.nii-1 hráče - lze podle soudu docílit jinými prostředky, které by neoincA \ n\ \u!n pohyb osob. Soud vidí tyto transferové poplatky nastavené uměle a íiLi-nvrn vysoko, jako neodpovídající reálným nákladům na výchovu a trénink h.i^ * Právo volného pohybu osob zakazuje kolektivně uložené sankce vim lu.uuui kteří chtějí ukončit smluvní povinnosti a posunuje pravomoci hrá».. Ľ.i ji^ národního soukromého práva. Podstata přístupu Evropského soud n Im- jlfrH v rozhodnutí Bosman spočívá v tom, že fotbalový pracovní trh h» iV n\i organizován stejně jako každý jiný pracovní trh.26) Dále tento při* i ■» miuJj, je „aplikovatelný na jakýkohv systém, v rámci kterého je svoboda z;m *.\in >\s,\. nabízet svou práci při vypršení kontraktu kolektivně omezována z ihi.víi.nj-teli".27) Je vhodné si položit otázku, zda je možné aplikovat rozhodnu'i /jfvtam pouze na situace u sportovce, který chce přestoupit do klubu v jinčí i. k mkiir. státě, když jeho kontrakt u dosavadního klubu již vypršel. Předsl un\ -i ■»■-tuaci, kdy hráč se stále platným kontraktem učiní rozhodnutí svůj km * «p hii a odejít do klubu v jiném členském státě EU. Podle Weatherilla je r1«" k l»ih' 22) V rozhodnutí Bosman toto soud potvrdil v paras 82-87. 3) Rozhodnutí Walrave, para 8, rozhodnutí Dona, para 14, rozhodnutí. Bosman. ) Para 114 rozhodnutí Bosman. as) Para 107 a násl. Stejně víz. Generáiní advokát Lenz v para 226 jeho ná/oru Bosman. 26) Weatherill S., Resisting the pressures str. 167. 7) Weatherill S., European Football Law, str. .360. Autor doplňuje, že dopad ro dál než pouze na oblast fotbalu. i , l|ľl f, r. !■ okolo pěti milionů liber oproti uměle stanovenému transferovému ,rU 92 milionů über, který požadoval Anelkův klub za jeho odchod do ^klubu.30) i 'ííi/k^i týkající se početních omezení hráčů z jiného členského státu EU, kteří mohou hrát icdcn klub i- ■pská fotbalová unie (UEFA) u soudu argumentovala, že uzavřela s Ko-enümenskou dohodu a v ní údajně Komise akceptovala tato početní ií hráčů z jiných členských států. Nicméně je to právě Evropský soudní »ten má poslední slovo při interpretaci práva ES, nikoliv Komise. Konina kontrolu nad podáváním žalob jednotlivci.31) Stejně tak práva I vcu na základě Smlouvy o ES nemohou být omezovaná soukromopráv-nciacemi.32) Soud opět zopakoval, že ustanovení o volném pohybu osob ■ouvy o ES nezakazují tvorbu pravidel vyřazující zahraniční hráče z urči-pasíi z důvodů neekonomických, které se vztahují k rysu a kontextu /ápasů a jsou čistě sportovního zájmu, tedy např. zápasy mezi národ-m\ z různých států (za zachovám principu proporcionality těchto pra-^ To opět není případ profesionálního klubového fotbalu, protože do " sestavování národního týmu nespadá. Soud dále neuznal následující „nly: (i) že omezení počtu hráčů z jiného členského státu v jednom týmu ĺ uje s ideou fanoušků, kteří se chtějí ztotožnit s týmem složeným hlavně iu jejich státu, (ii) zahraniční hráči vytlačují mladé talenty a připravují jdní tým o nové opory, (iii) jde o zachování rovnosti mezi kluby, jelikož . Im kluby vykoupí nejlepší hráče. Podle fotbalového sektoru šlo o spor- iliyrill S., Resisting the pressures.str. 166. ihcrill S-, European Football Law.str. 360. ■■ diner S., Welch R., „Show me the money": Regulation of the migration of professio-portsmen in post-Bosman Europe, kapitola v knize Professional Sport in the European 1 hi: Regulation and Re-regulation, edited by Caiger A., Gardiner S., T. M. C. Asser Press, 22. orální advokát Lenz v rozhodnutí Bosman, para 148 jeho názoru a Evropský soud v para ítherill S., Resisting the pressures str. 162. ave, Para 8, Dona, Para 14. Rozhodnutí Bosman n para \21. ■ H ľ sľ ,.■1 ■ .1 I >L _ I . Mii. 11 i 388 PKÁWIn K 4/2004 389 tovní pravidla neekonomického charakteru. Soud nicméně rozhod (nyní 39) slouží k tomu, aby byl zachovám volný přístup k zaměstn-členském státě. Tento princip pravidla na kvóty hráčů porušovala V důsledku rozhodnutí Bosnian musely Mezinárodní fotbalov (FIFA), resp. Evropská fotbalová unie (UEFA) upravit svá pravid 2. 3 Rozhodnutí Deliege a Lehtonen, volné pokračování regulace sportu právem E** Po rozhodnutí Bosnian řešil Evropský soudní dvůr další dva podo tovní" případy v oblastech volného poskytování služeb - rozhodnutí a volného pohybu osob - rozhodnutí Lehtonen.36) 2. 3. 1 Rozhodnutí Deliege, upřesňující {distinguishing) přístup soudu vzeŠiý z ro/hoc V rozhodnutí Deliege pravidla evropské sportovní organizace, sdr rodní organizace ve sportovní disciplíně judo, vymezila počet účnsl mohou býti nominováni národní federací na turnaje na evropské, j národní úrovni. Judistka Deliege nebyla vybrána. Napadla tedy dar jako odporující jejímu právu na volné poskytování služeb dle či. 41 o ES. Šlo zde o jiný typ sportovních pravidel než v případě Bosnian o výběru sportovců v rozhodnutí Deliege nevymezovala podrrmiky obecný přístup na pracovní trh a ani neobsahovala klauzule limit účastníků z jiných členských států. Také nešlo o turnaj národních o turnaj, na kterém, jakmile byl sportovec na něj vybrán, souič sebe".37) Znovu se případ dostal k Evropskému soudnímu dvoru \ cedury o předběžných otázkách dle či. 234 Smlouvy o ES. Národu ist dotaz, zda je v rozporu se Smlouvou o ES38) fakt, že národní federa« počet startujících profesionálů či poloprofesionálů na evropském, i národním turnaji, ve kterém nejde o soutěž mezi národními týmy. soud potvrdil, že sport je předmětem komunitárního práva pou/c povahu ekonomické aktivity ve smyslu či. 2 Smlouvy o ES. Ustancv ném pohybu osob dle Smlouvy o ES nezakazují tvorbu pravidel zahraniční hráče z určitých zápasů z důvodů neekonomických, která k rysu a kontextu těchto zápasů a jsou čistě sportovního zájmu, zápasy mezi národními týmy z různých států (za zachování princi]. ') IP/02/824, Commission closes investigations into FIFA regulations on internátu transfers, 5.6.2002. ') C-51/96, C-191/97 Christelle Deliege v Ligue Francophone de Judo et Dis< iplu ASBL [2000] ECR 1-2549. ') C-176/96 Jyri Lehtonen and Castors Canada Dry Namur-Braine ASBL v Feder Beige des Societes de Basketball ASBL (FRBSB) [2000] E.C.R. 1-2681; [20001:í ť ) Weatheriíl, Fair Play, str. 58. Sportovní pravidla dle faktů rozhodnutí Deliege I sportovců, kteří jsou nominováni jednou národní asociací na mezinárodní akci. b to, jaké mají občanství: Para 44 rozhodnutí, včetně para 61-64. ;) ČI. 59 (nyní 49) a 85, 86 (nyní 81, 82) Smlouvy o ES. 390 PR.M t i těchto pravidel).39) Nakonec soud připustil hledisko, že pokud jsou ■avidla jako základní a nutná k organizaci sportu, kdy je nezbytné počet účastníků na určitý počet, nemusí nutně porušit či. 49 Smlouvy I Zda tato sportovní pravidla, dle faktů v rozhodnutí, Smlouvu o ES to ponechal Evropský soudní dvůr rozhodnout národní soud dle naše popsané interpretace.41) 1 izhodnutí Lehtonen ; lárodní basketbalová federace (FIBA), resp. národní federace nedo- i ' přestupy hráčů v rámci evropské zóny po určitém datu, kdy začínají 7 off, tedy vyřazovací část po dlouhodobé základní části národní sou- , ttom na hráče z mimoevropské zóny basketbalových soutěží se takto i stanovení neaplikovala. Hráč z mimoevropské zóny mohl nastoupit ve icí části v evropské zóně později - po datu, které zakazovalo přestup rámci evropské zóny. Lehtonen, hráč s finským občanstvím, uzavřel cým klubem Castors Braine zaměstnanecký vztah po zmíněném datu cí přestup v rámci evropské zóny. Konkurující kluby však podaly stíž- Castors Braine angažoval hráče Lehtonena až po výše zmíněném datu. n v rámci evropské zóny již totiž ve stejné sezóně působil u jiného ého klubu ve finské lize. Stěžující klub uspěl se svou stížností u národní federace a ta vyměřila opakovaně pokuty za nasazení Lehtonena ;ch play off. Lehtonen se tedy se svým klubem obrátil na belgický erý opět v rámci řízem o předběžných otázkách dle či. 234 Smlouvy ložil Evropskému soudnímu dvoru následující dotaz: „Je v souladu se 1 j 43 rozhodnutí Deliege. i 64 rozhodnutí Deliege. rpretace Evropského soudního dvora ve výše popsaných rozhodnutí Walrave, Dona, man. Deliege a níže řešených rozhodnutí Lehtonen a Maros Kolpak byla vydána v rámci rí o předběžných otázkách dle či. 177 (nyní 234) Smlouvy o ES. V rámci tohoto řízení 3pský soudní dvůr pouze interpretuje právo ES. Sám v meritu věci nerozhoduje. Jak iějí DeBurca a Craig ve své knize EU Law, Text, Cases and Materials, OUP, 2003 na 472, základní rozdíl v aplikaci a interpretaci znamená jednu ze základních charakteristik 'Člení působnosti mezi Evropský soudní dvůr a národní soudy: Evropský soudní dvůr rpretuje Smlouvu, národní soud pak tuto interpretaci apükuje na fakta případu. K tomuto íí zároveň Weatheriíl S. a Beaumont P. poznamenávají v knize EU Law, Penguin, 1999, tr. 609, Že existuje možnost, kdy národní soudy v různých členských státech (anebo také nci jednoho Členského státu) rozhodnou v meritu věci různě na základě interpretačního )du Evropského soudního dvora, viz chaotickou aplikaci rozhodnutí Evropského soud-' dvora č. 145/88 Torfaen Borough Council v BaQ [1989] ECR 3851 [1990] i CMLR 337. 'ě belgický národní soud referující předběžnou otázku v rozhodnutí Deliege také uvedl, Že id se týče ekonomické aktivity v důsledku posledního vývoje sportu, není jasný rozdíl i amatérským a profesionálním sportovcem. Úspěšná osoba v amatérském sportu se třeba 3 celebritou a může tak získávat vyšší odměny od sponzorů (popis postupu národního lu v rozhodnutí Deliege, para 13). 391 JDC 4/2004 JJX -.42-, Smlouvou o ES ) fakt, že sportovní federace zakazují klubu nas nálního hráče, občana členského státu EU, jehož zaměstnanecky k "J* ' od data po uzávěrce přestupů v rámci evropské zóny, bez ohledu " ľ' důvody vedoucí k ospravedlnění těchto přestupových pravidel ". ^ mezení znehodnocení sportovních výsledků?" V rozhodnutí orfl'1'*-již zavedené ratio, že sport je předmětem práva ES pokud vykay l" mickou aktivitu. Soud také zopakoval, že ustanovení o volném pfi/i dle Smlouvy o ES nezakazují tvorbu pravidel vyřazující zahraniční 11' "■ tých zápasů z důvodů neekonomických, které se vztahují k rysu i' těchto zápasů a jsou čistě sportovního zájmu, tedy např. zápasy nu ^ nimi týmy z různých států (za zachování principu proporcionality [Ll! videl) a že zaměstnanecký vztah či poskytování služeb za odměnu l/„ vat za ekonomickou aktivitu. Uvedená sportovní pravidla sice fakiu.1 zovaía příležitost výkonu zaměstnání občana jednoho členského si i-j členském státě, ale soud se zároveň zaměřil na možné objektivní osprav těchto pravidel. Jsou tato pravidla čistě sportovní, nutná k zachování sp soutěže, resp. čistě bez ekonomického nádechu? Soud uznal možnost chování regulérnosti soutěže jsou taková pravidla nutná, za současn chovám principu proporcionality (i když se nejedná o soutěž mezi náj týmy). Zda pravidla proporcionální byla, tedy zda čistě sportovní dův< jektivně ospravedlní rozdílné zacházení s hráči při přestupech v rámi zóny a mimo eurozónu, ponechal Evropský soudní dvůr (stejně jako v ■ nutí Deliegé) na rozhodnutí národního soudu. Z těchto dvou rozhodnutí [Deliege a Lektoriert] lze dovodit, že:43) 1) Pravidla, která jsou nutná pro chod a/nebo organizaci sportovní lostí, sama o sobě neporušují komunitami právo; 2) Ve vztahu k těmto pravidlům záleží na sportovní federaci, aby r» o vhodných opatřeních.44) Evropský soudní dvůr odmítl v rozhodnutích Bosman, Deliege a L rozhodnout o otázce práva hospodářské soutěže. Přitom možná nebi mnoho příležitostí, protože kariéra sportovce je příliš krátká na to sportovec trávil léty v soudních síních. Proto se třeba sportovec raději s dohodne těsně před soudním řízením.45) V roce 2003 Evropský soud rozhodl případ sportovce opět pouze v rámci volného pohybu osob. Te však šlo o specifikum rozhodování podle ustanovení Asociační dohod 42) ČI. 6 (nyní 12), 48 (nyní 39) 85, 86 (nyní 81, 82) Smlouvy o ES. 43) Bell A., Turner-Kerr P., The Place of Sport Within the Rules of Commui Clarification from ECJ? The Deliege and Lehtonen Cases, European Competition view, Vol. 23, 2002, str. 260. **) Rozhodnutí Deliege, paras 66 a nasi. 45) Viz případ C-264/98 Tibor Balog v Royal Charleroi Sporting Club. 392 PRÁVNÍK 4/1 eria mezi ES, členskými státy a Slovenskem. ) Podle soudu či. 38 3 dohody musí být chápán jako zamezující aplikaci pravidel sporiace na profesionálního sportovce, legálně zaměstnaného v klubu státě EU, která autorizují nasadit do hry v lize nebo v mistrovském x/c limitovaný počet hráčů z nečlenských zemí, které nejsou stranou 0 hospodářského prostoru. Zde šlo analogicky o podobná pravidla levot, o kterých bylo pojednáno výše ve faktech rozhodnutí Bosman. jen aznit, že v případě této asociační dohody musel být sportovec již nesmán klubem na území členského státu; pak teprve se může do-ia/u diskriminace.47) t aplikace práva hospodářské soutěže se stala tedy buď rozhodnutí erá dohlíží nad dodržováním práva hospodářské soutěže ES, anebo [ názor Generálního advokáta Lenze na případ Bosman. Obou >jů bude nyní využito k popisu aplikace komunitárního práva hos-outěže na sport. [OSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE 1 odst. 1 Smlouvy o ES jsou zakázané jako neslučitelné se společ-všechny dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jed- ájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy Hem či efektem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na trhu. Podle či. 81 odst. 2 jsou tyto dohody, resp. rozhodnutí podniků Si. 81 odst. 3 dovoluje údělem výjimek z těchto protisoutěžních ; kritérií v něm uvedených (např. v zájmu hospodářského pokroku), jednání podniků mohl aplikovat článek 81 odst. 1 Smlouvy o ES, ifekt jednání podniků na obchod mezi členskými státy. Pokud podru na obchod mezi členskými státy není splněna, pak se řeší spolu-íiků podle sféry národního práva.48) Článek 82 Smlouvy o ES dále odnikům zneužití dominantního postavení na trhu. hospodářské soutěže ES jsou silně ovlivněny touhou dosáhnout rhu.49) Sport je speciální případ, ale akutní problém trvale trápí itit, jak „speciální" sport opravdu je a jak je tento speciální statut tetován v tvorbě relevantních předpisů práva ES.50) Kluby jsou na ijem závislé, nemají za cíl vyloučit ostatní kluby z trhu, jsou stejně Deutscher Handballbund eV v Maros Kolpak, 8,květen, 2003. 3 49 rozhodnutí Maros Kolpak. rilí, Beaumont, EU Law, str. 792. :a, Craig, 2003ed, str. 957. rill S., Sports under EC Competition law and US Antitrust law, Annual proceedings f the Fordham Corporate Law Institute, International Antitrust Law and Policy, Fordham corporate Law Institute, 2000, Juris Publishing, Inc. str. 114 (dále jen „Weatherill, Sports ader EC Competition law). /NIK 4/2004 393 tak soutěžitelé jako partneři. Kluby potřebují nějak přežít, s |M a výtěžek z této ligy. Podíváme-li se na terminologii či. 81 Smlouvy o ES, podi u stavci prvním dle rozhodnutí Hofner a Elser v Macroton Giho] jakoukoliv osobu, která vykonává ekonomickou aktivitu bez ohl-statut a způsob jejího financování. Podle rozhodnutí Komise Ita> tovní asociace (konkrétně šlo o Mezinárodní fotbalovou federac skou národní fotbalovou asociaci) také podnikem, vykonávající kou aktivitu s odůvodněním: „FIFA je federace sportovních asociací a vykonává sportovní». ale také vykonává činnost ekonomického rázu, zejména uza* smlouvy, komerčně využívá emblémů Mistrovství světa a uzí o televizních právech. FIGC [italská fotbalová asociace], zmocni' FIFA k pořádání Mistrovství světa v r. 1990, měla účast na zi nákladů soutěže a byla schopna využít komerčně emblém Mi: Stejně tak podle Generálního advokáta Lenze, dle faktů příp popsaného výše, v otázce transferových poplatků kluby a jejicí» tvořily transferová pravidla a pravidla o kvótách hráčů. Jedná se h rozhodnutí sdružení podniků ve smyslu výše popsané terminolog l.54) Transferová pravidla a hráčské kvóty nahrazují řádný sysl a nabídky; výsledkem je narušení hospodářské soutěže.55) Uje-a UEFA (tj. kdy komise akceptovala výše popsaná pravidla o \ případu Bosman), nemůže být považováno za výjimku udělenou«. 3 Smlouvy o ES. Podle Lenze, který se odvolává na Castalíam odst. 3 totiž předpokládá formální rozhodnutí, a to vydáno neb> Pro případ možných osvobození pravidel sportovních asociaci pakovat následující otázku, položenou v úvodu tohoto článku: J;i L) C-41/90 Hofner and Elser v Macroton GmbH [1991] ECR 1-197% para 21. '-) OJ L 326/31 (1992), [1994] 5 CMLR 253. !) OJ L 326/31 (1992), [1994] 5 CMLR 253. l) Para 258-259 názoru Generálního advokáta Lenze k případu Bosman. ') Efekt na obchod mezi členskými státy ES Generální advokát Lenz dovozu; 260, resp. para 57 jeho názoru k případu Bosman. Podle Lenze došlo li Smlouvy o ES (nikoíi či. 82). ') Podle £1. 81 odst. 3 Smlouvy o ES původně udělovala individuální výjimki V rámci modernizace soutěžního práva od května roku 2004, dle nového n OJ L/2003/1/1, by tato pravomoc měía také připadnout národním orgánům v Komise č. 99/27 z 28.4. 1999 o modernizaci pravidel implementujících článls a 82 (ex či. 86) Smlouvy o ES (tzv. „White paper on modernization of the ru articles 85 (nyní 81) and 86 (nyní 82) of the EC Treaty") a návrhu nařízení R implementace pravidel dle či. 81 a 82 Smlouvy o ES a o pozměnění nařízení 74 a 3975, COM (2000) 582. 394 PI [slouží ze strany práva ES díky svému (již výše zmíněnému) rysu závislosti" účastníků v kontrastu od „normálního" průmyslu?57) ý soudní dvůr v rozhodnutí Bosman na jednu stranu přiznal spéci- ., ,rtu. Z pohledu značné sociální důležitosti sportovních aktivit a ze- , ?alu v ES cíl udržení rovnováhy mezi kluby zajištěním určitého 'nosti a nejistoty sportovního výsledku musí být akceptován jako ä) Sport ale nezískal od soudu přesný návod, jak například přizpů- i ravidla právu hospodářské soutěže ES. Komise vydala v r. 1999 tzv. i zprávu o sportu (Helsinky Report on Sport).59) Alespoň zde, na Evropského soudního dvora, byla věnována pozornost soutěžnímu i krétněji. Komise rozlišuje tyto kategorie:60) iky, které nespadají pod soutěžní právo ES jsou takové, které jsou dní a nutné k fungování sportu a jeho organizaci. Komise má na tzv. pravidla hry (rules of the game). iky, které jsou zakázány soutěžním právem ES, jsou založené na dě ekonomických motivačních faktorů - praktiky, které nejsou ve u k zachování speciální charakteristiky sportu. iky, které sice spadají pod soutěžní právo ES, ale mohou být po-ílně předmětem výjimky dle č. 81 odst. 3 Smlouvy o ES: Jde o cíl ;ní rovnováhy mezi kluby zajištěním určitého stupně rovnosti a ne-/ sportovního výsledku a podpory k náboru a trénování mladých íci příklady z praxe Komise výše uvedenou strukturu názorně do- )st ENIC, spoluvlastník více fotbalových klubů v Evropě, tvrdila, že > komunitárním právem hospodářské soutěže jsou pravidla Evrop-vé unie UEFA, která přikazují, že žádná osoba nesmí býti přímo či igažována v managementu, administrativě anebo sportovní činnosti >ů v rámci jedné soutěže UEFA. Cílem pravidel UEFA bylo: (i) nejistoty sportovního výsledku utkání mezi kluby a (ii) zabránění o manipulaci výsledku. Podle Komise šlo o proporcionální EFA, která splňují legitimní sportovní cíl.61) i více podotázek v Weatherill, Fair Play, str. 55. Kluby jsou v lize soutěžitelé ! partneři. 115/93 Union Royale Beige des Societés de Football Association and Others v Bosman :r 1-4921, para 106. 'om the Commission to the European Council with a view to safeguarding current ictures and maintaining the social function of sport within the Community frame- )M (1999) 644 final (dále jen „Helsinki report on sport"). 2.1.1. - 4.2.1.3 zprávy. >, C 363/2. IP/02/942, 27.6. 2002. Předtím Společnost ENIC s tímto argumentem ani u Arbitrážního soudu pro sport v Lausanne - CAS 98/200, AEK Athens and ague v UEFA, 20.8.1999. 4/2004 395 Ve stejném duchu rozhodla Komise v následujícím případě pia\ byla Olympijským výborem a Mezinárodní plaveckou asociací FIN činnost v důsledku dopingového nálezu. Plavci napadli zákaz vyt subjekty asociací jako odporující soutěžnímu právu dle či. 81 a j o ES. Komise však akceptovala sportovní pravidla omezující činn lých plavců jako proporcionální, nutná k zachování integrity soutě v rámci boje proti dopingu, a na tato pravidla se tak komunitám vztahovalo (IP/02/1211, 9. 8. 2002). V jiném rozhodnutí Komise odsoudila organizační společnost Q nost založená společně Mezinárodní fotbalovou federací FIFA a nj couzskou fotbalovou asociací) s předmětem činnosti distribuce listi* love mistrovství světa v roce 1998 ve Francii. Pouze fanoušci. ] poštovní adresu ve Francii, mohli získat lístky na určitou fá/i Tím společnost CFO porušila či. 82 Smlouvy o ES, když aplüova načni opatření, zahrnující uvalení nekalých obchodních podmínek bitele mimo území Francie, a které vyústilo v omezení trhu na i spotřebitelů.62) Společnost CFO ospravedlňovala své jednání snah násilí mezi zahraničními fanoušky na stadionu, což Komise označil porcionální. 3) Naopak v rozhodnutí o fotbalových agentech Mezinárodní ťotb race FIFA, kteří dle pravidel této asociace musí mít ke své čin no. licenci FIFA a splnit další podmínky, Komise tato pravidla FIFA u mu ochrany spotřebitelů proti nekompetentním agentům, nepova: odporující soutěžní právu ES.64) V tzv. případu „Mouscron"65) Evropská fotbalová unie UEFA ■ bálovému klubu na jeho žádost změnit vylosované místo utkání, našla důvod, proč by se měla aplikovat komunitami ustanovení Sn na organizační sportovní pravidla nařizující místo k domácímu utl Dále např. Mezinárodní automobilová asociace F1A v minulosti hostící okruhy Formule 1 v aktivitách, které by mohly konkurov Formule 1 anebo FIA, která také ovládala televizní práva na společností. Toto Komise neakceptovala a donutila FIA ke h aby nezneužívala své postavení.66) 4. REGULACE SPORTU V EVROPSKÉM PRÁVU I V NEEKONOMICKÍ' S Instituce EU začaly projevovat ambice při prosazování soci 62) ČI. 1 rozhodnutí, 1998 World Cup [2000] OJ L5/55, [2000] 4 CMLR 963. 63) Para 109 rozhodnutí. w) IP/99/782, 21.10.1999, IP/02/585, 18.4.2002. 65) IP/99/965, 9.12. 1999, IP 99/956, 9.6. 1999. 66) OJ. 1997, C 361/7, OJ. 2001, C169/5., IP/01/1523,30.10.2001. Dále např. ned:ívj Komise IP/03/1105 týkající se politiky prodeje mediálních práv k fotbalové Li/c 2003. 396 PRA ivšak je třeba si uvědomit, že „při absenci ústavněprávních a praktic-mpetencí EU v této doméně."67) Evropský soudní dvůr rozhodoval ve ce sportu pouze ve smyslu volného pohybu osob. Ve své judikatuře ii rozhodnout v oblasti práva hospodářské soutěže.68) Zejména pri-rávo ES statut sportu nevymezuje.69) i mí či sociální nálepka, udělená sportu, může být potenciálně na jednu iro sport velkou výhodou - transferová pravidla by mohla uniknout ■ ísným pravidlům hospodářské soutěže - zároveň ale také nevýhodou . ě obětování komerčních práv; např. sportovní asociace by přišla o svo- prodeji TV práv na některé sportovní události tomu, kdo za ně dá °) ;:avitelé vlád členských států se pokusili uskutečnit alespoň nějaké ixči sportu, avšak šlo o obecná prohlášení bez konkrétního výsledku. :e o Sportu, učiněná u příležitosti přijetí Amsterodamské Smlouvy, 3 konference zdůrazňuje sociální význam sportu, zejména jeho roh ii identity a spojování lidí. Konference apeluje na orgány EU naslou-. rtovním asociacím v případě závažných otázek, které se týkají sportu, ně brát i ohled na amatérský sport. nade konference Evropské rady v Nice r. 2000 byla přijata Deklarace ckém charakteru sportu a jeho sociální funkci v Evropě. Deklarace opět na instituce EU brát v úvahu sociální, výchovnou a kulturní lortu.71) V tomto duchu pokračují další prohlášení se společným jme-m, že sport slouží jako nástroj proti rasismu, podporuje lepší studium dále sociální a etická role sportu, sport jako platforma sociální demo-)od.72) dy nejlépe připravit právní prostředí pro sport, aby byla vystižena eiill. Fair Play, str. 86-92 myšleno v doméně mimo ekonomickou aktivitu, ipř. zmíněná rozhodnutí Bosnian, Deliege či Lehtonen. mimu stavu 23. října 2003. í a inspirace od Weatherill, Fair Play, str. 91, poznámka pod čarou č. 140. race ale nemají právně závazný efekt (Bell A., Turner-Kerr P., The Place of Sport ĺ the Rules of Community Law: Clarification from ECJ? The Deliege and Lehtonen European Competition Law Review, Vol. 23, 2002, str. 257). Podle Evropského soud-Ivora je amsterodamská deklarace konzistentní s dosavadní judikaturou, pokud se je na situace ve kterých sport vytváří ekonomickou aktivitu (Rozhodnutí C-51/96, C-Christelle Deliege v Ligue Francophone de Judo et Disciplines Associées ASBL [2000] -2549, para 42). ;íad tzv. Evropská sportovní fóra „European Sports Forum", Brusel, říjen 2001 a Ko-stopad 2002, nebo Společná deklarace Rady a zástupců členských států v rámci Rady, ální hodnotě sportu pro mladé lidi, 2003/C 134/03 (mj. tito zástupci členských států í, že zaměření na ekonomickou dimenzi sportu v Evropě přináší riziko oslabení vý-:, sociální a zdravotní funkce pro mladé lidi, že sportem lze potírat rasovou nesnášen-xenofobii a jiné formy diskriminace, zabránit dopingu, rozvíjet demokratické hodnoty, >ro fair play apod.). Weatherill dále odkazuje ve výše citovaném článku „Fair Píay", str. :ext z návrhu na Evropský rok výchovy sportem, COM (2001) 584,16.10.2001 a SOC/ ,4.2002., para 1.6. K 4/2004 397 specifičnost tohoto odvětví a zároveň by došlo k dodržení noi „Při aplikaci práva hospodářské soutěže na sportovní pravidla s^, K. ^': * ^ rozlišovat, jak jen to je možné, jasně mezi dodržováním princinů ^'^'^ práva a požadavky sportovní politiky."73) Výše popsané rozhodí ■* ""'"'"'"^ demonstruje, že právo ES, konkrétně právo hospodářské soutěže buV -stále do budoucna nutné k existenci sportu. U sportu jde totiž stále \ ""• .^7** mercializovanou záležitost. ENIC neváhal obrátit se nejen na spo" "^ ľ **' arbitrážní soud v Lausanne (Court for arbitration of Sports - CAS) • i i"^!n| organ EU, na Kormsi. ■■ 5. ZÁVĚR Podle testu Evropského soudního dvora, založeném v rozhodnul' 11 / následně potvrzeném v rozhodnutích Dona, Bosman, Deliege a L-1 «>n "' sport předmětem komunitárního práva pouze pokud má povahu el n ,• m.'-Ľ aktivity ve smyslu či. 2 Smlouvy o ES. Dále ustanovení o volném poli. hu ÓL k dle Smlouvy o ES nezakazují tvorbu pravidel vyřazujících zahranú i,i n! ,-z určitých zápasů z důvodů neekonomických, které se vztahují k rw . Ko-% textu těchto zápasů a jsou čistě sportovního zájmu, tedy např. zí ••• -\ ľí ,, národními týmy z různých států (při zachování principu proporcionw \ ijJn„ pravidel). Zaměstnanecký vztah a poskytování služeb za odměnu b pm ,/,. vat za ekonomickou aktivitu. Zároveň soud uznal, že z pohledu znač -u mum ii důležitosti sportovních aktivit, zejména fotbalu v ES, cíl udržení .»» nn.ii|\ mezi kluby zajištěním určitého stupně rovnosti a nejistoty sportu vlir \í sledku a podpory k náboru a trénování mladých hráčů musí být a I ^j-'n\. n, jako legitimní. Nedal už ale přesný návod, jak sportovní pravidla 'v *: ulil aby nebyla v rozporu s právem ES. Soud jen doplnil, např. v rozh<>Ji' i. P liege, že pravidla, která jsou nutná pro chod a/nebo organizaci spn ikpk událostí, nemusí porušit komunitami právo (i když nejde o soutě' i k'i n*-rodnfmi týmy) a ve vztahu k těmto pravidlům záleží na športoví i \Jl-.u (asociaci) aby rozhodla o vhodných opatření. Podle Ponse není vždy jednoduché identifikovat skutečnou spo .■».pí [" váhu určitých pravidel.74) Sportovní pravidla mají buď závažné eki-i »ni k\. následky, anebo pravidla, původně založená pro čistě sportovní ďi uj . s, přemění na pravidla více ekonomického charakteru jako důsledek v \ i i J»ľ nomických aktivit asociovaných se sportem.75) Pons považuje za pí iwiqv-dobné, že následující praktiky budou Komisí (při šetření dodržo* ■ ľ pi >*•■ hospodářské soutěže) akceptovány:76) - Pravidla hry. 73) Pons, Sport and European Competition Policy, str. 80. European Model of Sp 'ľ 24.2.1999. Dále popsaná rozhodnutí Komise výše v textu tohoto článku. 74) Stejně Weatherill S., Helsinki Report on Sport, E.L.Rev., červen, 2000. str. x 75) Pons, Sport and European Competition Policy, str. 80. 76) Pons, Sport and European Competition Policy, str. 80. 398 PRÁ\N'K U1 ľ i K f .[odní omezení počtu klubů anebo týmů, které budou reprezentovat ä v evropských a mezinárodních soutěžích. ř n vidia pro výběr jednotlivců na základě objektivních a nediskriminator-i ,L. kritérií. -i. rídla zakládající přesně stanovené přestupní časové úseky, kdy je mož-t ,, jčinit transfer sportovce za předpokladu, že tato pravidla zabezpečují aováhu a obecnou strukturu daného sportu. rádla zajišťující nejistotu sportovního výsledku, kdy neexistují jiné iě restriktivní formy, než dané opatření. í ,i v by obecně platit, že pravidla nutná k základní organizaci sportu mají * i ažována za stejně imunní vůči ustanovením o volném pohybu osob t t.ii íního práva.77) Stejně tak základní svobody garantované Smlouvou * i\ -i jsou v konfliktu s regulujícími opatřeními sportovních asociací, pokud •i« itření jsou objektivně ospravedlněná, nediskriminatorní, nutná a pro- í"-. líiní.78) * j . ■ J se týče ambicí institucí EU zasahovat do sportu v neekonomické - k tomu jim zatím chybí vymezený mandát na základě Smlouvy o ES/ \ - i\ijle Evropského soudního dvora je amsterodamská deklarace zdůraz- * t - ciální roli sportu konzistentní s dosavadní judikaturou, pokud se vzta- ! ■ situace, ve kterých sport vytváří ekonomickou aktivitu.79) Evropský f, fc t ve svém návrhu nové Ústavy EU, kterou předložil Prezidentu Evrop-í . i' v Římě 18. 7. 2003, prozatím zařadil sport pod politiky EU doplňující, . ■ ■ nentární, nikoliv exkluzivní. I í t t Summary Development of Regulation of Sport in EC Law * Pavel Hamerník % as not been covered explicitly by EC/EU Treaties. Thus according to the „pioneer" |3f European Court of Justice, Walrave and Koch and Dona, the practice of sport is Community law only in so far as it constitutes an economic activity within the meaning 2 of the EC Treaty. This is the ratio of the Court this article is resolving, because the iie same time stated that provisions of the Treaty do not prevent the adoption of rules or [eluding foreign players from participation in certain matches for reasons which are not omic nature, which relate to the particular nature and context of such matches and are irting interest only, such as, for example, matches between national teams from different f These sporting rules must however remain limited to its proper objective. The article | he difficulty to determine when EC law is coming to intervene in the field of sport and I* .herill, Fair Play, str. 85. iky Report on Sport, bod č. 4.2.3. idnutí Deliege, para 42. ( *' - í 4/2004 I 399 when „legitimate" sporting rules excape it completely. Sport is specific. It differ; f between „norma!" undertakings in the internal EC market. European Court of / this in its Bosman ruling: In view of the considerable social importance of sporli' particular football in the Community, the aims of maintaining a balance beiw • erving a certain degree of equality and uncertainty as to results and of encour ment and training of young players must be accepted as legitimate. Unfortunat» not advise sports world how to organize precisely its rules so it does not breach sport is subject of economic activity, which the gainful employment or provide» comes to be covered by the EC Treaty free movement of persons provisions Th rules on transfer fees preventing player to leave freely upon expiration of his c club in one member state to be employed in another club of different memb nationality clauses, limiting number of players from another member state in one as in breach of free movement of persons provisions of EC Treaty. The European had no problem to subject to the Treaty the private body, sport association, w determines conditions of employment or gainful activity. It held that the mentions proportionate to the aims which European Court listed above as potentially Icgitii also covers other European Court of Justice decisions regarding sport to demons between Community Law and sport: Lehtonen and especially Deliege, Maios ] European Court distinguished its previous sport decisions. Unfortunately the Coľ decide about conformity of sporting rules with competition provisions of EC Trc 82. Thus this article describes regulation of sport in this area, mainly using tlie i mission of EU (which is the main organ supervising undertakings to foiow tlie cc and of inspiring Advocate General Lenz opinion to Bosman case. The article furl potential possibility of EU to regulate social, non-economic, function of sporl with of Amsterdam and Nice declarations on sport. 400 PF „rE Ä ANOTACE rterpretace a argumentace v sou-í teorii a praxi, sborník, editoři: Ľh, Pavel Maršálek, EUROLEX ill i, Praha 2003, 208 s. zájmem jsem přijal nabídku recen-k příspěvků z vědeckého kolokvia -je práva českých právnických fa-,e uskutečnilo v červnu loňského i Milovy. Teoretické i praktické dně interpretace práva jsou velice ídyť vskutku platí výtka Františka ,v české literatuře se v posledních ich interpretací zabývá velmi málo 19). úvodu obsahuje rozsáhlejší studii ■ha pod názvem Problémy interpre-mentace v soudobé právní teorii o studii syntetizující, která by bez v mohla sloužit i jako učební text. studie ve sborníku nalezneme 15 iříspěvků, každý z nich o rozsahu až čtrnácti stran. Příspěvky jsou -é, a to jak z hlediska formálního ■ nalezneme zde rozsáhlejší (pří-la Maršálka a Zdeňka Kiihna) intující poznámkový aparát (prioře Sobka a Michala Šejvla) - tak ;onkrétního tématu (od metodolo-ti Tomáše Doležala a Drahomíry ': k vtipné analýze významu soud-jlů pro interpretaci práva v kon-ávních případech od Michala příspěvky pochopitelně spojuje 'etace práva. Název sborníku byl lě: i právně teoretické úvahy jsou 'elmi Často s ohledem na aplikační i ohledem na to, jaký význam má iterpretovat právní texty pro pravší. Jak tomu již u podobných pub-borník lze číst jako knihu povídek orů s různým temperamentem, oblastmi konkrétního zájmu ylistickými návyky (i zlozvyky), se - z hlediska svého dílčího teka nepřekrývají, takže ve svém 1:ují pozoruhodně široký záběr a mohou sloužit k solidní orientaci v dané problematice. Pro ilustraci uveďme, že příspěvky se věnují otázkám „správnosti" interpretace práva {František Novák, str. 43 a násl.), pozitivně právních mezí výkladu práva {Jan Tryzna, str. 77 a násl), řešení „obtížných případů" {Jan Wintr, str. 105 a násl.), významu srovnávacího práva pro interpretaci {Zdeněk Kühn, str. 141 a násl.), procesu poznávání práva {Miloš Večeřa, str. 33 a násl. ), či zvláštních aspektů interpretace ústavního práva {Jan Kysela, str. 155 a násl.). Pavel Maršálek je autorem dalšího zajímavého příspěvku ohledně historické metody výkladu práva; tento exkurs by mohl přispět k ostřejšímu chápaní této metody, která je poměrně často skloňována i v odborných publikacích pozitivněprávních. Příspěvky často obsahují interpretační analýzu konkrétních ustanovení právních předpisů - mezi nejilustrativnejší příklady patří analýza některých ustanovení vysokoškolského zákona od Aleše Gerlocha (str. 22 a 23) a rozsáhlý výklad Jana Kysely k ustanovení Článku 46 Ústavy ČR (str. 170 a násl.). Z běžné diskuse vybočuje svým radikálně kritickým tónem příspěvek Františka Cvrčka pod názvem „Kritické poznámky k výuce interpretace právních textů" (str. 49 a násl.). Cvrček zde - lapidárně, ale vcelku přesvědčivě - předkládá zprávu o podceňování interpretace práva při výuce na právnických fakultách. Kritizuje také dosavadní etablovaný způsob výkladu metod interpretace a jejich klasifikace ve vysokoškolských učebnicích. Snad zde zašel až příliš daleko, když kategoricky tvrdí, že tradiční výklad metod interpretace rezignoval na institucionální kontext interpretace, neřeší situaci, kdy se jednotlivé metody dostanou do rozporu („ani se nepokouší o nějakou jejich hierarchi-zaci") a nerozlišuje rozdílné kontexty, v jejichž rámci by se měla každá metoda pohybovat (str. 51). Jako by se zde nabízela otázka, zda se tu teorii práva - jako výukovému předmětu -nepřisuzuje absolutní odpovědnost za úroveň (a výsledky výuky) ostatních, pozitivněprávních disciplín. V příspěvku se nenabízí koherentní alternativa pro vysokoškolské pedagogy; je spise jen argumentem pro zavedení nového 1/2004 401