Summary Some Conclusions from the Application of Methods and Techniques of Han and EC/EU Law Alexej Kohout The process of approximation of Czech and Community law started in 1991 of Czechoslovak Federation. In its present form the European Community is characterized by a nurr supra-state character which exercises a far-reaching influence on law-making a Community as well as national levels not only explicitely, but also implicitely autonomous character manifested most distinctly in EC Directives. Their dir red by broadly accepted opinions as a special type of genera! transformation. I' effect is based rather on the principle of proprio vigore. The Directives re legislation, but not in the form of law and implementation regulations like in the form of a law expressing the principle of codification (order to legislati prizing the actual, directly applicable codification. Therefore, to assure comp of Directives, not only factually, but also in writing, the EU member states mi legal framework in the respective field. The Treaty of Amsterdam (in force since 1999) introduced a new form off "framework decision" (Art.34, para.2 b/ of EU Treaty) which form part of taire". This form is intended for the harmonization of legal regulations in tht criminal law. It is a form analogous with the "Directives" (under Art. 249 c foundation). It binds the member states in the approximation of their legal ru results, leaving the choice of forms and methods at their discretion. The process of approximation of Czech legal rules with EC/EU law is gi thodological Instructions of Government (Resolution of the Government Nc ber 1999) and by the Resolution of the Government No. 257 of 15 March 200( the process of legislative works in the approximation of Czech legal regulation; in particular the consultations of draft laws with the Committee for Europea Chamber of Deputies. The process of approximation of Czech law with Com tiates the process ensuring the transposition of EC Directives and the proces: talion of Czech law to the provisions of the Treaties of Foundation and EC Important for the process of approximation is also the monitoring of the ».v.^upim tional law of member states, particularly with reference to accompanying national re assuring a smooth implementation of EC Directives also with reference to naJ'orul re providing the transposition of EC Directives. Also the subsequent assessment of the compatibility of law-making proposals is nee ticularly because the standard of compatibility after the bill has passed through the P may be reduced. With reference to approximation of legal rules in EC/EU also the cases, when the im] tion of EC acts on national level belongs to regional self-government or when it ;s net assure the harmony of a legal regulation of a territorial self-government organ ujdi ť priate regulations of Community law are remarkable. The endeavour to approximate Czech law with EC/EU law includes also the cn-npcral Czech Republic and the Slovak Republic in the field of legislation and harmim/alion of 1 approved by an agreement concluded between the Government of the CR and iheGovo the SR on 18 April 2000 (Communication of the Ministry of Foreign Affairs No. 44/20 Of considerable significance for the progress of harmonization of law is the Dechu all Future of EU of 13 and 18 December 2001, adopted at the session of the Eur >pean Got and 15 December 2001 in Laeken. Remarkable in this connection is particular]\ iheoriei1 a better division and definition of competences, recodification of primary EC/f I' law hi ■ frequent use of European framework legislation. 1184 PKÄVNJI >,,, 'IfCNA ., OCHRANY ZÁKLADNÍCH PRÁV V EVROPSKÉ UNII J,, GENEZE t '{MEZENÍ TÉMATU , 4 -ka našeho výkladu je vhodné již v úvodu připomenout, že hlavní ! w1 * sených právních zásad Společenství tvoří základní lidská práva a svo-{ \ edém k tomu, že tato základní práva nejsou komplexně obsažena ve ikého katalogu v zakládacích smlouvách Evropských společenství1) I , * 1 ■ 'uvy obsahují pouze jejich nezbytný právní základ, musela zde proto { „ 1 'unkce Evropského soudního dvora („Evropský soudní dvůr" nebo , /ůr")2), který je ve své judikatuře rozvíjel. I když většina lidských ! fc * stuje v evropském právu v psané formě, jsou v konkrétních pří-I % tuzách) zjišťována a zohledňována. ■> trn judikatury Evropského soudního dvora jsou pak orgány Evrop-I „ zároveň i vnitrostátní orgány Členského státu Unie nuceny zajistit I, :í ochranu jednotlivce, a to pod sankcí Soudního dvora. Obecné idy Společenství, které obsahují základní lidská práva, jsou totiž I 1 amenu primárního práva, tudíž práva nejvyšší právní síly, a mají I. st před zákonem. . ■ m pramenem evropského práva, jehož znalost hlavně ze strany na- I ctiacu po vstupu do Evropské unie bude nezbytná, jsou rozsudky (judi- I ') Evropského soudního dvora. Již dnes jsou některé závěry těchto roz- ■ 1 brány v úvahu při legislativní přípravě našich právních předpisů v rámci j " "mi/ace českého právního řádu s právem evropským, tzn. s právem I «k\ch společenství („právo ES") a právem Evropské unie („právo . Nejedná se tedy pouze o rozsudky Evropského soudu pro lidská práva - ■ ■ E\ ropy), jak vyplývá z členství České republiky v Radě Evropy a apli- - E\iopské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pode- I * lom a o založení Evropského společenství (spolu s dalšími dvěma zakládacími smlouvami M„() a EURATOM) a taktéž Smlouva o Evropské unii byly několikrát doplněny a noveli- .íii\. Naposled tzv. Amsterodamskou smlouvou, která vstoupila v platnost 1 .května 1999 iC UO/02), a tzv. Nicejskou smlouvou (Smlouva z Nice) z prosince 2000, která dosud J ^mipila v platnost a je v ratifikačním procesu. I " nim dvůr Evropských společenství, články 220-245 Smlouvy o založení Evropského spo--iKu. Analogická ustanovení obsahují i Smlouva o založení ESUO a Smlouva o založení j RATOMU. [ luixní „judikatura" a „rozsudky" Evropského soudního dvora je používáno promiskue. lies 'MK 11/2002 psané v Římě 4. listopadu 1950 („Evropská úmluva o lidskýc „Evropská úmluva"),4) ale taktéž o rozsudky Evropského so Lze mít za to, že v oblasti uplatňování lidských práv v Če nemělo dojít při vstupu do Unie k větším problémům, nebe dard lidských práv je už fakticky zakotven v Listě základní a svobod (zák. č. 2/1993 Sb.), jakož i v Ústavě České republi] Sb. ) a dalších zákonech. Přitom jak soudy tak i správní orj zvykají na aplikaci judikatury obsahující základní práva. S Evropského soudního dvora budou muset naši soudci být ob je budou aplikovat při svém rozhodování a v neposlední řai s institutem tzv. předběžné otázky, jak bude osvětleno dále. Účelem tohoto pojednání je podat pokud možno sumai výklad geneze a vývoje evropského práva lidských práv v rá společenství / Evropské unie s tím, že připravované násled bude zabývat dokumentem završujícím aktuálně tento pí Charta základních práv Evropské unie, vyhlášená v prosinci V literatuře a soudní praxi se používají často promisku práva", „základní lidská práva" či „základní práva". První p zejména v mezinárodním právu veřejném a v ústavním právi Evropské unie, s druhým pojmem se setkáváme spíše v oc a třetího pojmu „základní práva" používá především Evropsl Hlavně pak je tento pojem obsažen v Chartě základních prá' V souvislosti s naším výkladem je výchozím pojem meziná právo lidských práv, které lze definovat jako „soubor nořen práva, které jednotlivcům na nediskriminačním základě a oprávnění zajišťující svobodu a důstojnost člověka a požívají záruk".6) Účelem ochrany základních práv je hlavně zabránit nepříp státní moci v dané oblasti, přičemž se předpokládá, že toto jednám (konání nebo opomenutí) státu má být účinně sovj K rozvoji lidských práv na regionální evropské úrovni, označovanýcl jako evropská lidská práva, přispěla nanejvýš významně Evropská o lidských právech, která vychází ze Všeobecné deklarace lidských p hlášené Valným shromážděním OSN v roce 1948.7) 4) Text viz sdělení FMZV č. 209/1992 Sb. 5) Blíže k tomuto výkladu srov. Tichý, L., Arnold, R-, Svoboda, P., Zem; Král, R.: Evropské právo. C. H. Beck, Praha: 1999, s. 694. V Listině základmu! práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky, se použft „lidská práva a základní svobody", „základní lidská práva a svobody", „základní pf body". 6) Sudre, F.: Mezinárodní a evropské právo lidských práv. 2. upravené a ro/Šíře (z francouzštiny přeložil Jiří Malenovský). Brno: Masarykova univerzita, 1997, 7) Všeobecná deklarace lidských práv schválená Valným shromážděním OSN dne 1 1948 (Dok.OSN A/RES/217/III A). 1186 PRA'.v i [Ý SYSTÉM OCHRANY ZÁKLADNÍCH PRÁV l ,né době koexistují v rámci evropského regionu tyto tři institucio- né právní systémy, resp. subsystémy ochrany základních práv: * n' právní řády, f t na úrovni Rady Evropy a ! v rámci Společenství / Evropské unie. I pokročilou a účinně fungující se považuje úprava ochrany základ- { ch_ práv a svobod, zavedená v rámci Rady Evropy. Představuje í účinnější a v neposlední řadě pokrokovější regionální úpravu Iských práv než je tomu v případě univerzálních standardů přijatých SM, zejména pokud jde o mezinárodní (nadstátní) kontrolu nad , »váním. Tento systém ochrany lidských práv v rámci Rady Evropy Í časnosti zvláště Evropská úmluva o lidských právech s jedenácti qí protokoly, Evropská sociální charta z r. 1961 se dvěma dodatko-■ koly z r. 1988 a 1995, a dále soubor instrumentů přijatých na f 'nšin. Tyto dokumenty jsou rovněž nedílnou součástí českého práv- I ) í Evropského soudu pro lidská práva (Rady Evropy) se sídlem ve 1 („Evropský soud pro lidská práva") je zpravidla konečný s tím, že I iny se zavázaly jím řídit. Tento soud je oprávněn projednávat a roz- >ry jednak mezi smluvními stranami a jednak spory mezi jednotliv- Ilní organizací nebo skupinou osob na jedné straně a smluvní straně druhé. Vedle toho může soud na žádost Výboru ministrů vy-Iní posudky o právních otázkách, které se týkají výkladu Evropské I dských právech a protokolů k ní připojených. I ' ,mus ochrany základních práv na úrovni Rady Evropy je založen >ván prostřednictvím tradičních instrumentů mezinárodního práva I i ĺ mezi členskými státy Rady Evropy. I když všechny členské státy i ! i nie jsou zároveň členy Rady Evropy a signatáři Evropské úmluvy irávech, jakož i dalších důležitých právních instrumentů této orga-I . ■ eize nevidět, že obe organizace mají rozdílné poslání a zaměření I ■. pak odlišnou členskou základnu. " ■' . iem na naše téma se blíže problematikou ochrany lidských práv na .uií MZV č.14/2000 Sb.m.s., o Evropské sociální chartě; sdělení MZV č.15/2000 Sb. m. i Dodatkovém protokolu k Evropské chartě. Dodatkový protokol k Evropské sociální řič zakládající systém kolektivní stížnosti (Štrasburk, 9. listopadu 1995) byl za Českou .ibliku podepsán 26.2.2002 a v současné době byl předložen Parlamentu k ratifikaci. Blíže .. Šturma, P.: Zdokonalený mechanismus ochrany sociálních práv: kolektivní stížnosti 1ľ Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Právník, č. 10-11/1996. MK 11/2002 1187 úrovni národní a v rámci systému Rady Evropy nebudeme s lze odkázat na bohatou literaturu v těchto záležitostech.9) Rámec Evropské unie Základy jednotné, integrované Evropy byly vystavěny na tách akceptovaných všemi členskými státy Společenství. Je v praxi je taktéž součástí činnosti institucí a orgánů Evropski EU"). K těmto uznávaným hodnotám patří: e zajištění trvalého míru, jednota, rovnost, svoboda, bezpeč » výslovné přihlášení se k ochraně zásad společných všem č unie jako jsou svoboda, demokracie a právní stát (rule of vání lidských práv jak je zakotveno v článku 6 Smlouvy ( o EU").10) Když hovoříme o základních hodnotách a konceptech, které narážíme na jejich organickou součást, kterou je otázka zaji lidských práv a svobod v rámci Unie. Tyto základní hodnoi ideály jsou vtěleny přímo do právních řádů členských států Ui každodenní činnosti institucí a orgánů EU. Na rozdíl od národních právních systémů členských státi neobsahují původní texty zakládajících smluv Evropských spc výčet (bill of rights) základních práv a svobod. Tato oblast se oby vyvíjela postupně a aktuálně vyvrcholila vyhlášením Cí práv Evropské unie v prosinci 2000.n) Evropský parlament, Rada EU a Evropská komise ve svém hlášení z roku 197712) se slavnostně přihlásily k respektováni ských práv, a to jak při výkonu svých pravomocí, tak i pi Společenství. K tomuto prohlášení se pak na kodaňském se 1977 připojily ve své deklaraci hlavy států a vlád členských si Tyto deklarace (prohlášení), i když nezakládají bezprostřec mají značný „právně" politický význam. A právě Smlouvou o získává tento zásadní politický postoj i právně legislativní ío' 9) Např. Šturma, P.: Mezinárodni a evropské kontrolní mechanismy v c Praha: C. H. Beck, 1999; nebo Šturma, P.: Úvod do Evropského práva oi Praha: Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum, 1994; nebo Čape. a Evropská komise pro lidská práva. Přehled judikatury a nejzávažně podání. Praha: Linde a. s., 1995. !0) Borchardt, K. D.: The ABC Community law. European Commission, s. 11. (překlad: ABC práva Evropských společenství. Praha: Informačr unie při Delegací Evropské komise v České republice, 2001). n) Charter of Fundamental Rights of European Union. Úřední věstník ES, 7 2000. 12) Joint Declaration of the European Parliament, the Council and the < věstník ES, C103/1,27.4.1977 (Společná deklarace Evropského parlame podepsaná v Lucemburku 5. dubna 1977). ^Čenství se tak institucionálně zavazuje expresis verbis respektovat ská práva. ; říci, že základní obecnou funkci zabezpečování dodržování lid-v rámci Evropského společenství příslušelo plnit vnitrostátním >nských států, nicméně orgány Společenství byly na základě ode--avomocí schopny sledovat a vynucovat dodržování lidských práv rCh a sociálních - jako lidská práva ekonomické povahy. Mezi tyto některá práva vyplývající logicky ze čtyř základních svobod Spo- v OCHRANY ZÁKLADNÍCH PRÁV V EVROPSKÉ UNII , donální (nadnárodní) systém ochrany základních práv v rámci j inie představuje na rozdíl od Rady Evropy kvalitativně vyšší úroveň a hlavně integračního spojení mezi vlastními členskými státy a ná- 2 umocněno zejména vlastní supranacionální legislativou Společen- i de Smlouva o založení ES neobsahovala explicitní ustanovení , základních práv, byl Evropský soudní dvůr nucen opírat se o jiné i meny. Aplikoval nepsané právní normy označované za obecné idy Společenství jejichž normativnost potvrdila následně Smlouva texty zakládacích smluv Evropských společenství neobsahovaly ■ anovení ve vztahu k lidským právům. Smlouva o založení Evrop- xenství (tehdy EHS) obsahoval dva oddělené zdroje pro ochranu :ajícího se lidských práv, a to článek 12 (ex-článek 6), ustanovení e speciálně na diskriminaci z důvodu národnosti v rámci Společen- iý s ustanoveními o volném pohybu, a dále článek 141 (ex-článek i se diskriminace z důvodu pohlaví ve vztahu ke mzdě. Článek 141 . mkretizován, resp. doplněn, sekundární legislativou ES za využití (ex-článek 235) smlouvy. Později byl princip „respektování lid- a základních svobod" včleněn do Smlouvy o založení ES v článku (ex-článek 130u) v souvislosti s vnější politikou Společenství v ob- ■ ové spolupráce. n k tomu, že při svém založení bylo Evropské společenství přede-enstvŕm pro ekonomickou integraci členských států, představovaly í dopady této integrace toliko odvozený prvek.13) 5 pojem základních práv, jako právní institut, dostal do terminolo-í závaznými smluvními dokumenty ES/EU v článku 6 odst. 2 EU z roku 1992 (ex-článek F), podle kterého: „Unie uznává jako /ní zásady Společenství základní lidská práva tak, jak jsou zaručena úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou Srov. Tomášek, M, Staté o Evropské unii. Praha: CODEX, 1994, s. 37-38. 1189 ÍK 11/2002 Ľ» v Římě dne 4. listopadu 1950 a jak vyplýva z ústavních tra- členským státům". ^0,1-^i\Lv Tímto ustanovením je toliko institucionalizována soudcov- i vzešlá z dosavadní rozhodovací praxe Evropského soudního d m «,n,IÍPu,,u nutím k tomu, že zakládací smlouvy k této otázce dříve mlčeh u . i */'*•* ský soudní dvůr postupně zajišťovat na „ad hoď základě dodi/ »' ,r '■ nich práv, tvořící součást obecných právních zásad, jejichž dodrž- •, * '""^ Soud nejdříve vyhledal ve společných ústavních tradicích ělens! ■ i v Í,k!lí" lečenství základní práva způsobilá k tomu, aby byla přenesena * L, ľ L' **' ního právního řádu. Poté, od roku 1974, kdy se po ratifikaci ze ^i, lh . *n!'" staly všechny členské státy Evropského společenství stran i n i ." ','" úmluvy o lidských právech, se na tuto úmluvu odvolával před i-iM ' " Tím se Evropská úmluva o lidských právech stala upřednosťi i -ii /1, inspirace v komunitárním řádu, jak to ostatně konstatovaly již ^m|„4, ,.,.' r race orgánů Společenství z 5. dubna 1977 i preambule Jednou* m „, n„K[ ' aktu z 14. února 1986. V preambuli Jednotného evropského al 'u | Vl víra v lidská práva konstatováním, že představitelé členských -■ m, f,,""" ského společenství jsou „Odhodláni společně pracovat k podp. i ^ x\_ na základě základních práv přiznaných v ústavách a v záko. ■ 'i J^ki států, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svoboi i ■ sociální chartě, zejména svobody, rovnosti a sociální spravedln ■•* Evropská úmluva o lidských právech však není právně inli ipmm.ľM ^ právního řádu Společenství a sama o sobě Společenství neza ■ u /, „->, časného právního stavu Evropský soudní dvůr zajišťuje dodr ■■ ■ ■ \\y}vf ných norem Evropské úmluvy pouze v rámci působnosti evr«'| I hn p-,«fl přičemž úmluvu interpretuje nezávisle. To ovsem s sebou ru^ ,','i.,\ ,ly riziko konfliktu s rozhodnutími orgánů Evropské úmluvy. Determinující vliv Evropské úmluvy o lidských právech Snahy o systematické legislativní řešení otázky lidských práv v v lečenství, tj. zakomponování této materie do komunitárního právníl -j byly v minulosti opakovaně seriozně nastolovány. Nejdůležitější * . snaha o přistoupení Společenství jako subjektu mezinárodního práva k i \\^ ské úmluvě o lidských právech i když bylo zřejmé, že stranami télo u.i ■'. mohou být výhradně státy. Toto déle trvající dilema rozřešil až posudek (opinion) Evropského mi ŕ i ho dvora vyžádaný Radou EU v roce 1994 ohledně slučitelnosti zan'^k"1-dohody o přistoupení Společenství k Evropské úmluvě o lidských jm.iv» s ustanoveními komunitárního práva. Soud dospěl k závěru, že „žádu- iN * novení smlouvy nesvěřuje komunitárním orgárnim pravomoc vydával "i1"1 •'* 14) Single European Act (Jednotný evropský akt), podepsaný 17. února 1986 v Luc vstoupil v platnost 1. července 1987. 1190 PRÁVNÍ! uzavírat dohody v oblasti lidských práv, a tudíž nem zde právní přistoupení k Evropské úmluvě".15) zor Evropského soudního dvora, že Společenství nemá pravomoc Evropské úmluvě o lidských právech vedl následně k rozhodnutí , Jqí dokumentu Charty základních práv Evropské unie na summitu ady v Kolíně nad Rýnem ve dnech 4. a 5. června 1999. Bylo totiž Evropská unie musí mít svůj vlastní vyčerpávající kodex lidských bude odrážet specifické vlastnosti supranacionální organizace a za--oveň ochrany jednotlivců, která je dosažitelná v podmínkách fun- otného vnitřního trhu a je výsledkem zavedení institutu občanství nie. ) ■ i ost je v této souvislosti vhodné uvést, že k tomu, aby mohlo Spo- , , istoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, by tak bylo zapo- nout mu v rámci Smlouvy o založení ES jasný kompetenční právní 1) nejlépe doplněním článku 230. Toto opatření by ovšem zname- ist stížnosti rovněž u Evropského soudu pro lidská práva (Rady orgány EU a potažmo i na jimi vydávané sekundární právní akty ré by porušovaly základní práva.17) i silném postavení Evropské úmluvy o lidských právech v rámci nie svědčí rovněž ustanovení článku 49 Smlouvy o EU, který pod-íství žadatelské země v Unii respektováním zásad uvedených Smlouvy o EU. Důvodem je skutečnost, že tyto zásady vlastně tdní svobody zakotvené právě v Evropské úmluvě o lidských práme zde hovořit o předběžné podmínce sine qua non pro přijetí ováné země do Evropské unie.18) UJIŠŤOVÁNÍ OCHRANY ZÁKLADNÍCH PRÁV VE SPOLEČENSTVÍ ládíící smlouvy Evropských společenství neobsahovaly ve své původní ícľbytné kogentní normy zajišťující ochranu základních práv. Ve Spole-í lak existovalo údobí, ve kterém se předpokládalo, že otázky týkající se ch práv by neměly být v rámci komunitárního systému vůbec prezento- ■řejmé, že v první fázi bylo Společenství považováno za komunitu pouze miickou, která by neměla mít vztah k řešení otázek týkajících se lidských ■»udel. ESD č. 2/94 z 28. března 1996, SbSD 1996,1-1790. Blíže srov. Bureš, Z.: K otázce liloupsní Společenství k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách. 'rop«.ké a mezinárodní právo, č. 4/1997, s. 32. i/c mov. Šišková, N.: První ucelený katalog základních práv Evropské unie-Charta. Pravic, i fi'2001. s. 590. lk \\7 Toth, A. G.: The European Union and human rights: The way forward. Market i* Review 34. Kluwer Law International. Printed in the Netherlands, 1997, s. 491-529. o\ sdčlení MZV Č.7/1995 Sb., o sjednání Evropské dohody zakládající přidružení mezi iskou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy i Mitinč druhé (Preambule). VNIK 11/2002 1191 práv. Společenství se tedy podle těchto představ nemělo mater" přímo ani nepřímo zabývat. Podle této koncepce se členské stát > svých kompetencí pouze v ekonomické oblasti, aby je SpoleV a vykonávalo je jako své vlastní. Otázky týkající se lidských n zůstávat v kompetenci členských států. Bylo zapotřebí několika let, aby se v praxi s určitou naléhavos problémy základních práv ve smyslu omezení veřejné moci (leg aplikační) vznikají také v lůně právního řádu Společenství. Šlo na blém znalosti či povědomí toho, zda základní práva mohou být ( kladně sekundárním aktem právně závazným, jakým je naří/ení Právní řád Společenství zajišťující základní práva se vytvářel pi základě rozhodovací praxe Evropského soudního dvora, která ■/ teprve od roku 1969. Soudní dvůr totiž zpočátku otázky souvise k nimi právy odmítal řešit s odkazem na to, že se jimi nemůže /ak patří do národního ústavního práva členských států. Tuto půvoeip »r ú'.?.' však musel korigovat v neposlední řadě proto, že sám obhajoval i,,,, '"' přednost komunitárního práva („právo ES" nebo „právo Spolcč iim\ i ■, ,*, národním právem členských států. Tato teze by však nemohla b\i mi ,m/ pokud by komunitami právo nebylo vlastními silami a mo/iiov i \ « fonn zajistit takovou ochranu základních práv,, jež by byla rovnoct: i cuhrim poskytované národními ústavami členských států. Výchozím bodem této judikativní činnosti Evropského soudn 'ml- ov *»vi rozsudek ve věci Stauder19) z roku 1969, kde v souvislosti s ko :ki vn- př. pádem soud rozhodí, že respektování lidských práv patří k obce. 1,1 / * iL-aill právního řádu Společenství, jejichž ochranu musí Evropský souJim u\ i /,. jišťovat. Evropský soudní dvůr postupně doplňoval a rozvíjel ochrání * ik\ i1-^ práv v komunitárním právu za využití institutu obecných právnu I i- i \n lečenství. V praxi Evropského soudního dvora, resp. i Soudn př i ih> mlh.: byl již vymezen velký počet základních práv. Jsou obsažena ■ |i.J k iii -Evropského soudního dvora, pokrývají široké spektrum a sahají t\i se však uskutečňuje pouze v oblastech vymezené pravomoci, to. že základní práva jsou vykonatelná v rámci a v mezích ustanovení ch ^mluv ES/EU. Jinými slovy legitimní cíle Společenství obsažené ve h E- S/EU představují objektivní rámec, v němž lze právní ochranu U. žité rozlišovat mezi základními svobodami obsaženými v Evropské lidských právech a tzv. čtyřmi základními svobodami podle Smlouvy í ľ.S, nazývanými také komunitárními základními svobodami. I když ,oiic mají určité aspekty společné, mají jiný obsah a odlišnou funkci, unitární základní svobody obsažené zvláště v článcích 23-60 Smlouvy i' KS obsahují hmotněprávní základ hospodářské činnosti a opatření i P. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. Praha: ck. 1999, s. 36-37. i'iný, A., Dauses, M. A.: Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi ■íčhn soudního dvora. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 213. idikát ESD ve věci 4/73 Nold z 14. května 1974, SbSD 1974, 491. souvislosti přímé odvolání na směrnice ES naproti tomu Evropský soudní dvůr sou-i osobám nepriznáva. Podle ustálené judikatury soudu nemůže sama směrnice za-^ávazky osob. To platí také pro opožděně transponované nebo vůbec netranspono-lěrnice. K 11/2002 k jejímu zabezpečení zejména vůči diskriminačním aktům ze si států Unie. Úprava základních komunitárních svobod obsaže "* tClI'h* právu (např. svoboda pohybu pracovních sil - článek 39, svol u i LXr,Mtií článek 43 nebo zásada rovného zacházení ve vztahu k odměně / V* ^^"t*«. 141), není úpravou lidských práv ve vlastním slova smyslu to í.i V"""'"'"'"■u Jak již bylo řečeno, primární zakládací smlouvy Evropsk ■ '''^m neobsahují kodifikaci lidských práv ve formě katalogu. Ob i \"' l"-l,-,*,i zbytný (minimální) právní základ pro rozvoj těchto práv v jiMk.iV^" 'L ského soudního dvora. V rozsudcích, které představovaly t u ,'I" l|"» štence kodifikace základních práv v zakládacích smlouvách 1", ,.1, "' ,k*" tvím judikatury Evropského soudního dvora konstatováno, /, i, .\ n"*:'-a jejich záruky, které existují v evropském právu v nepsané h.m J ,' ^ll,f v konkrétním případě zjišťovány a zohledňovány. "%/" V tomto postupu má Evropský soudní dvůr „poslední ■ .. , i k tomu, že taktéž sekundární právní akty evropského práv mul -ll*-Ü'-T kontrole. I když stěžejní článek 6 Smlouvy o EU, který zahrn '|„ i , „ J,, " rozvíjet v případě potřeby i nová lidská práva, je formálně sou * v«á M (unijního) primárního práva, zajišťuje hlavně respektování].-,- h;fc n i, ' ' lidských práv ve vztahu k jednotlivým pravomocím (komunitu i m i Sn,i. ■ * ství. V současné době představuje završení tohoto procesu - i i^i,, ( " základních práv Evropské unie. Za stávající právní úpravy platí, že základní práva zaručov ni * r mv Nn, lečenství jsou práva subjektivní, kterých se může jednotlrv ,. Jii\it|,.| „j orgánem EU. Musí být jednoznačně respektována rovněž pí vozených právních aktů, což vyplývá z faktu, že sekundární nemůže být v rozporu s právem primárním - v tomto přípai I kladních práv ve smlouvách ES/EU a potažmo i s judikati • soudního dvora. Napadnout porušení základních práv v í i i práva lze žalobou na neplatnost podle článku 230 Smlouv; ■ a to ze strany členských států Unie, orgánů EU, ale i fyzických nebo í-miik kých osob. Výsledkem může být prohlášení dotčeného aktu za neplanu V-padený právní akt je v rámci komparace jeho slučitelnosti s normou '.■« právní síly porovnáván rovněž s obecnými právními zásadami SpoJuiľ'vi které obsahují materii základních práv.26) 4. PRAMENY ZÁKLADNÍCH PRÁV V EVROPSKÉ UNII Z uvedeného vyplývá, že prameny evropského práva ohledně octli sn> kladních práv nejsou homogenní a postrádají systematičtější úpravu. \wi " nou roli zde hrají judikáty Evropského soudního dvora, jejichž prosířcdn *'* i» I a deklaroval v rámci Společenství některé obecné právní zásady ň společné právním řádům členských států. Evropský soudní dvůr -»val lidská práva ve Společenství prostřednictvím těchto zásad. 25) Blíže viz Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J.,Kráí, R.: Evrop-Praha: C. H. Beck, 1999, s.693-694 a násl. 26) Pro úplnost srov. kompetenci Evropského soudního dvora v případě policejní a sou práce v trestních věcech (třetí pilíř) - Článek 35 Smlouvy o EU. ramenů ochrany základních práv v rámci Společenství dnes za- u v rámci primárního evropského práva, dární právní akty ES/EU, é právní zásady Společenství (resp. ES/EU) týkající se základních .27 \ rui generisr') Im základem pro ochranu základních práv v rámci Společenství / íěkterá zásadní ustanovení přímo zakotvená v primárních smluvách 6 Smlouvy o EU (klíčové ustanovení) stanovící, že Unie je za-, ásadách svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských :ladních svobod, zásadách, které jsou společné členským státům že Unie uznává jako obecné právní zásady Společenství základní , a tak, jak jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských ladních svobod podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 a jak istavních tradic společných členským státům (odst. 2); i 136 Smlouvy o založení ES, který stanoví, že Společenství a členské i vědomy základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské irtě podepsané v Turínu dne 18. října 196128) a v Chartě Společen-iiích sociálních práv pracovníků z roku 1989.29) Obě tyto charty bere oudní dvůr v úvahu při svém rozhodování, přičemž soud zásadně koncepci, která v konkrétním případě nabízí nejrozsáhlejší postavení ve vztahu k ostatním ustanovením evropského práva, fi\ Šišková, N.: První ucelený katalog základních práv Evropské unie-Charla. Právník, 6"001. s 588. Dále srov. Šišková, N.: Ochrana lidských práv v Evropské unii. Charta kladních práv v Evropské unii (přednáška v rámci cyklu seminářů pořádaných Informácii erntrem Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice dne 29. 11. Oí) 7 včlení MZV č.14/2000 Sb. m. s., o Evropské sociální chartě; sdělení MZV č. 15/2000 Sb. s., o Dodatkovém protokolu k Evropské chartě. ian.i Společenství základních sociálních práv pracovníků, (podepsaná 9. prosince 1989, )M 89248). Překlad viz Tichý, L. a kol.: Dokumenty ke studiu evropského práva. Praha: ide ti. s., 1999, s. 565. Nebo Šišková, N.: Evropská uniím ochrana lidských práv (Charta iaiši instrumenty ochrany lidských práv v EU). Praha: Linde a. s., 2001, s. 56. V těchto blikačích je charta překládána pojmem „Komunitami charta základních sociálních práv temníků". Náš překlad vychází z přesnějšího tzv. revidovaného překladu Smlouvy o za-"sii BS. Z revidovaných překladů vycházíme rovněž i v případě dalších citaci z doku- niú evropského práva. K\izTichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.: Evropské právo. ihr' C. H. Beck, 1999, s. 698. 1194 PRÁVNÍ" VNIK 11/2002 1195 která se týkají ochrany základních práv, zaujímá článek 13 Smlo ES, který fakticky vystupuje jako lex specialis a představuje jakí primárního evropského práva k ochraně základních práv. tCi noví, že Rada EU může za stanovených podmínek „přijmout vr k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etni< náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního p nebo sexuální orientace". Toto ustanovení bylo zavedeno a/, Sr a dále rozvinuto Amsterodamskou smlouvou. Pokud jde o použití citovaného článku 13, je třeba vidět, ž účinek (direct effect). Absence přímého účinku je z legislate potvrzována faktem, že formy diskriminace specifikované v še: modalitách obsažených v článku 13 nejsou ve smlouvě pokryty ž; hmotného práva ve vztahu k diskriminaci. Naopak ostatní ustan týkající se diskriminace z důvodu národnosti a pohlaví diskrirr jednoznačně kogentní normou (články 12, 39,141). Z tohoto pí lace článku 13 nelze interpretovat tak, že by se obracel na či závazkem.31) Základní principy Společenství byly společně s ochranou zá a svobod výrazně posíleny Smlouvou o EU tím, že poprvé byla p - tzv. suspenzívní klauzule - pro případ jejich eventuálního porn členského státu (článek 7 Smlouvy o EU). Tato norma byla zav rodamskou smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 1999, stech v souvislosti s vývojem na rakouské politické scéně po Svobodných J. Haidera do vládní koalice byla novelizována Smi Úprava v primárním právu Úprava problematiky základních práv v primárním evropskét sazena zvláště v těchto ustanoveních Smlouvy o založení ES, kt rovněž v úvahu při koncipování Charty základních práv Evropí « článek 2 - Úkol společenství, • článek 3 - Činnost Společenství (odstraňování nerovností a nému zacházení s muži a ženami), © článek 6 - Požadavky ochrany životního prostředí, s článek 12 - Zákaz diskriminace (obecný zákaz diskrimin státní příslušnosti), a specielní ustanovení o zákazu diskrú jde o postavení společností (článek 48), « článek 13 - Opatření k potírání diskriminace (možnost přij> opatření k potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasovél kého původu, náboženského vyznání nebo světového názor postižení, věku, nebo sexuální orientace), ) Srov. Leo Flyn: The implementation of article 13 EC - After Amsterdam, w discrimination be more equal than others? Common Marker Law Rewiew. 1999, s. 1132-1133. 1196 PR i'nek 16 - Služby v obecném hospodářském zájmu, ' 'njíy 17 až 21 - Občanství Unie, Svoboda pobytu a pohybu, Volební ' -ávo (u voleb obecních a voleb do Evropského parlamentu), Diploma- {•ká ochrana, Petiční právo a Ombudsman,32) ínuk 39 - Volný pohyb, ánky 61-63 - Pohyb osob, opatření, boj proti kriminalitě, Vízová opa- i ,nf Azylová opatření, přistěhovalectví, | ^nkv 136 až 141 - Sociální cíle, Zlepšování pracovního prostředí, mini-ální požadavky, sociální jistoty,33) Sociální dialog, postupy, dohody, I jolupráce v sociální politice, Stejné odměňování mužů a žen, Šnek 151 - Spolupráce v kultuře, ínek 153 - Opatření na ochranu spotřebitele, ínck 174 - Životní prostředí (cue, opatření, mezinárodní spolupráce), ínck 177 - Rozvojová spolupráce, ínek 189 - Evropský parlament (úkoly, počet poslanců), ínky 191 až 195 - Evropský parlament (politické strany, petiční právo, | nbudsman), i ínek 253 - Zdůvodňování rozhodnutí orgánů EU, j i ínck 255 - Přístup k dokumentům, ínck 286 - Ochrana osobních údajů, ínck 287 - Služební tajemství,34) mek 288 - Odpovědnost za škodu, mek 309 - Pozastavení členských práv (v návaznosti na článek 7 ilouvy o EU).35) ičž v případě druhého a třetího pilíře jsou ve Smlouvě o EU zakotvena iManovení týkající se základních práv: riípadě druhého pilíře (hlava V) - společné zahraniční a bezpečnostní liliky Unie se uvádí, že jejím cílem je mj. rozvíjet a upevňovat demo-icii a právní stát, jakož i dodržování lidských práv a základních svobod ánek 11 odst. 1), ířípadě třetího pilíře (hlava VI) - policejní a soudní spolupráce ve vědí trestních jsou záležitosti ochrany lidských práv implicitně zakompo-vány do nového institutu, který představuje zásadní cíl Unie poskytnout ?m občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň hrany tím, že rozvíjí společný postup členských států v oblasti policejní i i t íIojí srov. článek 48 Smlouvy o založení ESUO. ilu» srov. článek 48 Smlouvy o založení ESUO. il»a srov. článek 47 Smlouvy o založení ESUO a článek 194 Smlouvy o založení EURA- Ml ilog srov. článek 96 Smlouvy o založení ESUO a článek 204 Smlouvy o založení EURA- ML 'ÍK 11/2002 1197 a soudní spolupráce v trestních věcech, a tím, že předchází fóbii a potírá je (článek 29).36) Další formy úpravy Úprava v rámci odvozeného práva ES je obsažena hlav a směrnicích (ES) zvláště z oblasti volného pohybu osob37) ciálního zabezpečení, zákazu diskriminace, rovného zacházer ležitostí mužů a žen,38) ochrany osobních údajů,39) práva příst tůni orgánů EU40) resp. i dalších. Z odvozených (sekunda (unijních) se jedná například o společnou akci o boji proti ra bii.41) Pokud jde o obecné právní zásady Společenství jako pramei o judikáty Evropského soudního dvora týkající se ochrany zák bude popsáno dále. Za prameny ochrany základních práv v rámci Evropské un považovat: a) Chartu základních práv Evropské unie, 36) Obdobně srov. článek 61 Smlouvy o založení ES týkající se opatření k pc prostoru svobody, bezpečnosti a práva v legislativním rámci prvního pil 37) Viz zvláště: Nařízení Rady Č. 1612/68 z 15. října 1968 o volném pohyb Společenství (319668R1612). Směrnice Rady Č.64/221/EHS z 25. únore zvláštních opatření týkajících se pobytu státních příslušníků přijatých ; pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví (31964L0221). 38) Viz zvláště: Rozhodnutí Komise č. 82/43/EHS z 9. prosince 1981 o zřízei pro rovné příležitosti žen a mužů (31982D0043). Usnesení rady č. 94/231/ o prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy prostřednictvím i strukturálních fondů (31994R2062). Usnesení Rady č. 96/C 386/01 z 2. i šiřování rovných příležitostí pro muže a ženy v evropských striL.««*«.,,,!,,, (31996Y1220(01). Směrnici Rady č. 86/378/EHS z 24. července 1968 o zavedení » ného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení p (31986L0378). Směrnici Rady č. 76/207/EHS z 9. února 1976 po zavedení zásad; zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělá ■ ■. stupu v zaměstnám a pracovní podmínky (39976L0207). Směrnici Rady č.7í !". z 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedl ■ stejné odměny za práci pro muže a ženy (31975L0117). Blíže srov. Výběr judiká ■ í ■ ského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen. Praha: Ministerstvo p-ciálních věcí, 1999. 39) Viz zvláště: Doporučení Komise Č.81/679/EHS z 29. července 1981 o Úmluvě Rac I -o ochraně osob při automatizovaném zpracování osobních údajů. Směrnici Evrops- | lamentu a Rady č. 95/46/ES z 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislost - ■ cováním osobních údajů a s volným pohybem těchto údajů. 40) Viz zvláště: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/200Í z 30. kv o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (321' " Rozhodnutí Rady z 29. listopadu 2001, kterým se mění jednací řád Rady. Rozhodnu ■ K z 5. prosince 2001, kterým se stanoví její jednací řád (32001D0937). 41) Společná akce č. 96/443/JW z 15. Července 1996 o boji proti rasismu a * '' (31996E0443). 1198 ' PRÁVNĚ flunitární chartu základních sociálních práv z roku 1989 a návazně ropskou sociální chartu a Revidovanou Evropskou sociální chartu42) eré zásadm dokumenty spíše politického charakteru přijímané >pskou Radou, Radou EU, resp. i Evropskou komisí k záležitostem -ých práv. 3 dokumentů je nejdůležitější Charta základních práv Evropské unie, dstavuje ucelený text završující současnou fázi vývoje v dané oblasti é formě zahrnuje celou materii základních práv v rámci Unie. Charta je odhodlání Unie mít vlastní autonomní mechanismus ochrany zá-,ráv, nezávislý na mechanismech Rady Evropy, které sice reflektuje, i k kopíruje. i irta základních práv Evropské unie, tak i Smlouva o založení ES í6) se odvolávají na Evropskou sociální chartu z roku 1961 a Chartu : tví základních sociálních práv pracovníků z roku 1989. Je třeba zdů-Evropský soudní dvůr obě tyto charty bere plně v úvahu při své icí činnosti.43) PRÁVNÍ ZÁSADY SPOLEČENSTVÍ ýklad je nezbytný z důvodů právní teorie, neboť nedávno vyhlášená dadních práv Evropské unie nemá zatím právní závaznost a proto se pský soudní dvůr v případě potřeby opírat a vycházet rovněž z tzv. . právních zásad Společenství. Jak vyplyne z dalšího výkladu, pova- : vhodnější a zároveň i odůvodněné používat po vstupu Smlouvy o EU termín „obecné právní zásady ES/EU", který zahrnuje jak komuni- unijní právo.44) Pro jednodušší a přehlednější vyjádření používáme io pojednání termín obecné právní zásady Společenství, který je obsažen ánku 6 odst, 2 Smlouvy o EU. hlavní zdroje mezinárodního práva se považují mezinárodní smlouvy, árodní zvyklosti, obecné zásady práva uznávané tzv. civilizovanými státy idní rozhodnutí a výklady znalců veřejného práva mezinárodního, czinárodní právní instrumenty přijaté v rámci Rady Evropy, na něž exi-čctné odvolávky v primárním i sekundárním evropském právu, nicméně y nebyly přímo inkorporovány do právního systému ES/EU, a proto ne-stavují přímo závazné dokumenty v rámci systému evropského práva. m je faktem, že tyto právní instrumenty Rady Evropy, a zvláště pak pská úmluva o lidských právech, mají zásadní dopad na řešení otázek lean Social Charter Revised. European Treaty Series /163. k charakteru a obsahu Evropské sociální charty na jejíž pnpravě se podílela Mezi- ní organizace práce srov. Potočný, M.: Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část, ilněné vydání. Praha: C. H. Beck, 1996, s. 71-72. 'ské právo - právo komunitami (právo ES) + právo unijní (právo EU). VNIK 11/2002 1199 lidských práv v rámci Unie a zároveň představují hlavní zdi obecné právní zásady Společenství v této oblasti.45) Nepsané prameny práva Společenství tak vyplňují mezery ^ ném právu - pramenech evropského práva. Tímto nepsaným jsou v prvé řadě obecné právní zásady Společenství. Tyto p jadřují elementární představy o právu a spravedlnosti, jak každý demokratický právní řád. Stávající psané právo ES, kte statě hospodářských a sociálních záležitostí, může tento požac ze zčásti, takže obecné právní zásady představují jeden z nek menu práva Společenství. S jejich pomocí lze nejen vyplnit t v psaném evropském právu, ale i dále rozvíjet výklad práva i cipem spravedlnosti. K používání obecných právních zásad Společenství docli evropského práva, zejména prostřednictvím judikatury Evroj dvora v rámci jeho pravomoci zajišťovat dodržování práva pí vádění smlouvy (článek 220 Smlouvy o založení ES). Opě formulaci obecných právních zásad jsou především společn právních řádů členských států Evropské unie. Z těchto se pak la (zásady) na úrovni Společenství. Zároveň obecné právní z ství představující nepsané záruky základních práv vycházející ské úmluvy o lidských právech. I když formálně Společenství této úmluvy ani členem Rady Evropy, je úmluva závazná pro státy Evropské unie jako její signatáře. Tyto obecné právní 2 ství mají sílu primárního práva, tzn. že odvozené, sekundárni s nimi v souladu pod sankcí neplatnosti vyslovené Evropský rem. Specifikace obecných právních zásad Do okruhu obecných právních zásad Společenství patří jak právní úprava postavení jednotlivce, tak i celá řada záruk pr< Mezi tyto záruky základních práv patří zejména záruka via; hospodářské Činnosti, svoboda výkonu povolání, svoboda spo vyznání, ochrana rodiny, právo na účinnou právní ochranu rovnosti (nediskriminace) či zákaz zvůle.46) Ostatními zárukami jsou zásady poměrnosti, ochrany dc 45) Blíže srov. Šišková, N.: Charta základních lidských práv Evropské uni tiká. č. 12/2000, s. 18-19. 46) Obecné právní zásady Společenství jsou pojímány někdy odlišněji různj v návaznosti na preferovanou stránku pohledu. Srov. napf. David A. bert C.Lane: Úvod do práva Evropského společenství. Law Society of; kde jsou nejdůležitější zásady, na něž se Evropský soud odvolává, seskuj rif: základní lidská práva, právní jistota, proporcionalita a rovnost zach; nace. Dále srov. Šejvl, M.: Evropské společenství a lidská práva. Právr 1200 jnnosti, zákaz dvojího trestu, zásada právní jistoty a zásada zákon-vy. dále právo nahlížet do spisů či povinnost orgánů veřejné moci svoje rozhodnutí. tohoto okruhu obecných právních zásad Společenství existují i další zásady či principy, jako jsou zejména: p domáhání se svých práv (každá osoba má právo odvolat se proti dnutí státního orgánu); na obhajobu; ,{ veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku a ochrany zdraví jako miích důvodů pro postup odlišný od standardního (upraveného zá- ); p efektivní soudní ochrany. ■ m k tomu, že evropské právo je především právem charakteru ,. ustálila se v odborné literatuře klasifikace zásad (principů) na kte- tavěno evropské správní právo v těchto frekventovaných souborech ivěrnost a spolehlivost veřejné správy, ,nost a průhlednost veřejné správy, 1 }lovatelnost a odpovědnost veřejné správy, dárnost a účinnost veřejné správy. šrnost a spolehlivost veřejné správy je často spojována s těmito zá-rávními zásadami: 1 právnosti (vázanost správy právem a právem podložené diskreční 1 -dováni), t rovnosti, 1 proporcionality, 1 jistoty a legitimního očekávání, procesní správnosti.48) zdůraznit, že zvláště procesní předpisy by měly v široké rníře od-jným zárukám, aby se s občany nezacházelo rozdílně. V této sou-' Akčním plánu k Amsterodamu49) uvádí, že procesní předpisy by /tovat téměř totožné záruky, aby se postupy nelišily podle soudní Pomáhač, R.: Zásady správního řízení a evropské právo (K návrhu nového čes-ona o řízení před správními úřady). Evropské a mezinárodní právo, č. 3/2001, s. 37 íjik jednotlivým zásadám srov. Schwarze, J.: European Administrative Law. Lon-et and Maxwell. Office for Official Publications of the European Communities, 1992. i 1995. Viz zásada rovnosti (equality) a zákazu diskriminace (prohibition of discri-I s. 545 a nasi., zásada proporcionality (proportionality) s. 677 a nasi., zásada právní ;gal certainty) a legitimního očekávání (legimite expectations) s. 867 a nasi, resp. in Rady a Komise o nejlepších způsobech provádění ustanovení Amsterodamské o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (text přijatý Radou pro justici věci dne 3. prosince 1998,1999/C 19/012), bod 19. K 11/2002 1201 pravomoci jednotlivých členských států Unie. Přitom se předpolí i dováni přiměřenosti a srovnatelnosti procesních předpisů je již i' " /,_ 'l-ručeno Evropskou úmluvou o lidských právech a jejím dynamický ' """'^ ,'"-ze strany Evropského soudu pro lidská práva, zejména pokud jde ■ "v?l, ,. srrií. ' V návaznosti na shora uvedené je třeba vidět, že odkaz na vliv i ujm, a aplikace obecných správně-procesních norem či zásad v judika i k I ■., ,n. ského soudního dvora na národní správní řády představuje stav, žt i, u» /,^tl . ' jsou „spíše předmětem respektu než úpravy".517) Jak bylo řečeno, tyto obecné zásady jsou součástí primárního . uvvln | práva a tvoří je základní právní pravidla, společná všem členským si >i n ■■' plA ' Znamená to, že i rozsudky Evropského soudního dvora mohou býi i»i inuu-, práva. To je i důvod, proč se musí národní soudci seznamovat s 11 ■ 'ly . | Soudního dvora, neboť ji budou uplatňovat nejen bezprostředn* *. ■ iv, ' rozhodovací Činnosti při uplatňování evropského práva, ale rovně # i * mhi\k losti s institutem tzv. předběžné otázky (preliminary rulings). Jedn i ** o n/. n v určité věci, v rámci kterého vnitrostátní (národní) soud členskéhn -l nu l ■ i, I přeruší řízení a obrátí se na Evropský soudní dvůr s dotazem (| ■ J \vi k otázkou). | Evropský soudní dvůr má podle článku 234 Smlouvy o zaío/er I n ^.m ' moc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu té ■ - h'pit. platnosti a výkladu aktů přijatých orgány Společenství a Evropsí- m ii-^ii«.i."iB" I bankou, a dále výkladu statutů subjektů zřízených aktem Rady El p1-« ^' •* f tyto statuty stanoví. 50) Vlasáková, N.: Vliv evropského práva na aplikaci práva ČR po vstupu do EL politika, č. 6/2001, s. 11, 12. 51) Pomáhač, R.: Zásady správního řízení a evropské právo (K návrhu nového 6 o řízení před správními úřady). Evropské a mezinárodní právo, č. 3/2001, s. 3 1202 PRÁ ý článek stanoví, že vyvstane-li taková otázka před soudem člen-u může tento soud, považuje-li rozhodnutí v této otázce za nezbytné í svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí této otázky. ,, íi taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož í nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, . >ud povinen obrátit se na Soudní dvůr. ^dámskou smlouvou byly pravomoci Evropského soudního dvora taktéž na oblast třetího pilíře. Podle článku 35 Smlouvy o EU má ůr za stanovených podmínek pravomoc rozhodovat o předběžných i ýkajících se výkladu právních aktů třetího pilíře, rámcových rozhod- , )dnutí, a dále výkladu úmluv (třetího pilíře) a výkladu opatření /edení. Jedná se však o omezenou soudní pravomoc, která před- členský stát tuto pravomoc uzná svým prohlášením, které má :dky.52) ist je třeba v případě hlavy IV Smlouvy o založení ES upravující vou, azylovou a přistěhovaleckou politiku upřesnit, že citovaný e použije na tuto komunitami oblast justice a vnitřních věcí pouze lích podmínek a okolností stanovených v článku 68 smlouvy. Dále )sti s celou oblastí (komunitami i unijní) justice a vnitřních věcí hnout, že jak v případě hlavy IV. Smlouvy o založení ES, tak Smlouvy o EU existují ustanovení o tom, že problematika justice řěcí upravovaná v těchto hlavách se nedotýká výkonu odpovědích států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bez- METODOLOGIE EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA PŘI UTVÁŘENÍ .leviu ZÁKLADNÍCH PRÁV aid jde o právo Společenství týkající se ochrany základních práv, je v této slosti zajímavé sledovat výkladovou (interpretační) metodu používanou Dským soudním dvorem, aplikovanou za účelem zaplnění mezery v psa-orávu Společenství při využití jeho vlastní judikatury. ní kauzou v této souvislosti, kterou měl Soudní dvůr rozsoudit, byla věc z roku 1959,54) týkající se opatření vyneseného Vysokým komisařem D. Německá společnost, která opatření oponovala, tvrdila, že bylo poru-konkrétní ustanovení německé ústavy, chránící svobodný rozvoj osob- svobodu podnikání a profesního výkonu činnosti. Soudní dvůr však od-:álcžitost meritorně rozhodnout s odůvodněním, že mu nenáleží kontro-. /.da rozhodnutí Společenství jsou nebo nejsou v souladu s vnitřním prá-členského státu, včetně souladnosti s jeho ústavou. Stejný problém se ídinbněji viz Albors-Llorens, Albertina,: Changes in the Jurisdiction on the European oiiri of Justice under the Treaty of Amsterdam. Common Market Law Review, 35/1998. lantk 33 Smlouvy o EU a dále článek 64 Smlouvy o založení ES. wJik.it ESD ve věci 1/58 Stork z 4. února 1959, SbSD 1959, 45. 'MK 11/2002 1203 vyskytl ve věci Prodejní pokladna rurského uhlí v roce 19r>n~ lečnosti tehdy vznesly opakovaně argument, podle něhož ro' I * ^ *!**. kého komisaře ESUO bylo v rozporu s ustanovením německé J'^1' *'**• soukromé vlastnictví. Soudní dvůr odpověděl i tentokráte steh »'** CÍ,ro!,,e. v tom smyslu, že nemůže ani interpretovat, ani aplikovat ně», "i^^-r, neboť mu nenáleží, aby zajišťoval dodržování pravidel vnitro>M °U ***<• včetně ústavních. V jurisdikci Evropského soudního dvora ^i !" ^íil otázku (ve skutečnosti mu nebyla ani stranami předložena) o í \^ im >■ 'Urri"' tenči základních zásad práva Společenství samotného, z jehož i i ilU j„ být platnost určitého aktu Společenství hodnocena. Toto „mlč i j \, U' jem, že se soud domnívá, že základní práva by neměla mít / tli , \, .■ .' Společenství, které by tak mělo představovat prosté ekonomie)- mv',.,. n.» ľ Současně ale tento přístup evokoval představu, že členské stát} *i j on^ f ' ' plnou kompetenci v záležitostech lidských práv. ' Na druhé straně ale zmíněné rozsudky vyvolaly i určitou ,111 *j \,,».,,,, pojetí. Byla nastolena otázka rozdílu právního řádu Společens * imiuw ■ s právním řádem členských států vzhledem k tomu, že ve Spol» - i\w i, u tuje oddělení mocí, jelikož neexistuje parlament vybavený sani- * ii"* 71 \^ lativními pravomocemi jako v případě národních parlamentů. I'ü^r 1/ ,1 „"[■„ straně druhé existuje v případě komunitárních orgánů konfc , 1 *i_ pn, pojeni) legislativních a exekutivních pravomocí. V této souvisle *. 11« >.i y,.u-, záno na nebezpečí, které takováto situace přináší pro základni ' r krink nebyla namířena proti Společenství, ale naopak ve prospěch : h p-.M-t.'-, v tom smyslu, že přístupové pojetí Evropského soudního dvor ■ «. ili> ■! 1 „u že ochrana Udských práv zůstává výhradně v kompetenci člení-1 * Ji * . 111 7 \ roveň bylo poukazováno na skutečnost, že v reálu tak existuji J\/| ^ ■■ rušení žádoucí jednoty práva Společenství. Tato jednotnost by ale předpokládala, buď aby Smlouva o založení E * doplněna o konkrétní materiální ustanovení o základních právech, net Společenství přistoupilo jako subjekt mezinárodního práva k Evropské ú o lidských právech. Dokonce byl v této době hlasitě prezentován právní že přistoupení nem ani nutné, neboť Společenství je již Evropskou ún o lidských právech fakticky vázáno. Za této právní nejistoty a se zřetelem k neexistenci psaného práva zl 55) Judikat ESD ve věci 36, 37, 38/59 Prodejní pokladna rurského uhlí (spojené spory) '> vence 1960, SbSD 1960, 859. 5Ó) Judikat ESD ve věci 10/64 z 1. dubna 1965, SbSD 1965, 280. 1204 PRÁVNÍK evilo se i jako schůdné, zabývat se otázkou, zda by tato mezera aplněna „oklikou" za využití interpretačních možností Evropského /ora. Ve svém rozsudku Merlini z roku 196557) Soudní dvůr zdůraz- , ičnost, že takové pravidlo není zmíněno v psaném právu, nestačí na i ;ho existence. i velkým" rozsudkům Soudního dvora i íe jurisdikce Evropského soudního dvora v záležitostech základních , ila fakticky jeho rozsudkem z roku 1969 ve věci Stauder.5^) Roz-uje na multiplicitu aspektů, podle nichž se může zrodit problém i ív dokonce i v oblasti ekonomické. Šlo o známý případ týkající se i Evropské komise umožňující prodej části másla uskladněného ve í za sníženou cenu, ale pouze jistým kategoriím spotřebitelů. Mezi :ytovali zvláště sociálně potřební, jimž byla poskytována národními i išná pomoc. Za tím účelem rozhodnutí Evropské komise předpo-zájemce by měl předložit osvědčení, podle něhož požívá sociální .i tak by figurovalo jeho jméno v seznamu sociálně potřebných osob. jemců, pan Stauder, se domníval, že tento požadavek zraňuje jeho ojnost. Obrátil se proto na správní soud ve Stuttgartu, který předost jako předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru. ;m Stauder nebyla rozhodnuta otázka, zda došlo k porušení zá-áva, neboť to vlastně nebylo ani nutné. Ve skutečnosti Soudní dvůr pouze německá verze textu v části týkající se aplikace rozhodnutí omise předpokládala předložení potvrzení s uvedením jména zá-íco skutečný text tohoto ustanovení, jak vyplývalo z většiny ostat-vých verzí dokumentu, zmínku o jménu neobsahoval. Třebaže r „textový" výklad problém rozhodl, Soudní dvůr na konci svého prohlásil, že sporná dispozice takto interpretovaná neodkrývá žádaná by byl s to uvést v pochybnost lidská práva, která jsou částí rávních zásad Společenství, jejichž dodržování Soudní dvůr zajiš-argumentací Soudní dvůr poprvé ukázal, že existují základní lidská tvoří součást práva Společenství. sudek v tomto směru byl tedy poměrně obecný a poněkud vágní, /e Internationale Handelsgesellschaft z roku 1970,59) která chronologicky lo\ala, problém vyvstal před Soudním dvorem stejným způsobem jako ,dč prvního rozsudku s tím rozdílem, že byl předložen Soudnímu dvoru iředběžná otázka vyplývající z německé jurisdikce. Šlo o rozhodnutí tý-se zemědělské výroby, které předvídalo, že vývozce zemědělských vý-by měl složit jistou záruku (kauci) k tomu, aby obdržel oprávnění k vý- ESD ve věci 308/63 Merlini z 21.ledna J965, SbSD 1965, 1. ESD ve věci 29/69 Stauder (kupónové máslo) z 12.11.1969, SbSD 1969, 419. ESD ve věci 11/70 Internationale Handelsgesellschaft z 17. prosince 1970, SbSD 1970, 11/2002 1205 vozu. Přičemž pokud by vývoz v určité lhůtě neuskutečnil, /dl Více zainteresovaných společností se domnívalo, že tálo sank ' ■ 'J- I kladní zásady německé ústavy, tj. svobodu obchodu, volného nosti, ekonomickou svobodu a zásadu proporcionality. Z tohoto judikátu je pro nás zajímavé konstatování souc ! „vhodné zkoumat, zda nebyla přehlédnuta žádná analogická zá právu Společenství, neboť dodržování základních práv tvoří I obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zai I vání těchto práv inspirujících se společnými ústavními trad) států by mělo být zajištěno v rámci struktury a cílů Společens | Takový byl tedy způsob, jakým Evropský soudní dvůr nakl, i právní otázkou týkající se lidských práv. Je charakterizován volávání se na ústavy členských států jako „protikladu" nezá^ | nosti právního řádu Společenství, a odvoláváním se nikoliv | ských států, ale na jejich ústavní tradice. Přitom je důležité jednat o zdroj ve smyslu právního základu (titulu) základních p ! jako na zdroj inspirace. Soudní dvůr možná zamýšlel při této | pomenout, že hluboký základ Společenství spočívá ve spole« dědictví, jež se projevuje rovněž v platném právu každého člei i I . ■ | Následující etapu ovlivnil rozsudek Nold z roku 1974.61) V _ | Soudní dvůr potvrzuje svá předchozí stanoviska, odvolává se instrumenty, k nimž členské státy Společenství přistoupily nebe i pracovaly a opakuje v odůvodnění, že soud „je vázán inspirov.i i j ústavními tradicemi členských států". Rozsudek však pokraču laď, podle které Soudní dvůr by neměl od této doby připustil t čitelná se základními právy uznávanými a zaručenými ústa i států. Těmito slovy Soudní dvůr opouští neurčitý obrat ústí a „tradice" a mluví o konkrétních základních právech, chrár t nimi ústavami a, co je důležité, odvolává se rovněž na Evi | o lidských právech. Rozsudek ve věci Hauer z roku 198962) uzavírá cyklus „vel ' na téma základů lidských práv v právním řádu Společenství. ^w«-.j. ,_. \ následovaly, tento základ dále nerozebírají. Obyčejně se spokojují s pmhlatj-ním, že základní práva tvoří integrující součást práva Společenství, jchtv cp ■- \ kaci má Soudní dvůr zaručovat. Poslední rozsudky Evropského dura < | v tomto smyslu odvolávají na již dříve vydané rozsudky.63) 60) Kakouris Konstantionos: European Court of Justice Jurisdiction on Human R-i risdikce Evropského soudního dvora týkající se lidských práv) - přednáška na sen Ministerstvu vnitra v Praze dne 25.října 1996, bod 26 písemného textu. 61) Judikat ESD ve věci 4/73 Nold z 14. května 1974, SbSD 1974, 491. 62) Judikat ESD věci 44/79 Hauer z 11. července 1989, SbSD 1989, 3727. 63) Jedná se o tyto judikáty ESD: Věc 44/79 Hauer z 11. července 1989, SbSD 1989.: 265/87 Schröder z 11.7.1987, SbSD 1989, 2237; věc 5/88 Wachaufz 13. července 19Í 1989, 2633. 1206 právní* r soudní dvůr pokračoval s rozvahou, případ od případu, v uznávání adnídi práv. Přitom postupoval metodou respektující pravidlo, že leterá mu byla předložena, může být rozhodnuta podle platného íčenství, drží se tohoto pravidla, aniž by zkoumal záležitost jako dadního práva. Např. v rozsudku Ruttli z roku 197564) se Soudní Ü prohlášením, že zákaz pobytu ve třech francouzských departe-íající se italského pracovníka - odboráře byl v rozporu s ex-člán-ní článek 39) Smlouvy o založení ES. Rozsudek tedy přímo neu-dmětné porušení bylo proti základnímu lidskému právu vztahují-; ;vobodu pohybu.65) , stoj Evropského soudního dvora byl několikrát přičítán způsobu, i ,yly otázky položeny v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, i ípadech tento postoj prostě ukazuje, že se Soudní dvůr omezuje , co je nutné pro rozsouzení základní otázky, aniž by se dále šíril, soudní dvůr postupně uznal řadu dalších základních práv. Podle ávající úpravy jejich aplikaci však může provádět pouze v rámci případů (kauz), což ovšem nemůže zaručit systematický přístup právům na evropské úrovni. Tento nedostatek může být odstra-íky Chartě základních práv Evropské unie.66) Přitom tento kasuis-ochrany základních práv v rámci Unie prostřednictvím judikatury soudního dvora je hlavně nepřehledný a sotva uchopitelný ze 'něných subjektů. <ÍÉ SHRNUTÍ TllO . ins ochrany základních práv v rámci Evropského společenství se utvářel prostřednictvím judikativní činnosti Evropského soudního dvora při ; ostatečného právního titulu v zakládajících smlouvách Evropských ví. Tímto způsobem vyplňoval Soudní dvůr za využití obecných ;ásad Společenství právní mezeru v písemných pramenech evrop- va. Důležitý pramen při utváření těchto zásad představuje Evropská lidských právech, která vsak není inkorporována do právního řádu i sama o sobě Společenství nezavazuje. Postupně byla zakomponována uvy o založení ES některá materiální ustanovení týkající se základních litucionalizaci této původně soudcovské konstrukce základních práv sít ESD ve věci 36/75 Ruüli z 28. října 1975, SbSD 1975, 1219. >bně v judikátu ESD ve věci 43/75 Defrenne v. Sabena I a II, SbSD 1976,455 se soud pouze o ex-článek 119 (nyní článek 141 o stejném odměňování mužů a žen) Smlouvy vení ES. Teprve v judikátu ve věci 149/77 Defrenne III z 15. června 1978, SbSD 1978, ř-c Soudní dvůr dovolává obecnější zásady rovnosti pohlaví. Nicméně nikdy se ESD volával obecně zásady rovnosti jako takové. i'd,G., Sander,M., Tübingen, A.: Poznámky k Chartě základních práv Evropské hvropské a mezinárodní právo, č. 7-8/2001 ,s. 9 a násl. VNIK 11/2002 1207 došlo vstupem Smlouvy o EU v platnost (článek 6 odst. : časného právního stavu jsou základní práva vykonatelná zakládacích smluv ES/EU. V prosinci 2000 byla vyhlášena práv Evropské unie, která představuje zásadní ucelený, kt materie základních hdských práv. Předpokládá se, že otáži této charty bude řešena na mezivládní konferenci členskýt Summary System of Fundamental Rights Protection in the Europ Bohumil Pikna The author is interested in discussing in this article not only the relevant questions of the basic human rights protection within the Eu to the analysis of some questions of the international conception of hum basic instruments he describes three presently co-existing sub-system: rights protection (national, Council of Europe, and the European Ur trates his attention on the problems of the Community and its basic va particular legal EC/EU instruments. The author speaks in details aboi rights within the European Union, he specifies them and brings their ex is paid to the fundamental role of decision making of the European Coi the system of fundamental rights protection. 1208 ľKÁV O A BANKY NA SLOVENSKU rravo patrí už celé desaťročia k ťažiskovým vedeckým a pedago-ilínám na vysokých školách právnického a ekonomického zame-ctom jeho úpravy je okruh spoločenských vzťahov, kde ako ob-'y peniaze alebo peňažné plnenie a kde vzhľadom na takmer ob-s{ štátu ako jedného zo subjektov existuje nerovnováha v postatých účastníkov týchto vzťahov. Tieto vzťahy vznikajú i \ dôsledku finančnej činnosti štátu na všetkých úrovniach. i o činnosť mnohostrannú, s praktickým dopadom do všetkých spoločnosti, nemožno pochybovať o tom, že finančné právo je právnym odvetvím prierezového charakteru, Všadeprítomnosť oriem finančnoprávnych vzťahov spôsobuje, že k primárnym pracného práva patria desiatky zákonov a stovky vykonávacích práv-)\. Pokiaľ ide o sekundárny okruh prameňov finančného práva, kvantitatívne vyjadrený rámec ešte podstatne rozšíriť, lo dôvodu finančné právo nie je doteraz kodifikované. Napriek Jiíikáciám sa vo všeobecnosti prisudzuje stabilizačná funkcia iťuidku, čiže niečo žiadúce, nie je a ani v dohľadnom čase nebude t\ došlo ku kodifikácii finančného práva, a to predovšetkým z dôvodu ínci pestrosti a mnohostrannosti vzťahov, ktoré upravuje. Navyše nančnóho práva viac než normy ktoréhokoľvek právneho odvetvia ú častým zmenám, a to tiež bráni reálne uvažovať o koncepcii, keď implexuej kodifikácie, tak aspoň čiastkových kodifikácií. , časté novelizácie sú jednou z charakteristických čŕt súčasného fi-) práva na Slovensku, nie však črtou jedinou. Obdobie posledných okov. ktoré je charakterizované dvoma kvalitatívnymi medzníkmi -zmenou spoločensko-politickej orientácie a tým aj nazerania na ; wíahy po novembri 1989 a zmenou štátoprávneho usporiadania uári 1S193 - prinieslo aj celý rad nových podnetov pre tých, ktorí sa ľko rokov zaoberajú otázkou prehodnotenia doterajšieho systému io práva. t desaťročia bola štruktúra systému finančného práva nasledovná: é právo, daňové právo, poplatkové a colné právo, právna úprava .o hospodárenia rozpočtových a príspevkových organizácií a štátnych 1209 v'MK. U/2002