acquired in application (executive and judicial) practice due to erroneous interpretation of ADEZDA SISKOVA norms. The last part /III/ presents a view of the given phenomenon in the light of the activiti ^'U legislative power, trying to defiBe - with reference to me foreseeabüity of law m a state mied b! fORMÁLNÍ ZÁKLADY EVROPSKÉHO UNIJNÍHO PRÁVA LIDSKÝCH law - a certain algorithm of the solution, applicable in respect of acceptability of reasons enabl" fRÁ-V a constitutionally accordant interference with acquired rights, particularly with the applicatio f constitutional corrective in the form of the principle of protecting the citizens' confidence in i (stability of legal systém), the principle of equality and above all the principle of propotionalitv The article is based on the thesis according to which the solution of intertemporal problem" should not be haphazard, but should result from a thorough assessment of requirements and postulates with respect to which it is possible, under described conditions, to accept in the end the mterference with acquired rights without serious objections and reservations POVAHA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ A ACQUIS COMMUNAUTAIRE S OHLE- The deliberations presented there in can be concluded with the statement based on reality that aßM NA POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE ^*vc a ^riLĽ with regard to the solution of temporal problems of legal norms it is never possible to find the optimum solution ideal in all respects which would be perfect in all aspects. However, in the solution of these problems it is necessary to avoid (unconceptional) random solution at which Unijní aspekty ochrany lidských práv nemohou být jednoznačně a Správně both the legislative and -due to the non-uniformity of interpretation of certain decisive provisions ^chopeny bez odpovídajícího vyjasnění povahy Evropských Společenství of legal norms - (and not only then) - also by the applicationpractice. Respect to the human being , práva, jež tyto vytvářejí, zejména v relaci na status jednotlivce with its unique and irrepetitive manifestations, endowed with vested and inalienable rights should tv a x t, i - - find expression in the state ruled by law - as a conditio sine qua non - in such legislation as respects " vPrednf cncen*e poukázat na to, ze všechna th Společenství - původně Spo-and finds as the initial premise of its concepts and contents-the justified confidence of the citizens ^enstvi un^ a oceu" (1951) následované Smlouvou O Evropském hospodář-in the legal system and Unking up with it also the need to justify its „breach", if necessary. ikém Společenství a Smlouvou O EURATOMu (1957) - vznikla V intencích The author has attempted (in general terms) to provide a general outline of the given problem mezinárodního práva, tzn. Že se zrodila obvyklou cestou běžnou pro založení and its Solutionen his own work he has.had the possib^ty of fmdmg that the present doctrine not £ech mezistátních organizací. Avšak již V původní Smlouvě (ESUO) byl od only no longer deals with it systematically and comprehensively, but actually avoids it, referring to -u - > -' J ť ™wi± Jimuuvt \í~wvj) uyi uu partial problems only, often without their mutual links, And what is important, particularly the m zacatku pntomen prvek zcela neznámý mezinárodnímu právu, totiž application practice takes a fragmentary (ad hoc) attitude and even that in a considerably diver- itement supranacionality (nadstátnosti) , který tvořil ústřední bod Schuma-gent (non-uniform) manner. jovy deklarace z 9. května 1950. With reference to the above deliberations it is more than obvious that it is impossible to provide" Nadstátnost znamená přenesení části suverénních práv států na nadnárodní a single unalterable solution valid for all times m this field. Nevertheless, m the author's conviction ,<„\ ,-.' -iw- • v , , „ %, it is possible to define at least some relatively solid boundaries within which the different ideas on äľganj °rgany. a Je. charakterizován radou znaku. Za projevy nadstátnosti these problems and the ensuing specific manifestations - in legislative as well as application pvazujeme mimo jine: (administrative and judicial) practice - should move to comply with the requirements of a state - pravomoc Společenství V oblastech vyhrazených pouze Státům - tzn. legis-ruled by law, based on the respect to the rights and freedoms of man and citizen. In other words lativní, výkonné a soudní' the solution of the temporal problems certainly cannot be based on random, absolutely free and _ <> u-, ,cc , ,. . '„. , ,„,, , , , ., , , consequently non-uniform and unforeseeable solutions in the determination of the substantive " ^Pusobiiost ES vytvářet SVUj pravm rad. Jedna se O unikátni právni systém, content of law, possibly interfering with acquired rights, as the state (or intermittent practice) kterÝ le v Současné době již je považován za autonomní (ve Smyslu jeho enabling different proceedings in the sases of the same character even with reference to time and nezávislosti na právu mezinárodním a vnitrostátním) ; related aspects, is the manifestation of arbitrariness which certainly should not characterize the _ závaznost rozhodnutí orgánů a institucí ES) EU pro členské státy (i přes legislation in a state ruled by law or (merely) its interpretation and subsequent application. If the ří dný od nékterého státu y fí dě většmového h.asování) . * paper outlined the above deliberations, it was particularly to give another modest stimulus to * r ^ r ^ ľ f"" »viomuv^ uioauvoiii; , a serious discussion on the subject and, in the final consequences, also to a more comprehensive ~ bezprostrední použitelnost jejich aktů na vnitrostátní Úrovni, COŽ je do-treatment of the whole problem which is the fundamental objective of every professional discus- sažitelné díky koncepci přímého účinku a nadřazenosti komunitárního sion - theory without practice usually is of very smalSy and merely academic significance. práva; - unikátní personální působnost acquis communautaire, adresáty jehož norem jsou jak členské státy, tak i soukromé osoby na území těchto států; - specifikum soudní ochrany realizované jak na komunitami úrovni (prostřednictvím Evropského soudního dvora a Tribunálu prvního stupně) , tak i vnitrostátními judiciálními a dalšími orgány aplikujícími právo ES; - dopad na vnitrostátní právo členských států, jenž vede v některých oblastech k harmonizaci, unifikaci a europeizaci jednotlivých norem vnitrostátních právních řádů členských států; 594 PRÁVNÍK 6/2003 ítÁVNÍK 6/2003 595 - finanční samostatnost a nezávislost nadstátních institucí, které zisk' prostředky z vlastních zdrojů (příjmů) . aJ* Toto jsou nejdůležitější a podstatné, avšak zdaleka ne všechny znaky sim nationality, které vyvěrají ze skutečnosti, že státy se dobrovolně vzdaly čá ti své suverenity a uskutečnily transfer některých svých výsostných práv na celek tedy na supranacionální organizace. ^ Pokud se podíváme na genesis tohoto pojmu v návaznosti na právní posta vení jednotlivce, je nutno poukázat, že ačkoliv nadstátnost byla zakotvena ii* ve zřizovacích smlouvách, tento element nicméně nebyl vnímán adekvátně především ve vztahu k soukromým osobám na území členských států. Mein se za to, že Evropská společenství vystupují především jako ekonomická seskupení založená prioritně za účelem vytvoření společného trhu mezi smluvními stranami a pro dosažení s tím souvisejících určitých politických cílů. Otázky spojené s povahou supranational^ ve vazbě na jejich účinky vůči jednotlivcům v rámci ES zůstávaly až na malé výjimky mimo přímou pozornost orgánů a institucí ES1) (podrobněji viz dále) . Zlomovým v chápání nadstátnosti v uvedeném slova smyslu se stalo nejvýznamnější a dnes již téměř legendární rozhodnutí Evropského soudního dvora č. 26) 62 z roku 1962 ve věci Van Gend en Loos,2) které se supranacio-nálním charakterem komunitárního práva programově zaobíralo, včetně vymezení jeho poměru k právu mezinárodnímu a vnitrostátnímu. V relaci k jednotlivcům se pak zvlášť důležitým a významným stalo rozpracování doktríny přímého účinku, která v konečném důsledku a po splnění nezbytných předpokladů znamená pro soukromé osoby možnost dovolávat se svých práv vyplývajících bezprostředně z právních norem ES přímo před vnitrostátními soudy členských států,3) Tyto své závěry Soud mnohokrát zopakoval a potvrdil v rámci řešení dalších relevantních kauz, a proto tyto závěry v současné době tvoří významnou součást ustálené judikatury Evropského soudního dvora. Zároveň s tím je princip přímého účinku spolu s principem nadřazeností práva ES považován za obecnou a klíčovou zásadu celého práva ES, která se uplatňuje v rámci aplikací komunitárních norem. Tento aspekt komunitárního práva, předtím opomíjený a neprobádaný, odhalil zcela novou dimenzi Evropských společenství, totiž jejich bezprostřední a interaktivní přístup k občanovi. V tom se tato supranacionální organizace iSadně liší od běžných mezinárodních organizací, které principiálně upravují -^ahy mezi svými členy, tedy státy. V této souvislosti chceme předeslat, že tradiční mezinárodní právo zásadně ^považuje jednotlivce za adresáty svých norem, jinými slovy soukromé osoby jejsou subjekty tohoto právního systému4) (na rozdíl od práva vnitrostátního). - Jedna z výjimek, která prolamuje toto klasické pojetí mezinárodního práva £}£0 práva mezistátního, může být spatřována právě v oblasti základních lid-jých práv. Avšak i tam, jak se správně poukazuje v doktríně, jednotlivec se äestává subjektem mezinárodního práva, ale pouze benefítiářem jeho norem Idskoprávní povahy,5) pokud dochází k úpravě těchto práv v mezinárodních jistruttientech a v self-executing povaze takto zakotvených subjektivních jprávnění jednotlivců.6) V této souvislosti plně sdílíme názor, jenž zazněl ijurisprudenci, ohledně toho, že „je třeba přehodnotit otázku subjektivity jdnotlivce jako subjektu mezinárodního práva a jeho způsobilosti k právním |onům, neboť trend vývoje směruje k uznání této řekneme odvozené a ome-pié subjektivity".7) Kromě toho ke specifikám mezinárodněprávního řešení problematiky lidných práv patří to, že toto právo neupravuje výkon uvedených práv, ale na-ipak přenechává jejich realizaci vnitrostátnímu právnímu řádu, v souvislosti ;čímž se mluví o decentralizaci výkonu lidských práv.8) Při komparaci uvedeného přístupu k individuu ze strany mezinárodního jráva a s ohledem na zmiňované projevy supranacionality ve vztahu k právu iomunitárnímu lze dovodit, že v rámci Společenství se otevírá větší prostor pro jpravu a hlavně důsledné a striktní vynucení co nejširší palety práv jednotku, včetně těch, která tradiční mezinárodní právo neupravuje nebo nedispo-iuje mechanismy k jejich zabezpečení. Dokreslení této teze chceme ilustrovat prostřednictvím možností, jež se na-Éejí pro soukromé osoby v rámci prosazování jejich subjektivních oprávnění !a základě komunitárního práva. :) Tím zejména může být vysvětlena ta skutečnost, že žádné ustanovení zakládacích smluv, jež tvoří de facto ústavní fundament Společenství, neobsahovalo výslovný poukaz na lidská práva a jejich úpravu expressis verbis objevíme teprve po revizi zřizovacích smluv uskutečněné Maastrichtskou smlouvou. 2) Rozsudek ESD č. 26/62 ve věci Van Gend en Loos, SbSD 1962, s. 1. 3) Podrobněji viz Šišková, N.: Základní otázky sbližování českého práva s právem ES, CODEX Bohemia, Praha, 1998, s. 55-57. ) Podrobněji k subjektům mezinárodního práva viz Seidl - Hohenveldern, I.: Mezinárodní právo veřejné, CODEX Bohemia, Praha, 1999, s. 129, viz také David, V., Zbořil, F.: Základy mezinárodního práva veřejného, Univerzita Palackého, Olomouc, 2000, s. 48-50 ) Viz Lukašuk, I. I.: Měždunarodnoje pravo, Osobennaja část, Izdatelstvo BEK, Moskva, 2000. s. 34. ) Respektive dalších požadavcích, které se odvíjejí od ústavního zakotvení vztahu práva mezinárodního a vnitrostátního v právních řádech jednotlivých států a charakteru dotyčného mezinárodního smluvního instrumentu, podrobněji viz Sudre; R: Mezinárodní a evropské právo lidských práv, MU Brno, 1997, s. 118-120. " } Azud, J-: Základy medzinárodného práva, Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov, Univerzia Mateja Bela, Bánská Bystrica, 2001, s. 19. ) Malenovský, J.: Mezinárodní právo veřejné, Doplněk, Brno, 1993, s. 86. 596 PRÁVNÍK 6/2003 RÁ VNIK 6/2003 597 2. CESTY PROSAZOVÁNÍ PRÁV JEDNOTLIVCE V INTENCÍCH ACOIJK rr™« oná fo však iVHnn7nílřnň,, „ — i t ■ , NAUTAIRE U K COl^íU- ^ to vsaí J^noznacnou a mcim nezpochybnitelnou povinnost národního íUdce použit normu acquis communautaire a ponechat neaplikovatelnou J£ pr0Stfedky jS0U rozmanité, různorodé a realizovatelné na ^ ff^^^^^l^^^^X^ Předej je to možnost ^at - sfb práv poskvtovanýdl pfáven> Su^Lst^^ Ä^ Spoecenstv, pnmo pred «utrostatmm soudem toho členského státu, jehož ,enů národního právního řádu (norma Lavní zákonní™ JákľnSudo^ pnslusmltem jednothvec je nebo kde pobýva reahzuje svou činnost). ijfllo přijetí (dříve nebo pozdě i) nežh kolidufií acZcč^tu Tato eventualita prichaz. v úvahu v těch případech, kdy jednotlivec opírá #utaire. Naopak ve vztahu k normám práva ES n^uvíme o absoTtm Xb" svůj narok o ustanoveni acquis communautaire, která se vyznačují vlastnostmi pA jehkož aphkační přednost se uplatní u všech závaznýľh pramenu accľut pnmeho účinku. Jedna se zejména o takové normy práva Společenství, jež »mmunautaire (primární právo, sekundární právo md&Zm^Dn^Z podle svých formulací vyhovují následujícím požadavkům: 1) jsou jednoznačné fcady právní aid) 12) «arm pravo, judikatura ESD, obecne a dostatečně konkrétní, 2) bezpodmínečné, 3) nevyžadují další akt implead Je nutno poukázat na to, že obecné mezinárodní právo neposkytuje dosta táce a 4) neponechávají zadnou vonost pro jednaní ani prostor k uvážení iné garance v rámci harmonické aplikace práva SÄ!; členským statum ani organum Společenstva) Edflné přístupy ustavnfll0 je ^otlivýľh státůk Sľp^n^nľ Ustanoveni která splňuji vyše uvedene podmínky přímého účinku, obsa- »torno a vnitrostátního. Proto vypracování doktríny SľS zené ve formuli Van Gend en Loos, jsou schopna přtoo zakládat práva a uklá- i klflSovy význam pro samotnou existenci tohoto prľľjZTZoZlt dat povinnosti, a proto opravném, která z nich následně plynou pro jedno- samostatného právního systému protože bez sjednocené ľnlLľ,tľľ thvce jsou přímo ^„«temá před vnitrostátními aplikujícími organy. Jako íární právo ztratilo svůj smysl a ehefnormyl^^ltaZtlsU^o príklady lze uvest_ ustanovení článku 12) ex-6, ČI. 43) ex-52, ČI. 141) ex-119 fctně těch, které mají lidskoprávní rozměr Snv°teto fouvMot! je nutno poznamenat, že jako pravidlo platí to, že vnitro- £SnlSu ľofe^e ^^0^1^ Ť* ^ státní cesta je v zásadě jednodušší, levnější a bližší občanovi.-) ou ^bilá přímo «^^S^S^^J^ S použitím norem komumtarního pravá na vnitrostátní úrovni je nerozlučně ředně dovolat před vnitrostátními soudy p spjat problém jednotné aplikace acquis communautaire. Za takových okoInostř vnitrostátnf uroyeň -^ postačuiící Jelikož vnitrostátní pravm rady a soudní praxe jednotlivých členských států V těchto případech se realizace práv jednotlivců uskutečnuie na úrovni se navzájem hsi, je jasne, ze ve světle uvedeného ani aplikace práva v různých polečenstvi "»""■ usKiuetnuje na úrovni zemích Společenství by neměla být nutně stejná. Tento v současné době již V rámci ní lze také vymezit několik základních postupů hypoteticky problem komunitami právo zdárně vyřešilo, a to vypracováním Za orvé ie m.tno ^ /mínit „ - fKiaanicn postupu. zásady nadřazenosti norem práva ES ve vztahu ke kolidujícím předpisům ná- t zffi^k ľdn*fT t TI ľ ^ P°dnCtU k Evr°pské komisi' rodního práva. ° 3 PredPokladu> 2e ™ strany členského státu došlo k porušení nebo ne- I tentokrát se formulace ujal Evropský soudní dvůr, který ve své konstantní IXwEs' Ä^Hn^^^ * "TU* ^ ^ ^ judikatuře deklaroval nejdůležitější projevy tohoto postulátu.11) AáS^^tS^ m^ P°da 7neJen osoba ^á, ale i práv- Princip nadřazenosti, neboli aplikační přednosti práva ES neznamená pri- toľ^Z JÄÄÍSc ^ '* *?Ť ***** T mát práva komunitárního jako celku nad právem vnitrostátním, nejedná se Pokud č eľkv sľátTv I , ^ P°mSem * k náPravě > o konkurenci těchto dvou právních systémů jako takových navzájem. Zna- f^^^^l^^ stan™sk» ve Ihute stanovené Komisí a po 3 fm y?e™ dalsich kroku v ramci administrativního stadia může tento orcán íedat věc Evropskému soudnímu dvoru. 9) Viz rozsudek ESD č. 26/62 ve věci Van Gend en Loos, SbSD 1962, s. 1. y , „ 10) Bohužel někdy i na vnitrostátní úrovni se lze setkat s případy liknavosti ze strany aplikujících lo™° pnpade locus Standi náleží nikoliv jednotlivci, ale instituci Spole- orgánů a řízení někdy trvá déle než před Evropským soudním dvorem. as!:v1' která nicméně v tomto případě vystupuje jednoznačně jako „strážkyne n) První zmínku o řešení otázek kolizí a střetů práva komunitárního a vnitrostátního viz Roz- ^________ sudek ESD č. 26/62 ve věci Van Gend en Loos, SbSD 1963, s. 3. Dále také Costa v. E.N.E.L. ) Jelikož transfer výsostných práv nebyl uskutečněn ve všerh rvního stupně.19) na základě článku 230/exl73 SES zasluhuje zvláštní pozornost. Je tomu nejen V této sou™losti nesdílíme názor, jenž zazněl v odborné literatuře nblpHn* proto, že řízení v rámci této žaloby je jedním z hlavním prostředků nápravy*0- že »občan Unie si na porušení základních práv může přímo stěžov^ v oblasti lidských prav na unijní úrovni. Je to důležité i vzhledem k tomu žeflUze v rámci zrušovací žaloby podle ČI 230 Smlouvy ES" 20) T k * postavení soukromých osob podléhá režimu neprivilegovaných žalobců, kteří*11' ^^d vychází zřejmě z příliš redukovaného pojmu základní^nráv^" na rozdíl od privilegovaných žalobců (členských států a orgánů EU) musí vždy lQtovanýcn právem Unie. p ga" prokázat svůj zájem na věci, totiž to, že jsou aktem koimmitárního práva bez- fe nutno poukázat na to že lidskom-ávm nřávi™ o + - ! -prostředně a individuálně dotčeni. Právě slovo individuálně vyvolává určité lojednávám' v .^taľo^SS oSe na Sd" ľ £^Í£ problémy a v praxi je zdrojem zbytečných restrikcí ve vztahu k jednotlivcům, tíouvy ES. Avšak u tohoto nepřLeho S Z l u™ ^ Je nutno poukázat na to, že tomu tak není vždy a v případech všech aktů může vynutit vzik^^S^u^L^I0^ P°l°pitdně sekundárního práva. Např. nevyvolávají potíže v prokazování locus standiovat. Je nutno také uvÄ^S^^T^^^ T™ JÍ ^ jednotlivce ty situace, kdy předmětem soudního přezkoumám se stává akt, doktríně základních práv t^T^Tn^ "^ V2tahujICÍch se jenž má formu rozhodnutí adresovaného přímo dotčené osobě. Naopak v při-mí. tormuíoval ESD prave v rámci prejudiciálního pádě aktů obecné povahy a normativního charakteru, nařízení a směrnic, bývá Pokud mluvíme n «nnH«r™ ,™ -u - - - -obtížné prokázat zejména to, že tyto akty se dotýkají jednotlivce individuálně; ^cích z dokMnv ^h7h ľymaham °P™vnenych nároků jednotlivce vy- V tom byl mnohými spatřován deficit v komunitárním systému ochrany* vvnncovánf^ľ^^ áv 17^ j yy vynucovam těchto opravném na úrovni Společenství Maine na mysli tu skutečnost, že Evropský soudní dvůr po novelizaci zřizo-n h srrüuv uskutečněné na základě Maastrichtské smlouvy získal moľný _________ ^* pro 2aJIstění respektování a náležitého splnění roznodnutí Soudu 14) Počet takových případů se pohybuje běžně kolem tisíce ročně. Převzato z Moussisis, N.:j yj? Ro^nHelr Trihimíi,. i * - j -, Guide to European Policies, „European Study Service", Rixensard, 2001, s. 127. Cie SA Komľ Tn h ^ "líf ^ 2°°2' Č" T"177/01 ve věci JéS° ' O^ré et 15) Podrobně viz Král, R, Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, C. H.)^^^^ud.n^ ?f *0/án ve **<*■ Beck, Praha 2002, s. 124-125. #"f^ ^teZ ^^'^^^'^B^wn, N., Kennedy, J.:; The Court 16) Tzn.že musí prokázat svůj zájem na věci, totiž že je aktem komunitárního práva individuálně Tíchí T „ t ,. ^°P^n Commu"lties, Sweet and Maxweii, London, 1994, s. 101-155 a bezprostředně dotčen. práva Fvrnlt P f PtSWt C H" Beck' Pmha' 1999' s" 294"305! Týč, V, Základy 17) Viz Arnold, R, Nový vývoj komunitárního procesního práva, „Evropské právo", 2002, č. S.iQeralT G LnXr^ľľ.7' £"? ^^ W°1' S' 103-131' -.«• právo Ltč 7 8 s^rartéZakI^^^ 600 PRÁVNÍK 6/2003ÁVNÍK 6/2003 601 Jedná se o ustanovení článku 228) ex 171 odst. 2, které předvídá situaci kdv ŕ°J'CVy diskriminace> nedostatek informace nebo odmítnutí poskytnout infor členský stát neučinil opatření, jež splnění rozsudku Soudního dvora vyžaduj *aci' Stej'ně tak jako zneužití pravomoci, nepoctivé jednání a zbytečné prů V takových případech Evropská komise po splnění formálních náležitostí"" ffim oprávněna předložit věc Soudnímu dvoru, tentokrát však již s návrhem ría ^ nakonec Je to možnost předvídaná v ČI. 21/ex 8d odst 3 totiž právo paušální pokutu nebo opakované penále ve výši, jejíž zaplacení dotyčným, *racet se na každý oršán nebo instituci písemně v jednom z úředních jazvků členským státem považuje za přiměřené okolnostem. správo na odpověď ve stejném jazyce. O tom, že Evropská komise se nezdráhá uchýlit se k opravdu působivým Přehíed výše uvedených postupů svědčí o tom, že jednotlivci v rámci Evrop částkám a že v maximální míre využívá svých oprávnění na základě ČI. 228) ex ß unie disPonují četnými a efektivními prostředky pro dosažení spravedlnosti 171 odst. 2, svědči případy z poslední doby. ) ß základě komunitármho práva. Při srovnání s jejich postavením na základě Tato praxe se osvědčila jako zvlášť účmná a má kladný dopad i na jednot- dtrostátního práva členských států jsou favorizováni a zvýhodňováni Jelikož livce, kteří v některých případech trpí liknavostí ze strany členských států. Do Pohou Jft od vnitrostátních soudních orgánů až po mezinárodní a komunitami zavedení výše zmiňovaného znění byl text či. 228) ex 171 označován za bez- * účelem háÍenř svých práv a zájmů"25) a disponují i mimosoudními pro zuby vzhledem k tomu, že pokud členský stát nevyhověl rozsudku, neexistoval-íredkv'totiž Jsou vybaveni větším potenciálem pro to aby se dovolávali svvch předtím žádný právní prostředek, jak ho k tomu donutit. ?rávnění Iidskoprávní povahy v rámci acquis comniunautaire Obdobně to Kromě soudního vynucování disponují soukromé osoby na základě komu- &#i Pn srovnání postavení jednotlivců v rámci mezinárodního práva nitárního práva také dalšími prostředky prosazování svých práv. Zároveň s tím je nutno poznamenat, že stávající systém původně nebvl určen Jedná se zejména o petiční právo k Evropskému parlamentu a právo seiuzpůsoben přímo ochraně lidských práv. Proto se jeví jako nutná jeho pří obrátit na ombudsmana. Ušná modifikace, pokud se týče postavení jednotlivce jako neprivuegovanéŕm Na základě či. 194) ex 138d právo podat petici naleží nejen občanům EU^Iobce a nutnosti prokazovat aktivní legitimaci v rámci řízem před Evrop tedy státním příslušníkům členských států, ale také fyzickým a právnickým iým soudním dvorem (podrobně viz dále), osobám s bydlištěm nebo registrovaným sídlem na území patnáctky. Uvedení adresáti mají právo podat petici individuálně nebo kolektivně v záležitosti, retrospektivní pohled na vývoj ochrany lidských práv v es/eu která spadá do působnosti Společenství a která se jednotlivce dotýká. Parlament má petiční výbor, který zkoumá takové stížnosti jednotlivců, jež 0 začátcích zrodu samostatného a koherentního systému ochrany lidských se vztahují převážně k sociálnímu zabezpečení, životnímu prostředí, uznánítáv v rámci Evropské unie se začalo mluvit teprve nedávno a to ve spojitosti diplomů a dalších osvědčení o kvalifikaci a odborné způsobilosti.22) mezivládní konferencí v Nice (prosinec 2000), kdy byla podepsána Charta Pokud stížnost poukazuje na nesprávnosti v činnosti orgánu nebo instituceskladních práv Evropské unie. Předtím žádný pramen acquis comniunautaire EU, může se jednotlivec obrátit na ombudsmana. Osobní působnost na zá-sobsahoval ucelený katalog lidských práv, ačkoliv se pochopitelně bylo mož kládě či. 195/ex 138 upravujícího tento postup zahrnuje stejně jako i u předcho^ setkat s úpravou některých ve své podstatě íidskoprávních norem íak v ak" zího článku Smlouvy ES jak občany EU, tak i jednotlivce se statusem residentach primárního práva, tak i sekundární legislativy Společenství Určitá práva (na základě primárního práva a sekundární legislativy). f!a formulována Evropským soudním dvorem v podobě obecných zásad Co se týče věcné působnosti, jde o nesprávnost v činnosti některé instituceávních. ES, přičemž se jedná o jednání nebo opomenutí jak ze strany ústředníhoAvšak žádný z uvedených zdrojů nekataiogizoval lidská práva na komuni orgánu ES/EU23) (kromě Evropského soudního dvora a Soudu prvníhoní a unijní úrovni a programově se ochranou základních práv jednotlivce stupně), tak ze strany decentralizovaného orgánu Společenství. ) zaobíral. Demonštratívne uvedené příklady nesprávností v činnosti orgánu, jež seOchrana lidských práv totiž vůbec nebyla předvídána tvůrci zřizovacích mohou stát předmětem stížnosti k ombudsmanovi, zahrnují zejména jakékoliv. Pro to existují dvě základní vysvětlení. Jednak se mělo za to že Rada -------------- iropy jako politická organizace zřízená primárně pro účely ochranv demo- 21) Viz např. Rozsudek ESD ze dne 4.7.2000 ve věci Chania II, SbSD, C - 387/97, s. 84. atických zásad ve společností Se DOStará o lidská tiráva Wfl a™u ' í - H Resolution of the European Parliament, Official Journal C 175, 16.7.1990, s. 214. ^ iQ ekonomické nttľrľ.f ľ V P *' ° **** S& 23 Jsou to např. Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament, účetní dvůr. Hospodářsk; °' Zef™™.ekonomické integrace zakotveny ve zřizovacích smlouvách a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská ústřední banka a Evropská investiční banka. J^ iyÁe hospodársky rozmer a nebude interferovat do jiných oblastí, 24) Např. evropské agentury pro hodnocení lékařských výrobků. Podrobněji viz Rovná právMiz nepovede k porušení lidských práv. Jinými slovy, po dlouhou dobu se a příležitosti pro ženy a muže v Evropské unii, Ministerstvo práce a sociálních věcí CR, Pratí_______ 2002' s" 20- ' 'MuSSÍSis ■R: Guide t0 European Policies, European Study Service, „Rixensart", 2001, s. 128. 602 PRÁVNÍK 6/2O04VNJK 6/2003 603 mělo za to že lidská práva se nacházejí mimo věcnou působnost acquis com- >'vobod' Zároveň se zavázaly respektovat tato práva při výkonu svých pravo-munautaire a že ochrana práv jednotlivců v tomto směru musí být přenechána ®ocL mechanismům v rámci Rady Evropy, což je jiná významná mezinárodní orga- Je nutno zdurazmt> ze J pres svůj mimořádný význam pro rozvoj komuni-nizace činná v evropském regionu. V této souvislosti je nutné uvést, že ačkoliv ^n3Ího rozmeru lidských práv se Deklarace nepokusila o vymezení těchto všechny státy EU jsou zároveň členy RE a signatáři jejích nejdůležitějších Fáv nebo Jakékoliv JeJich upřesnění, specifikaci či přiblížení. Určité vysvětlení dokumentů nicméně institucionálně se Rada Evropy ocitá mimo Evropská ttéto souvislosti poskytl předseda Evropského parlamentu sir Emilio Co-snolečenství ielikož se opírá o jiné mezinárodněprávní základy a má odlišnou offlbo> který prohlásil, že Deklarace představuje pouze první fázi, která před-věcnou a osobní působnost. fcází kodexu nebo chartě> Íež bude obsahovat veškerá občanská, politická, Poslední vývoj na unijní úrovni, jenž je všeobecně charakterizován procesem pspodarská a sociální práva občanů členských států, demokratizace a posílením občanského rozměru Unie, si zcela nutně vyžádal Ve svem návrhu Smlouvy o Evropské unü z roku 1984 (tzv. projekt Spinelli) doovídaiící reflexi i v oblasti lidských práv a svobod, a to uvnitř Evropských ieŕmoval Evropský parlament hlavní zásady, na základě kterých musí být za-společenství a Evropské unie samotných. ožena Unie, a to mimo jiné na: Vvoracování Charty základních práv EU může být považováno za důkaz - 0Cjirane důstojnosti jednotlivce a uznání práv a základních svobod každé snahv vvtvořit vlastní unijní mechanismus ochrany lidských práv a nepřebírat osoby> vyplývajících z ústavních principů společných pro členské státy dosavadní vytvořený v rámci Rady Evropy. a z Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod; Vwoi tohoto druhu musí být jednoznačně uvítán. Je naprosto zřejmé, že - dosazeni a v rámci možností rozvíjení kulturních, sociálních a hospodář-Evropská unie musí mít svůj vlastní vyčerpávající katalog lidských práv, který ských práv, vyplývajících z ústav členských států a Evropské sociální bude odrážet specifické vlastnosti supranacionálních organizací a uzfstí ^ší ^arty. ^ úroveň ochrany práv jednotlivců, která je dosažitelná v podmínkách fungovaní Navrtí EF zároveň predvídal mechanismus postihu, tj. obsahoval sankce ' d otného vnitřního trhu a je výsledkem zavedení institutu evropského ob- íoti členskému státu odpovědnému za „vážné a soustavné porušování demo- ie n , ratických principů nebo základních práv". Tato klauzule byla kompletně (až CaZ mitno noukázat na to že přijetí prvního uceleného katalogu lidských práv * malé výjimky) převzata a následně promítnuta do znění článku 7/ex F. 1 EU ve formě charty předcházely mnohaleté diskuse na komunitami a vnitro- EU ve znění Amsterodamské smlouvy (podrobněji viz dále). tátní úrovni a také soustavně se opakující významné iniciativy Evropského V návaznosti na zmiňovaný návrh z roku 1984 vypracoval Evropský parla- nTrlamentu a iinvch politických a výkonných těles ES/EU, stejně tak jako lent v březnu 1988 Bílou knihu, jež obsahovala záruky v oblasti lidských práv rozoracování koncepce základních práv ze strany Evropského soudního dvora, a komunitami úrovni. Stejně tak lze poukázat i na slavnostní Deklaraci zá- To všechno připravilo základy pro autonomizaci mechanismu ochrany lidských ladních práv a svobod přijatou Evropským parlamentem o rok později, v roce práv v rámci supranacionálních organizací. »f > ) Jež obsahovala 24 článků věnovaných základním právům občanů ES. Pro ilustraci výše uvedeného chceme přednostně poukázat na zprávu před-ato deMarace byla později zahrnuta do Rezoluce o návrhu Ústavy Evropské loženou ze strany Komise v roce 1976 Evropskému parlamentu, ) ve kteréže z roku 1994. ) ' vviádřen0 přesvědčení že lepší úroveň ochrany práv jednotlivců bude Poslední jmenovaný dokument připraveny Institucionálním výborem Evrop-bezpečena Evropským soudním dvorem prostřednictvím doktríny obecnýchlého parlamentu obsahoval mimo jiné také katalog lidských práv zaručených Lad právních, jejichž flexibilita zajistí udržení tempa s měnícími se potře-nL _ ^ b mi Zároveň Komise vyzvala k přijetí společné deklarace tri instituci po-Krome přijeti deklaraci, prohlášeni, rezolucí a dalších aktů z formálního Jrzuiícíieiich oddanost lidským právům. K podpisu tohoto dokumentu došloMiska nezávazného charakteru postupně doznávaly změn i zřizovací dne 5 dubna 1977 kdy byla Evropským parlamentem, Radou a Komisí přijatailouvy jakožto akty primárního práva, jež tvoří samotné základy ES, které S léčná deklarace základních práv.27) V ní uvedené instituce zdůraznily prvoniy postupně rozšiřovány a doplňovány o relevantní ustanovení lidskoprávní rľd°vvvznam ienž přisuzují základním právům, která vyplývají zejména z ústayjvahy (podrobně viz dále). Velkou měrou k tomu přispěla i odpovídající členských států a z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základmcbáikatura ESD, která obsahuje jak první poukaz na lidská práva,30) tak i de- tiehts in European Community, EC Bulletin, Suppl. 5/76. j Declaration on Fundamental Rights and Freedoms, Official Journal, C 120, 16.5.1989. „ ,- ____ ti.„ ^,.„™i <.nA th^ rnmrnission, 5.4.1977. official Jornal. C 61_ 28.2.1994. —,----------------_„ , < i n-„i,tc :<, Rumnrsn fnmrauiutv fat- üunenn, oujjjji. -"- «• i i^cciaiauon on runuamemai Kl *) The Protection of ^^^^^^^ Cou^ľaľd the Commission, 5.4.1977.) official Jornal, C 61, 28.2.1994. ^ ří?-^eTClaratli0 V^fiVl 271971 české zněm viz Šišková, Evropská unijní ochrana lidských) Prvnř odkazy na lidská práva lze objevit v análech Lucemburského soudu již krátce po zrodu Official Journal ^ lu ■ _ , Společenství; viz Rozhodnutí ESD č 7/56 a 3-7/57 ve věci Algera a spol., SbSD 1957 s. 55-56. práv, Linde Praha, 2UU1, s dd. a ť 604 PRÁVNÍK 6/20{%vNIK 6/2003 605 tailní rozpracování doktríny základních práv včetně nalézání principu základ l STÁV^JÍCr PRAMENY PRÁVA LIDSKÝCH PRÁV v EU ZÁKLADNÍ pilíř f nich práv a dalších obecných zásad právních, postupů pro její aplikaci a í^tere se regulace lidských práv v es/eu opírá mezení jejích limitů. Uvedený krátký historický exkurz neznamená, že základní práva občan0 ~ Prameny Právav každém právním systému mají stěžejní význam. v členských státech Společenství doposud nebyla chráněna. Naopak, evropská ^^ Vymezem Z rámci našeho výkladu je zvlášť složité proto, že acquis ochrana lidských práv je všeobecně povazována za příklad vyspělého a pokro- fam^na^}a^e tvoří konglomerát norem různého původu a charakteru v sou-čilého regionálního systému ochrany lidských práv, který překračuje rámec iisl0SotI s cimz se ptoví o hybridní povaze tohoto práva. To se promítá i do univerzálních standardů vypracovaných prostřednictvím Organizace spojených ^ - kydl práv na úrovm' ES/EU, jelikož normy Iidskoprávní povahy isou národů. Nicméně ve vztahu k ES/EU je nutno poukázat, že mechanismus íS0Uvcasne době roztroušeny ve více pramenech. Přitom je nutno mít na zře-ochrany lidských práv nebyl realizován na komunitami úrovni, ale v rámci ^'^ prameny evJ*opského práva obecně, včetně zdrojů lidských práv se vnitrostátních procedur a po jejich vyčerpání prostřednictvím nástrojů Rady í * Pramenu jiných právních systémů v otázkách tvorby platnosti Evropy, zejména kontrolního mechanismu Evropské úmluvy o ochraně lid- iĚínnostl a vzáJemného poměru.31) ských práv a základních svobod. Uvedené specifikum unijní ochrany základních práv je zvlášť patrné při jeho Máme za to, že dosažení účinné ochrany lidských práv na komunitami/ i0mParaci s mechanismem ochrany lidských práv na úrovni Rady Evropy unijní úrovni včetně odpovědnosti orgánů ES/EU za jejich případné nedo- ^erý je založen a uskutečňován prostřednictvím tradičních instrumentů mezi' držení lze docílit v podstatě dvěma způsoby: lárodního práva jako jsou úmluvy, pakty, dohody a další smluvní nástroie - cestou přistoupení Společenství k Úmluvě lidských práv a podřízení se ES zavirané mezi členskými státy. J Štrasburskému kontrolnímu mechanismu; Na rozd£I od něho nově se rodící systém ochrany lidských práv v rámci - cestou vypracování vlastního systému ochrany lidských práv, zahrnujícího aPranaCionámícn organizací čerpá z pramenů, jež nejsou tak homogenní Je jak závazný katalog lidských práv, tak i efektivní kontrolní mechanismus fltno Poukázat na to, že určitá úskalí souvisí také s tím že pramen nráva ie k jeho prosazování. snohovýznamový pojem, který může být použit ve formálním, materiálním Je nutno připomenout, že obě cesty se podle našeho názoru navzájem ne- gn°seoiogicKem pojetí. ) vylučují, jelikož acquis Evropské úmluvy představuje pouze minimální stan- v rámci výkladu o Iidskoprávní regulaci na úrovni Unii se jako kompliko dard lidských práv, a nic tedy nebrání nadstátní entitě vypracovat svůj vlastní mÁ otázka jeví také to, co je pramenem práva a co je pouze zdrojem inspi" systém ochrany základních práv jednotlivce překračující úroveň ochrany äce' neooii určení toho, co slovy Frederica Sudre může bvt novaž ' " v rámci RE. ™n práva stricto sensu. y P dZOVano za Otázka přistoupení Společenství k Úmluvě vzhledem k četnosti pokusů Úprava lidských práv v rámci EU je v současné době charakt ' o akcesi ze strany jednotlivých institucí ES patří v dějinách evropské integrace, oikátní strukturou. Najdeme zde de facto základní pilíře o kt ' dá se říci, k „evergreenům". Stačí připomenout Rezoluci Evropského parla- '^^g ^ských práv, zejména: komunitární/unijní pihr a pilíř mllintroáné mentu „O přistoupení ES k Evropské úmluvě o lidských právech" ze dne ^vní. ) 27. dubna 1979, nebo Memorandum Komise „O návrhu na přistoupení ES ^ rámci samotného acquis communautaire lze vvmezit re 1 ' ľ H v k Úmluvě" ze 4. dubna 1979, stejně tak jako žádost Rady z 26. dubna 1994 áv v těchto pramenech: g * mskych adresovanou ESD o vypracování posudku ohledně slučitelnosti přistoupení 1) úpravu v rámci primárního práva s Úmluvou. 2) úpravu v rámci sekundárního práva, Ačkoliv doposud tyto snahy nebyly úspěšné a možnost akcese byla odmít- 3) konstantní judikaturu ESD v oblasti doktríny základních nrá h ' h nuta z různých příčin, závěry Laekenského summitu (prosinec 2001) nicméně zásad právních, P v a obecných v podstatě revidovaly tuto otázku a nastolily nutnost prozkoumání důvodu pro 4) akty sui generis. přistoupení s novou intenzitou._______ Bez ohledu na to, zda budou Společenství konec konců začleněna do me-t Podrobněji o vlastnostech pramenů evropského práva viz Tichv k chanismu Úmluvy anebo ne, je zřejmé, že poslední vývoj v rámci uvedených, Beck, Praha, 1999, s 152-154. y a BvroPske P™™, C. H. SUpranacionálních organizací jednoznačně nasvědčuje tomu, že ES/EU se' °^,obne-'1 ° významu pojmu pramen práva viz Geríoch, A.: Teorie práva Dobrá voda pevně vydala na cestu ochrany lidských práv jako nedílné součásti svých poli-j Zdg ov' j.' "- " tik a vytváření mechanismů ochrany sui generis. sm(ouvy. <££,"££ "^^Z^TL^^Í^ ľľ^^Tí a proto nesmí být zaměňováno s akty vznikajícími na základě Smlouvy o Evropskéunľ 606 PRÁVNÍK 6/2003ÁVNÍK 6/2003 607 V oblasü primárního práva se jedná o normy vztahující se k lidským právům J^árodněprávní odpovědnost a další právní účinky Na druhé straně tato v kontextu Smlouvy o založení ES a Smlouvy o Evropské unii (včetně modi 5*PranacionaI™ organizace mnohokrát deklarovala svůj respekt k lidským orá fikací přinesených Amsterodamskou smlouvou a Smlouvou z Nice). V této ^m J"ak J'S0U uvedena v Evropské úmluvě a Evropské sociální chartě Jeií souvislosti je nutno přednostně poukázat na ustanovení článku 12/ex 6, článek fázanost lidskými Právy v této podobě a formě se promítla do ustanovení 13/ex 6a, článek 136/ex 117, článek 141/ex 119 Smlouvy ES a článek 6/ex F farního práva, což jsou akty právně závazné a vynutitelné (alespoň na článek 7/ex F. 1 Smlouvy EU, jakož i na některá další ustanovení, zejména íoniinntární úrovni), o evropském občanství (část II. Smlouvy ES). ' Je nutno připomenout, že v případě eventuálního přistoupení ES k těmto Sekundární legislativa na poli lidských práv je velice rozsáhlá a zahrnuje tettumentům ochrany lidských práv lze mluvit i o rozšíření komunitárního především nařízení a směrnice z oblasti volného pohybu osob, včetně vzájem- ^ JeMkož z hadiska acquis communautaire se bude jednat o akty smíšené něho uznávání diplomů, práva na usazování, svobody poskytování služeb, so- í°vahy' na kterých budou participovat jak ES a členské státy tak i subiektv ciálního zabezpečení, zákazu všech druhů diskriminace a dalších aspektů ívn^JŠku, jež se ocitají mimo Společenství. ' ochrany práv jednothvcu na komunitami a unřjní úrovni. Tyto akty vystupují Je otázkou, zda další pilíř v uvedeném výše smyslu může být spatřován ve jako prostředek větší specifikace a konkretizace ustanovení primárního práva ^ro^átním (ústavním) právu členských států, protože z formálního hlediska v oblasti lidských práv a zároveň jako nástroj harmonizace vnitrostátních práv- ř pochopitelně nejedná o prameny acquis communautaire stricto sensu ale nich předpisů členských států. , významné zdroje inspirace, jež zásadně ovlivňují formování a vývoj kómu Konstantní judikatura tvoří další významný a nezastupitelný zdroj práva átórní doktríny základních práv v rámci rozhodovací činnosti ESD Poukaz na lidských práv v rámci prvního pilíře. Je velice obšírnou, obsahující zejména ŕ0 zdroÍe se dostává i do aktů primárního práva a aktů sui generis rozpracování doktríny základních práv a formulací relevantních obecných zá- V rámci vnitrostátního práva lze vyčlenit zejména* sad právních, stejně tak jako závaznou interpretaci nejdůležitějších lidsko- l) Vybrané ústavní tradice a konstitucionáíní úpravu členských států právních ustanovení primárního a sekundárního práva. 2) Určitou interpretaci obsaženou v obecně závazných rationes decidendi Akty sui generis jsou všechny akty, které nemůžeme jednoznačně zařadit do rozhodnutí ústavních soudů členských států výše uvedených skupin. Tyto akty jsou heterogenní, jelikož existují v nejednot- Tyto zdroje podle vyjádření ESD slouží jako vodítka (guidelines) pro Soud ných formách, byly přijaty různorodými orgány a rozdílnými postupy. Proto fí Jeho rozhodovací a interpretační činnosti ve sféře základních práv i jejich povaha je odlišná. Nicméně všechny tyto akty spojuje to, že významně Zde chceme zvlášť zdůraznit, že tento zdroj inspirace prvořadého významu ovlivnily vývoj lidských práv v rámci ES) EU. a poli lidských práv v intencích acquis communautaire se zásadně odlišuje od Patří sem především Charta základních práv EU (2000), Komunitami charta fcdchozích pilířů, a to v tom smyslu, že ESD nepřibrrá vnitrostátní normy základních sociálních práv pracovníků (1989) a další námi již zmiňované akty zásady automaticky a beze změn, ale přistupuje velice selektivně k ústavnímu politických orgánů a institucí (deklarace, rezoluce, prohlášení atd.) z oblasti ravu jednotlivých členských států. Soud projevuje velkou kreativitu a nezávis-lidských práv.34) V souvislosti s tímto tříděním nutno poukázat na to, že v per- »t ve volbě těch principů a norem, které nejlépe poslouží specifickým cílům spektivě dalšího vývoje se očekává, že Charta základních práv EU se stane polečenství včetně stanovování limitů při jejich aplikaci V rámci form ' ' aktem primárního práva. bktríny základních práv ES/EU se nejedná o ústavní tradice, normy a princhľy Všechny tyto uvedené prameny tvoří jeden z pilířů, o které se opírá regulace šech členských států, ale v řadě případů jen některých nebo dokonce jednoho lidských práv na úrovni ES/EU. aich. Stejně tak se nejedná plošně o všechny zásady právní obsažené v ústav- Dále zde může být poukázáno na další pilíř, totiž pilíř mezinárodněprávní. *n právu jednotlivých států, ale jen o ty z nich, které ESD vybírá a uzpůsobme Jedná se o akty jiného právního systému, kterými se nicméně Společenství řídí omunitárním podmínkám. Proto lze říci, že zdroje v rámci tohoto nilíře při realizaci svých politik. V rámci něho rozlišujeme zejména: aéna vybrané konstitucionáíní principy a tradice jednotlivých členských států 1) Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, í dostávají na komunitami a unijní úroveň prostřednictvím konstantní judi- 2) Evropskou sociální chartu, «^7 Evropského soudního dvora, a jsou tudíž částečně obsaženy v prvním 3) Relevantní case-law Štrasburského soudu pro lidská práva. ™i (tím také získávají vlastnosti norem komunitárního práva) Z formálního hlediska, jak již bylo zmíněno, Evropská společenství nejsou smluvními stranami uvedených mezinárodních nástrojů, což nezakládá jejich 34) Podrobněji k textu těchto dokumentů viz Šišková N.: Evropská unijní ochrana lidských práv, Linde Praha, 2001, s 38-65. PRÁVNÍK 6/2003í^VNÍK 6/2003 609 5. ZÁVĚRY - NÁVRHY DE LEGE FERENDA AnvA . -,,,,, ßadardn ochrany základních práv, který nicméně je nutný pro zajištění Po shrnutí výše uvedeného lze učinit následující závěry: ^avm jistoty jednothvce a větší legitimity pro fungování Evropské unie samot- 1. ES/EU již nemohou vystačit s dosavadními politikami, obsaženým" f<;/PTT ■ - v v prvním, druhém a třetím pilíři. Posílení demokratického rozměru Unie st> ' ^ p^edstav^1 entltu Primárně vybavenou supranacionalitou a rea- jeného s prohlubující se evropskou integrací vyžaduje výslovné zakotve ' '*T?u*l 'v,6 .v^razně Překračují rámec státních útvarů, ze své samotné ochrany základních práv každého jednotlivce ve formě expressis verbis form?1 P\ a ~m, USÜOvat ° dosažení vyššího standardu. Tento standard je lace jako jedné z klíčových komunitármch politik Společenství (ČI. 3 Smlouw - OSaz^eÍný v Podmínkách fungování jednotného vnitřního trhu, mě- ES) , jejíž plnění je předpokladem pro realizaci a měřítkem pro posuzováV *** T^ °Vam vmtrostátaích právních předpisů, vytváření jednotného legality dalších společných činností supranacionálních entit. Žádná z komuni -i —° f °St°rU a existence institutu evropského občanství, tedy princi- tárních a unijních akcí nesmí být vedena v rozporu se základními lidskvnť * ^ nom°genního a harmonizovaného prostředí ve srovnání s Úmluvou, právy a zásadami demokracie. - stera byla primárne a programově určena pouze státům, jež se vyznačují vel- « ™ —.v , /v. , , 1-jt'i - , ■.., .. íou diverzitou a rozmanitostí 2. Zajištěni ucínne ochrany lidských prav v komumtárních a unijních pod- - - «Aoimu&u. mínkách je možné uskutečnit jak prostřednictvím přistoupení Společenství ^aV1C nedostatečná úprava a v některých případech absence hdskoprávní k Evropské úmluvě o ochraně práv a základních svobod a podřízení se ES ígula^e na ^ovm ^S/E.U;se dostává do rozporu s ústavním právem těch Štrasburskému kontrolnímu mechanismu, tak i cestou vytvoření vlastního unij- fensk^cn států' které zaJišťují vyšší standard ochrany práv jednotlivce (do-ního systému hdskoprávní regulace. ionce l ve srovnání s Úmluvou), a tato skutečnost vyvolává konflikty a je Obě tyto cesty se navzájem nevylučují. onfrontována s uplatněním principu nadřazenosti acquis communautaire s ko- V případě přistoupení ES / nebo EU (při eventualitě nabytí EU meziná- ^íc&m. normami národního práva, což je jedním ze základních projevů rodně právní subjektivity) by došlo k významnému posílení ochrany práv jed- uPranacionaíity- notlivce, jelikož tento krok by zabezpečil větší jasnost, transparentnost a legi- Něktfré státy dokonce transfer svých výsostných a suverénních práv, a tedy timitu jednání Společenství na poli základních práv a pevně by určil mantinely setryÁní vv Unii> přímo podmiňují zachováním ze strany supranacionálních odpovědnosti těchto supranacionálních organizací v přijímání a implementaci aíltJ^oyne ochrany práv a svobod občanů zaručených národními ústavami těch aktů acquis communautaire, které mají hdskoprávní rozměr. V současné Qapr" článek 5 švédského Regeringes Formen, článek 23 odst. 1 německého době ES/EU a jejich instituce zůstávají jedinou mocností v Evropě, jejíž akty se !ákladnňio zákona). Princip nadstátnosti se tedy dostává do kolize s deficitem ocitají mimo vnější kontrolu Štrasburského soudu. feko-právní regulace na úrovni ES/EU, což je zvlášť markantní v podmínkách Za předpokladu formalizování Úmluvy v komunitárním právním řádu dojde ronmbující se integrace, jež zasahuje stále více oblasti společného zájmu, nejen k naplnění jednotlivých ustanovení tohoto instrumentu Rady Evropy, Všechny tyto aspekty jednoznačně svědčí o tom, že pro ES/EU se otevírá ale i k jednoznačné a uniformní interpretaci jednotlivých pojmů v rámci práva Éíší prostor a zároveň i reálná nezbytnost, aby zajistily vyšší úroveň záštity lidských práv v evropském regionu. Je tomu tak proto, že ačkoli Evropský ráv individua realizovatelnou v případě, že se vydají cestou vytvoření vlast-soudní dvůr uskutečnil významný pokrok směrem k uznání práv vyplývajících ^0 koherentního systému ochrany lidských práv. z Úmluvy ve formě aplikace jejich obsahu v rámci obecné zásady právní, 4. Komunitami právo od samotného svého zrodu obsahovalo omezený do nicméně totéž není vždy samozřejmostí v případě kasuistiky Soudu pro lidská Et ustanovení hdskoprávní povahy obsažených v primárním a sekundárním práva a jeho závazné interpretace. I přes pozitivní trendy, jež se dají pozorovat rávu a dále rozvíjených a dotvářených judikaturou Lucemburského soudu v rámci posledního vývoje case-law Lucemburského soudu ve vztahu k judika- podobě doktríny základních práv, která formuluje jednotlivá práva a princinv túře Štrasburského soudu, nelze s ohledem na to, že ESD uzpůsobuje acquis dskoprávní povahy, určuje podmínky pro jejich realizaci a případná omezení Úmluvy komunitárním podmínkám, teoreticky zcela vyloučit odlišnou inter- fejně tak jako propůjčuje těmto normám vlastnosti acquis communautaire ' pretaci těchto dvou evropských soudních těles v budoucnu. Proto nejefektiv- Avšak nvedpiw «nnhnr *4™™-ň~u -a i i. - - ~ . nější a z právního hlediska i „nejčistší" cestou, jak se vyhnout eventuálním to^ffiÄTZ^^ífh^ľ1'' ° ^ ^^ rozporům a dvojakému výkladu, je formální přistoupení ES k úmluvě. neobslhova ucelľnou hsZTÍ, H ,' bylroztr01™ vfe pramenech Tento krok však není jednoduchý, vyžaduje politickou vůli všech zúčastně- ÍÄSí.ľľ^ ^ ^^^ Spole&nflvům nvch stran a bude narážet na řad,, nrnhléW »asie-ne Umí. Kromě tóno je nutno mít na zreteli, ze acquis communautaire umluve lidských prav by se jednalo pouze o zajištěnií minimálního evropského feiy neobsahuje. vyivuicny pro ryto 610 PRÁVNÍK 6/2003 Í^VNÍK 6/2003 611 ......., „ „f/,ttivn jakožto pouhá politická deklarace nezakládá právně země včetně ČR jsou demokratickými a právními státy, ve kterých je zajištěna **vazIlé Povinnosti ani Pro orSány ES/EU> ani Pro členské státy, vláda práva a realizace dalších klíčových principů demokracie včetně ochrany Pr0t° Íednoznačné vyřešení otázky budoucího právního života (včetně za-,...,,• jištění skutečně efektivního kontrolního mechanismu) Štrasburské deklarace lidských prav. r. , , , . , , , , /•,-.,-, Á Každý přistupující stát musí splnit podmínky článku 49/ex-O SEU, včetně ¥íedne Z naim navrhovanych forem (V1Z kapitola 7. 4) povazujeme za nezpo-požadavku článku 6/ex-E odstavce 1 (respektovat zásady demokracie, práv- chybnitelný imperativ v rámci dosažení evropského unijního standardu ního státu a základních práv). Stejně tak každý nový členský stát musí vyhovět ochranv hospodářských a sociálních práv jednotlivců z EU překračující stan-Kodaňským kritériím, mimo jiné splnit tu část těchto požadavků, která je íard de minimis- označována jako politické předpoklady zahrnující stabilitu institucí pro zajíš- n- Ve vněÍších vztazích může mít velký význam participace ES/EU v kontem demokracie právní stát, dodržování lidských práv a ochranu menšin.40) I«*"«*1 mechanismech Rady Evropy, především Evropské úmluvy lidských Ve vztahu ke'stávajícím státům poskytuje účinné záruky článek 7/ex F. 1 f^v- Tent0 krok zejména nejen umožní zajistit vícestrannou ochranu práv SEU obsahující suspenzivní klauzuli, jež umožňuje v případě porušení lidských jednotlivců z členských států EU, ale zároveň umožní participaci supranacio-práv a demokratických zásad nebo dokonce pouze rizika takového porušení ze sálních entit na rozvíjení acquis Úmluvy, která je živoucím instrumentem, strany kteréhokoli členského státu nastartovat potřebné mechanismy (včetně * přispívat tak ke zvyšování standardu ochrany lidských práv celoevropské zahájení politické procedury) pro sjednání nápravy a zachování standardu úrovně a panevropského dosahu. lidských práv zaručených právem ES/EU. 12- Cnarta základních práv jakožto moderní dokument obecné povahy a uni- Nicméně se jeví jako nanejvýš vhodné a žádoucí zavedení monitorovacího ferzálního charakteru ve vztahu k úpravě lidskoprávní materie na úrovni ES/ orgánu celounijního dosahu jenž bude reflektovat konkrétní podněty a pravi- EU se jeví jako zárodek a úhelný kámen budoucího evropského unijního dělně vyhodnocovat informace ohledně oddanosti členských států společným ystému ochrany lidských práv, který je realizovatelný ve specifických pod-evropským hodnotám včetně dodržování lidských práv. nínkách evropské integrace nadstátního charakteru, a proto je způsobilý za- 10 Mnohem větší pozornost naopak ve stávající podobě vyžadují práva istít vyšší standard ochrany oprávnění jednotlivce lidskoprávní povahy, než hospodářské a sociální povahy a také práva třetí (respektive čtvrté) generace necharnsmus Úmluvy. (především ochrana životního prostředí a ochrana spotřebitele). Po splnení nezbytných predpokladu ) se Charta take stane živoucím a dou- Ačkoliv texty zřizovacích smluv (což je zvlášť patrné po novelizacích na šjme i prosperujícím dokumentem, který bude dotvářen jednak novými, v bu-základě Maastrichtské Amsterodamské a Nicejské smlouvy) obsahují na řadě loucnu inkorporovanými ustanoveními (již teď se rýsuje nebo přichází v úvahu míst ustanovení jež mají lidskoprávní dimenzi, ve skutečnosti ale tyto normy schrána práv minorit, zvyšování počtu zakázaných důvodů diskriminace, zákaz vzhledem ke svým vágním formulacím a programovému charakteru postrádají ivěznění pro dluh atd.), a jednak judikaturou Lucemburského soudu, která vlastnosti přímého úěinku a proto nejsou schopny přímo zakládat oprávnění mde podávat právně závaznou a autoritativní interpretaci jednotlivých usta-wnutitelná před vnitrostátními soudy. sovení uceleného katalogu lidských práv na úrovni EU. Stanovení bližších předpokladů pro výkon takto rámcově artikulovaných Dodejme, ze prohloubeni evropské integrace, jez nezadržitelně směruje práv v kontextu primárního práva zůstane i nadále v rovině sekundárního i výtvorem nadstátnosti nové generace, se neobejde i bez odpovídajícího práva která umožňuje flexibilně zavádět obsah lidskoprávních norem a prin-losílení ochrany lidských práv, tedy individuálních opravném nejen občanů, cipů chráněných acquis communautaire do vnitrostátního práva členských k i každého jednotlivce v rámci evropského unijního prostoru. států s ohledem na národní specifika a v souladu s aktuálními změnami danými v vývojem supranacionálních entit. . Clanek bvl doko*cen v zan 2002) Avšak s ohledem na to, že soubor aktů sekundární legislativy je velice početný, rozsáhlý a často málo průhledný, považujeme za účelné vyřešení otázky spojené se zajištěním závazného charakteru koherentního katalogu hospodářských a sociálních práv evropského unijního standardu. Komunitami charta základních sociálních práv pracovníků, ačkoliv obsahuje________ lL) Již námi zmiňovaných požadavků zajištění závazného charakteru Charty a vytvoření účin-40) Závěry předsednictva Evropské rady, Kodaň 21,22.6.1993, 7/A/iii tisk SN 180/93, s. 13. ného kontrolního mechanismu. 614 PRÁVNÍK 6/2003RÁVNÍK 6/2003 615 ÚVOD Summary rAVEL HAMERNÍK Formal Foundations of European Union Law of Human Rights {íUMAN RIGHTS ACT 1998, ENKORPORUJÍCÍ PRÁVA EVROPSKÉ ÚMLUVY 0 LIDSKÝCH PRÁVECH DO VNITROSTÁTNÍHO ANGLICKÉHO PRÁVA Naděžda Šišková The article deals with the fundamental issues of the emerging subregional system of the protection of human rights on EC/EU level. The author deals first with the character of European Communities and acquis communautaire in relation to the status of the individual. Further she examines the ways of protecting the rights of the individual in the framework of the EC/EU legal system incl. the effectiveness of enforcement of these rights on Community level. t^=^^ ,f f™ "iE úmluvy (dále jen comparison with their status based on the national law of member states they are favourized and ,UmlUVa ) nepochybné ukladá povinnost kazdeho Statu zajistit, aby vnitro-advantaged, as they can proceed from domesic judicial measures to Community measures in order státní právo bylo v souladu S Úmluvou, stát nemá povinnost inkorporovat to defend their rights and interests and have also extrajudicial means at their disposal. They are ^motnou Úmluvu do svého vnitrostátního práva.1) Zákon přijatý parlamen-provided with greater potential to invoke their rights of human-rights character m the framework pm> Human Rights Act 1998, obecně inkorporuje práva podle Úmluvy (Con- 0f Att: "ríľttľexisting system was not mtended initially directly for the protection of *«j°» ****> d° vnitrostátního anglického právního řádu S účinností od října human rights. Therefore, in the author's opinion, it requires certain appropriate modifications. '■ 2U0U- lento clanek porovnáva interpretaci a aplikaci práv podle Úmluvy The principal part of the article is concerned with the existing sources of the human rights law s anglickém právu před a po přijetí Human Rights Act 1998. Obsahuje odkazy on the EC/EU level as well as other fundamental pillars on which the regulation of human rights in ,a průvodní dokument tZV. White Paper, Rights Brought Home: Human Rights the framework of these supranational entities is based. In this connect^ the author pomts out m {Qn m2 my) y£ kterém předkladatel zák viádnf strana Lflů that the regulation of human rights on the Union level is characterized by a unique structure, as it „ . „,/ . , , ./ _. . . , '„ ,.,. , ^ZSoľSLnSi rights in the framework of primary law, secondary law, constant government, vysvětluje obsah Human Rights Act 1998 (dále jen „důvodová case-law of the European Court of Justice which contains the human rights doctrine and general prava ). ) principles of law as well as acts sui generis which cannot be explicitly included in any of the above Dále tento Článek odkazuje na judikaturu a snaží se z ní vybrat citace SOUd-groups. These Union pillars on which the human rights regulation in EC/EU is based are further ^ které pro vysvětlení nejlépe ilustrují rozhodování v anglickém právním supplemented with other sources of human rights protection to which the author accords par- ystému oproti pouhému yýběm Rßüa Decidmdi _ výsledného právního odů- tiTnacoÍcSo°nnthe author presents some proposals de lege ferenda intended to achieve a higher «dnění daného rozhodnutí, protože toto tZV. Ratio může mít třeba konkrétně effectiveness of the enforcement of the rights of the individual of human rights character in the případě rozhodnutí House of Lords obsah jen pěti řádků Z celkově třiceti-framework of supranational organizations. tránkového rozhodnutí, které sestává z názorů {opinions) někdy i pěti soudců. lavic nikdy Ratio není označeno. Každý, kdo s judikaturou pracuje, si Ratio íusí sám v rozhodnutí najít mezi názory soudců a odargumentovat svůj postoj, e to či ono je podle něj dané Ratio případu, popř. že zavedená judikatura již to i ono považuje za Ratio. Protistrana v právním sporu může klidně namítat, že \úo je v úplně jiné pasáži rozhodnutí. Mnohé názory soudců mají podobu ekonečných výpravných ság nejen u stanovené většiny soudců, která rozhodla majority, ale i u nesouhlasící menšiny - dissenting opinion. Studenti práv si !) Bradley A. W., Ewing K. D., Constitutional and Administrative Law, 12th edition, Longman, 1998, str. 473, (Dále jen „Bradley, Ewing"). ) Jak též vysvětluje důvodová zpráva k Human Rights Act 1998, Welšské Shromáždění a Skotský Parlament (kterým byfy předány některé politické a právní autonomie na základě zákonů přijatých Westminsterským Parlamentem: Government of Wales Act 1998 s Scotland Act 1998, resp. Devolution Acts) by měly s odvolaním na Human Rights Act 1998 také vydávat právní normy v souladu s právy Úmluvy. Tento článek se ale podrobně zabývá pouze anglickým právním systémem. K variacím v právu aplikovaném v jurisdikci Skotska či Walesu bude věnována srovnávací poznámka pouze v případě nutnosti dokreslení právní mozaiky. 616 PRÁVNÍK 6/200%VNÍK 6/2003 617