TEORETICKÝ ČASOPIS PRO OTÁZKY STÁTU Á PRÁVA "THE LAWYER" SCIENTIFIC REVIEW FOR PROBLEMS OF STATE AND LAW «LE JURISTE» REVUE SCIENTIFIQUE CONSACRÉE AUX PROBLĚMES DE LÉTAT ET DU DROIT „DER JURIST" ZEITSCHRIFT FÜR STAATSUND RECHTSWISSENSCHAFTEN »MPHCT« HAyHHO-TEOPETHIECKHH JKyPHAJI nOCBÍffllEHH&rtf BOnPOCAM TOCyaAPCTBA HHPABA CXLIII ^ 04 Vedoucí redaktor: JUDr. Müan Kiadl, CSc. Zástupce vedoucího redaktora: Prof. JUDr. Antonin Kanda, DrSc. Redakční rada: JUDr. Viadimír Balas, CSc. JUDr. Josef Baxa Doc. JUDr. Josef Blahož, DrSc. JUDr. František Cvrček, CSc. JUDr. Karel Čermák Prof. JUDr. Karel Eliáš, Dr. Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc. Prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc. Prof.. JUDr. Ignác A. Hrdina, O. Praem. Prof. JUDr. Jin Malenovský, CSc JUDr. Otakar Motej! Prof.. JUDr. Monika Pauknerová, CSc. JUDr. Josef Skála, CSc. Doc JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. JUDr. Jaroslav Zachariáš, CSc. Výkonný redaktor: JUDr. PhDr. Zdeněk Masopust, DrSc. Tajemnice redakce: Nina Počtová 01: STATI Josef Blahož: Evropská unie, lidská práva a proces vládnuli Harald Christian Scheu: Právní nároky sudetských Němců ve současného mezinárodního systému na ochranu lidských prái Zbyněk Šín: Metody zdokonalování práva ve Francii..... Jiří Handlar: Několik poznámek ke koncepci odpovědnosti ja kundárního právního vztaha ............... Radim Pastrfiák: Několik poznámek k zákazu diskriminace vp ním právu ČR...................... Prof. JUDr. František Šamalík, DrSc, oslavil osmdesátiny . INFORMACE Iva Brožová: Projev k 10. výročí působení Nejvyššího souc v Brně.......................... GLOSY František Helešic; Má být kontrola družstev legislativně zajíst RECENZE A ANOTACE Alena Mužíkova: Jelínek J-, Hasch K., Nováková J, Sov Trestní právo hmotné - Zvláštní část, Eurolex Bohemia, 2003, 316 s....................... Josef Blahož: Karel Klíma: Teorie veřejné moci (vládnutí), ASPI Publishing 2003, 312 s............... Běla Riegrová: Luboš Kropáček: Islám a Západ, Historická a současná krize, Praha, Vyšehrad 2002......... Petra Skřejpková: Commerce in Russian Urban Culíme 1861 ed. W. C. Brumfield, Boris V. Ananich, Y. A.Petrov, Wc Wilson international Centre for Scholars, 2001...... Renata Pauličková: Grúň, L. - PauíiČková, a.: Finančnoprávn túty, Eurounion, Bratislava 2003, 252 s......... Ah AUTOŘI: Doc JUDr. Josef Blahož, DrSc., Ústav státu a práva AV ČR. nická fakulta ZČU, Plzeň JUDr. Iva Brožová, Nejvyšší soud ČR, Brno JUDr. Jiří Handlar. Nejvyšší soud ČR, Brno JUDr. František Helešic, CSc, Ústí nad Labem Mgr. Alena Mužíkova, Právnická fakulta UP, Olomouc Mgr. Radim Pastrňák, AK, Praha Mgr. Ing. Renáta Pauličková, Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Ti ská republika JUDr. Běla Riegrová, UK, UJOP, Praha Mag.phil.Dr.iur. Harald Christian Scheu, Ph.D., Právnická faku. JUDr. Petra Skřejpková, Právnická fakulta UK, Praha Doc. JUDr. Zbyněk Srn, CSc, Praha prsi* ROČNÍK CXLIII A ČÍSLO 2 j iož \ lfllľ*kÁ UME> LIDSKÁ PRÁVA A PROCES VLÁDNUTÍ*) CÍ EVROPSKÁ DEMOKRATICKÁ ÚSTAVNOST sto se v teorii setkáváme s tzv. smluvním pojetím vzniku ústavy státu. Smluvní teorie vychází z učení J. J. Rousseaua o společenské »dle níž ústava a stát jsou produktem sociální smlouvy mezi občany Tato smluvní teorie náleží již k ranému demokratickému myšlení /ychází z představy, že občané společenskou smlouvou, často zto-s ústavou, vytvářejí stát. Jde zajisté o představu demokratickou (za mokratickou garancii jsou považována lidská a občanská práva ky), vycházející z nedílně pojímané suverenity lidu.2) Rousseauova však jen obtížně slučitelná s realitou utváření ústavy prvotního, tj. ganizovaného státu, kde, jak historická zkušenost ukazuje, byl ;p0e dán jinými než demokratickými faktory. Společenská smlouva [ní abstrakcí. Něco zcela jiného je, vzniká-li stát federální, respek-ý, a to spojením několika již existujících států. Od federace je třeba íderaci, která je za určitým účelem, či za několika nebo dokonce /, spojením zcela suverénních států, kdy k tomu, aby konfederační jednat, je bezpodmínečně třeba ničím nepodmíněného souhlasu konfederace. Jakmile je tento základní konfederační princip byť blasti pravomocí (kompetencí) prolomen, nastává posun směrem c vzniku federální státnosti. Při vytváření federace jde o smluvní vznikající ústavnosti, a to ústavnosti federální, smluvně založené, érace demokratickou cestou zdola, tj. jednotlivé státy se vzdávají ty, aby vytvořily suverenitu státu federálního. Pokud by se jednot-é suverenity nevzdaly a jejich záměrem by bylo pouze dosažení , respektive cílů, kde jejich společné úsilí, směřující k tomuto cíli ;né pouze tehdy, pokud by všechny státy s tím vyslovily svůj sou-a by konfederace, a nikoli federace. Konfederace se v historickém io za finanční podpory ze státních prostředku prostřednictvím Grantové agentury íbiiky v rámci Grantového projektu reg. číslo 407/02/0296/A. seau, O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva, Praha 1949. -. 32 n. )04 113 3) Maastricht 1992, Amsterodam 1997, Nice 2000. 4) Srov. k tomu Blahož, J., Soudní kontrola ústavnosti: Srovnávací pohled, Pralu 38n., 162n., 361, 363. 114 PRÁVNÍK V t vývoji objevila vždy, kdy docházelo k vzniku pozdější federace nebo t tehdy, kdy federální uspořádání z rozmanitých příčin postupne /a, ,L ^ a právě tuto postupnost měla splnit konfederace. '"" V současném globalizujícím se světě jsme však svědky toho, že ekonoi ■■. i civilizační a technologicky neodvratný proces zániku národních nebo qi ^ *% rodních států vyúsťuje v postupnou regionalizaci, nabývající právních i m "" nich forem. Nejdále je v tomto směru, z hlediska relativně vzájemně ]i i.*' nizovaného vývoje jednotlivých států, region evropský. Tuto skutečnost i Ku* značně odráží současný stav vývoje Evropské unie. Evropská unie v rot. ■.' již zdaleka není oním mezinárodněprávním objektem, za který byla pí \,,.,' považována Evropská společenství (mezinárodní smlouvy o nich jsou du •■ * i základem primárního práva Evropské unie). Smlouvy o Evropské unii ■ ■„ již nevytvářejí mezinárodněprávní entitu, ale jdou dále směrem k práv ■ i * státnímu, jak tento jev bývá označován ve vědecké ústavní a politick»- ■* i komparatistice a také v běžné politické a novinářské praxi. Zde, při analýze základních pojmů srovnávacího ústavního práva, j nu , [ analyzovat pojem nadústavní právo. V přirozenoprávním myšlení se -* i fiUll i pojmem často setkáváme. Za nadústavní považujeme určité hodnoty - z ilj ijPl * právní principy, mezi něž také patří v euroamerické oblasti základní „;, f a občanská práva, které jsou buď obecně v právní kultuře daných /c-i i |L. | taková uznávána (angloamerická oblast), nebo jsou (v kontinentální' c\ -i i^ < právní kultuře, a to jak v její románské, tak i germánské větvi) ozm'i ■• u- \ jako neměnné nadústavní principy (srov. např. judikaturu Spolkov úhc i\-..-\. j nflio soudu a Ústavní rady ve Francii).4) Zde však jde o cosi zcela od ,*i.J\, • Setkáváme se tu totiž se vznikáním uceleného souboru práva, který i u^t: i označit svým charakterem za právo ustavní. Proto také pojmy jako E' r- r*\ I ústavní konvent a Evropská ústava výrazně ukazují, že dlouhodobá uK " zřejmý - vytvořit evropskou federaci. Naše stanovisko se snaží odra'. i .■ j situaci současnou, tak i předpokládaný vývoj. Podtrhujeme onen dloul ■.'.., J cíl (dlouhodobost v řádu mnoha desítek let) evropského sjednocování.! .' \. ' jedině cílem smysluplným. Bylo by velmi chybné tvrdit, že cílem evrop-U. \ sjednocovacího procesuje zůstat navždy v polovině cesty, tedy předslaw. . - I že Evropská unie bude navždy čímsi mezi státem a mezinárodním spnlm-ii- -stvím, neboť tento útvar má charakter evidentně vývojový, a proto nolni>ili:i t a tranzitní. To neznamená, že nemůže existovat cca 80 - 90 let, než dojdi lw I završení v podobě ústavně kvalifikovaného federativního státu, což je v ".■.'.. podobné. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že jakýkoliv spěch ve vnin i" k sjednocovacím procesu - jasněji řečeno vnitřní přeměně - Evropské nu . I čímsi nesmírně škodlivým, co by mohlo onen dlouhodobý, správný cíl - -i-- . ského sjednocování oddálit. L něru náleží autor k „euroskeptikům", protože konečný cíl evrop-^,t>l11 * . ícování - vytvoření evropského federativního státu - spatřuje skjíi" -•■j1' ^ v^znamným politologem K. W. Deutschem)5) jako možný až i* *oJl' \. roletí. Pro některé autory je tento časový údaj natolik vzdálený, írou-vi. ^ ^. ocjlotnj takovou možnost připustit, nepovažují prozatím za '" -V c ní vůbec hovořit. Takový postoj je velmi realistický a žádoucí ^°IK ľ U iirsktické politiky. Náš názor však vychází z toho, že neujasnění si 7 . \ , nocování Evropy a jeho konečné institucionální vize z hlediska r,t>4t '. ilit vcc[e k rezignaci na možnost vědeckého poznávání sjednocování 11,11 \, m i've. Proto také dochází k nahrazování ustálených konstitucionali-l' •*- pu ■ iů vágním, nic neříkajícím obsahem pojmů „specifické mezistátní "' \ „^. - nadstátní útvar" atd. Autor rozhodně nevítá zamlžená tvrzení, - s n\ -»i é době již nevystačíme s kategoriemi federace či konfederace, A. ip ii m i m společenství států (smluvně založené). S těmito kategoriemi plně ' okii- i n je třeba si uvědomovat, že vývoj přináší a bude přinášet přehodím ir.m/itní institucíonáhií řešení, která nebudou něčím jednou provždy a in\ip iL »ývojovým procesem, odrážejícím potřeby postupného evolučního ' "-v/no ±lLl organického - přirozeného - sjednocování evropského regionu. niu přechodná vývojová stadia evropského procesu (a jsme přesvědčeni, že (iK'.'^ný proces zaznamenáme brzy i v jiných světových regionech), která íiiu neexistovala, nemusí v ústavněprávní komparatistice, státovědě, vědě i«,: ivíího práva a mezinárodního práva vést k nárůstu utilitárně podmíněných P mm či dokonce k pokusům interpretovat jiným způsobem ustálené pojmové kal-':! «ie. / "ilediska ústavně právní komparatistiky je současná Evropská unie podle -.„n J icquesa Delorse „státní formací, kterou je obtížné identifikovat" nebo ..ik'.Ľntifikovatelným politickým objektem".6) Je to dáno tím, že EU se pro-MH'iiuje z původně mezinárodněprávuě založených společenství, tedy z čehosi, cd je jednoznačně předmětem zkoumání a výuky discipliny mezinárodního prjiu. ve společenství postupně nabývající atributy státnosti (pouze komplexní -uM'lu«* všech atributů státnosti vytváří stát, nikou jeden či několik z nich), tedy * «hjľkt ústavněprávní, který je předmětem zkoumám ústavně právní kompa-rjtMiky, státovědy a vědy ústavního práva. Odhlédneme-li na okamžik od u'i mnu tématu samého směrem k organizaci jeho výzkumu a výuky, vidíme, i samého vzniku Evropských společenství a později Evropské unie byly 'el W. Deutsch (1912-1992), profesor politické vědy na Harvardově univerzitě, vyslovil 1 olikrát tento názor v průběhu vědecké konference pořádané Salcburským seminářem inckých studiích k prvnímu návrhu Ústavy ČSFR v dubnu 1990. Podle jeho myšlenek, j. tdřených již před Čtrnáctí lety, by se evropské státy mohly spojit ve federativně uspořádaný až přibližně v devadesátých letech 21. století! Při formulaci této myšlenky K. W. Deutsch raznoval. že jakékoliv umělé urychlování tohoto procesu by mohlo hrozit totálním neú-i'chem evropského sjednocovacího procesu. i' Senarcles, P., Governance and the Crisis in the International Mechanisms of Regulars, 155 International Social Science Journal, UNESCO 1998, str. 99. ÁVNÍK 2/2004 115 jejich výuka a výzkum předmětem disciplíny mezinárodního práva i., a na právnických fakultách v Evropě jsme se velmi často setkávali s l i j,Ľlitl či odděleními mezinárodního práva a práva Evropské unie. V době >, i*".""* nedávné se situace začíná radikálně měnit. Buď se výuka a výzkum r*/: Evropské unie zcela osamostatňuje nebo se spojují s výukou a v./i^!.**1 ústavního práva, či dokonce srovnávacího ústavního práva. Také tenm ^ akademického procesu odráží postupnou přeměnu, jíž prochází I \T{^'; unie. 2. ÚSTAVNĚPRÁVNÍ CHARAKTER EU V SOUČASNOSTI Položíme-li si z hlediska ústavněprávní komparatistiky otázku, co u [\,n ská unie v současnosti, je podle našeho názoru možná stručná odpoví ■ llhl' ovšem mnoho složitých problémových vrstev): vznikající federatívni Lihna-stát. Další otázkou (a na to je odpověď již poměrně složitá) je: Jak u ',,. státnosti má a jaké atributy státnosti Evropská unie v současnosti m n i > p' važujeme za vhodné zdůraznit některé z nich: 2. 1. Občanství EU byť velmi specificky vymezené jako „doplňujiu v,,^ příslušnost občana členského státu EU" (či. 17/ex - či. 8 Smlouvy o / ,l/-r ES) je jednoznačným atributem státnosti, který nemůže náležet žá< k nll7u národní organizaci, vzniklé na základě mezinárodního práva. Ať jí . 'mu obecně závazný normativní právní akt, na jehož základě občanství El »'i,, jakýmkoliv názvem, není pochybnosti o tom, že tento akt je svou pí , ■ p^. statou aktem ústavním. Ustanovení či. 17/ex, či. 8 Maastrichtské -,i 1 mi,. která je v jiných, a možno říci převažujících aspektech mezinárodni1 pr.nnm aktem, je typickým ústavním ustanovením. 2. 2. Kodex základních lidských a občanských práv, ať již tento .1.10 , zjevně otevřeným (tak tomu je v EU) či formálně enumerativním * .,''--' obsaženým v ústavním aktu, relativně uzavřeným kodexem, je nepo-'uh-n-atributem státnosti, neboť vymezuje vztah občanů, respektive obyvaU 1 *.. Právně nezávazným aktem, který však jednoznačně ukazuje smě: * \'"„ kodifikace základních lidských a občanských práv v EU, je Charta z ' I u ■■ ■ práv Evropské unie přijatá Evropským parlamentem, Radou a Kon m V v r. 2000. V současnosti byla Charta zahrnuta do návrhu ústavy Evro| a '■ (červen 2003). Zároveň je třeba zdůraznit, že již smlouva o založen. I ■•: " ského společenství a doplňků přinesených Maastrichtskou smlouv< 1 1" 1 Amsterodamskou smlouvou (1997) a Smlouvou z Nice (2000) vytvs 11 -obecně vymezený (formou odkazů na zásady svobody, demokracie, .m i i státu a respektování lidských práv - zásady, které jsou společné » ^ -l státům EU) zčásti přesně vymezený (například svoboda pohybu 1 povolební právo, petiční právo, svoboda podnikání, rovnoprávnost m:: 1 v pracovním procesu) kodex základních lidských a občanských práv \ '•■ ■ PRÁ'S m * ' "- rwčejně významné rozhodnutí Evropského soudního dvora v pří-itv&tFi ^ Komise,7) podle něhož základní práva tvoří nedílnou součást psJ- ^ „opů práva, jejichž dodržování Evropský soud pro lidská práva .ihccnu 'P ^ -išoVání těchto práv má Soud povinnost brát si příklad z ústav-73U-.W". snoiečných členským státům, a proto nemůže podpořit opatření, V,Cn V* ]U \" ozporu se základními právy uznanými a chráněnými ústavami ^l"r'1 ' 1 -tu- Rozhodnutí Evropského soudního dvora v Lucemburku, po-:i" ,-, pf, břrajíď case law Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ^k""./i-'ií onen otev^ený kodex základních lidských a občanských práv k.,,|,'^l, mjie, který bude relativně završen právní závazností Charty základních fii.i\ EU-- "í Slátní území jako důležitý atribut státnosti nem ani v primární ani 'ik'.'i ni legislativě Evropské unie přímo vymezeno. Lze však tento atribut "uľu]<: /<■ všech ustanovení primární a sekundární legislativy EU, z níž vy-pii-i i /«. působnost orgánů EU, stejně tak jako veškerá práva a závazky se wU'hUií n 1 území všech členských států (pokud není výslovně stanoveno ji-r iL-, zákon Spolkové republiky Německo v či. 23 odst. 1 stanoví, že ,,Pn» i ^ii;u. { není sjednocené Evropy se účastní Spolková republika Německo : ■ ma,, I Evropské unie. . . spolek může za tímto účelem přenášet svá svrchní iin-í iw. ; sostná) práva zákonem se souhlasem Spolkové rady". Italská ústa- i • J ■■ fc mimo jiné stanoví: „Itálie... za předpokladu rovnosti s ostatními stái> <..ml w I s omezeními svrchovanosti, potřebnými k vybudování řádu". Tyt^ p il,\ ^ j ústav dvou největších států Evropské unie tedy jednoznačně vyjádři i omu/iní ( svrchovanosti (suverenity) ve prospěch EU. Naproti tomu stojí přít1 ■«. i M ■■.* j Francie, která v či. 88-1 stanoví: „Republika je členem Evropských -p-ik^n- . ství a Evropské unie, ustavených ze států, které se . . . svobodni i.*h- „I, fc vykonávat určité své kompetence společně. " V či. 88-2 se pak >■ i m> /. J „Za podmínky vzájemnosti a s úpravami podle smlouvy o Evropsk i .n ■ souhlasí Francie s přenesením potřebných kompetencí ..." Zvoli11 mm. ^ j jako příklad ústavní vymezení vztahu k EU tří států, z nichž v pří" ť\ iK •- J (Německo, Itálie) vyplývá z ústavní dikce, že jde o přenos části " wi»'i"> j neboli některých výsostných (svrchovaných) práv, zatímco v případ* 1 . :l. » jde formulačně o přenos „potřebných kompetencí". Formálně zde U h \."i\ j rozdíl. Jde zároveň o rozdíl materiální - skutečný? Je z hlediska *i r-ii1' přenos kompetencí nejvyšších ústavních orgánů něčím odlišným osl prcniMi l (transferu) části suverenity? Zcela samozřejmě nikoliv. j Tento názor je jednoznačně vyjádřen i v rozsudku Evropského »mu ''■ -dvora, v němž je kvalifikován státy smluvně uskutečněný transfer m i1 • r i vinností z jejich právních řádů do práva Společenství jako trvalé «Mínili«" j PRA\\X ' iíiIi »nverérmích práv.8) Pouze právně formalistický přístup umož-(une/c*11 ,l atj zároveň i když právně formalistický přístup zohledníme, raj1 o-Ju -]iiterprei:acnmi pravidlem ústavních dikcí je v tomto případě vždy ^tisíínit-* ^ a vzájemné srovnatelnosti přenosu (transferu) kompetencí, r,nC,p |'ll.il čí výsostných práv (podle odlišné ústavní terminologie). Závěr ** n'."iřiííího názom jednoznačný - ačkoliv ústavní vyjádření se navzájem *'.?°. |l úsííin» vyjádřeni je nutné interpretovat naprosto identicky, jinak by li* a , ,j 1I(1je nemohla v současnosti existovat. Z předchozího i následujícího *ta rľi" I x ■ - i|>ské unie občany jejích členských států je referendum, pořádané "^niMiviP *tátem, který právě v důsledku částečného transferu svých suve-*:'ai'li i\\-')stných, svrchovaných atd.) pravomocí (kompetencí9)) referen-r^. Vii vMíipu do EU pořádá. Zvláště výrazně tato skutečnost vystupuje do L "nicJi \ i ' h státech, kde se referenda jinak zásadně nepoužívá. '" -h |»i;iwn'řád hierarchicky utvářený jako atribut státnosti v Evropské unii jľpor-i. existuje, avšak obdobně jako soustava orgánů EU vykazuje výrazné íiiíliÍH«^' l1,1 typického právního řádu státu. Odlišování primárního a sekun-.iaiiiil"1 "U1 a EU navozuje odůvodněnou představu, že primární právo je ■troťuilJiit - právem ústavním. Dokonce mnozí konstitucionalisté převzali p,™™ I 1 ' označují vnitrostátní ústavní právo za právo primární. Jde ovšem j, «t* n ■'*■ 'i" st z hlediska faktického stavu, neboť svou právní podstatou pri-«ijr'T pi n» EU je výrazně odlišné od práva ústavního tím, že jde o meziná-riijnC pi.i\n smlouvy (viz níže). Je tedy psané primární právo výsledkem vůle smlu* ni» -i ° i m. Zároveň ovšem do primárního práva vstupuje právo nepsané, iviinh." 1 U'-pským soudním dvorem. Je zvláště významné z toho důvodu, že pipi.un ľ" '''° zdaleka nevykrývá ty oblasti společenského života, jejichž jpr.iv.i h i-h"ykle požadována od práva ústavního. Proto Evropský soudní Jun s»Mľi lozhodnutími extenzivně interpretujícími psané primární právo ,'ľl\..'.. ' i i'o činnost je již plně srovnatelná s činností ústavních respektive íijju^k i -. ndů ve vyspělých demokratických státech. Například ústavní normou Miiiiln i. i práva par excellence je stanovení zásady přednosti komunitár- 11 h1 ľ- r i i ed právem členského státu,10) jakož i zásada bezprostředního U'iiU k i"ii i to účelu kvalifikovaných ustanovení komunitárního práva, která nuiinu hu ■ ■ imenem práva pro jednotlivce, uplatňovaným u soudů členských Ente Nazionale per FEnergía Elettríca (1964). :omparativním výzkumu soudní kontroly ústavnosti používáme velmi často pro- i pravomoce a kompetence ústavního soudu; srov. k tomu Blahož, J., Soudní vnosti: srovnávací pohled, Praha 2001. Ente Nazionalle per ľEnergia Elettrica (1964). '\ *• *' i ^ 119 71 států.11) K onomu zárodečnému a možno říci zdaleka ne ještě d.ikn, |. ústavnímu právu EU náleží, stejně tak jako v demokratických státech ,',1 ^ uznávané právní principy. l**& Pokud jde o tzv. sekundární právo komunitami, jde o obecně závažne akty, vydávané k tomu oprávněnými orgány EU, tj. nařízení (jsou pro ľ . '?* státy přímo závazná na územích členských států), směrnice (jsou záva/i"^ .^ členské státy zprostředkovaně, tj. členské státy je musí implemented .V'7*1 svého právního řádu), rozhodnutí (zavazují adresáta) - v praxi všals ,*,', * někdy i nařízení formu rozhodnutí a naopak, z této skutečnosti vyvodil 1 v- !' ský soudní dvůr závěr, že obsah právního aktu ES je zásadní pro určerrj i iL '" být právní akt kvalifikován.12) Z hlediska ústavněsoudní komparatisi ^ .i" o soudní výrok zajisté správný, avšak ojedinělý, neboť cosi vypovídá o fi i Ml." kvalitě soudem interpretovaných právních aktů. 3. „PRÁVNÍ ŘÁD EU" Z HLEDISKA ÚSTAVNĚPRÁVNÍ KOMPARATISTIKY Pokud zkoumáme „právní řád" EU z hlediska ústavněprávní koni \ i-štiky, je třeba konstatovat, že v jeho praktické funkci (právo EU ve n, s k právním řádům členských států) nacházíme mnohé shodné rysy s pí i\nr řádem typického federativního státu. Rozhodující je zde zejména sku .> iN že také obecně závazné normativní akty sekundárních právních předpise 1 i, jsou zásadně nadány (včetně rozhodnutí Evropského soudního dvoi.n \w právní silou, než ústavní právo členských států EU, a to s výjimk.m fcfc-ustanovení ústav členských států EU, která jsou označována jako n../iiKri telná a nedotknutelná (viz např. rozhodnutí Spolkového ústavního -•:.■. k Maastrichtské smlouvě).13) Pro postupnou ústavní přeměnu EU ve Uv„. tivní stát není tato skutečnost závažnou brzdou, neboť nezměnitelný].i i»v noveními ústav členských států EU jsou ustanovení o základech demnt ,iu,. kého zřízení a především ustanovení o základních lidských a občansky*.!■ pí .-věch, která již dnes tvoří společné hodnoty všech členských států E.'upA. unie. Vytváření Evropské ústavnosti není možné pojímat pouze z hledise k pi..\ nich, ale je zde nutné a zároveň zcela samozřejmé uplatnění hledisek ľ • l logických, sociologických, etnoiogických a dalších. Jde o jev multidii k ii/ ■ nální vyžadující plynulý postupný evoluční vývoj, kde nelze příliš upl iphV politickomocenské tlaky a výsledky těchto tlaků prosazovat s nevhodm m urychlením prostřednictvím překotného navrhování právních změn. V vu\.< n) 26/62 MVATEO Van Gend en Loos v. Nederíandse Administrative der Belastige ■ 12) 16,17/1962 Confederation Nationale des Producteurs des Fruits et Legumes v. Rad ' (1962). 13) BVerf GE 89, 155; Srov. k tomu Steinberger, H-, Anmerkungen zum Maastricr des Bundesverfassungsgericht (in Kommelhof, P., Kirchof, P., ed., Der Statenvei Europäischen Union, Heidelberg 1994, str. 25 n.; Lecheler, H., Das Subsidiariti Berlin 1993, str. 46 n. 120 PRÁVNIK I \ ropy vystupuje nejvíce do popředí princip konsensuality, ded1*0^11*1 ,11 ulokratickéno uspořádání je nutno zvláště zdůrazňovat. Po-fcifO VL'x- |i4. Evropy je možná jen tehdy, bude-li k tomu dostatečný su!pna .i' l,| ^nů všech členských států EU. Tento vnitřní souhlas se \pitřnj «■ ' */^_ vyvíjet po několik generací. Pouze mnohagenerační vývoj N*k V'.'l' unikly pocity křivd, skrytého nepřátelství, xenofóbie a pocity jRio/i«^' y „. na0pajc nadřazenosti, které brání kultivovanému evropanství. nvrA^'l rovněž třeba rozsáhlých nadnárodních samoregulačních ekono-fliuw "*■ ■ ^ j^ippgfj a ekologických změn, také vyžadujících vnitřní konsensus .Vlčenu . \LÁDM.-rí (GOVERNANCE) A JEJÍ POJETÍ ÚSTAVNOSTI A DEMOKRA-' (P r* m "locesu vládnutí (governance) se explozivně rozšířila koncem druhé i i\ir\ »1-vadesátých let 20. století, i když politický i vědecký koncept pro-1 .(.u v cídnutí se sporadicky objevuje v teoretickém (Jean Leča) a politickém \slcni (Willy Brandt) koncem let osmdesátých. Koncept procesu vládnutí je ■■■íkiľi ua zaostávání vývoje ústavních systémů (včetně forem vlád) a meziná-«v«-.i -rávních institucí řešit soudobé potřeby globalizující se společnosti. Ob-i[/pv p' oces rozhodování v ES/EU byl přitom podnětem nad jiné významným. 1 l. íilnlializace a regionalizace politické kultury Ghihalizace znamená, že veškeré závažné společenské procesy se stávají v JiMi dku stále intenzivnější propojenosti společenského dění celosvětovými. \ '.-umně se podmiňují jejich příčiny i následky.14) Společenský pohyb se tak i!ii*i,i\ .i do nové fáze interakce s pohybem přírodním, přírodní evolucí, neboť-j iii «-i mnohdy málokdy ve společenských vědách uvědomujeme - přírodní piiu^sj byly globálními vždy, dávno předtím, než to člověk poznal. Tzv. pří-roJ-u globální problémy současnosti, o nichž se dnes často mluví a s nimiž Ju» i\« ^ní panující politické systémy dosud nebyly a nejsou schopny nic udělat ■ nchi. 'todnota responzívnosti i responzibility je v nich dosud potlačena hod-nnhui 'isku) jako je poškozování atmosféry, likvidace deštných pralesů, otepím m ^vzduší, rapidní úbytek biodiversity, hrozící bezprostředně její úplnou ni Hnu jsou přírodními problémy globálně vyvolanými lidstvem, nikoliv pří-r.Hlm Mmou. (iliv ilizace společenských procesů je umožněna nesmírným zdokonalením nlľ'ip Ční technologie - především v tom je její pozitivum. Tento faktor vy-' »*l i\. nformační propojenost a informační proniknutelnost. Informační pro-vmihh je jev z hlediska technologického pokroku snadno pochopitelný, po- ■1 ies, C. Development, modernization, globalization: the contemporary construction of 1 stivity (in L. E. Soares, ed., Cultural Pluralism. Identity and Globalization, UNESCO, ■ XN< EDUCAM, Rio de Janeiro 1999, str. 29-72. ť,i U M v 2/2004 121 znatelný a z hlediska jeho vlivu na společenské útvary kdekoliv n snadno identifikovatelný. " Sveií Globalizace je jevem mnohafaktorovým. Má své dimenze ekonomi, k nologické, informační, politické, kulturní, státní, právní, ekologické ^ . ^ zdravotní, psychické, kriminologické a mnohé další. Ve zkrácené poJnb . žeme říci, že zahrnuje všechny jevy spojené s tím, že z uzavřených !■!,," J jakými dosud jednotlivé státy byly, se stávají v evolučním procesu gj >h i."1*' komunity otevřené, především komunitám vzdálenostně i kulturně n- \'*u ^ tj. komunitám v rámci regionu.15) Předmětem našeho zájmu není globalizace vůbec v celém širokéi ■ *.» jejích dopadů, ale globalizace politické a ústavní, státní a právní kul nu přitom samozřejmé, že též na globalizaci politické a ústavní kultur \»,_ u v ostatní aspekty globalizace výrazně působí. Politickou a ústavní kulinrnu n zumíme modelové vnitřně občany státu akceptované vztahy občanů, «IhíiikL' společnosti a státu a rovněž občany vnitřně akceptované modely p«>li(ÍL'kéhn a ústavního systému vytvořené na základě hodnot uznávaných dano i \\\,\ ností. A tu se setkáváme s jevem, který v této oblasti globalizace převl u ■ ■ ,,; *, je regionalizace. Politická a ústavní kultura se stává globální tím, / \fc ^ první a relativně dlouho trvající fázi nem celosvětovou, tedy globální ■ i^i, \vT slova smyslu, ale stává se politickou a ústavní kulturou regionální, ls i * i ^t,\ větším množstvím politických, státních, právních a kulturních faktoi v. ^ určitý světový region. Položme si otázku: pokračuje globalizace pui wr ekonomická, technologická, informační, ekologická atd. stejně ryt «L | „, globalizace ústavní a politické kultury? Naše odpověď zní, že niku i Kd_ hledat důvody této odlišnosti? Podle našeho názoru vyplývají ze vše^ ■Iv^n \\, zpožďování ústavního a politického systému, jakož i systémů nadsl iiniii.>._ srovnání s vývojem ekonomiky a technologií (srov. explozivní vývoj n nin v nich společností vymykajících se možnostem státní kontroly). Pohl* 'n-n* na politické a ústavní systémy, zjišujeme, že jejich vývoj byl ve srovn ■ ^ \-vojem shora uvedených oblastí zcela zanedbatelný. Zaměříme se na region evropský, kde je nutno rozlišit státy vyspA ľ posttotalitní demokracie. Vidíme, že změn v ústavním systému zd " -' I v uplynulých padesátí letech nepatrně. V posttotalitních státech lu-n J značné míry k návratu k ústavním systémům, které zde existovaly >n I stolením totalitních systémů. Srovnáme-li futurologickou vědeckou iL iiiii z oblasti politologie a konstitucionalistiky, vydanou v průběhu pado i'\Ji ' sedmdesátých let ve vyspělých demokratických státech, která předpi« . »• podstatné a žádoucí změny politických, ústavních a právních systém11 '••'-modernizaci odpovídající současnému, rychlému, především ekonoi u *.n*i technologickému a populačnímu vývoji, zjistíme, že z těchto projet . \ n ». 15) Robertson, R., Values and Globalization: communitaríanism and globslity (in I op. cit.) pp. 73-97. 122 práv ^ k ■ ilo nesmírně málo. Přitom zdaleka nešlo o změny nepod-*"řn ^ Jr íii uk velmi významné. «mi* luC'" ' i,.PoM.^''Wt*zmĚI1 j hlavních změn se začal prosazovat především v průběhu konce p^/jt'-1^ \ Uučátku sedmdesátých let (spojený s návrhem realizace do roku p;lji.!«,,.u_" " .. demokratických státech euroamerické oblasti. Klíčovou pro-THŕi ^ i *■ ' , zje ^y|a kniha kolektivu vědců, ustaveného v rámci Komise ííK*,,lih„1i' J, pimeľické akademie umění a věd.16) Především v této knize, ale rnl ri'í^ h i statuích autorů - konstitucionalistů, pohtologů a sociologů nejen ' * T_ *""" ik' též v ostatních předních demokratických státech Evropy, byly V " -i .h'i'iVadesátých až počátku sedmdesátých íet vysloveny myšlenky, na ■**" / kůdě vznikly potom expertní studie konkrétních změn ústavního ^""'.'i.|- ní Tyto projekty se zcela shodovaly v jednom záměru: provést poža-yjpiiii. «■ ^ ^ ^^ 2000. Jejich cílem bylo, aby uspořádání ústavní orga-"' ' *.u'ii postupovalo s explozivními globalizačními změnami ekonomie-■ n^'uchi'i'logickými, ekologickými atd., to jest aby zejména přední rozvi-h|.p s\ii\ .vroamerického regionu byly schopné na tyto změny reagovat tak, ,'n -lIK 'i ústavní i zákonná organizace vyjadřovala nikoliv jen vysoký stupeň JjpmJaosti (responzibility), ale též citlivosti a vnímavosti (responzívnosti) probíhajícím změnám ve společnosti. Snahou zde bylo vytvořit státní moc, 1 k r.i 'iir, že vládne, neuskutečňuje pouze svou vůli na základě údajně geniál-ňu<\ A ve skutečnosti krátkodobých a krátkodechých, ať již socialistických, tiYidlri demokratických, liberálních či konzervativních teorií, ale je schopna „_ / návesu vládnutí - střetem s novými faktory a skutečnostmi - neustále rhjMiiiu učit, jak nejlépe plnit to, co je základním posláním demokratické vinni nmá - veřejnou službu společnosti, jak to již před více než třiceti lety ■, idJiil profesor Karl Deutsch z Harvardovy univerzity. Naším úkolem zde ii*ri liuJnolit, zda všechny zmíněné projekty tyto úkoly splňovaly, zda všechny Inh ilniiiyšlcné a plně schopné realizace - to vše bude možné posoudit až * ikNin časovém horizontu. Co však můžeme říci zcela jednoznačně, je to, /j .'m i ustíivní systémy a formy vlády jimi upravené, stejně tak jako instituce iTiivm i"»dní jen s obtížemi a často s velkým zpožděním řeší to, co by v zájmu -piiUk uisti řešeno být mělo. V tom je důkaz dávno ověřený, že realizace LiA.ul.ľ poznání se opožďuje za bytím. Explozivní technologický a ekono-■» kk\ 'f-ívoj předstihl ústavní a mezinárodní (regionální) uspořádám. f M. H., The Future of the US Government, New York 1972. '■■ -'I- 2-2004 123 04 4. 3. Doktrína procesu vládnutí (Governance, Gouveraance) Konkrétním impulzem pro formování konceptu procesu vládnu ■ i« uvádí Jean Lecua,17) často velmi obtížný proces rozhodování v E-ati i na ^ vyplývající z tranzitního charakteru institucionálního řešení EU. * J|1' Za této situace a s ohledem na krizi soudobé státnosti zejména ve \/[ lh globalizující se ekonomice a možnostem řešení klíčových otá/ek v i regionů byla vytvořena z podnětu Willy Brandta Komise pro globál i \ | i (Commission on Global Governance), která v roce 1995 prezenio ii i , *' nosti definici globálního vládnutí jako poznávací kategorii řešeni' sm l^vJ státních, nadstátních (mezivládních) i mezinárodních problémů. Poill l ,. 'a1 finice „je vládnutí souborem mnoha způsobů aktivit jednotlivců .i inst;t''. činných ve sféře veřejné i soukromé, jak řešit obecné záležitosti. ,U- |n ^ ' nuální proces, v němž jsou slaďovány konfliktní a protikladné /á jim. i,^. „l" byla realizována efektivní spolupráce. Zahrnuje formální instituce .i nvjm*v zmocněné dosáhnout plnění, stejně tak jako neformální uspořádám, s ním' lidé a instituce buď souhlasí, nebo jsou přesvědčeni, že je v jejich /ujmu. Na globální úrovni, proces vládnutí by měl být pojímán predentin j«iFi.o mezivládní spolupráce, avšak je třeba zároveň pochopit, že zahrnuje rmnj;.; součinnost nevládních organizací (NGO), občanských hnutí a iMd^iin^ (soukromých) korporací. Ve spolupráci se všemi těmito komponentami nesmírně rozšiřují svůj vliv globální masmédia."18) Ve státovědě a politické vědě a v teorii mezinárodních vztahů se x.ik i\,.,n od počátku devadesátých let sporadicky a od jejich konce relati* i- i xifc s různými pojetími a definicemi procesu vládnutí. Výše uvedenou - * ^ "irti( zujeme za nejpřesnější a plně uplatnitelnou také na úrovni státní i i muiu ni Z této definice jednoznačně vyplývá pojetí konceptu vládnutí jako piouNi nikoli systému institucí. Instituce se procesu vládnutí účastní, ať ji/ jde o instituce stárni či soukromé, v konkrétních případech je však jejich l .. i^i ,. ip proměnlivá, stejně tak jako význam jejich účasti. Tento koncept vládnul! ■ J/» považovat za stabilizovanou formu vlády, ale za velmi proměnnou inlerjkii veřejných a privátních faktorů. Proces vládnutí není založen na vztahu nadřízenosti a podřízenosti.; -■ n. ovlivňování a negociaci. Je to faktické fungování veřejné moci s tím, tv /b veřejnou moc je považována ta moc, která prakticky jako veřejná moc piMtlií. nikoli ta, která je upravena ústavou a zákony. Příčinu lze spatřovat v tom. /. od počátku devadesátých let začala privátní sféra zaostávající státní a m-' n.i rodní instituce natolik ovlivňovat, že praktické řešení mnoha otázek dřft >. n- ■ ležejících státní moci a státy utvořeným mezinárodním institucím ve s-ai:»i- 17 ) Leca, J., La gouvernance de la France sous la cinquiéme République: une perspeí V Leca, j., .ua gouvernance ue m rrance sous ia cmquieme is.epuoiique: une perspeí ■ í sociologie comparative; De la Véme République ä République ä 1'Europe, Homage to ' ' 1 Louis Quoermonne, Paris 1996, str. 260. 18) The Commisssion on Global Governance, Our Global Neighbourhood, Oxford Un Press 1995, str. 2-3. 124 PRÁVNIK ' " " im ťátní sektor. Privátní sektor tak získal mnohé atributy ve- posíi pft-* ° f" ^ / Djatl- o mezinárodních nevládních organizacích. fojiW n,|,fc i.1(m„ti je tedy na úrovni státní tvořen heteroarchií 1. státních KonfPP ' jdn'ch korporací a 3. mezinárodní nevládních organizací. Na indii*"' ~' ^ ^ vládnutí heteroarchií 1. států, zejména velmocí, 2. mezi- uid*n' ?*' 'lijini/.icř vytvářených státy, respektive mezinárodními organiza- naroPßK'^ ^i(i iľl svým statutem zmocněny (OSN), 3. nadnárodními korpo- remi-J^" ^rt|14l|nými orgány nevládních mezinárodních organizací. "* t , u . | ídnutí vzniklo jako reakce na skutečnost, že globalizující se l'J- ni' ikk - "e v pr™1 ^zi globalizace regionalizuje) nem schopna do- ^ i* wi ii ■" ltnim a mezinárodním institucionálním uspořádáním řešit ""'"j",' n ,ih'* ii'\ a pokouší se o jejich řešení a usměrňování spoluprací států, ri■"'' i 'ii'Ji V '-čností a mezinárodních nevládních organizací. ' p | i m .vi a vzrůstající propojenost světa (dnes zejména světových . ■> inu ■ \ - '- » Straňování bariér mezi vnitrostátní a mezinárodní politikou. v"Iir*i'ii ' ,|n ,|,,::es vládnutí klade důraz na mnohostrannost a diverzifíko- l /jjmu \ť ».iioiečnosti a na způsoby jejich řešení. Zahraničně politické nihk'f* n ■ * n ne^° ne především mezistátními aktivitami, ale nego- ,-n- ,n\ i i',. . i procesem velmi heterogenních účastníků. Příkladem může «\i \ppii * Cairo o populaci, v Rio de Janeiro o životním prostředí, ^ 1'lk n«*i ľ I i;h zen- Na těchto konferencích se mohlo vždy setkat více ri.; ii........i ' ' ů - odborníků, politiků, finančníků a podnikatelů. Zazněly Ai«. kh»i ' i" ory a ^y^ zc*e zahájena jednání se státními institucemi, ir„./in i'i • '■ ""■ i'1 itucemi, nadnárodními společnostmi a nevládními organi-/a^pii Z''1' l ■' 'o konference byly neprávem kritizovány z mnoha stran, že ikTiiiu *i\ :■■ I\ • ference toho druhu ovšem může být vždy pouze počátkem iťUM n " •' I- i problému (v rámci světového regionu či v měřítku glo-hi-nirm i aké tyto konference staly. Zahájily tedy proces vládnutí »rk i:im ' I dobé perspektivě k řešení globálních problémů. Příklad: ■*u'ik i*"' ačala až po konferenci v Riu vážně zabývat životním pro- přírody. I. 4. Obsah procesu vládnuti Přistupujeme nyní k otázce, co je obsahem globálního procesu (dnes spße '«■'lonálního procesu vládnutí) a jaké jsou z komparativního hlediska předeni .1 v evropském regionu jeho možnosti a zároveň i limity v rozvoji politické Lal.ury. Proces vládnutí zde zahrnuje především participaci, negociaci a koor-■li'ici. Jeho klíčové instrumenty jsou projekty, partnerství a konsensus -"-i'evším znalost procesu, jak konsensu dosáhnout. Proto je proces vládnutí »•'^ovskou výzvou pro politiky - pro jejich politickou kulturu. V konceptu ""'.esu vládnutí se uplatní pouze politika schopná se učit ze složitého nego--■uíího procesu, nikoli politika tvrdě prosazující - bez ohledu na kontext, ■■•J ' VNIK 2/2004 125 61 v jehož rámci působí - názory a zájmy určitého uskupení, ať na úrcv n regionální čí globální. dI,tí, Evropský - regionální proces vládnutí je tedy interakce procesů tra-»« nich subsystémů, které se snaží nalézt cesty ke společné akci v celoe\ nin i -zájmu. Když se tak stane, dojde k výtvorem nových subsystémů a n procesních postupů, jejichž účelem je nabídnout nové způsoby přístupu 12 otázce, služby, způsoby koordinace s jinými subsystémy. d"* Pružnost konceptu vládnutí je jeho předností a zároveň i nedostalkem boť koncept vládnutí je procesem a systémem sice velmi flexibilnú \ ,| '* roveň velmi křehkým a zranitelným. Koncepce procesu vládnutí vylučuje defínitoricky jakoukoliv idei. i ,..,,, zované organizace nebo kontroly. Prosazuje prolínání způsobů p «■ nu/ a autorit vytvářejících rozhodnutí. Podle Oraná Younga19) proceN \ ,UI vyjadřuje celkový souhrn interakcí institucí (státních, mezinárodních i / ,\ llf., stabilně dodržovaných procesů a standardů chování, které umožn-i u * formulovat své zájmy a přání a dovolují jim hledat způsoby, jak u^p i|.()|| -tyto zájmy zajistit. Tímto způsobem jsou sice státy vtaženy do systému pio^i, vládnutí, avšak ve spojení (přičemž toto spojem je proces zčásti foru i i/n»üni a zčásti se vytvářející na základě zkušeností v podobě standards i 11 Jn|. s dalšími články, jimiž jsou mezinárodní vládní organizace i nevlmliu mC/j. národní organizace a nadnárodní korporace. Pokud jde o nadnároih i ij«, race, dostávají se v důsledku svého dynamického rozvoje a vzrůstu 11! ui,..,, vlivu stále více mimo dosah možné kontroly ostatních článků. Koncept procesu vládnutí přináší nové procesní techniky řešení ^niin».ij(. meh, regionálních i globálních problémů. Zavádí do života ideu flexibilnú h nestandardních mechanismů směřujících k řešení. Není modelem m ni „Li přesně stanoveného institucionálního řešení. Poskytuje prostor pro i • >, n ,i|r ■ výměnu názorů, negociace a reciproční regulace. V tomto směruje c hu.* v, potenciálním zdrojem ústavní, právní a politické kultury. Ve srovnám s imji-nimi a mezinárodními institucemi nepůsobí proces vládnutí na zákLick* nu/i-národněprávních či ústavních nebo zákonných norem, ale podle f1i-\il>iliuih vzorů, které se v současnosti nacházejí ve stadiu formování a změř H\ -mladá generace politiků, ústavních činitelů, pracovníků vládních i lu * I J n-mezinárodních institucí, vysokých státních úředníků, podnikatelů, .f _v\ ale i státních činitelů, kterým je blízká teorie her a možno říci globální poliiiikd kultura počítačového věku, se patrně stane rozhodujícím činitelem • u |* ■ procesu vládnutí. Podle Marie Claude Smouts „Proces vládnutí se re i i ■: i akce fragmentárních subsystémů, které se snaží integrovat za účel n S'Ľ-tivních aktivit ve veřejném zájmu. Při uskutečňování tohoto cue vytv ■ ■ -'il *.* témy, jejichž účelem je poskytnutí určité veřejné služby... Otázka k- * *u • ■. působení těchto rozmanitých subsystémů, i otázka, co se stane těn ani1 1S) Young, O. R., International Governance. Protecting the Environment in a Stať Ithaca 1994, sir. 160. 126 PRÄ" Vk i /ládnutí zahrnuti nejsou, stejně tak jako otázka konečného cíle (ptiniop'^1-^ | f zůstávají žatí"1 nezodpovězeny. Flexibilita procesu vládnutí je prtjccsu \'^"li" tak { slabou stránkou."20) í.LInh^'■'»»^,^oces^v,ádnUt, ľidnutí je cosi přechodného v období, kdy mezinárodní instituce *>r°-Ľl m druhé světové válce stejně tak jako instituce státní, vytvořené na v*lU'í \i ,vních systémů, jejichž koncepty vznikly v 18. a 19. a na počátku 20. "'*"'", bávají za současnými požadavky společnosti. Tento stav stagnace *Wl*\. kii^e institucionálního uspořádání jak na úrovni mezinárodní, tak A UľLl L / hlediska komparatistiky politických a ústavních systémů rozhodu-' , i" ■ "ískou výzvou současnosti, jejímž obsahem zdaleka nejsou negativa, ''■"' i /ím'ľ hledání řešení. Neustálá variabilita pokusů o řešení těchto prob-fW . wi\.iií velké množství zkušeností z oblasti politické kultury, které mo-.'L -j n vytvoření nových efektivních konceptů mezinárodních institucí ťiwiich systémů. V tomto kontextu je nutno zmínit zejména velmi zasve-iuji' B. Jessopa vyúsťující v návrhy zvažovat v důsledku křehkosti, ,i -'nWosti a možnosti selhávání současné podoby globálního procesu vládnu wvoření tzv. procesu meta-governance. \\\m pojetím meta-governance podtrhuje Jessop význam úlohy státu a státních iiWitucí v procesu vládnutí. Tuto úlohu státu a státních institucí však nelze snftfM* tt s tím, jaká byla státu a jeho orgánům přisuzována úloha dříve. Knut-i1» procesu vládnutí zůstává zachován v tom směru, že stát je pojímán Liki1 primus inter pares. Působení státu je podle Jessopa podstatně méně hie-m'i1, Li^i, méně centralizované a z hlediska charakteru působení méně dirigis-nth... ik ž jak bylo pojímáno dříve. Zároveň přísluší státu (respektive státům nu /i i irodním měřítku) koordinovat úlohu jednotlivých komponent procesu vládnuti jejichž množství neustále vzrůstá a zároveň vzrůstá proměnlivost II Ji • I* >mponent v tom směru, že některé z nich z procesu vládnutí odcházejí . ijp.. -i opět do něho zařazují. Státu má náležet především funkce poznávací, \ik -Li1 )vat proces vládnutí, prosazovat pravidla chování v procesu vládnutí 1 .ni "i ifcíz negociace, působit jako mediator a vrcholná rozhodující instance, ■J* iii'ide k selhání procesu vládnutí. Státy jsou v pojetí meta-governance /i i'.i u-aceny „do hry" jako nejvýznamnější složka procesu vládnutí, jejich jw * i'í a funkce jsou však pojímány podstatně pružněji ve srovnám s pojetím -Mim n.oci, jaké bylo uplatňováno do konce let osmdesátých minulého stolí i i ts, M., The Proper Use of Governance in International Relations, 155 international Science Journal, UNESCO 1998, str. 87. P, B., The Rise of Governance and the risks of failure: the case of economic develop-Í55 International Social Science Journal, UNESCO 1998 str. 42-^5; Blahož, J., Political ■ and Globalization, International Federation of Social Science Organization Journal, tr. 18 an. ''» l • ** 2/2004 127 Pojetí procesu vládnutí je výlučně pragmatické, směřuje k pochope m současných státních, mezinárodních, regionálních a globálních aktivii '\ ^^ nelze (a již to konstatujeme s politováním či uspokojením) poměro, n '"" " soudobými soubory norem ústavního a mezinárodního práva a půsoh i. * jejich základě ustavených institucí. ' "to 4. 6. Pragmatismus koncepce Governance Pragmatické pojetí procesu vládnutí vyplývá především z té skut< uhk<. -všichni autoři zabývající se konceptem procesu vládnutí zdůrazňují, / i ,, ,* analýze není předmětem zkoumání to, co by mělo být, ale to, co jesl / iro 'ľ analýza odkrývá, kde jsou pozitiva a negativa toho, co jest Výzkum mu ,. k tomu, aby se zjistila mocenská závislost ve vztazích mezi jednajícími ^ulvi * v kolektivní akci, zejména vzájemná závislost a podmíněnost nadstáti k h., ^'' nich institucí, jakož i nadnárodních soukromých korporací. V cenu u /,i.Pl teorie i praxe procesu vládnutí je autonomní sebeřízení jednotlivýd Mikkil působících v procesu vládnutí. Teorie i praxe procesu vládnutí si kla^«. ,*. &,, zjistit, jak nezávisle na státní moci používat mocenských nástrojů ■ / rn , zkoumá možnosti využívat nové státní nástroje k usměrňování si*.«,.,. ,iM k trvale udržitelnému rozvoji. Vytvoření konceptu procesu vládnutí a úsilí rozkrýt jeho obsah n'i/Lic k pochopení vznikající nové politické a ústavní kultury. Přitom 1 . ■ u /v mnohé způsoby a standardy jednání objevující se v současném pro* - |.* nutí bude nutno zavrhnout, protože jsou vytvářeny metodou zkouše - ■ ni i» a mnohdy jsou krátkozraké a zaměřené pouze na okamžité krátku <'\ L, sazení úspěchu, zisku či efektu, a proto je lze označit za nebezpečn \ n i tomu jiné vytvářejí solidní základ regionální nebo globální politickí ■ u- ji? kultury. I když se zejména odborníkům z oblasti ústavního a mezin ■ •■ nih-práva nemusí líbit charakteristika procesu vládnutí jako „souboru renn l.ii nich mechanismů a pravidel, které působí efektivně, i když nejsou vyb.iti-m formální autoritou", je touto charakteristikou vystižen nejpodstatnější1 ■ " I- ■ ceptu procesu vládnutí. ) Znovu považujeme za nutné zdůraznit, že globalizace v oblasti stá' n ■ n...' národní se v současnosti uskutečňuje v mnoha částech světa prosti li i'*1 regionalizace. Platí to především o Evropě. Od přijetí Maastrichtsk ■ ■ I "■ o Evropské unii z prosince 1992 lze říci, že Evropská unie získř ■ ii-.»\ znaky, které lze kvalifikovat jako federatívni. Tím nechceme říci, I 1 v současné době útvarem, který lze kvalifikovat jako bezprostředně ■ ' ■ -■ r-federaci, nesporně však EU překročila rámec pouhého mezinárodni i" -p«'» čenství směrem k federativnímu uspořádání. Současný stav vývoje ji \ ■« 'w' <■ ;) Rosenau, J., Czempieí, E. O. eds., Governance Without Government: Order in World Politics, Cambridge 1992, str. 5, 88. 128 PRÁ1 N ,^ m státního uspořádání činí podle slov Jacquese Delorse di*1 "■ .ni.fikuvatelnou. ItVk»,tlL1, ^XĚA^^^^ro^ kanuti i idnutí klade mimořádný důraz na vědecké expertizy, které se stá- ?:0C^ ,', icho velmi významných prostředků. Objevují se názory, že že- v*jiJcU' ' .'- vgjV) ale nejen ty, se právě prostřednictvím renomovaných ■ ■"Cílí' *>l'1" * " ' * " o nv/národně vztahové, politologické, sociologické, ekologické, příro-rU\ij .|'i liicínské, pedagogické, psychologické atd., nemohou být z hlediska u0,v.1' v|1%ll v procesu vládnutí pojímány pouze monodisciplinárně, ale multi-V 'nhn.ii'K a transdisciplinárně, což znamená, že odborník, respektive tým ' 'ihiíi n- ků zpracovávající expertízu použitelnou v procesu vládnutí nemůže být 1 ] n »\ri politologem, právníkem či sociologem, ale zároveň musí mít i nezbytné ., jLwitue, přírodovědní a medicínské znalosti. Na nové úrovni a v nové vý-óuivc ..izí se tak objevuje pojetí renezančmho vědce všestranně vzdělaného, PCb.)i i]/ce oborově vzdělaný specialista nebo dokonce skupina úzce vzděla-iiwh specialistů nemohou efektivně působit v procesu vládnutí. Jedním z nej-^/pamiiějších faktorů procesu vládnutí je znalost souvislostí, respektive Hthiinm^t pochopení souvislostí. Velmi správně hodnotí ve své studii úlohu w\k\ki expertízy známý politolog Ali Kazancigil, který ukazuje jak pozitiva, i,ik lnuty vědeckých expertíz vstupujících do procesu rozhodování v rámci p-iucs'i vládnutí.23) Zároveň podává zmiňovaný autor výstižnou charakteris-■iku pi*» ivení vědy v současné globalizující se společnosti.24) (duh ilizace společenského výzkumu a zejména také srovnávacího ústavního pr.t\.i .i státovědy prochází nyní dvěma fázemi, které lze identifikovat jak \ unii- lednotlivých vědních oborů, tak i při výzkumu jednotlivých témat, ijko ■. »k globalization lze označit stav výzkumu, kdy jsou akceptovány vě-ik.L lu'dnoty, metody a přístupy, které jsou sdíleny v rámci určitého světo-ulm ,i .|>ř. euroamerického regionu, zatímco vědecký výzkum v ostatních luiHi'i-ili s výjimkou toho, který je rovněž založen na stejných hodnotách, n Jim 1.1 a přístupech, je opomíjen. Strong globalization (internacionalizace) ;\ik '.i m ená takový stav, kdy v rámci výzkumu jsou akceptovány hodnotové pviuik* různých politických a ústavních kultur - tím se společenskovědní Wh in i i-bohacuje v globálním měřítku. Bylo by žádoucí, aby výsledky takto jM.'JiH výzkumu vstupovaly v podobě poradních vyjádření a expertíz do piiH..Nj , ládnutí na úrovni státní i mezinárodní. cigil, A., Governance and Science: Marketlike Modes of Managing Society and Pro-Knowledge, 155 International Social Science Journal, UNESCO, 1998, str. 72-74. :igil, A., op. cit., str. 77. »'<^Vk í/2004 129 5. ZÁVĚR V současné době postupně vzniká perspektiva federativního ústaviul-řádání Evropské unie. Tento proces, jak lze realisticky předvídat bi '■ ^°" hodobý, jeho završení je možno očekávat až koncem 21. století. Již u,/ l' vykazuje Evropská unie některé postupně se vytvářející znaky stál n i V^ ství, otevřený kodex základních lidských práv, právní řád a jeho vzí I • V*"1 nímu řádu členských států). ,rft* Teorie procesu vládnutí vzniká zejména na základě poznatků o iuv z procesu rozhodování v Evropské unii a jejího vývoje. ;C|1 Hodnotíme-li koncept procesu vládnutí jak z hlediska teoretitl-. praktického pokud jde o demokracii a ústavnost, lze dospět k násled i,- T vývodům. Demokracie v konceptu procesu vládnuti je co do své p{,Uo,. výrazně modifikována, U některých komponent procesu vládnutí je je, i \ gitimita založená na přímé vůli občanů jen velmi zprostředkovaná, nel i» J existuje vůbec. Lze tuto skutečnost považovat za všeobecný ústup od r »,(,' demokracie a naopak nastolování nedemokratických tendencí? Domm.(in" se, že nikoliv, neboť koncept procesu vládnutí je pouze tranzitním přcch<\lnv^ jevem, jakousi prozatímní výslednicí zkoušek a omylů, jak zajistit potí „hi regulaci společenského vývoje, který se neustále urychluje a předstihly j sazené stupně demokratického ústavního vývoje a vývoje mezinárodni,, Koncept procesu vládnutí se naopak může stát a patrně také stane explo'i\- r spouštěčem demokratických změn. V těchto souvislostech bychom chL i«, jádřit jednoznačný souhlas s názorem, který vyjádřil profesor Jean Iu, česní reakci. Bylo by však podle našeho názoru chybné z toho vyvozoval iiij't oslabování významu právní regulace, ústavnosti, ústavního práva a mc/i. i-\. ního práva, ale je třeba se domnívat, že tato společenská výzva \e wiih k dosavadnímu systému právní, ústavní a mezinárodněprávní regulace pm...» k jejich urychlenému zdokonalení v nedaleké budoucnosti, tj. k dosaft ii ■ jejich daleko větší responzibility a responzívnosti k současným potřeba n -\ lečenského vývoje, tak ke vzrůstu stupně jejich legitimity na úrovni n.,h-regionální i globální.26) ') Leča, J., op. cit., str. 340. ') Blahož, J., Political Culture and Globalization, International Federation of Social Organization Journal, str. 22 n.; Hirst, P., From statism to Pluralism, London 1W; P., Luc, S., Globalization in Search of a Future, 160, ISSC Journal UNESCO 19ÍW. si Stoker, G., Governance as theory: Five Propositions, 155 ISSC Journal, UNESi 'O, 17 n. 130 PRÁVNÍ1 Summary I iiiiinťiiB Union, human rights and the process of governance Josef Blahož ,v Li i Lessing the successive emergence of federal constitutional organization of ]' - "r" ' * t can be realistically assumed, this process will be of long-term character and , -i>P '' , iminate towards the end of the 21st century. However, even at present the ■■!'- l1" ) lowing certain successively forming characteristics of a state (citizenship. • *^!' >ntal human rights, legal system and its relation to the legal systems of its ■***r'' ' " rocess of governance originates particularly on the basis of the knowledge 1' * ......_ ess of decision-making in European Union and its development. ■■■ * " e concept of the process of governance both theoretically and practically , , locracy and constitutionality, we can arrive at the following conclusions. '' ' cept of the process of governance is significantly modified in its substance. ," * „ , e components of the process of governance is based on direct will of the 1 '* . -ectlv or not at all. Can this fact be considered as a general retreat from the _ _, , ;racy and, on the contrary, the introduction of non-democratic tendencies? " *, as the process of governance is merely a transitional phenomenon, a sort of , . , the trials and errors in the establishment of the required regulation of social ■,, „ ■ . growing ever faster and exceeds the attained standards of democratic , „i ■ i n and international development. On the contrary, the concept of the pro- %x ay, and probably will become an explosive primer triggering democratic „ | i it we would like to express explicit consent with the opinion of professor jemocratic policy and not the market-controlled state can create a new ture. The same can be said also of contemporary constitutionality and iiiomu byjiiciiia overcoming these explosive changes in all fields of social life and inviting juaie institutional and procedural reaction. However, in our opinion it would be erroneous ic from it a continuous weakening of the significance of legal regulation, constitutionality, ifiofial law and international law. On the contrary it must be assumed that this social £>e in relation to the present system of legal, constitutional and international law regulation ull in their accelerated improvement in the near future, i. e. in the achievement of both uch greater responsibility and responsiveness to the contemporary needs of social deve- t anil in the growth of the degree of their legitimity on state, regional and global levels. ilK 2/2004 131