Ada Oeconomica Pragensia, roc. 13, č. 7, 2005 Bezpečnostní dimenze Smlouvy o Ústavě pi u i Zbyněk Dubský Abstrakt Vytváření bezpečnostní dimenze evropského integračního pro Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zejména Evropské b politiky se od konce devadesátých let minulého století stává ambícií namíčtějŠím projektem v rámci EU. Stať zohledňuje tento dynam: nad jeho příčinami a analyzuje pokrok v této oblasti, přičemž se prir lýzu bezpečnostní dimenze ústavní smlouvy včetně inovativních pr Klíčová slova: bezpečnost v ústavní smlouvě, bezpečnostní dimenz ního procesu, Společná zahraniční a bezpečnostní \ pečnostní a obranná politika. Security Dimension of the Constitutional I u.ih Abstract Since the end of the 1990's, formation of a security dimension o tion process by building the Common Foreign and Security Policy a rity and Defence Policy in particular has become an ambitious as wt project within the EU. The essay takes into account this dynamic de its causes and analyzes the progress in this area, focusing primarily < rity dimension of the Constitutional Treaty, including its innovativt Keywords: security in Constitutional Treaty, security dimension o tion process, Common Foreign and Security Policy, 3 Defence Policy. JEL classification: F00 120 EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv \ U jako aktér v oblasti ochrany lidských práv Štěpánka Zemanová1 oosledních patnácti let se jak uvnitř EU, tak v jejích vztazích se třetími ženičky rozvíjela ochrana lidských práv. V obou případech se stavělo na řadě dří-edkü, ale vývoj byl natolik rychlý, že získala kvalitativně zcela nových ší dimenzi, která zahrnuje podporu ochrany lidských práv ve vztazích s ne-ančrni a řešení otázek souvisejících s lidskými právy na různých multilateráí-včetně platforem různých mezinárodních institucí, se rozšířila podpora ce. respektu k lidských právům, rozvoje právního státu a dobré správy. Nejím postupovala v regionu střední a východní Evropy, kde se od prvotní politíc-uciíé pomoci při realizaci transformačních procesů dospělo přes asociační plnému členství 8 států v EU. Patrná byla ovšem i j iných částech světa. Zde zalom pobídek a hrozeb směřujících k prosazení demokratizačních kroků v tota-oritativních režimech. Zpravidla úzce souvisela s poskytováním rozvojové ;hodnímÍ vztahy EU s příslušnými zeměmi, c někdy nepostupovalo zcela systematicky a aktivita EU odrážela nejednotu leny (zejména mezi bývalými koloniálními mocnostmi na straně jedné a sku-uraiistických států, zahrnující především severské země a Nizozemí, na straně se v oblasti ochrany lidských práv v globálním měřítku zařadila mezi klíčové ala část odpovědnosti, která dříve ležela na bedrech jiných aktérů mezinárod-' Její pozici ještě upevnila praxe zařazování klauzulí o lidských právech do -anvch s nečlenskými zeměmi, zvýšený důraz, kladený státy EU na lidská prá-zaci spojených národů, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ipy, a větší zapojení do akcí směřujících k prevenci a urovnávání krizí a k po-I '/aci svobodných voleb. ' iimcnze ochrany lidských práv, která se vztahuje na osoby pobývající na úze- !i\ňuje tak především jejich vztahy se členskými státy, orgány EU a případně | ;in. se posunula od dílčí úpravy některých aspektů převážně na politické bázi, j praxe především v sociálních záležitostech, ke komplexnímu poj etí s pevněj - :quis communautaire. Díky tomu Unie i zde zvýšila svou váhu a vhodně dopl- | členských zemí, na jejichž bedrech dosud ležela rozhodující část :a Zemanová, Ph.D., je odbornou asistentkou ve Středisku mezinárodních studií Jana Masaryka, dnich vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze. ;ht, M., cds.: Ethics and Foreign Policy, Cambridge University Press, Cambridge, 2001, str. í 85 -I.: The European Union and democratization, Routledge, London, 2003, str. 4-7. sp. členských států EU (a to i v případech, kdy se nacházejí mimo teritorium Unie), a cizinců podobě Či dlouhodobě v EU. Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, Č. 7, 2005 Právě změny ve vnitřní dimenzi a jejich význam v kontextu r cesu budou předmětem následující stati. Stať nejprve zhodnotí vý. ně lidských práv uvnitř Evropských společenství před rokem 199 v čem spočívají hlavní posuny v posledním období a kde zůstávaj ky. V závěru se zde objeví též zamyšlení nad tím, jaké změny by b kud by vstoupila v platnost Ústavní smlouva v podobě schválen jaké by byly vhodné další úpravy z pohledu lidských práv. Z mete opře především o analýzu a komparaci dokumentů tvořících pí s doplněním o analýzu historických souvislostí, za nichž uvedené Vzhledem k odlišnému charakteru vnitřní a vnější dimenze práv se vnitřní dimenze sleduje samostatně. Vnější dimenzi bude ^ ze tam, kde zřejmě souvisí s vnitřními záležitostmi a její objasněr manou problematiku jako nezbytné. SKS £r- "li, I , í^i- Sociální politika jako prvopočátek ochrany lnlsK\«.|K n Evropská společenství nebyla při svém vzniku konstruována j ve své agendě měly lidským právům věnovat Širší prostor. Všec patřily současně mezi členy Rady Evropy, kde již v roce 1950 vzni lidských právech a základních svobodách", obsahující rozsáhlou i litických práv s propracovaným kontrolním mechanismem, a kde s tou řešily také další aspekty této problematiky. Přesto se SpoleČen do sféry ochrany lidských práv nemohla vylinout, neboť v některýt sely s hospodářskými záležitostmi a musely se současně s nimi oš Prvním problémem, který se dostal v oblasti lidských práv na mezi sociálními standardy a konkurenceschopností. Sociální práv evropského integračního procesu své místo ve vnitrostátních pn země nebyly příliš zainteresovány na jejich obecnější právně záv rodní úrovni. V průběhu budování Společenství se objevilo něko trend změnit. Už při přípravě pařížské smlouvy, na jejímž základě došlo 1 společenství uhlí a oceli (ESUO), i římské „Smlouvy o založení E ho společenství" (EHS)4 vyjednavači upozorňovali, že liberalizace obchod * i ť-LJ'-'s1 vybudováním celní unie a společného trhu bude znamenat pro firmy růst ko V ■ i ^ "v. měla souviset reorganizace a omezování méně rentabilních výrob s negati i ■ *11 na některé skupiny zaměstnanců, jimž by bylo třeba pomocí při získával Konkurenceschopnost přitom do určité míry souvisela i s prostředky, které dají na sociální zabezpečení. Do výhodnějšího postavení by se dostaly pí >' 'ŕ v i-s nižšími platy a nižším sociálním standardem.5 Pokud měla Šestice států sdružená v ESUO a EHS vytvořit celní unií | -'* * *!* íeČný trh, muselo dojít k harmonizaci sociálních opatření tak, aby nestála v ^ 11M1 ■ ské soutěži. Ve smlouvě o založení ESUO i ve smlouvě o založení EHS pro • '-ls - '*' 4 Vzhledem k okrajové souvislosti s lidskými právy zde, ani v dalším textu, není včnována pozon 5 Pinder J.: Evropské společenství, Budování unie, Nadace Jiřího z Poděbrad pro evropskou spol str. 111-112. EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv rttdou podporovat zlepšování životní úrovně a pracovních podmínek zase současně vynasnaží, aby se zde vyrovnávaly rozdíly, které existují mezi [iiěmi.6 Mezi nástroje pro naplnění uvedených cílů se zařadila úzká koope-ßjj a předkládání studií o otázkách souvisejících se zaměstnaností, pracov-odrnřnkami výkonu práce.7 K financování sociální politiky byl na základě y v roce 1960 vytvořen Evropský sociální fond.8 saci sociálního zákonodárství usiloval nejprve Vysoký úřad ESUO a poté ise EHS. Vysoký úřad zde inicioval zejména výzkumné programy. Komise )tázkách snažila vyvolat širší diskusi a od roku 1963 také přicházela z prv-mi návrhy. Aktivity Vysokého úřadu a Komise se však nesetkávaly s příliš ou ve členských státech. V důsledku toho se rovněž stávaly předmětem os-idě ministrů a při hlasování se téměř nikdy nepodařilo dospět ke kladným to Komise postupně přešla, do defenzívy. Společné kroky napříště navrho-ípadech, kdy je bylo možné spojit s řešením problémů týkajících se trhu. pokroku tak došlo pouze při zajišťování sociálního zabezpečení občanů nských států, kteří vykonávají své povolání v jiném členském státě.9 stavení občanů zaměstnaných a podnikajících na území jiného členského ;zbytnou, když v roce 1968 mělo skončit přechodné období stanovené ve ižení Evropského hospodářského společenství pro zavedení volného pohy-Proto bylo v říjnu 1968 přijato nařízení umožňující občanům členských lázeli o práci na celém teritoriu Společenství. Toto nařízení současně potvr-'iminace na základě státní příslušnosti a umožnilo, aby se spolu s pracovní-io jiného členského státu i jeho rodinní příslušníci.l0 s nařízením vznikla i směrnice zjednodušujicí při přesunech pracujících trmaíity spojené s přechodem hranic. Další právní normy, přijaté ve stejném í, se týkaly zemědělců a některých obchodníků, kteří své povolání vykoná-tatně výdělečně činné osoby. Pro určité typy živnostníků nebo lidí se svo-ním však potřebná legislativa nevznikla. li se zdálo, že ve Společenství existují dvě skupiny pracovníků - jedna ) volného pohybu a druhá, která toto právo využívat nemůže. S uvedeným ice nesouhlasil Evropský soudní dvůr a v roce 1974 proti němu vystoupil v rozteči Reyners1', v praxi ovšem byla existence pracovníků, jimž je volný pohyb n ještě po další dvě dekády realitou. O odstranění překážek např. v podobě prob-i/ná\ání kvalifikace u lékařů, právníků nebo architektů se začalo usilovat až o založení Evropského hospodářského společenství ve znění z roku 1957, či. U 7 (dnes v pozměněné po- 136] -I ! M (dnes v pozměněné podobě či. 137). *l 1? í-124, (dnes v pozměněné podobě či. 146-148). - f.fová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2003, str. 462-463. i/Uľ 1612/68. ■ t .: 74. i 22 123 Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, č. 7, 2005 v souvislosti s dokončováním jednotného vnitřního trhu v druh' -•> významná směrnice v této oblasti vznikla teprve v roce 199y '2 ' n,,n&R0 \d p <*!*&, Pokroky v 70. a 80. letedi Na přelomu 60. a 70. let se vedle Komise se o posun v obi »'i., na platformě EHS začal zasazovat také Evropský soudní dvůr. j , ^ * '!|k*>cij r., ských práv přestala omezovat na oblast sociálních otázek a nab ■ ^ i *ť ^^fti V V roce 1970 v odůvodnění rozsudku v případu „Internati ii, ii ,,i GmbH. v. Einfuhr- und Vorratsstelle für Getreide und Füllen ■ ■ ! i w "*Cse,l,^ii,f dvůr konstatoval, že úcta k právům jednotlivce patří k zákl , n ■ |»r>T."iT-*Kj ****• dodržování musí jako hlavní soudní instituce Společenství ve s i i ,i | _"" J; *""V J'e-,;w se zde Soud v souvislosti s ochranou základních lidských práv | •» . rjvií i ^-"té tradice sdílené členskými státy. V roce 1977 správnost takovél p..-i m -,,, IíIIW|,,i znám základních práv vyplývajících z ústavních tradic členskýcl n /j ■j/n.iíí ü ? u deklarace základních práv, přijatá Komisí, Evropským pariamei \ , líj^(lli.«.' fľ'^ii* V uvedených iniciativách začalo krystalizovat specifické pc ■■ .4 m,],,)^ v integračním procesu, pro něž se zde vžilo označení základní p i .n ,i |\i ^**/lii/i ,'ía% va, poprvé použitý Evropským soudním dvorem a inspirovaný p ■ . „ u K \\ni"ŮZ!! J|" právem, je přitom poněkud obtížně uchopitelný a odíišitelný o< ■ I ,. ,,1'n mi-pm*, v" práva. Nejprve se užíval zejména pro označení tzv. tvrdého jádr;11 , h pr,ix i^, " ' zakotvená v klíčových mezinárodních dokumentech, věnovanýťi . ti pmun.'vc'* mě povinností států, od nichž nelze ustoupit a u nichž se postúpi i i, KiUikeiii.řc.s'1 závazná pro všechny země15. Později došlo k jeho rozšíření na p <■ , /fc-,iü ■„ im/J-í! členských zemí Společenství (resp. Unie). Na rozdíl od přirozei ,■*: t. p4 \K\\ '.j^. j, práv,1 které odráží vlastnosti člověka dané jeho přirozenou biol- ■». ■ - ujIh» pj^iri. tou, tím pojem základní práva získal výrazně pozitivistický ch; ■ ■ ik-k' ij!„i i>i pr- ůpravu v platných dokumentech.'7 Prvním zdrojem úpravy záklř n ^i 11 uiudvi £j> lečenství se staly obecné právní zásady, formulované Evropský] i ^ i %.i ■ u'.orjiiľ «ci,, judikatuře. Později Oak bude dále zmíněno) došlo k úpravě záJ ! k p1 -\ \. pr m.-rfi* a sekundární legislativě Společenství, resp. Unie. 12 Tokar, í., Jednotný vnitřní trh-volný pohyb osob-dostupné z www.euroskop.t 13 Jde o případ č. 11/70. 14 Alston, P., ed.: The EU and human rights. Oxford University Press, Oxford, 1999, sition of the Protection of Human Rights in a Legal System of the European Unio K.: European Integration - Impact of Globalization. The Jan Masaryk Centre of Ii str. 83, Šišková, N.: Dimenze ochrany lidských práv v EU. ASPI, Praha, 2003, si 15 K problematice tvrdého jádra lidských práv se vyjadřuje např. Sudre. Podle nej je omezené" a zahrnuje pouze čtyři práva. „Tato Čtyři elementární práva představuj hují k tělesné a morální integritě člověka a ke svobodě: právo na život, právo nel skému a či ponižujícímu zacházení, právo nebýt držen v otroctví ani v nevolnictví trestního zákona. Jedná se o základní normy, z nichž mají prospěch všichni a všu F.: Mezinárodní a evropské právo lidslcých práv, Brno: Masarykova univerzita Bt sko Univerzity Karlovy, 1997, str. 132. 16 Z přirozenoprávního pojetí vycházejí např. Mezinárodní pakty o lidských právec kladní instrumenty Rady Evropy. 17 Rozlišením pojmů lidská práva a základní práva se podrobněji zabývá např. Šii ských práv v EU. ASPI, Praha, 2003, str. 14-15 nebo Šturma, P.: Vztah Evropské ropského práva. Bulletin advokácie, ročník 2004, č. 7-8, Česká advokátní komoi 124 ovtf EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv Jene iniciativy však v 70. letech nadále zůstaly klíčovou součástí agendy tny lidských práv sociální aspekty a volný pohyb. Význam sociálních aspek-fzxostí díky tomu, že se na nich zejména na začátku této dekády podařilo více jednotlivé vlády. ítech v Haagu v prosinci 1969 a v Paříži v říjnu 1972 se pozitivně projevila Sních postojů, k nimž došlo ve Francii po pádu prezidenta Charlese De Gaul-u po volebním vítězství sociální demokracie, vedené Willy Brandtem. Svou [obně sehrála i příprava prvního rozšíření, při němž do Společenství vstoupi-, nie, Dánsko a Irsko. Zvýšený zájem o sociální politiku vyústil ve využívání , arm s úkoly formulovanými zpravidla ve střednědobém Časovém horizontu. ny se soustředily např. na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, incipu rovného postavení mužů a žen při výkonu zaměstnání nebo na zapojených skupin osob do pracovního procesu. let později se ovšem možnosti realizace sociálních opatření na úrovni Spo-omeziíy. Stalo se tak v důsledku zhoršené ekonomické situace Společenství, pnými šoky, surovinovou krizí, nestabilitou devizových trhů a nedostatky politice ovlivněné keynesiánskou ekonomickou doktrínou. 72 se uskutečnila reforma Evropského sociálního fondu a posléze se podari-koíik legislativních kroků, směřujících ke zvýšeni bezpečnosti práce a zlep-raví zaměstnanců, k zaručení rovných příležitostí a k ochraně zaměstnanců iy vůči nim zaměstnavatelé z důvodu finančních problémů nemohu plnit své loha aspektech však vázlo plnění sociálních akčních programů a nedařilo se itegii k překonání nezaměstnanosti, která se postupně zařazovala mezi nej-roblémy členských zemí.18 Jednotný evropský akt most najít společný postup proti nezaměstnanosti ukázala ještě jasněji než )bdobích, že nástroje, kterými jsou vybaveny komunitami orgány v oblasti so-y na základe Pařížské smlouvy a Římských smluv, nedostačují. V reakci na ývoj se v 80. letech rozpoutala debata, jak sociální politiku reformovat. Záhy šance, jak pro reformu vytvořit legislativní základ, neboť začala příprava první lajících smluv v podobě Jednotného evropského aktu (JEA). ; změnám na poli sociální politiky, kterou přijímání JEA nabízelo, se však nežít. I když Členské státy v preambuli Jednotného evropského aktu vyjádřily své polečně pracovat k podpoře demokracie ha bázi základních práv přiznaných v zákonech členských států, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních vropské sociální chartě,19 zejména svobody, rovnosti a sociální spravedínos-c dosavadní úpravy se objevily pouze závazky věnovat pozornost zlepšování 'ilrová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno, 2003, str. 463-464. sociálni charta" je dokumentem Rady Evropy z roku 1961. 125 pracovního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracujících,20 rozvije děním podniků a pracujícími21 a posilovat hospodářskou a sociál Vedle omezených změn v primární legislativě ES, na které programů i úprava využívání peněžních fondů Společenství s 80. let podařilo odstartovat sérii jednání mezi zástupci zaměstná ské konfederaci odborových svazů a reprezentací zamestnávate konfederaci průmyslových a zaměstnavatelských svazů, označo\ jako „proces z Val Duchesse". V roce 1988 vznikla též studie n vnitřního trhu, která navrhovala nová opatření na zlepšení v již« těch volného pohybu pracovníků, hospodářské a sociální soi a vzdělávání a životních a pracovních podmínek zaměstnanců. en prav zaměstnanců a soi i ihn li ...„. Maastrichtské smlouvy u!l V souvislosti se studií Sociální dimenze vnitřního trhu, pře< sociální otázky, Spanělem Manuelem Marinem, zazněla výzva, ; upravilo postavení pracujících přijetím listiny sociálních práv. N; pozitivně členské státy, které svým občanům ve vnitrostátním z vysoký standard sociální ochrany (tj. především Francie, Dánsko opalc postavila Velká Británie, jejíž konzervativní vláda, v čele s již delší dobu sledovala mezinárodní trendy ve vývoji ochrany se a snažila se bránit tomu, aby pronikaly do vnitrostátního zákonod V průběhu příprav evropské listiny sociálních práv se ukázale akceptovat pravidla týkající se volného pohybu pracovní síly, och při práci nebo práva na sdružování v odborech. Nepřijatelnou se i váná regulace maximální délky pracovní doby, minimální mzdj účast při řízení podniku. Komise ES i ostatní členské státy se snažily neshody s Británii překonat i''.- i ústupků, které učinily,však Brity nepřiměly, aby listinu akceptovali. Právně nez i vi v u kument, s přesným názvem „Evropská charta základních sociálních práv zaměs »i «' tedy na zasedání Evropské rady ve Štrasburku v prosinci 1989 stal vyjádřemr r ■..' vůle pouze 11 z 12 členů Společenství.23 V následujícím období diskuse o sociální politice pokračovala na jedné ze ■ i » vládních konferenci24 svolaných k prohloubení integračního procesu a k přem "-pui čenství v Evropskou unii. I zde však jednání komplikovaly neshody s Velkc ■ !ífľi 20 Jednotný evropský akt, či. 2 í (příslušný text doplněn do Smlouvy o EHS jako či. 118A, dnes v poxro obsaženo v či. 137). 21 Jednotný evropský akt, či. 22 (příslušný text doplněn do Smlouvy o EHS jako či. 11 SB, dnes v pozm obsaženo v ČI. 138). 22 Tamtéž, čí. 23 (příslušný text doplněn do Smlouvy o EHS jako hlava V, dnes v pozměněné podubš o; vě XVIÍ). 23 Pinder, J.: Evropské společenství, Budování unie. Nadace Jiřího z Poděbrad pro evropskou spoh Í 994, str. 1 í 3, Fiala, P. - Pitrová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury- ^ 468^)69, Weidenfeíd, W. - Wesseis, W., eds.: Europa von A - Z, Bimdeszentralc fur Politische B 1997, Str. 303. 24 Šío o konferenci zaměřenou na hospodářskou a měnovou unii. 126 EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv ijcka pfíveí^a i tentokrát jednání na pokraj krize, ale na rozdíl od předcházejí-i konec podařilo dospět ke kompromisu.25 i $ Smlouvy o Evropské unii.došlo k rozšíření dosavadních sociálních klauzu- v primární legislativě Společenství, o méně citlivá ustanovení týkající se 1i odborného vzdělávání a mládeže.26 Nově byly též doplněny pasáže věnova-/kvetu kultur členských států, kulturní výměny a ochrany kulturního dědiční \ysoké úrovně ochrany lidského zdraví28 a ochrany spotřebitele.29 |in\ Členské státy s výjimkou Velké Británie, se stal navíc právně závazným ;iální politice, který umožňoval, aby pokračovaly v cestě zahájené Sociální 1989 a aby za tímto účelem využívaly orgány EU. Zároveň také modifikoval 1io\ ač! procedury tak, aby je místo „Dvanáctky" mohla využít „Jedenáctka". ,1ío1u se stala Dohoda o sociální politice,30 obsahující cíle sociální politiky ,-áni rozmanité vnitrostátní praxe Dohoda Unii poskytla větši prostor k tomu, |i!a a doplňovala aktivity jednotlivých zemí a přinesla rovněž průlom v obías-. Zatímco dosud byla převážná část rozhodnutí přijímána jednomyslně, nyní ih oblastí, kde postačila kvalifikovaná většina.3 S Velkou Británií se podaři-espoň na Protokolu o sociální soudržnosti, směřujícímu k vytvoření Fondu Iv by zajišťoval prostředky pro podporu ekonomického a sociálního rozvoje :h členských států a jejich přibližování vyspělejším zemím. i zajmu zůstala sociální politika i po Maastrichtu. Jejím ústředním tématem Íuněstnanost, s níž se Společenství zatím nevypořádalo. S analýzou příčin ho stavu a s návrhy na jejich překonání v podobě bílé knihy „Růst, konkuren-zaměstnanost: výzvy a cesty vpřed do 21. století" vystoupila v prosinci 1993 ! íse O šest měsíců později zveřejnila též bílou knihu „Evropská sociální poli- f íed pro Unii" věnovanou především otázkám trhu práce. K důležitým inicia- dále vyhlášení druhého Sociálního akčního programu, přijetí směrnice Iím firmám povinnost informovat zaměstnance o ekonomické situaci, zámcích podniku, vydání zprávy „Evropa občanských a sociálních práv", svolání ra pro sociální politiku k vyhodnocení této zprávy nebo zveřejnění francouz-I wm'ianda o evropském sociálním modelu.32 Lidská práva v Maastrichtské smlouvě I Úřednictvím Maastrichtské smlouvy se Společenství nepokoušelo překonat jen legračního procesu vzniklé v 70. a 80. letech. Reagovalo též na pokles zájmu obča- j trová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno, 2003, str. 470. iloženi Evropského společenství ve znční pozměněném Maastrichtskou smlouvou, či. 126 — 127 (dnes j ; podobě ČI. 149 a 150). i 26 (dnes či. 149). 29 (dnes v pozměněné podobě či. 152). | 29a (dnes v pozměněné podobě či. 153). i 1 zní Dohoda o sociálni politice, uzavřená mezi členskými státy Evropského společenství s výjimkou rálovství Velké Británie a Irska. I i 1 W.-Wcssels, W., eds,: Europa von A -Z, Bundes2cnírale fúr Politische Bildung, Bonn, 3 997, str. 303 P. - Pitrová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno, 2003, str. 473-474. I 127 Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, č. 7, 2005 nů členských států o společné záležitosti, který se ukazoval ve výsíed ného mínění a o němž svědčila i nízká účast voličů při volbách do Evj0 Proto Maastrichtská smlouva vedle výrazného posunu v oblasti soc" Uvedený tvrdili svou ním svobodám odrazila v textu smlouvy mezi členskými státy. Hlava I. stanovila jako i né Unie posilování ochrany práv a zájmů státních občanů členských států: Ke konkrétním opatřením směřujícím k tomu, aby se změnil pohled ob} evropské struktury, patřilo vytvoření zvláštního institutu občanství Unie, ga stup k volbám do komunálních orgánů a do Evropského parlamentu ve kl ském Státě, volnost nnhvhn ít nnhvtii nimirř TTnio o ™r,',U—í_s_í . ském státě, volnost pohybu a pobytu uvnitř Unie a zvýhodněné posky diplomatickými nebo konzulárními úřady v zahraničí.35 Dalším významnýr nesprávný postup institucí Společenství.36 uipujiiicun-ivyim iicuu sAJii^uiainniii urauy v zanramci. Jjalsím významnvE sílení ochrany práv obyvatel EU se v Maastrichts stalo zavedení funkce c budsmana, u něhož si občané členských zemí EU i některé další osoby mol Podobně, jako tomu bylo v případě sociální politiky, se ale vyskytly si občanství vyjadřovaly své výhrady. Nejrazantněji vystoupilo patrně Dánski telstvo odmítlo Maastrichtskou smlouvu v referendu. Při jednáních s ostatr státy na zasedání Evropské rady v Edinburghu, kde se řešila krizová situace mítavým postojem dánských voličů, si Dánsko vymínilo, že bude k občan vznášet výhrady, pokud by začalo přerůstat rámec doplňkového nástroje, exi jednotlivých státních občanství a rozšiřujícího státní občanství o určitá nads Později se ukázalo, že dánský postoj sdílí většina členů EU. Vztah mezi stá a evropským občanstvím jako jejím doplňkem byl do ustanovení věnovaný doplněn Amsterodamskou smlouvou.38 Vedle úprav bezprostředně souvisejících se zlepšením postavení obč států EU se v Maastrichtské smlouvě ochrany lidských práv v rámci Unie t> subsidiarity, demokratičnosti a transparentnosti. Podle představ účastníků n ference se tyto principy vztahovaly především k rozhodovacím procesům. 33 Smlouva o Evropské unii, či. B (dnes v pozměněné podobě či. 2). 34 Tamtéž, či. F (dnes v pozměněné podobě či. 6). 35 Smlouva o založení Evropského společenství ve znění pozměněném Maastrichtskou smlouvou, < změněné podobě obsaženo v či. 17-22). 36 Předmětem stížnosti vsak nesmí být postup soudních orgánů EU při jejich soudní činnosti, 37 Jde o ČI. 17 (dříve fit. 8) odst i Smlouvy o založení Evropského společenství. 38 Zemanová, Š.: Malé státy v evropském integračním procesu. Příklad Dánského království, In: E' Sek. Úhlava, o. p. s. Klatovy, 2003, str. 16. 128 EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv jích aktivitách EU, uvnitř jednotlivých členských států a ve vnější politice m zemím. ějším pohledu se souvislost s ochranou lidských práv objevila také v celé iených nebo modifikovaných aktivit Společenství. V rámci tzv. prvního pise považují reformovaná Evropská společenství,39 Šlo vedle již uvedené so-především o volný pohyb osob. Zatímco před přijetím Maastrichtské )st volného pohybu po Společenství existovala pouze ve vztahu k pracují-skupinám podnikatelů, případně jejich rodinným příslušníkům, nyní ji na evropského občanství, měli získat všichni občané Unie.40 í volného pohybu pro všechny občany EU však nebylo možno přistoupit au-) realizace vyžadovala další legislativní kroky. Vedle dokumentů schvalo- ministrů sehrály významnou roli tzv. Schengenské dohody, uzavřené 199041 mezi Francií, Německem a státy Beneluxu a posléze přijaté též ostat- státy, s výjimkou Velké Británie a Irska. Tyto dohody směřovaly k postup-í hranic uvnitř Společenství.42 teíné, že se Schengenské dohody dotýkaly také pohybu osob ze třetích zemí .ství. Zde šlo o úpravu velmi citlivou, neboť souvisela s přistěhovalectvím ikou43. V ekonomické situaci, která ve Společenství panovala při dokončová-i a vytváření Unie, nebylo možné trvale přijímat větší počet osob, aniž by hro-iměstnanosti a s ním spojené sociální otřesy. Pobytům, jejichž délka [ésíce,44 se kladly překážky pouze v případech, kdy ohrozily zájmy a bezpečil států. Příliv cizinců, přicházejících za účelem usazení (resp. dlouhodobého iěl být omezen na již zmiňované rodinné příslušníky osob žijících na území i takové jednotlivce, kteří jsou schopni na tomto území investovat a případně tracovní místa a na běžence, jejichž přijetí požadovaly mezinárodní smlouvy, ká „Úmluva o právním postavení uprchlíků".45,4Ö tázkám, obsaženým v Schengenských dohodách, patřila policejní a justiční áštní pozornost byla rovněž věnována vytvoření informačního systému, au- !S a Evropské společenství pro atomovou energii. ožení Evropského společenství ve znění pozměněném Maastrichtskou smlouvou, či. 8a (dnes v po- ■bě obsaženo v či. 18), Alston, P., ed.; The EU and human rights, Oxford University Press, Oxford, -521. o „Dohodu mezi vládami států hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Fran- iliky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích" a o „Úmluvu podepsanou dne 0 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou repub- urským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedeni dohody podepsané dne 14. červ- upném odstraňováni kontrol na společných hranicích". avá M,: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2003, str. 600-607, Drulá- Tií bezpečnost Evropské unie. Prostor svobody, bezpečnosti a práva, Oeconomica, Praha, 2005, str. ;nských dohod problematiku azylu upravovala též „Dublinská konvenci, týkající se určení státu od- posouzení žádosti o azyl, podané v jednom z členských států Evropských společenství" z roku 1990 astrichtské smlouvy. ice vcelku nebo maximálně 3 měsíce při opakovaném pobytu v průběhu pů! roku - do této kategorie šim tzv. turistické pobyly. ním postavení uprchlíků je dokumentem OSN z roku 1951. uva k Schengenské dohodě, Protokol týkající se právního postaveni uprchlíků ze dne 31. ledna 1967, hiava H. 129 Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, č. 7, 2005 tematicky zpřístupňujícího záznamy o osobách a věcech, potři a jiných policejních a celních kontrol, pro vydávání víz nebo vyd Amsterodamská smlouva Na zásadní změnu celkového přístupu k problematice lid: v souvislosti s přijetím Smlouvy o Evropské unii, navázali pře EU na mezivládní konferenci, svolané v letech 1996 a 1997 ke; a nových forem spolupráce v rámci Unie a k jejich případné úpr vedle dosavadní oddanosti „principům svobody, demokracie a úi kladním svobodám a právnímu stáru"48 potvrdili též „oddanost vům", jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě a v Chartě; zaměstnanců, a rozhodnutí „usnadnit volný pohyb osob a záro a ochranu svých národů, vytvořením prostoru svobody, bezpečr V souladu s těmito záměry účastníci mezivládní konferer unie o úkol „zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, b< rém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřer na vnějších hranicích, práva azylu a přistěhovalectví a předchř ti".50 Dále vyzdvihli, že „Unie je založena na zásadách svobod státu a dodržování lidských práv a základních svobod"5', které ským státům, a že „uznává národní identitu svých členských stát cích v případě, že by některá členská země zmíněné zász porušovala. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropsi hlasu Evropského parlamentu mohla napříště Unie v takové sit určitá členská práva. Povinnosti příslušné země se tím však nik spojené s pozastavením práv členské země porušující základní byly označeny jako „mechanismus obrany základních hodnot"/ V rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva měla být na států garantována vysoká úroveň ochrany. Mezi instrumenty, sic zařadily; ® společný postup členských států v oblasti policejní a so * spolupráce v trestních věcech, prevence xenofóbie a ras a prevence takové závažné trestné činnosti, jakou je např mi, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod a podvody. 47 Prováděcí úmluva k Schengenské dohodě, Hiava II-IV. 48 Smlouva o Evropské unii ve zněni z roku 1992, preambule. 49 Amsterodamská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii, smlouvy o za a související akty (dáie jen Amsterodamská smiouva), či. l.odst. 1 a 3. 50 Amsterodamská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii, či. 1, odst. 5. 51 Uvedené zásady bývají nyní často označovány jako „společné hodnoty EU", 52 Tamtéž, či. 1, odst. 8. 53 Tamtéž, ČI. 1, odst. 9. 130 EU jako aktér v oblasti ochrany lidsk^ch_pra^ rva pérující krychlejší přeměně Unie v prostor svobody, bezpečnosti a práva se Jy rozvíjet i v rámci užší skupiny států, pokud by na nich nebyly zaintereso-ííenské země. 4 jftležitým krokům patřilo vytvoření koordinované strategie zaměstnanosti, dooře kvalifikace, výchovy a flexibility pracovníků, zpružnění trhů práce způsobivosti měnícím se požadavkůmjednotlivých hospodářských odvětví, e tím završilo úsilí o řešení problému nezaměstnanosti, započaté po přijetí smlouvy jíž zmiňovanými bílými knihami o růstu, konkurenceschopnosti i a o sociální politice a pokračující krátce před mezivládní konferencí zve-„Akce týkající se zaměstnanosti; pakt důvěry" a přijetím „Dublinské dekla- lanosti i lze považovat skutečnost, že se v létě 1997 podařilo překonat britský odpor ndě, upravené v Evropské chartě základních sociálních práv zaměstnanců h připojených k Maastrichtské smlouvě. Změna britského postoje bezpros-ila s nástupem vlády labouristů pod vedením Tonyho Blaira. Podobně, jako ■ Šstnanosti, se EU v sociální oblasti mela i nadále snažit o koordinaci postupu ů, ale nepředpokládalo se, že by vyvíjela společnou politiku. Tím bylo dáno, isiíovat o vymezení minimálních standardů a o sbližování odlišných úprav státech, ale současně zachová i značný stupeň diferenciace mezi jednotlivý - novinky se odrazily ve Smlouvě pozměňující smlouvu o Evropské unii, ožení Evropských společenství a související akty. Její text byl přijat v říjnu irodamu. V platnost vstoupila 1. května 1999. Spolu s Amsterodamskou iské státy EU odsouhlasily také 13 dodatkových protokolů a přijaly téměř ohlášení. V nich se mimo jiné věnovala pozornost otázkám zrušení trestu íí církví a nekonfesních organizací ve Členských státech EU, potřebám osob postižením, neodůvodněnému znevýhodňování pracovníků malých a střed-; iři formulaci požadavků na ochranu bezpečnosti a zdraví a zlepšení postave-mím životě. iemokratizaci Evropské Unie, považovanou za nezbytnou podmínku při přímím, byl důležitý „Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionalí-il o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii". Velmi významnou i dodatkových protokolů a prohlášení představovaly rovněž dokumenty tý-'é politiky.57 Tyto dokumenty odstranily jeden z klíčových problémů společ-íblasti poskytování azylu, kterým doposud byla neexistence pravidel pro lostí o azyl podaných státními příslušníky některého členského státu. l.odst. Il,č!.29a40. •vropském společenství ve zněni pozmčněnémMaastrichtskouaAmstcrodamskousmlouvoučI. 109na Í25a 127). itrováM, Evropskáunie, Centmmpro studiumdcmokracieakul^ - Wesscls W., eds.: Europa von A - Z, Bundeszentrale fur Politische Bildung. Bonn, 1997, str. 304. íc jedná o Protokol o poskytování azyiu státním příslušníkům členských států" (Protokol č 6) „.Pro-äkota o poskytovániazylu státním příslušníkům členských států Evropské ume"' Prohlášeni c. 48), klnľeS^ ikých států Evropské unie". 131 Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, č. 7, 2005 Charta základních práv Evropsky i ■ EU jako aktér v oblasti qchranLlidských Práv Char^ákfcidiiíchj^ VpoíoviněnásledujícíhorokuEvropskáradanaschůzcevk I "' '^"'^a * přípravu souhrnného katalogu, v němž by se občané EU mohli s " ' * ^ ^"anato Vypracováním katalogu byl pověřen zvláštní orgán, označován *, .ľ pr"V-v *«üih ——_,_„ j---------„™.„ ť™n,.ulViv najciiu prací pas ropského soudního dvora a Rady Evropy. Zainteresovány byly i příslušníci různých zájmových skupin a sami občané EU. Po téměř desetimesíční práci konvent předložil Evropské nich práv Evropské unie. Evropská rada jej schválila na summ K oficiálnímu vyhlášení Charty došlo ve formě společné dekíar; ského parlamentu. Lze říci, že na problematiku lidských práv Charta nazírala se propojit principy obsažené v platném vnitrostátním a mezinái integračního seskupení. Zároveň zohledňovala skutečnost, zeje využívána zejména orgány EU a členskými státy v případech, ke1 vo, ale neměla by zasahovat do vnitrostátní legislativy členskýc korespondovalo rozdělení textu do kapitol i kombinace „klasic.1 kých, hospodářských, sociálních a kulturních práv s ustanovení: kého postavení evropských občanů, ochrany životního prostředí Některé pasáže Charty z Nice přitom doslovně přejaly zně ských právech nebo smluv zakládajících Evropská společenství ti textu naopak dosavadní úpravy v těchto dokumentech přesáhl ochrany lidských práv dále zvyšovat.62,63 Strukturu Charty a prá kapitolách shrnuje tabulka 1. Lll,lK,**-»,Ln4 * 58 59 60 61 Na aktivitu Evropské rady v roce 200 í navázala Rada ministrů nařízením č. 2001 něho zacházení s jednotlivci bez rozdílu jejích rasového nebo etnického původu Charta se opírala zejména o ústavní tradice členských států a jejich mezinárodnú ES a EU, o sociálních charty ES a Rady Evropy a o judikaturu Evropského soudn lidská práva. O takové pojetí se intenzivně snažila např. Vctká Britanie. Jedná se např. o vymezení svobody umění a výzkumu a akademické svobody v č jenskou službu z důvodu svědomi obsažené v či. 10, odst. 2. 62 Pokud by naopak nastala situace, že by některý mezinárodní nebo vnitrostátní ochrany než stanoví Charta, měl by se přednostně využít. 63 Charta základních práv Evropské unie, preambule, Šišková, N.: Dimenze ochrany 2003, str. 178—193, Šlosarčík, I.,: Charta základních práv Evropské unie, Mezinái 5, str. i 2. 132 * * : KftWl<ľ>l ,jMb dou odstraněny v procesu konstitucionalizace EU. Tento proce ' 1 ■■' , l ■ p . konference, zasedající v průběhu roku 2000, která připravila noi 1 pí 1 pí mu lativy EU v podobě Smlouvy z Nice. Smlouva z Nice přinášela pi 11" »mu,., reformy, nutné pro další rozšiřovaní Í prohlubování integračního [ • N ._' tí však došlo také k úpravě mechanizmu obrany základních hodní- * . * \v j\iu.» který členský stát porušil základní zásady EU, podchycené již v *'i ■ . -i'.'Wv (viz výše), nyní EU smela řešit i situace, kdy existuje zřejmé neb ,« ■ * *» .u kovému mohlo dojít. Nově se otevřela i možnost, aby nezávislí ■ - m ' «.■ zpracovala zprávu o stavu v inkriminované zemi. Dalších změny se týkaly sociální politiky. Smlouva z Nice z » ■ 1 ^1 Společenství angažuje vedle členských států. Vytvořila též právní podmir1 P 1 * radního „Výboru pro sociální ochranu" s úkolem sledovat situaci v jedr Hi „■-' a podporovat mezi členskými státy výměnu informací a zkušeností. Důležitou novinkou bylo rovněž doplnění Smlouvy o Evropském sp» '**■ psl vu XXI, označenou j ako Hospodářská, finanční a technická spoluprá ce st «- ■ 1 ' Vní se potvrdil dosavadní trend směřující k tomu, aby ekonomická a tcch 1 ' *F 65 Za dílčí nedostatky lze považovat napr. absenci ustanovení o právech národnostních im justičních garancí v porovnání Evropskou úmluvou o lidských právech nebo zmínku o ných ustanoveních nezaložila žádnou novou pravomoc ani nový úkol pro Společcnstv menze ochrany lidských práv v EU. ASPI, Praha, 2003, str. 189-193. 134 EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv ' em akcentovala vedle potřeby obecného rozvoje také upevňování demo-ího stétu a zachování lidských práv a základních svobod.6 •a dalšího vývoje EU mělo mít značný význam Prohlášení o budoucnosti ke Smlouvě z Nice spolu s více než dvěma desítkami dalších prohlášení, obsahovalo výzvu, aby členské státy EU v nejbližší době vyřešily čtyři íé ní lení rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy; iění pozice Charty základních práv Evropské unie v rámci komunitami 3Í legislativy; 1 jdušení smluv, na nichž Unie spočívá; :ení role národních parlamentů v dalším vývoji integračního procesu. 1 uvedených otázkách měla začít bez zbytečného odkladu tak, aby se v roce jít další mezivládní konference k projednání potřebných změn ve smlouvách Evropská společenství a EU. 301 se otázkou budoucnosti Unie zabýval summit v belgickém Laekenu. nutí bylo pod názvem „Evropský konvent o budoucnosti Evropy" svoláno táždění složené ze zástupců hlav států, vlád a národních parlamentů člen-itátů, které se o členství v EU ucházejí, a dále z reprezentantů Evropského ivropské komise. Paralelně s Konventem vzniklo též veřejné fórum pro de-ezentanty nejrůznějších zájmových skupin, jež mohlo Konventu dávat své ent se poprvé sešel 28. února 2002. Poté, co téměř půldruhého roku pracoval ;ích skupinách, předložil Členům EU návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu. ouva se Unii snažila dát ještě humánnejší a demokratičtější charakter než zís-Již v preambuli se v této souvislosti konstatovalo, že Evropa je světadílem, é „vytvořili hodnoty, které jsou základem principu humanizmu: rovnost mezi , úctu k rozumu" a postavili „život společnosti na vědomí ústřední úlohy člo-lotknutelných a nezadatelných práv, j akož i na úctě k právnímu řádu. Sjedno-proto má ubírat cestou „pokroku a prosperity pro blaho všech svých obyvatel, 1 anitelnějších a nejpotřebnějších". Současně má „zůstat světadílem otevřeným ü a společenskému pokroku", „prohlubovat ve svém veřejném životě demo-ihíednost" a „usilovat o mír, spravedlnost a solidaritu na světě".67 trých představ se odvíjelo vymezení hodnot Unie a jejích cílů. K základním lichž má EU spočívat, byla zařazena lidská důstojnost, svoboda, demokra-a lidská práva. Za cíl se pak EU kladlo :; „-ovát mír, společné hodnoty a dobré životní podmínky pro národy žijící 'rlonských státech, Poskytovat občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic 1 společného trhu s volnou a nenarušenou hospodářskou soutěží, isiiovat o Evropu s udržitelným rozvojem založeným na vyváženém hospodář-keni růstu, vysoce konkurenceschopné ekonomice, směřující k plné zaměstnanos-!- a společenském pokroku s vysokým stupněm ochrany životního prostředí, itrová M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno, 2003, str. 671—678. ■uvy zakládající ústavu pro Evropu, preambule. 135 e podporovat vědecký a technický pokrok, • bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, • podporovat sociální spravedlnost, podporovat rovnost i ,i - ritu mezi generacemi a ochranu práv dětí, '' '^«fii, stj j • podporovat hospodářskou a sociální soudržnost člensk , ^ .i • ctít kulturní a jazykovou rozmanitost, • zachovávat a rozvíjet evropské kulturní dědictví, e podporovat své hodnoty a zájmy ve vztazích s ostatnín ,.i n< • přispívat k míru, bezpečnosti a udržitelnému rozvoji Ze i ■*. ' ^»■ i-, A úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodov; i • ij | ,„ -,,' V* * '■*■!*'>** ně lidských práv a rozvoji mezinárodního práva.68 *' Pu,ř* Vedle definice hodnot a základních cílů EU se v úvodní čá >■ ■ ;.....i l v o tom, že Unie uznává práva, svobody a zásady vyhlášené v Cl \ ," ' K{,, ,!■ i_!üvi*,,s časně byl do Ústavy vtělen v téměř nezměněné podobě text ChE ■. K ilukviii í ^ ** první části návrhu ústavy patřila hlava VI věnovaná demokrati) . 111 / \ n> u i ^'} í" ,1!i definovaly zásady demokratické rovnosti a zastupitelské a parti p 11. m d^nMi" u ^ se zde řešily otázky sociálního dialogu, činnosti evropského oc i ■ ^ lid \^j^ p, * c hlednosti jednání orgánů Unie, ochrany osobních údajů aposta ■■ uil .1 ..'riďoniVw' >>" organizací.70 V neposlední řadě je potřeba též vyzdvihnout ustanover p u . -q/ i_.pi,. llv\ůr o přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a zákl n\\ 1/1 ij a n0:*r?í' ■ že základní práva zaručená touto úmluvou a vyplývající rovně; 1 *■» 1 h irjdic iwkl ných členským státům považuje za své obecné právní zásady.7 1 ■'• n^Vi^Lnim Kavent reagoval na výzvu summitu v Laekenu, aby se vyjádřil k c 1 hm ..umu pioftipi postoje EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a zákla 111» !vj i,ubi !i!h\íi,-mu stavebnímu kamenu regionálního režimu ochrany lidských -r . •fircnu Rtám Evropy, a dokumentu, kterýje v současnosti považován patrně; ■ kini«.-» /n«.]ši die/UÍ!!.-nějsí instrument k ochraně lidských práv. Vlastní přistoupení k Úmluvě, pokud se o něj Unie pokusí, i\ n ■•» ^ udcv* 7r*e-né úsilí. Návrh Ústavy odstraňuje jednu ze základních kompli «.' 1■ "•■ lu* KivKn neexistenci právní subjektivity EU, na níž se v souvislosti s prii ■■ ■ | ''i ^ 1. ' ml i\ě «.01'«' poukazovalo v posledních deseti letech. Řada dalších sporných: ■ • ■ 1 1 ■» 'I 'JtiT /Wa vá. Z pohledu Unie není zcela zřejmé, zda jí její legislativa př i- ■ ľ- ' ' ' nilavě uiín. umožňuje. Jako problematické se dále jeví i vymezení pozice Úi * -■ 'ljni! ^ K0"1,!l" nitámímu právu a vzájemného poměru mezi Evropským soudn1'. ■ --'i ''I "»^'idnír oř gánem EU) a Evropským soudem pro lidská práva (tj. hlai 1 : 1 ' > ' ■ "t'iri. oi^isf Úmluvy). 68 Návrh Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu, hlava I, či. 2-3. 69 Drobné úpravy mají technický charakter - Charta např. již není členěna na kap Ústavy, v českém překladu je poněkud nešťastně označena jako Listina. 70 Návrh Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu, hlava Ií, či. 7, hiava Ví, čt. 44-. 71 Tamtéž, hlava II, či. 7. 136 EU jako aktér v oblasti ochrany lidských práv , Rady Evropy se dlouho považovalo za diskutabilní, zda k Úmluvě může •odní organizace. Tento problém se vyřešil v textu 14. dodatkového pro-v něrnž se stroze konstatuje, že Evropská úmluva se může stát smluvní však zatím ratifikovala necelá třetina členských zemí Rady Evropy, a je Jcém Časovém horizontu vstoupí v platnost.7 Navíc se Protokol nikterak . u, zda se vůči Unii dají použít všechna ustanovení Úmluvy, když některé minují např. zájmy národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti a hospodárenie, nebo zásahy státních orgánů.74 Otázkou také zůstává, jakým způ-do činnosti Evropského soudu pro lidská práva a jak překlenout fakt, že ářem úmluvy, ale nebude současně členem Rady Evropy. V neposlední . obavy z průtahů řízení a ze zahlcování již přetíženého štrasburského soudu 7"' Stěžejním krokem, který musí případnému úsilí o přistoupení k Evropské raně lidských práv a základních svobod předcházet, a který zásadně ovlivní ty ochrany lidských práv v rámci EU, však bude dokončeni procesu přijímání vy. dalšímu vývoji ochrany základních práv v EU taw se po počátečním neúspěchu podařilo schválit, ale pro jeho vstup v platia ratifikace všech 25 členských států. Na přelomu května a června 2005 ratí-u\ ízl, když se proti ústavě postavilo francouzské a nizozemské referendum, obvvatelstva obou zemí přitom ovlivnila řada aspektů (z nichž některé s ev-rací souvisely pouze vzdáleně). Přitom nelze říct, že by voliči výraznějším oktovali změny v úpravě základních práv EU. V obou případech se však jako L/aly otázky sociálních jistot, resp, podoby tzv. evropského sociálního mode-í je zřejmé z předcházejícího textu) formuje po ceíou dobu existence Unie, ýcii společenství. ivy ie i po červnovém zasedání Evropské rady, které se vzniklou situací zabý-: Proto lze jen obtížně předpovědět, jak tento stav ovlivní genezi právního ,' základních práv v EU. Je jisté, že se oddálí přistoupení EU k Evropské ■aně lidských práv a základních svobod a dojde přinejmenším k posunu za-Fady nových ustanovení relevantních pro postavení obyvatel EU a zbrždění liaity základních práv EU z podoby právně nezávazné deklarace do podoby ého dokumentu. I bez završení dlouhodobého úsilí o posílení ochrany zá-v Ľl í ratifikací Ustavní smlouvy však EU zůstane ve svém vnitřním i vnějším amným aktérem ochrany lidských práv vedle Členských států, OSN, Rady \ a některých dalších mezinárodních organizací. Ochrana lidských práv bude iij unijní rozměr, který získávala postupně od Maastrichtu. Tento rozměr se at především v aktivitách institucí EU, které by mely klást zvýšený důraz na •h zásady a principy, obsažené v primární legislativě. ;edevším reforem kontrolního mechanismu Evropské úmluvy a vstup v platnost bude tudíž pod-'ůlí států akceptovat změny, které v této oblasti přináší. :> ochraně lidských práv a základních svobod, či. 8. nze ochrany lidských práv v EU, ASPI, Praha, 2003, str. 143-147. ií hiav států a předsedů vlád členských států Evropské Unie k ratifikaci Smlouvy o Úsíavě pro 137 Acta Oeconomica Pragensia, roč. 13, č. 7, 2005 Vedle negativ vyplývajících ze skutečnosti, že Ústavní s i! v předpokládaném termínu (pokud se vůbec ve stávající pode ľ .\ " '' Wl4» \ ■ ratifikačního procesu i některá pozitiva. V jednáních, která jí . ."''""^'J T.'i/e to**?*38 nosí problémům, které s ochranou základních práv úzce souv ' ' " Vfc x*1l- **''* o demokratičnosti a transparentnosti fungování Unie i o potřt i ' -^' *í,,c Sc '4 **** a zvažuje se též možnost přepracování Ústavní smlouvy do stn ■ x '"' .Uv,itü s ,j^"1' mitelnější podoby, snad propojující vymezení základních práv * '\ P "' u-'bi|