INTERPRETACE V POSTMODERNÍM POHLEDU Martin Škop n Modernita: svět je spojitý, homogenní, uspořádaný a determinovaný celek, který je podřízen univerzálním pravidlům. n Postmoderna: svět je různorodý, heterogenní, není v něm vše předvídatelné a náhoda má významné místo. n Spor o LOGOCENTRISMUS Logocentrismus n Svět je strukturován pomocí binárních protikladů n Znak předchází skutečnost n Znaková struktura reprezentuje skutečnost „Postmodernismus“ n nabídl nové způsoby vidění světa a společnosti n neprovedl nějaký revoluční metodologický přelom n podryl obraz světa a společnosti jako logocentrické a determinované celosti n společenské vědy se stávají spíše interpretačními Jacques Derrida n francouzský filosof; (1930 – 2004) n dekonstrukce – pokus otevřít text n pokouší se problematizovat představu, že systém práva může být označen jako „spravedlivý“ v určitém (skutečném) čase. n Spravedlnost není dekonstruovatelná, právo je. n Dekonstrukce • Poskytuje metodu pro kritiku stávajících právních doktrín; dekonstruktivní čtení může ukázat, jak argumenty používané určitou teorií se vzájemně podrývají a jsou v rozporu. • Techniky dekonstrukce ukazují, jak jsou doktrinální argumenty ovlivněny ideologickým myšlením. • Dekonstrukce nabízí nový druh interpretační strategie a kritiku ustálené a konvenční interpretace právních textů. Modelem filosofického traktátu není pro postmodernisty vědecká teorie chápaná jako vnitřně bezrozporný a uspořádaný celek tvrzení formulovaných jazykem, který splňuje požadavky jednoznačného a precizního vyjádření intersubjektivní kontroly nebo celé řady jiných metodologických kriterií vědeckosti, ale literární vyprávění s jeho svobodným jazykem a pravidly konstrukce, které nějak shora stanoví, že neexistují žádná jasná kriteria toho, co je literatura (a co stanoví literatura) a co ne. Kritika racionálního normotvůrce n Lech Morawski: kritika teorie racionální tvorby práva a racionálního normotvůrce n model racionální tvorby práva: opírá se o přesvědčení, že racionální pravotvůrce je povinen dosahovat cíle a prostředky opíraje se o znalosti pravidel řídících společenské struktury n problém vyvstává ve chvíli, kdy zjistíme, že takové znalosti nemůžeme získat n Alasdair MacIntyre: ačkoli humanitní vědy nedokáží poskytovat zobecnění ve formě zákona, přesto nemáme důvod být překvapeni tím, že se tak vědci nechovají. n velmi zřídka se stává, že by lidé volbu cílů a prostředků opírali o znalosti pravidelností sociálního života – protože tyto pravidelnosti neexistují. n pokud jakási taková pravidla vznikají, tak pouze jako doporučení n jejich nezastupitelná role spočívá v interpretacích jiných kultur a tradic n Jinak postupujeme v případě, když věříme, že normotvůrce nedělá chyby, že tedy právní normy vytvářejí systém, který je prost nejasností, protimluv či nedostatků. n Právní interpretace v postmoderním pohledu proto musí být připravena na to, že v právním textu budou výrazné nedostatky n moderní přístup tyto nedostatky odstraňoval tak, že vzájemný rozpor interpretací odstranil – to je však omluva normotvůrce, neboť předpokládáme, že žádný rozpor nemohl chtít. n Gustav Radbruch: zákon musí být rozumnější než jeho autor n otázkou je, zda omlouvání normotvůrce (a vytvoření pravidel pro tyto „omluvy“) je postmoderní přístup, a nebo přístup skutečně racionální. n Postmoderní prvky zde nalézáme pouze v přístupu a otevřenosti kritiky než ve skutečně „tvrdé“ postmoderní kritice racionálního normotvůrce. n Co by se však stalo, kdybychom připustili, že normotvůrce chyby opravdu dělá? n na tuto otázku nedokážeme podat uspokojivou odpověď n nelze nerespektovat právo n proto Morawski nemůže přistoupit na teorie, které zdůrazňují roli čtenáře (adresáta) před tvůrcem, na literární způsob interpretace právního textu n korekce extrémních očekávání kladených na postmodernu Interpretativní universalismus n směr, který za vším, čím se zabýváme, za vším jednáním a myšlením vidí interpretaci (Stanley Fish, Ronald Dworkin) n vše chápání je záležitostí interpretace n Námitka: vede k záplavě individuálních interpretací, mezi kterými nebude možné rozhodnout – je-li vše záležitostí interpretace, pak kdokoli může kdykoli dopět k jakémukoli výsledku (Dennis Patterson) n IU: způsob, jímž se vzájemně ovlivňujeme se světem, nikoli aktivita vsunutá mezi člověka a svět n způsob jak jednat se světem, jak jej ovlivňovat n vztah ke společensky podmíněnému prostředí n Tím, že se IU pokouší tyto společensky podmíněné vztahy demaskovat nemůžeme rozumět to, že by se je pokoušel narušit – leda, že by tyto vztahy byly diskriminační n Duncan Kennedy: soudci hrají ideologickou roli při vytváření právních (individuálních) norem n ideologie: univerzalizační projekt inteligence, která se chápe jako jednající „pro“ skupinu, jejíž zájmy se kříží se zájmy jiné skupiny n soudci se při rozhodování (interpretaci) podílejí na ustavování pravidel, která interpretace je obvyklá, normální n objektivně není možné určit opravdu správnou interpretaci n záleží na tradici, kterou interpretaci budeme chápat jako správnou – a konečnou n podstatný je rozsah, do kterého se soudci na právnických fakultách učí předvídat, že sociálně konstruované systémy významů budou otevřené rozmanitým interpretacím n Cílem postmoderní interpretace v žádném případě nemůže být rozmělnění textu a absolutní pluralita, která nebere ohledy na nic a na nikoho Interpretace jako bolest a smrt n Robert Cover: „Právní interpretace se odehrává na poli bolesti a smrti“ n důvodem je skutečnost, že soudce interpretuje určitý text, v důsledku čehož je někomu odepřena svoboda či přijde o část svého majetku n právo, které nemůže ovlivňovat společenskou realitu vlastně není právem n výklad práva je díky tomu také jedinečný: je natolik spojena s hrozbou či praxí násilných činů, že je odlišná od interpretace v jiných humanitních vědách n Právo je /vytváří/ svět, ve kterém žijeme, a který nás plně obklopuje – je mu nutno porozumět v kontextu vyprávění, která jej provázejí n Interpretace práva je spojena s určitými problémy, které proti sobě staví ty, kteří s právem nakládají a ty, kteří z toho chtějí těžit nebo chtějí samotné právo, či ty, kteří je vytvářejí, ovládat n Slovy zákona ovládáme skutečný svět a podřizujeme jej utopickým ideálům n právo je spojeno s vyprávěními, která tvoří mýty, jejichž cílem je propojit normativní svět se světem materiálním n NOMOS – normativní universum: právo a vyprávění jsou nerozlučitelně spojeny, aby vytvářely systém historie a osudu, začátku a konce, vysvětlení a účelu n neustále vytváříme tento svět tím, že definujeme správné a špatné, platné a neplatné n tento svět je vytvářen interpretativními vazbami, které determinují, co právo znamená a co by právo (právem) mělo být n naše jednání dávají smysl pouze pokud jsou vztažena k určité normě (interpretačnímu vodítku) – a tím je vytvářen okolní svět n Podstatné je pro interpretaci soudní rozhodování (soudní rozhodnutí) n soudy jsou „jurispatické“ n jurispatický – tendence likvidovat právní myšlení, které je odlišné; likviduje veškeré jiné právní tradice n nárokuje si jedinou a skutečnou pravdu vážící se k právu a spravedlnosti Kritika klasické interpretace n postmoderní interpretace se odlišuje tím, popírá positivistickou ideu, předpokládající určenost interpretace n klasická interpretace (Hart/Kelsen) se hodí pouze na jednoduché případy n důležitý je vklad toho, kdo interpretuje (norma nemůže myslet na jednotlivosti) n Kennedy: interpretace je strategická činnost n právník se pokouší přetvořit původní představu toho, co systém norem vyžaduje, za nabízených okolností, tak, aby nová představa korespondovala s mimoprávními preferencemi tohoto interpretujícího právníka n vytváření „interpretační hry“ n strategie tak spočívá v tom, jakou normu opravdu použít, stejně jako určení, jaké tato norma vyžaduje podmínky pro aplikaci /určitý rozdíl můžeme vnímat i v míře nutnosti splnění těchto podmínek/ n důležitý tak není standardní pramen práva, ale to, co dovede subjekt ke konečné interpretaci n To, oč v interpretaci jde, je poměřování svých schopností, strategií či času, které mohou nebo nemohou obstát proti klasickému chápání pravidla v souvislostech, které zamýšlel normotvůrce n Obvykle se předpokládá, že se soudce bude chovat objektivně a nebude interpretovat objektivní právo ideologicky n To je však nemožné: soudce se nemůže tvářit že stojí uprostřed (čerpající stejně od obou stran) či že není ničím zatížen – tím se soudce vyhýbá sporu jeho popřením n pokud aplikuje právo ideologicky, znamená to, že spor nepopírá – dokonce nebude postupovat legitimně, pokud se nepokusí přizpůsobit normu svému vidění světa n vždy je však nutné tento ideologický pohled vtěsnat do právní normy Autor = Čtenář n Jacques Derrida / Stanley Fish n vymezení vůči názoru: bylo by nedemokratické zkoumat co normotvůrce zamýšlel a nikoli, co napsal (Antonin Scalia) n lexikální položky a gramatické struktury samy o sobě nepřinesou žádný význam, pokud nepřistoupíme na to, že jsou užity s určitým záměrem n v textu toho může být mnohem více, než nám autor dokázal sdělit – nelze pouze pietně rekonstruovat text, ale je nutné zamyslet se i nad možností účelu normativní úpravy n to je určitá forma jednoduché dekonstrukce (Jacques Derrida) n text je stále znovu a znovu interpretován v konkrétních souvislostech – to nám sice textualismus umožňuje, ale pouze v rámci něj nejsme schopni pochopit, co nám normotvůrce vlastně sděluje n Zdůrazněním role čtenáře se pouze vystihuje podstata interpretace n lze umístit do textu vlastní cesty a vlastní historii – nejedná se o striktně uzavřený text n Dekonstrukce může napomoci odhalit v textu bariéry, které jsou překonatelné a jejichž jediným účelem je determinovat adresáta zbytečně