I
(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné)
NAŘÍZENÍ
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 861/2007
ze dne 11. července 2007,
kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
a zejména na čl. 61 písm. c) a článek 67 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního
výboru (1),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Společenství si stanovilo za cíl zachovávat a rozvíjet prostor
svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn
volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru
přijímá Společenství mimo jiné opatření v oblasti
soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním
prvkem, která jsou nutná k řádnému fungování vnitřního
trhu.
(2) Podle čl. 65 písm. c) Smlouvy mají taková opatření zahrnovat
odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávních
řízení, popřípadě podporou slučitelnosti
úprav občanskoprávních řízení v členských státech.
(3) V tomto ohledu již Společenství přijalo mezi jinými opatřeními
i nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne
29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních
písemností ve věcech občanských a obchodních v členských
státech (3), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne
22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech (4), rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne
28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro
občanské a obchodní věci (5), nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004,
kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné
nároky (6), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí
řízení o evropském platebním rozkazu (7).
(4) Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech
15. a 16. října 1999 vyzvala Radu a Komisi, aby stanovily
společná procesní pravidla pro zjednodušené a urychlené
řešení přeshraničních soudních sporů týkajících se
drobných spotřebitelských a obchodních nároků.
(5) Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada společný program
Komise a Rady o opatřeních k provádění zásady vzájemného
uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech (8). Program se týká zjednodušení a urychlení řešení
přeshraničních soudních sporů týkajících se drobných
nároků. Toto bylo převzato Haagským programem (9) přijatým
Evropskou radou dne 5. listopadu 2004, který
vyzývá k další aktivní práci na drobných nárocích.
(1) Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 61.
(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2006 (dosud
nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne
13. června 2007.
(3) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 37.
(4) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES)
č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).
(5) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.
(6) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 15. Nařízení ve znění nařízení Komise
(ES) č. 1869/2005 (Úř. věst. L 300, 17.11.2005, s. 6).
(7) Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s. 1.
(8) Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1.
(9) Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/1
(6) Dne 20. prosince 2002 přijala Komise zelenou knihu
o řízení o evropském platebním rozkazu a opatřeních ke
zjednodušení a urychlení řízení o sporech týkajících se
drobných pohledávek. Na základě zelené knihy proběhly
konzultace o opatřeních ke zjednodušení a urychlení
řízení o sporech týkajících se drobných nároků.
(7) Mnoho členských států zavedlo zjednodušené občanskoprávní
řízení pro drobné nároky, neboť náklady, časová
náročnost a další obtíže související se soudním řízením
nejsou vždy úměrné hodnotě nároku. V přeshraničních
případech jsou překážky rychlého vydání rozhodnutí
s nízkými náklady ještě zvýrazněny. Je tedy nezbytné
zavést evropské řízení o drobných nárocích. Cílem tohoto
řízení by měl být zjednodušený přístup ke spravedlnosti.
Narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, které je
důsledkem nerovnováhy ve fungování procesních prostředků,
které mají věřitelé v různých členských státech
k dispozici, vede k potřebě takové právní úpravy Společenství,
která věřitelům i dlužníkům zaručí v celé Evropské
unii rovné podmínky. Při rozhodování o nákladech
projednávání žaloby v rámci evropského řízení o drobných
nárocích by měly být zohledněny zásady jednoduchosti,
rychlosti a přiměřenosti. Jednotlivé položky těchto
nákladů by se vhodným způsobem měly zveřejnit a způsob
rozhodování o nich by měl být průhledný.
(8) Evropské řízení o drobných nárocích by mělo zjednodušit
a urychlit řízení o sporech týkajících se drobných nároků
v přeshraničních případech a snížit náklady na ně, a to
tím, že vedle možností existujících v rámci práva členských
států, jež zůstanou nedotčeny, nabídne další volitelný
nástroj. Toto nařízení by mělo rovněž zjednodušit
uznání a výkon rozhodnutí vydaného v rámci evropského
řízení o drobných nárocích v jiném členském státě.
(9) Toto nařízení podporuje základní práva a zohledňuje
zejména zásady, které uznává Listina základních práv
Evropské unie. Soud by měl ctít právo na spravedlivý proces
a rovněž zásadu sporného řízení, zejména rozhoduje-li
o nezbytnosti ústního jednání a o způsobu a rozsahu
potřebného dokazování.
(10) V zájmu zjednodušení výpočtu hodnoty nároku by neměly
být brány v úvahu žádné úroky, náklady ani výlohy. Tím
by neměla být dotčena ani pravomoc soudu tyto ve svém
rozhodnutí přiznat, ani vnitrostátní pravidla pro výpočet
výše úroku.
(11) Pro usnadnění zahájení evropského řízení o drobných
nárocích by měl žalobce podat návrh vyplněním vzorového
žalobního formuláře a jeho podáním u soudu.
Žalobní formulář by měl být podáván pouze u příslušného
soudu.
(12) Žalobní formulář by měl být případně doplněn o příslušné
podpůrné doklady. To však žalobci nebrání v tom, aby
v průběhu řízení případně předložil další důkazy. Stejná
zásada by měla platit i pro odpověď žalovaného.
(13) Význam pojmů ,,zjevně neopodstatněný" v souvislosti
s odmítnutím nároku a ,,nepřípustný" v souvislosti
s odmítnutím žaloby by se měl posuzovat v souladu s vnitrostátními
právními předpisy.
(14) Evropské řízení o drobných nárocích by mělo být písemným
řízením, ledaže soud pokládá nařízení ústního jednání
za nutné nebo o jeho nařízení požádá některá ze
stran. Soud může takovou žádost zamítnout. Takové
zamítnutí nesmí být samostatně napadnutelné.
(15) Zastoupení stran advokátem nebo jiným odborníkem
v oboru práva by nemělo být povinné.
(16) Ve smyslu čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 44/2001 by se měl
pojem ,,vzájemný nárok" či ,,vzájemná žaloba" vykládat
jako týkající se stejné smlouvy či stejné skutečnosti jako
původní nárok. Pro vzájemné nároky by se měly použít
obdobně články 2 a 4 a čl. 5 odst. 3, 4 a 5.
(17) V případech, kdy žalovaný uplatní během řízení právo na
započtení, by se takový nárok neměl považovat za vzájemný
nárok ve smyslu tohoto nařízení. Žalovaný by tedy
za účelem uplatnění tohoto práva neměl mít povinnost
použít vzorový formulář A uvedený v příloze I.
(18) Pro účely článku 6 je přijímajícím členským státem ten
členský stát, v němž má být provedeno doručení nebo
kam má být dokument odeslán. Za účelem snížení nákladů
a časové náročnosti by se měly písemnosti doručovat
stranám přednostně poštou s potvrzením o přijetí s uvedením
data přijetí.
(19) Strana může odmítnout přijmout dokument v okamžiku
doručení nebo jej vrátit do jednoho týdne, pokud není
vyhotoven v úředním jazyku členského státu určení (nebo
má-li dotyčný členský stát více úředních jazyků, v úředním
jazyce či jednom z úředních jazyků místa, v němž má
být provedeno doručení nebo kam má být dokument odeslán)
či v jazyku, kterému adresát rozumí, nebo pokud
k němu není překlad do takového jazyka přiložen.
L 199/2 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
(20) Členské státy by měly v souvislosti s ústním jednáním
a dokazováním podporovat používání moderních komunikačních
technologií, jestliže to umožňují vnitrostátní
právní předpisy členského státu, v němž se soud nachází.
Soud by měl používat nejjednodušší a nejméně nákladné
způsoby dokazování.
(21) Praktická pomoc, která má být stranám poskytnuta, by
měla zahrnovat technické informace týkající se dostupnosti
a vyplňování formulářů.
(22) V souladu s vnitrostátními právními předpisy mohou
informace o procesních otázkách podávat rovněž zaměstnanci
soudu.
(23) Jelikož cílem tohoto nařízení je zjednodušit a urychlit
řízení o sporech týkajících se drobných nároků v přeshraničních
případech, měl by soud jednat co nejdříve i v případech,
kdy toto nařízení nestanoví pro určitou fázi řízení
žádnou lhůtu.
(24) Pro účely výpočtu lhůt podle tohoto nařízení by se mělo
použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne
3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data
a termíny (1).
(25) S cílem urychlit vymáhání drobných nároků by mělo být
rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na jakýkoli možný
opravný prostředek a aniž je to podmíněno složením jistoty,
pokud toto nařízení nestanoví jinak.
(26) Jakýkoli odkaz na opravné prostředky v tomto nařízení by
měl zahrnovat veškeré opravné prostředky, které jsou
dostupné podle vnitrostátního práva.
(27) Soud musí být obsazen osobou oprávněnou k výkonu
funkce soudce podle vnitrostátního práva.
(28) Při každém stanovení lhůty soudem by dotčená strana
měla být informována o důsledcích jejího zmeškání.
(29) Strana, která neměla úspěch ve věci, by měla nést náklady
řízení. O nákladech řízení by mělo být rozhodováno podle
vnitrostátního práva. V zájmu jednoduchosti a hospodárnosti
by měl soud nařídit, že strana, které neměla úspěch
ve věci, musí nahradit pouze náklady řízení, včetně například
veškerých nákladů vzniklých v důsledku toho, že
druhá strana byla zastupována advokátem nebo jiným
odborníkem z oboru práva, nebo veškerých nákladů na
doručení nebo překlad písemností, které jsou přiměřené
ve vztahu k hodnotě nároku nebo které byly nezbytné.
(30) Pro usnadnění uznání a výkonu by mělo být rozhodnutí
vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích
v jednom členském státě uznáno a vykonáno v jiném členském
státě, aniž je nutné prohlášení vykonatelnosti a bez
možnosti napadnout jeho uznání.
(31) Měly by být stanoveny minimální normy pro přezkum
rozhodnutí v situacích, kdy žalovaný nemohl nárok
popřít.
(32) V zájmu jednoduchosti a hospodárnosti nemusí mít
strana, která výkon požaduje, v členském státě výkonu
pověřeného zástupce ani poštovní adresu, kromě orgánů
příslušných pro vykonávací řízení v souladu s vnitrostátním
právem tohoto členského státu.
(33) Kapitola III tohoto nařízení by se měla použít také na rozhodnutí
o nákladech a výdajích vydané soudními úředníky
na základě rozhodnutí vydaného v rámci řízení
stanoveného tímto nařízením.
(34) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla
být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES
ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi (2).
(35) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí opatření nezbytných
k aktualizaci nebo technickým změnám formulářů
uvedených v přílohách. Jelikož uvedená opatření mají obecný
význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné
prvky tohoto nařízení nebo doplnit toto nařízení o nové
jiné než podstatné prvky, měla by být přijata regulativním
postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí
1999/468/ES.
(36) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zavedení řízení ke zjednodušení
a urychlení řízení o sporech týkajících se drobných
nároků v přeshraničních případech a ke snížení
nákladů na ně, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu
a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství,
může Společenství přijmout opatření v souladu se
zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy.
V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném
článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co
je nezbytné k dosažení těchto cílů.
(1) Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.
(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí
2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/3
(37) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného
království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii
a Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily
Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání
a používání tohoto nařízení.
(38) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska,
připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě
o založení Evropského společenství, se Dánsko přijímání
tohoto nařízení neúčastní, a proto pro ně není závazné
ani použitelné,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Předmět
Toto nařízení zavádí evropské řízení o drobných nárocích, jehož
cílem je zjednodušit a urychlit řízení o sporech týkajících se drobných
nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně.
Evropské řízení o drobných nárocích je stranám sporu k dispozici
jako alternativa k řízení upravenému právními předpisy členských
států.
Toto nařízení rovněž ruší mezitímní řízení nezbytná k tomu, aby
rozhodnutí vydaná v rámci evropského řízení o drobných
nárocích v jednom členském státě mohla být uznána a vykonána
v jiném členském státě.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci
v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu, jestliže
hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy
nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému
soudu částku 2 000 EUR. Nevztahuje se zejména na daňové, celní
či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí
při výkonu státní moci (acta iure imperii).
2. Toto nařízení se nevztahuje na věci týkající se:
a) osobního stavu nebo způsobilosti fyzických osob k právům
a právním úkonům;
b) majetkových práv vyplývajících z manželských vztahů, vyživovací
povinnosti, závětí a dědictví;
c) úpadků a vyrovnání a podobných řízení;
d) sociálního zabezpečení;
e) rozhodčího řízení;
f) pracovního práva;
g) nájmů nemovitostí s výjimkou žalob týkajících se peněžitých
nároků nebo
h) porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv,
včetně pomluvy.
3. Pro účely tohoto nařízení se ,,členským státem" rozumějí
členské státy s výjimkou Dánska.
Článek 3
Přeshraniční případy
1. Pro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem
rozumí případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo
místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský
stát soudu, u něhož byla podána žaloba.
2. Bydliště se určí podle článků 59 a 60 nařízení (ES)
č. 44/2001.
3. Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční
případ, je datum obdržení žalobního formuláře příslušným
soudem.
KAPITOLA II
EVROPSKÉ ŘÍZENÍ O DROBNÝCH NÁROCÍCH
Článek 4
Zahájení řízení
1. Žalobce zahájí evropské řízení o drobných nárocích vyplněním
vzorového formuláře A uvedeného v příloze I a jeho podáním
přímo u příslušného soudu nebo zasláním poštou nebo
pomocí jiných komunikačních prostředků, jako je fax nebo elektronická
pošta, které přijímá členský stát, v němž se řízení zahajuje.
Žalobní formulář obsahuje popis důkazních prostředků na
podporu nároku a jsou k němu případně přiloženy příslušné podpůrné
doklady.
L 199/4 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
2. Členské státy uvědomí Komisi o tom, které komunikační
prostředky jsou pro ně přijatelné. Komise tyto informace zveřejní.
3. Nespadá-li nárok do oblasti působnosti tohoto nařízení,
soud o tom vyrozumí žalobce. Pokud žalobce žalobu nevezme
zpět, projedná ji soud podle procesního práva členského státu,
v němž řízení probíhá.
4. Nejsou-li podle názoru soudu informace poskytnuté žalobcem
přiměřené nebo dostatečně jasné nebo není-li žalobní formulář
řádně vyplněn, umožní soud, pokud tento nárok není
zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná, žalobci tento
formulář doplnit nebo opravit, popřípadě poskytnout doplňující
informace nebo doklady nebo vzít žalobu zpět, a to ve lhůtě, kterou
stanoví. Soud k tomu použije vzorový formulář B uvedený
v příloze II.
Pokud je nárok zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná
nebo pokud žalobce nedoplní či neopraví žalobní formulář ve
stanovené lhůtě, návrh se odmítne.
5. Členské státy zajistí, aby byl žalobní formulář k dispozici
u všech soudů, u nichž může být zahájeno evropské řízení
o drobných nárocích.
Článek 5
Průběh řízení
1. Evropské řízení o drobných nárocích je písemným řízením.
Soud nařídí ústní jednání, pokud to pokládá za nutné nebo
pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost
zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je
možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání.
Zamítnutí se písemně zdůvodní. Zamítnutí není samostatně
napadnutelné.
2. Po obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře vyplní
soud část I vzorového odpovědního formuláře C uvedeného
v příloze III.
Kopie žalobního formuláře a případných podpůrných dokladů se
spolu s takto vyplněným odpovědním formulářem doručí žalovanému
v souladu s článkem 13. Tyto písemnosti se odešlou do
14 dnů od obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře.
3. Žalovaný odpoví do 30 dnů od doručení žalobního a odpovědního
formuláře tak, že vyplní část II vzorového odpovědního
formuláře C a zašle jej spolu s případnými příslušnými podpůrnými
doklady zpět příslušnému soudu, popřípadě jakýmkoli
jiným vhodným způsobem bez použití uvedeného odpovědního
formuláře.
4. Do 14 dnů od obdržení odpovědi žalovaného zašle soud
žalobci kopii tohoto vyjádření spolu s případnými příslušnými
podpůrnými doklady.
5. Pokud žalovaný ve své odpovědi tvrdí, že hodnota nepeněžitého
nároku překračuje částku stanovenou v čl. 2 odst. 1, rozhodne
soud do 30 dnů od odeslání odpovědi žalobci, zda nárok
spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Toto rozhodnutí
není samostatně napadnutelné.
6. Jakákoliv vzájemná žaloba, která se předloží na vzorovém
formuláři A, a případné příslušné podpůrné doklady se žalobci
doručí v souladu s článkem 13. Tyto písemnosti se odešlou do
14 dní po jejich obdržení.
Žalobce na případnou vzájemnou žalobu odpoví do 30 dní od
doručení.
7. Přesahuje-li vzájemný nárok částku stanovenou v čl. 2
odst. 1, neprojedná se žaloba a vzájemná žaloba v rámci evropského
řízení o drobných nárocích, nýbrž podle procesního práva
členského státu, v němž řízení probíhá.
Články 2 a 4 a odstavce 3, 4 a 5 tohoto článku se použijí
obdobně i pro vzájemné nároky.
Článek 6
Jazyky
1. Žalobní formulář, odpověď, případná vzájemná žaloba,
odpověď na takovou vzájemnou žalobu a popis příslušných podpůrných
dokladů se předkládají v jazyce či v jednom z jazyků
soudu.
2. Je-li soudu předložen další dokument v jiném jazyce, než
ve kterém probíhá řízení, může soud požadovat překlad tohoto
dokumentu, pouze je-li to nezbytné pro vydání rozhodnutí.
3. Odmítá-li strana přijetí dokumentu, protože tento dokument
není vyhotoven:
a) v úředním jazyce přijímajícího členského státu, nebo je-li
v daném členském státě více úředních jazyků, v úředním
jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, v němž má
být provedeno doručení nebo kam má být dokument odeslán,
nebo
b) v jazyce, kterému adresát rozumí,
vyrozumí soud o této skutečnosti druhou stranu s cílem, aby tato
strana poskytla překlad dokumentu.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/5
Článek 7
Ukončení řízení
1. Do 30 dnů od obdržení odpovědi žalovaného nebo žalobce
ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 3 nebo 6 vydá soud rozhodnutí
nebo
a) si vyžádá od stran ve stanovené lhůtě nepřesahující 30 dnů
další informace týkající se nároku;
b) provede dokazování podle článku 9 nebo
c) předvolá strany k ústnímu jednání, které se koná do 30 dnů
od předvolání.
2. Soud vydá rozhodnutí buď do 30 dnů od ústního jednání
nebo po obdržení všech informací nezbytných pro vydání rozhodnutí.
Rozhodnutí se doručí stranám v souladu s článkem 13.
3. Neobdrží-li soud od příslušné strany odpověď ve lhůtě stanovené
v čl. 5 odst. 3 nebo 6, vydá rozhodnutí o nároku nebo
vzájemném nároku.
Článek 8
Ústní jednání
Soud může vést ústní jednání prostřednictvím videokonference
nebo pomocí jiných komunikačních technologií, pokud jsou
k dispozici nezbytné technické prostředky.
Článek 9
Dokazování
1. Soud určí způsob a rozsah dokazování, které je nezbytné
pro vydání jeho rozhodnutí, v rámci platných pravidel přípustnosti
důkazů. Soud může připustit dokazování prostřednictvím
písemných výpovědí svědků, znalců nebo stran. Dále může připustit
dokazování prostřednictvím videokonference nebo jiných
komunikačních technologií, pokud jsou k dispozicí nezbytné
technické prostředky.
2. Soud může provést důkaz znaleckým posudkem nebo
výpovědí svědků, pouze je-li to nutné pro vydání rozhodnutí.
Soud přitom vezme v úvahu náklady.
3. Soud použije nejjednodušší a nejméně náročný způsob
dokazovaní.
Článek 10
Zastupování stran
Zastoupení advokátem nebo jiným odborníkem v oboru práva
není povinné.
Článek 11
Poskytování pomoci stranám
Členské státy zajistí, aby se stranám při vyplňování formulářů
dostalo praktické pomoci.
Článek 12
Úloha soudu
1. Soud stranám neukládá povinnost provést právní posouzení
nároku.
2. Je-li to nezbytné, vyrozumí soud strany sporu o procesních
otázkách.
3. Je-li to vhodné, snaží se soud o dosažení smíru mezi
stranami.
Článek 13
Doručování písemností
1. Písemnosti se doručují poštou s potvrzením o přijetí s uvedením
data přijetí.
2. Pokud není možné provést doručení v souladu s odstavcem
1, lze je provést jedním ze způsobů uvedených v článcích
13 a 14 nařízení (ES) č. 805/2004.
Článek 14
Lhůty
1. Pokud soud stanoví lhůtu, musí být dotčená strana informována
o důsledcích jejího zmeškání.
2. Vyžaduje-li to ochrana práv stran, může soud za výjimečných
okolností prodloužit lhůty stanovené v čl. 4 odst. 4, čl. 5
odst. 3 a 6 a čl. 7 odst. 1.
3. Pokud soud za výjimečných okolností nemůže dodržet
lhůty stanovené v čl. 5 odst. 2 až 6 a v článku 7, přijme opatření
vyžadovaná těmito ustanoveními co nejdříve.
Článek 15
Vykonatelnost rozhodnutí
1. Rozhodnutí je vykonatelné bez ohledu na jakýkoli možný
opravný prostředek. Složení jistoty se nevyžaduje.
2. Článek 23 se použije rovněž v případě, kdy má být rozhodnutí
vykonáno v tom členském státě, ve kterém bylo vydáno.
L 199/6 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
Článek 16
Náklady
Náklady řízení nese strana, která neměla úspěch ve věci. Soud
však straně, která měla úspěch ve věci, nepřizná náhradu nákladů
v rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly přiměřené
ve vztahu k nároku.
Článek 17
Opravné prostředky
1. Členské státy informují Komisi o tom, zda jejich procesní
právo připouští proti rozhodnutí vydanému v rámci evropského
řízení o drobných nárocích opravné prostředky, a o lhůtě, v níž
musí být tyto opravné prostředky uplatněny. Komise tuto informaci
zveřejní.
2. Článek 16 se použije pro jakýkoli opravný prostředek.
Článek 18
Minimální normy pro přezkum rozhodnutí
1. Žalovaný má právo požádat o přezkum rozhodnutí vydaného
v rámci evropského řízení o drobných nárocích u příslušného
soudu členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno,
jestliže:
a) i) žalobní formulář nebo předvolání k ústnímu jednání byly
doručeny způsobem bez dokladu o přijetí žalovaným
osobně podle článku 14 nařízení (ES) č. 805/2004 a
ii) doručení nebylo uskutečněno dostatečně včas, aby mohl
připravit svou obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění
z jeho strany,
nebo
b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo
mimořádných okolností, které nezavinil,
pokud v obou případech jedná neprodleně.
2. Odmítne-li soud přezkum s odůvodněním, že není splněn
žádný z důvodů uvedených v odstavci 1, zůstává rozhodnutí
v platnosti.
Pokud soud rozhodne, že přezkum je oprávněný na základě
některého z důvodů uvedených v odstavci 1, je rozhodnutí
vydané v evropském řízení o drobných nárocích od počátku
neplatné.
Článek 19
Použitelné procesní právo
Nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se evropské řízení o drobných
nárocích procesním právem členského státu, v němž řízení
probíhá.
KAPITOLA III
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ
Článek 20
Uznání a výkon rozhodnutí
1. Rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných
nárocích v jednom členském státě se uzná a vykoná v jiném členském
státě, aniž je nutné prohlášení vykonatelnosti a bez
možnosti napadnout jeho uznání.
2. Soud vyhotoví na žádost některé ze stran osvědčení o rozhodnutí
vydaném v rámci evropského řízení o drobných nárocích
na vzorovém formuláři D uvedeném v příloze IV, a to bez dalších
nákladů.
Článek 21
Vykonávací řízení
1. Aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací
řízení právem členského státu výkonu.
Rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných
nárocích se vykonává za stejných podmínek jako rozhodnutí
vydané v členském státě výkonu.
2. Strana, která žádá o výkon rozhodnutí, předloží:
a) kopii rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření
jeho pravosti, a
b) kopii osvědčení uvedeného v čl. 20 odst. 2 a v případě
potřeby jeho překlad do úředního jazyka členského státu
výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních
jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků
soudního řízení v místě, kde se o výkon usiluje, v souladu
s právními předpisy tohoto členského státu, anebo do jiného
jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý
členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů
Evropské unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které
jsou pro něj v případě evropského řízení o drobných
nárocích přijatelné. Překlad obsahu formuláře D musí být
vyhotoven osobou k tomu oprávněnou v jednom z členských
států.
3. Od strany, která žádá o výkon rozhodnutí vydaného
v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jiném členském
státě, se nesmí požadovat, aby měla:
a) pověřeného zástupce nebo
b) poštovní adresu
v členském státě výkonu, kromě orgánů příslušných pro vykonávací
řízení.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/7
4. Od strany, která v jednom členském státě žádá o výkon
rozhodnutí vydaného v rámci evropského řízení o drobných
nárocích v jiném členském státě, se nesmí z důvodu, že je cizím
státním příslušníkem nebo že nemá bydliště ani nepobývá v členském
státě výkonu, požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať
už je jejich označení jakékoli.
Článek 22
Zamítnutí výkonu
1. Výkon je na návrh osoby, proti níž je požadován, příslušným
soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je rozhodnutí
vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích
neslučitelné s dřívějším rozhodnutím vydaným v kterémkoli členském
státě nebo ve třetí zemi, pokud:
a) se dřívější rozhodnutí týkalo téže věci mezi stejnými
stranami;
b) dřívější rozhodnutí bylo vydáno v členském státě výkonu
nebo splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském
státě výkonu a
c) proti neslučitelnosti nebyla a nemohla být vznesena námitka
při soudním řízení v členském státě, v němž bylo rozhodnutí
v rámci evropského řízení o drobných nárocích vydáno.
2. V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí
vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích
přezkoumáváno ve věci samé.
Článek 23
Zastavení nebo omezení výkonu
Pokud strana napadla rozhodnutí vydané v rámci evropského
řízení o drobných nárocích nebo trvá možnost takového napadení
či pokud strana žádá o přezkum ve smyslu článku 18, může
příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na návrh
strany, proti níž je výkon požadován:
a) omezit vykonávací řízení na ochranná opatření;
b) podmínit výkon složením jistoty, kterou sám určí, nebo
c) za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 24
Informace
Členské státy spolupracují, aby poskytly veřejnosti a odborným
kruhům informace o evropském řízení o drobných nárocích,
včetně informací o nákladech, a to zejména prostřednictvím
Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci zřízené rozhodnutím
2001/470/ES.
Článek 25
Informace týkající se soudní příslušnosti, komunikačních
prostředků a opravných prostředků
1. Do 1. ledna 2008 členské státy oznámí Komisi:
a) soudy, které jsou příslušné vydávat rozhodnutí v rámci
evropského řízení o drobných nárocích;
b) komunikační prostředky přijatelné pro účely evropského
řízení o drobných nárocích, které jsou soudům podle čl. 4
odst. 1 k dispozici;
c) zda jejich procesní právo připouští opravné prostředky podle
článku 17 a u kterého soudu mohou být podány;
d) jazyky přijatelné podle čl. 21 odst. 2 písm. b) a
e) orgány příslušné pro výkon a orgány příslušné pro účely
článku 23.
Členské státy oznámí Komisi jakékoli další změny těchto
informací.
2. Komise zveřejní informace oznámené podle odstavce 1
v Úředním věstníku Evropské unie i jinými vhodnými prostředky.
Článek 26
Prováděcí opatření
Opatření určená ke změně jiných než podstatných prvků tohoto
nařízení, včetně jeho doplnění, týkající se aktualizací nebo technických
úprav formulářů v přílohách se přijímají regulativním
postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.
L 199/8 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
Článek 27
Výbor
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1
až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
Článek 28
Přezkum
Do 1. ledna 2014 Komise předloží Evropskému parlamentu,
Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru
podrobnou zprávu přezkoumávající fungování evropského řízení
o drobných nárocích, včetně omezení hodnoty nároku uvedeného
v čl. 2 odst. 1. Zpráva bude obsahovat hodnocení fungování
tohoto řízení i rozšířené hodnocení jeho dopadu pro každý
členský stát.
Za tímto účelem a aby bylo zajištěno, že jsou řádně zohledněny
osvědčené postupy v Evropské unii a že odrážejí zásady zlepšování
právní úpravy, poskytnou členské státy Komisi informace
týkající se přeshraničního fungování evropského řízení o drobných
nárocích. Tyto informace zahrnou soudní poplatky, délku
trvání řízení, účinnost, snadnost používání a vnitřní řízení
o drobných nárocích v členských státech.
Zpráva Komise bude případně doplněna o návrhy změn.
Článek 29
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení
v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2009, s výjimkou článku 25, který
se použije ode dne 1. ledna 2008.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu
se Smlouvou o založení Evropského společenství.
Ve Štrasburku dne 11. července 2007.
Za Evropský parlament
předseda
H.-G. PÖTTERING
Za Radu
předseda
M. LOBO ANTUNES
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/9
PŘÍLOHA I
L 199/10 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/11
L 199/12 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/13
L 199/14 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/15
L 199/16 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
PŘÍLOHA II
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/17
L 199/18 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
PŘÍLOHA III
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/19
L 199/20 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
PŘÍLOHA IV
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/21
L 199/22 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007