NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1393/2007
ze dne 13. listopadu 2007
o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských
státech (,,doručování písemností") a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména
na čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 5 druhou odrážku této
smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního
výboru (1),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Unie si stanovila cíl podporovat a rozvíjet prostor svobody,
bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb
osob. K postupnému vytvoření takového prostoru musí
Společenství mimo jiné přijmout opatření týkající se soudní
spolupráce v občanských věcech, která jsou nezbytná
pro řádné fungování vnitřního trhu.
(2) Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje zdokonalení
a urychlení zasílání soudních a mimosoudních písemností
ve věcech občanských a obchodních v členských státech.
(3) Rada vypracovala na základě aktu ze dne 26. května
1997 (3) Úmluvu o doručování soudních a mimosoudních
písemností ve věcech občanských a obchodních
v členských státech a doporučila ji členským státům k přijetí
v souladu s jejich ústavními pravidly. Tato úmluva nevstoupila
v platnost. Měla by být však zajištěna návaznost
na výsledky jednání o uzavření úmluvy.
(4) Dne 29. května 2000 přijala Rada nařízení (ES)
č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních
písemností ve věcech občanských a obchodních v členských
státech (4). Podstatný obsah uvedeného nařízení vychází
z uvedené úmluvy.
(5) Dne 1. října 2004 přijala Komise zprávu o uplatňování nařízení
Rady (ES) č. 1348/2000. Tato zpráva uvádí, že od
svého vstupu v platnost v roce 2001 se uplatňování nařízení
(ES) č. 1348/2000 obecně zlepšilo a urychlilo předávání
a doručování písemností mezi členskými státy, ale
že provádění určitých ustanovení nicméně není plně
uspokojivé.
(6) Účinnost a rychlost soudního řízení v občanských věcech
vyžaduje, aby zasílání soudních a mimosoudních písemností
mezi místními subjekty určenými členskými státy
probíhalo přímo a rychle. Členské státy však mohou vyjádřit
svůj záměr určit pouze jeden odesílající nebo přijímající
subjekt, nebo subjekt, který bude obě funkce
vykonávat, a to na dobu pěti let. Toto určení však může
být každých pět let obnovováno.
(7) Rychlost zasílání vyžaduje použití veškerých vhodných
prostředků, které zajistí, že budou dodrženy určité podmínky
týkající se čitelnosti a spolehlivosti přijaté písemnosti.
Bezpečnost zasílání vyžaduje, aby byl k doručované
písemnosti přiložen jednotný formulář vyplněný v úředním
jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení
nebo v jiném jazyce, který dožádaný členský stát
označí za přijatelný.
(8) Toto nařízení by se nemělo vztahovat na doručení písemnosti
zplnomocněnému zástupci strany v členském státě,
kde se koná řízení, a to bez ohledu na místo bydliště této
strany.
(9) Doručení písemnosti by se mělo provést co nejdříve, nejpozději
však do jednoho měsíce od data, kdy ji obdržel přijímající
subjekt.
(10) K zajištění účinnosti tohoto nařízení by měla být možnost
odmítnout doručení písemnosti omezena na výjimečné
situace.
(11) K usnadnění předávání a doručování písemností mezi členskými
státy by měly být používány jednotné formuláře,
které jsou uvedeny v přílohách tohoto nařízení.
(1) Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 7.
(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 4. července 2006
(Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 69), společný postoj Rady ze dne
28. června 2007 (Úř. věst. C 193 E, 21.8.2007, s. 13) a postoj Evropského
parlamentu ze dne 24. října 2007.
(3) Úř. věst. C 261, 27.8.1997, s. 1. Téhož dne, kdy byla úmluva vypracována,
vzala Rada na vědomí vysvětlující zprávu o úmluvě, která je
uvedena na straně 26 výše uvedeného Úředního věstníku. (4) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 37.
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/79
(12) Přijímající subjekt by měl adresáta pomocí jednotného formuláře
písemně vyrozumět o tom, že může odmítnout
přijetí doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení,
nebo že může zaslat písemnost přijímajícímu subjektu
zpět do jednoho týdne od doručení, pokud není v jazyce,
kterému rozumí, nebo v úředním jazyce nebo v jednom
z úředních jazyků místa doručení. Toto pravidlo by se mělo
vztahovat i na následné doručení, jakmile adresát využil
svého práva na odmítnutí. Tato pravidla pro odmítnutí by
se měla vztahovat i na doručení prostřednictvím diplomatických
nebo konzulárních zástupců, poštovních služeb
a na přímé doručení. Mělo by být stanoveno, že opravné
doručení odmítnutého dokumentu lze provést tak, že se
adresátovi doručí překlad písemnosti.
(13) Rychlost zasílání vyžaduje, aby po obdržení písemnosti
následovalo bezodkladně její doručení. Pokud k doručení
nedojde do jednoho měsíce, uvědomí o tom přijímající
subjekt odesílající subjekt. Uplynutí této lhůty by nemělo
mít za následek vrácení žádosti odesílajícímu subjektu, pokud
je zřejmé, že je doručení proveditelné v přiměřené
lhůtě.
(14) Přijímací subjekt by měl i nadále provádět všechny kroky
nezbytné k doručení písemnosti rovněž v případech, kdy
písemnost nebylo možné doručit ve lhůtě jednoho měsíce,
například proto, že se žalovaná strana zdržovala mimo
místo bydliště z důvodu dovolené nebo nebyla z pracovních
důvodů přítomna na svém pracovišti. Aby se však navíc
předešlo tomu, že by přijímací subjekt měl časově
neomezenou povinnost podnikat kroky k doručení písemnosti,
odesílající subjekt by měl být schopen uvést v jednotném
formuláři lhůtu, po jejímž uplynutí se již doručení
nevyžaduje.
(15) Vzhledem k odlišnostem procesních pravidel v členských
státech se v jednotlivých členských státech rovněž liší datum
rozhodné pro doručení zásilky. S ohledem na tuto situaci
a na obtíže, které z ní mohou vyplynout, by mělo
toto nařízení stanovit systém, v jehož rámci jsou pro datum
doručení určující právní předpisy přijímajícího členského
státu. Má-li však být podle právních předpisů
členského státu písemnost doručena v určité lhůtě, mělo
by být datum, které je třeba vzít s ohledem na žadatele
v úvahu, stanoveno právními předpisy tohoto členského
státu. Tento systém dvou dat se vyskytuje pouze v omezeném
počtu členských států. Členské státy, které uplatňují
tento systém, by to měly sdělit Komisi, jež tuto informaci
zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a zpřístupní ji prostřednictvím
Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní
věci vytvořené rozhodnutím Rady 2001/470/ES (1).
(16) Za účelem usnadnění přístupu k soudu by měly náklady
vzniklé v souvislosti s činností soudního úředníka nebo na
příslušnou osobu podle právních předpisů přijímacího
členského státu odpovídat jedinému pevnému poplatku,
který daný členský stát stanoví předem a který dodržuje
zásadu proporcionality a nediskriminace. Požadavkem jediného
pevného poplatku by neměla být dotčena možnost
členských států stanovit různé poplatky za různé druhy
doručení, pokud dodrží uvedené zásady.
(17) Každý členský stát by měl mít možnost doručovat písemnosti
osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo
prostřednictvím poštovních služeb, a to doporučeným
dopisem s potvrzením o přijetí nebo rovnocenným
dokladem.
(18) Každá osoba zúčastněná na soudním řízení by měla mít
možnost doručit písemnosti přímo prostřednictvím soudních
úředníků, úředníků nebo jiných příslušných osob přijímajícího
členského státu, umožňují-li takovéto přímé
doručení právní předpisy daného členského státu.
(19) Komise by měla vypracovat příručku obsahující informace
ohledně řádného uplatňování tohoto nařízení, jež by měla
být zpřístupněna prostřednictvím Evropské soudní sítě pro
občanské a obchodní věci. Komise a členské státy by měly
vyvinout co největší úsilí, aby zajistily, že tyto informace
jsou aktualizované a úplné, zejména pokud jde o kontaktní
údaje přijímacích a odesílajících subjektů.
(20) Při počítání lhůt a termínů stanovených v tomto nařízení
by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom)
č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla
pro lhůty, data a termíny (2).
(21) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla
být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze
dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi (3).
(22) Zejména je třeba zmocnit Komisi k provádění aktualizace
nebo technických úprav jednotných formulářů obsažených
v přílohách. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich
účelem je změnit, případně vypustit jiné než podstatné
prvky tohoto nařízení, musí být přijata regulativním
postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí
1999/468/ES.
(1) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.
(2) Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.
(3) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí
2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
L 324/80 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
(23) Toto nařízení má ve vztazích mezi členskými státy přednost
před ustanoveními dvoustranných nebo mnohostranných
dohod nebo ujednání týkajících se stejné oblasti,
které byly členskými státy uzavřeny, zejména před protokolem
k Bruselské úmluvě ze dne 27. září 1968 (1) a před
Haagskou úmluvou ze dne 15. listopadu 1965 (2). Toto
nařízení nebrání členským státům, aby zachovávaly nebo
uzavíraly dohody nebo ujednání týkající se urychlení nebo
zjednodušení zasílání písemností za předpokladu, že jsou
s tímto nařízením slučitelné.
(24) Informacím zasílaným na základě tohoto nařízení by se
mělo dostat přiměřené ochrany. Tyto záležitosti spadají do
oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady
95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických
osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů (3), a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002
o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví
elektronických komunikací (Směrnice o soukromí
a elektronických komunikacích) (4).
(25) Do 1. června 2011 a poté každých pět let by měla Komise
posoudit uplatňování tohoto nařízení a navrhnout případné
nezbytné změny.
(26) Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo
na úrovni členských států, a proto jich může být
z důvodu rozsahu nebo účinků této akce lépe dosaženo na
úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření
v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5
Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou
v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec
toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.
(27) K zajištění lepší přístupnosti a srozumitelnosti této právní
úpravy by mělo být nařízení (ES) č. 1348/2000 zrušeno
a nahrazeno tímto nařízením.
(28) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného
království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii
a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené
království a Irsko účastní přijímání a používání tohoto
nařízení.
(29) V souladu s články 1 a 2 protokolu o postavení Dánska,
připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě
o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní
přijímání tohoto nařízení, a proto pro něj není závazné ani
použitelné,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Oblast působnosti
1. Toto nařízení se použije na občanské a obchodní věci, kdy
musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána z jednoho
členského státu do druhého za účelem doručení v druhém členském
státě. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci
ani na odpovědnost státu za jednání nebo opomenutí při výkonu
státní moci (,,acta iure imperii").
2. Toto nařízení se nepoužije, pokud není známa adresa osoby,
jíž má být písemnost doručena.
3. Pro účely tohoto nařízení se ,,členským státem" rozumějí
členské státy s výjimkou Dánska.
Článek 2
Odesílající a přijímající subjekty
1. Každý členský stát určí úřední osoby, orgány nebo jiné
osoby (dále jen ,,odesílající subjekty") příslušné k zasílání soudních
nebo mimosoudních písemností, které mají být doručeny v jiném
členském státě.
2. Každý členský stát určí úřední osoby, orgány nebo jiné
osoby (dále jen ,,přijímající subjekty") příslušné k přijímání soudních
nebo mimosoudních písemností z jiného členského státu.
3. Členský stát může určit buď jeden odesílající subjekt a jeden
přijímající subjekt, nebo jeden subjekt, který bude vykonávat
obě funkce. Federativní státy, státy, ve kterých se používá více
právních systémů nebo státy s autonomními územními celky mohou
určit více než jeden subjekt. Toto určení platí po dobu pěti
let a může být každých pět let obnovováno.
4. Každý členský stát poskytne Komisi tyto údaje:
a) názvy a adresy přijímajících subjektů uvedených v odstavcích
2 a 3;
(1) Bruselská úmluva ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
(Úř. věst. L 299, 31.12.1972, s. 32; konsolidované znění
v Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1).
(2) Haagská úmluva ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních
a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchod-
ních.
(3) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES)
č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).
(4) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37. Směrnice ve znění směrnice
2006/24/ES (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 54).
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/81
b) jejich místní příslušnost;
c) způsoby přijímání písemností, které mají k dispozici, a
d) jazyky, které mohou být použity pro vyplnění jednotného
formuláře uvedeného v příloze I.
Členské státy sdělí Komisi veškeré pozdější změny těchto údajů.
Článek 3
Ústřední orgán
Každý členský stát určí ústřední orgán pověřený
a) poskytováním informací odesílajícím subjektům;
b) hledáním řešení veškerých obtíží, které mohou vzniknout při
zasílání písemností určených k doručení;
c) předáváním žádosti o doručení příslušnému přijímajícímu
subjektu, a to ve výjimečných případech a na žádost odesílajícího
subjektu.
Federativní státy, státy, ve kterých se používá více právních systémů,
nebo státy s autonomními územními celky mohou určit více
než jeden ústřední orgán.
KAPITOLA II
SOUDNÍ PÍSEMNOSTI
O d d í l 1
Zasílání a doručování soudních písemností
Článek 4
Zasílání písemností
1. Soudní písemnosti jsou zasílány přímo a nejrychlejším možným
způsobem mezi subjekty určenými podle článku 2.
2. Zasílání písemností, žádostí, potvrzení, stvrzenek, osvědčení
a všech dalších dokumentů mezi odesílajícími subjekty a přijímajícími
subjekty se může provádět jakýmkoliv vhodným
způsobem za předpokladu, že obdržená písemnost po obsahové
stránce věrně odpovídá odeslané písemnosti a všechny informace
v ní uvedené jsou snadno čitelné.
3. K zasílané písemnosti se přikládá žádost vyhotovená podle
jednotného formuláře uvedeného v příloze I. Formulář se vyplňuje
v úředním jazyce přijímajícího členského státu, nebo je-li
v daném členském státě více úředních jazyků, v úředním jazyce
nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení, nebo v jiném
jazyce, který dožádaný členský stát označí za jazyk, který může
přijmout. Každý členský stát uvede úřední jazyk nebo jazyky orgánů
Evropské unie kromě svých vlastních, které jsou pro něj přijatelné
pro vyplňování formulářů.
4. Zasílané písemnosti a dokumenty nepodléhají úřednímu
ověření ani jiné rovnocenné formální náležitosti.
5. Pokud si odesílající subjekt přeje, aby mu byla spolu s potvrzením
uvedeným v článku 10 vrácena kopie dané písemnosti,
odešle písemnost ve dvojím vyhotovení.
Článek 5
Překlad písemností
1. Odesílající subjekt, kterému žadatel odešle písemnost k zaslání,
upozorní žadatele na to, že adresát může odmítnout písemnost
přijmout, pokud není vyhotovena v jednom z jazyků
stanovených v článku 8.
2. Žadatel nese veškeré náklady na překlad před zasláním
písemnosti, aniž je dotčeno jakékoliv případné následné rozhodnutí
soudu nebo příslušného orgánu o hrazení těchto nákladů.
Článek 6
Příjem písemností přijímajícím subjektem
1. Přijímající subjekt co nejdříve po obdržení písemnosti,
v každém případě do sedmi dnů od jejího obdržení, odešle nejrychlejším
možným způsobem potvrzení o přijetí odesílajícímu
subjektu, přičemž použije jednotný formulář uvedený v příloze I.
2. Pokud není možné vyhovět žádosti o doručení na základě
zaslaných informací nebo písemností, spojí se přijímající subjekt
nejrychlejším možným způsobem s odesílajícím subjektem k získání
chybějících informací nebo písemností.
3. Pokud žádost o doručení zjevně spadá mimo oblast působnosti
tohoto nařízení nebo pokud doručení není možné vzhledem
k nesplnění formálních podmínek, jsou žádost a zaslané písemnosti
po obdržení vráceny odesílajícímu subjektu spolu
s oznámením o vrácení na jednotném formuláři uvedeném
v příloze I.
4. Přijímající subjekt, který obdrží písemnost, k jejímuž doručení
není místně příslušný, odešle písemnost spolu se žádostí příslušnému
přijímajícímu subjektu ve stejném členském státě,
pokud žádost splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 3, a uvědomí
o tom odesílající subjekt prostřednictvím jednotného formuláře
uvedeného v příloze I. Místně příslušný přijímající subjekt
o obdržení písemnosti uvědomí odesílající subjekt způsobem stanoveným
v odstavci 1.
L 324/82 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
Článek 7
Doručování písemností
1. Přijímající subjekt doručí písemnost sám nebo ji nechá doručit
v souladu s právními předpisy přijímajícího členského státu
nebo zvláštním způsobem vyžádaným odesílajícím subjektem,
pokud tento způsob není neslučitelný s právními předpisy tohoto
členského státu.
2. Přijímající subjekt učiní veškeré nezbytné kroky, aby byla
písemnost doručena co nejrychleji, v každém případě do jednoho
měsíce od jejího přijetí. Pokud není možné provést doručení do
jednoho měsíce od přijetí, přijímající subjekt
a) o tom neprodleně uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím
potvrzení na jednotném formuláři uvedeném v příloze I,
které se vystaví za podmínek uvedených v čl. 10 odst. 2, a
b) i nadále činí veškeré nezbytné kroky k doručení písemnosti,
neurčí-li odesílací subjekt jinak, pokud lze předpokládat, že
doručení je možné provést v přiměřené lhůtě.
Článek 8
Odmítnutí přijmout písemnost
1. Přijímající subjekt vyrozumí adresáta pomocí jednotného
formuláře uvedeného v příloze II o tom, že může odmítnout přijetí
doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení nebo že
může vrátit písemnost přijímajícímu subjektu do jednoho týdne
od doručení, pokud není vyhotovena v jednom z následujících jazyků
nebo k ní není připojen překlad do některého z těchto
jazyků:
a) jazyk, kterému adresát rozumí,
nebo
b) úřední jazyk přijímajícího členského státu nebo v případě, že
v daném členském státě je několik úředních jazyků, úřední jazyk
nebo jeden z úředních jazyků místa doručení.
2. Pokud je přijímající subjekt uvědomen o tom, že adresát odmítá
písemnost přijmout podle odstavce 1, neprodleně o tom
uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím potvrzení uvedeného
v článku 10 a vrátí žádost a písemnosti, jejichž překlad se
vyžaduje.
3. Pokud adresát odmítne přijmout písemnost podle odstavce
1, lze provést opravné doručení písemnosti tak, že se
adresátovi v souladu s ustanoveními tohoto nařízení doručí dotyčná
písemnost spolu s překladem do jednoho z jazyků stanovených
v odstavci 1. V takovém případě je datem doručení
písemnosti datum, kdy je v souladu s právními předpisy přijímajícího
členského státu doručena písemnost spolu s překladem.
Má-li však být podle právních předpisů členského státu písemnost
doručena v určité lhůtě, je datem, které je třeba vzít ve vztahu
k žadateli v úvahu, datum doručení původní písemnosti určené
podle čl. 9 odst. 2.
4. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí též na způsoby zasílání a doručování
soudních písemností uvedených v oddíle 2.
5. Pro účely odstavce 1 uvědomí diplomatičtí nebo konzulární
zástupci, je-li doručování prováděno v souladu s článkem 13,
nebo orgány či osoby, je-li doručování prováděno v souladu
s článkem 14, adresáta o tom, že může odmítnout přijetí písemnosti
a že jakákoliv odmítnutá písemnost musí být zaslána uvedeným
zástupcům, orgánům nebo osobám.
Článek 9
Datum doručení
1. Datum doručení písemnosti podle článku 7 je datum, ve
kterém je písemnost doručena podle právních předpisů přijímajícího
členského státu, aniž je tím dotčen článek 8.
2. Je-li však podle právních předpisů členského státu nutno
doručit písemnost v určité lhůtě, je datum, které je třeba vzít ve
vztahu k žadateli v úvahu, stanoveno právními předpisy tohoto
členského státu.
3. Odstavce 1 a 2 se použijí též na způsoby zasílání a doručování
soudních písemností uvedených v oddíle 2.
Článek 10
Potvrzení o doručení a kopie doručené písemnosti
1. Po provedení formálních náležitostí týkajících se doručení
písemnosti se vydá potvrzení o provedení těchto formálních náležitostí
podle jednotného formuláře uvedeného v příloze I a odešle
se odesílajícímu subjektu; pokud byl použit čl. 4 odst. 5, připojí
se k potvrzení kopie doručené písemnosti.
2. Potvrzení se vydává v úředním jazyce nebo v jednom z úředních
jazyků odesílajícího členského státu nebo v jiném jazyce,
který odesílající členský stát označí za jazyk pro něj přijatelný.
Každý členský stát uvede úřední jazyk nebo jazyky orgánů Evropské
unie jiné než své vlastní, které jsou pro něho přijatelné pro
účely vyplňování formulářů.
Článek 11
Náklady na doručení
1. Doručení soudních písemností pocházejících z jiného členského
státu nepodléhá platbě ani úhradě poplatků nebo nákladů
na služby poskytnuté přijímajícím členským státem.
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/83
2. Žadatel však platí nebo uhradí náklady vzniklé:
a) činností soudního úředníka nebo osoby příslušné podle právních
předpisů přijímajícího členského státu;
b) použitím zvláštního způsobu doručení.
Nákladům vzniklým při činnosti soudního úředníka nebo osoby
příslušné podle právních předpisů přijímacího členského státu odpovídá
jediný pevný poplatek, který dotyčný členský stát stanoví
předem a který dodržuje zásadu proporcionality a nediskriminace.
Členské státy sdělí Komisi výši těchto pevných poplatků.
O d d í l 2
Jiné způsoby zasílání a doručování soudních písemností
Článek 12
Zasílání konzulární nebo diplomatickou cestou
Každý členský stát může za výjimečných okolností využívat konzulární
nebo diplomatickou cestu k odesílání soudních písemností
za účelem jejich doručení subjektům v jiném členském státě,
které byly určeny podle článku 2 nebo 3.
Článek 13
Doručování diplomatickými nebo konzulárními zástupci
1. Každý členský stát může přímo a bez použití donucení doručovat
soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském
státě prostřednictvím svých diplomatických nebo konzulárních
zástupců.
2. Každý členský stát může podle čl. 23 odst. 1 prohlásit, že je
proti takovému doručování na svém území, ledaže mají být
písemnosti doručeny státnímu příslušníku odesílajícího členského
státu.
Článek 14
Doručování prostřednictvím poštovních služeb
Každý členský stát může doručovat soudní písemnosti osobám
s bydlištěm v jiném členském státě přímo prostřednictvím poštovních
služeb, a to doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí
nebo rovnocenným dokladem.
Článek 15
Přímé doručení
Každá osoba zúčastněná na soudním řízení může nechat doručit
soudní písemnosti přímo prostřednictvím soudních úředníků,
úředníků nebo jiných příslušných osob přijímajícího členského
státu, pokud takovéto přímé doručení povolují právní předpisy
daného členského státu.
KAPITOLA III
MIMOSOUDNÍ PÍSEMNOSTI
Článek 16
Zasílání
Mimosoudní písemnosti mohou být zasílány za účelem doručení
v jiném členském státě v souladu s tímto nařízením.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 17
Prováděcí pravidla
Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto
nařízení a která se týkají aktualizace nebo technických úprav jednotných
formulářů obsažených v přílohách I a II, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 18 odst. 2.
Článek 18
Výbor
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až
4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného
rozhodnutí.
Článek 19
Nedostavení se žalované strany k soudu
1. Pokud mělo být do jiného členského státu za účelem doručení
zasláno soudní předvolání nebo obdobná písemnost podle
tohoto nařízení a žalovaná strana se nedostavila, přeruší soud řízení,
dokud nebude zjištěno,
a) že písemnost byla doručena způsobem předepsaným vnitrostátními
právními předpisy přijímajícího členského státu pro
doručení písemností v soudním řízení v daném státě osobám,
které se nacházejí na jeho území, nebo
b) že písemnost byla skutečně doručena žalované straně nebo
do místa jejího bydliště jiným způsobem, který stanoví toto
nařízení,
L 324/84 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
a že v obou těchto případech byla písemnost doručena nebo dodána
s dostatečným předstihem k tomu, aby se žalovaná strana
mohla obhajovat.
2. Každý členský stát může v souladu s čl. 23 odst. 1 sdělit, že
soudce bez ohledu na odstavec 1 může vydat rozhodnutí, i když
nebylo obdrženo potvrzení o doručení nebo dodání, pokud jsou
splněny všechny níže uvedené podmínky:
a) písemnost byla zaslána jedním ze způsobů stanovených
tímto nařízením;
b) ode dne zaslání písemnosti uplynulo období nejméně šesti
měsíců, které soudce v daném případě považuje za
dostačující;
c) nebylo obdrženo potvrzení žádného druhu, přestože bylo vynaloženo
veškeré úsilí k jeho získání prostřednictvím příslušných
orgánů přijímajícího členského státu.
3. Odstavce 1 a 2 nebrání tomu, aby soudce v naléhavém případě
nařídil jakákoli předběžná nebo ochranná opatření.
4. Pokud mělo být do jiného členského státu za účelem doručení
zasláno soudní předvolání nebo obdobná písemnost podle
tohoto nařízení a bylo vydáno rozhodnutí proti žalované straně,
která se nedostavila, je soudce oprávněn prominout žalovanému
zmeškání lhůty pro podání opravného prostředku proti tomuto
rozhodnutí, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) žalovaná strana se bez vlastního zavinění nedozvěděla
o písemnosti v dostatečném předstihu, aby se mohla obhajovat,
nebo se nedozvěděla o rozhodnutí v dostatečném předstihu,
aby mohla podat opravný prostředek, a
b) žalovaná strana se zjevně hájí ve věci samé.
Žádost o prominutí zmeškání lhůty může být podána pouze
v přiměřené lhůtě od doby, kdy se žalovaný o rozhodnutí dozví.
Každý členský stát může v souladu s čl. 23 odst. 1 sdělit, že žádosti
nebude vyhověno, pokud je podána po uplynutí lhůty stanovené
v tomto sdělení, která však v žádném případě není kratší
než jeden rok ode dne vynesení rozhodnutí.
5. Odstavec 4 se nevztahuje na rozhodnutí týkající se osobního
stavu nebo právní způsobilosti osob.
Článek 20
Vztah k dohodám nebo ujednáním, jejichž stranami jsou
členské státy
1. Toto nařízení má přednost, pokud jde o věci, na které se
vztahuje, před jinými ustanoveními dvoustranných nebo
vícestranných dohod nebo ujednání, které byly členskými státy
uzavřeny, zejména před článkem IV protokolu připojeného k Bruselské
úmluvě z roku 1968 a před Haagskou úmluvou ze dne
15. listopadu 1965.
2. Toto nařízení nebrání členským státům v zachování nebo
uzavírání dohod nebo ujednání týkajících se urychlení nebo zjednodušení
zasílání písemností za předpokladu, že jsou s tímto nařízením
slučitelné.
3. Členské státy zašlou Komisi
a) kopii dohod nebo ujednání uvedených v odstavci 2 sjednaných
mezi členskými státy, jakož i návrhy dohod nebo
ujednání, které zamýšlejí sjednat, a
b) veškerá oznámení o vypovězení nebo změně těchto dohod
nebo ujednání.
Článek 21
Právní pomoc
Tímto nařízením není dotčeno uplatňování článku 23 Úmluvy
o civilním řízení soudním ze dne 17. července 1905, článku 24
Úmluvy o civilním řízení soudním ze dne 1. března 1954 ani
článku 13 Úmluvy o mezinárodním přístupu k soudům ze dne
25. října 1980 mezi členskými státy, které jsou stranami těchto
úmluv.
Článek 22
Ochrana zasílaných informací
1. Informace zasílané podle tohoto nařízení, včetně osobních
údajů, smí přijímající subjekt použít pouze pro účely, pro které
byly zaslány.
2. Přijímající subjekty zajistí zachování důvěrnosti těchto informací
v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy
umožňující subjektům, jichž se údaje týkají, získat informace
o využití informací zaslaných podle tohoto nařízení.
4. Tímto nařízením nejsou dotčeny směrnice 95/46/ES
a 2002/58/ES.
Článek 23
Sdělení a zveřejnění
1. Členské státy Komisi sdělí informace uvedené v článcích 2,
3, 4, 10, 11, 13, 15 a 19. Členské státy sdělí Komisi, má-li být
podle jejich právních předpisů písemnost doručena v určité lhůtě,
jak je uvedeno v čl. 8 odst. 3 a čl. 9 odst. 2.
2. Komise zveřejní informace uvedené v odstavci 1 v Úředním
věstníku Evropské unie s výjimkou adres a jiných kontaktních údajů
subjektů a ústředních orgánů a jejich místní příslušnosti.
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/85
3. Komise vypracuje a pravidelně aktualizuje příručku obsahující
informace, na něž odkazuje odstavec 1, která je k dispozici
v elektronické podobě, zejména prostřednictvím Evropské soudní
sítě pro občanské a obchodní věci.
Článek 24
Přezkum
Do 1. června 2011, a dále každých pět let, předloží Komise Evropskému
parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu
výboru zprávu o používání tohoto nařízení, přičemž
věnuje zvláštní pozornost efektivitě subjektů určených podle článku
2 a praktickému používání čl. 3 písm. c) a článku 9. V případě
potřeby jsou ke zprávě přiloženy návrhy na změny tohoto nařízení
ve shodě s vývojem oznamovacího systému.
Článek 25
Zrušení
1. Nařízení (ES) č. 1348/2000 se zrušuje ode dne použitelnosti
tohoto nařízení.
2. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto
nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.
Článek 26
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení
v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 13. listopadu 2008, s výjimkou článku 23,
který se použije ode dne 13. srpna 2008.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se
Smlouvou o založení Evropského společenství.
Ve Štrasburku dne 13. listopadu 2007.
Za Evropský parlament
předseda
H.-G. PÖTTERING
Za Radu
předseda
M. LOBO ANTUNES
L 324/86 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
PŘÍLOHA I
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/87
L 324/88 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/89
L 324/90 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/91
L 324/92 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/93
L 324/94 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/95
PŘÍLOHA II
L 324/96 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/97
L 324/98 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/99
L 324/100 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/101
L 324/102 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/103
L 324/104 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/105
L 324/106 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/107
L 324/108 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/109
L 324/110 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/111
L 324/112 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/113
L 324/114 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/115
L 324/116 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/117
L 324/118 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007
PŘÍLOHA III
SROVNÁVACÍ TABULKA
Nařízení (ES) č. 1348/2000 Toto nařízení
Čl. 1 odst. 1 Čl. 1 odst. 1 první věta
-- Čl. 1 odst. 1 druhá věta
Čl. 1 odst. 2 Čl. 1 odst. 2
-- Čl. 1 odst. 3
Článek 2 Článek 2
Článek 3 Článek 3
Článek 4 Článek 4
Článek 5 Článek 5
Článek 6 Článek 6
Čl. 7 odst. 1 Čl. 7 odst. 1
Čl. 7 odst. 2 první věta Čl. 7 odst. 2 první věta
Čl. 7 odst. 2 druhá věta Čl. 7 odst. 2 druhá věta (návětí) a čl. 7 odst. 2 písm. a)
-- Čl. 7 odst. 2 písm. b)
Čl. 7 odst. 2 třetí věta --
Čl. 8 odst. 1 návětí Čl. 8 odst. 1 návětí
Čl. 8 odst. 1 písm. a) Čl. 8 odst. 1 písm. b)
Čl. 8 odst. 1 písm. b) Čl. 8 odst. 1 písm. a)
Čl. 8 odst. 2 Čl. 8 odst. 2
-- Čl. 8 odst. 3 až 5
Čl. 9 odst. 1 a 2 Čl. 9 odst. 1 a 2
Čl. 9 odst. 3 --
-- Čl. 9 odst. 3
Článek 10 Článek 10
Čl. 11 odst. 1 Čl. 11 odst. 1
Čl. 11 odst. 2 Čl. 11 odst. 2 první pododstavec
-- Čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec
Článek 12 Článek 12
Článek 13 Článek 13
Čl. 14 odst. 1 Článek 14
Čl. 14 odst. 2 --
Čl. 15 odst. 1 Článek 15
Čl. 15 odst. 2 --
Článek 16 Článek 16
Čl. 17 návětí Článek 17
Čl. 17 písm. a) až c) --
Čl. 18 odst. 1 a 2 Čl. 18 odst. 1 a 2
10.12.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 324/119
Nařízení (ES) č. 1348/2000 Toto nařízení
Čl. 18 odst. 3 --
Článek 19 Článek 19
Článek 20 Článek 20
Článek 21 Článek 21
Článek 22 Článek 22
Čl. 23 odst. 1 Čl. 23 odst. 1 první věta
-- Čl. 23 odst. 1 druhá věta
Čl. 23 odst. 2 Čl. 23 odst. 2
-- Čl. 23 odst. 3
Článek 24 Článek 24
Článek 25 --
-- Článek 25
-- Článek 26
Příloha Příloha I
-- Příloha II
-- Příloha III
L 324/120 CS Úřední věstník Evropské unie 10.12.2007