Iura in re aliena věcná práva k věci cizí Mgr. Miroslav Frýdek © Osnova • Vymezení pojmu věcných práv k věci cizí • Věcná práva užívací • Věcná práva garanční • Právní ochrana Iura in re Iura in re propria užívací Iura in re aliena garanční Possessio Detentio Iura in re aliena l Někdo je k předmětu vlastnického práva vlastníka a vůči němu a osobám třetím v určitém rozsahu oprávněný a všichni jsou povinni jeho vymezené jednání jako oprávněného respektovat. l Iura in re aliena patří do věcných práv jelikož působ erga omnes. l Pozor: ne všechno „nakládání“ s cizí věcí je však iura in re aliena, např. depositum. Věcné právo k věci cizí – užívací práva - servitutes l Servitutes – služebnosti – je označení pro skupinu omezených věcných a osobních práv, které jsou neoddělitelně spojeny s určitým pozemkem nebo s určitou osobou. l Dig. 8, 1, 1, Marcianus Služebnosti jsou buď osobní, jako právo užívání (usus) a požívání (usus fructus), anebo věcné, jako venkovské pozemkové a městské. Základní zásady výkonu služebností l Sua res nemini servit – nikomu nemůže sloužit jeho věc l Servitutibus civiliter utendum est – oprávněný byl povinný vykonávat služebnost šetrně l Servitus servitutis esse non potest – ke služebnosti nemůže být zřízena služebnost (služebnost je nesamostatné právo Základní zásady výkonu služebností – pokračování l Servitutes dividi non posunt – služebnosti jsou neoddělitelná práva l Servitutis perpetua causa – služebnosti musí poskytovat možnost trvalého a stálého výkonu práv l Služebnosti byly užívacím právem jen v určitém rozsahu Servitutes personales l Servitutes personales – osobní služebnosti – jsou omezená užívací věcná práva k věci cizí, která jsou neoddělitelně spojená s určitou osobou l Určitá osoba, má určité právo k věci, která patří jinému. Druhy osobních služebností l Usus fructus – právo požívací l Usus – právo užívací l Habitatio – právo bydlet v cizím domě l Operae servorum vel animalium – právo využívat pracovní sílu cizích otroků nebo zvířat Usus fructus l Ususfructus je osobní služebnost, která určité osobě zabezpečuje užívat cizí plodonosnou věc a brát z ní plody při zachování její podstaty l Dig. 7, 1, 1 Ulpianus Usus fructus est ius alienis rebus utendi fruendi salva rerum substantia Právo požívací je právo cizí věc užívat a brát z ní plody při zachování její podstaty. Usus fructus - elementy l Předmětem může být jen věc cizí l Usus – věc užívat l Fructus – brát z ní plody l Musí to být věc plodonosná Příklad l Gaius vlastní ovocný sad, ke kterému zřídil ususfructus Maeviovi. Ten se o sad stará. Při vykopávání uschlého olivového stromu narazí na zlatou žílu. Vybuduje na celé ploše sadu zlatý důl a těží tam zlato. l Otázka: mohl to Maevius udělat? Usus l Usus – užívací právo – je osobní služebnost, který určité osobě zabezpečuje užívat cizí věc, ale možnost brát z ní plody byla omezena (usus sine fructu), plody mohl těžit jen pro svou potřebu. l Rozsah oprávnění uživatele byl tedy oproti ususfructu omezený. Emphyteusis l Emphyteusis – dědičný nájem; je velice rozsáhlé osobní užívací a požívací, zděditelné a zcizitelné právo hospodaření na cizím pozemku určeném k hospodaření. l Předmětem tohoto práva je pozemek určený k hospodaření, obdělávání (jeho povrch). l Obsahem práva je hospodaření a braní plodů l Vlastníkovi pozemku se platil nájem canon, vectigal. l Vznik: smlouva, dědictví l Právní ochrana: stejně jako vlastník Superficies l Superficies – dědičné právo stavby; je zděditelné a zcizitelné věcné právo k věci cizí spočívající v právu užívat budovu na cizím stavebním pozemku l Je to zděditelné, zcizitelné, užívací a věcné právo k cizí věci. l Předmětem je stavební pozemek l Za užívání pozemku se platil nájem - solarium Servitutes praediales l Servitutes praediales – pozemkové služebnosti; jsou omezené užívací věcné právo k věci cizí, které je neoddělitelně spojeno s určitým pozemkem. l Základem jsou dva pozemky: – Praedium serviens – vlastník tohoto sloužícího pozemku je v postavení povinného vůči oprávněnému. Tento sloužící pozemek je v právně podřízeném vztahu k pozemku panujícímu – Praedium dominans – je panující pozemek, v jehož prospěch byla služebnost zřízena. Vlastník tohoto pozemku je oprávněný vůči všem. Základní zásady l Služebnost musí být pro panující pozemek užitečná – utilitas l Sloužící pozemek musí sousedit s panujícím pozemkem – vicinitas, anebo musí ležet v těsné blízkosti, aby se služebnost dala vykonávat l Služebnost ukládá povinnému něco nekonat – non facere anebo něco strpět (pati). Jen výjimečně mohla služebnost spočívat v konání – servitus oneris ferendi Servitutes preadorium rusticorum - venkovské l Právo cesty – Iter – právo stezky, právo přechodu pěšky, koňmi, nesením v nosítkách – Actus – právo hnat dobytek, právo přejezdu vozem – Via – právo cesty – právo jezdit po cestě l Vodní právo – Aquae haustus – právo čerpat vodu – Aquae ductus – právo vést vodovod l Právo pastvy – ius pascendi – právo pást dobytek l Právo na chatu – ius tugurii – právo na chatu pro strážce dobytka l Ius calcis coquende – právo hasit vápno l Ius silvae caeduae – právo brát z lesa dřevo l Ius harenae fodiendae – právo těžit písek l Ius lapidis eximendi – právo těžit kámen l Ius cretae eximendae – právo těžit křídu Servitutes praedorium urbanorum - městské l Negativní služebnosti – Altius non tolendi – zákaz nestavit nad určitou výšku (právo na výhled a světlo) l Práva týkající se dešťové vody – Servitus stillicidii – právo na odtok ze střechy – Servitus fluminis – právo na odtok žlabem l Práva zasahující do vzdušného prostoru – Servitus protegendi – právo posunout střechu nebo balkon l Práva na imise – Servitus fumi immittendi – právo kouře nad obvyklou míru – Servitus aquae immittendae – právo vypouštět vodu nad obvyklou míru Vznik služebností l Mancipatio – iter, actus, via, aquae ductus l In iure cessio l Vindikační legát l Adiudicatio – např. určovací žalobou při rozdělení spoluvlastnictví l Usucapio - vydržení Právní ochrana l Rei vindicatio servitutes (actio confessoria) l Držební interdikty l Hlavní cíl ochrany služebností spočíval v jejich právním uznání a vynucení jejich respektování Věcná práva k věci cizí – garanční l Garanční věcná práva k věci cizí se subsumují pod pojem zástavní práva l Zástavní právo – je věcné zajišťovací právo z něhož je pro případ insolvence dlužníka uspokojit nárok věřitele l Předmětem zástavního práva nemusí být jen věc dlužníka, ale i osoby třetí l Zástavní právo má akcesorickou povahu – její existence je závislá na existenci hlavního závazku Funkce zástavního práva l Donucovací funkce l Uhrazovací funkce Druhy l Fiducia l Pignus l Hypotheca Fiducia l Fiducia – důvěra, spolehlivost; jde o převod kviritského vlastnictví věci. l Fiducia je nejstarší způsob zajištění závazku, který spočívá v zajištění pohledávky převodem kviritského vlastnictví k zastavené věci s dohodou, že věřitel převede po splnění povinnosti vlastnické právo zpět na dlužníka. l Zástavní věřitel – fiduciář l Zástavní dlužník – fiduciant Právní účinky fiducie l Reálné zajištění pohledávky l Nabytí vlastnického práva – jistota věřitele při mora debitoris l Pokud však fiduciář czicí třetímu předmět fiducie, nemůže použít vůči třetímu reivindikační žalobu, ale jen proti fiduciáři má actio fiduciae direkta, který má však infamující účinky Právní ochrana l Actio fiduciae directae – je žaloba, kterou měl fiduciant proti fiduciáři při vadné remancipaci, náhrada škody během fiducie apod. l Actio fiduciae contrariae – touto žalobou mohl fiduciář požadovat na fiduciantovi náhradu vynaložených nákladů Pignus l Pignus – ruční zástava; při pignu se do detence věřitele převádí věc dlužníka jako zástava pohledávky dlužníka vůči věřiteli. l Pignus má jak věcně právní, tak i obligační aspekty: – Povinnost věřitele – vrátit zastavenou věc, popř. nahradit škodu, vydat užitek - superfluum – Povinnost dlužníka – náhrada vynaložených výdajů, náhrada škody, kterou způsobila zastavená věc l Pignus odstranil nevýhodu převodu kviritského převodu vlastnictví, který byl u fiducie. Hypotheca l Hypotheca [řec.], pignus conventum [lat.]– smlouva o zástavě, kterou se věcí zastavuje dluh. Předmět zástavy zůstává jak ve vlastnictví, tak i v držbě dlužníka. l Rozdíl oproti pignem a hypotékou je v tom, že se nepřevádí faktická moc nad věcí Předpoklady vzniku hypotéky l Existence pohledávky – hypotéka má akcesorický vztah, je závislá na hlavím vztahu obligačním mezi dlužníkem a věřitelem l Dlužník musí být vlastníkem věci (alespoň bonitárním) – nemo plus iuris l Conventio pignoris – dohoda o zastavení věci; dohoda musela obsahovat kauzu pohledávky a předmět zástavy Práva věřitele k zastavené věci l Ius possidendi – právo držby, ale až při mora debitoris. Vlastnické právo nadále měl dlužník. Věřitel nesmí věc užívat (furtum usus), ale mohli se na užívání dohodnout l Ius distrahendi – právo prodat předmět hypotéky. Zástavnímu prodeji předcházela lex commissoria tj. dohoda o propadnutí zastavené věci ve prospěch věřitele, to bylo zakázáno za císaře Konstantina. Pak se používalo pactum de distrahendi nebo pactum de vendendo – jako vedlejší část zástavní smlouvy, že v případě mora debitoris je věřitel zástavu zcizit. Např. Gaius 2, 64 Zánik zástavního práva l Splnění l Prodej předmětu zástavního práva (ius distrahendi) l Spojení předmětu zástavního práva do nerozlučitelné jednoty s věcí jinou l Zánik předmětu zástavního práva l Confusio – splynutí osoby věřitele a vlastníka zastavené věci (dědictví) l Zástavní věřitel se zřekl zástavy l Vydržení vlastnického práva v dobré víře k předmětu zástavního práva Právní ochrana hypotéky l Posesorní ochrana – držební l Petitorní ochrana – žaloba – Actio pignoretika in rem – věcně právní žaloba – Actio pignoretika in personam – obligační žaloba proti určité osobě Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám příjemný den