Závazkové právo – zvláštní část Mgr. Miroslav Frýdek © Formální kontrakty Verbální Literární stipulatio expensilatio dotis dictio syngrafa promissio operarum chirografa vadiatura praediatura Stipulatio l Je verbální kontrakt spočívající v ústním nebo formálním příslibu nějakého možného a dovoleného plnění. l Stipulator (budoucí věřitel) zformuluje obsah plnění v otázce, která je adresovaná promisorovi (budoucí dlužník), na tuto otázku odpoví promisor stejným slovesem ( slibuješ – slibuji, dáš – dám, vyrobíš – vyrobím…) l Druhy žalob: – Actio ex stipulatu – Condictio l Stipulace je jednostranný, formální kontrakt, stricti iuris. l Může být jak abstraktní tak i kauzální l Abstraktní: – Slibuješ mi zaplatit 100 HS? Slibuji! l Kauzální: – Slibuješ mi zaplatit 100 HS, které mi dlužíš z kupní smlouvy? Slibuji! l Je-li jednání kauzální způsobuje neexistence kauzy neplatnost stipulace Dotis dictio l Je slib poskytnout věno. l Dotis dictio je verbální kontrakt spočívající v ústním a formálním příslibu budoucího poskytovatele věna, který dá budoucímu manželovi. l U tohoto závazku příjemce věna neodpovídá, ale mlčí (kdo mlčí souhlasí) Promissio operarum l Je slib propuštěnce, který se svému propustiteli (patronu, ius patronatus) zavazuje poskytovat určité služby. l Otrok ji skládal před manumisí a pak ještě jednou po propuštění. l Promissio operarum, je jediný kontrakt ius civile, který vzniká z přísahy (ne slibu) – Iurata promissio operarum l Předmětem byly služby nebo určité plnění l Vadiatura – jde o závazek , kdy se osoba zavazuje, že zabezpečí přítomnost určité osoby u soudu, pokud slib nedodrží platí pokutu. l Praediatura – slib, že předmět sporu nebude zcizen. Literární kontrakty l Vznikaly provedením zápisu do účetních knih, jsou to smlouvy formální, abstraktní a přísně jednostranné. l Syngrafa - písemný kontrakt, který se vyvinul ze stipulace. Vyhotovoval se ve dvou vyhotoveních a obsahoval prohlášení dlužníka, že se zavazuje k určitému plnění l Chirografa – stejné jako syngrafa, ale vyhotovení dostal jen věřitel. Bezforemné kontrakty reálné konsensuální typizované emptio - venditio mutuum locatio-conductio commodatum societas depositum mandatum pignus inominátní do ut des do ut facies facio ut des facio ut facias Mutuum l Mutuum - zápůjčka; kontrakt na jehož základě poskytovatel (věřitel) odevzdá příjemci (dlužníkovi) peníze nebo jiné zastupitelné věci (převádí kviritské vlastnictví) s povinností vrátit zapůjčenou věc stejného druhu, kvality a množství. l Mutuum je: – jednostranný – neformální – kauzální – lukrativní (bezplatný) kontrakt l Zápůjčka vzniká: – konsenzem – odevzdáním předmětu zápůjčky Commodatum l Commodatum – výpůjčka; komodant předá nezastupitelnou věc komodatáři, který jí převezme s účelem, aby ji lukrativně užíval a tu stejnou věc komodantovi vrátil. l Předmětem tedy může být jen věc nezastupitelná a nezuživatelná l Commodatum je: – neformální – kauzální – lukrativní kontrakt l Žaloby – Actio commodati directa (půjčitel) – Actio commodati contraria (vypůjčitel) Depositum l Depositum – úschova; uschovatel (deponent) odevzdává nějakou movitou věc do detence depozitáři (osoba mající věc v úschově) k dočasnému a bezplatnému opatrování (nesmí ji užívat – furtum usus) a na požádání ji musí depozitář vydat včetně toho co k ní přibilo. Deponent je povinen hradit depozitáři nezbytné náklady na zachování věci popř. i škodu, kterou věc způsobila. l Žaloby: – Actio depositi directa – na vydání hlídané věci – Actio deposity contraria – na vymožení nároků depozitáře l Depositum irregulare - Úschova nezapečetěných peněz, které přecházely do vlastnictví depozitáře (bankéře) s povinností vrátit stejný obnos. Původně byl tento vztah brán jako mutuum, později úschova zvl. druhu – s ujednáním, že depozitář může peněz užít a platí z nich neformálně smluvený úrok l Depositum sequestrae – úschova věci o níž se několik lidí soudí, věc je vydána výherci sporu. Pignus l Pignus – smlouva o ruční zástavě; dlužník odevzdá věřiteli za účelem zajištění pohledávky hmotnou věc. V případě zaplacení dluhu je věřitel povinen zastavenou věc vrátit. V případě mora debitoris si mohl věřitel předmět zástavy ponechat nebo jej prodat a z výtěžku se uspokojit, ale hyperochu musel vrátit. l Žaloby: – Actio pignoraticia directa – Actio pignoraticia contraria Reálné kontrakty inominátní l Do ut des – dávám, abys dal l Do ut facies – dávám, abys udělal l Facio ut des – dělám, abys dal l Facio ut facias – dělám, abys udělal Konsensuální kontrakty l Emptio – venditio l Locatio-conductio l Societas l Mandatum Emptio - vendito l Emptio – venditio – smlouva trhová (koupě - prodej). l Výměna věci za peníze – z ruky do ruky –reálný trh. l Náležitosti: – Předmět – merx – Cena – praetium – Dohoda stran –conventio – výměna věci za určitou částku l Vedlejší úmluvy – pacta adiecta: – Výhrada lepšího kupce (časově omezená) – Právo odstoupit od smlouvy, pokud kupec do určitého dne nezaplatí – Předkupní práva – Úmluva o znelíbené – Koupě na zkoušku Locatio – conductio l Locatio - conductio - pronájem- nájem; nájemní smlouva, za užívání či požívání věci, za práci nebo dílo za úplatu. l Druhy: – Locatio – conductio rei – pacht, nájem – většinou pozemku, nájem se hradil buďto v penězích nebo v naturáliích – Locatio – conductio operarum – smlouva pracovní – námezdní; předmětem je určitá činnost – Locatio – conductio operis – smlouva o dílo; předmětem je výsledek – Locatio – conductio irregularis – „leasing“ Societas l Societas – smlouva společenská; spojení majetku nebo práce dvou a více osob za účelem společného prospěchu, není PO. l Vklady sestávají spoluvlastnictvím. l Náležitosti: – Přínos – všech společníků (nemusí být stejný) – Účel – musí být dovolený, majetkové povahy a užitečný pro společníky – Souhlas - animus societas – musí být trvalý. l Žaloby: – Actio comunni dividundo – Actio pro socio - infamující účinek = zánik l Zánik: – Smrt (trvalý souhlas) – Výpovědí – Capitis deminutio – Konkurz na společníka – Splnění účelu – Uplynutí doby – Ze zákona – Uplatnění actio pro socio na soudě Mandatum l Mandatum – smlouva příkazní; bezplatné obstarání cizí záležitosti. l Činnost může být: – Faktická – koupit věc – právní – zastoupení v soudním řízení l Náležitosti: – Určitost, dovolenost a ne nemravná činnost Obligace z deliktů l Pro obligace obecně platí zásada, že každá obligace vzniká buďto ze smlouvy nebo z deliktu (protiprávního jednání) – Omnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delictu nascitur. Obligace z deliktů jsou upraveny např. v Gaius II. 182 a násl. l Obligace z deliktů podle ius civile: krádež, loupež, způsobení škody, urážku na cti, praetorské delikty jsou pak donucení a vydírání a podvod. Krádež - furtum l Je nejstarší delikt ius civile. Krádež je definována jako jakékoli protiprávní nakládání s věcí v úmyslu se obohatit. Šlo tedy nejen o jednání, kdy cizí věc byla odejmuta s úmyslem obohatit se, ale také např. zamlčení nalezené věci, přijetí toho co je nedluh, nedovolené užívání věci, zpronevěra depozitáře apod. l Objektivním předpokladem krádeže byly contrectatio rei – skutečné působení na věc a animus furandi - úmysl ukrást; naplněny musely být oba znaky současně. l Žaloby: – Actio furti je poenální a infamující žaloba znějící na čtyřnásobek ukradené věci (byl-li zloděj při krádeži přistižen), pokud nebyl přistižen pak zněla na dvojnásobek. K trojnásobku byl odsouzen ten, u koho byla věc nalezena. Aktivně je legitimován každý, kdo má právní zájem na tom, aby věc nebyla ukradena. Pasivně legitimován je zloděj a každý kdo mu pomáhal radou či skutkem (žaloba se uplatňuje kumulativně!). – Conditio furtiva – je žaloba reiperzkutorní a slouží k vymáhání ukradené věci a k plné náhradě škody. Může ji použít jen vlastník věci. Loupež – rapina l Loupež je násilné odejmutí movitých věcí. Žaloba se musela proti pachatelům uplatnit do jednoho roku od spáchání deliktu a zněla na čtyřnásobek, po uplynutí roku zněla jen na simplum – cenu uloupené věci. Žaloba zněla jak na pokutu tak i náhradu škody – actio mixta. l Za občanských válek byla ediktem vyhlášena žaloba pro případ krádeže či škody způsobené na cizím majetku srocením lidí – actio vi bonorum raptorum. Protiprávní poškození cizího majetku – damnum iniuria datum l Škoda, která vznikla v důsledku protiprávního jednání na cizím majetku byla v nejstarších dobách stíhána podle různých kasuistických ustanovení LDT. V roce 286 na návrh tribuna lidu Aquilia bylo navrženo plebiscitum Lex Aquilia de damno, které upravilo tuto oblast. l Lex Aquilia se dělil na tři kapitoly: 1. kapitola – peněžitou pokutou se stíhal ten, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizího otroka nebo dobytče. 2. kapitola – upravovala ustanovení o škodě, kterou způsobil adstipulátor hlavnímu věřiteli, tím, že dlužníkovi prominul dluh. 3. kapitola – upravovala pokutu , kterou byl povinen zaplatitl ten, kdo spálil, zlámal nebo pokazil cizí věc. Urážka na cti – iniuria l Urážka na cti předpokládá zlý úmysl – tedy úmysl urážet a může být provedena buďto přímo anebo napřímo, nepřímo na osobách uráženému blízkých – děti manželka, rodiče, ale i otroků. l Poškozenému příslušela actio iniuriarum aestimatoria – poenální žaloba mířící na peněžitou pokutu. Použití této žaloby měla na pachatele infamující účinek. Tato žaloba byla osobní a nepřecházela na dědice (ani pasivně ani aktivně). Děkuji za Vám za pozornost