Obligace z deliktů Obligace z deliktů Pro obligace obecně platí zásada, že každá obligace vzniká buďto ze smlouvy nebo z deliktu (protiprávního jednání) – Omnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delictu nascitur. Obligace z deliktů jsou upraveny např. v Gaius II. 182 a násl. Obligace z deliktů podle ius civile: krádež, loupež, způsobení škody, urážku na cti, praetorské delikty jsou pak donucení a vydírání a podvod. Krádež – furtum Je nejstarší delikt ius civile. Krádež je definována jako jakékoli protiprávní nakládání s věcí v úmyslu se obohatit. Šlo tedy nejen o jednání, kdy cizí věc byla odejmuta s úmyslem obohatit se, ale také např. zamlčení nalezené věci, přijetí toho co je nedluh, nedovolené užívání věci, zpronevěra depozitáře apod. Objektivním předpokladem krádeže byly contrectatio rei – skutečné působení na věc a animus furandi - úmysl ukrást; naplněny musely být oba znaky současně. Z krádeže příslušely dvě žaloby: actio furti a conditio furtiva: Actio furti je poenální a infamující žaloba znějící na čtyřnásobek ukradené věci (byl-li zloděj při krádeži přistižen), pokud nebyl přistižen pak zněla na dvojnásobek. K trojnásobku byl odsouzen ten, u koho byla věc nalezena. Aktivně je legitimován každý, kdo má právní zájem na tom, aby věc nebyla ukradena. Pasivně legitimován je zloděj a každý kdo mu pomáhal radou či skutkem (žaloba se uplatňuje kumulativně!). Conditio furtiva – je žaloba reiperzkutorní a slouží k vymáhání ukradené věci a k plné náhradě škody. Může ji použít jen vlastník věci. Conditio furtiva je pasivně zděditelná. Loupež – rapina Loupež je násilné odejmutí movitých věcí. Žaloba se musela proti pachatelům uplatnit do jednoho roku od spáchání deliktu a zněla na čtyřnásobek, po uplynutí roku zněla jen na simplum – cenu uloupené věci. Žaloba nebyla pasivně zděditelná. Žaloba nahrazovala jak pokutu tak i náhradu škody – actio mixta. Za občanských válek byla ediktem vyhlášena žaloba pro případ krádeže či škody způsobené na cizím majetku srocením lidí – actio vi bonorum raptorum. Protiprávní poškození cizího majetku – damnum iniuria datum Škoda, která vznikla v důsledku protiprávního jednání na cizím majetku byla v nejstarších dobách stíhána podle různých kasuistických ustanovení LDT. V roce 286 na návrh tribuna lidu Aquilia bylo navrženo plebiscitum Lex Aquilia de damno, které upravilo tuto oblast. Lex Aquilia se dělil na tři kapitoly: 1. kapitola – peněžitou pokutou se stíhal ten, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizího otroka nebo dobytče. 2. kapitola – upravovala ustanovení o škodě, kterou způsobil adstipulátor hlavnímu věřiteli, tím, že dlužníkovi prominul dluh. 3. kapitola – upravovala pokutu , kterou byl povinen zaplatitl ten, kdo spálil, zlámal nebo pokazil cizí věc. Urážka na cti – iniuria Urážka na cti předpokládá zlý úmysl – tedy úmysl urážet a může být provedena buďto přímo anebo napřímo, nepřímo na osobách uráženému blízkých – děti manželka, rodiče, ale i otroků. Poškozenému příslušela actio iniuriarum aestimatoria – poenální žaloba mířící na peněžitou pokutu. Použití této žaloby měla na pachatele infamující účinek. Tato žaloba byla osobní a nepřecházela na dědice (ani pasivně ani aktivně). Obligace jakoby z deliktu – obligationes quasi ex maleficio (delicti) Tyto obligace z deliktu byly vytvořena až poklasickou jurisprudencí. Quasidelikty jsou deliktům podobné, ale chybí jim některý z podstatných znaků deliktů, většinou zavinění. Pojmy k zapamatování Pojmy si vyhledejte a vysvětlete rapina furtum delikt iniuria actio furti conditio furtiva lex Aquilia