NADĚŽDA ROZEHNALOVÁ PRÁVO ROZHODNÉ V ŘÍZENÍ PŘED MEZINÁRODNÍMI I« HODCI (TENDENCE V OBLASTI ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA Js ľ HLÉDNUTÍM K ÚPRAVÁM V NĚKTERÝCH EVROPSKÝCH MÍCH) I. ÚVOD Oblast mezinárodního rozhodčího řízení je z pohledu práva rozhodné jednotlivé otázky nesporně zajímavou oblastí. I přes zjevný unifíkačn Vzorového zákona UNCITRAL1) (dále jen Vzorový zákon) se v ot mezinárodního práva soukromého a procesního užitého v tomto řízen vují rozdíly nikoli jen v detailech, ale i na úrovni základního teoret přístupu k jednotlivým otázkám. Nejzřetelnější rozdíly v základních ko nich řešeních se týkají otázek práva rozhodného pro posuzování merit rozhodného procesního práva, rozsahu pravomocí obecných soudů a so dosahu vlivu procesního práva místa, kde je spor rozhodován na ro řízení a dopadu tzv. mezinárodně kogentních norem (resp. bezprostřct nutitelných norem). Jinou dimenzi současně získává celá problemalil posuzována pohledem nalézacího řízení, jinou pak jsou-li jednotlivé hodnoceny pohledem uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu, tedy dem zpětným. Naše studie je věnována otázce použití práva v řízení nalézacím, nik posledy zmíněnému zpětnému pohledu řízení uznávacího a exekučního, dem k obvyklému rozsahu arbitrability sporu je zde aktuální především práva závazkového, kde se objevuje ve srovnání s řízením před soudy nými zajímavý posun a netradiční řešení. Jak uvidíme později, setkáváme se zde jak s tendencemi teritoriálně tovanými, ztotožňujícími nebo přibližujícími řízení před rozhodci řízen obecnými soudy, tak tendencemi opouštějícími teritoriální rámec.2) Za? ) Text Vzorového zákona přeložený do českého jazyka viz: V. Steiner, Vzorový /.i. mezinárodní obchodní arbitráž, Právník, č. 8, 1992, str. 730 a násl. 2) Otázka přístupu ke kolizní metodě řešení je v různých státech rovněž odlišná. Exi rozdíly ve formulacích hraničních určovatelů (flexibilní, neflixibilní), obligatornosti \ kolizních norem fóra i obligatornosti zjištění obsahu práva, na které kolizní norma oc V této problematice odkazujeme na práci N. Rozehnalová, V. Týč, M.Novotná, ské mezinárodní právo soukromé, Brno, 1998, str. 13 a násl., kde je v těchto som i rozebrána i rezoluce z jednání Institutu mezinárodního práva ze Santiago de Com reagující na rozdíly v přístupu k mezinárodnímu nrávn sniilrrnmrWYin *~ t l'e vzrůstající význam komparatistiky v oblasti mezinárodního práva souborného a její přímé využívání v rozhodování senátů. Zvláštní kapitolu před-i ta\uje v oblasti práva rozhodného pro posuzování merita věci problematika is rnercatoriae neboli transnacionáíního práva mezinárodního obchodu či ^hodování dle zásad spravedlnosti. Různě je také řešen právní rámec, v němž je úprava otázek mezinárodního ' ,rá\ a soukromého v řízení před mezinárodními rozhodci, obsažena. Úprava je jak uvidíme i dále -| t obsažena podobně jako je tomu v českém právu v rámci zvláštního zákona 1' j rozhodčím řízení, nebo * iam, kde není zvláštní zákon, je společně s úpravou celého rozhodčího t ■ ftení dána v rámci úpravy řízení před soudy obecnými, nebo s» * jen otázky týkající se mezinárodního rozhodčího řízení jsou obsaženy ,; rámci úpravy mezinárodního práva soukromého, ostatní úprava je obsažena Í judio v samostatném zákoně nebo společně s úpravou řízení před soudy ■■ pecnými. Celá problematika je pro nás z pohledu teoretického zajímavá minimálně l' í toho důvodu, že v budoucnu nutně dojde k novelizaci zákona č. 97/1963 Sb., 11 .i mezinárodním právu soukromém a procesním (dále ZMPS). V rámci návrhu, ; kter\ se objevil v minulosti a který byl vypracován předním českým interna-si cionalistou prof. Kučerou, se objevila problematika práva rozhodného před !! rozhodci nově zasazena do rámce zákona o mezinárodním právu soukromém. Sice nepovažujeme za rozhodující, kde bude úprava obsažena, nicméně i tuto í* /.měnu by nová úprava mohla přinést.3) Samozřejmě, že je daná problematika f zajímavá i pro praxi tam - a jde o častý případ -, kde se české subjekty soudí před zahraničními rozhodčími soudy. |! Tuto stať jsme pojali nejenom jako analýzu české úpravy, ale vzhledem l' k lomu, že chceme poukázat na směry vývoje v dané otázce, i jako určitý druh komparace. Jako základ srovnání jsme si vybrali úpravy, v nichž došlo v po-\ ledních letech k novelizacím úpravy rozhodčího řízení či mezinárodního práva i ■ soukromého používaného v řízení rozhodčím. Vzhledem k tomu, že nelze vyhodnotit jak z důvodů prostorových, tak v některých případech i jazykových | všechny úpravy, soustředili jsme se podrobnějším rozborem na evropské země, [ které se tradičně cítí být, jsou považovány anebo aspirují na mezinárodní sudiště, případně mohou být vzhledem k obchodním vztahům ČR zajímavé. I. Omezení na evropské země je dáno i společnými východisky těchto zemí I k ptoblematice řešení přístupu k soukromoprávním vztahům s mezinárodním pr\kem. I Je zjevné, že další vývoj „nabírá" celá problematika v řádech stálých roz-i hodčích soudů, zejména potom u stálých rozhodčích soudů majících sídlo na i J) V- K Líčera, K otázkám úpravy mezinárodního práva soukromého, Acta Iuridíca Universi-| laii-. Caroiinae, Praha, 1998, str. 11 a násl., podobně také Z. Kučera, Návrh zákona o mezi- ľľi.,„Wm «.-í«7„ ^„tmmám PP«P 11/1 QQS otr 90 ü násl ľ?/1QQRstr lil a ná'il území těch států, kde je vedoucím principem pro určení rozhodného n autonomie vůle (stran či rozhodců). Zde je však nutné poznamenat.;- i kýmkoli rozborům na úrovni těchto úprav je třeba být opatrný. Jc n n-, uvědomit, že rozhodčí nálezy jsou vzhledem k neveřejnosti řízení minim-'' publikovány (pravidelně jsou publikovány vybrané nálezy vydávané Rs MOK v Paříži, kde strany daly k publikaci souhlas). Současně důvodem odepření uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu (nebo i výkonu domic1 rozhodčího nálezu) jsou jen v minimální mne důvody dané rozhodnvm n vem.4) Ne vždy zasedají v senátech odborníci na mezinárodní právo soukroi Proto se zde pravděpodobně také z toho důvodu objevuje tendence k urč práva přímo, bez uplatnění úvah na úrovni mezinárodního práva soukromé Praxe rozhodčích senátů (navíc proměnlivých) je tak mnohem méně zmai vatelná než je tomu u soudů státních. Usuzovat - a to je velmi ošidné - ie mnohdy možné jen ze znění příslušné normy a určitých doktrinálních tende v dané zemi. Samozřejmě, že je nutné nevynechat ani úpravy s mezinárodním základ dotýkající se evropského kontinentu. Vedle úprav obsažených v mezinárodn úmluvách jsou zde pro nás velmi zajímavým zdrojem informací úpravv ■ sazené v dokumentech vypracovaných komisí OSN UNCITRAL v pode vzorových pravidel či zákonů. II. OBECNÉ PŘÍSTUPY K URČENÍ ROZHODNÉHO PRÁVA Dříve než přikročíme k vymezenému problému, je vhodné se zmínit o olá2 která může jevově měnit náhled praxe na problematiku práva rozhodného ] řešení merita sporu. V oblasti mezinárodního obchodu - zejména u tzv. lo terms-contracts jako jsou smlouvy v oblasti mezinárodní investiční výstav úvěrové smlouvy, franchisingové smlouvy atd. - se lze setkat s objemm smluvními dokumenty, které při využití anglosaské techniky navrhování sm se snaží o regulaci všech otázek, které by se v budoucnu mohly stál m stranami v důsledku porušení smlouvy sporné a to včetně vymezeni' zrn institutů, o kterých se smlouvy zmiňují. Někdy si tak „vystačí" rozhodci rozhodování sporu se samotnou smlouvou a není nutné hledat řešení problci v rozhodném právu. Nicméně, i v těchto případech se nejedná o smlouvy i sáhově „samoregulovatelné", u nichž by nebylo nutné hledat řešeni' i mi1 režim smlouvy. Mnohdy stačí, aby se některá ze stran dovolávala ncplaliu některého ustanovení smlouvy pro rozpor s kogentními normami dle jej. názoru rozhodného práva. Případně jde o obecný problém vad vůle, ncm nosti plnění atd. A koneckonců dopady z oblasti veřejnoprávní regulace < chodní transakci opět „lokalizují". Autorka zde sdílí dnes naprosto převazu 4) V dosahu českého práva srovnej například či. 5 Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhoď nálezů z roku 1958, § 31, 35 a 39 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výk< rozhodčích nálezů. ,0r o neexistenci tzv. samoregulovatelných smluv a tím i nezávislosti smluv jakékoli právní úpravě, ať již dané právem státu či jinou právní regulací.5) ' [j? v dřívějších pracích jsme rozdělili základní přístupy k otázce určení práva Rodného pro řešení merita sporu na6): , i- Teritoriální přístup. V souladu s ním jsou aplikovány normy či úvahy na i ^i mezinárodního práva soukromého fóra anebo dílčí kolizní normy fóra, na základě nich je určeno rozhodné hmotné právo. Základní výhodou tohoto &ní by měla být předvidatelnost přístupu rozhodců znamenající právní ji- ! Otu. Ta však není dána jenom tímto pravidlem. Plně by tato výhoda platila ' lín. kde jsou kolizní normy formulovány jako pevná, neflexibilní pravidla, flO/iíující v rámci své interpretace rozhodcům jen malé odchylky od znění. . vhledem k tomu, že se v oblasti nových úprav závazkových práv setkáváme 1 njie s flexibilními pravidly, umožňujícími zvažování v každém jednotlivém řípadě, je tato výhoda výrazně omezena. í Charakteristickým rysem tohoto přístupu je důsledné sledování norem plat-1 vch na území státu, kde je o věci rozhodováno. Tento přístup se přibližuje ícc rozhodování před soudy obecnými. Vývojově je považován v řízení před { chodci za starší, tradiční proud. 1 * Smluvní přístup. Tento výrazně volněji přistupuje k otázce určení rozhodlo práva. Můžeme zde zaznamenat celou škálu možností, a to od opuštění I .ísady legis fori pro použití norem mezinárodního práva soukromého (obvyk- ■ ; kolizních norem), přes tvorbu kolizních pravidel (při neexistenci volby íá\a) samotnými rozhodci, přes tzv. přímé určení hmotného práva bez využití ■ oli/ních norem až po aplikaci nikoli hmotného práva určitého státu, ale apli-aci právních pravidel vytvořených v rámci určitého společenství (v rámci ne/i národní obchodní arbitráže práva vytvořeného mezinárodními obchod- 1 iv. tzv. lex mercatoria) či rozhodování mimo oblast práva (rozhodování 1 h ekvity, ex aequo et bono apod.). Charakteristickým rysem tohoto přístupu : vyšší stupeň autonomie vůle stran či rozhodců samých a snaha o odpoutání I e od sudiště, které je pravidelně v mezinárodní obchodní arbitráži náhodné ! iv řadě případů výslovně voleno stranami s ohledem na neutralitu jak vůči :r;mám, tak vůči projednávané smlouvě a sporu z ní vyplývajícího. ! Zvláštní otázku představuje v rozhodčím řízení aplikace mezinárodních ': Teorii tzv. samoregulovatelných smluv rozpracoval v šedesátých letech C. M. Schmitthoff I íľ jména ve svých pracích The Law of International Trade, its Growth, Formulation and j Operation, in: The Sources of the Law of International Trade, Londýn, 1986, případně také i v Das Recht des Welthandels, RabelsZ, 1964. "j Například J. D. M. Lew ve své práci Applicable Law in International Commercial Arbitra-i tit m, vydané v roce 1978 u Oceana Pubbíishers uvádí jiné členění, které ovšem váže na í tozdělení celého přístupu k úpravě mezinárodního rozhodčího řízení v dané zemi. Jde o procesní teorii, smluvní teorii, hybridní teorii a autonomní teorii. Toto členění nikterak neodmí-,< láme, ale v dílčí stati a v dílčím problému preferujeme pro zvýšení přehlednosti akcentování Sna přístup teritoriální a smluvní. V Lewově Členění jsou toto již důsledky jednotlivých koncepcí. úmluv, které nejsou určeny přímo pro oblast rozhodčího řízení. pf 0 normy přímé, obsažené v mezinárodních úmluvách a vytvářejících notné právo, je situace totožná s řízením před soudy obecnými, p jedinou odlišností je, vzhledem k dominanci principu autonomie vůl úprav, „rozšíření" jejich aplikace i mimo státy, které nejsou smluvn nami. Zde se tak shoduje použití mezinárodní úmluvy aplikaci soubo nich pravidel nevytvořených státem. Zcela jiný problém existuje u mezinárodních úmluv obsahujících i norem kolizních. V námi sledovaném prostoru a pro českou realitu zai využití Římské úmluvy o právu rozhodném pro smlouvy z roku 1980 rozhodčím. V odborné literatuře jsme se jen vzácně setkali s rozborem rjio/i aplikace před rozhodci a z jednotlivých případů států, které jsou jcjírr nimi stranami vyplývá, že i bez toho, že by byla výslovně omezena jen ; před soudy obecnými, je jen před nimi využívána (výjimku představuji v Rakousku, srovnej dále). Současně z výrazného uplatnění principu mie vůle v mezinárodním rozhodčím řízení bývá v diskusích vyvozo' bude záležet na samotných rozhodcích, zda využijí či nevyužijí koli/r videi Římské úmluvy. Navíc tedy i tam, kde rozhodci mají v národn nebo specializované mezinárodní úpravě uvedeno, že je na jejich úví kolizní pravidla použijí, je použití Římské úmluvy jednou z mnoha r variant. Jiná situace ovšem může nastat v zemích - typicky by to v bi mohla být ČR - kde se využívá v řízení před rozhodci zásady legis fori trína je postavena na této zásadě. Tedy - úmluva mající charakter erg a povinná k aplikaci před soudy obecnými, je před soudy rozhodčími V odborné literatuře věnované problematice mezinárodního rozhodčí! je v těchto souvislostech diskutována pouze možnost využití článku 7 < 1 upravujícího otázku tzv. mezinárodně kogentních (resp. nutně použi norem či imperativních norem zahraničního původu. Jediný názor. 1 této mozaiky nezapadá, je stanovisko ministerstva spravedlnosti SRÍ rozdílnost formulace § 1051 odstavec 2 od Vzorového zákona UNC zdůvodnilo nutností toho, aby SRN dostála závazkům z oblasti meziná práva veřejného.7) Zajímavé však je, že již byly publikovány rozhodčí nálezy, kde t soud - zde Rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži val použití Římské úmluvy. Nikoli však jako jediný a závazný pramen, jeden z pramenů využitých pro srovnání v úvahu přicházejících východ určení aplikovatelného práva. Zde je třeba poznamenat, že v řadě mezinárodní rozhodci takto zvažují vhodnost použití různých kolizn ) K. P. Berger, Implementace právního modelu arbitrážního řízení UNCITRAL \ EMP, č. 1-2, 1998, str. 25 a násl. Například P. Schlosser, Das Recht der inten Schiedsgerichtsbarkeit, Tübingen, 1989, str. 530 hovoří o její aplikaci, resp. nutnosl před mezinárodními rozhodci. nü. mnohdy třeba i jen proto, aby dokázali, že všechny zvažované cesty j0u k jedinému legis causae. Odkázat lze na prozatímní nález č. 5314, kde a Římská úmluva zvažována vzhledem k tomu, že jedna ze stran byla tálie- Zvažováno tak bylo pojetí americké (místo - sídlo jedné ze stran), Asiat úmluva jako součást italského kolizního práva a nakonec pojetí švý-ské jako kolizní řešení místa fóra. Podobně například v konečném rozhod-1 nálezu RS při MOK č. 6527, kde mezi rakouskou a tureckou stranou, které é době žádná nebyly smluvní stranou Římské úmluvy, rozhodčí senát zvážal její použití s odůvodněním, že pravidla v ní obsažená jsou pravidly presujícími v dané oblasti.8) ROZBOR MEZINÁRODNÍCH ÚPRAV Z mezinárodních úprav „ovládajících" oblast kontinentální Evropy je stále tuálním základem pro řešení sporů v oblasti mezinárodní obchodní arbitráže ropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961 publikovaná hl. č. 176/1964 Sb. (dále jen Evropská úmluva). Zde právě ustanovení článku 1.1. vyvolalo interpretační spor daný rozdílností v základním přístupu k apli-ci norem mezinárodního práva soukromého před mezinárodními rozhodci, ntrem interpretačních rozdílů se stala interpretace věty druhé, dle níž roz-dci použijí kolizní pravidlo, které budou v daném případě považovat za .měřené. Čili otázka volby kolizních pravidel rozhodci, respektive šíře této lby. Navíc v posledních letech se lze setkat i s názory poukazujícími na to, že :ení či volba nesměřuje jen k právu státu, ale i k lex mercatoria.9) Publikovaný český názor opírající se i o rozhodnutí ve věci Rsp 3/75 RS při 501'K, představuje určitý kompromis mezi zněním výše uvedeného článku, iiněrně jednoznačnou interpretací autorů ze zemí západní Evropy a výrazně ritoriálně orientovanou doktrínou v ČR. V souladu s ním je možnost využití ■lizních pravidel jiných než českých (a to i takových, která vzniknou kompa-cí více dotčených právních řádů a vytvořením zcela nového kolizního pravi-a) možná jen tam, kde soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem nemá tah k českému právu, ale pouze ke dvěma či více cizím právním řádům, ostatních případech je nutné vyjít z kolizních norem fóra.10) I když jde ) Blíže: N. Rozehnalová, Právo mezinárodního obchodu II. - Řešení sporů, Brno, 1999, sir. 103 a nasi., Yearbook Commercial Arbitration XVIII, 1993, 44 a nasi. ) K názorům jednoznačně hovořícím o odpoutání kolizních norem od místa sídla viz například: P. Schlosser, c. d., str. 527 a nasi., D. T. Hascher, European Convention on International Commercial Arbitration of 1961, Yearbook Commercial Arbitration, Vol. XX, 1995, The Hague, str. 1030 a nasi. Zde se jednoznačně hovoří jednak o tom, že strany si mohou vybrat náiodní či transnacionální normy, jednak o jasném vymanení se z kolizních norem sídla. Toto řršení se považuje za logické, a to jak z toho důvodu, že výběr místa je někdy náhodný, někdy úmyslně neutrální, někdy je strana z důvodů ležících v oblasti ekonomické přinucena k akceptaci místa rozhodování. ) Z. Kučera, Mezinárodní právo soukromé, Brno, 1994, str. 161 a násl. 1 o Judikat starší, publikace názoru je poměrně nedávná, a rovněž v U-.L ■ ' tríně mezinárodního práva soukromého nedošlo k žádným posunuli] s • k uvolnění kolizních pravidel z rámce práva státu rozhodování. Jak m V^ I dále, česká vnitrostátní úprava spíše potvrdila tento směr zvažování ' '^ * Přestože v případě Vzorového zákona UNCITRAL se nejedná přírpn o mezinárodní, ani o národní úpravu rozhodčího řízení vzhledem k torr-. ^ ' tato vzorová úprava vzniklá na úrovni komise OSN UNCITRAL se i- ■*" „předobrazem" řady nových existujících úprav, i česká úprava se v důvn.|i«" zprávě hlásila k převzetí či inspiraci touto úpravou, je zajímavé se podív.n i "i I je řešena otázka práva rozhodného pro meritum sporu. ' i Článek 28, obsahující otázku určení rozhodného práva pro řešení jiu-ni sporu, vychází z následujících zásad11): ' ' í 1. Stranám je dána neomezená svoboda výběru právního řádu. Pozimih * směrem k interpretaci zaslouží termín využitý pro vymezení rozsahu \ulln-'. strany si nevolí pouze právo (law), ale mohou si zvolit i právní pravidla f :u .. «■' of law). Obvykle tento termín je interpretován tak, že strany nemusí tuh *l právo určitého státu, ale mohou zvolit i například lex mercatoría.12') l.i,, interpretace nebyla komisí přijata. Termín „rules of law" je interprcim a \ tak, že vedle volby právních řádů je dána možnost užití různých právních mJu ' na různé části smlouvy (tzv. dépecage) a možnost využít i mezinárodní úpr.-u. které nejsou účinné nebo pro strany z konkrétního státu doposud ťuW-. j Možnost volby souboru typu lex mercatoria byla ponechána pro rozhoť.i\.in: ■ typu amiable compositeur. 2. Nedojde-li k využití volby práva nebo volba je neplatná, rozhodnou n i-v- ["! hodném právu sami rozhodci na základě kolizních norem, které pova/iiji / ■ *• vhodné. Výběr by měl spočívat na následujících zásadách: * k určení práva musí dojít na základě kolizních norem, nikoli přímí1. /Ji- \\\ byla široce diskutována otázka využití tzv. přímého nebo kolizního i. **-:i Li materiálního práva. Převážu názor kolizní pro větší možnost „kontroly" :■'-. žování rozhodců. Nicméně i když obvykle kolizní způsob určení znamen.i '.;.»-i \-stupeň právní jistoty, v tomto konkrétním případě, kdy se liší obsah nore m p» " náhradní řešení v případě neexistence volby práva, tato zásada zjevně rv;»! iií. * musí být využity kolizní normy určitého státu, \'.' * hmotným právem, které bude na základě kolizní normy určeno, mi:-- K' "! hmotné právo konkrétního existujícího státu. fl j 11) Využito dokumentů: UN-Commentary A/CN.9/264, UN-Report A/40/17. Dále i ■■ " j z: H. M. Holzmann, J. E. Neuhaus, UNCITRAL Model Law on International C ■ ■ i- | cial Arbitration, The Hague, 1989, str. 765 a nasi. |j | 12) M. Blessing, Choice of Substantive Law in International Arbitration, Journal of In'- i ■ l'i tional Arbitration, 1997, str. 56 a nasi. Zcela jednoznačně - a autorka tato pozorováni i ■ I též na základě dlouhodobého sledování problematiky legis mercatoriae - termínem „lí ' | označováno právo státu, termínem „rules of law" právo nestátní, tedy právní pravidla v k v. mimo zákonodárnou pravomoc konkrétního státu. s ■ 1 )to řešení umožňuje rozhodcům odpoutání se od místa rozhodování sporu «vá jim ta^ m°žnost volné úvahy o rozhodných kolizních normách. 3 Rozhodčí soud rozhodne ex aequo et bono nebo jako amiable composi- ur pouze tehdy, jestliže jej strany výslovně pověřily, aby tak učinil. Při pří-jrave textu byly tyto termíny používány alternativně vzhledem k tomu, že , jednotlivých právních řádech dochází často k jejich záměně. 4_ Ve všech případech (výše uvedených) rozhodne soud v souladu s podmínkami vlastní smlouvy a vezme v úvahu obchodní zvyklosti použitelné k realizaci )físlušného obchodu. Centrem diskusí se samozřejmě stal vztah odstavce 1 a 2 * tomuto odstavci 4. Jde o vztah mezi přímou úpravou smlouvy na základě ifllc stran, obyčeje, atd., a kogentmmi normami rozhodného práva. A potom aké, zda dle odstavce 2 musí mít rozhodce při určování práva na paměti obvodní obyčeje. V. ROZBOR NĚKTERÝCH EVROPSKÝCH NÁRODNÍCH ÚPRAV Velmi blízkou řešení dle Vzorového zákona UNCITRAL je dle svého ko-nentáře úprava německá. Rozdíl je v námi sledovaném případě dán tím, že nu řešení náhradního navázání byla zvolena koncepce uvedená v Římské imlíivě (a tím totožná s řešením před obecnými soudy). Námi sledovaná prob-ímatika je obsažena v ustanovení § 1051 ZPO a spočívá na následujících ásadách:13) 1. Smluvní svoboda. Strany si mohou zvolit právo, respektive právní pravid-i. kterými se posuzování sporu bude řídit. Jde o kolizně neomezenou volbu iráva. Neuplatní se, tak jak je obvyklé, zpětný odkaz. Na rozdíl od Vzorového ákona odborná literatura hovoří o možnosti volby legis mercatoriae či trans-acionálních norem mezinárodního práva soukromého. Tato možnost je de-ukována mimo jiné i v souvislostech s interpretací odstavce druhého, kde je aopak zvýrazněn termín „právo státu". 2. Náhradní řešení. Jestliže strany volbu nerealizují nebo je neplatná, roz-odci podobně jako v případě řízení před obecnými soudy určí právo státu, se Icrým je předmět sporu nejúžeji spojen. Zde je nutné zdůraznit jednak již :nnín „právo státu", jednak podobnost k úpravě v řízení před soudy obecný-ii, kde byla recipována úprava Římské úmluvy o právu rozhodném pro mluvní vztahy. Na rozdíl od Vzorového zákona zde není určení kolizní, ale Nová úprava je účinná od 1. 1. 1998. Nahradila stávající úpravu obsaženou v X. knize Občanského soudního řádu (ZPO). Čerpáno zejména: O. Sandrock, Procedural Aspects of the New German Arbitration Act, Arbitration International, č. 1, 1998, str. 33 a nasi.; K. Lion-net, The New German Arbitration Act - A Users Perspective, Arbitration International, Č. 1, 1998, str. 57 a nasi.; B. Wortmann, Choice of Law by Arbitrators, The Applicable Conflict of Laws System, Arbitration International, 1998, str. 97 a nasi., R. H. Kreindler, T. Mö-hlich, A. Foreign Perspective on the New German Arbitration Act, 1998, International Arbitration, 1998. přímo je zde upraven kolizní výběr. Objevují se však i úvahy, že nutn formulace neznamená „zákaz" kolizního řešení předcházejícího materia K problematice výkladu „nejužší spojení" odkazujeme na jiné naše pr, Popření toho, že by se jednalo o přímý výběr práva, nikoli o výběr kolizn v řadě prací potvrzeno.13) 3. Rozhodci mohou rozhodovat "nach Billigkeit", jestliže se tak stra slovně dohodnou. Tento termín znamená totéž co v ostatních případec hodování jako amiable compositeur nebo ex aequo et bono. 4. Ve všech případech rozhodci zohlední ustanovení smlouvy a obdiniin, zvyklosti. Stejně jako v případě Vzorového zákona může toto ustanovei k omylům typu, zda ustanovení smlouvy a zvyklosti mají přednost pn -gentními ustanoveními rozhodného právního řádu anebo se mohou u-jenom v jeho kogentním rámci. Ze samého textu toto nevyplývá a spíše -věto ustanovení „povzbuzuje" interpretaci prvou, vyhovující zejména p cum teorií legis mercatoriae. Zajímavou otázkou je vztah mezi volbou práva a volbou řádu rozhi soudu obsahujícího metodu určení práva rozhodci. V této souvislosti jevují názory, že v tomto případě se pohybujeme stále ještě na úrovni práva stranami, kdy strany pokud mají právo si zvolit právo, mají pr zvolit také metodu, kterou osoba - instituce jiná určí toto právo.16) Česká úprava, obsažená v § 37 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím a výkonu rozhodčích nálezů (dále ZRŘ), zvolila - i když zde zazněla o inspiraci Vzorovým zákonem - jiný přístup. Ten ztotožnil v otá/ce rozhodného pro posuzování merita sporu řízení před obecnými soudy rozhodci. Úprava vychází z následujících zásad: 1. Volba práva. Pro předmět svého použití obsahuje § 37 ZRŘ m využití volby práva (i zde je vyloučen zpětný odkaz, pokud by z volb} nevyplývalo nic jiného). Stejně jako § 9 ZMPS i § 37 ZRŘ vychází z neon kolizní volby práva. Zajímavé (a zjevně převzaté ze Vzorového zákona 1 "■ TRAL) je znění druhé věty: "..........se bude řídit právem nebo pi.nniiii řádem". Důvodová zpráva i komentáře mlčí. Pomineme-li v dosahu čt práva nic neříkající rozlišení „právo" a „právní řád", které asi vzniklo \ dem z anglického „law" a „rules of law", je možné s ohledem na vývoj čí kolizního uvažování přijmout jako interpretaci tohoto ustanovení jedim nost použití nikoli jenom právního řádu jako celku, ale i jednotlivých i vení (například jen Obchodního zákoníku bez vazby na Občanský zál-Samozřejmě, že by byla možná i interpretace jiná, ale všude tam, I možnost aplikace nestátního práva objevila, buď existoval jasný teoi 14) Například: N. Rozehnalová, V. Týč, M. Novotná, c. d., 2, str. 106 a nasi. 15) Například: B. Wortmann, c. d. 13, str. 106 a násí. 16\ i/- t :______i ~ j i "> ----- T> . . - i b) K. Lionnet, c. d. 13, str. 38 a násl. ■.oj šněrující k takovémuto netradičnímu řešení, anebo důvodové zprávy ', -. ho valy výslovně tuto možnost. * Náhradní řešení. Pokud si strany právo nezvolí, budou rozhodci rozho-..,.!( dle tuzemských kolizně právních předpisů. V prvé řadě je tuto větu . i, óinterpretovatjakoodkazna§ 10 ZMPS. Současně však jde o ustanovení, . i j zakotvuje pro řízení před rozhodci zásadu legis fori pro aplikaci kolizních -..■. m- Tedy zásadu, která výslovně nebyla obsažena ani v úpravě předchozí, .. není výslovně upravena pro řízení před soudy obecnými. Jde o překvapující ... \u v době poměrně silných delokalizačních tendencí zasahujících některé ... ky. " Nově je dána možnost, a to jak pro oblast tuzemských sporů, tak následně , Mrú s mezinárodním prvkem, rozhodovat dle zásad spravedlnosti (§ 25 , ,!-iavec 3). : Zmínit je ovšem nutné opět další z ustanovení, ne zcela systematicky ■zené do úpravy v § 25 odstavec 3: rozhodci budou rozhodovat dle hmot-m-lio práva rozhodného pro spor. Smysl tohoto ustanovení nám v celkovém ...-n exlu zákona uniká. I >alší ze středoevropských úprav, rakouská úprava práva rozhodného pro . -. ní sporu, je obsažena obecně v zákoně o mezinárodním právu soukromém , » ocesním, který byl přístupem k Římské úmluvě o právu rozhodném změ-■v • právě v námi sledované otázce. Stávající úprava tak zůstává účinnou jen r-n vztahy mimo dosah Římské úmluvy. Vzhledem k rozsáhlosti úpravy a ná-»!* lne výkladu o Římské úmluvě odkazujeme na naše jiné práce. Jen krátce je .im ne shrnout, že Římská úmluva vychází z následujících principů: základním hraničním určovatelem je volba práva, ve své základní podobě ■■■. lá jako neomezená volba práva. Omezení jsou dána tam, kde i v oblasti "'i ■ ilněprávní a procesní se s omezeními setkáváme - tj. u spotřebitelských -1 lu\ a u individuálních pracovních smluv. Volba práva je koncipována jako •■ lia práva státu, respektive diskuse o jiném pojetí nebyly vyvolány. nedojde-H k volbě práva, je základním hodnotícím kritériem propojení - n'ouvy či její části s právem, se kterým vykazuje nejužší vztah. Za takovéto ,*■ o je obvykle považováno právo státu, ve kterém má strana poskytující pro ■ r'ouvu charakteristické plnění v okamžiku jejího uzavření své obvyklé bydli-"■■-■ nebo sídlo. Z tohoto pravidla existují výjimky. Současně je zde koncipo-" mu i/,v. úniková doložka pro případy, kdy nelze určit charakteristické plnění. / íšiní úprava vykazuje individuální pracovní smlouva a smlouvy spotřebi-'- *«;. úmluva pamatuje i na zohlednění účinků tzv. imperativních norem, a to '• i :nom fóra. Z novějších evropských úprav je možné dále zmínit následující: ' * Chorvatská úprava obsažená v návrhu samostatného zákona17) I zněním námi sledované otázky (článek 27) prakticky totožná s úpra : meckou. Rozlišuje tedy mezi možnostmi stran při volbě práva (právní la) a možnostmi senátu v případě neexistence volby (právo, se kterýir ■ nejúžeji spojen). Ve všech případech vezmou do úvahy rozhodci ust * smlouvy a obchodní zvyklosti aplikovatelné na transakci. Jako amiar positeur nebo ex aequo et bono mohou rozhodovat rozhodci jen tehdy | je strany k tomu zmocnily. Hodnotit úpravu bez vazby na rozhodovací pro případ interpretace rozsahu autonomie vůle velmi zrádné. Nicméi je bezesporu v těchto souvislostech zajímavé - chorvatská doktrína ! velmi silně ústy Goldštajnovými hlásila k teorii legis mercatoriae.'*) ! * Ukrajinská úprava obsažená v samostatném zákoně věnovaném I mezinárodní obchodní arbitráži ve své preambuli výslovně konstatuje !■« Vzorového zákona UNCITRAL. Pokud jde o úpravu námi sledovane ustanovení článku 28 zcela přesně sledovalo úpravu obsaženou vu V; ■ zákoně: jak ve formulacích týkajících se volby práva, tak i u kolizních t kde je předvídána cesta kolizní, ale bez nutnosti vazby na ukrajinskí 19\ normy. ) , r * Nová úprava rozhodčího práva byla přijata v devadesátých letech * Slovensku. Otázku práva rozhodného zákon pro řešení merita spor vůbec neobsahuje. Je to o to zajímavější, že ostatní aspekty rozhodnél | jsou obsaženy ve zvláštním oddíle. Je ovšem skutečností, že na ti/cn .' i strany nemusí řídit v případě sporu z mezinárodního obchodu daným / (viz § 33) a mohou se dohodnout i jinak. Další závěry typu šíře smli : body vyvozované ze zákona (viz podobné úvahy u švédské úpravy). f kolizních norem obsažených v zákoně o mezinárodním právu sou apod. nelze vésti pro absenci názorů původní literatury či publikoval [ lezů.20) i- * Původní bulharská úprava byla přijata v roce 1988 a doplněna v re Rovněž v jejím případě se uvádí, že byla silně inspirována Vzorovým z; J Námi sledovaná otázka je obsažena v článku 38. Terminologicky zůstav hého termínu „právo", v případě neexistence volby práva potom u r , 17) Final proposal (Draft 3) of the Law on Arbitration, in: Croatian Arbitration Yearl»» -■ * 1998, Siniša Triva: Final Proposal of the New Croatian Arbitration Law (Dralt T ■ ■ Croatian Arbitration Yearbook, vol. 5, 1998. \ \ 18) N. Rozehnalová, Transnacionálníprávo mezinárodního obchodu, Brno, 1994. sir. ■ * f[ 19) Čerpáno z anglického překladu zákona: Ukrainian Law on International Commerz X|' ; (ration from February 24, 1994. Překlad byl publikován v The World Arbitration J; ■ --! vol. 2A, Columbian University, 1997. 20) Zákon č. 218/1996 7b., o rozhodcovskom konaní. ■oni práva dle kolizních norem, které rozhodci považují za přiměřené. Další jhv o termínu „právo" se neobjevují.21) íako určitý protipól pro některé úpravy (například úpravu českou) či jako íší stupeň autonomie (oproti úpravě německé) bychom nyní představili ravv, které dávají určení rozhodného práva širší hranice autonomie. Je za- ■avé, že jde o úpravy ze zemí, které zjevně mají zájem o rozvoj mezinárod- [O rozhodčího soudnictví a kam také jsou spory ať už v řízení instituciona- )vaném nebo ad hoc směrovány. lako prvá byla v roce 1981 uvedena do života úprava francouzská.22) Nová ravii vycházela z následujících zásad: ' Není rozlišováno mezi mírou volnosti danou stranám a mírou volnosti km rozhodcům. * Výběr Francie jako místa určeného pro rozhodování sporu v rámci mezi-rodní obchodní arbitráže neznamená zároveň i výběr francouzského koliz-.o či hmotného práva. Nejenže tedy není nutné aplikovat kolizní normy fóra, není nutné aplikovat vůbec řešení kolizní. Tím se toto řešení liší od řešení ižiíého ve Vzorovém zákoně. konkrétní řešení je potom následující: í. Volba práva. Strany si mohou zvolit v souladu s článkem 14961 „regies de )il" jako právo rozhodné. Daný termín je interpretován ve prospěch mož-iij volby nestátního práva, resp. legis mercatoriae. 1. Náhradní řešení. Pokud tak neučiní, rozhodnou rozhodci dle práva určeno na základě svého uvážení. To, jakou cestu rozhodci zvolí, tj. zda cestu lizního práva anebo cestu přímého určení, závisí na nich. í. Ve všech případech přihlédnou k mezinárodní praxi (myšleno zvyklos- n)- \. Jako amiable compositeur mohou rozhodci jednat, pokud si to strany hodnou. [.ze si dovolit uvést, že tato úprava včetně praxe RS při MOK v Paříži :jména zakotvené do znění poslední verze pravidel) nastartovala trend uvol- vání rozhodčího řízení od teritoria státu. Podobný trend sledovala i úprava švýcarská.23) Článek 187 zákona stanoví sledující možnosti: 1 .aw on International Commercial Arbitration, State Gazette No. 60 of 5. 8.1998, amended in No 93 z 2. 12. 1993, uvedeno v: url/http/international ADR. Dier. No 81-500 du 12. Mai 1981. Tento dekret nahradil články 1003 až 1028 N - CPC a obsahuje nové Články 1492-1497 týkající se mezinárodní obchodní arbitráže. Dále Čerpáno: F. Mariel, Mezinárodní obchodní rozhodčí řízení, in: Ročenka přednášek francouzských profesorů, Brno, 1998. Čerpáno z anglického překladu zákona uvedeného i s komentářem v: The New Swiss Law on International Arbitration, Basilej, 1990, dále z publikace kolektivu autorů: IPRG Kommentar. Zurich, 1993. 1. Volba práva. Strany si mohou zvolit právní pravidla (rules of law, rn-i. de droit, Recht) aplikovatelná na řešení sporu. Dle převažujících názoríi ■ torů ze švýcarské oblasti může jít nejen o konkrétní právní řád, ale i o ob -i-' principy práva či o lex mercatoria. 2. Náhradní řešeni. V případě neplatné či neexistující volby práva rozhi .jM. rozhodci dle právních pravidel, se kterými má případ nejužší spojení. V sod Liji s komentářem k tomuto ustanovení se tím nemyslí jen úroveň hmotněpr ■.-• ale i kolizní, kdy nemusí rozhodovat dle kolizních norem fóra, ale i jrmj/ Samotná cesta není předem předurčena. 3. Strany mohou pověřit rozhodce rozhodovat ex aequo et bono. Další ze série nových úprav delokalizujících své řešení - nizozemská upru v a ■ obsahuje v článku 1054 následující řešení24): 1. Volba práva. V prvém odstavci je konstatováno, že rozhodčí tribu-nl rozhodne v souladu s „právními pravidly" (v anglické verzi rules of law), li i|-(l termín je interpretován jako možnost rozhodování jak dle práva státu, tak i »IL-právních pravidel vytvořených nikoli na úrovni státu či států. 2. Náhradní řešení. Pokud nedojde k volbě práva, rozhodčí tribunál nv-hodne dle právních pravidel, která považuje za přiměřená. Úprava zde «.Li-.., rozhodcům stejné možnosti, jaké dává stranám. 3. Možnost rozhodovat jako amiable compositeur mohou rozhodci reí-li/-^-vat, jestliže je strany k tomu zmocnily. 4. Ve všech případech vezmou rozhodci do úvahy obchodní zvyklosti, ].kv mají být aplikovány. Z dalších úprav a zvolených řešení přijatých v posledních letech - ob^kL-pod silným vlivem Vzorového zákona - lze zmínit: * Italskou úpravu obsaženou v rámci občanského soudního řádu umožii.u u v či. 834 stranám zvolit právní pravidla. V případě, že se tak nestalo, hiu:». aplikováno právo, se kterým má vztah nejužší spojení. V obou případech ■■>./-mou do úvahy rozhodci ustanovení smlouvy a obchodní zvyklosti.25) * Portugalská úprava obsahuje velmi jednoduché řešení v článku 33. V *■ Miladu s ním si strany mohou vybrat právo. Pokud si jej nevyberou, rozh"-'ik tribunál dle práva nejvhodnějšího pro spor (appropriate). Dohodnou-li *i '" strany, lze rozhodnout dle ekvity. Vzhledem k tomu, že Portugalsko se n< pi^- 24 25 ) Čerpáno z anglického překladu zákona: Book Four of the Code of Civil procedure, Net lands Arbitration Act 1986, účinný od 1. 11. 1986, in: M. Blessing, c. d. 12, str. 887 a n srovnáno i s překladem Simmonds K. R., International Commercial Arbitration, Oct Publishers, 1992, str. 1 a nasi. ;) Čerpáno z anglického překladu: Code of Civil Procedure, Book IV - Title VIII Arbitra doplněné zákonem č. 25 z 5. ledna 1994, in: http/url/www.international ADR, srovnáno i s I Berger, International Economic Arbitration, Deventer, 1993, str. 887 a nasi. jluje jako výrazné mezinárodní sudiště, není další interpretace těchto ustano-erií známa.26) * Švédská úprava rozhodčího práva - podobně jako úprava předchozí -cobsahuje otázku norem mezinárodního práva soukromého pokud jde , problematiku práva rozhodného pro posuzování merita věci. Zdůvodnění, lerá se zde objevují zdůrazňují, že jde o problematiku spadající do rámce nionomie vůle stran.27) * Řecká úprava z roku 1999 zvolila v článku 28 konstrukci odpovídající ,raklicky znění Vzorového zákona. V odstavci prvém je zdůrazněna volba iráva ve spojení s právem státu. V odstavci druhém je zvoleno nikoli přímé ešení, ale řešení cestou kolizních norem, které považují rozhodci za nejvhod-čjší pro daný případ. Ex aequo et bono mohou rozhodci rozhodovat jen ,nkud jim to strany výslovně dovolí. Ve všech případech vezmou do úvahy 'JO lodmínky smlouvy a zvyklosti aplikované na transakci. ) * Anglická úprava v článku 46 zákona z roku 1996 jak pro případ určení nava stranami, tak pro určení práva rozhodci, umožňuje pouze volbu práva rám. nikoli přímo volbu lex mercatoria. Samozřejmě na konkrétní transakci se ■lůze využít lex mercatoria, ovšem za předpokladu vůle stran a dovolenosti lomácím právem. V případě stran jde o volbu práva neomezenou. Rozhodci nohou určit právo striktně jen cestou kolizní, nikoli přímo. Nejsou však nutně á/áni anglickými kolizními normami. O tom, které použijí, rozhodnou na ákladě úvahy o jejich vhodnosti.29) * Belgická úprava obsažená v dodatcích k soudnímu řádu obsahuje v článku 700 jak pro volbu stran, tak pro určení právní úpravy rozhodci opět termín Ines pravidelně využívaný pro označení transnacionálního práva „regies de Iroif, v anglickém překladu „rules of law".30) Již na jiném místě v odkazech jsme uvedli dnes převažující interpretaci ermtnu „rules of law" jako termínu pravidelně užívaného pro možnost apli-;ace práva nikoli nutně původu státního. Na druhé straně však tuto interpre-aci není možné brát bez výhrady. Důvodem je zejména to, že Vzorový zákon JNCITRAL tuto interpretaci sice nevyloučil pro národní úpravy, ale sám ji -ľ\ Čerpáno z anglického překladu: Law No.31/86, of August 29, 1986, in force as from November 29, 1986, in: http/url/international ADR. "'} Čerpáno z anglického překladu: Swedish Arbitration Act 1999 z 1. 4. 1999, in: url/htttp/ international ADR. Dále čerpáno a srovnáno s: The Draft New Swedish Arbitration Act: The Presentation of June 1994, Arbitration International, 1994, str. 407 a nasi.; R. Ek, Das neue schwedische Schiedsverfahrensrecht, RIW, 2000, str. 31 a nasi.; M. Bogdan, Some Arbitration - Related Problems od Swedish Private International Law, in Yearbook of the Arbitration Institute of the Stockholm Chamber of Commerce 1990, str. 75 a nasi. "J Čerpáno z anglického překladu: Act in International Commercial Arbitration No 2735/1999, překlad G. Petrochilos, in: http/url/international ADR. "'") -Arbitration Act 1996. Dále Čerpáno z: S. R. Shackleton, The Applicable Law in International Arbitration Under the New English Arbitration Act 1996, in: Arbitration International, 1997, str. 375 a nasi. ?!) Code Judiciaire, doplněn 27. 3. 1985 a 19. 5. 1998. nepoužil. Tedy tam, kde není jasný teoretický vývoj a i v literatuře se nee vuje jednoznačný příklon k aplikaci nestátního práva, není možné na zák jazykové interpretace termínů činit jednoznačné závěry o možnosti přímé kače legis mercatoriae.31) V. ÚPRAVA VE VYBRANÝCH ŘÁDECH ROZHODČÍCH SOUDŮ Řády stálých rozhodčích soudů se pravidelně mohou „pohybovat" v mí daných národním zákonodárstvím - tím rozumíme i ty případy, kdy ustane o rozhodném právu obsažené v národní úpravě nemá dle názoru v dané kogentní povahu. Výběr určitého rozhodčího soudu lze považovat - vzhlc k existenci řádů obsahujících determinaci například i námi sledované otá'-za nepřímou volbu způsobu, jak „dojít" k rozhodnému právu.32) Mimo meze konkrétního národního práva byl vytvořen Rozhodčí í UNCITRAL pro řízení ad hoc, v poslední verzi z roku 1987, který je vyu;-i\ nejenom pro arbitráž mezi subjekty soukromého práva, ale i pro řízení, ktl.-jedné straně stojí stát a na straně druhé osoba soukromá. Nicméně i i úprava - vzhledem ke znění článku 33. 2. - předpokládá předchozí apl i,, národního práva jako právního základu. Námi sledovaný problém je obsažen v článku 33. Vzhledem k datu vzni »i-v něm zjevně neobjevily termíny užívané až v letech devadesátých a vyu/ú.i v souvislosti s diskusemi o možnostech aplikace legis mercatoriae jako ne m ního práva. V souladu s článkem 33 si strany mohou zvolit právo (užito l minu „law"), kterým se bude řídit posuzování merita sporu. Pokud si si i ■ právo nezvolí, rozhodnou rozhodci o určení práva dle kolizních norem, ku považují za vhodné. Jako amiable compositeur nebo ex aequo et bono bi'd rozhodci rozhodovat v případech, kdy se tak strany dohodnou a proč* normy aplikovatelné na řízení toto dovolí. Ve všech případech vezmou i-hodci do úvahy ustanovení smlouvy a obchodní zvyklosti použitelné na i-: sakci.33) V následující části bychom zvolili jinou metodu rozboru i následného | rovnání. Pro analýzu využijeme především řády rozhodčích soudů ze /-■ o jejichž úpravě jsme v předchozí kapitole hovořili. Konkrétně jde o N rozhodčího soudu při MOK v Paříži34), v Ženevě35), v Curychu36), Ro/ n čího centra při WIPO37), Nizozemského arbitrážního institutu (dále NA I i ) M. Blessing, c. d. 12. :) M. Blessing, c. d. 12. ;) „UNCITRAL Arbitration Rules" z 28. 4. 1987. ^ „Rules of Arbitration of the International Chamber of Commerce" z 1. 1. 1998. ') „Rules of Arbitration" of Geneva Chamber of Commerce and Industry, účinné od 1. 6 ') „International Arbitration Rules of Zürich Chamber od Commerce" z 1. 1. 1989. ') „WIPO Arbitration Rules" z 1. 10. 1994. l) „Netherlands Arbitration Institute Rules" z 1. 1. 1998. Německého arbitrážního institutu (dále DIS)39), dále i rozhodčích soudů ve * ídni"0)' v Praze41), Komory pro vnitrostátní a mezinárodní arbitráž v Mi- ! \flt% ve Stockholmu43), v Zagrebu44), v Bruselu45), Kijevě46), Lisabonu * portu47) a Sofii48). Tedy „reprezentanty" ze zemí jak výrazněji se odpoutá-ijící od práva státu či sídla soudu, tak i s koncepcí opačnou. j Volba práva. Všechny námi sledované úpravy respektují princip smluvní * „.obody pokud jde o volbu práva. V tomto se úpravy setkávají. To, v čem rozcházejí, již bylo naznačeno v části věnované úpravám národním a mezi-l. ■ írodtiŕm. Jde o možnost volby nestátních právních pravidel - lex mercatoria - * v-ímo, bez nutnosti volby práva státu, a tím i „odbourání" nutnosti sledovat ■íeze dané kogentními normami práva některého státu. t í Možnost určení pravidel chování typu lex mercatoria přímo připouští z námi * Jedovaných řádů řád RS při MOK v Paříži v článku 17.1. věta prvá, řád DIS , článku 23. 1-, řád RS při Obchodní komoře v Miláně v článku 13 věta prvá 1 neobvykle užitý termín „norms" jako rozdíl proti „law"), Pravidla Rozhod-■| .ho centra při WIPO v článku 59 (vedle volby práva státu i volbu právních i -nividel), řád RS ve Stockholmu v článku 24, Rozhodčí pravidla NAI v článku ([ -6. Možnost vyplývá jednak ze znění slovního, jednak - a to je významnější -*i celkově příznivého prostředí v doktríně, souhlasných názorů v literatuře, i 'řípadně z uveřejněné judikatury. 1 Situace opačná je dle Řádu RS při HK ČR a AK ČR v Praze upravuje ! otázku rozhodného práva v § 8. Jak z pohledu znění ZRŘ, tak i z pohledu .oklrřny nelze předpokládat, že by termín „hmotné právo" byl interpretován || současnosti jinak než „platné hmotné právo státu". Podobné lze předpoklá-l. !al i o tzv. Vienna Rules 1991 v článku 16.1., článku 36 řádu RS v Sofii, článku 27 řádu RS v Lisabonu. í' Ne zcela jisté - právě v kontextu švýcarského práva, příznivého pro přímé *\ žili nestátních právních pravidel - by toto tvrzení bylo dle článku 4 odstavec 1 1 ><ádu Curyšské obchodní komory. Totéž lze říci o zemích, kde po vzoru Vzoro- \i - cht) zákona UNCITRAL byl převzat text, nicméně o výkladu termínu „rules I "') „DIS Arbitration Rules 1998" z 1. 7. 1998. '") .,Rules of Arbitration and Conciliation, International Arbitral Centre of the Austrian Federal Economic Chamber (Vienna Rules 1991)" z 1. 9. 1991. '") Ŕád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR z 15. 3. 1996. "") ^International Arbitration Rules of The Chamber of National and International Arbitration of Milan" z 1. 5. 1996. "") .,Rules of the Arbitration Institute of the Stockholm Chamber of Commerce" z 1. 4. 1999. ' J .The Rules of International Arbitration of the permanent Arbitration Court at the Croatian Chamber of Economy - Zagreb Rules" z 15. 4. X992. '') ..CEPANI Arbitration Rules". J) „The Rules of the International Commercial Arbitration Court at the Ukrainian Chamber of Commerce and Industry" z 25. 8. 1994. ') ..Rules of the Arbitral Tribunal, Centre for Commercial Arbitration, Portuguese Chamber of Commerce and Industry" z 1. 10. 1987, doplněné naposledy 28. 4. 1992. ') -.Rules of the Court of Arbitration at the BCCI" z 1. 7. 1993. of law" v jejich řádech se v literatuře neobjevují bližší komentáře k intei termínu, ani není známa judikatura v tomto směru. Na mysli máme například článek 8 řádu RS v Kijevě. Z námi sledovaných řádů neobsahoval pravidla o právu rozhodném : v Ženevě a rozhodčí pravidla CEPANI, která obsahují regulaci jen pro ' rozhodování ex aequo et bono. Způsob určení náhradního práva. Zde dochází k největším rozdílím Většinou nedávají právní úpravy a následně i řády soudů rozhodců možnosti pokud jde o přímé určení legis mercatoriae. Tuto možnost pj jen článek 59 Pravidel Rozhodčího centra při WIPO, článek 24 odstavec RS ve Stockholmu, článek 17 odstavec 1 řádu RS při MOK, Rozhodčí r NAI v článku 46. Další rozdíly je možné vidět ve způsobu určení náhradního právníh Setkáváme se zde s následujícími řešeními: * Přímé určení hmotného práva, respektive - a to je dle nás přesněji cení - není stanoveno výslovně a zjevně, zda rozhodci musí „dojít1- k práva cestou kolizní nebo přímým určením hmotného práva (například Řádu DIS, článek 59 Pravidel Rozhodčího centra při WIPO, článek stavec 1 Řádu RS při MOK, článek 24 odstavec 1 Řádu RS ve Stock článek 46 Pravidel NAI). * Kolizní určení práva s tím, že rozhodci použijí kolizních norem, kl-považují za přiměřené, resp. je zde jiné kritérium pro výběr kolizních nor (například článek 16. 1. Vienna Rules, článek 33. 1. řádu RS v Pel roh ra článek 8. 2. řádu RS v Kijevě, či. 36 řádu RS v Sofii). . V těchto souvislostech je velmi zajímavým proud objevující se v praxi příklad RS při MOK v Paříži, kdy se rozhodci snaží na základě analý/v jed n íivých do úvahy přicházejících kolizních pravidel konstatovat, že všechny užitelné kolizní normy vedou například k jedinému právnímu řádu apod. Určitý případ kumulace představuje i článek 4 odstavec 2 a 3 Řádu Curyš: obchodní komory. Odstavec 2 váže určení práva rozhodci na užití švýcarskc zákona o mezinárodním právu soukromém. V komentářích se objevuje stal visko, že toto lze považovat za určitý způsob nepřímého určení práva straní (implied choice of law) a rozhodci jej využijí tam, kde lze důvodně očekával, strany měly toto řešení na mysli. V ostatních případech se užije řešení -odstavce 3 obsahující kumulaci hraničních určovatelů.49) Česká úprava v § 8 vyvolává sama o sobě určité pochybnosti. Rozho rozhodnou podle „norem použitelného hmotného práva". Nicméně ve \a; na ZRR, a tato vazba nebyla českou doktrínou zpochybněna, je zjevná „c ta", kterou mají k příslušným hmotným normám dospět - tj. cesia često kolizních norem, tzn. kolizních norem fóra. Dopad zvyklostí a dopad ustanovení smlouvy samé. Drtivá většina řá obsahuje ustanovení o nutnosti vzít do úvahy zvyklost či mezinárodní zvykli ) K. P. Berger, c. d. 24, str. 496. stanovení smlouvy, a to ve všech případech, tedy jak u volby práva, tak ■í h radního řešení, tak i u případných rozhodování mimo právo, ak zákony, tak rozhodčí řády obvykle neuvádějí "pořadí" aplikace, /vjimkou je jen Řád RS při HK a AK ČR, který jednoznačně umísťuje klosti i ustanovení smlouvy do rámce určeného rozhodného práva. Rozhodování mimo právo. Zde pravidelně všechny řády umožňují stranám lodnout rozhodování dle ekvity, dle zásad spravedlnosti či jako amiable npositeur. Některé právní řády obsahují oba výrazy, jiné hovoří jen o jedné jrem (bez bližšího vymezení významu termínu). HODNOCENÍ A ZÁVĚR K PŘÍPADNÉ NOVÉ ÚPRAVÉ /vvoj, který byl „nastartován" některými národními úpravami, se nezdá být 'ojeni náhodným. Snaha o zvýraznění prvků autonomie vůle na všech úrov-h v mezinárodním rozhodčím řízení existovala vždy. V námi sledované zce se v minulosti výrazně projevovala v možnostech mimoprávního, lze ti říci ekvitního rozhodování. Zásadním nedostatkem tohoto rozhodování však nepředvídatelnost. V současnosti se projevuje výrazně v prolínání ■ků autonomie vůle na úrovni kolizního a hmotného práva, včetně snahy možnění nikoli pouze ekvitního, předem obtížně definovatelného rozhodování, ale o umožnění rozhodování dle objektivně existujících právních pravidel nevytvářených však státem či státy. Dle našeho názoru je tento trend naprosto přirozený. Obecně je oblast mezinárodního práva soukromého považována za oblast obtížně pochopitelnou, s komplikovanými schématy nalézání rozhodného práva, složitým zjišťováním obsahu cizího práva, jeho velmi často nepřesnou aplikací atd. Pragmatismus, který ovládá sjednávání smluv, tak nachází své místo i v případech projednávání sporů z těchto smluv. Současně je také nesporné, že pro strany, velmi často pocházející z rozdílných právních kultur, je pravidelně dominantní smlouva mezi nimi uzavřená, případně jde-li o zkušené obchodníky, potom pravidla existující obecně v této komunitě a jim dostatečně známá. Další otázkou, která je v „pohybu", je vazba rozhodců na kolizní normy fóru. tzn. zda rozhodci mohou odsunout vlastní kolizní normy a případ rozhodovat dle kolizních norem jiných států, či si mohou na základě srovnání různých přístupů vytvořit přístup vlastní anebo zda mohou rozhodné právo určit přímo bez kolizních norem. Prvá otázka, která se zde nutně nabízí je, zda je vůbec nutné ve všech případech striktně sledovat kolizní normy a zvažovat kolizní schémata. Zejména je tato otázka k zamyšlení u volby práva, která zdánlivě vyvolává dojem přímého, nekolizního určení práva. Jako východisko jakéhokoli uvažování v kontinentálním rozměru, pokud jde o režim soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, vidíme mezinárodní právo soukromé. A to i v případě institutu volby práva. Ta je institutem kolizního práva, musí mít nutně svůj právní základ a navíc - v každém státě, jak i * v - u méně zkušených či nezkušených rozhodců v oblasti MPS - může , ]it je tomu, že vůbec nevnímají tato pravidla a mohou je zaměnit intuitivně 1 přínnin rozhodováním. i otázka vztahu zvyklostí či smlouvy vůči rozhodnému právu. Celá tato otázka i»? Jü obsažena v rozsahu volby práva. V rámci teorie legis mercatoriae je 1 -zhledem k vládnoucímu principu autonomie vůle, potažmo smluvní svobody, ■ dávána omlouvám a zvyklostem přednost. V rámci tradiční koncepce s vazbou u/c na právo státu by měla být jak volnost stran, tak využití zvyklostí za- r Livťiio do mezí daných právním řádem. Zjevně interpretačně problematic- i ■' kým se stává toto ustanovení tam, kde není možná volba lex mercatoria. Osobně vůbec toto ustanovení nedoporučujeme dávat do úprav právě pro I ■ :ntcrpretační problémy. Za zcela jasné považujeme v této otázce ustanovení | ■ j^du RS při HK a AK ČR v Praze. Rozhodování dle zásad spravedlnosti (nebo jako amiable compositeur atd.). ľ y dosahu českého práva byl tento institut do nové úpravy v roce 1994 neu- p praven. Rovněž ani teoreticky není tato otázka rozpracována. Rozhodování : tohoto typu nelze ztožňovat s rozhodováním dle lex mercatoria, je rozhodo- fi váním mimo meze práva anebo rozhodováním na základě obecných zásad 1 právních I t! jsme viděli i v předchozím rozboru - může být různě upravena co do rozsahu (omezená, neomezená, odkazující na právo státu atd. ), co formy či co do dalších podmínek (výslovná, implikovaná atd.). Smluvili' svoboda. V námi sledovaných ustanoveních se objevují dvě principu smluvní svobody. Základní je v podobě volby práva a její variai otázka volby práva státu či volby právních pravidel, jejichž tvůrcem nei Druhou rovinu představuje rovina materiálního práva, kde se nám v něk. úpravách (nizozemská) a v převážné většině řádů rozhodčích soudů obi ■* ^ „zdánlivě" či „skutečně" přednost ustanovení smlouvy před dotčením -'" smlouvu aplikovatelným právem. Naše stanovisko - zjevně ovlivněné dlouhodobým vývojem a sledov im otázky transnacionálního práva mezinárodního obchodu - je kladné v .»-.i/, úpravy možnosti volby i právních pravidel, tedy nikoli pouze práva stáiii '/ kladní výhodu vidíme v tom, že tento případ umožní přímou volbu suuhiři právních pravidel typu Základní zásady mezinárodních smluv UNIDKom existujících souborů unifikovaných mezinárodních smluv apod., a souc-mk-umožní široký rámec využití principu smluvní svobody stranami. Z pohledu rozhodovacího by to pak znamenalo možnost danou rozhodcům sledow prvotně ustanovení smlouvy vzhledem k tomu, že základním principem leu*. mercatoriae je princip smluvní svobody mající své meze nikoli u kogcntruVi-norem, ale například u norem veřejného pořádku, či u obecných zásad týni „dobrá víra", „čestné jednání" atd. Náhradní řešení. Zde je samozřejmě prvým problémem to, zda dát rozhod cům stejnou míru volnosti pokud jde o vazbu na nestátní právo, anebo ne. Zi. - a podobně argumentujeme u volby práva s opačným výsledkem - by mřín řešení sledovat zabezpečení jistoty a odhadnutelnosti. Nedomníváme se, že In rozhodci měli mít stejnou míru volnosti jakou sdílejí strany. Určeni pra1, j rozhodci by tedy mělo být ve vazbě pouze na právo státu. Další otázkou je „cesta", jakou rozhodci musí dospět k rozhodnému práui Osobně preferujeme - opět s odkazem na vyšší míru předvídatelnosti a tradiční - cestu kolizní. V otázce vazby kolizních norem na místo rozhodování však již nesdílíme o;i.i tradiční vazbu na místo rozhodování. Argument, že na území určitého slálu *. aplikuje pouze právo daného státu a jen ono může odkázat na právo jinéhn státu nevidíme jako nepřekonatelný. Ono zmocnění se totiž nemusí týkat jun norem materiálních, ale již vlastních norem kolizních. Jde zde o laicky a zjednodušeně řečeno „sekundární odkaz". Jako složitější protiargument však vidíme otázku předvídatelnosti. Poněkud poplatný řízení před soudy, stran« mohou volit místo rozhodování sporu pod vidinou toho, že v případě ned" hodnutí se na rozhodném právu nebudou komplikovat jednání a jistotu o prá* u rozhodném si zajistí právě volbou sudiště a znalostí jeho kolizních norem. To » argument bezesporu závažný a navýsost praktický. Na druhé stranč je vši k oslaben dnešními formulacemi náhradních kritérií, interpretačními pravici \ nesedícími na nejčastější typy smluv v mezinárodním obchodě, tj. inominátm- Summary The Law Applicable to the Merit of Disputes before International Arbitrators Naděžda Rozehnalová Tlie Je termination of the applicable law for different questions is the typical problem of the liliaaiion procedures with foreign element and of the procedures before international arbitrators. I hi« piDblem may arise at different levels and at different stages of the arbitration procedure. It is neeessaiy as well to determine the law applicable to the arbitration agreement, to the nomination o[ as hi tra tors, to the arbitrability.of the dispute, which procedure law will be applicable, the applicable law to the substance of disputes. The paper analyses current trends concerning the application of law to the substance of disputes before international arbitrators. Two main tendencies can be identified: 4 (he traditional conception according to which only the law of a State can be applied. In the rase oi ilie absence of the choice of law, the arbitrators may determine the applicable law only ■iccoulini to the legis fori conflict rules. ' the new conception for which a wider autonomy of the will both of the parties and arbitrators '!> typical. There are several possibilities. For example the parties or the arbitrators may choose not onl> ihc law of a State, but so called lex mercatoria as well. Another case is that the arbitrators are not bound by the conflict rules of the lex arbitri, but they may determine the conflict rules, which il'e> eon-sider to be appropriate. The arbitrators may also determine the applicable law by a so C'illed direct way (with the exclusion of the rules of international private law). ľ'f'1 Hie current Czech doctrine and legislation a strong territorial approach is typical: l) ii i-> not possible to choose the lex mercatoria as such directly (nevertheless, it is possible to appK ii within the scope of the chosen law of a State), 1 I I ( f.! I I- ; n i 1 F ľ. i