Mezinárodní rodinná mediace ve věcech protiprávního přemístění, zadržení dítěte

Protiprávním přemístěním, zadržením dítěte (pouze ve vztazích rodinněprávních) je ve smyslu mezinárodních a komunitárních právních instrumentů míněno přemístění dítěte jedním z rodičů, za společné výchovy dítěte obou rodičů, na území jiného členského státu (smluvního státu Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 nebo členského státu Evropské unie, mimo Dánska, vzhledem k nařízení Brusel II bis) bez souhlasu druhého rodiče či proti vůli druhého rodiče.

V případech mezinárodního protiprávního přemístění, zadržení dítěte jedním z rodičů umocňuje konfliktní situaci v rodině geografická vzdálenost, rozdílnost kulturních a právních systémů. Soudní řízení nemusí vyústit ve vyřešení konfliktu. Mediace je vyřešením konfliktu na základě rodiči uzavřené mediační dohody, beroucí v potaz oprávněné zájmy a blaho dítěte. Oproti postojům rodičů v soudním řízení „vítěz“ a „poražený“ nabízí mediace proces směřující k nalezení řešení zohledňujícího specifické zájmy, potřeby, podmínky obou rodičů i dětí.

Lze připustit i situaci, kdy v rámci projednávání navrácení protiprávně přemístěného, zadrženého dítěte, uzavřou rodiče mediační dohodu – někdy i ve věci samé ohledně výchovy dítěte a úpravy styku rodiče s dítětem – a navrácení dítěte není dále projednáváno (rodič domáhající se navrácení dítěte vezme žalobní návrh u soudu zpět a soudní řízení je následně zastaveno). Mezinárodní rodinná mediace v případech protiprávního přemístění, zadržení dítěte může být prováděna za součinnosti mezinárodních institucí, jako je v Evropě Francouzsko-německá komise, či národních institucí, jako je v Evropě MAMIF při Ministerstvu spravedlnosti ve Francii nebo REUNITE ve Velké Británii.

Haagská úmluva ze dne 25. října 1980, o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí, neobsahuje výslovný odkaz na mediace. Ukládá ústředním orgánům smluvních států v článku 7 písmeno c) a v článku 10 činit přiměřená opatření k zajištění dobrovolného návratu dětí nebo přátelského způsobu řešení vzniklého konfliktu. Haagská Úmluva ze dne 19. října 1996 o pravomoci, rozhodném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatřeních k ochraně dětí stanoví v článku 31: „Ústřední orgány smluvních států přímo nebo prostřednictvím orgánů veřejné moci či jiných institucí musí činit přiměřené kroky k usnadnění ochrany osob a majetku dítěte mediací, konciliací a obdobných institutů směřujících k řešením dohodou v případech podle této Úmluvy.“ Nařízení Brusel II bis má přispět k volnému pohybu osob mezi členskými státy Evropské unie a zajistit bezpečnost dětí a jejich rodičů jednotnými pravidly pro volný pohyb soudních rozhodnutí mezi členskými státy.

Předešlé nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 (Brusel II) se vztahovalo pouze na záležitosti bezprostředně související s rozvodem. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o pravomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, nahrazující nařízení Rady (ES) č. 1347/2000, obsahuje ustanovení článku 55: „Ústřední orgány na žádost ústředního orgánu jiného členského státu nebo nositele rodičovské zodpovědnosti spolupracují v jednotlivých věcech v zájmu dosažení cílů tohoto nařízení. Proto činí přímo nebo prostřednictvím orgánů veřejné moci nebo jiných subjektů veškeré potřebné kroky v souladu s právem tohoto členského státu ve věci ochrany osobních údajů, aby

i) o situaci dítěte,

ii) o probíhajících řízeních nebo

iii) o rozhodnutích týkajících se dítěte;

b) poskytovaly informace a pomoc nositelům rodičovské zodpovědnosti, kteří žádají o uznání a výkon rozhodnutí na jejich území, zejména ve věci práva na styk s dítětem a na navrácení dítěte;

c) usnadňovaly komunikaci soudů, zejména při aplikaci článku 11 odstavec 6 a7 a článku 15;

d) poskytovaly informace a pomoc, které soudy potřebují při používání článku 56 (umístění dítěte v jiném členském státě) a

e) usnadňovaly uzavírání dohod mezi nositeli rodičovské zodpovědnosti uchýlením se ke zprostředkování či k jiným obdobným prostředkům a usnadňovaly přeshraniční spolupráci v této věci.

 „Příslušné orgány smluvních států mají podněcovat, přímo nebo prostřednictvím jiných institucí, použití mediace, konciliace nebo obdobných institutů směřujících k řešením dohodou k ochraně osob a majetku osob v případech podle této Úmluvy.“ Mediaci jako způsob řešení rodinněprávního konfliktu preferuje také Evropská úmluva o výkonu práv dětí.