UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODČÍHO NÁLEZU


Rozhodčí nález, který není považován za domácí (tuzemský, národní) musí projít řízením, jehož
výsledkem je uznání a výkon (či uznání a prohlášení vykonatelnosti) rozhodčího nálezu pro stát
výkonu.

Teprve poté může následovat výkon cizího rozhodčího nálezu na území tuzemského státu. Otázka výkonu
cizích rozhodnutí je tak svou podstatou výrazem dvou principů – principu teritoriality a
suverenity.

Právní úprava uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je upravena v českém ZRŘ (ustanovení § 38
až § 40). Jednotlivé státy jsou v této oblasti ochotny uzavírat mezinárodní smlouvy. Právní úpravu
uznání a výkonu rozhodčích nálezů proto nalezneme také v mezinárodní smlouvě, resp. v Newyorské
úmluvě o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Dále existuje velké množství dvoustranných
smluv o právní pomoci.

Česká právní úprava uznání a výkonu:
 1. Česká právní úprava nezná zvláštní řízení o uznání.
 2. Uznání je realizováno v rámci jiného řízení – řízení o výkonu podle občanského soudního řádu.
 3. Proces uznání ve stávající úpravě v ZRŘ není jevově zřetelný.
 4. Základním předpokladem pro uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu je vzájemnost (§ 38).
 5. Rozhodčí nález musí být dále pravomocný, nebo vykonatelný v původním státě.
 6. Nesmí být stižen vadou, pro kterou by byl zrušen domácí rozhodčí nález.
 7. Nesmí odporovat veřejnému pořádku.
 8. Tyto předpoklady zkoumá soud ex offo.