ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ


Rozhodčí řízení je jednoinstanční – strany si však mohou za přesně stanovených podmínek dohodnout
přezkum.

Zahájení rozhodčího řízení

Dle ustanovení § 14 ZRŘ je rozhodčí řízení zahájeno žalobou – žaloba má být podána stálému
rozhodčímu soudu, nebo rozhodci ad hoc. (Řízení není zahájeno uzavřením rozhodčí smlouvy.)

Zahájení řízení sebou přináší významné procesní a hmotné účinky. Podání žaloby má tytéž právní
důsledky, jak kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

Obsah žaloby: U stálého rozhodčího soudu je dán jeho řádem, v ostatním je nutné přiměřeně použít
občanský soudní řád.

Průběh rozhodčího řízení

-         Zahájení řízení

-         Příprava projednání sporu

-         Jednání o věci samé

-         Ukončení řízení

                                 Rozhodování o pravomoci rozhodců:

1.      Soud

2.      Sám rozhodce, či rozhodčí senát (tzv. princip kompetence-kompetence). Podle tohoto principu
má sám rozhodce pravomoc rozhodnout v konkrétním případě o své pravomoci rozhodnout spor. Základ
pravomoci je dán v objektivním právu, nikoliv v dohodě stran.

3.      Sám rozhodce, či rozhodčí senát – toto rozhodnutí je však přezkoumatelné soudem

   Sudiště, resp. místo zahájení a konání rozhodčího řízení, rozhoduje o následujících otázkách:

1.      Zda je rozhodčí řízení domácí, cizí, či mezinárodní. A tím také, zda je rozhodčí nález
domácí, či cizí.

2.      O procesních pravidlech, na základě kterých rozhodují rozhodci (o rozhodném právu
procesním)

3.      O právním řádu pro meritum sporu (o rozhodném právu kolizním) a tím také o právu hmotném, o
možnostech rozhodování podle lex mercatoria či amiable compositeur.

4.      O způsobu zohlednění práva veřejného